Rozhodla jsem se s vami podělit s mým zážitkem z porodu.

Když jsem objevila na testu 2 čárky, myslela jsem že omdlim. 20 let, prvák na VŠ...nevěděla jsem, co dělat. Přepadali mě ty nejhorší varianty, ale přítel byl tak nadšený, že jsem si řekla, že je na čase dospět a přivítat mezi nás třetího člena rodiny.

Těhotenství jsem měla zcela bez problémů, z každé poradny jsem odcházela nadšená, jak vše skvěle postupuje.  

13.7. jsem šla naposledy na kontrolu ke svému doktorovi a ten mě poslal ve čtvrtek 16.7. na první kontrolu do nemocnice s tím, že v patek 17.7. už mám termín a ať si radši s sebou vezmu už tašku, kdyby si mě tam nechali, když už jsem v termínu.

15.7. večer zamnou přišla mamka se segrou, že si mysli, že už se neuvidime, popřáli mi hodně štěstí, že na mě budou myslet, pohladili mi bříško a odešli. Já jsem se jim smála, co blbnou, že jdu na obyčejnou kontrolu(kdybych jen věděla). 

Rano 16.7. jsme s přítelem nakládali veci do auta, on byl nervózní, jak kdyby šel rodit, peskoval mě ať nic nezapomenu a já vtipkovala, že blázni a že si s sebou vše nevezmu, že budeme na oběd doma. Odjížděla jsem z domu ale nějaká napnutá.

Tato část sousedí s Hrabovou a jak jsem již naznačila ve včerejší otázce mají i společnou část historie. Původní název Hrabůvky byl Nová Hrabová a patřila pod Hrabovou, děti z Hrabůvky chodily do Hrabové do školy a stejně tak i věřící do kostela v Hrabové. Ti co znají Hrabůvku jak dnes vypadá (jako já) tak je překvapí, když zjistí, že tak obrovská městká část patřila pod mnohem menší.

Dnes není Hrabůvka samostatnou městkou částí, ale patří společně se dalšími  3 částmi (Dubina, Zábřeh a Výškovice) k městké části Ostrava- Jih.

Popíšu Vám spíše ty části či pamětihodnosti, které mě zaujaly než abych se věnovala přesné historii a výčtu zajímavostí.

Kostel panny Marie Královny posvátného růžence

Kostel stojí hned na začátku obce, pokud někdo sjíždí z cesty na Frýdek-Místek je to to první co vidí.

V tomto kostele jsem měla před mnoha lety svoje první svaté přijímání. Tehdy jsme šly k přijímaní z Hrabové jen dvě tak to pan farář spojil s Hrabůvkou. Tehdy vedl bohoslužby v Hrabové právě farář z Hrabůvky, dnes spadá Hrabová pod Vratimov.

Všichni jdeme v životě za štěstím. Toužíme po jeho různých podobách. Doufáme, že nám budou odpuštěny naše hříchy a že budeme odměněni za dobré skutky. Hledáme to něco. Něco, co uspokojí naše potřeby, naši mysl, naše srdce i duši.

Sčítáme do nekonečna své životní výhry a prohry. Hledáme partnery, práci, byt nebo dům, skvěle padnoucí džíny, dobrou školku nebo levné letenky. Někdo na to jde systematicky, jiný se drží teorie chaosu. Všechny nás bez ohledu na cestu i podobu cíle spojuje jedno - víra. A to, že nevěříte třeba ani sami v sebe, k ní patří taky.

Jsou dny, kdy se (ve vodách mateřství) potápím ke dnu jako Titanic. Mám pocit, že jsem ztratila některé přátele. Možná i sama sebe. Že se nevrátím k práci, která pro mě znamená víc než výplatní pásku. Že mě ta role ženy v domácnosti doslova zabije. A nebo mě zničí venkov a já si půjdu přivázat lano na nejbližší strom. Mám chuť být sama uprostřed města, sedět na kraji chodníku a dívat se do světla pouličního osvětlení.

Bez deště by ale nebylo duhy. A díky té otočce o 180° jsem pak zase ráda, že bude M. vyrůstat právě na venkově. Já můžu po blízkém i dalekém okolí pobíhat v přírodě až do zblbnutí s foťákem na krku. Nemusím se bát, že bychom měli hlad, i když nepracuji. Přestože se s mým mužem za některé věci navzájem přímo nenávidíme, staráme se jeden o druhého. Protože se taky milujeme. Protože jsme rodina.

Mé štěstí má podobu rovnováhy a kompromisu. Rovnováha mezi mým sobeckým a starostlivým já. Kompromis mezi plány mého singl a mateřského života. Hledání začátku kruhu. Pozor, nehledám návod na to, jak dokonale skloubit péči o domácnost a syna s kariérou. Nejsem líná, ale ani netoužím nálepce "paní dokonalá". Mně by ta role jednoduše nesedla.

A tak se snažím věřit. Věřit ve štěstí, v naději, ve vlastní rovnováhu. Někdy méně, někdy více. Ale bez ohledu na míru - pořád. Nečekám s rukama založenýma v klíně. Na druhou stranu je dobré umět se na spoustu věcí na chvíli, na některé dokonce navždy, vykašlat. Ta naše planeta se kvůli tomu točit nepřestane.

A je to tu. Vyvěste vlajky, spusťte ohňostroj, nechť hudba hraje, obětujte kozu a vypusťte Krakena. Čeněk dneska nastoupil do školky. Sice jenom na dopoledne, ale od příštího týdne tam bude již napořád.

Původně jsem myslel, že před školkou přespíme, jak jsem se nemohl dočkat, ale nakonec z toho sešlo. I tak už jsme před školkou o půl osmý stepovali a dychtivě očekávali úder osmé. Přemýšlel jsem, že bych Čeňka přehodil přes plot na zahradu a zdrhnul, ale asi po pěti minutách jsem zjistil, že školka je už hodinu otevřená (bylo mi divné, že dovnitř vcházejí rodiče s dětmi a vycházejí ven bez nich.) Tím pádem jsme vniknuli dovnitř. V šatně jsem předal mladýho první paní, u které jsem tušil, že by to mohla být učitelka (bylo to tak padesát na padesát), prozradil jsem jí, že od teď už je to její problém a slastně rychlostí větru vystřelil ze školky vstříc novému životu.

V rámci svého nového života jsem doma uklízel, žehlil a vařil oběd.

Dopoledne uplynulo jak voda a byl čas zajet pro mladýho do školky. Samozřejmě, že mě napadlo, že bych tam pro něj už nikdy nejel a že by se pak vidělo, co by bylo dál, ale nakonec ta rodičovská zodpovědnost u mě zvítězila.

Prozíravě jsem nedal do školky nikomu na sebe kontakt, takže jsem se blížil ke školce s hrůzou, co se mohlo stát. Přemítal jsem, zda je možné, aby ani ne tříleté dítě podpálilo školku a nebo ubodalo učitelku dětským leporelem.

Když jsem dorazil před školku, povzbudila mě skutečnost, že jsem nikde neviděl žádné hasičské auto. Dokonce ani policii a ani pohřební vůz. To sice ještě nemuselo nic znamenat, jelikož mladej mohl zohavené tělo učitelky zakopat na hřišti pod houpačku, ale já byl pln optimismu.

Asi každý má ve svém okolí místa kam chodí rád na procházku, projede se na kole, bruslích prostě dělá něco co ho baví a já bych Vám ráda představila ty moje (teda když jsem byla mladší).

Kolem Ostravice

Že je kolem Ostravice dneska cyklostezka, která vede z centra Ostravy až do Beskyd ví dneska kde kdo. Ale trasa, která vede katastrem Hrabové je jedna z prvních. Vždycky jsme tam jezdili na bruslích. Vede od mostu (tedy spíše lávky), která spojuje Hrabovou s Kunčicemi až po splav na horním konci obce. My jsme se na tuto trasu napojovali u mostu do Vratimova. Vždycky jsme si s bratry nebo s kamarádkou nazuly brusle a jely jsme a vždycky jsme litovali, že trasa není delší. Akorát se postupně tato trasa roznesla, takže postupem času nebylo zvláštní narazit i na 15 aut, které stály u mostu ve Vratimově a kterými přijeli bruslaři a není se jim co divit, trasa to byla fajn.

Níže vidíte splav, kde byl náš cíl a vratimovský most, kde jsme se na stezku napojovali.

Přiznám se, že jsem po dokončené cyklostezce ještě nejela. Tedy jela, ale až trasu Paskov-Místek a musím říct, že je to super. Udělali jsme si s dětmi v létě výlet, my jeli a děti se vezly, v Místku jsme si dali pauzu u nějakého dětského hřiště a cestou zpátky děti protáhly nohy na cyklopláži v Paskovci. Děti jsou zatím bohužel příliš malé a příliš neposedné, aby nám dovolili projet stezku celou.

Jinak most ve Vratimově je dnes v létě i cílové místo spousty lidí, kteří se zde v parném létě rádi osvěží ve vodě. Taky jsem se tam byla koupat, ale když jsem byla malá, tak nebyla Ostravice zrovna vhodné místo ke koupání. Naopak moji rodiče se tam o 20 let dříve koupali naprosto bez obav.

Vyzkoušejte si i vy komfort materiálu, který dopřáváte svým dětem!

Na přání spokojených rodiču jsme začali vyrábět spodní prádlo s funkčním materiálem Outlast® také pro dospělé.

Nabídku naleznete zde:

http://www.littleangel.cz/category/novinky---funkcni-pradlo-pro-dospele/89

NOVINKA!! Právě nyní je na našem eshopu a v prodejnách k dostání zimní limitovaná kolekce PTÁČEK. Tak neváhejte🙂

http://bit.ly/1H1M7Kk

24. 9. Se konala v RC Dobříšek přednáška s besedou paní s Ing. Mgr. Marií Novákovou, lektorkou preventivně výchovného edukativního konceptu ,,Škola lásky v rodině" podle etiky PhDr. Jiřiny Prekopové. Přednáška byla pro zúčastněné přínosná, velmi příjemná, téma pojato s odlehčením.  Mnoho věcí si účastníci měli možnost uvědomit. Výchova v kontextu vnímání pozice konkrétního dítěte v sourozenecké konstelaci. Mohli jsme si také propojit vnímání vlastního nastavení v oblasti příjmání zodpovědnosti, tendence řídit, být řízen a vliv sourozeneckých konstelací na vztah muže a ženy, ale také na vztah rodič dítě.  Každá pozice v pořadí sourozenců,  má svá obecná specifika, i když toto nelze brát jako šablonu, protože proměnných, které dítě ovlivňují, je ve hře mnohem více.  Je to například pohlaví dětí, jejich dovednosti, očekávání, která vůči nim rodiče mají a jak dalece je naplňují. Důležité je také to, zda nám konkrétní dítě nepřipomíná některého z předků. Toto může být však podvědomý proces. Abychom pasivně nenasávali předkládané informace, rozdělila zúčastněné lektorka do skupinek na prvorozené, druhorozené. Bohužel, na přednášce bylo pouze 8 žen, tak že zástupci tvz. sendvičových dětí, druhých ze tří, nebyli v zastoupení. O nich jsme se dozvěděli, že jsou to výborní diplomaté. Učí se vyjednávat z obou stran. Jak z pozice mladšího vůči staršímu, tak také naopak z pozice staršího vůči mladšímu sourozenci. Druhý ze tří, jak říká Jiřinka Prekopová, může někdy propadnout a ztratit pozornost rodičů, když nějakým způsobem starší i mladší sourozenec vyžaduje mnoho péče a pozornosti rodičů. Ale toto se v podstatě může stát kterému - koliv z řady sourozenců, pokud je ten druhý nemocný,
z nějakého důvodu velmi naléhavý na pozornost. Narazily jsme na téma psychosomatiky. V tuto chvíli se může vyvinout onemocnění již z podvědomého principu, aby se mě také všímali. Aby mě také viděli.  Prvorození mají zase Své klady a zápory. Ve skupinkách jsme dávaly dohromady pozitiva a negativa své pozice v sourozenecké řadě.

Prvorození si postěžovaly na to, že mladší sourozenci mají všechno dříve, dříve jsou jim některé věci ovolovány, než-li jim - PC, telefony, samotné chodí domů ze školy atd. Na mladší jsou kladeny menší nároky, prošlapávají jim cestičku životem. Negativa? Velké nároky rodičů. Jsou z velké části zastoupeni v řadách pedagogů, psychologů, lékařů a právníků, v zaměstnáních, kde řídit a nést zodpovědnost je přirozené. Někdy prokletí,
samé jedničky, výkon, úspěch, snaha obstát, sklon k perfekcionismu.  Rodiče a samotní prvorození znají důvěrně  větu ,,ty jsi velký/ velká, máš přeci rozum".  Vezměte si, že toto říkáte často  již  dvou  letým ,,miminkům".  V tomto směru mohu doporučit knížku Jiřinky Prekopové, ,,Prvorozené dítě" až si ji přečtete, krásně porozumíte situaci Vašich prvorozených dětí. Knížka je v knihovně RC Dobříšek. 

Druhorození, jako negativum vnímají fakt, že dětí onošené a použité věci po svých starších sourozencích, musí se více přizpůsobovat, vnímají pozitivně, že na ně nejsou již kladeny takové nároky.

Rodiče mohou být svým dětem oporou a pomocníkem při zpracovávání pocitů křivdy, žárlivosti, plynoucí z pocitu odstrčení staršího sourozence mladším, a nebo přijetí zodpovědnosti za své úkoly a respektování  hranic druhorozených. Dotkly jsme se také praktických aspektů výchovy sourozenců, jak naplnit potřeby
vlastních věcí, svého místa, soukromí a to zejména těch starších před těmi mladšími. Protože ať je starší starší, právo na svůj klid a soukromí má před mladším sourozencem.  A tak mladší ať benjamínci, roztomilé dětičky, hranice by v tomto směru měly respektovat a budou prožívat také to, že i jejich jistoty budou respektovány ostatními sourozenci.

Prvorození  přišli do rodiny první, hned po rodičích a toto místo jim také náleží. Děti vnímají pocit své pozice v rodině skrze vztah s rodiči. Skrze očekávání rodičů, pocit přijetí, chválu a přijímání náklonnosti, tělesného kontaktu, soustředěné pozornosti. Ale také práva a povinnosti jsou to, co odlišuje jednotlivé pozice   sourozenecké řadě. Mluvíme s dětmi o tom, tom co společně prožíváme a vnímáme. Děti si tak dovolí spíše říci, jak jim je a co cítí. Otevřená komunikace, bez tendencí radit a hodnotit, ale vnímat, sdílet a chápat vztah. Druhorozeným zase pomohou přijmout pocit zodpovědnosti za přidělený úkol, mnohdy je důležité více vůlí benjamínka vymezovat.

Jak předejít sourozenecké žárlivosti? Vnímat potřeby prvorozeného, jako toho, kdo byl nyní sesazen
z trůnu. Byl středem rodiny, vše se točilo kolem něho, nemusel se přizpůsobovat a teď? Teď bude muset. Miminko spinká, musíš být potichu, musíme s miminkem k doktorce.  Jsou to situace, kdy se začíná učit se přizpůsobovat, aby vůbec přijal nutnost se přizpůsobit situaci, měl by cítit zároveň porozumění a ventilovat emoce.  Rodiče mu mohou přijetí situace usnadnit skrze vyjádření empatie, pochopení a dát prostor pro vyjádření emocí.

Hrabová

Je to jedna z částí Ostravy, i když ještě nějakou dobu v minulém stolení byla samostatnou obcí. Sestává se z části sídlištní - Šídlovec (sídliště vystavěno po druhé světové válce) a části z rodinými domky - odtamtud pocházím já.

Když jsem byla malá neuměla jsem si představit že bych někdy v životě měla bydlet jinde. Asi je to tím, že moje rodina zde žije už minimálně 5 generací - asi jsme moc konzervativní 😀. Měla jsem tady všechny babičky a dědečky, strýčky, tetičky, bratrance i sestřenice. I když vzhledem k tomu, že zde žijeme tak dlouho tak manžel prohlásil, že jsem si musela najít chlapa z druhé části republiky, abych neměla debilní děti (vždycky když jsme venku někoho potkali a já pozdravila tak se ptal kdo to je a já na to teta-strejda 🙂).

Pocházím ze zemědelsko-mlynářské rodiny. Z taťkovy strany byli všichni zemědělci nebo kdysi asi spíš rolníci a můj taťka a bratr se tím pořád ještě živí. Z mamčiné strany jsme zase byli mlynáři a v Hrabové nám kdysi patřil mlýn. Já sama nepokračuju ani v jedné rodinné linii.

Mlýn

V Hrabové se až do roku 1975 nacházel mlýn, který vlastnil můj dědeček-pradědeček i prapradědeček a dál jsem to nestudovala. Rodiná historie praví, že prapradědeček měl za 20 let 5 dcer a než je vyvdal tak musel zastavit celý mlýn aby měl na věno. Mlýn pak vykoupila moje prababička jako vdova. Mlýn bohužel za socialismu vadil a musel být zbourán aby udělal místo pro haldu (můj taťka říká, že ještě že tak, že kdyby se musel ještě starat kromě pole o mlýn tak by ho asi odvezli do blázince 😀)

Nedávno jsme s mladým využili situace, kdy bylo relativně ještě hezké počasí a odpoledne vyrazili k řece krmit kachny. Vybaveni jedním rohlíkem jsme šli vycházkovým tempem k vodě s vidinou báječného zážitku (na mateřské dovolené, kdy se člověk utápí ve stereotypu každého dne, je cokoliv, co se nedělá denně báječný zážitek)

Čeněk se cestou loudal, kopal do listí, načež našel klacek, chvíli s ním švihal ve vzduchu, jakože je to děsnej šermíř a pak klacek začal ohlodávat.

Ohlodaný klacek jsem mu zabavil, pročež mladík začal řvát, neboť děsnej šermíř tím pádem došermoval a dožadoval se svého meče na hlodání.

Abych dostál své pověsti zodpovědného rodiče, který výchovu zvládá na jedničku, klacek jsem mu vrátil (na výchovu kašlu. Za chvíli jde mladej do školky a tam už si ho vychovají. Já na to už nemám) a smýkal s ním směrem k vodě, neboť tma se už blížila.

U vody bylo pár vypelichaných kačen v posledním tažení. Sešli jsme až k vodě, kde jsem mladýmu dal rohlík, aby z něho utrhával kousky a tyto házel kačenkám. Čeněk jim hodil celý rohlík, čímž krmení kachen skončilo, neboť jiné pečivo jsme neměli.

Byl by to obyčejný podvečer, kdyby mládežník neobjevil trubku ústící do řeky, ze které vytékala voda. Trubka ho naprosto nadchla.

CO JE KOUZELNÉ ČTENÍ?

Kouzelné čtení je unikátní vzdělávací koncept, díky kterému se děti zábavnou a poutavou formou dozví spoustu zajímavých a užitečných informací. Kouzelné čtení je určeno jak dětem v předškolním věku, tak dětem starším, ale bezpochyby zaujme i dospělé. Záleží pouze na tom, jakou knihu si právě zvolíte.

Díky speciální technologii mohou knihy plně využívat i děti v předškolním věku, které ještě číst neumí. Samy si tak mohou „přečíst“ pohádku nebo se hravou formou naučit poznávat barvy, čísla, písmena či nejrůznější tvary.

Všechny tyto dovednosti si pak trénují v zábavných edukativních hrách, které knihy obsahují. Starší děti i dospělé pak zcela jistě zaujme interaktivní Atlas světa či zvířat nebo kniha na výuku angličtiny. Uživatelé jistě ocení fakt, že knihy jsou namluveny populárními interprety, jako jsou Josef Somr, Otakar Brousek mladší či Zora Jandová.

JAK KOUZELNÉ ČTENÍ FUNGUJE A JAK TO VYUŽÍT?

Je to velmi jednoduché, elektronická tužka slouží jako čtečka speciálního kódu, který je ukryt přímo na stránkách knih. Díky této technologii tužka dokáže předčítat text, který je v knize vytištěn i ten, který je skryt pod ikonami či obrázky. To je ale pouze zlomek toho, co Kouzelné čtení dokáže.

Marti, jseš * divadelní, televizní a filmovou herečkou a k tomu všemu i dvojnásobnou maminkou. Jak to, prosím Tě, všechno zvládáš? 

Není to až takový problém. Je spoustu zaměstnaných maminek. Děti jsou dopoledne, kdy já zkouším, ve škole a školce. Odpoledne udělám klasického rozvažeče, absolvujeme kroužky a pokud žádné nejsou, jedeme domů.

Jen ty večery moje děti nemají rády. Ve dnech, kdy hraju, kterých je v měsíci cca.10, je jim líto, že je neukládám. A když už je úplně nejhůře a vím, že v jistém období nebudu doma téměř vůbec, přijede moje moravská spása, moje maminka 🙂.

Činohra - Jedenácté přikázání, foto: www.narodni-divadlo.cz

Vzpomeneš si na to zjištění, že jsi těhotná? Jakým způsobem jsi to oznamovala svému manželovi?   

Jeden podvečer před představením ve Stavovském divadle se mi udělalo tak špatně, že jsem okamžitě, už v kostýmu, vyběhla z divadla do nejbližší lékárny a udělala jsem si test. A bylo to tam! Manžel to věděl ještě tutéž noc po představení a musím říct, že jsme oba plakali.

             "Měli bychom se začít víc hýbat," pravil před několika lety manžel a poprskal klávesnici notebooku, na kterém zrovna sledoval nějaký super seriál, drobečky z brambůrků. Můj manžel má tendenci sdělovat zásadní sdělení v těch nejnevhodnějších momentech. O ruku mě požádal, když jsem žehlila (od té doby žiji v přesvědčení, že se žehličkou jsem neodolatelná a sexy) a naše IVF dobrodružství navrhl, jen tak mimochodem, když luštil sudoku. Pravděpodobně měl IVF navrhnout dříve než výzvu ke sportovní aktivitě. Na kole se můžete naučit jezdit i po čtyřicítce.

               A tak se z nás stali sportovci. Vzhledem k tomu, že jsme nikdy nepatřili k výrazně pohybově nadaným bytostem, nevrhali jsme se do dobrodružství kolektivních sportů či sportů, ve kterých nějakým způsobem figuruje míč... Od dětství trpím míčofobií. Jakmile spatřím cokoli kulatého, zaujmu obranný postoj a uskakuji předmětu z cesty. Na základce jsem patřila k velmi vyhledávaným členkám vybíjenkového týmu. Jednoduše proto, že moje hrůza z míče byla tak obrovská, že nebyla šance se do mě trefit. Nicméně zápasy často končily kontumačně. Soupeřka neměla šanci trefit splašeně poskakující hráčku a já jsem nebyla schopná trefit klidně stojící soupeřku. Rodiče se dokonce pokusili zapsat mě do tenisového kroužku. Naštěstí nás vedl velmi zapálený soudruh trenér, a aby otupil vliv tohoto veskrze buržoazního sportu, museli jsme na začátku každého tréninku kreslit státní znak a rudou hvězdu. A protože ve výtvarnu jsem ještě méně zdatná než ve sportu, byla jsem z kroužku vyloučena. Nepomohla ani kariéra úspěšné recitátorky budovatelských básní.

              Zvolili jsme turistiku, postupně odvážně přidali cykloturistiku. Oba sporty nás zcela uspokojují možností  pobytu na čerstvém vzduchu zahradních restaurací. A taky máme dojem, že si to pivko a utopence můžeme bez výčitek objednat. Tedy až do doby, než si manžel pořídil chytrý telefon s chytrou aplikací, která počítá množství spálených kalorií. Tím se nám radost z vyjížděk lehce pokazila - aplikace je jistě rozbitá a napočítá nám mnohem méně kalorií, než kolik opravdu vydáme... A to nemluvím o online mapách! Od chvíle, kdy objevil zázrak online navigace, odhodil konvenční papírové mapy a naše výlety jsou řízeny online. Občas zabředneme do močálu, občas vlečeme kola přes oranici, občas brodíme řeku či prcháme před rozzuřeným vinařem, který nás považuje za zloděje hroznů...

              Naneštěstí se manželova vášeň pro hitech výdobytky vztahuje jen na elektroniku. Co se sportovního vybavení týče, zarputile odmítá odložit velmi, ale velmi starou zálesáckou košili a ještě starší kapsáče (ty snad musel zdědit po nějakém příbuzném působícím ve Wermachtu...). Takže nás při túrách zastavují hitech oháknutí turisté a píchaje hůlkami do vedle stojícího kamene, ptají se, v přesvědčení, že se horalé spustili do civilizace nakoupit zásoby na tuhou zimu, zda nevíme, jestli bude zítra pršet. A o tom, že mě několik týdnů manžel nutil jezdit na jeho starém horském kole bez brzd a se spuchlými pneumatikami, které jsme museli co kilometr hustit, ani nemluvím. Jeďte na úplně vyfouklém kole lesem, kde funí jeden divočák vedle druhého! Ale v hospodách jsem vzbuzovala obdiv, to zase ano - drsná bikerka na kole bez blatníků a s vojenskou helmou na hlavě! I panáka mi staří štamgasti občas zakoupili.

              K turistice jsem postupně přidala i jiné sportovní výkony. Vrhla jsem se na zumbu. Prý se při ní báječně hubne! Sešla se super parta dam mezi 30 a 70 a každou poctivě odcvičenou hodinu jsme musely oslavit kávičkou a nějakým tím dobrým vínečkem v blízké kavárně (kolem fitness center by zkrátka kavárny a hospody být neměly).  Jen jednou se mezi nás pokusily infiltrovat tři sexy dvacítky oděněné do sexy zumba oblečků. Když uviděly naši sestavu - gerontky v tepláčkách a vytahaných tričkách, obrátily oči v sloup a rychle opustily tělocvičnu. Když zumba cvičitelka otěhotněla (potvora), oblíbila jsem si jógu a pilates, částečně proto, že se u většiny cviků leží...

Nicméně, vás všechny, které jste odolaly volání módního diktátu a zatím se neřadíte mezi sportovce - ubraňte se, nezačínejte se sportem! Tělo je totiž strašná potvora. A tak zatímco před pár lety si vyloženě spokojeně hovělo na gaučíku a chroupalo chipsy, dnes, kdy kvůli hormonální smršti musím pohyb omezit, protestuje a vyžaduje svých 60minut pohybu.... Znovu už bych takovou chybu neudělala a místo pohybu bych si radši přisypala pár brambůrků...

Zdravotní sestra: pro někoho povolání jako každé jiné. Pro někoho práce, která není ohodnocena tak, jak by měla. Práce, kdy se po sestřičkách vyžadují stále větší nároky, zodpovědnost a někdy si může připadat spíše, jako administrativní pracovník, než osoba především pomáhající lidem. Kreditní systém a stále se měnící studijní požadavky tomu také moc nepřidají a tento pěkný obor, spíše mnoho mladých budoucích zdravotníků odradí od dosažení tohoto povolání. Ovšem, ten který se pro tuto práci narodil, přizpůsobí se každé situaci a je vděčný, že takto záslužnou práci může vykonávat.

Třeba, jako já. Na začátku studia jsem si nebyla úplně jistá, zda tuto práci zvládnu, zda jsem člověk na správném místě. Naše paní profesorka psychiatrie, se nám během jedné vyučující hodiny přiznala, že nikdy neměla ráda tento obor, dokonce z něj i málem propadla. No a nyní je kapacita a nejlepší psychiatr v kraji. Já jsem na tom nějak podobně. Na škole jsem říkávala, že nikdy nebudu mít děti a nechci s nimi ani pracovat. Nyní už vím, že se nemá nic podcenit , obzvlášť přísloví : nikdy neříkej nikdy. Po narození mé dcery jsem opravdu začala s dětmi pracovat. Během mateřské jako spoluzakladatelka jednoho rodinného centra jsem byla (a jsem) vedoucí několika kroužků pro děti. Pak, když jsem si hledala práci, přišla nabídka pracovat na novorozeneckém oddělení. Já ji vzala všemi deseti a jsem nesmírně ráda za tuto možnost, že můžu pracovat na tak pěkném, voňavém prostředí. Některé maminky jsou vděčné, že se jim věnuji. Jsou rády za mou optimistickou náladu, za každou radu, některým stačí, když si s nimi jen tak popovídám, vypůjčím si jejich mrňouska aby ony samy si mohly aspoň na chvíli odpočinout a ony mi pak poděkují jejich spokojeností a úsměvem, tak si říkám, stojí to za to… Jsem člověk na správném místě a neměnila bych. I když jsou i perné dny, kdy je více porodů, či nějaký s komplikací, je to moc hezká a záslužná práce. Ostatně, jako naše oddělení tak i ostatní mají svůj smysl a kouzlo..své poslání…

A jaká je vlastně náplň práce sestřičky na novorozeneckém oddělení?

Přímo na novorozeneckém oddělení se komplexně staráme o narozená miminka. Jakmile z porodního sálu přijedou k nám, miminka ošetříme, zvážíme, poměříme, vykoupeme, oblečeme je do jejich vlastně prvních oblečků a dáme na výhřevné lůžko, kde spinkají či pomaličku se seznamují s okolním světem. Chodíme na sál k operativním porodům, kde stojíme vedle gynekologa – operatéra, a jakmile vybaví z maminky miminko, tak nám jej předá a my zahajujeme ošetřovatelskou, někdy i resuscitující péči. Stejně tak, na porodním sále, když se očekávají komplikace, pro jistotu si nás s pediatrem zavolají a my jsme připraveni na záchranu miminka. Nebo jen ošetření, zabalení a předání šťastným rodičům. Musím se přiznat, že někdy jsou tak dojemné chvilky, že i já mám co dělat abych udržela slzu v oku.

Naposled, když tatínek byl pracovně v Avganistánu a nestihl být přítomen u porodu. Sledoval tedy vše přes mobil na kameře. Jakmile se děťátko narodilo, kromě maminky a babičky začal plakat i tatínek na mobilu někde daleko v zahraničí..I když vidím porození miminka skoro denně, jednou jsem máma, ženská, a takové dojemné chvilky, mě pokaždé obměkčí…

Někdy to u nás vypadá, jako na jipce, zvláště, když je třeba nějaké miminko na infuzní terapii, fototerapii, či nedonošené v inkubátoru. Některé maminky zvládají péči na jedničku, některým se musí trošku pomoci. Ať už je to kojení, první koupání, přebalování, bolavé bříško, různé domácí patálie, či rady do života. Ráda si s nimi povídám a vše potřebné vysvětlím a ukážu. Kromě samotné péče o miminko, máme za úkol různá screningová vyšetření novorozence. Denní i noční harmonogram a celková práce specifikovaná právě tomuto oddělení.

Ahoj Katka, môžem ťa tak volať, ja som Martin. Ako si na tom s časom na našu virtuálnu kávičku?
Ahoj Martine, těší mě 🙂 S časem to u mě bude trochu problém-děti i hlídací babička jsou nemocné, takže to možná bude rozhovor při více kávičkách. U jedné to pravděpodobně nezvládnu... 🙂
V poriadku, tak si budeme písať priebežne. Všimol som si, že si sa v minulosti už zapojila do Charitativnej dražby na Koníku. Prečo a ako?
No, nezapojila jsem se jen já, zapojil se i manžel. Asi díky Amálce jsme došli k takovému našemu životnímu závěru - smyslem života na této zemi je pro nás pomáhat potřebným, a to tato akce dělá. A dělá to velmi příjemným způsobem. Rozhodli jsme se tedy zapojit. Nejdříve jsem v aukci pro Leušku (tento příběh naši rodinu velmi zasáhl) vydražila panenku a v dalších aukcích jsme přispěli svými výrobky-nejdříve manžel, potom i já.
Vždy hľadám ako človek dôjde k takejto životnej pravde sám v sebe, či to príde v momente, alebo je to dlhá cesta dňami? O to vzácnejšie je to, že ste v tom s manželom spolu.
Jak jsem říkala, došli jsme k tomu díky Amálce, asi před rokem. Bylo to v době, kdy jsme s Amálkou už 2 roky prožívali hon po doktorech a fyziterapeutech, abychom zjistili, co jí vlastně je a nějakým způsobem jí pomohli posunout se trochu dál (nic z toho se teda zatím nepodařilo), a i když jsme věřící, tak nějak jsme začali víc přemýšlet, proč tu vlastně jsme. A toto nám dalo smysl. Takže svým způsobem je to dlouhá cesta a zároveň je to moment-takové to cvak, aha, ono to tak fakt je. Akorát aby k tomu člověk došel, musí prožít něco, co ho k tomu dovede. Tak to aspoň bylo u nás.
Kiež by to takto cvakalo medzi ľuďmi čoraz častejšie 🙂 Povedz s čím bolo najťažšie sa zmieriť pri Amálke?
Od malička jsem se nejvíc těšila na vlastní děti. Když jsem potom otěhotněla, přála jsem si holčičku. Těšila jsem se, jak spolu budeme vařit, péct, jak ji budu čančat, česat vlásky a budeme si spolu užívat takové ty holčičí věci. Potom dr. řekl, že to holčička bude a já jsem v tu chvíli nemohla být šťastnější. Když se narodila, vypadalo vše ok. Rozhodla jsem se, že k 1. narozeninám dostane kuchyňku, do které jí ušiju jídlo, tak jsem začala chvíli po porodu, abych to za ten rok stihla... To rozešité jídlo jsem nedávno našla ve skříni... Jsou to malichernosti, ale asi se s nimi nikdy nesmířím... Takže to je pro mě asi to nejtěžší
Určite však prišli iné radosti, ktoré ťa rozosmejú...?
Jasně! Amálka je vodní živel, takže si vlastně užíváme každý večer ve vaně. Má taky dva mladší bráchy, kteří ji milují a ona už se na ně taky většinou těší. A začíná s nimi být už docela prča. Myslím, že si ještě užijem 🙂
Tak z toho cítiť skutočne radosť zo života 🙂 Je niečo, čo by si si veľmi priala, aby sa splnilo?
Samozřejmě bych si přála, aby byla Amálka, kluci i manžel celý život zdraví a nikdy se jim nic nestalo... Za stávajících okolností by mi stačilo (i když ono to není nijak málo), kdyby se Amálka nemusela trápit žádnými bolestmi, operacemi apod. a kluci s manželem byli zdraví a nic se jim nestalo. Jinak bych si už teda velmi přála kuchyň 🙂
Rada varíš? A čo najradšej?
Jo, vařím docela ráda, i když občas bych se bez toho obešla a ráda si nechala od někoho uvařit... A co nejraděj? Nejraděj asi něco, co nevím, jak se přesně dělá, jen mám představu chuti a ve výsledku toho docílím přesně tak, jak jsem si představovala. Mám ráda výzvy a hlavně ten konečný vítezný pocit 🙂
Rád by som niekedy ochutnal to niečo, čo presne nevieš ako sa dělá 🙂 Všimol som si, že si aj ty tento rok oslavovala 10 rokov manželstva. Prezradíš mi, ako to všetko začalo?
10 let manželství ne, to bylo od začátku chození. Manželé budeme zítra teprve 5 let. A jak to začalo? To je docela dlouhý příběh. Ve zkratce dozvěděla jsem se, že se mu líbím, a i když on se mi teda nelíbil, byla jsem 15-ti leté zamindrákované zvědavé kuře, tak jsem k němu ze zvědavosti začala chodit na kytaru a pak jsme se začali scházet i mimo kytaru... Až jsme se teda před těmi 5 lety sešli v kostele  🙂
Zajtra (28.10.) máte výročie? Tak to je úžasne. Zo srdca vám prajem veľa lásky. Hoci myslím, že tej lásky u vás je skutočne veľa, veľa... 🙂 A naučil ťa hrať na gitare?
No trochu jsem ze začátku hrála, ale pak už jsem to nepotřebovala, když jsem měla a mám jeho. Takže nic neumím.
Takže on ti hráva na gitare. Zložil niečo pre teba?
Když jsme spolu chodili, tak mi hrával. Teď hraje spíš dětem. A jestli něco složil nejsem si jistá, ale mám pocit, že ano. Su ostuda, že si takové věci nepamatuju 🙂
Je niečo, čo ťa naučilo tvoje manželstvo a cítiš, že je to veľmi dôležité?
Nevím, jestli mě to naučilo moje manželství nebo rozpadající se/rozpadlá manželství jiných, ale být náročný na toho druhého, hlavně teda při výběru. Myslím, že my jsme nároční byli (hlavně Honza, já se při něm ve svém věku jen vezla), ale teď z toho určitě těžíme-můžeme se jeden na druhého spolehnout, věřit si a opřít se o sebe.
A podľa teba na čo treba klásť dôraz pri výbere?
Ty mi dáváš 🙂No třeba manžel si mě testoval-bral mě na čundry, aby věděl, jak zvládám/zvládáme krizové situace (nevyspaná, týden bez vody na umytí, nohy plné plyskýřů, těžký batoh na zádech, Tatry před náma) 😀Taky sis nějak testoval svou budoucí manželku? ;) Ja nie 🙂 U mňa platí, ak ju miluješ nie je čo riešiť. Požiadal som ju o ruku skôr než som mal vôbec čas ju testovať 🙂 Predpokladám, že si všetko zvládala na jednotku a presvedčila ho o svojich kvalitách 🙂 Vrátim sa k Modrému koníku a ku zbierke. Čo si pocítila, keď si sa dozvedela, že najbližšia zbierka bude práve pre Amálku?
Překvapení, radost, vděk, obavy a zároveň takový zvláštní klid, naději, chuť dál pracovat s Amálkou.
Prajem tebe a tvojej rodine, aby peniaze zo zbierky dokázali zmierniť problémy súvisiace s chorobou Amálky. Kiež by sa dala takto zbierať ľudská láska, ktorá by liečila 🙂Ešte mám niečo na srdci. Ja verím, že človek, ktorý úprimne niekomu niečo daruje, čím mu pomôže, že ho to zmení. Čo sa podľa tebe zmení v človeku, keď niekomu pomôže?
Víc si váží toho, co má, ať už je to zdraví, rodina, dobré vztahy, peníze, majetek... Případně přehodnotí priority. Nebo by to tak podle mě mělo být.
Páči sa mi tvoja odpoveď 🙂 Veľmi Ti ďakujem za tvoj čas, ktorý si mi venovala, že som mohol trošku nahliadnuť do tvojho života a spoznať ťa viac. Cítim, že si krásny človek a prajem tebe a celej tvojej rodine len to dobre. Máš čím inšpirovať iných a verím, že to tí, ktorí budu čítať naše riadky pocitia 🙂
Jejda, ty mě uplně přivádíš do rozpaků. 😀 Ale děkuji, taková slova se hezky čtou. Děkuji ti za povídání. Za otázky, které jsi měl. Donutily mě docela přemýšlet a taky povzpomínat, což už nedělávám moc ráda, nicméně teď to bylo fajn 🙂
...
Od 1. novembra začína Charitatívna dražba pre Amanku dcérku Katky. Chcel som Katku viac spoznať, lebo som presvedčený, že osobný vzťah je pri vzájomnej pomoci dôležitý. Trošku nahliadnuť do života, spoznať radosti aj utrpenie iného človeka nás zbližuje, navzájom súcitime a vtedy poskytnutá pomoc je skutočná. Katke dnes srdečne blahoželám k výročiu svadby a prajem vám obom veľa lásky, aby ste zvládli čokoľvek vám život prinesie. Vás ostatných pozývam na dražbu, pridajte sa, buďte štedrí, neoľutujete. Pridajte sa do našej skupiny - https://www.modrykonik.cz/group/4603/detail/Martin

Ahojte. Dnes vám prinášam recept na typické španielske jedlo, ktoré si celkom jednoducho môžete upraviť a pripraviť doma.

Skôr, ako však k receptu pristúpime, pozrime sa na techniky, ktoré pri varení použijeme:

Vytopenie tuku - pomalým vytopením tuku z chorizo (klobásy) a slaniny v úvode varenia získame základnú chuťovú zložku nášho pokrmu.

Maillardova reakcia - sústava chemických reakcií, ktorá spôsobuje nádherné sfarbenie povrchu (karamelizáciu) potravín a zlepšuje ich chuťové vlastnosti. Deje sa pri teplote vyššej ako cca. 150°C.

Použijeme vývar namiesto vody. Dobre, použite vodu, ak sa inak nedá.

Šafran necháme pár minút vylúhovať v bielom víne alebo vývare, plne sa tak rozvinie jeho chuť.

Mám ráda příběhy. Některé mi pomáhají uvědomit si, co je a co není v životě důležité, jiné zamyslet se a utřídit si myšlenky.

Život je plný příběhů. Ne všechny mají dobrý konec, ale jak se říká, zážitek nemusí být krásný, hlavně že je silný. A to samé platí pro příběhy.

Tady na MK často čteme silné příběhy a také už jsme spolu pár pěkných napsali. Letos v listopadu snad napíšeme další. Je to malá část daleko většího příběhu - příběhu života malé Amálky a její rodiny. Něco z něj si můžete přečíst.

Tento příběh je dlouhá cesta s nejistým koncem, ale fakt, že snad dokážeme tu cestu alespoň trochu usnadnit a ukázat, že na to hrdinové příběhu nejsou sami, že je tu spousta lidí, kteří na ně myslí a fandí jim, je nesmírně důležitý.

Znáte ten příběh, ve kterém se věřící člověk ohlédne za svým životem, který se mu jeví jako cesta po pláži s Bohem po boku, a on si uvědomí, že v okamžicích, kdy mu bylo nejhůře, je na pláži jen jeden pár stop? Ptá se proto Boha, proč ho v jeho nejtěžších chvílích opustil. A Bůh mu řekl: "Mé drahé dítě, miluji tě nade vše a nikdy bych tě neopustil. Ty chvíle, kdy si myslíš, že jsem to udělal, to byly okamžiky, kdy jsem tě nesl..." 

No, na Boha si rozhodně hrát nebudeme. Ale chtěla bych věřit, že až se jednou budou Amálčini rodiče ohlížet zpět, uvidí toto období jako ten kousek života, ve kterém jejich stopy nebudou tak hluboké a osamocené jako obvykle, protože alespoň na tomto kousku se objeví i naše stopy.

Pracujete na svém těle, chodíte sportovat, jíte zdravě, ale budujete svůj charakter? Ne, pak je čas se zamyslet.

Základem vytrvalosti je vůle. Ale co to vlastně je vůle a kde se v nás bere? Vůlí se obecně rozumí schopnost dosáhnout cíle, jednat podle vlastního úmyslu. Silná vůle předurčuje k daleko hlubšímu životnímu poznání, má totiž co dočinění s budováním charakteru. Kdy jste naposledy o někom řekli, že je charakter? Takových lidí je dnes jako šafránu, protože budovat svůj charakter a pracovat na vůli není jednoduché. Kdyby to bylo jednoduché, nedělali by to všichni?

Nedostatek vytrvalosti je první krok k neúspěchu. Určitě máte kolem sebe mnoho lidí, kteří mají slabou vůli a brzy se vrací do své denní rutiny. Slabá vůle je takřka vrozená vlastnost mnoha lidí, jen se podívejte na děti, jejich vůle je často velice slabá a brzy ochabuje, teprve s věkem a zkušenostmi, se rozvijí. Tato vlastnost se dá trénovat pravidelnou kontrolou, silnou touhou a vírou. Silná touha a víra je základ. Malá touha, bez víry, je jako malý oheň. Nikoho neohřeje a brzy zhasne. Pokud si uvědomujete svoji slabou vůli, jste na dobré cestě. Bojujte za zlepšení své vůle.

Bez vytrvalosti budete poraženi dokonce ještě dříve, než začnete. S vytrvalostí zvítězíte. Napoleon Hill

Pokaždé, když budete upadat do duševní letargie, naučte se jí zahánět. Vytrvejte, i když budete mít pocit, že je to nemožné. Prostě se rozhodněte a své rozhodnutí si vytrvale připomínejte. Dopřejte si luxus přirozené vytrvalosti. Nelze dosáhnout velkého úspěchu (nikoliv jen materiálního) bez vytrvalosti. Odměnou Vám bude stabilnější charakter.

Pokud jste sraženi na kolena, máte na výběr, buďto zůstanete na kolenou a časem klesnete ještě níž, nebo vstanete. Neúspěch není ponižující, neúspěch je úhel pohledu. Na kolenou nikdy nebudete mít takový rozhled jako vestoje na špičkách. (Více o neúspěchu v článku Naučte se prohrávat často a rychle)

Příznivé účinky fenyklu na lidské zdraví jsou známé už po staletí. S důvěrou po této bylince sahají maminky i dnes, když chtějí svému miminku ulevit od bolestí bříška a nadýmání, anebo podpořit tvorbu svého mateřského mléka. Proto je vhodné mít balení fenyklového čaje vždy po ruce, třeba v podobě novinky HiPP Baby Fenyklový čaj určeného i pro ty nejmenší miminka.

Jen máloco je pro rodiče tak vyčerpávající jako vidět své malé miminko, které trápí bolesti bříška. V takové chvíli se miminko různě kroutí, zatíná pěstičky, propíná nožičky a často pláče i několik hodin. Bolesti bříška u miminka tak zasahují život celé rodiny. Hlavním přáním každé maminky i tatínka je svému broučkovi ulevit od bolestí a utišit jeho pláč.

Novorozenecké koliky s nimi spojené bolesti bříška jsou u miminek velmi časté. Mnohdy se objevují ve stejnou denní dobu a mohou přetrvávat i několik hodin. Na vině je ještě nezralá trávicí soustava miminka, která si teprve zvyká na příjem potravy a pravidelné vylučování. Výsledkem je nadýmání a plynatost, kdy plyny tlačí na stěnu střev, což vyvolává kolikové bolesti bříška. Někdy zvýšenou tvorbu střevních plynů způsobuje i to, že maminka, která miminko kojí, jí nadýmavá jídla. Svou roli hraje také polykání vzduchu při krmení. To všechno může vést k nepříjemným bolestem bříška, které trápí chlapečky i holčičky už od narození.

Naštěstí spolu s tím, jak miminko roste a vyvíjí se i jeho trávicí soustava, tak postupně odezní i vyčerpávající bolesti bříška. I tak jsou ale týdny a měsíce, kdy miminko trápí tyto obtíže téměř nekonečné. Proto je dobré vědět, jak svému broučkovi ulevit. Vedle jemné masáže bříška, uvolňujících cviků a teplých obkladů patří k ověřeným zklidňujícím prostředkům také fenyklový čaj. Jeho velkou výhodou je, že se jedná o přírodní a bezpečnou pomoc, kterou můžete mít snadno po ruce.

Právě fenykl patří k osvědčeným bylinkám, které se používají už po staletí při bolestech bříška i zvýšené plynatosti nejen u dětí, ale i u dospělých. Látky obsažené v semenech fenyklu pomáhají uvolňovat křeče v oblasti žaludku a střev a zlepšují odchod zadržovaných plynů z těla. To z fenyklu dělá skvělého pomocníka pro zvládnutí „nafouklého bříška“ a s ním spojených bolestí. Vedle toho fenykl pomáhá při tvorbě a vylučování mateřského mléka, proto je doporučován i kojícím maminkám.

Novinkou na českém a slovenském trhuje je HiPP Baby Fenyklový čaj, který obsahuje pouze 100% extrakt z vysoce kvalitního fenyklu vypěstovaného podle přísných pravidel ekologického zemědělství. Tento čaj neobsahuje žádné další byliny, lepek ani přidaný cukr. Fenyklový čaj má přirozeně nasládlou chuť a díky tomu jej děti rády přijímají. Na obalu HiPP Baby Fenyklového čaje také najdete červenobílý symbol „Šťastného zoubku“. Toto ocenění udělované nezávislou asociací Aktion zahnfreundlich e.V. zaručuje, že jde o výrobek, jehož šetrnost k dětským zubům byla prověřena vědeckými studiemi.

Téma očkování je společensky citlivé a v poslední době se o něm poměrně hodně diskutuje. Ačkoliv je současná medicína na vysoké úrovni poznání a vývoje, pediatři se stále setkávají s dotazy rodičů, zda jsou očkovací vakcíny bezpečné. To potvrdil i srpnový průzkum společnosti Datank. Informace o očkování podle jeho výsledků aktivně vyhledává přes 70 % maminek, z toho 81 % zaměřuje pozornost právě na možné nežádoucí účinky. Ukázalo se, že celých 40 % respondentek své děti na aplikaci vakcíny preventivně připravuje, a to nejčastěji omezením pohybové aktivity (23 % maminek) a podáváním doplňků stravy nebo prostředků na posílení imunity (rovněž 23 %). Na navýšení pravidelné dávky vitamínu spoléhá 8 % z nich.

Žádné očkování, žádná školka

Plné očkování dítěte je podmínkou pro přijetí do mateřské školky. A tak maminkám prakticky nezbývá nic jiného, než své děti nechat očkovat v souladu s očkovacím kalendářem. Není překvapením, že téměř polovina maminek hledá cesty, jak své dítě připravit na aplikaci vakcíny a minimalizovat tak případné nežádoucí reakce.

Komplexním řešením pro maminky, které chtějí snížit riziko výskytu možných nežádoucích reakcí na očkování, je potravina pro zvláštní účely, Provakcín. Ten obsahuje dvě účinné látky. Kurkumin, který působí proti teplotě, bolesti a zánětu, a zároveň stimuluje imunitní systém. Druhou látkou je organické germánium, které má silný imunostimulační účinek.

Provakcín je chutný žlutý sirup, určený pro děti již od třetího měsíce věku.

Doporučené dávkování je 5 dní před očkováním a 5 dní po očkování. Děti od 3. do 6. měsíce věku 2,5 ml Provakcínu 2x denně. Děti od 6. do 36. měsíce 5 ml 2x denně, starší děti pak 5 - 10 ml 2x denně.

Čím dál častěji se u svých klietů i maminek zde setkávám s tím, že si nevěří, a proto jsem se rozhodla sepsat tento článek. I kdyby měl pomoc jen jedinému člověku, stojí to za to

🙂

Naše sebevědomí, čili vědomí sama sebe, to jak si sám sebe výžíme, se vyvíjí od dětství. Když jsme malí, nedokážeme o sobě v tomto směru moc uvažovat, nedokážeme sami sobě zvednout sebevědomí. To dělají rodiče (prarodiče, autority ve škole) a my se k nim zoufale upínáme. Chceme být pochváleni, protože nám to dělá dobře a když jsme chváleni, vytváříme si jakýsi základ našeho sebevědomí do budoucna.

Bohužel většina dětí chválena není a z těchto dětí pak vyrůstají dospělí, kteří se nelíbí sami sobě, nemají se rádi, tvrdí, že v tomhle nemohou uspět, že nic neumí. Jejich sebevědomí je prostě na bodě mrazu.

Jak jste na tom vy? Milujete se? Vážíte si sami sebe? Jste na sebe hrdí? Já ano...Občas se mám tak ráda, že bych si dala pusu. A vy si jí koneckonců dejte taky. Teď hned! 🙂

Ale je pravda, že tomu nebylo vždycky tak. I přesto, že mamka se snažila mě chválit, táta to nedělal nikdy a právě od něj mi to strašně scházelo a vyčítala jsem mu to. Moje první láska mi taky nepřidala...Chlapec mě psychicky omezoval, schazoval, zakazoval mi nosit sukně a trička s výstřihem...Když tento vztah skončil měla sem sebevědomí na nule. Ale rozhodla jsem se s tím něco udělat a změnit to🙂

V ďalšom diely seriálu Ľubošova kuchyňa sa bližšie pozrieme na snáď základné gastronomické dielo: vývar. Matky ho milujú pre jeho jednoduchosť, deti pre chuť. Video nájdete na konci článku.

Tu je mojich 7 dôvodov, prečo variť vývary:

1. Zdravotné účinky vývarov zo zdravých zvierat (ideálne z voľného výbehu).

2. Možnosť využiť tie časti zvierat, ktoré by ináč mohli skončiť v odpade. Preukazujeme tým úctu k ich životu a prírode.

3. Áno, varenie vývaru môže trvať dlho, 99% času však nevyžaduje vašu aktivitu.

4. Zameňte vodu za vývar a vaše polievky a omáčky budú chutiť lepšie, ako tie z reštaurácie.

Sobotu 3.10. jsem opět zažila úžasnou atmosféru modrokoníkovského dětského bazárku ve Znojmě. 🙂

Konal se už počtvrté, na osvědčeném místě Jízdárny Louckého kláštera, kde je dost prostoru pro vše, co k bazárku patří. 🙂 Pro vystavení zboží byly připravené velké stoly, kde si prodejkyně rozložily věci, ze kterých už jejich děti odrostly. Kolem desáté to vypuklo - nával kupujících, všude shon a bystré oko, hledající právě tu věcičku, kterou na podzim či zimu potřebuji sehnat... Většinou se zadařilo, a tak vládla všeobecná spokojenost.

Pro děti byl připravený dětský koutek v režii Papírnictví VojTech. Děti se zabavily výrobou různých ozdob z knoflíků, maminky si mohly pořídit nejrůznější pomůcky na tvoření s dětmi. Agentura Sluníčko zajistila malování na obličej, tady se opět stály dlouhé řady 🙂 Atmosféru dotvářel oblíbený DJ Izzi, který ozvučil sál jízdárny oblíbenými dětskými hity.

Před vchodem nám usměvavý prodavač připravil občerstvení podle chuti, takže i když bazárek trval 5 hodin, nikdo hlady a žízní netrpěl 🙂

Věci, které maminky neprodaly, mohly věnovat na charitativní účely. Sešla se nám pěkná hromada věcí, kterou jsme pečlivě roztřídili a rozvezli udělat radost do Oblastni charity Znojmo a Dětskému domovu Znojmo.

Musím velmi poděkovat Agentuře Sluníčko, která jako náš partner zařídila vše potřebné od distribuce letáčků, přes reklamu v rádiu Blaník až po usměvavé vítání príchozích na místě 🙂 Především díky ní akce probíhala hladce a z bazárku odcházeli všichni maximálně spokojeni.

S každým dalším rokem mám podzim radši.

Mé reálné a těhotné já před rokem aneb pauza od drhnutí a zabydlování nového hnízda.

Miluju ty teplé, lichotivé barvy zvoucí tak akorát k zachumlání. Lehce mě omámí vůně listí, čerstvě nasekaného dřeva, kaštanů a jídla v kuchyni. Nechávám prýštit studený vítr o mou tvář. A vychutnávám si to...

..romanticky laděný piknik..

..pikantní kafe s podzimním přízviskem "pumpkin"..

..roztomilé návštevy u babičky..

Začínám se považovat za zkušenou matku čekatelku... Při prvním IVF jsem se neodvážila vyjít si dál než do blízkého supermarketu a kávy nebo zeleného čaje bych se nedotkla ani kovovou tyčí... Tentokrát jsem zbalila všechny prášky, roztoky, globule (ten název mě úplně děsí!), jehly a stříkačky a vyrazila za příbuznými. Coming out jsem ještě neprodělala, takže injekce jsem si pokoutně píchala v koupelně, ale i tak to považuji za velký krok pro Karju.

Nicméně současný hormonální koktejl má úplně jiné účinky než poprvé. Euforie z prvního pokusu je pryč a dostavila se mátožnost. Trefit se do dveří a nepokácet futra se mi začíná jevit jako docela velká výzva a neusnout při každém usazení se je také výkon hodný vrcholové sportovkyně. Pardon, klientky CARu.

A ačkoli lékaři se snaží a příznaky by mohly dávat jakous takous naději, že se něco děje, vaječníky to vidí jinak. A tak je ani koňská dávka nepřinutila k nějaké výraznější akci.

Soucitný pan doktor vypadal velmi deprimovaně, když nenašel očekávanou vaječnou úrodu. A tak, deprimovaná hormony i lékařem, jsem cestou domů učinila rozhodnutí, že si dám aspoň do nosu. Vyrazila jsem do blízkého supermarketu a jala se nakupovat všechny dobroty, ze kterých vykouzlím kulinární rozkoš... Kabelku jsem narvala šunkami, sýrem, těstovinami, zeleninou, listovým těstem, do ruky vzala láhev červeného, na zápěstí zavěsila sáček s jablky. A nakonec přihodila i toaletní papír. Multipack. Když už nakupuji.

Takto obtěžkána jsme se doplazila k vchodovým dveřím paneláku a sáhla do kapsičky pro klíče. Klíče v kapsičce nebyly. Nebyly ani v druhé, ba dokonce ani ve třetí. Postupně jsem vyložila celý nákup z kabelky, abych ho zase jako tetris naskládala zpět. A najednou jsem prozřela. Při odchodu k lékaři za mnou manžel zavřel dveře, načež odjel za kšeftem... Vrátí se ve tři. Je jedenáct. Sousedka, která má náhradní klíče je u sestry. Prekérní situace...

S balíkem papíru v jedné ruce, lahví vína v ruce druhé, kabelkou přetékající potravinami, elegantně oděna do pouzdrové sukně (aby pan doktor viděl, no ni?) a sexy kozaček jsem vyrazila hledat útočiště. Nakonec jsem hrdě vplula do jedné nóbl kavárny, složila náklad na koženkovou pohovku a objednala si kávu. Číšník si mě sice celou dobu podezřívavě prohlížel - vypadala jsem jako bezdomovkyně začátečnice, ale vyvést mě nenechal.