Máma, která je vždycky silná, odolná a vždy se usmívá. I když spí sotva tři hodiny v kuse, stejně ráno vstane a celý den se snaží být tou nejlepší mámou na světě.

A když někoho potká venku ve chvíli, kdy unaveně tlačí kočárek nebo jde ruku v ruce se vzdorujícím batoletem, nasadí úsměv a jen nad svými problémy mávne rukou. Nestěžuje si. Má dvě tváře. Jako každá z nás.

Co se ale ukrývá pod tím šťastným a odvážným úsměvem....

Pod tím vším úsměvem se skrývá  zoufalá, smutná dívka která o sobě neustále pochybuje...

-která se pořád bojí, jestli dělá všechno správně nebo je dobrou mámou;

-která se na sebe dívá do zrcadla a ptá se, jak se ocitla zrovna tady a teď;

• Do práce přicházím sršící pozitivní energií a připravená předávat všechny hudební moudra světa budoucí generaci hudebních virtuozů. 
• Nemám nejmenší ponětí, kam se poděla ta čokoláda ve sborovně. Dnes odpoledne jsem neměla volnou ani minutu a kolem sborovny jsem vůbec neprošla. Ani velkým obloukem. Ne.
• Nechám dítě, aby se naučilo počítat do čtyř a odcházím na chodbu počítat do čtyřiceti.
• „Ne, Janičko, nota čtvrťová opravdu netrvá čtvrt hodiny...“
• Samozřejmě, že se držím vzdělávacího plánu. Jen co zjistím, kde ho mám.
• „Je mi líto, ale Superstar nespadá do kategorie soutěží ZUŠ.“
• Každých pět minut volna musí být využito k odpočívání s nohama na stole. Vyňato ze školního řádu.
• Skladba Čtyři minuty ticha je taky skladba a navíc se výborně hodí k postupovým zkouškám. Pokud žák navíc vyvine tvůrčí iniciativu a udělá z ní Pět minut ticha, je přijat na obor Skladba.
• Ať se zdá být situace ve škole sebehorší, je to pořád lepší než ta apokalypsa, co nastane po návratu domů.
• „Když mluvím o pravé ruce, skutečně mám na mysli pravou ruku. A ne, nemám zrcadlové vidění, díky za optání.“
• Při každé hodině převádím do praxe svou teorii o nutnosti vyhledávání příležitostí ke kvalitnímu ztrapnění se. Věřím, že je to pozitivní příklad pro děti.
• Pro každého učitele by měl být při příchodu na pracoviště přichystán welcome drink. Určitě by to od základů změnilo kvalitu výuky. K lepšímu, samozřejmě. Nadnesu to na příští poradě, tedy až na nějakou dorazím. A ano, přikláním se k suchému Martini.
• Večer po šichtě se ploužím domů bez energie a s vědomím, že veškerá snaha vychovat budoucí generaci virtuozů má asi takový vliv jako čistit si zuby a jíst u toho Fidorku. Při životě mě drží jen vidina toho, že si konečně dám oběd, který si vezu v kastrůlku. Ovšem jen za předpokladu, že na mě něco z toho oběda zbyde po nájezdu hladovějících piraní. 

https://www.facebook.com/umelecvdomacnosti/

http://umelecvdomacnosti.cz/?p=727

Kojenecká kolika je problém, který trápí přibližně 20% kojenců. Naštěstí, kojenecké koliky, které jsou způsobené intolerancí laktózy, jsou většinou přechodné a odeznějí, když dosáhne dítě věk 4 až 6 měsíců. Nezapoměňte však, že intolerance laktózy se může opětovně vyskytnout později, v období nástupu do školy nebo v dospělosti. Tehdy je způsobená geneticky podmíněnou redukcí aktivity enzymu laktáza.

I Vy patříte k maminkám, které se nemůžou vynadívat na svojí spinkající ratolest? I v takových situacích oceníme přínos telefonů s fotoaparátem 🙂 Máte i Vy mobilní telefon plný fotek vašeho děťátka? Pochvalte se a zapojte se do soutěže!

     Již dříve jsme museli z jídelníčku vyřadit margaríny a nahradit je máslem,

protože můj muž z nich měl zažívací problémy. Přešli jsme na kvalitní máslo, které milujeme.

     Když jsem ale v září kompletně změnila svou stravu a začala navštěvovat obchod se zdravou výživou, všimla jsem si Ghí, tzv. přepuštěného másla. Jelikož mě docela odradila cena, našla jsem si na internetu nejdříve více informací a tak k nákupu došlo

až po novém roce. Nadšená jsme celá rodina a tak sepisuji svou další recenzi.

Co je Ghí?

• Ghí je přepuštěný tuk bez vody a mléčné bílkoviny. Je vhodný i pro osoby s intolerancí laktózy a kaseinu. Může se uchovávat v chladu, ale i při pokojové teplotě, protože nežlukne jako klasické máslo a vydrží otevřené i několik měsíců.
• Má vysoký kouřový bod, takže se nepřepaluje ani při teplotách kolem 250 st. celsia a nevznikají tak škodlivé nestravitelné toxiny.
• Ghí je bohaté na vitamíny A, D, E a K. Lidé trpící záněty zažívacího traktu (včetně alergií na lepek), mohou trpět jejich neodstatkem a ghí zajistí jejich zvýšený příjem.
• Ghí obsahuje kyselinu máselnou. Ta chrání střeva, kde působí protizánětlivě a pomáhá udržovat hladinu inzulinu.
• Ghí také podporuje hubnutí. Energie z mastných kyselin pomáhá spalovat tuky a detoxikovat tělo, protože na sebe váže toxiny a volné radikály, které následně odvádí z těla pryč.
• Zlepšuje také trávení, podporuje tvorbu žaludečních kyselin a podporuje dobré zažívání i chuť k jídlu.
• Ghí udržuje zásadité prostředí, tím zabraňuje vzniku zánětu a usnadňuje hojení. Lze jej používat i zevně, hojí podrážděnou kůži.
• Působí jako nervové a mozkové tonikum, Omega 6 a omega 3 mastné kyseliny chrání mozek a nervové buňky.

Minulý týden jsem stála uprostřed kuchyně a dívala se na všechen ten nepořádek.  Za mnou zněl pláč naší pětileté dcery, ten den asi potřetí už.

Byla jsem unavená a frustrovaná a chtělo se mi křičet. Cítila jsem, jak se ve mně hromadí vztek  a všechny ty negativní pocity, únava ze všech těch bojů a hádek, které se snažím denně usměrňovat. A dvě nejstarší dcery se zrovna v ten den rozhodly, že musí vyřešit všechny své spory.

Vyběhla jsem nahoru do ložnice a zavřela za sebou dveře. Kolem mě bylo ticho a jen z dálky jsem slyšela dětské hlasy. Opravdu z dálky. Potřebovala jsem ticho.

Byla jsem vyčerpaná ze všech těch úkolů, které jsem za poslední dny zvládla, ale nejvíc mě vyčerpával pocit, že ať už jsem udělala cokoliv, nebylo to dost. Dokonce mi přišlo, že v tom množství všeho, to nebylo NIC.

 Protože další úkoly stále přibývaly, hromadily se na mém seznamu a neměly konce.

Cítila jsem se osamělá. Chtěla jsem, aby někdo přišel a řekl mi, že v tom nejsem sama. Že nejsem špatný, zlý člověk, když se potřebuji nadechnout a občas mám chuť prostě jen prásknout dveřmi.

Každá maminka chce pro svoje děťátko to nejlepší. Když chcete předejít kojenecké kolice, anebo zmírnit nepohodlí děťátka, je důležité, aby bylo za každých okolností kojené ve správné poloze, kdy nedochází k sání nadbytečného vzduchu, hltavému krmení a také v příjemném a pokojném prostředí.

Jak je ješte možné odstranit kojeneckou koliku? I na to se vás dnes ptám ve Fóru.

Jak by vypadal ten nejšílenější den maminek na mateřské, kdybychom spojily ty nejvtipnější a nejzajímavější příhody s dětmi a ještě to okořenily trochou mateřské demence? Následující příběh je založen na skutečných událostech. Všechny uvedené historky se opravdu staly a hlavními hrdinkami jsou maminky z Modrého koníka.

Bezesný maraton

Ani nevím, kdy mi den začíná a kdy končí. Všechno se to slévá v jeden velký maraton a někdy už ani sama nevím, jestli bdím či sním. Ale jsem šťastná. Hlavně když tenhle ubrečený a věčně hladový mini človíček spí. Což není moc často, protože si co tři hodiny hlasitě žádá kojení a není spokojená, dokud není po jejím. Je neskutečné, jak mi tenhle uzlíček, který je na světě teprve pár měsíců, řídí život jako ten nejpřísnější šéf! Ne nadarmo se říká, že být matkou je nejtěžší práce na světě! Dobrovolně podstupuji tenhle bezesný maraton podruhé v životě. Poprvé jsem si to prožila s naším starším synem. Jenže to jsem byla o pár let mladší a ještě plná energie.

Sním o tiché pláži někde na opuštěném ostrově, slyším jen šplouchání vln, teplý vítr a... šílený křik, který mě z toho příjemného snění okamžitě vytrhne! Ano, jsem zase zpátky v realitě, venku je ještě hluboká noc, ale naše Anička se dožaduje krmení. Ještě se zalepenýma očima ji nabízím prso. Jenže ona pořád řve a ne a ne se přisát. Aha, zrovna se totiž snažím nakojit našeho plyšového medvídka! Rychle vyměním medvěda za dítě a konečně je pokoj. Mám ještě 2 hodiny do ranního budíčku, juchů! Manžel vstává na ranní směnu do práce. Závidím mu tu lehkost s jakou vstává a hlavně mu závidím jeho hluboký spánek, ve kterém prožil celou noc.

Ranní štafeta

2 hodiny utekly asi jako 2 minuty. Nemá smysl tomu odolávat a ještě se tak víc mučit, prostě rovnou vstanu. Využiju čas na sprchu. Napěním rozcuchané vlasy šamponem, celá se vydrhnu a za necelé 3 minuty zase skáču ze sprchy. V tomhle trhám rekordy! Vlasy zabalím do ručníku a než se pustím do fénování, dávám vlasům chvíli na proschnutí. Alespoň posbírám po bytě různé papírky, kuchyňskou linku zbavím všech drobků a slupek od zeleniny. Všechno to hážu do koše, který už skoro přetéká. Nejvyšší čas odnést odpadky. Zavazuju pytel a jdu ho hodit před dveře našeho bytu. Otevřu dvěře a koukám do očí našemu sousedovi, jenže úplně NAHÁ! Celá rudá zapadnu zase zpátky do bytu. 

 Máme velikou radost, že vám můžeme představit nového patrona programu “Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku” - Lukáše Krpálka. Lukáš společně se svou rodinou podporuje Felixe z Guineje ve školní docházce již 3 roky. Jak sám říká, považuje vzdělání za jeden z nejdůležitějších pilířů v životě mladého člověka, bez kterého se jen těžko dítko v životě posouvá dál. Lukášovi každopádně patří naše velké poděkování, protože i přes nejvyšší pracovní nasazení, si na nás našel chvilku a pověděl nám, jak to celé vlastně bylo 🙂

Dobrý den Lukáši, můžete nám prozradit, proč jste se rozhodl podpořit někoho, kdo bydlí tisíce kilometrů daleko?

S tímto nápadem přišla moje žena. Její rodina již roky podporuje a umožňuje studium chlapečkovi jménem Saliphou z Guineje, kterému je dnes 16 let (začali ho podporovat v jeho 6 letech) a my chtěli také alespoň jednomu děťátku takto na dálku pomoci ke vzdělání.

V České republice je mnoho organizací, které se touto formou pomoci na dálku zabývají. Proč jste si vybral Centrum Dialog?

Centrum Dialog nám doporučila maminka manželky. Má s touto organizací zkušenost a peníze a dárky vždy dorazí tam, kam mají. Centrum Dialog pravidelně zasílá fotky dítka ze školy i s malými dárky, které mu jsou zaslány. Organizace pravidelně předává i vysvědčení a obrázek, nebo dopis, který dítko svým adoptivním rodičům napsalo.

Podle čeho jste se rozhodoval, když jste si dítě k adopci vybíral?

Porod děťátka patří k nejkrásnějším a nejočekávanějším událostem v životě každé ženy. Očekávání a radost však kráčejí ruka v ruce s obavami z neznámého, strachem a nezřídka bolestmi. Ulehčit porod a pozitívně ovlivnit výskyt poporodních zranění může budoucím maminkám porodnický gel Dianatal. Budete rodit v blízkém období? Slyšeli jste už o porodnickém gelu Dianatal? Víc se dozvíte na stránce www.porodnickygel.cz

Je mi proti srsti jíst průmyslově vyráběné bílé pečivo, a proto si  peču sama doma CHLEBA KVÁSKOVÝ! Má to své nesporné výhody. A věřte, je to jednodušší než si myslíte. A že nemáte kvásek? Ani to není překážka...

Chleba nejím každý den, ale stal se pro mě pochoutkou.  Bohužel se jen těžko dá sehnat takový, který by byl zdravý a navíc dobře chutnal.  Je mi proti srsti jíst průmyslově vyráběné bílé pečivo, protože:

• obsahuje vysoké množství lepku:
  • který sám o sobě není škodlivý pokud je konzumován v malém množství,
  • je kynuté droždím, které na rozdíl od kvásku nerozkládá lepek a ten se tak stává nestravitelným,
  • nerozložený lepek při časté konzumaci doslova zalepuje sliznici tenkého střeva a tím nepřímo způsobuje řadu zdravotních potíží, které mohou vést až k vážným civilizačním chorobám,
• obsahuje jen prázdné kalorie, které nic nepřinesou, mimo přibývání na váze,
• se občas tváří  jako celozrnné, ale klame tělem … je jen přibarvené karamelem,
• pečivo ze supermarketu je vyráběno urychlovacími procesy za použití chemických přísad a to není nic pro mě.

A proto si  peču sama doma CHLEBA KVÁSKOVÝ!

Má to své nesporné výhody:

• je čerstvý, kdykoliv se mi zachce,
• vím co obsahuje,
• pokaždé může mít jiné složení (podle nálady nebo podle toho, co zrovna doma mám za suroviny), velikost a tvar,
• vydrží déle než obyčejný chléb,
• upravuje trávení a napomáhá pročišťování trávicího ústrojí,
• pomáhá zbavit se zahlenění i zánětů a předchází vzniku civilizačních i vážných onemocnění,
• bakterie kyseliny mléčné produkují antibioticky účinné látky, které posilují naši střevní mikroflóru a tím i naši imunitu.

Květák, brokolice, ružičková kapusta, okurky, cibule, česnek, paprika. Běžně jde o zdraví prospěšnou zeleninu. Avšak v případě, že kojíte, měli byste je ze svého jídelníčku vyloučit, stejně jako kávu a příliš kořeněné jídla. Snížíte tak pravděpodobnost, že vaše děťátko bude bolet bříško.

     Určitě už jste slyšeli o medu lipovém, akátovém, lesním, pastovém... ale i pampeliškovém, pekařském aj. Tento článek bude právě o těchto medech a "nemedech" 🙂

Pohankový, lipový a jiný „ochucený“ med

     Když mluvíme o medu lipovém, akátovém, javorovém, pohankovém, malinovém aj., máme na mysli med v drtivé většině z květů těchto rostlin a stromů. Včely mají totiž úžasnou vlastnost být věrny jednomu konkrétnímu květu – tedy druhu rostliny. V určitém časovém období sbírají nektar např. jen z řepky (řepkový med). Samozřejmostí je dostatek těchto rostlin a stromů v okolí, to je řešeno přistavěním úlů např. k řepkovému poli, lipové aleji aj. Je pak už jen na včelaři, dokáže-li tento druhový med zpracovat – oddělit. V žádném případě se tedy nejedná o příchuť uměle do medu přidanou (toto pak musí být uvedeno na etiketě - med s mateří kašičkou, med s ořechy apod.). Např. na polském trhu se lze setkat s medy míchanými s bylinkami aj..

Co je to ta medovice?

     Medovice je hustá (lepkavá) sladká tekutina produkovaná různými mšicemi a jiným hmyzem, souhrnně označovaným jako producenti medovice. Ti při sání rostlinné šťávy filtrují bílkoviny a přebytečnou sladkou šťávu vylučují na listy rostlin a stromů, jehličí i větvě, aniž by prošla jejich zažívacím traktem. Medovice tedy není výkalem. Tuto sladkou tekutinu včely sbírají a tvoří z ní tzv. medovicový med (nepřesně označován jako lesní). 

 Pastový, pastovaný med

Věděli jste, že podle průzkumů, většina maminek dbá o to, aby přípravky pro jejich děťátko byly založené na přírodní bázi? Také při výběru všech výrobků pro miminko zohledňují tuto skutečnost. Při koupi kapek ColiPrev nemusíte mít starosti. Složené jsou výhradně z přírodních ingrediencí.

Porod – chvíle, kdy žena a i její doprovod jsou v úplně jiném časoprostoru a vnímají vše jinak. Je to chvíle transformace, přeměny ženy v matku, přeměny vztahu k sobě, dítěti, ale i doprovodu (ať už je to manžel, matka, kamarádka).

Díky Bachovým esencím lze podpořit ženu, zbavit jí strachů a navodit tak uvolnění, možnost se zaměřit sama na sebe a na své tělo, na své dítě uvnitř sebe. Lze aktivizovat přijetí změny a zlepšení adaptace na ní. Posílit a dodat energii, která je v tento čas tolik potřebná.

   Tak jak se žena cítí v době těhotenství (kdy často vyplouvají na povrch různé strachy, které musí zpracovávat), před blížícím se porodem, během něj, ale i po porodu, má vliv i na dítě.  Klidná žena/maminka = klidné dítě. Bachovy esence lze užívat v době těhotenství a po něm, nemají žádné vedlejší účinky.

   Bachovy esence dokážou pomoci i doprovodu, aby získal jistotu a dokázal lépe komunikovat a podporovat, zbavit jej strachu z dané situace, pokud jej cítí.

Změna – co pro vás toto slovo znamená? Jste radši v zaběhlých kolejích nebo se vrháte po hlavě do každé příležitosti, která se naskytne? Či rozvážně vše promyslíte a poté se rozhodnete, zda změnu podstoupíte nebo ne? Jak jste na tom?

   Máte rádi změny? Nebo vás rozhodí i ta drobná, např. že má autobus zpoždění?

Vadí vám změny? To že přichází podzim nebo zima vám přináší chmurnou náladu ?

   Chcete dokázat svůj přístup ke změnám ZMĚNIT? Dokázat je přijímat lépe bez toho, aby vás to vykolejilo?

ZMĚNA, kterou prožíváte jako náročnou může být jak negativní (problém v zaměstnání, nemoc, ztráta, apod.), tak i pozitivní (stěhování do lepšího bytu, svatba, nové zaměstnání, aj.) nebo konflikt mezi dvěma negativními nebo pozitivními možnostmi.

    Pokud víte, že vás takováto změna čeká a nejste si jisti, jak jí budete zvládat a chcete předejít problémům, zbytečnému zmatkování a komplikování situace, dlouhodobým následkům, aj. můžete použít Bachovy esence , která mohou být vaším průvodcem v této situaci a způsobí, že každá další změna v živote bude pro vás lépe zvládnutelná.

„V noci jsem spala asi jen dvě hodiny, zbytek noci jsem přemýšlela. Stále se mi vracel obraz syna a jeho očí upírající se na dveře pokoje, za kterými tušil pěstounku a její bezpečnou náruč. Pro mě to bylo strašně náročné, jak se mám stát matkou – bezpečím, ke kterému se bude upínat?“

Námět na dnešní článek si mě našel sám a já za to moc děkuji. Mladá adoptivní maminka se mnou totiž sdílela svoji zkušenost s adopcí syna, který byl prvních osm měsíců svého života umístěn v péči přechodných pěstounů.

„Dva roky od podání žádosti u nás zazvonil kouzelný telefon. Hned následující den jsme se jeli na kraj seznámit se spisem šestiměsíčního chlapečka. Už když nám sociální pracovnice četla spis a vykukoval z něj kousek fotografie modrookého chlapečka, jsme věděli, že chceme Jonáše vidět. Ještě týž den, protože pěstouni byli doma, jsme ho mohli navštívit. Cesta k pěstounům se nesmírně vlekla a zároveň proběhla velmi rychle. Byla jsem ze setkání se svým budoucím synem nervózní, měla jsem především strach, aby jiskra sympatií proběhla mezi námi všemi.“

První setkání budoucích rodičů s chlapečkem tak proběhlo v domácnosti přechodných pěstounů. Mezi adoptivními rodiči a pěstouny proběhla velká vlna sympatie, takže se celá schůzka nesla v duchu úžasné pohody a klidu. Pěstouni dali rodičům prostor, aby se v klidu seznámili se svým budoucím synem.

„Moje obavy se rozplynuly okamžitě, když jsme se Jonášem setkali. Jiskry mezi námi všemi doslova létaly a my jsme okamžitě sociální pracovnici sdělili naše kladné vyjádření. Při setkání s Jonášem jsem cítila, že on je můj syn. V ten okamžik jako by se mi narodil v srdci.“

„Od prvních okamžiků, kdy jsme si Jonáše chovali v náručí, se stále usmíval. Čišela z něj velká spokojenost. Bylo na něm vidět, že nijak citově nestrádá. Všechny jeho potřeby byly naplňovány, takže byl miminkem, které téměř nikdy neplakalo. Velká pohoda byla cítit i z pěstounů. Viděli jsme, jak Jonáše milují, jak se k němu celá rodina láskyplně chová a on jim to svým úsměvem na tváři vracel.“

Dětská kolika je postrachem většiny čerstvých maminek. Proč vznikají – na to neexistuje jednoznačná odpověď. Za problémy s trávením můžou být různé příčiny – stres, napětí mezi děťátkem a maminkou, nesprávná technika krmení, strava matky, nezralost nervového systému a podobně.

Není to Bůh, kterého známe z Bible, není to postava, která existuje v nebi a ke které se modlí třeba některé z Vás. Přesto existuje a je silný.
Ale cesta k nalezení něčeho tak výjimečného je většinou trnitá a má to svůj důvod.

Život není vždy fér, vlastně není skoro nikdy spravedlivý. I když děláme všechno správně, srazí nás k zemi a my musíme pracně šplhat zpět nahoru.

I v těch nejhorších chvílích, kdy jsem se ptala sama sebe  "Proč zrovna mě?"
jsem nedostala žádnou odpověď.
Žádná totiž není.
Měla jsem se spíš ptát: "Proč teď? Jaký to má důvod?"
Dnes po tolika letech už vím PROČ.

Někdy musí přijít něco, co Vás donutí spadnout až na úplné dno, všechno ztratit, abyste mohli zase najít něco nového, něco, co je lepší a co má větší hodnotu.
Co Vám nakonec dá mnohem víc, než jste měli předtím.
Každá z nás máme takový okamžik ve svém životě, může to být malý okamžik nebo velký okamžik.
Vlastně nezáleží na tom, jak ho vnímá okolí, ale jak ho vnímáme my, protože to, co je pro nás velké a příliš, ostatní můžou cítit jako bezcenné.

Dlouho mi trvalo, než jsem našla dost sil napsat tento článek. Vím, že nejsem jediná, kdo prožil nebo prožívá v životě nějaká úskalí, kterým musí čelit.
Upřímně, ani se necítím hodna lítosti, protože když se rozhlédnu kolem sebe a vidím, kdo s čím bojuje, přijde mi, že já si vlastně nemohu na nic stěžovat.
Ale před pěti lety touto dobou jsem měla pocit, že nepřežiji ani den, že tohle opravdu nezvládnu.

Stála jsem proti něčemu, co jsem si neuměla nikdy ani představit, že se mi stane.
Některé z Vás už to možná vědí, někdy jsem to třeba lehce nastínila nebo naznačila, ale zatím jsem ještě neměla odvahu a sílu to vyslovit nahlas.
Ale dnes mám, protože jsem našla svého Boha.

Před pěti lety jsem touto dobou na den přesně, v náručí držela tehdy tříměsíční dceru a zůstala sama.
Sama se svými čtyřmi dcerami, uprostřed ničeho. Stála jsem proti obrovskému balvanu, který se na mě valil a já nemohla utéct.

Říká se, že čas zhojí všechny rány, ale některé jsou tak hluboké, že to trvá déle, než bychom si mysleli.

A takovou dírou pro mě byl odchod mého bývalého manžela.
Odchod to byl nečekaný, nepřipravila jsem se na něj emocionálně, fyzicky ani materiálně. Ze dne na den jsem najednou stála a zírala do prázdna.