Přeji všem krásný víkend,

přináším vyhlášení soutěže ze skupiny Fisher-Price. Soutěžili jsme o plyšového usínáčka koalu 😉 Stačí stisknout měkké bříško - ono se rozsvítí a rozpohybuje nahoru a dolů v uklidňujícím rytmu. Vypadá to, jako kdyby koala doopravdy dýchala. Její tělíčko je naprosto heboučké a k poňuchňání, avšak jakmile bude umazlené až moc, můžete je jednoduše vyprat 🙂 A teď se pojďme podívat, kdo dnes vyhrál! 🤩

🍀 Kdo měl tentokrát v soutěži štěstí? 🍀

🎁 Koalu vyhrává komentář č. 31 @marcelka311 

Moc Ti gratuluji k výhře! 😍 Věřím, že s miminkem si koala užije mnoho krásných nocí 😉

Sledujte i nadále můj blog a soutěžte každý měsíc o krásné ceny 😍

Když je počasí upršené natolik, že dítě už ani nebaví skákat v kalužích, nebo když už podruhé během dvou týdnů musíte léčit sopel, je časopis pro děti ve schránce úplné požehnání. My jsme vybírali předplatné časopisů od dceřiných dvou let a po roce zkušeností přináším i na Koníka náš pohled na tituly, které se nabízejí primárně pro děti od dvou do tří let.

Zdroj fotky

A co od dobrého časopisu v této kategorii očekávám, podle čeho budu hodnotit?

1. Úkoly a zadání přiměřené věkové skupině dětí do tří let.
2. Vkusné grafické zpracování rozvíjející estetické cítění dítěte.
3. Cena.
4. Dostupnost v běžných trafikách.

Pojďme se tedy podívat na mé 4 TIPY časopisů pro nejmenší děti:

1. Kutílek - časopis pro nejmenší

Věkové určení: 2+

Dětičky mám nakonec tři – i když jsem se při prvním zapřísahala, že další se nekoná. A jsem ráda, že ty úžasné bytosti existují. Být mámou totiž stojí za to. Bez ohledu na krásy (a nástrahy) mateřství, je pár věcí, které by byly o tolik snazší, kdybych je věděla… A tak jsem se o maminkovské/rodičovské pravdy rozhodla podělit. Někdo by to jednoduše měl říct nahlas. 

Pokud čekáš první (druhé, osmé) děťátko, věz: 

1. Že utírání vlhčenými ubrousky MŮŽE být lepší než umývání v umyvadle
Pamatuji si na předsevzetí umývat miminko jen v umyvadle. Všichni víme, že voda je na dětskou prdelku to nejlepší a že je to jediná eko-bio správná varianta. Budu ale upřímná – nedávala jsem to. V nemocnici jsem stěží zvládala děťátko nakojit. Později doma, ano, umývali jsme, ale často i utírali ubrousky. O to víc, když nečekaně a brzy přibylo druhé těhotenství a později sourozenec. Někdy není čas, vždyť už jsme dávno chtěli odejít… Někdy už to fakt nedáváme, zdržovačky s miminem, které vřeští jako o život, když ho držím nad umyvadlem… Případně, pokud by náhodou nevřískalo během umývání, čeká nás to při převlékání mokrého bodyčka (holt, stane se)… Vlhčené ubrousky byly často záchranou času a nervů. 

Čekalo mě procházení 20 značek vlhčených ubrousků, dva incidenty s opruzeninami, imazolovo-pytiolové dobrodružství a výčitky svědomí z toho, že to nedávám tak jako jiné (lepší) mámy nad umyvadlem (a dokonce s látkováním). Kdyby mi někdo řekl, že existují ubrousky WaterWipes, které mají jen dvě složky (z nich 99,9 % vody a kapku ovocného extraktu) a jsou čistší než voda z vodovodu, možná bych se opruzeninám (a výčitkám svědomí) vyhnula. 

Už to každopádně vím a jedny mám v kabelce, druhé doma. Co, že jsou dražší – za ten klid mysli to stojí. A popravdě řečeno, použiju jich i méně než těch levnějších předtím. Netuším, jestli je to tím, že jsou pevnější a tlustší, nebo tím, že vím, kolik stojí a utírám podvědomě opatrněji, ale funguje to, alespoň u mě. 

2. Že nedat děťátku dudlík kvůli správnému vývinu zoubků nemusí být to nejlepší

Možná jste si toho všimly, a třeba také ne. Na mém profilu ode dneška nesvítí „nálepka" Ambasadorka.

Je to tak, přišlo i na mě. Kdo mě sleduje, ví, že za ten čas se můj život změnil. Absolutně. A teď přichází změna další. Po třech letech a třech měsících, po dobu kterých jsem zde na Modrém koníku byla součástí projektu Ambasadorka pro mé milované PEPCO, přichází čas rozloučit se.

Byla to pro mě velice zajímavá zkušenost, která do mého mateřského stereotypu přinesla spoustu nových vzruchů, nových aktivit, také nových přátel, spoustu inspirace. Naučila mě pokoře, naučila mě nebrát si vše osobně, reagovat s rozvahou, přijmout názory, které se liší a třeba i ty, které nejsou interpretovány tak, jak bych si možná představovala, zakousnout si do jazyka. Nebudu vám lhát, přičichla jsem zde i ke kyberšikaně, k hejterům a nepříjemným online zážitkům, no pozitiva převažují.

Chtěla bych se v první řade poděkovat vám všem. Za vaši podporu, milá slova, za každý lajk, komentář, za to, že jste mě podržely v těžkých životních situacích, prostě za vše.

Moc děkuji i holkám z PEPCO a především holkám z Modrého koníka, které byly vždycky „ready" poradit, pomoct, popostrčit, když bylo potřeba. <3

A také svým ambasadorským kolegyním, a také těm, které mezi časem svůj „farewell" pozici ambasadorky řekly.