(Nedoporučuji číst těhotným)

12 hod do porodu

Začínají první jemné bolesti....jako poslíky ale cítím, že jsou jiné. Snažím se věnovat synovi, který se vrátil ze školky v přírodě, protože tuším, že si mě už neužije. Zkouším jít spát, jestli to nezaspím. Zkouším i vanu ale nepřechází to. Zdá se, že to bude ono. Bolesti jsou co deset minut, takový pocit horka v oblasti vaječníků. Přichází a odeznívají, jinak se nic neděje.

7 hod do porodu

Ukládám syna, muž není v kondici, má úpal a zvrací. Zatím mu nic neříkám. Planých poplachů už bylo víc než dost.  Jdem si oba lehnout.

6 hod 15 min do porodu

Mnoho lidí se mě ptá na jakém principu vlastně Bachova terapie funguje.

Než si tohle osvětlíme, je zásadní vědět, že Bachovy esence nejsou bylinné výtažky. Díky tomu nemají žádná omezení a můžeme je kombinovat s klasickými léky (a s pomocí Bachovek jejich užívání omezit nebo postupně vysadit), mohou je užívat těhotné a kojící ženy, novorozeňátka a také lidé, kteří mají alergie, ekzém nebo i závažné nemoci typu rakovina, leukémie apod.

Bachovy esence totiž nenesou výtažky, ale uzamknutou energii rostlin. 

Energie je neviditelná, ale řídí doslova všechno kolem nás. Každý z nás má určitou energii a ta se projevuje typem chování, postojem k situacím, k sobě a ke světu okolo. A často také psychickými nebo fyzickými obtížemi.

Rostiny použité v systému Bachovy terapie byly pečlivě vybrány dr. Bachem (anglický lékař, bakteriolog a senzibil). Ten pozorováním a mnoha experimenty zjistil, že určitá rostlina souvisí s určitou energetickou frekvencí v lidském energetickém poli. Rozhodl se proto vytvořit systém, který dokáže bloky v naší energii vyléčit, rozpustit.

A jak přesně probíhá léčení bloků? Jak říká Mechthild Scheffer, zakladatelka Institutu pro Bachovu květovou terapii v Rakousku a Německu: „.. negativní stavy nejsou ubíjeny jako symptomy, protože tím by byly energeticky zachovány. Jsou zaplavovány nadřazeným energetickým chvěním, čímž se rozpustí jako sníh na slunci".

Dobrý den.

Lékaři mi diagnostikovali endometriózu. Domů jsem si donesla Visanne- hormony na potlačení menstruace.

První den, kdy jsem si měla vzít první pilulku a měla ji před sebou se mi spustily slzy a brečela jsem. Dávám na svoji ženskou intuici a ,,lék" neužívám.

Moje úžasná brněnská gynekoložka Nazri mi poradila alternativní možnost: Matuzalém (Keresteš Jan). Nedá se zatím koupit v ČR, ale objednala jsem si ho. Jedná se o alternativní a velice úspěšný lék.

Chci spojit Matuzalém s akupunkturou a  vnitřním sebeléčením.

Spousta lidí kolem mě si myslí, že jsem blázen... Ale já po přečtení čánku od Gabriely Vágnerové už vím, že mé vnitřní já mi radí dobře.

Není to tak dlouho, co mi moje nejstarší dcera naštvaně říká : „Tomu neuvěříš, co se mi dnes stalo, musím o tom napsat článek“…

Je to zhruba tři týdny, co jsem šla domů kolem základní školy, kterou na sídlišti máme. Míjela jsem pět chlapců. Bylo jim zhruba mezi 9-12 lety.

Čtyři z nich byli rozjívení, nadávali si mezi sebou, lítali všude okolo a vykřikovali slova, která nepoužívají ani dospělí.

Ten pátý šel sám před celou touhle skupinkou, na hlavě kšiltovku staženou do čela, ruce v kapsách, ramena svěšená, hlavu skloněnou a velmi pomalým krokem se šoural, nejspíš, směrem k domovu. Partička těch zbylých čtyř ho následovala.

Nedalo mi to a pozorovala jejich chování, šla jsem po protějším chodníku. Jeden z těch čtyř  začal po tom pátém, pomalu šourajícím se chlapci, házet kamínky. V tu chvíli přiběhl další z těch čtyř s telefonem v ruce se slovy „Dělejte kluci, za chvíli bude brečet!“ Zřejmě si chtěl tu ohromnou „legraci“ natočit.

Musím říct, že mě to dost zarazilo a vážně se mi z toho udělalo špatně.

Dětská logika a asociace dětí jsou kouzelné věci. Někdy nad nimi zůstává rozum stát a nezbývá než se jim od srdce zasmát. Ale když se nad takovými dětskými hláškami člověk trochu víc zamyslí, zjistí, že je v nich možná víc logiky a pravdy, než by se zdálo. Mohli bychom si z nich občas vzít příklad. Zjednodušilo by nám to život 🙂

1. Životní vzor

"Jez, ať máš sílu."

"Budu jako tatínek!"

"Přesně, kdo by si nepřál být jako tatínek."

"Maminka!"

Možná proto že je dcera adoptovaná a možné ne, každopádně vnímám rodičovství velmi intenzivně jako obrovskou výzvu a cestu za poznáním dcery, sama sebe, ale také světa kolem nás. Než jsem dceru měla tak jsem mnoho věcí brala samozřejmě a nad spoustou věcí jsem nepřemýšlela brala jsem je prostě tak jak jsou a byly.

Velice mě uchvacuje dětská fantazie a to jak bez zbytečných předsudků přistupují k životu.

Baví mě se nad těmito stereotypy zamýšlet, proč vlastně vznikly a k čemu vlastně jsou dobré?

Proč je vlastně své děti učíme?

Úplně konkrétní příklad z nedávné doby. Venku bylo velké teplo, přijely jsme s dcerou ze školky a já chtěla ohřívat cibulovou polévku k večeři. Dcera, mě poprosila, že ji chce ochutnat studenou – dala jsem jí lžičkou ochutnat a ona, že ji chce do talíře. Říkám „dobře, ale nejdřív ti ji ohřeju“ „Maminko, ale já ji chci takhle studenou“

V tu chvíli se to ve mně krásně pralo. Stereotyp velel „Ale polévky se jedí teplé! Je to důležité aby dostala něco teplého do žaludku“ Někde za tím se ozval schovaný zdravý rozum „Je teplo, když talíř polévky sní je jedno, že byla studená dostane do sebe vodu a živiny a ještě jí osvěží“ Chvilku jsem nechala ty se prát. A říkám „A fakt to sníš studené?! Nechci to vyhazovat!“ „Ano maminko fakt jo!“

Spánek, který je kvalitní, potřebuje každý člověk, pro těhotné to platí dvojnásobně. Některé ženy ovšem během těhotenství trpí nespavostí a není to nic neobvyklého, ani to neznamená zdravotní problémy. Je jen potřeba si najít svojí polohu a dodržovat pár zásad.

7 rad, jak spát v těhotenství

• spát pravidelně
• místnost musí být větraná a chladná
• spánek musí trvat minimálně 8 hodin
• odpolední spánek není na škodu, pokud nebrání v usínání večer
• usínat před 23. hodinou
• od druhé poloviny těhotenství není dobré spát na zádech
• poloha na břiše není vhodná a ani možná

Zázračné spaní na boku

Podle jedné vědecké studie je spaní na levém boku nejlepší polohou pro těhotné ženy. Studie došla k závěru, že spánek na levém boku zlepšuje krevní zásobení plodu, výrazně se snížilo riziko předčasného porodu ve třetím trimestru těhotenství.

Studie prokázala, že u žen, které rády spí nebo v těhotenství spaly na levém boku se snížilo riziko předčasného porodu až na polovinu. Poloha na levém boku má také pozitivní vliv na chrápání, kvalitu spánku a frekvenci návštěv toalety během noci.

Proč je každodenní péče o dětskou pokožku tak důležitá? V prvních dnech a měsících života potřebuje vaše dítě spoustu láskyplné péče a kontaktu s pokožkou. Koupání a pečování o jeho pokožku je nejlepší příležitostí, jak mu ukázat, co pro vás znamená. Když miminko přebalujete, mluvte na něj něžně a dejte mu najevo svou lásku pomocí jemného hlazení. Impulzy se dostávají skrz pokožku do mozku a napomáhají tak zdravému fyzickému i emocionálnímu vývoji.

Víte, kolik plenek bude vaše miminko potřebovat? Děti potřebují plenku průměrně po dobu 27 měsíců, protože spolehlivě si říct, kdy potřebují na nočník, dokážou děti až na konci druhého nebo začátku třetího roku svého života. A i později může docházet k malým nehodám. Během tohoto plenkového období je nutné plenku měnit zhruba pětkrát až šestkrát denně, což činí celkem něco přes 4 000 plenek.

Jemná pokožka dětského zadečku je vystavena různým zdrojům podráždění, jelikož miminko vylučuje do plenky zhruba pětkrát denně. Pokožka pod plenkou se tak může rychle stát zarudlá, podrážděná a bolestivá. Nejlepším řešením je v tomto případě prevence. Měňte plenku během dne každé čtyři hodiny, pokud je zadeček podrážděný i častěji. V noci však miminko kvůli výměně plenky nebuďte, potřebuje svůj spánek. Pokožku pod plenkou nezapomeňte vždy důkladně očistit pomocí vody nebo vhodných vlhčených ubrousků a nechte ji oschnout. Teprve poté naneste tenkou vrstvu krému na opruzeniny.

Být čisté a suché miminko není důležité pouze pro zdraví vašeho dítěte, ale i pro jeho celkový pocit spokojenosti. Výměna plenky se může stát vhodným časem pro něžný kontakt s miminkem. V tuto dobu ho zahrňte polibky a sladkými slůvky. Pokud je v pokoji dostatečně teplo, nechte vašeho drobečka na několik minut bez plenky. Tato doba nejen prospěje jeho pokožce, také si můžete užít spoustu zábavy během masírování jeho nožiček.

Jelikož o dětskou pokožku je potřeba pečovat již od prvního dne, vyvinul Sebamed dětskou kosmetiku BabySebamed, která se vyznačuje především výbornou snášenlivostí s dětskou pokožkou, díky tomu je vhodná i pro děti atopické či ekzematické. Rodiče si díky širokému portfoliu značky mohou pořídit všechny produkty, které budou pro své maličké potřebovat. Všechny přípravky mají pH 5,5, které podporuje správný vývoj a obnovu kyselého ochranného pláště, u malých dětí velmi náchylného. Kosmetika Baby Sebamed je klinicky a dermatologicky testována a je neustálé prověřována dermatology i předními klinikami.

Pokud chcete vyzkoušet jemné Zvlhčené ubrousky s  extraktem z heřmánku a s panthenolem a Krém na opruzeniny, který chrání oblast pod plenkou před agresivními látkami, zapojte se do naší soutěže přímo zde na Modrém koníku. 

Německý spotřebitelský magazín Ökotest zveřejnil výzkum týkající se dětské domácí obuvi. Výsledky testu (www.oekotest.de/cgi/index.cgi?artnr=107577&bernr=07) jsou bohužel jen málo uspokojivé:  Špatná velikost přezůvek a přítomnost zdraví škodlivých látek v obuvi jsou častým nedostatkem zkoumaných vzorků!

Bylo testováno celkem 14 párů dětských přezůvek a pouze jeden z nich obhájil hodnocení „sehr gut“. Zkoumané značky: Superfit, HR Group, Beck, Birkenstock, Elefanten, Giesswein, Haflinger, Leomil NV, Jako- O, Kavat, Living Kitzbühe, Nanga Shoes, S. Oliver).

Porovnání velikosti vnitřní délky stélky s deklarovanou velikostí obuvi ukázalo, že pouze 7 vzorků neslo správné označení velikosti.  7 párů obuvi bylo ve skutečnosti menší, než bylo uvedeno.  Alarmující byl také obsah škodlivin ve zkoumaných materiálech. Pouze 1 vyhověl přísným normám testování a 13 (!) vzorků zcela propadlo.

TIP pro rodiče:

Domácí obuv není z pohledu dnešních výzkumů pro zdravé děti nezbytná. Pokud rodiče na domácím obutí z různých důvodů trvají, je lépe nosit protiskluzové ponožky nebo měkké kožené capáčky bez pevné podrážky. Tyto můžete pravidelně čistit, nožičky se v nich nezapotí a z pohledu velikosti jsou velmi dobře kontrolovatelné. Chůze naboso nebo v capáčcích nevede k deformacím palečků (dnes i u dětí velmi častý jev) a posiluje svaly na nožičkách.

Používání dětských přezůvek se již dlouhodobě věnuje tým z vídeňské university. Na toto téma vydal zajímavou publikaci Kinderfüße-Kinderschuhe. V dalším článku se budeme výsledkům výzkumu podrobněji věnovat.

Když je ženská těhotná, občas vyvolá někde nějakou pozornost a sem tam slyší nějaký fakt prima hlášky. Některý jsou vtipný, jiný morbidní, některé k neuvěření.. Já si to však užívám, ať má kdokoliv jakýkoliv názor. Je to mé druhé těhotenství a tak na konci sedmého měsíce je to na mě dost vidět. První dceru jsem čekala přes zimu, bříško schovávala pod bundu a rodila o 3 týdny dřív jen 2,5 kg miminko, navíc poslední měsíc mi nebylo dobře, takže jsem nikam pak už moc nechodila, takže to vlastně na mě ani moc poznat nebylo. Teď mě docela baví ty hlášky poslouchat a začínám si je sepisovat... Na památku.. Je to fajn :D

Kdybyste se někdo poznal, berte to s nadhledem. A určitě i spoustu maminek v tom pozná sebe a reakce jejího okolí.

Začnu top hláškou:

"Jee, Vy čekáte miminko?" Nee, já čekám slona asi 😳

"To bude holka, holky berou krásu" Vím, vím, musím přinést nějakou oběť za holčičku 😉

"To bude kluk, máte bříško do špičky" Nevím nevím teda..

Měla jsem možnost na pár dní vyzkoušet starší model rostoucí Noigy a mám tak srovnání s naším KiBi. Rozhodla jsem se sepsat tento článek pro ostatní maminky, které se třeba rozhodují mezi těmito dvěma nosítky a nemají možnost vyzkoušet si je osobně.

Na začátek musím říct, že nejsem žádná velezkušená nosička. K nošení jsem přičichla náhodu před rokem, když měla malá 3 týdny. U doktorky hrozně plakala a maminka, se kterou jsme byly v porodnici a objednané u dr hned po sobě, mi ji navázala do šátkového mei tai. Malá se okamžitě uklidnila a to byl ten impuls! Měla jsem možnost vyzkoušet nosítko Marsupi plus, které je na malá miminka asi do 3 měsíců. Pak jsem se hecla a po dlouhém studování a poradách jsem koupila první šátek - starý Amazonas, který nám dobře sloužil až do 10měsíců malé. Chtěla jsem i nosítko a po pár dnech pátrání a kombinování zvítězilo KiBi. Líbilo se mi, že je rostoucí a také cena byla přívětivá. Malou jsem nosila od 3,5 měsíců (i když výrobce uvádí od 4-6 měsíců, ale hlavním faktorem je, aby dítě drželo hlavičku a aby nebyl sed příliš široký). KiBi nepoužíváme denně, ale je to takový pomocník, že bez něj nevyjdu z domu. V následujících odstavcích zkusím popsat rozdíly mezi KiBi a Noigou. Upozorňuju, že jde o moje subjektivní pocity a poznatky.

Bederní pás

Začnu netradičně - odspodu.

• Bederní pás u Noigy je o poznání silnější. Je více vypolstrovaný, než u KiBi, také o něco málo širší.
• Noiga má na bederním pásu dva samostatné pásky, zakončené plastovou sponou. KiBi má jen jednu sponu, zato větší.
• Noiga nemá spony zabezpečené "zámkem" ani gumičku, jakožto druhé jištění.
• KiBi má všechny popruhy opatřené malou gumičkou na konci. Ta umožňuje přebytečný kus pásu smotat a zajisti, aby neplandal.

Rozšiřování sedu

Můj porodní příběh vyvrcholil 28.3. 2016 narozením mé dcery Mayi  a začal vlastně už v roce 2014, kdy přišel na svět můj první syn Vitali.

Porod Vitaliho byl ukončený akutním císařským řezem. Já, i když jsem si myslela, jak jsem na porod psychicky a  fyzicky připravena, musím s odstupem času říct, že jsem nebyla připravena tou správnou cestou. Měla jsem naučené, jak v různých dobách porodních dýchat, jak správně tlačit, co je epidurál a další poučky a rady z různých brožur a předporodního kurzu. Bohužel, jsem u porodu zapomněla vnímat sama sebe a své dítě.

Plně jsem se svěřila do péče zdravotníků, předala jim svou zodpovědnost. Ti přece porodí každý den tolik dětí, že vědí, co je pro mě a mé miminko nejlepší. To jsem si myslela.

A tak jsem ještě při téměř žádných kontrakcích, otevřená pouze na 2-3 cm, absolvovala klystýr, poté ihned dirupci vaku blan, která vyvolala velmi silné a neúnosné kontrakce. Entonox jsem poté vydýchala na jeden zátah při kontrakcích, i v klidu mezi nimi.  Musela jsem absolvovat pravidelný monitoring ozev na zádech a na lehátku. Poskakování na míči ve sprše (když si zpětně vybavuji, nebylo mi to vůbec příjemné, ale PA říkala, ať to zkouším, že mi to pomůže), infuze mi  stále kapala, už ani nevím s jakým lékem. Pamatuji si velkou místnost, plně osvětlenou. Nevybavuji si intimní prostředí, ale nemocniční prostředí a pocit toho, že jsem vnímána personálem jako pacient.

Tento stav trval asi 7 hodin, kdy při střídání služeb, rozhodl nově příchozí doktor, cca po hodině, že můj porod je nepostupující, a proto je nutný akutní císařský řez. Já se divila proč, moje těhotenství probíhalo naprosto v pořádku, cítím se přece dobře, jen chci zkusit porodit, ale jelikož jsem dostala něco na zklidnění kontrakcí, žádná další kontrakce už nepřišla a já celá třesoucí se, jsem odjela na vozíčku, společně s personálem, na operační sál. Můj muž čekal přede dveřmi.

Vitaliho na sále rychle omyli a na můj popud, že jej chci vidět, mi jej krátce ukázali, já mu stihla dát alespoň rychlou pusu na uvítanou a potom se s ním viděla až za dlouhých 6 hodin. Mého muže poslal personál domů, ať si odpočine, že já budu stejně také unavená. Byla jsem odvezena na pooperační pokoj, kde jsem byla celou dobu vzhůru, chci strašně moc vidět Vitaliho a svého muže. Nevím, kde jsou, kdy je uvidím. Strašná bezmoc.

Jak by asi vypadal takový pracovní inzerát na pozici maminky? 🙂

Náplň práce:

péče o klienta 24 hodin a 7 dní v týdnu

příprava pokrmů a následné krmení

praní neidentifikovatelných skvrn a věčný úklid

odvedení a následné vyzvednutí klienta od doktora, ze školky/školy, z kroužků

  Nevím jak začít, od čeho? Asi od prvních dvou čárek, to předtim nestojí za řeč.
Byla jsem u babičky, byl pátek, tuším, že 18.prosince..ten den jsem nešla do školy a babička se mě hned ráno zeptala: ,,proč nejdeš? Jsi těhotná?" haha babi. Tu dobu jsem ještě nic netušila, řikala jsem si, že spoždění mám celou dobu, třeba i o dva měsíce, to spíš táta mojí holčičky byl na nervy a psal mi ať si jdu pro test.
  Už v drogérce mě prodavačky probodávaly pohledem, říkám si, co když jsem fakt těhotná, to mě asi rovnou zabijou, ne?.....Přišla jsem k babičce, byla tam moje maminka se ségrou, vlezla jsem si na záchod, četla návod, vyčůrala se (zatím relativně v klidu) a koukala až se ukáže ta JEDNA čárka, vyfotím mu to a všechno bude dobrý. DVĚ ČÁRKY. Wtf? CO????? Chtěla jsem umřít, zabít jeho, vrátit čas, smazat tu čárku, smazat poslední měsíc..Koukám na sebe  do zrcadla ,,ty jsi kráva pitomá". Pozdě, bylo pozdě.


  Hledala jsem možnosti, řešení, nějaký útěk. Co víno a horká vana? Ne, moc drastický. Řekla jsem to tetě, sestře mojí maminky, jela k ní a nejdřív to řekla sestřence, pak jsme zavolaly jí. Nápad. Co kdyby předstírala mojí mámu a šla se mnou na potrat? Ani náhodou. 

  Říkám to R (otec malý), nevěří mi, tak on mi ještě nevěří? Udělala jsem si test před nim, dvě hodiny ani slovo, jen čumí na ten test? To nemůžeš něco říct? ,,Zvládneme to spolu, nenechám tě v tom" asi neulhanější věta, co kdy řekl🙂)) 

  Přeskočím hodně dní, probrečených dní.

  Byla jsem přes Vánoce u táty, jedinej kdo to tam věděl byla moje nejlepší kamrádka.
......Když jsem přijela, jako první jsem mluvila s babičkou..rozeběhla se k ní a brečela jí na prsou..,,no jo, tak budeš mít hold miminko no"..jojo, počkat, cože? Já si to nechám?
V ten moemnt se mi přetočily priority, celý svět, myšlení a největší rozhodnutí v mým životě.

  Moje maminka se to dozvěděla beze mě, teta jí to řekla. ,,Nenechám tě v tom, ať se rozhodneš jak chceš." To jsou ta slova, která mi nelhala.
  Táta..jak by to asi vzal táta. Jeho malá holčička čeká dítě. Brečel, nutil mě na potrat, prosil mě. A pak se mu to rozleželo v hlavě..naštěstí.

  Nebudu se tady litovat, jak moc mi ublížil, když mě v tom nechal, jak mě potopil, rozšlapal všechno co mezi námi bylo, prostě všechno vzal a zahodil, jako by nic. Jako bych nebyla těhotná, jako bych nebyla zamilovaná a jemu naprosto oddaná. Jakoby mě neznal. Už chápu proč se řiká, že holky vyspívají rychleji. 
  
  Jsem v 29tt, mám rizikové těhotenství, krátký děl. čípek. Za tu dobu už jsem ležela v nemocnici, za pár dní pro mě zas jela rychlá, za tu dobu jsem vybrečela moře slz. A hádejte kdo mi vždycky pomohl. Moje maminka, je tu se mnou od začátku, chápe mě, poslouchá mě, obímá mě, utěšuje mě, rozesmívá mě a miluje mě. Jako já miluju svojí holčičku. Teď už vím, že zvládnout se dá všechno. Možná si říkáte, jak jsem nezodpovědná káča, jo asi jo. Že si zničím život. Nezníčím, akorát nebudu žít život puberťáka, ale matky. Možná trochu dřív, ale co na tom. Vychovám svojí princezničku, dám jí všechno co bude potřebovat, i kdybych už nikdy neměla spát. Každé kopnutí mi vykouzlí úsměv na tváři a zárověň vytlačí takovou tu slzu, tu vzpomínku na něj. 

  Tohle jsem nenapsala, abych se ospravedlnila, nebo abych byla obdivovaná jak jsem statečná, potřebovala jsem to všechno ze sebe dostat ven. Někomu to říct (i když moje maminka to poslouchá každý den). Je plno lidí co mě odsoudí, co už mě odsoudili, aniž by na to měli právo. Ale udělala jsem něco špatnýho? Udělala jsem nejlepší věc v životě, dala jsem život. 

Včera jsem ve zprávách viděla reportáž o slůněti v ZOO, které i přes velkou snahu chovatelů po více než roce po narození zemřelo. U slůněte byl problém v tom, že odmítalo mateřské mléko. A když už si chovatelé mysleli, že je všechno v pořádku a že slůněti umělé mléko prospívá a nic nehrozí, tak zemřelo.

   Savci mají s mateřským mlékem ve volné přírodě problém málokdy. Je to automatická a přirozená věc. V naší moderní lidské společnosti to je ale problém. Je kolem nás obrovská spousta rušivých vlivů, které nás od této přirozenosti vzdalují.

   V následujícím článečku vám představíme čtyři rozdílné příběhy, které spojuje ale jedno doporučení. Připravte se během svého těhotenství především na to, co můžete na 98% ovlivnit (objektivně nemohou prý kojit jen 2% žen). A až poté se soustřeďte na to, co ovlivnit můžete, ale také bohužel nemusíte. Nepodceňujte kvalitní přípravu na kojení. Ano, kojení je v hlavě. Ano, kojení je pro savce tou nepřirozenější věcí na světě. Ano, mělo by to jít i bez přípravy, ale… Naše děti na UM nezemřou jako to slůně, ale pokud si neuvědomíme, že jsme moderním systémem stejně ohrožení jako zvířata v zajetí, tak riskujeme, že sebe i své děti připravíme o to nejcennější, co jim můžeme v raném dětství nabídnout.

1.
   Když se mi narodil můj prostřední syn, měla jsem za to, že jsem už zkušená matka a v kojení mě nic nemůže překvapit. Soustředila jsem se na předporodní přípravu. Chodila k porodní asistentce na konzultace a kurzy, domlouvala jsem s ní doprovod do porodnice. Bylo to sice již 8 let od prvního porodu, ale tehdy jsem přece dokázala kojit i po císaři a dokonce až do 10 měsíců, tak teď  to určitě musím zvládnout taky.

   Jenže ouha. Když jsem po odtoku zkalené plodové vody s mužem a naší PA přijela do porodnice, tak se ukázalo, že předporodní příprava byla téměř k ničemu. V porodnici jsem bojovala o každou píď svého porodního plánu. Moje zkušená PA byla usazena tamním personálem do role duly a vlastně jsme si skoro nic nemohli řídit sami. Nakonec jsem znovu rodila sekcí. Po operaci následovala standardní separace na mnoho hodin. První přisátí bylo až po 17 hodinách. A takové vlažné. Syn mě odmítal. Do toho novorozenecká sestra přišla s jasným příkazem, že musíme přikrmovat. Na moji námitku, že jsem teprve přiložila a prvního syna kojila 10 měsíců mi řekla, že to, že jsem kojila prvního neznamená, že budu kojit druhého. Moji už tak nalomenou psychiku mi ještě víc podlomila a já jsem pak do propuštění jen brečela a brečela.

   Po propuštění se mi najednou spustilo mlíčko, ale tím jak jsem na radu PA a sester v nemocnici neustále odsávala, jsem si rozpumpovala laktaci tak, že následoval zánět v prsu. Opět jak to řešit? Pomohli teplé zábaly, kojit a odsávat. Při první návštěvě pediatra mi sestra vnucovala UM, prý kdyby náhodou, a následovala rada, jaké mám nakoupit lahvičky. Nalomili mě. Následovala laktační krize až do 4 měsíců věku syna. Nakonec mi pomohlo společné spaní kůže na kůži, nošení v šátku a dokrm odstříkaným mlékem cévkou po prsu. Kdybych toto všechno věděla, včetně toho jak moc se zhoršila podpora kojení v porodnicích řešila bych to už v těhotenství...

Dnes budu vkládat fota zavinovaček,mantinelu,povlečení.... do výprodeje 🙂 

Občas stačí maličkost. Koupit lízátko, plyšovu ovečku anebo návštěvu ZOO. Mnohdy však stačí ještě méně a přece tak hodně. Obejmout, přitulit, pohladit, pochválit. Všímám si, že mě pozorují, chtějí vědět, co si myslím, jak moc jsme pyšní rodiče.

I když kolikrát neskutečně zlobí, vzápětí se z velkého tygra stává malý milý klidný beránek, který potřebuje „ moja, moja“.

Mamce doktor říkal, že by se měla se svým mužem minimálně 3x obejmout. Tak to praktikujeme s našimi dětmi. Pusu na dobré ráno a dobrou noc je samozřejmostí.

Je třeba z maličkostí udělat velké věci, malé velké rituály.

Kolikrát nás vytáčejí věčné A proč? Já sám. Ne. A pak si uvědomíme, jak moc nám to schází, jak je prázdno po neustálém doptávání se a zvědavých otázkách, z kterých se potím i tam, kde snad se ani potit nedá:D

Narazila jsem na těchto 60bodů a u každého se mi něco vybavilo, byla to velmi osvěžující retrospekce a i takový kopanec dopředuJ

Tento článek měl velmi zaujal, tentokrát se netýká pouze NRP takže ho vkládám sem, věřím a doufám že ho admini označí do Vybrali jsme. Myslím, že by si to opravdu zasloužil. Není můj, zdroj je zde:

http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2016/pribyva-deti-zadajicich-ombudsmanku-o-pomoc/

                            Přibývá dětí žádajících ombudsmanku o pomoc

Děti jsou mnohdy okolnostmi nuceny řešit problémy, s nimiž by si nevěděla rady ani řada dospělých. Pomoc a radu pak hledají u veřejné ochránkyně práv, která se jim snaží pomáhat alespoň v rámci své působnosti. Částečně tím nahrazuje v České republice neexistujícího dětského ombudsmana.

Česká republika dosud nemá dětského ombudsmana, jak to dlouhodobě doporučuje Výbor OSN pro práva dítěte. Tuto mezeru se alespoň částečně snaží vyplňovat veřejný ochránce práv, tím, že v roce 2012 zřídil speciální internetovou stránku s informacemi pro děti a začal přijímat podněty od dětí. Vzhledem k jejich naléhavosti je veřejná ochránkyně práv vyřizuje přednostně a neformálně, aby dítě dostalo alespoň první rady a vysvětlení během dvou až tří dnů.

Možnosti veřejné ochránkyně práv pomoci dětem, jsou omezeny její zákonnou působností. Stejně jako v případě dospělých stěžovatelů může prověřit postup orgánů státní správy, zabývat se podmínkami ústavní péče nebo vyhodnotit, jestli potíže dítěte nespočívají v nerovném zacházení. Ostatní situace se snaží dětem vysvětlit, poradit jim, na koho se mají obrátit, jak by se jejich potíže daly odstranit.

Víte, kdy stihnete v domácnosti nejvíc věcí a k čemu všemu jsou dobré krajkové kalhotky?

Dětská fantazie nezná mezí a dokáže vytvořit tolik originálních až překvapivých nápadů. Až si budete připadat, že jste jediná dospělá v domácnosti, podívejte se na to s nadhledem a inspirujte se dětskou logikou.

1. Ani o prst míň nebo víc

Klárka mi dnes při cestě do školky oznámila: "Už umím spočítat prsty."

Tak se jí ptám, kolik jich tedy má? "No všechny."

Záchvat smíchu mě držel až do školy.

Ještě když jsem byla těhotná,  se mi (naštěstí) dostala do rukou kniha Koncept kontinua, která krásně popisuje intuitivní a přirozenou výchovů dětí. Ne náhodou se zmiňuje o nošení miminka na těle matky, jako nejdůležitějším faktoru pro dobrou adaptaci a vytvoření pevného vztahu mezi matkou a dítětem, jakožto přirozeném způsobu vychovávání dítěte prostřednictvím prožívání Vašeho denního režimu. 

Když jsem knihu dočetla, byla jsem šokována, jak moc mi všichni kolem vnukli do hlavy zvrácenou představu o separování dítěte do jiného pokoje a "nezvykání" si na pozornost rodičů. Jak moc potlačují tyto názory intuitivní a přirozené smýšlení o výchově dítěte. Rozhodla jsem se své miminko nosit. Koupila jsem si šátek a nosítko a vyslechla si i pár zcestných názorů o nevhodnosti. K nevhodnosti nošení řeknu jen málo: Zamyslete nad evolucí. Jak dlouho trvala? A jak dlouho máme kočárky?

K mému zděšení jsem taky zjistila, že i z tohoto se stává business, a tak firmy vyrábí "super truper" nosítka, která však nejsou pro miminka vhodná. Co víc, rozdávají je celebritám, aby je zpropagovala. Náš trh sice reguluje použitý materiál, ale to, že jsou neergonomická, nebo nesou název "ergonomická" zcestně, už moc neřeší.

Milé maminky, tím, že svoje miminko nosíte, mu dáváte to nejlepší, co můžete, ale prosím, informujte se o tom, zda nosíte správně, abyste mu zároveň neubližovaly. Děkuji!

Ideální svačina by měla obsahovat takzvanou trojkombinaci živin – bílkovin, sacharidů a tuků. Vejce, libové maso, ryby, luštěniny, mléční výrobky jsou bohatým zdrojem bílkovin. Tuky najdeme v margarínu, másle, oleji, smetanových výrobcích a v tučných sýrech. Pro rozvíjející se dětský organizmus jsou jedním z nejlepších zdrojů energie obilné výrobky, nejlépe celozrnné, právě ony by proto měly být neoddělitelnou součástí dětské výživy. Spolu s ovocem a zeleninou jsou totiž zdrojem sacharidů. Ovoce a zelenina navíc dodávají vitamíny a stopové prvky.

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje konzumaci zeleniny a ovoce v 5 denních dávkách. Dítě by mělo konzumovat ovoce a zeleninu s každým jídlem. Na snídani např. cereálie s mlékem a skleničkou ovocného džusu. Na svačinu chlebíčky z celozrnného chleba s libovou šunkou a rajčetem. Dalším způsobem, jak propašovat do dětské výživy zeleninu a ovoce jsou 100% džusy a pyré, které můžeme podávat na svačinu do školy. 100% džus je zdrojem vitamínů a pyré je hodnotným občerstvením bohatým na vlákninu.

Kubík 100% bez přidaného cukru

Vylepšili jsme recepturu! Nově najdete v obchodech Kubíka se 100%-ním podílem ovoce, k dostání jsou dvě příchutě a to: 100% jablko a 100% multivitamin. Neobsahují žádný přidaný cukr nebo jiné sladidla - obsahují jenom přirozeně se vyskytující cukry v ovocí. S Kubíkem 100% tak můžete nahradit jednu z pěti denních porcí zeleniny a ovoce. Tak jako všechny produkty Kubík je i tento vyráběn bez konzervantů a umělých barviv.

Hrajte s Kubíkem o 5 dárkových balíčků

Více informací nalezete zde v soutěžním fóru.

Jsem velkou nadšenkyní nošení dětí. A to tak velkou, že jsem se v tomto rozhodla podporovat další ženy. Je důležité je povzbudit a rozvíjet na jejich cestě mateřstvím, se kterým nošení dětí a úzký kontakt s miminkem prostě souvisí. Každá chceme své děti dobře vychovat a dát jim to nejlepší, a proto je úžasnou volbou nošení a pěstování blízkého kontaktu už od narození. Své děti nemůžeme rozmazlit tím, že jim věnujeme svou lásku a otevřeme srdce. Naopak z nich tak vychováme empatické, vnímavé, soucitné, ohleduplné, starostlivé, sebejisté a sebevědomé osobnosti.

 V uplynulých měsících jsem pro vás sbírala mýty o nošení dětí. Celkem se mi jich sešlo 41. Poskytnu vám tedy přehled a odpovědi na časté námitky a obavy ztěžující opravdu informované rozhodnutí o nošení dětí. Bez základních a relevantních informací oproštěných od těchto mýtů se mnoha rodičům nechce dávat peníze za kurz nošení dětí či za návštěvu poradkyně pro nošení dětí a vázání šátku. Přicházejí tak o velkou možnost blízkého kontaktu se svým dítětem a praktickou pomůcku v péči o ně.

Zmíněné mýty jsem rozdělila do 4 kategorií + jedna byla navíc – nezařaditelná. Zde přináším první dvě kategorie 🙂.

Kategorie první: Móda, zvyk a styl:

Dotazované maminky se v této kategorii nejvíce zabývaly následujícími námitkami:

• Kočárek:

Cestujete rády vlakem? Dlouho mi trvalo, než jsem objevila jeho poetiku a překonala obavu, že netrefím tu správnou soupravu a odfrčím do úplně jiné stanice, než jsem původně plánovala. V autobusu toto nebezpečí nehrozí; pokud tedy řidič není taková sviňa  a neprodá vám lístek do Prahy, zatímco hodláte vyrazit do Jičína...

Jenže při reorganizaci dopravy zrušil dopravce většinu autobusových linek z velkoměsta do rodného maloměsta a zbyl jen vlak. A odfrčí-li manžel automobilem na nějaké veledůležité víkendové jednání a zatoužím-li po maminčině domácí kuchyni, nezbyde, než překročit komfortní zónu a vyšplhat po strmých schůdcích do vagónu. A co je pro mě horší, i sešplhat. Sestup z vagonu mi připomíná sestup z Ostrého Roháče.

V poslední době si ale vlakojízdy začínám užívat. Před cestou se vybavím zdravými svačinkami (cesta je dlouhá a drobné občerstvení přijde k chuti). Nakrájím okurku, přidám pár cherry rajčátek, červenou papriku a přibalím láhev pramenité vody. Do kabelky uložím učebnici italštiny a nějakého klasika (Kafku nebo tak...) Času na četbu a studium bude spousta...

Při čekání na vlak zásoby obohatím o coffee to go, pár sušenek s palmáčem či nějakou čokoládku za výhodnou cenu a přihodím ženský časopis (nejlépe s dárkem zdarma). První půlhodinu v kupé trávím popíjením kávy, pojídáním sušenek a čtením časopisu Kondice. Další půlhodinu rozjímám nad sfutrovanými prázdnými kaloriemi a vytvářím (inspirována Kondicí) fiktivní jídelníček na příští týden. Jsem-li v kupé sama, výčitky mě doženou i k pokusu vyzkoušet pár balančních asán či jiných prostocviků. Zjistila jsem, že je ve vlaku zábavné poskakovat, nicméně blahodárný účinek pohybu je kompenzován stresem, že budu někým viděna. Navrhnu Českým drahám přidat jeden fitness vůz.

Během cvičení mi většinou vyhládne a dojde i na okurku, rajčátka a papričku. Pokud do kupé přisedne spolucestující, vyrazím na korzo po uličce, elegantně se naaranžuji k okýnku a sleduji malebnou krajinu. Při stání mi většinou vyhládne, takže dojde i na okurku.... 

Když dočtu časopis, dojím zásoby, zjistím, že jsem se těmito činnostmi poměrně znavila a jediné, co zvládnu, je pozorování ubíhající krajiny nebo pospávání ( prokládané výpravami na toaletu, protože káva, salátová okurka a voda jsou vražednou kombinací...).

Sice píšu legrace, ale opravdu jen v uvozovkách. Lidé jsou vážně občas, spíš tedy často, neuvěřitelní. Cestujeme s malou pravidelně, skoro každý den a opravdu skoro pokaždé mám nějaký zážitek. Zezačátku jsem byla pravidelně rozčilená, vzteklá, ani tak ne vzniklou situací, ale spíš lidskou bezohledností a neohleduplností. Teď už se jen usmívám. Prý se tak dostanou nějaké nesmysly do mozku a člověk si tím "vnutí" dobrou náladu. Docela to zabírá, nebudu se přece pořád rozčilovat. Ještě mi prdne cévka a budu tahat nohu. Ale tak aspoň tři z těch fakt povedených si zapsat musím, abych náhodou nezapomněla 🙂

1. Nastupujeme do autobusu, v prázdném autobuse 🙂 v prostoru pro kočárky dvě babči s RVHP vozíky sedí po boku, uprostřed paní středního věku a v pravo spořádaně stojí jiná mamika s kočárkem. Paní středního věku se ihned zvedá a s úsměvem uvolňuje místo. Taky se usměju, poděkuju a zajíždím. A v tom druhými dveřmi nastupuje jiná paní a jak uvidí volné místo, rozeběhne se, sedne si na uvolněné místo a řekne že se přece vejdeme. A pak se celou cestu rozčiluje, že do ní naráží kočárek 😀

2. Jedu si takhle přeplněnou tramvají, sedím vedle zaparkovaného kočárku, který je rukojetí do uličky a nastupuje nějaká cizinka, telefonuje, postaví se před kočárek a rukou se chytí rukojeti aby neupadla a telefonuje dál.

3. Přijíždíme k zastávce, mačkám tlačíko že budu vystupovat s kočárkem a přesto řidič zastavuje jako prase předními dveřmi k chodníku, zadními do silnice. Prostor mezi autobusem a chodníkem je velký na to, abych mohla bezpečně vystoupit, ale zároveň malý na to, abych udělala mezikrok na silnici. Plná zastávka lidí, tak prosím, jestli by mi mohl někdo pomoct. Všichni odejdou k jiným dveřím kromě jedné paní, která okem odborníka zhodnotí situaci a řekne že neví, jak by mi mohla pomoci 😀

A je fakt zajímavý, že jsem se teď u toho psaní smála, tak to asi funguje 😀