ŽENY ♥ JE TO POUZE INSIPIRACE, TAKŽE KOMU TAM BUDE CO CHYBĚT, HOLD MUSÍ DOPSAT ♥ BUDU MÁMOU POPRVÉ, TAK SNAD TO ZÁKLADNÍ CO BUDU POTŘEBOVAT, MÍT BUDU ♥  SNAD TO NĚKTERÉ Z VÁS POMŮŽE ♥

Oblečení pro novorozence

• 10 kojeneckých body
• 5 bavlněných dupaček
• 4 overaly
• 3 kabátky, mikiny, svetříky
• 2 bavlněné čepičky
• 2-4 ponožky, capáčky
• 1 bavlněné rukavičky

Na zimu navíc

• zimní kombinéza
• 2 teplejší mikiny, kabátky
• 1 teplá zimní čepice a rukavice

Pro spaní miminka

Těšíte se na příchod potomka a přemýšlíte, co všechno bude třeba před jeho příchodem připravit? Připravili jsme seznam věcí, které by měly být před příchodem nového člena rodiny připraveny. Co vám ještě chybí?

Méně je někdy více Nastávající maminky a jejich rodiny často během těhotenství nastřádají neuvěřitelné zásoby dětského oblečení a potřeb pro miminka. Nezapomínejte ale, že miminka rostou jako z vody a většinu nastřádaných kojeneckých kousků miminko určitě nestihne unosit. Přemýšlejte prakticky a s počtem jednotlivých kousků to nepřehánějte.

Oblečení pro miminka: Kolik jakých kousků pořídit?

• Kojeneckých body budete potřebovat maximálně deset. Hodit se budou s krátkým i dlouhým rukávem.
• Dupačky pořiďte patery. Dbejte především na příjemný materiál.
• Overaly miminku postačí čtyři.
• Podle ročního období pořiďte kabátky, mikiny nebo svetříky – vystačíte si se třemi kousky.
• Dvě čepičky.
• Dvoje až čtyři ponožky nebo capáčky.
• Miminka narozená v zimě budou navíc potřebovat zimní kombinézu, teplejší mikiny, kabátky a teplou zimní čepici a rukavice.

Oblečení pro novorozence pořizujte ve velikosti 56 (jen pár kousků) a ve velikosti 62.

Na spaní Na každé miminko by doma měla čekat kvalitní dětská postýlka, dudlík, matrace, přikrývka, alespoň dvoje povlečení, zavinovačka, také případně dětský spací pytel.

Poslední dobou se snažím synátora někam upíchnout, když si potřebuju nakoupit - přece jen období vzdoru u mého dvouleťáka právě propuklo... No dnes to byl ale takový spontánní nápad - zajdeme si na zmrzlinu a nakoupit pár drobností (dobře, taky jsem musela koupit květináč, který mi místo odpoledního spánku rozbil). Popadla jsem kabelku, do ní peněženku a látkovou tašku, junior nasedl na motorku (rozuměj odrážedlo, řidičák holt ještě nemá...) a vyrazili jsme. Se stoupající teplotou jsem si vduchu nadávala, co to zas byl za nápad, nicméně prcek se nezastavoval u každého kamínku jako obvykle a nabral rychlost směr Tesco.

Nevím, jestli jsou tescové vozíky všude stejné, u nás nemají prostor na odložení dole, takže motorku jsem musela dát do zadní části, která je oddělená, v přední části se usídlil mlaďoch. Jo, k motorce jsem mu ještě přihodila jeho klobouček (když mu zůstával na hlavě, už 2x probíhalo složité vyšetřování, kam ho hodil...). Nákup proběhl nezvykle v klidu, do ruky dostal půlku kaiserky (v sáčku zůstala 1,5 kaiserky) a šli jsme k pokladně. Asi všechny máte promyšlený svůj styl, ať tam proboha člověk neztrácí víc času než je nutné, hlavně když dítě všem okolo dává hlasitě najevo, co si o tom pitomém nakupování myslí... Takže - obejdu vozík, vyložím věci na pás, stoupnu si zpátky za vozík, nachystám si Tesco kartičku a roztahuju tašku. V tu chvíli mě paní prodavačka začíná rentgenovat pohledem, pak sjede vozík, aby všude dohlídla, musí si stoupnout.... "ten klobouk!" Co? Nechápu. "no zvednout, aspoň" Při natahování se přes vozík dolů vzadu fakt nedosáhnu, takže musím projet dopředu, oběhnout vozík a zvedám klobouček, přemýšlím, jestli na babu vyskočí králík? No, nevyskočil, tak se vracím pokorně zpět, načež si všimne mé tašky a chce očividně nakouknout, no udrží se, a zaměří se na syna "má rohlík?" Ne, pivo asi... půlku kaiserky, v sáčku je zbytek a druhá celá... Kdyby mohla vraždit pohledem, tak jsme oba pod drnem... Samozřejmě otevře krabičku od zubní pasty (vždycky přemýšlím, co se tam asi tak dá schovat?) a celá otrávená, že jsem nic neukradla, vyjede lístek, aniž mi řekne cenu, kolik mám zaplatit...

Chápu, že mají své předpisy, ale nemůže mluvit slušně, nebo aspoň normálně, a s úsměvem? Příště se jí tam asi preventivně svlíknu, co kdybych v podpaží pašovala pračku, že? 😀  

Dneska bych chcela představit Břeclav jako město sportu. Omladina sa tu može za mírný úplatek věnovat letním aj zimním sportom. A když sú děcka šikovné, tož aj medaile přivezú.

Starosta poděkoval mladým sportovcům

„Chci vám pogratulovat a poděkovat, že jste na sportovním poli dosáhli výborných výsledků. Nereprezentovali jste jen sami sebe nebo svou školu, ale celé naše město. K dobrým výsledkům nestačí jenom talent, je potřeba trénovat a pracovat. A za vámi je vidět velký kus práce, kterou jste odvedli,“ ocenil mladé sportovce starosta Pavel Dominik.

Taneční studio Actiwity D.C. je jednou z nejvýraznějších a nejpopulárnějších tanečních skupin regionu. Vzniklo v roce 2007 osamostatněním lektorky Veroniky Tučkové spolupracující předchozích devět let s Břeclavskou pobočkou hudební školy Yamaha. Pololetí a závěr školního roku zakončí vždy celovečerními tanečními projekty, kde prezentujeme všech 300 tanečníků.

Taneční skupina se i letos účastnila světového šampionátu v Poreči. Nejstarší skupina Actiwity DC s choreografií Politici získala Mistra světového šampionátu Dance star 2015. Tato choreografie sklízela úspěchy již doma a nyní také i v zahraničí. Obrovský úspěch byla možnost vystoupit na Gala DanceStar Night! Páteční gala večer byl určen pro nejlepší choreografie. Porota vybrala z 1300 možností 19 tanečních vystoupení, mezi nimiž nechyběli i Actiwity DC s úspěšným tanečním vystoupením Mimové.

Hlavní taneční choreografka a majitelka studia Veronika Tučková má ze svých tanečních skupin obrovskou radost. „Máme celkem osm trofejí. V Lize A celkem 5 ocenění – Mistry Dance star s Politiky, dále tři místa vícemistrů tedy stříbrná soška pro tři choreografie – Romeo a Julie , duo Mira Kosík s Petrou Šálkovou a dětská skupina Být stále mlád. Děti si vytančily bronz za Muzeum voskových figurín. V lize B celkem tři ocenění. Stříbrnou sošku převzaly juniorky za Fausta a děti za Karlík a továrna na čokoládu. Poslední bronzovou cenu získaly opět juniorky s Džunglí. Martin Florián byl opět nominován mezi tři nejlepší tanečníky – SPECIAL AWARDS BEST MALE TALENT. První ocenění si přivezl v roce 2013.

Dnes bych vás chtěla seznámit s lidmi, kteří tu žijí. Slíbila jsem vám folklor, cimbál a krojové hody.

Podluží s přirozeným centrem Břeclaví je jednou z částí národopisné oblasti Slovácko, dříve označováno jako Moravské Slovensko. V archivních dokumentech nacházíme zmínky o pojmenování obyvatel této oblasti od počátku 18. století. Jako Podlužáky je poprvé uvádí list ze 14. července 1708

Lidový kroj na Podluží prošel za uplynulá desetiletí velkým vývojem, některé jeho součásti či varianty zcela zanikly a do dnešních dnů se dochoval především slavnostní kroj svobodných děvčat a mládenců. A tak denní nošení kroje můžeme spatřit jen ojediněle u starších žen nad 80 let.

Kroje z Podluží patří k nejhonosnějším krojům Slovácka.

Současnou podobu lidového kroje a tradic na Podluží můžeme dodnes obdivovat prostřednictvím národopisných souborů, slováckých kroužků a krojovaných chas při plesových a hodových zábavách, poutích či národopisných slavnostech. Největší přehlídkou podlužáckého folkloru v Břeclavi jsou každoroční Svatováclavské slavnosti.

Jožka Černý je jedním z nejznámějších moravských zpěváků lidových písní. Zpívá již od svých čtyř let. Tehdy byl v roce 1946 vybrán, aby zazpíval prezidentu Edvardu Benešovi, který se vracel z exilu a navštívil Hodonín, rodiště T. G. Masaryka. Kromě T. G. Masaryka zpíval Jožka Černý všem našim prezidentům.

Tak už i Dita P. má dítě! Ne že bych jí to nepřála, ale tak nějak pro mě byla jakousi útěchou. Ani ženy formátu Dity P, moderátorky  foodpornografického pořadu, nemají děti. A teď padají i poslední jistoty. "Tenhle dort je pro mě strašně emotivní, ... protože má v sobě spoustu emocí. Našla jsem ho náhodou v knize španělských receptů a když jsem ho ochutnala, zapůsobil na mě úplně emotivně."

Že by za to mohl ten dort? Zítra ho upeču! A emoce budou jen stříkat...

I když... Už několik dní podezírám manžela, že mi chodí na Pregnyl a prášek mi nahrazuje obyčejným prdopečem... Se mnou nehnou ani zprávy na Nově (ani roztomilá zvířátka, ani emotivní záběry plačících uprchlických dětiček) a manželovi oko jihne i u Simpsonových. A taky ho poslední dobou pronásledují nezvladatelné chutě. Včera v noci jsem ho přistihla, jak pojídá šunku a zakusuje bábovkou.

Má velmi citlivý čich. Dnes v jednu v noci mě probudil, že se mu zdá, že je na chodbě cítí plyn. Půl hodiny jsme oba jsme po vzoru čmuchacích psů oblézali byt a čichali. Něco tam cítit bylo. Po půl hodině manžel uznal, že to nic není, padl do postele a během dvou minut chrápal jako vzorový pacient spánkové laboratoře. Ještě chvíli jsem čichala. Pak otevřela všechna okna a nachystala evakuační zavazadlo. Představa skoku do hasičské plachty při zoufalém úprku z hořícího bytu mi nedala po zbytek noci spát. Jak jim to řeknu? "Pánové, já skočit nemůžu. Jsem na 30% těhotná.?!"  Nakonec ráno přijíždí přivolaný technik. Naše sdělení, že máme pocit, že někde v bytě uniká plyn, ho naprosto nevyvedlo z míry. Když dorazil, dlouze, předlouze zazvonil. Byt nevybuchl. Plyn lehce unikal. Dnes se už snad vyspím.

A také začíná být velmi starostlivý. Jasně, investovali jsme poměrně slušnou částku, za kterou by se dala pořídit pěkná dovolená v Alpách, tak je pochopitelné, že má manžel obavy, abych svou nezodpovědností projekt předčasně neukončila. Chápající šéf manželovi umožnil pracovat po většinu kritického období z domu. Abych mohla být obskakována.... A také, aby měl spolutvůrce projektu přehled o mých aktivitách a jídelníčku🙂 Určitě má fiktivní profil na Modrém koníku, protože jeho znalosti o těhotenství jsou fenomenální. Kafíčko jsem už týden neviděla. (Jednou jsem si ho sice natajnačku uvařila, ale nakonec ve mě zvítězil pocit zodpovědnosti a putovalo do výlevky.) Na den mám dovolené jen krátké procházky (trávím je v blízkém supermarketu. Je tam jednak lidská společnost, ale hlavně klimatizace - obojí doma dost postrádám) a lehké domácí práce.

Každé ráno mě manžel vítá polibkem a natěšeným dotazem "Tak co? Už je ti špatně?" Každé ráno ho musím zklamat. Cítím se báječně.... Jen dnes je mi trochu šoufl.  Dala jsem si dvojitý  nášup toho výborného gulášku. Když teď jím ´možná za dva, abychom nestrádali...

Břeclav a pivovarnická výroba patří již od nepaměti nerozlučně k sobě. Pivo se zde vždy vařilo a místní byli na něj patřičně hrdí, i když nastala i období, která pivovarnickou produkci narušila.

První písemné zmínky o zámeckém pivovaru v Břeclavi nalézáme v urbáři lichtenštejnských statků sepsaném roku 1414. nejstarší hmotné památky však pocházejí ze druhé poloviny 16. stol. kdy byl, patrně v souvislosti s velkolepou žerotínskou renesanční přestavbou gotického hradu, ve východním předpolí nového zámku, směrem k městečku, vystavěn zděný pivovar.

Toto dodnes dochované historické jádro pivovaru bylo v průběhu následujících století z důvodů zvyšování produkce postupně rozšiřováno přístavbami bočních křídle a samostatných objektů, jež jsou bez vyjímky vzorovými ukázkami technického stavitelství své doby. (např. přístavba nové varny při severním průčelí v 17. stol., přístavba sýpky a sladových humen v 18. stol. a postupné rozšiřování a nadstavba části obytné budovy pivovaru v 19. stol.)

 Přelomovým obdobím pro stavební vývoj zámeckého pivovaru v Břeclavi byl rok 1899. v červenci tohoto roku byly - z důvodu plošné nedostatečnosti stávajícího pivovarského provozu – ve strojírenské továrně F. Rinnghoffera ve Smíchově u Prahy zpracovány plány na výstavbu nového pivovaru. Stávající pivovar byl mezi lety 1899 – 1901, podle plánu stejného autora, přestavěn pro účely čistě sladovnického provozu. Byla přistavěna věžovitá hmota hvozdu a celý areál byl sjednocen zdařilou neobarokní fasádou. Nový pivovar byl vystavěn na místě lesního porostu v severním předpolí zámku – dnešní pivovarský areál.

V roce 1931 získává břeclavské pivo zlatou medaili a první cenu na Dunajském veletrhu v Bratislavě (pod vedením ředitele Pryče). V tomto období zároveň dochází ke zdvojnásobení objemu výroby piva na 40 000 hektolitrů ročně. Před příchodem 2 sv. války se v pivovaru vaří dokonce již 50 000 hektolitrů piva ročně.

Sladovna sloužila svému účelu až do konce 90 let 20. stol. kdy byl definitivně ukončen provoz břeclavského pivovaru. V roce 1996 je vyrobena poslední várka piva a z ekonomických důvodů dochází k ukončení výroby. Část pivovarnického zařízení je odprodána (demontáž zařízení nové varny). Prodán je rovněž stavební fond, provoz chátrá. Břeclavané propadají skepsi, zda ještě vůbec někdy ochutnají „jejich“ místní pivo, na které byli dlouhá léta zvyklí.

Než vstoupíte do LVA, prohlédnite si se mnu památky Břeclavi

 Přímo v centru města Břeclavi stojí zámek, původně na místě zámku stál hraniční hrad vybudovaný knížetem Břetislavem I., od něhož panství dostalo své jméno. Hrad sloužil jako jedno ze správních středisek knížectví středověké Moravy, které se později stalo jedním z panských sídel. Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili (v místě dnešního centra) městečko nové, nazvané Nová Břeclav – původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav.

Později přemyslovský hrad i Novou a Starou Břeclav získali Žerotínové, kteří hrad 1. polovině 16. století přestavěli na renesanční zámek. Ladislav Velen ze Žerotína (1589-1622) za svoji účast na stavovském povstání po roce 1618 o břeclavské panství přišel.

Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastnící sousedních panství Valtice a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny. V rámci pozdějších rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek (který nebyl sídelním) jako součást komplexu přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu.

V současné době je přístupná pouze věž zámku, která je vysoká 32 metrů. Na plošinu se vystupuje nejprve po kamenném schodišti a v závěrečné fázi po dřevěných schodech.

Na zámek navazuje komplex hospodářských areálů (Vranův mlýn na Mlýnském náhonu - dnes zpustlý; zámecký pivovar z 15. - 16. století, od roku 2013 v obnoveném provozu),

Vzhledem k několikatýdenní absenci intenzivnějšího pohybu (no vy byste si šli zaběhat poté, co jste investovali několik tisíc do ne moc úspěšného IVF?) se mi na těle začínají objevovat různé pneumatičky a bochánky. Ano, může to být následek všech těch hormonálních injekcí, estrofemů, prednisolů a dalších dobrot. Ale obávám se, že viníkem budou všechny ostatní pochutiny nehormonálního rázu. (I když takový kuřecí steak by možná mohl obsahem hormonů injekcím konkurovat...). Dospívám k neradostnému zjištění, že mě v horizontu několika dní až roků - podle toho, jak se bude situace (rozuměj transferované embryo) vyvíjet, čeká nějaká ta dietka...

A na diety máme v rodině experta na slovo vzatého. Tedy expertku. Moje maminka by mohla klidně sepsat Encyklopedii diet. Nepamatuji se, že by někdy nějakou dietu nedržela. Začalo to vajíčkovou, kdy jsme několik dní jedli k snídani i večeři vajíčka v a různých úpravách. Maminka je i obědvala, nás zachraňoval, jindy tak nenáviděný, oběd ve školce. Po několika dnech se maminka osypala a začala se mírně dusit. Tatínek ji odvezl na pohotovost, kde ji píchli něco proti alergii a vajíčka byla na dlouhou dobu stažena z jídelníčku.

Další experiment byla oblíbená šlehačková dieta. Každé jídlo se muselo zapít deci šlehačky. Ta opravdu zabrala - maminka dostala žlučníkový záchvat a několik dní nejedla nic jiného než karlovarský suchar namáčený v černém čaji.

V rychlém sledu následovaly bodová, proteinová, ketonová, podle Margity, Dukanova, podle Zagorové, ovocná....

Poslední úspěchy slavila slavná dělená strava. Pravda, na návštěvách byla maminka trochu protivná, protože odmítala dát do pusy zvířátko spolu s kytičkou, ale kila šla na nějakou dobu dolů. A pak zase nahoru...

A tak maminka svůj boj s váhou vzdala. Je teď sice prostorově výraznější, ale na nedělní návštěvě si s námi klidně dá guláš se dvěma a vypadá spokojeně. A energie má na rozdávání.

Už od těhotenství jsem věděla, že mu/jí ušiju deku.

Dala jsem si čas, protože jsem chtěla, aby byla na míru pro konkrétní děťátko. Až ho budu znát.

Až budu s nitkami do deky zašívat konkrétní požehnání...

...chci se s vámi podělit o to, co se mi při šití deky pojilo s výchovou dítěte:


:: přestože byla představa výsledku docela konkrétní, reálný výsledek už nutně nemusí být přes veškerou snahu (nebo právě proto) stejný.

 :: když nevím jak dál, nesmím se zaleknout, ale prostě volně pokračovat.

 :: nemám ráda, když mi do toho někdo kecá.

:: když se trápím řešením nějaké situace, je lepší jít spát...

:: po zjištění toho, že jsem udělala jednu viditelnou chybu, stačí si uvědomit, že i tak je deka použitelná ...

:: když jsem zjistila "aha, takhle to nejde", tak to s úsměvem udělám příště hned jinak.

:: i zapomenuté drobné nitky jde dodatečně odstřihnout...

:: že není to jen o šití, ale o užívání si té hry

:: že nesmím zapomínat na manžela

:: a že příště už budu zkušenější. 🙂

...a ještě pár fotek, jak to všechno dopadlo (zatím jen to šití, na výchově pracujeme. A ještě nějakou dobu budeme)

přední hrací strana

Od samého prvopočátku našeho odvážného projektu zvaného IVF mě provází dilema? Říct či neříct? Případně komu ano, komu ne...

Potencionální prarodiče jsme vyřadili hned v prvním kole úvah. Zbytečně bychom je stresovali.  Jít s pravdou ven v práci? A pak celé tři měsíce sledovat pokoutné pohledy kolegyň zkoumajících klenutí mého pupku?  Přátelům? Řekneme to jednomu a za pár dní to ví všichni. Sice by s námi jistě celou anabázi sdíleli a podporovali nás, o tom nepochybuji, ale opravdu chci, aby v okamžiku, kdy odejdu na toaletu, řešily kámošky, jestli mi náhodou po té stimulaci nějak nenarostla prsa a jestli ten pupek je z hormonů nebo jen moc žeru... Nakonec jsme vybrali jen dva velmi spolehlivé a nejbližší páry, které o všem ví. Jinde mlžíme.

V práci jsem si vzala na čtrnáct dní dovolenou. Při bloumání mezi regály supermarketu potkávám kolegyni.

 "Jé, ahój! Tak vy už jste doma z dovči? Jak bylo?"

"No, my jsme zatím nikam nejeli. Užíváme si doma."

"No jó. Teď bylo krásně, co? Koupák, výletky... pohoda."

Dnes se s vámi vydám po naučné stezce Břeclav – Pohansko – Lány

Sedm kilometrů dlouhá naučná stezka představuje prostřednictvím patnácti informačních panelů zajímavosti o rostlinách a živočiších obývajících okolní lužní lesy, o archeologické lokalitě Slovanské hradisko a o zámečcích Pohansko a Lány.

Pohansko u Břeclavi je rozsáhlé velkomoravské hradiště (celková rozloha až 55 ha) z 9. století vybudované na výspě mezi rameny řeky Dyje (v té době protékala východněji než je dnešní řečiště).Název rozsáhlého nížinného hradiska Pohansko pochází pravděpodobně až z novověku. Plocha hradiska s velmožským dvorcem, vlastnickým kostelem, pohřebištěm, rotundou, domy na kamenných a maltových podezdívkách, velkými nadzemními budovami s kamennými krby a hospodářskými staveními, zahloubenými zemnicemi je obehnána dodnes patrným mohutným valem. Hradisko bylo opevněné skořepinovou hradbou s čelní kamennou plentou a soustavou ramen řeky Dyje. Do velkomoravského období se řadí i intenzívně osídlené předhradí s obydlími, dílnami a pohřebištěm za jihozápadním valem vlastního hradiska. Byly nalezeny typické velkomoravské šperky (gombíky, prsten, náušnice, emailem zdobený opasek). K dalším zajímavým nálezům patří skleněné hladítko, plechové kotle, urna z žárového pohřebiště z 8. stol., pohanský kultovní objekt z 10. stol. Našly se též doklady o celé řadě řemeslných odvětví - hrnčířství, železářství a kovářství, řemenářství

Archeologové objevili v roce 2008 na hradišti Pohansko u Břeclavi pozůstatky dalšího kostela a pohřebiště z dob Velké Moravy. Jde o druhý kostel v této oblasti o celkové rozloze 65 hektarů, neboť až dosud se předpokládalo, že měla kostel pouze jeden.

 V lokalitě Pohansko se nachází také stejnojmenný empírový zámeček, který zde nechali postavit Lichtenštejnové podle návrhu J. L. Hardmutha v letech 1810 – 1812 k loveckým účelům v místech, kde o mnoho staletí dříve stával obranný val slovanského hradiště. Jedná se o symetrickou plochostropou stavbu s přízemními otevřenými arkádovými křídly, která má ve střední části jednopatrovou nástavbu. Pod římsou přízemního patra a v čele nástavby jsou kruhové reliéfní medailony a obdélníkové reliéfy se štukovými výjevy inspirovanými antickými příběhy. V kruhových medailonech se odvíjí příběhy, vztahující se převážně k bohyni lovu Dianě. V rámci Lednicko-valtického areálu je výzdoba zámečku Pohansko unikátní tím, že pouze tady můžete v reliéfech kromě mnoha jiných antických hrdinů spatřit také samotného Dia. Uvnitř zámečku byla instalována expozice dokumentující výsledky rozsáhlých archeologických výzkumů slovanského hradiska, která byla v roce 2010 inovována. V létě roku 2011 dostal nový kabát i exteriér zámečku. V červnu roku 2010 byla před zámečkem slavnostně odhalena socha moravského knížete Rostislava, která měří čtyři metry.

 V blízkosti zámečku byla v roce 2003 pod vedením PhDr. Petra Dvořáka rekonstruována velkomoravská polozemnice, kultovní objekt a studna.

Dnes bych vám ráda představila Břeclav jako významný dopravní uzel. Hustota automobilové dopravy je u nás taková, že i pražská Jižní spojka by nám mohla leckdy závidět. A našinec již víc jak deset let marně volá po obchvatu.

Ale podívejme se raději na klidnější a romantičtější způsoby dopravy. Břeclav je prvním městem v České republice, kde byla zprovozněna železnice (kromě koněspřežné železnice z Budějic do Lince)

První parní lokomotiva k nám dojela z Vídně 6. června 1839 a do Brna od nás odjela o měsíc později 7.července 1839. Železniční uzel byl dále rozšiřován (1872 trať na Mikulov, 1900 na Kúty, 1901 do Lednice).

Každoročně od dubna je možné se každou poslední sobotu v měsíci tímto historickým vláčkem nechat odvézt z Břeclavi do Lednice a zpět (pouze v dubnu takzvaný Pálavský okruh – Brno – Hrušovany- Lednice - Mikulov - Břeclav - Brno) A nebo o víkendech a ve státní svátky vyrazit do Lednice historickým motoráčkem.

Informace na http://www.cd.cz/zazitky

Lednice – perla jižní Moravy

Břeclav (maďarsky Leventevár; německy Lundenburg , v místním nářečí Břeclava) je okresní město v Jihomoravském kraju, asi 50 km jihojihovýchodně od Brna na řece Dyji, kusek od hranic s Rakuskem a Slovenskem. Břeclav je důležitým hraničním přechodem a železniční křižovatku mezinárodního významu (o tem si řeknem za chvílu)

Z několika lokalit v katastru dnešní Břeclavi osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesách jihovýchodně od města), které bylo významným velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno (o Pohansku a soutoku – hranici tří států vám napíšu zajtra)

Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. pohraniční hrad pojmenovaný po něm – odtud jméno Břeclav, který byl potem jedním z nejvýznamnějších správních center Moravy.V 16. století je již v několika pramenech zmiňována židovská obec se synagogou a hřbitovem. (zámek a další architektonické zajímavosti si představíme ve čtvrtek)

Břeclav a pivovarnická výroba patří již od nepaměti nerozlučně k sobě. Pivo se zde vždy vařilo a místní byli na něj patřičně hrdí, i když nastala i období, která plynulou a zvyšující se pivovarnickou produkci jistým způsobem narušila. První písemné zmínky o zámeckém pivovaru v Břeclavi nalézáme v urbáři lichtenštejnských statků sepsaném roku 1414. nejstarší hmotné památky však pocházejí ze druhé poloviny 16. stol. (na pívo spolu skočíme v pátek

Město jako takové jsem vám představila. Teď bych vás chtěla seznámit s lidmi, kteří tu žijí. V sobotu vám tedy napíšu o lidech, kteří dodržují lidové zvyky a tradice, protože ty mají v nejjižnějším cípu Moravy své nezastupitelné místo. Typické kroje, stavění máje a krojové hody, slavnost zarážení hory, besedy u cimbálu, fašanky, vinobraní… Jsou to nezapomenutelné chvíle, které nezažijete nikde jinde, než právě u nás.

Maminky často při zavádění nemléčné výživy pochybují, zda postupují správně. Po prvním roce si zase nejsou jisté, zda má dítě dostatek živin. Nejnovější výživová doporučení můžete snadno a rychle zjistit na souboru videí, které připravila iniciativa 1000 dní. 

Můžete si je prohlédnout na YouTube na těchto odkazech:

Nutriční programování

https://www.youtube.com/watch?v=kyJumF-dDbs

Pestrá strava

https://www.youtube.com/watch?v=QRlN6tbViv0

Mateřství je doba, kdy si náležitě užíváte péči o vaše děťátko. Ale co čert nechtěl, objevily se nepříjemné opruzeniny. Co jsou a jak proti nim účinně bojovat?

Každá maminka má svůj vlastní postup, jak si s těmito kožními peripetiemi poradit. Jestliže se vám stále dere na mysl řada pochybností, jak správně pečovat o pokožku vašeho „uzlíčku štěstí“, čtěte dále.

Kde se vzaly, tu se vzaly

Opruzeniny u dětí jsou vlastně obecným názvem pro několik projevů zánětlivého onemocnění pokožky. Jedná se o zarudlá místa, na kterých se často vyskytují pupínky. Někdy může dokonce dojít k tvorbě prasklinek či puchýřku. Jejich nejčastější výskyt je v místech kožních záhybů. U novorozenců, kojenců či batolat se opruzeniny vyskytují hlavně v plenkové oblasti. Je zjištěno, že pokožka miminka je o 30 – 60 % tenčí než pokožka dospělého člověka. Na jejím povrchu se ještě nestačil vytvořit ochranný film, a proto je velmi citlivá a náchylná na různé vnější podněty. Při šetrné péči o pokožku se tento problém obvykle ztratí během několika dní.

Ne nadarmo se říká se, že nejlepší ochranou kožního problému je prevence. Proto je nezbytné znát příčiny a faktory, které mají vliv na vznik opruzenin.

Asi nejčastější příčinou vzniku opruzenin je moč. Její chemické složení se v pleně mění a narušuje obranou funkci pokožky. V místech, kde se plena přímo dotýká citlivé dětské pokožky, dochází k tření vedoucímu až ke vzniku oděrek nebo prasklinek. Do těchto narušených míst se poté velmi snadno může dostat infekce. Úrodnou půdou pro vznik opruzenin jsou rovněž různé chemické látky. Do kontaktu s pokožkou miminka se mohou dostat pomocí nevhodných pracích prášku, aviváží, ubrousků nebo mýdel.

Toho večera se Kluk rýpal v jídle. Vyjedl z talíře všechny brambory i fazolky, ale masa se ani nedotkl.

“To maso pěkně sníš, abys byl silný,” řekl Táta.

Kluk se zachmuřil. Hrál si s dinosaurem, kterého postavil vedle talíře a dával mu do tlamy kousky brambor.

“To se nedělá. Do hraček se jídlo nedává. A pak – tenhle dinosaurus je masožravý, ten by brambory vůbec nežral. Zato tvoje vepřové by mu chutnalo,” snažil se Táta nalákat Kluka, aby do sebe alespoň nějaké maso dostal. Když si pak Kluk po večeři čistil zuby, přemýšlel o tom. Masožraví dinosauři žerou maso, ti býložraví pak fazolky a brambory?

Do postele se mu jako vždy nechtělo, potřebuje si přece ještě hrát, má mnoho práce – postavit Dinopark a hrát si na souboj masožravých a býložravých ještěrů, ale co naplat, rodiče se poslechnout musí.

Jakou hračku si dnes vybere do postele, se Máma ani nemusela dvakrát ptát. Dnešek byl ve znamení dinosaurů. I Tyranosaurus Rex měl povinnost vyčistit si zuby, aby v tlamě neměl zbytky brambor od večeře, a už se nesl do hajan.

Jak tak polehávám a posedávám doma, vedu na Facebooku několik podnětných diskuzí. Nejvíce mě podnítila zpráva od kamaráda - poskytovatele úvěrů v jedné velmi, ale velmi prapodivné společnosti. Ale vzhledem k tomu, že je na Facebooku ve dne v noci (kdy poskytuje netuším), beru ho i přes pochybné podnikání na milost.

"Moje bejvalka je učitelka. Fakt snový povolání. Co si jen v červnu užila výletů a výstav zadarmo!"

"Tak jdi taky na pajdák a staň se učitelem. Budeš mít všechny benefity, kterých požívají pedagogové! Vím o čem mluvím, taky jsem byla pedagožkou🙂"

"LOL"

Tak nevím, co si o tom  mám myslet.

 Ano, nelze to popřít. Učitelé mají prázdniny. (To je také jeden z důvodů, proč jsem se po škole rozhodla jít trousit moudra) To je ohromný benefit. Také na konci roku si oblíbený pedagog k nějaké té dobrotě přijde, někdy i pugétem vyzdobí svůj skrovný byteček, ale tyto zásoby vydrží maximálně týden

"Paní Nováčková," lékař opět nasazuje soucitný výraz. "Podařilo se nám získat jen dvě vajíčka. Až za dva dny přijdete na kontrolu, mrkneme, jak nám roste sliznice a domluvíme se, co dál. Budeme bojovat..." Lékař mi pevně sevře pravici a na potvrzení svého bojového předsevzetí pokývne rázně hlavou, až mu poskočí brýle bartošky. Stejně se určitě loučil generál Moravec s českými parašutisty, než je poslal zastřelit Heydricha.

Za dva dny sedím v čekárně CARu. Naproti posedá mladý pár, odhaduji tak 26, 27 let. O kousek dál nervózně přešlapuje další mladík čekající na svých pět minut v té pro ženy tajemné komůrce...Nasazuji si sluneční brýle, aby mladí neviděli vrásky. Mohli by dojít k domněnce, že jsem nedočkavá babička a chci si tímto způsobem přijít k vytouženému vnoučátku...

Usadím se na lehátko. Mlaďoch na svém místě, tak to mě potěšilo🙂

"Paní Nováčková, vadilo by vám, kdyby tady pan kolega, který sbírá zkušenosti, provedl vyšetření?" Ale co by vadilo. Však jsem vystudovala pedagogickou fakultu a matně tuším, že jsem při promoci přísahala, že se budu aktivně podílet na vzdělávání národa. Objevím-li se ve kterémkoli lékařském zařízení a v okruhu 1km se nachází medik, ihned si přispěchá rozšířit obzory. Když jsem ležela na infekčním se žloutenkou, vypravovala lékařská fakulta zájezdy, protože "tak krásně zvětšená játra, kolegové a kolegyně, to se hned tak nevidí! No, nebojte se, jen si sáhněte."

Mladý začínající dentista mi přilepil na jazyk výplň, která měla samozřejmě být přilepena ke stoličce a následně mě téměř utopil proudem vody, kterou mi vstříkl přímo do krku (ale dnes je z něho výborný zubař - dobře si to natrénoval!) a to nemluvím o zástupech žákyněk lačných odebrat mi krev (a jako bonus vytvořit pár modřin, takže zdálky připomínám těžkou feťačku píchající si heroin).

"Tak, pan kolega udělá ultrazvuk  a když dovolíte, podívá se, jak se nám  roste sliznice." Své sliznici bezmezně důvěřuji, takže jistě potěší i oko nezkušeného lékaře. Jak roste sliznice pana docenta si netroufám odhadnout.

Chtěla bych vám v několika bodech (ne popořadě) vypsat pár fakt o těhotenství a některé netěhulky seznámit s tím,co je jednou čeká. Vše je především z mých zkušeností. Berte to trošku s nadhledem 😉

1. Máte nevolnosti? Čím víc si přejete, aby vám bylo konečně dobře, tím hůř vám vlastně je.

2. Mýty o tom, že těhotná musí za noc 10x vstát a jít čůrat nejsou pravdivé, těhotná musí totiž vstát minimálně milionkrát. (Ke konci těhotenství na WC dojde i po slepu a dokonce na autopilota.)

3. Už se nestydíte říct nahlas slova jako: Děloha, průjem, kvasinky a "strčil do mě prst" .

4. Vše co vám chutnalo, vám nechutná a naopak.

5. Chutě? Jaképak chutě, sníte vše na co přijdete i když to žádnou chuť nemá.

"Tak já nevím. Nemám ten - OHS?" Ležím na gauči a pozoruju zvětšující se pupek. 

"Cože máš?" manžel vypoulí oči. 

"No hyperovariální syndrom, ne? Koukni na to břicho..."

"A není to ta studentská pečeť, co jsi před chvílí celou zfutrovala?"

Moula. Změny váhy během IVF jsou přece způsobeny užíváním léků. Vůbec na to nemá vliv fakt, že už čtrnáct dní nedělám prudší pohyby a občas si dám na nervíky nějakou tu čokoládu... 

Nakonec to asi přece jen byla ta čokoláda🙂  A pozítří mě čeká PUNKCE. Už to slovo mě děsí. Nemohli by zákrok lékaři nazvat nějak - laskavěji? Doktor obhlédl vaječníky. Potvory celou snahu lehce bojkotují, ale prý se tam dva krásné folikulky utvořily. Tak teď si je musím dva dny hýčkat. Lékař se tváří soustrastně. Moc optimismu mi tedy nedodává... Ještěže tu má na zaučení pohledného mladého doktůrka. Aspoň se je na co dívat🙂  

1.7.2015 - mé malé prinzezně Terezce byly včera 2 měsíce a posledních 14 dní bojujeme u večerního kojení...kecám..někdy (jako např. dnes) už i odpoledního v 5... 

začíná to dobře....malá správně saje a pije jako o život... ale pak to přijde... nečekaně bum bác uragán.., začne se u prsa vzpouzet a šprajcovat se jako kdybych tam měla brněnský prygl, ale ucpala se zátka a ona to chce protáhnout.... zuřivě tahá a tahá ale divné i když mám prsa plné mlíka, nic jí neteče....

pak přijde fáze, že otevírá pusinku tak šíleně, že nechytne ani prso, ani dudlík, ani flašku..ani můj malíček zvaný "uklidňovák" jako kdyby úplně zapomněla jak se pije........(za to já si po 14 dnech začínám myslet, že chci vědět moc moooc jak se pije..víno 😀 - ještě, že nemám otvírák..vlastně ani víno...dala bych si určitě každý večer na uklidnění 🙂

poprvé jsem si ještě naivně myslela, že asi kaká (cháá panebože dej, aby to bylo jenom kakání 😀 ) opakuje se to pravidelně každý večer...teď už občas i odpoledne....

pomoc pomoc...hledám, hledám...ptám se strejdy gůůgla...ptám se tady v diskuzích a koukám, nejsem jediná kdo má takový problém...že prý i po Vigantolu se to stává.. no vysadila jsem ho a žádná změna, spíše mi to přijde horší.....

po 2 hodinách intenzivního pláče..takového toho bolestivého..maminko proč mi nedáš napapat když já to tak chci... a já to zkouším všemi metodami, ale prostě jí to fakt nejde....se mi ji konečně podařilo uspat (ještě že se držím a nekouřím, protože už bych si jednu bafla na nervy a víno ani vývrtku nemám)

Nebudu vás napínat. Nakonec jsem se přece jen vdala. Tetičky si oddechly.

Oddych ale netrval dlouho. Pár měsíců po svatbě jsem si všimla zvídavých pohledů skenujících můj pupek. Nepatřím zrovna k vychrtlinám a břišní pekáč s Jill se mi vybudovat nepodařil, takže se mi bříško pěkně klene. Tu více, tu méně - podle množství zkonzumovaných dobrot a cvičebního nasazení.

Zpočátku se okolí spokojilo s okukováním. Když zjistilo, že vypoulený pupek nemůže značit těhotenství (protože bych musela být už rok těhotná), začalo sondovat. "Tak co? Kdy do toho praštíte?" "Už byste měli začít uvažovat o miminku. Nejsi nejmladší." Těžší kalibr: "Podívej na maminku. Jak se těší na vnoučátka. Měli byste jí udělat radost." "Vykašli se na kariéru! (jsem učitelka, ehm...Neaspiruju na post ministryně školství). Rodina je přednější." A tak dále. A tak dále.

Zpočátku jsem se snažila být vtipná. NIcméně mé vtipné odpovědi provokovaly nové a nové otázky. Po několika letech už vtipná nejsem. Na blbou otázku blbá odpověď.

Rozněžnělá, starostlivá tetička/ sousedka/ spolužačka na srazu: "Tak co? Kdy bude miminko?"

Bezdětná, nerozněžnělá dotazovaná: " Víš, nikdy nevím, co na takovou, v mém věku naprosto nevhodnou, otázku odpovědět."

Jako malá holčička jsem si ráda představovala, jaké to bude. Jaké to bude kráčet uličkou kostela špalírem dojatých příbuzných a kamarádů, oblečená do pohádkově krásných šatů...A u oltáře bude stát ON. Jako malou holčičku mě nikdy nenapadlo, že ulovit toho Pravého může být tak moc složité. Chlapi jsou zkrátka nedostatkové zboží. A tudíž je třeba k jejich lovu přiložit návod k použití. Tak tady je:

Jak ulovit muže?

1. Rozhlížejte se kolem sebe. Toho pravého můžete potkat i při vynášení odpadků.

2. Zkuste supermarket po osmé večer. Poproste vyhlédnutou kořist o radu či pomoc při podání výrobku, na který nedosáhnete.

3. Navštěvujte galerie a muzea! Budete mít hned společné téma pro konverzaci.

4. Přihlašte se na kurz. Společný zájem vás sblíží.