"Jsem přesvědčena, že kojenecký ústav neměl zájem na tom, abych dostala maličkou do péče. Byla totiž právně volná a na tyto děti dostává ústav nejvíce peněz do svého rozpočtu.“

Dnes přináším velmi silný příběh o úžasné pěstounské mamince, která chtěla po odchování svých biologických dětí ještě pomoci dítku bez rodičů. Příběh o otevřenosti, lásce, ale také o tom, jak složité je někdy vymanit dítko ze spárů takového ústavního zařízení.

Příběh se začal odvíjet vlastně už před několika lety, kdy její kolegyně dostala do pěstounské péče vnoučka. V té chvíli si uvědomila, že má ještě spoustu životní síly a velmi ráda by také pomohla nějakému dítku bez rodiny. I když bez partnera, rozhodla se zažádat na příslušném odboru sociální péče o dítko do osvojení nebo pěstounské péče.

Celý úřední kolotoč, který skýtal nejen psychotesty a přípravu žadatelů, trval rok.

Kouzelný telefon

Ihned po schválení zazvonil kouzelný telefon! „Máme pro vás nádhernou princeznu s černými kudrnatými vlásky!“ Holčička byla právně volná, minoritního etnika, rok a půl stará a umístněná v podstatě od narození v kojeneckém ústavu bez zájmu biologické rodiny.

Pokud rády nakupujte v internetových obchodech, tak následující řádky jsou určeny právě vám. Pokud nejste velkým fanouškem online nákupů, i tak si následující řádky přečtěte, můžete tak ušetřit až stovky korun prostřednictvím kupónového portálu Vasekupony.cz

V dnešní moderní době se dá přes internet koupit už cokoliv. Od potravin a oblečení až po spotřebiče do kuchyně, nábytek nebo dovolenou. Kromě pohodlného nakupování přímo z vašeho obývacího pokoje kdykoliv během dne přináší online nakupování i další výhody. Internetové obchody často nabízejí za stejný produkt výhodnější ceny  než v kamenných obchodech. Důvod je jednoduchý: eshop nemusí platit drahý pronájem za prodejnu na lukrativním místě ani mnoho zaměstnanců či skladníků. Ušetří tím značné množství provozních nákladů, které se pak neprojeví na ceně zboží jak bývá zvykem u kamenných provozoven. To však není všechno. S popularitou internetových obchodů roste i jejich konkurenční boj o přízeň zákazníka, a to formou různých výprodejů, slevových kupónů a kódů, akcií či dopravy zdarma. Stačí pouze vědět, kde je hledat.

Vybírejte si mezi eshopy efektivně

Mnoho nakupujících využívá online porovnávače cen, v přesvědčení, že najdou za vybraný produkt nejlepší cenu. Patříte mezi ně i vy? I když vám porovnávač seřadí nabídky podle ceny zboží, není to záruka, že jste našli nejlevnější zboží. Častokrát se za nejvýhodnější cenou skrývá několikanásobně dražší doprava či delší dostupnost nebo je rozdíl v ceně oproti konkurenci pouze pár korun. Mnoho internetových obchodů používá na přesvědčení zákazníka aby dokončil objednávku slevové kódy na několik procentní slevu z nákupu, které na srovnávači nenajdete a tak ve skutečnosti neušetříte ani korunu, naopak zboží přeplatíte.

Jak najít slevový kód do eshopu?

Nenašli jste žádný slevový kód v eshopu, kde si chcete nakupit? Podívejte se na kupónový portál vasekupony.cz. Portál vasekupony je největším agregátem slevových kupónů a slevových kódů v České republice, který shromažďuje akční nabídky důsledně vybraných a ověřených českých eshopů. V přehledné podobě vám přináší stovky aktivních slev z různých tematických oblastí. Denně na portál přibude více než 50 nových slevových kupónů na výhodně nákupy do vašich oblíbených e-shopů.

Většina z nás využívá konec roku k tomu, aby si zabilancovala nad tím, jak jsme ho celý prožili. Ani já nejsem výjimka! 🙂 A protože tento rok je tím, kdy jsem založila svůj blog na Facebooku, je na místě si shrnout, jak tohle moje "druhé miminko" roste!

Když jsem se před dvěma lety - v lednu roku 2015 - rozhodla, že změním svůj styl života, nenapadlo mě, že se z toho stane moje vášeň. Něco, co mě pohltí natolik, že tomu budu věnovat téměř veškerý volný (i ten další 🙂 ) čas. Můj příběh, jak jsem zhubla 30 kg díky změně v myšlení a přístupu k sobě, stravě i pohybu, si můžete přečíst tady na blogu. V té době jsem potřebovala - asi jako každý- nějakou motivaci, motor, který mě nakopne vždycky, když mi dojde síla. Jako maminka, která během těhotenství a prvního roku mateřství sabotovala Facebook - JÁ VÍM, TĚŽKO TOMU UVĚŘIT - jsem byla nejaktivnější na webu www.modrykonik.cz. Tady jsem hledala oporu ve svých mateřských starostech, měla alba s fotkama malé Natálky a pravidelně komunikovala s maminkama stejně starých dětí. Přišlo mi jako skvělý nápad založit si tady svoje album, kde vystavím světu svůj pokus o boj za lepší tělo, a jak zjišťuji zpětně - i za lepší já. Pravidelně jsem přidávala fotky svých jídel (bez toho aniž bych řešila, jak kvalitně jsou vyfocené) a své proměny, přidávala krátké poznámky o úbytku centimetrů a kil a o tom, jak se cítím. Už tam jsem viděla, že ostatní maminky motivuju a - co si budeme nalhávat - dělalo mi to radost. Myslím, že už tehdy jsem si začala pohrávat s myšlenkou založení blogu. Ale stále jsem si říkala: ,,Takových jako ty jsou stovky, tak koho by zajímalo co jíš a jak vypadáš...". 

Svůj blog Fit&Food Passion with Luci jsem založila v březnu 2016, na popud lidí ze svého okolí. Hodně se mě ptali co jím, jak vařím... jak to vlastně dělám? Jsem ráda, že jsem některé i motivovala k tomu, aby na sobě taky začali pracovat a děkuju vám všem, co jste mě podpořili a dodali mi tím odvahu! (vy víte) Když si zpětně prohlížím své první příspěvky na blogu, musím se usmívat🙂 Ne jen nad tím, že jsem tehdy neřešila, jak je jídlo na talíři poskládané, ale i tím, že jsem k jídlům občas nedala recepty, na blog jsem nic nepsala...zkrátka jsem to tak trochu flákala, přiznávám se 😝 

Pak jsem v červenci odjela na dovolenou, a tam měla čas se nad tím zamyslet a ujasnit si, jak chci, aby blog fungoval. Co všechno s vámi do budoucna chci sdílet. Že chci, aby to byl blog, který na vás dýchne pohodou, dobrý zdravým jídlem a motivací k tomu se sebou něco dělat. Přesně tak, jako bych to potřebovala já v průběhu svojí cesty za lepším já! A tak jsem se do toho konečně pořádně opřela!

Dá se říct, že od té doby - až na malé výjimky - s vámi denně sdílím recepty, které zkouším, vymýšlím a upravuju. Uspořádala jsem pár výzev na cvičení a soutěže. Ale to mi tak nějak nestačilo. Díky tomu, že pravidelně sleduju několik youtuberů, a moc mě to baví, začala se mi líbit představa komunikovat s vámi i skrz videa. 13. srpna 2016 jsem nahrála na blog první video, a to poděkování za fantastických 2000 liků na Facebooku. Nechápala jsem, jak se během krátké chvíle -v červnu vás bylo na blogu kolem 500! - mohlo něco takového stát! Od té doby jsem natočila asi 15 videí - nejvíc z nich byly videorecepty na fit vánoční cukroví, které měly velký úspěch 🙂 A téměř denně můžete sledovat na Instagramu Fitfoodpassionwithluci krátké příspěvky z mých všedních dní.

V září jsem se rozhodla svoje znalosti v oblasti zdravé výživy a životního stylu rozšířit a pustila se do intenzivního půlročního kurzu Poradce pro výživu a suplementaci a jsem naprosto nadšená! Sice je to hodně časově náročné, ale neměnila bych a pokud bych se rozhodovala znovu, jdu do toho zase🙂

Vždy jsem chtěla děti. Nikdy by mě nenapadlo, že bych je mít neměla nebo nechtěla. Po svatbě jsme s manžele usoudili, že už je čas. Po zamklém těhu to hodně bolelo a já chtěla mimi ještě dřív než předtím. A ono přišlo. Má dva měsíce a já mám někdy chuť skočit z okna. Proč? Protože lehce naivně čekáte následující: 

krásné voňavé miminko - nevoní, buď je pokaděné nebo poblinkané - obojí prostě nevoní a je osypané, takže ani není krásné

které se na vás začne po šestinedělí krásně usmívat - má skoro 9 týdnů a vyloudili jsme tak 3 úsměvy - dva z toho nebyly na mě ani na manžela

a bude s váma spinkat v posteli a vy se k němu budete tulit - ne, protože buď je zrovna po jídle a poblilo by vám celou postel včetně vás nebo řve příp. tlačí a řve nebo lepší kombinace je, že tlačí, řve a z toho se poblije

a budete prožívat radostné spojení miminka a maminky při kojení - nebudete, protože už z porodnice šupajdíte s příkrmem v podobě flašky a po šestinedělí jste na ní už úplně

budete mu ukazovat hračky a společně si hrát - ne, víc než hračky a cokoliv kolem ho zajímá rozsvícené světlo a vy využijete této zářné chvíle čuměmí "do blba", abyste si rychle zašli na záchod a alespoň převlekli ty kalhoty od pyžama. 

Je to zvláštní, ale poprvé si připadám jako dospělá a to mi je 28, mám dvě děti,  dva nepovedené vztahy za sebou a bydlím u rodičů. A přesto všechno si konečně příjdu dospělá.

 Mám konečně opravdovu práci, takže poprvé v životě mě čeká odevzdávání daňového přiznání. Mám z čeho platit dluhy a dokonce i vycházím s výplatou. Která je sice malá, ale pro nás tři stačí. Dokážu zajít na úřad a zavolat k doktrům. Najít si informace a vytřídit je. Dokážu dostát svým slibům, vyřešit zapeklité situace a zůstat vklidu i když padá obloha.

A to jsou doslova světelné roky od holky, která před dvěma lety stála s kufrem u rodičů na zápraží. V jedné ruce batole a za druhé vedla předškolačku. Světelné roky od holky, která plakala každou noc, ne kvůli šrámům co měla na těle, ale kvůli těm na duši, které ON dokázal jitřit stále dokola ikdyž jsem byla pevně rozodnutá se nevrátit. A to se mi vyplatilo. Našla jsme lidi které stojí za to mít ve svém okolí a vyhnala ty, kteří mi jen házeli klacky pod nohy nebo se koukali jak mi je a nepomohli. Byla jsem schopná se postavit na vlastní nohy, sice s berličkou, ale cítím, že už nastává doba kdy i tu budu moc odhodit a žít naplno, přesně tak jak chci a toužím po tom.

Po půl roce jsem byla schopná jít na rande, kde mi muž se kterým to nakonec nedopadlo, protože jsem nechtěla, dokázal vrátit úsměv na rty a dokázal mi, že jsem ženská, která stojí za to být milována. Že jsem osobnost a že si zasloužím někoho kdo mě tak bude brát. Trvalo to ještě rok než jsem někoho takováho potkala a s kým jsem před nedávnem oslavila půlroční sojení života a u kterého jsem si jistá, že oba dva chceme abychom to dotáhli spolu až do konce.

Každý člověk, který nám vstoupí do života je tam z nějakého důvodu. My si musíme jen stále uvědomovat, že hlavními herci jsme v našem životě my. Z těch lidí si vzít to nejlepší i to nejhorší a pak jim za cestu kterou nás vedli a za zkušenosti, které nám předali poděkovat.

Protoi já, ikdyž to může znít zvláštně, děkuji svému bývalému za ty dva roky urážek, facek, zadlužování. Vánoce bez dárků, narozeniny bez dortů. Děkuji i za ty urážky později po rozchodu, díky tomu všemu se ze mě stala mnohem silnější osobnost. Vím, že se dokážu postarat, že když chci jsme zodpovědná a dokážu všechno vyřešit a hlavně vím na co si v životě dávat pozor a taky už vím co od života chci a co přesně chci od partnera.

Je zvláštní, že máme všichni v paměti základní lidská práva.
Právo na to žít.
Právo na svobodu.
Právo na to být respektovaný jako osobnost.

Napadlo mě, jak by asi vypadala taková listina práv pro ženy, které jsou matkami a nebo ženy obecně.

Kolik žen na světě by k ní mělo co říct a chtělo by doplnit nějakou větu, která je trápí a díky které se cítí bezcenné, nemožné a neschopné.

Někdy dobře míněné rady, které všude slýcháme můžou vést k tomu, že začneme pochybovat o sobě samých. Že začneme věřit tomu, že potřebujeme, aby nám někdo radil, protože my samy nejsme schopné to zvládnout.

Já ale věřím tomu, že každá z nás je natolik silná, aby si dokázala poradit s každou situací, které musíme čelit.

I když jste unavené a spaly jste jen dvě hodiny, stejně ráno vstanete, uděláte snídani a poklidíte dům.
Zvládnete všechny povinnosti, které se od Vás čekají.

Uděláte to, UDĚLÁTE TO VŠECHNO.

Tak proč by jste neměla také mít nějaká práva?




Přijde mi hrozně smutné, jak se v dnešní době předpokládá, že automaticky zvládnete všechno.
Že odsunete svoje zájmy a přání a upřednostníte rodinu, děti a všechny kolem sebe.

Že Váš muž bude chodit do práce a živit celou rodinu, protože se to od muže očekává.
A vy budete sedět doma, protože se to zase očekává od ženy.
A samozřejmě budete vše zvládat s úsměvem a nadšením, protože každá máma je přeci šťastná už jen proto, že se stala mámou. Na co by jste si měla stěžovat.

Nejenom ženy, matky, ale myslím, že my všichni máme právo na to cítit se smutně, naštvaně, šťastně, spokojeně, bez energie.

Cítit a dělat všechno jako skuteční lidé, protože jsme skuteční.

Tvoje kamarádka, sousedka, já, Ty.
Ano i Ty.

Máš právo na-být sama sebou a nemuset se přizpůsobovat žádnému trendu.
Máš právo na to- nebýt perfektní, protože nikdo není.
Máš právo na to-  udělat si čas jen sama pro sebe, protože se každý den věnuješ naplno své rodině.
Máš právo na to- někdy křičet a pořádně nahlas.
Máš právo na to- bojovat sama se sebou a ptát se, jestli tohle je to, co jsi chtěla.
Máš právo na to- mít špatné dny a nezáleží kolik už jich bylo.
Máš právo na to- mít dobré dny a užívat si je, dokud tu jsou.
Máš právo na to- mít chuť to vzdát.
Máš právo na to- nemít absolutně představu o tom, co dál dělat nebo jak vyřešit každou situaci.
Máš právo na to- nadechnout se a nabrat sílu.

Máš právo na to- odpustit sama sobě a nebýt k sobě tak tvrdá.
Máš právo na to-  nemuset se omlouvat, že jsi dneska všechno nezvládla.
Máš právo na to- požádat o pomoc, když cítíš, že ji potřebuješ.
Máš právo na to- poslouchat své srdce a věřit mu.
Máš právo na to- plakat a nechat slzy téct dolů po tvých tvářích.

Máš právo na to cítit se jako superhrdina, protože jím jsi každý den.

Máš právo na to- se opozdit, protože s dětmi je opravdu těžké vypravit se z domu ve správný čas. Vždycky do toho přijde nějaká neodbytná návštěva záchodu nebo hlad.
Máš právo na to- být frustrovaná, že je kolem tebe zase nepořádek, přestože jsi uklízela celé dopoledne.
Máš právo na to- nesnášet praní prádla a věšení. Upřímně, kdo ho má doopravdy rád?
Máš právo na to- vybrat vzdělání pro své děti podle sebe a nemuset poslouchat rady ostatních.

Máš právo na to- mít rodinu, která nevypadá vždy tak perfektně jako z časopisů.

Máš právo na to- chodit v legínách do obchodu, jen matky rozumí.
Máš právo na to- uvařit k večeři cokoliv, co chceš. Nebo co je po ruce a nezabere příliš času.

Máš právo na to cítit se přemožená všemi povinnostmi a už dopoledne v deset hodin cítit únavu.
Máš právo na to- zdřímnout si, zatímco děti spí nebo jsou ve škole a školce.

Máš právo na to- být šťastná a spokojená s životem, který žiješ.

Ano Ty, my všechny.

Někdy, spíše často jsme k sobě nemilosrdné a nedovolíme si se nadechnout. Neodpustíme si nic.
Nedovolíme si, prostě jenom BÝT samy sebou a nemuset se ohlížet na ostatní a jejich představy o životě.
Nedovolíme si být skutečné a dělat skutečné chyby bez pocitu vinny.

Nedovolíme si mít samy sebe rády a vidět se jako úžasné bytosti, které toho tolik dělají.

Máte právo na to prostě a jednoduše jen BÝT.
Máte právo na to věřit v samy sebe i tomu, že za to stojíte.

Máte právo na to podívat se do zrcadla a usmívat se.

MÁTE PRÁVO NA SEBE BÝT HODNĚ PYŠNÁ.


S láskou,

Monika Kray

POJĎTE ZA MNOU I NA FACEBOOK: https://www.facebook.com/KrayMonika/

Bylo 4.1.2017 a já jela na obyčejnou kontrolu, která byla 3 dny po TP. Monitory dopadly úplně skvěle, takže jsem cestou na UZ přemýšlela, co udělám manželovi k obědu.😁 Ale! Na UZ zjistili, že se nám ztratila plodová voda. Doktoři si pořád mysleli, že ze mě prostě odtekla, tak dělali testy na plodovou vodu a samozřejmě vyšly negativně. (Možná jsem byla prvorodička, ale plodovou vodu bych poznala). Tak si mě tam nechali, protože hrozilo něco malému Tadeáškovi a tak jsme dostali antibiotika. Snad každou půl hodinu jsem chodila na monitory, aby věděli, jak to s malým vypadá a kupodivu - monitory byly výborné. Poté mě přišel vyšetřit doktor a ptal se mě, jestli chci čekat nebo ne. Já mu samozřejmě řekla, že bych to ráda měla za sebou. Ihned zavolal sestru a řekl, ať mu přinese jednu tabletku na vyvolání. Zavedl jí, což bylo hodně nepříjemné a řekl mi: "Teď budeme čekat na nějaké kontrakce, do půlnoci ale budete mít odrozeno." Já jim nechtěla věřit, protože hodně lidí si stěžovalo, že při vyvolání měli akorát bolesti, nic se nedělo a tak jim museli dát třeba 4 tabletky, což jsem opravdu nechtěla, pochopitelně. 😂 Tabletka mi byla zavedena v 15:25, bolesti začaly už v 16:00, tak jsem dala info manželovi, že může přijet - bude se totiž rodit. Když byly bolesti tak nesnesitelné, poprosila jsem doktora, ať zavolá primáře a dají mi epidural. Primář přišel - byl neskutečně milej, vysvětlil mi co a jak, a napíchnul ho. Všechen personál mi slíbil, jak se mi do 10 minut uleví, že nebudu skoro nic cítit. Ejhle, 10 minut pryč a manžel byl úplně na nervy, že mi to vůbec nepomohlo - bylo to snad ještě horší, než předtím. 😣 Snažila jsem se kontrakce krásně prodýchávat a fakt mi to pomáhalo. Opět přišel doktor a řekl: "Ty brďo ženská, Vy jste nám teda pokročila, během 20ti minut jste se otevřela ze 2 prstů na 8 (ani nevíte, jak se mi v tý chvíli ulevilo, protože jsem věděla, že chybí už jen kousek a malý bude venku). Mezitím jsem šla hopsat na míči, aby hlavička sestoupila níž do pánve - vydržela jsem tak 5 kontrakcí déle se to nedalo. Sestřička mi řekla, že na mě znova kouknou a ejhle - otevřená na 10cm, pojďte se přesunout na sál, jdeme rodit (v tu chvíli jsem pocítila obrovskou radost a úlevu).Vylezla jsem na křeslo a přišla první kontrakce .. zatlačila jsem jen, co to šlo a doktor mi sdělil, že budu muset tlačit víc, jelikož se chlapcovi moc ven nechce, takhle se to opakovalo ještě 3x a na pátou kontrakci byl malý Tadeáš na světě - šel špatně ven, jelikož tam měl šprajcnutou ručičku a měl pupečník okolo krku, tak proto se mu lezlo špatně. Malého mi ihned položili na bříško, kdyby jste viděli manžela, jak se na nás díval 💕 jeho výraz si budu pamatovat navždy. Řekl mi, že děkuje za krásnýho syna, dál mi pusu na čelo a začal brečet. ☺ Nevydržela jsem to a slzy štěstí se mi v okamžiku spustily taky. Náš syn Tadeáš se narodil ve 20:45, takže pouhých 5 hodin od podání tablety a vážil 3250gramů. Moc ho milujeme a jsme za něj neskutečně vděční. 💜

Život nezačíná porodem, ale těhotenstvím. Vlastně začíná ještě dřív, dávno před těhotenstvím. Budoucí maminka se narodí a už tehdy, jako malá holčička po narození, si s sebou na svět nese několik set tisíc až 2 miliony vajíček (okolo 20. týdne prý dokonce okolo 6 milionů). Její maminka, budoucí babička, tak v sobě nosí zárodky svých vlastních budoucích vnoučat. Příroda je opravdu neuvěřitelná a mnoho věcí je nad možnosti našeho racionálního chápání...

Síla rodiny a její energie je velká, mnoho věcí se tak přenáší nejen geneticky, ale také energeticky – sklony k určitému chování se začínají formovat částečně už v době těhotenství. Dítě od zhruba 15. týdne slyší a naučí se tak rozeznat hlas svých rodičů (od zhruba 28. týdne). Okolo 25. týdne si dítě vědomě hraje s pupeční šňůrou, okolo 30. týdne otevírá oči. Jeho život opravdu začíná měsíce před tím než ho my pochováme. Ještě dříve před tím ale dítě vnímá energii – to základní „cosi“ co vnímáme všichni, více nebo méně.  To co v nás plyne, co nás oživuje. Čím se řídíme, když říkáme „nějak jsem to věděl/a“.

I když tedy s děťátkem budoucí maminka nekomunikuje nějak vědomě (mluvení, zpívání, hlazení bříška, čtení nahlas apod.), neustále probíhá výměna energie mezi ní a miminkem. Dítě na nálady maminky reaguje a bere je za své, prožívá je jako své vlastní.

Dítě vnímá emoce maminky přes hormonální nastavení jejího těla (zjednodušeně adrenalin = stres, endorfin = klid a radost). Dítě ale vnímá víc: je energie maminky klidná a vyrovnaná, plyne volně? Má jí dostatek? Nebo je maminka vyčerpaná? Má starosti, je přetížená, protože řeší rodinné konflikty, nedostatek financí, potíže v partnerském soužití? Bylo těhotenství neplánované a žena zažila šok? Objevují se u ní úzkosti nebo deprese? Nemůže se rozhodnout jestli si má dítě ponechat nebo ne? Má strach z porodu, z toho jestli zvládne péči o své první dítě / jak zvládne péči o další dítě? Cítí se připravená? Má podporu nebo prožívá osamělost? Dítě a maminka jsou spojené, to jak se daří jednomu určuje jak se daří druhému. Napojení na maminku je velmi silné i po porodu - zhruba do konce 1. roku dítě vnímá sebe a maminku jako JEDNO. Představte si tedy jak velké je napojení na maminku dokud je miminko přímo v ní...

Těhotenství je zvláštní, opravdu „jiné“ období v životě ženy. Může být krásné a pohodové kdy žena cítí svoji ženskou sílu, uvědomuje si to, že má jedinečnou schopnost dát život a být někomu tak moc blízko... Může to být ale také hodně náročné období. Jak se s mnohdy rozporuplnými pocity v těhotenství vyrovnat?

1. Postarejte se o svoji fyzickou pohodu – to hodně souvisí s tím jak nám funguje hormonální systém a také s tím jak na tom žena byla zdravotně už před těhotenstvím, jestli užívá léky apod. V průběhu těhotenství je možné zdraví podpořit :