Minulý týden za mnou přišla moje nejstarší dcera. „Mami napsala jsem článek,byla bych moc ráda, kdybys ho dala na své stránky.“

Když mi ho přečetla, byla jsem překvapená i dojatá.

Tady je.

Jmenuji se Tereza, je mi téměř 26 let a jsem nejstarší ze tří sourozenců. Moje mamka se věnuje zdravému sebevědomí maminek a jejich dětí, a jelikož se i já v tomto směru pohybuji každý den, protože mám ještě dva mladší sourozence,chci se s vámi podělit jak celý tenhle mamčin projekt vnímám já.

Měla jsem krásné dětství, oba rodiče se mi hodně věnovali. Vymýšleli různé výlety, akce pro známé a jejich děti, posílali mi obden pohledy na prázdniny k babičce, které jsem trávila každé léto od pěti do třinácti let v Chodově. Pořádali stezky odvahy, honby za pokladem. V zimě jsme lyžovali, sáňkovali, v létě jezdili k moři nebo odpočívali na zahrádce. Měli jsme a máme opravdu krásný a hlavně kamarádský vztah.

Už od malička, tedy co si pamatuju, se mě snažili vychovávat jako parťáka.Jako někoho, kdo je na stejné úrovni jako oni. Nikdy jsem neměla pocit, že jsou mi rodiče nějakým způsobem nadřazeni. Jasně, ne vždycky byly postupy výchovy rodičů stoprocentní, ale důležité pro mě bylo, že jsem věděla, že za nimi můžu kdykoliv přijít. Ať už jsem provedla nějakou lumpárnu, zažila první nešťastnou lásku, rozchody nebo mě tížily špatné myšlenky a nálady. A musím říct, že je to super! A když vidím, jak to teď funguje ještě lépe s mými sourozenci, ze kterých už teď rostou opravdu rozumní človíčci, kteří jsou schopni vyjádřit svůj názor, nesouhlas, pocity, lásku – jsem na rodiče opravdu pyšná. A bez debat jsou oba tou nejlepší školou do našeho dalšího života!!!

Jako asi každá prvorodička jsem vůbec netušila co mě čeká a byla ze všeho vyjukaná a vystreslá 😀.V těhotenství jsem samozřejmě četla různé články o porodech a o tom jak ho mít co nejrychlejší a nejjednodušší. Nakonec jsem si poslední měsíc přála ať už to konečně přijde a já mám svojí lásku u sebe. Zkoušela jsem různé babské rady jak vyvolat porod tzv. pít maliník, horká vana, sklenka vína atd. Co myslíte nic nepomohlo😀.  4.ledna 2016 jsem měla termín, zároveň kontrolu a monitory. Samozřejmě nic nenasvědčovalo tomu že bych měla rodit a já byla zklamaná. Hned jsem si představovala vyvolávaný porod, což jsem samozřejmě nechtěla. 6.1.2016 ve 3:00 mě probudila bolest v zádech. Co to bylo?...No nic jdu zase spát.Po 15 minutách znova. To mě začali zase pěkně bolet záda, ale co u mě je to normální. Jdu se na pít a zase do postele. Vedle mě manželovo chrápání, skvělí.Po 10 minutách znova bolest. Tak já nevim že by to byl už porod? Jdu si měřit na telefonu intervali po kterých se bolest oběvuje 😀. No samožřejmě hodně nepravidelný jednou po 15 minutách po druhý po 7 minutách. Tak to jsou asi poslíčci ne? 😀 Tak jdu zkusit spchu.Ve srše uleva. Tak fajn to jsou asi fakt poslíčci. (Jasně učitě hlavně že už jsem měla po termínu a budou to určo poslové 😀)

jdu si zase lehnout a říkam si že stejně od osmi ráno jsem zase obědnaná na kontrolu a monitory do porodnice tak se uvidí jestli se něco děje. Manžela jsem nechtěla budit protože je to chudák a vstává ráno do práce 😀. Začínalo pomalu svítat a já v bolestech zad koukám na televizi proč ne? Asi jsem pořád čekala že to bude bolet víc kdyby to byl porod. Udělala jsem si v klidu snídani a manžela poslala do práce s tím že to nic neni. Jo odvážlivka jsem jela MHD na kontrolu do porodnice (ty lidi v autobuse asi ze mě nemohli).No ať to trochu zkrátím přijela jsem v 8 hodin do porodnice čekala do půl deváté v čekárně než mě vzali napojili na monitor no a samozřejmě na monitoru žádné kontrakce nebyli. Paní doktorka na mě koukala jako že si vymýšlím. Ani se nedivím když jsem se ještě smála jak měsíček na hnoji. 😀 něco po deváté mě ještě poslala na kontrolu k druhé pani doktrce aby mě prohlédla dole..čekala jsem zase v čekárně až do půl desáté.Když mě konečně zavolali skočila jsem na kozu a paní doktorka se zhrozila že jsem už otevřená na pět ceňťáku že rodim.Takže ihned na sál a klistýr. Na sále jsem byla pořád a neustále ve sprše, neboť bolesti byli silnější a silnější a začale jsem cítit strašný tvrdnutí břicha a tlak na konečník. V 11:00 přišla sestra a že mě ještě napojí na monitor. To už byli bolesti opravdu nesnesitelné. Po půl hodince monitorování přišla zase doktorka a že mě zkontroluje. Paní doktorko nemohla by jste mi dát něco na bolest? No to už nestíháme jste otevřená na devět centimetrů. Rychle přiběhlo asi dalších pět lidí plus moje maminka a můžeme tlačit. První zatlačení už vidíme vlásky, druhé zatlačení už je venku hlavička, na třetí zatlačení....pláč... dávají mi Kristýnku na břicho a já jsem neskutečně šťastná. Kristýnka se narodila v 11:42 hodin a její míry jsou 3240 kg a 50 cm. No jo manžel to bohužel nestihl, ale měla jsem alespoň u sebe mojí báječnou maminku 🙂