Děti jsou citlivé bytosti, které vnímají vše co se v jejich okolí děje. Malé děti o tom nedokáží mluvit a i těm starší se často špatně hledají slova neboť je to hlavně o jejich prožitcích, které se těžko dávají do slov i dospělým. Děti mají doslova čidla na atmosféru kolem, na naše emoční rozpoložení a odráží to ve svém chování. Z toho je zřejmé, že jejich chování je podmíněno jejich prožíváním. 

Co způsobí očekávání?

Na děti klademe nejrůznější nároky a máme očekávání, že je budou splňovat, že se nám budoupřizpůsobovat. Děti i rodiče jsou pod tlakem. Po dětech chceme, aby měly dobrý školní prospěch, nehádaly se se sourozenci, v obchodě nedávaly do košíků vše co by chtěly, na úřadě či u lékaře, aby byly potichu aj.. Pokud to děti nesplňují, tak je na rodiče pohlíženo, že své dítě nezvládají, že ješpatně vychovávají. Nakonec se všichni cítí otrávení, zklamaní, frustrovaní, nešťastní a vše se jenom cyklí a kumuluje. 

Jak působit na chování dětí?

Rodiče hledají a zkoušejí nejrůznější způsoby jak chování dětí usměrnit, přizpůsobit požadavkům. Vezměme to z jiného konce. Uvědomme si, že chování má přímou souvislost s aktuálním emočním nastavením dítěte. Znamená to, že jakmile se dítě budecítit dobře, bude spokojené, pozitivně naladěné, tak se i bude chovat pro rodiče přijatelně, adekvátně dle situace a naopak.

Začněme u sebe, udělejte si sebereflexi toho jak se cítíte, jak vám je a následně se zaměřte na dítě a sledujte, jak vaše emoční nastavení ho/ji ovlivňuje. Zastavte se, pojmenujte si své emoce i dítěte a reflektujte dětské prožitky. Dejte dítěti svojiempatickou reakcí najevo, že chápete jak se cítí a přemýšlejte, ptejte se, co potřebují. Jakmile to zjistíte, zkuste přizpůsobit podmínky, tak abyste se dítě i vy cítili dobře. Někdy to nemusí být snadné, ale pokud jejich potřeby nemůžete naplnit reálně ani nelze vytvořit žádnou alternativu, tak si je splňte ve fantazii. Dítě je mnohdy spokojené už jen díky projevení vašeho upřímného zájmu o něj, vaší angažovaností. Následně i dítě je ochotné spolupracovat a vymyslet taková řešení, která by ani dospělého nenapadly a přitom jsou použitelná a funkční.   

Milé maminky, tatínci a všichni příznivci stránek modrykonik.cz,

připravili jsme pro Vás soutěž o 3 poukázky ve výši 300,- Kč, na nákup bio bavlny od zn. Maxomorra.

Švédská značka Maxomorra se zaměřuje na produkci z vysoce kvalitní bio bavlny a je certifikována mezinárodně uznávaným standardem GOTS.
Jejich nápadité a zdravé oblečení si rychle získalo renomé v Evropě i USA. V současné době mají zastoupení v 16 zemích na třech kontinentech!
Zakladatel a šéf Maxomorry Johan Ström strávil 15 let práce kreativce pro řetězec Ikea, odkud si odnesl zásadní poznate: výrazné barvy a hravé vzory vždycky nadchnou malé i velké.

Kvalita, pestrost, originalita a k tomu rozumná cena, to jsou hlavní přednosti této švédské značky.
Barvy skvěle odolávají častému praní, materiál je vhodný i pro alergiky/ekzematiky a praktické je i dvouvelikostní šití (…98/104, 110/116 atd.), které umožňuje delší dobu nošení proti klasickým velikostem.
Nejširší nabídku švédské eko značky Maxomorra najdete na e-shopu www.coolkid.cz který věnoval ceny do této soutěže.

Pravidla soutěže:

Do soutěže se můžete zapojit během následujícího týdne, tedy od 25.11. do 1.12. 2013. Jak? Stáčí udělat následující kroky:

Ať už hledáte informace o dětské nemoci, která právě trápí vaše dítě, inspiraci pro domácí tvoření s dětmi, či se chcete dozvědět, kde se co děje zajímavého, vše potřebné naleznete na jediném místě a navíc zcela zdarma. Na stránkách Malý pacient najdete cenné rady týkající se dětského zdraví, tipy na zábavu pro děti, ale i na slevy a akce v obchodech, které se jistě zavděčí vám, maminkám. Nadto můžete na stránkách v pravidelných soutěžích vyhrát lákavé ceny. Malý pacient patří mezi stránky, které maminkám i dětem přinášejí radost a potěšení.

Soutěžíme o lákavé ceny

V aktuální soutěži, která na stránkách malypacient.cz probíhá až do 11. prosince, můžete vyhrát jeden ze tří bezdotykových teploměrů Cemio nebo dětskou zubní pastu a veselý zubní kartáček pro děti. Stačí zodpovědět jednoduchou otázku a třeba se na vás usměje štěstí.

S bezkontaktním teploměrem Cemio Metric 308 SMART, který máte šanci vyhrát, již nebudete muset trápit své dítě dlouhým a třeba i nepříjemným měřením teploty. Měření s ním je naprosto pohodlné, díky infračervené technologii SMART vysoce spolehlivé a bleskově rychlé. Teplotu změříte ze vzdálenosti 5-8 cm od čela za pouhou 1 sekundu! Teploměr má vnitřní paměť, díky níž si dokáže zapamatovat až 32 hodnot z posledních měření. Je vhodný i pro měření teploty vody ve vaně nebo nápoje v lahvičce. Navíc díky zajímavému tvaru teploměru se měření teploty může stát pro vaše dítě i zábavou. Zapojte se do soutěže a jeden z těchto revolučních přístrojů může být brzo váš.

Nechte si poradit od odbornice

Jak ostatně hovoří název stránky, Malý pacient je tu především pro maminky, které pečují o nemocné děťátko. Vedle praktických informací o běžných i méně obvyklých dětských nemocech tu najdete poradnu pediatra. Jejím prostřednictvím můžete s odbornicí Doc. MUDr. Květou Bláhová,CSc, která má v léčbě dětských onemocnění více než třicetiletou praxi, konzultovat nejistotu ohledně zdraví vašeho dítěte či zdravotní problémy, které jej aktuálně trápí. Doktorka na vaše dotazy obvykle odpovídá již do 24 hodin od vložení dotazu.

Již v říjnu jsem vám slibovala, že se přidají i ostatní maminky a ukáží, co s dětmi na podzim tvoří. 

  Tak tady to je:

 Verča a Ondra

Nejprve mi Verča napsala, že toho moc s Ondrou nevytvářejí. On na tu výtvarku zase tak není. Hrozně ho však baví skládat stavebnice:

Ale nakonec se ukázalo, že je Ondra na výtvory talent. Jen nad sebou potřebuje paní učitelku ze školky🙂

Kolo je výborný dopravní prostředek a v podstatě i dobrá sportovní pomůcka, která není natolik drahá, takže se jízdě na kole později může věnovat celá rodina. Je tedy vhodné svoje děti naučit jezdit na kole. Nebojte, naučil se téměř každý, naučí se to i oni. Některým to půjde rychleji,  na některé bude potřeba trpělivosti více. Nicméně jim můžete pomoci v tom, že kolu budou předcházet jiné „dopravní prostředky“, které dítě na jízdu na kole připraví.

Jako první bych jednoznačně doporučila ENDURO – malou plastovou motorku, v podstatě se jedná o jakousi tříkolku (jedno kolo vepředu, dvě vzadu). Tuto motorku můžete koupit dítku cca kolem 1 roku, prostě, když už si je jisté v chůzi. Její výhodou je, jak je již výše uvedeno, že se jedná o tříkolku, takže pád z ní není v podstatě možný, pokud dítě nezkouší vysloveně vylomeniny 🙂 Dítko se buď nožičkami odráží stylem jedna druhá – levá pravá, nebo později i snožmo. Je to jedno, v této fázi jde pouze o seznámení se s něčím, co dítě kamsi přepraví jeho vlastní silou. No, a pokud zrovna nejede, tak může na motorce bezproblémů posedět, neboť se s ním nepřevrhne.

Tip. Až půjdete Enduro koupit, tak se budete divit kolik různých typů naleznete, různé barvy, tvary, motivy... Každopádně si dejte pozor na to, aby motorka nebyla příliš široká, neboť pak by dítě získalo špatný posez vůči nožičkám, kyčlím. A zároveň si dejte pozor na to, aby zadní kola nebyla příliš robusní, neboť pak při odstrkování nastává ten problém, že kola najíždí dítku na nožičky, zkrátka to chce takovou velikost kol, aby když si dítě sedne a začne ťapat nožičkama, aby pohodlně „obcházelo“ zadní kola.

K druhým narozeninám dítku můžete koupit ODRÁŽEDLO – v podstatě malé kolo bez pedálů. Opět chci podotknout, že někteří se na odrážedle naučí dříve, některým přechod ze stabilní motorky na nestabilní odrážedlo bude trvat delší dobu. V žádné případě nespěchejte, netlačte na pilu, když to „nepojede“, tak odrážedlo na nějakou dobu ještě ukliďte a pokračujte v radosti z motorky a počkejte až přijde ten „správný“ čas.

Nicméně odrážet se dítko umí právě z motorky a na odrážedle získá dovednost rovnováhy. Naučí se, že vždy je nutné držet řidítka! Že zkrátka odrážedlo samo nestojí. Však uvidíte sami, jaký se najednou objeví pokrok při přestupu z motorky na odrážedlo.

Opět i odrážedel je velká řada (byl by na to potřeba vlastní článek – rozdělení, vlastnosti atd.). My máme FirstBike a jsme velmi spokojeni – jako rodič jsem především ocenila, že je to velmi lehké kolo, a že když dítě nechce jet, že  ho snadno nesu, i když mám ještě kočárek s mladším synem.

A tip? Tip mám jeden, vždy to chce motivaci, takže kupte zvoneček či jinou houkačku, dítě si rádo zazvoní, kupte na přední řidítka košíček, dítko rádo sveze svoji oblíbenou hračku apod. A určitě nezapomeňte na nějakou barevnou helmu, přeci  jenom už se jedná o „kolo“, ze kterého dítě snáze spadne, my těch pádů máme za sebou několik 🙂 ale také je dobré získat návyk, že na kole se bez helmy nejezdí – opět důležitá je důslednost a upozornit, že všechny děti helmu mají a že všem moc sluší a pokud potkáte někoho bez helmy, tak nedělejte, že to nevidíte, ale opět na skutečnost upozorněte a vysvětlete dítku, jak je to nebezpečné, že až dotyčný spadne, že si může rozbít hlavu apod.

Odrážedlo Vám určitě vydrží do cca 3-4 let, některým, co známe, až do 5 let. No a pak? Pak už přestup na kolo, na kolo se šlapkami, jak říká moje dcera. Ačkoliv dostala kolo se šlapkami ke 3 narozeninám, a ačkoliv velmi dobře uměla na odrážedle, s rovnováhou neměla žádný problém, odrážela se velmi rychle, tak na kole pár problémů nastalo a začalo další učení 🙂 prostě platí, že člověk se učí celý život. Ale o tom, jak  naučit dítě na kole, až v dalším díle.

Režie: děti
Scénář: život
V hlavních rolích:
D. = Dáda, 3 roky a 4 měsíce, čerstvě školkou povinný
L. = Laura, 1 rok a 8 měsíců, tornádo Lů
M. = taťka (viz. můj první článek)

Ve vedlejší roli: mamka

Special guest star: Pippi, Dlouhá punčocha  

07:00 Budíček! Lála mi hladí vlasy a vtírá do nich měsíčkový krém na ruce, co čmajzla na parapetu. Danda ještě polospí, ale už si brumlá každoranní zaklínadlo: Já nechci do školky! Taťka se šlechtí v koupelně.
07:05 – 07:45 Tatínek se věnuje přípravě k odchodu do zaměstnání (snídaně, četba tisku v oné místnosti, volba kravaty ke košili apod.).Já mezitím zběsile pobíhám v pyžamu po bytě. Obě děti chtějí snídani, Dáda chce koláčky, které nemáme, Lauře je to šumák, nejradši má vídeňské párky s borůvkovým jogurtem. Následuje ranní hygiena a oblékací rébus, vše provázeno oblíbeným rodinným songem Ale já dneska nechci do školkyyyy! Konečně jsem syna definitivně zpacifikovala, obula mu boty a zapnula zip na bundě. Je připraven k odchodu. Jsem zpocená, neumytá, nevyčůraná a hladová.
07:46 Dáda potřebuje kakat.
07:47 – 07:50 Rychloakce. Sundat boty, rozepnout bundu, posadit ho na mísu a podat knížku o žralocích. Následně ho přesvědčit k bleskovému vytlačení bobana. M. nás „povzbuzuje“, že takhle se to určitě nestihne (docházka se ve školce uzavírá v 08:00).
07:55 Hurááá, stojíme s L. za oknem a máváme klukům jak šílenci, školka je naštěstí 100 metrů od domu.
08:15 Prozrazuju Lále náš dnešní plán, zkusíme to zas cca po měsíci bez plíny. Doposud se nočník setkal jen s těžkou ignorací a výsměchem, ale jsem odhodlaná s tím něco udělat. Dcera vypadá vcelku poučeně a bojovým pokřikem „platí!“ nadšeně potvrzuje spolupráci.
08:18 Svlékám první mokré kalhotky a punčocháče a čistím koberec v pokojíčku.
08:30 L. chce pustit Pippiiiiiii!!!!!!!!!!!! Je to jediný TV titul, který vzala na milost. Ignoruje cokoliv kresleného, obligátního Krtka nevyjímaje. A zatímco ona Pippi ze srdce a upřímně miluje, my ostatní jí nenávidíme! D. při vyslovení jejího jména zdrhá, M. má na něj alergii a já si představuju špendlíčky a panenku ve stylu voodoo!Jelikož jsme doma samy dvě a já potřebuju zkulturnit byt, tak to pouštím a mizím. L. v extázi: http://burgerovci.rajce.idnes.cz/000_videa/
09:30 Druhé kalhotky a druhé punčocháče míří do pračky, utírám gauč a vytírám pod ním.
09:45 L. se rozhodla přerovnat mojí knihovnu. Po zemi rozestavěla komínky rozličných titulů. Dva své nejoblíbenější, Hmyz a pavoukovce a Infekci od Robina Cooka, si přenáší na křesílko a listuje.
10:00 Třetí spodky v pračce, tentokrát to bylo i s „pokladem“. Uždibuju polomáčenky dle vzoru E. Holubová v Knoflíkářích (rychle, vestoje a zády k dítěti). 10:40 L. pojídá polévku, zásadně sama. Vývar a nudle jí crčí ze lžíce do klína, z klína na židli a následně na podlahu crčí něco jiného. Stahuju čtvrté spoďáry a už na to seru! Zkusíme to zase za měsíc….
11:00 Oblékáme se a míříme na procházku zakončenou vyzvednutím bráchy ve školce.
11:05 – 11:45 Cesta k mateřince je lemována živým keřem s černými bobulkami. Laura je chce všechny osahat, otrhat a rozdrtit v dlani a dost se diví, že jsem proti. Ráda bych určila směr procházky, ať trochu užijeme venkovního vzduchu, L. je v opozici, odmítá se hnout od třetího keříku vpravo. Za všeobecného veselí kolemjdoucích ji řvoucí v náručí přenáším o 200 metrů dál, kde už keříková herna není. Pokračujeme ve výživné vycházce, L. si sedá do mokrého listí, čvachtá se botama v blátě, olizuje všechny tyčky všech plotů a vyhlíží štěkající voříšky za nimi.
11:50 Přicházíme do školky, potkáváme paní kuchařku. Ptá se Lály, jak se jmenuje. L. se nenechá zmást a střelhbitě pálí: „Pippi!!!!“.
11:55 Děti se vítají, jakoby se roky neviděly.
12:05 – 12:15 Cestou domů Dáda zakopává o čáru nakreslenou křídou na chodníku, ječí, odmítá se podívat na svoje dlaně a hystericky vyzvídá: „Nemám krev??“, uklidním ho, že ne. On pokračuje: „Nemám kůži???“. Začínám být nesvá, chtělo by to panáka, ale je dost brzo….
12:30 Lifruju je do postele. Přednáším Krtka a autíčko a pak pokorně čekám až jim zaklapnou víka. V hlavě mi šrotuje seznam o velikosti A4, co všechno za dobu jejich spaní chci stihnout (vytřít kuchyň, sundat staré prádlo, pověsit nové, umýt si hlavu a nalakovat nehty, žehlit, …).
13:00 Spí!
13:00 – 15:00 Vařím si kafe, otvírám notebook a pomyslnou A4 házím do koše. Potřebuju se socializovat, a to mi MK a FB a Dr. House v TV dopřejí
16:00 Zkouším Dandovi sako k obleku, který mi dopoledne donesla v balíčku pošťačka. Za 3 týdny se mi vdává ségra 🙂. Strašně, strašně, ale strašně mu to sekne! L. nemůže zůstat pozadu. Natahuju jí družičkovskou róbu, kterou doplňuje mými pantoflemi vel. 41. Ruku v ruce, v teplákovo-elegantním tónu korzují po pokojíku. Přísahám, že písnička, linoucí se zrovna z cd, je obrovským dílem náhody 🙂🙂 http://burgerovci.rajce.idnes.cz/000_videa/
19:00 Naháním potomky do vany, Laura tam strašně chce, Danda tam strašně nechce. Nakonec se mi je tam podaří oba naskládat. Dádovi musím odpřisáhnout, že mu určitě nebudu mýt vlasy, mezitím potápka L. už má dávno hlavu zabořenou pod hladinou. Za chvíli tu plavou všechny sprcháče, šampóny, houby na mytí a mušle od moře. Hračky do vody stojí nedotčené na původním místě. Lálu dost zajímá Dandův pinďa, Dádu nezajímá na Lále nic (kluci dospívají později)….
19:20 D. řve, že chce z vany, že už má na prstech varhánky!!!!
19:25 – 19:45 Snažím se oba narvat do pyžama, Dáda naříká, že sám to „emumí“ a nedokáže, Lauru chytá hysterický záchvat, protože ona se chtěla obléknout sama a já jí drze pomáhám!
20:00 Čištění chrupu. Já zatím odklízím důsledky vodní apokalypsy po koupeli. Laura právě pojedla všechen elmex z kartáčku a nahradila ho tekutým mýdlem z dávkovače na umyvadle.
20:20 Ráda bych se taky vysprchovala a měla tak fóra na pozdní večer. Sedím ve vaně a obě děti visí přes její okraj a sledují mě. Dáda chce, abych si zítra nalila konvičkou do prsou mlíko, že Lálu nebaví pít z flašky, že by si mohla dát zas jednou z prsa. Na mateřský slovo „soukromí“ dostává úplně jinej rozměr….
20:30 Hurá do pelechu, jdu číst pohádku. Klasické trio: Ema Naopak pro Lauru, cokoliv ze Špalíčku pohádek pro Dáňu a závěrem ještě mluvené slovo v podobě Boudy, budky. Zhasínám. L. boří svůj obličej do mého a pevně mě objímá kolem krku. D. mi pro změnu kopíruje svým tělem páteř. Čekám až usnou…
21:15 Spí!!!!!!!!
21:20 Klika cvakla, dvéře letí, taťka vchází do futer. Vyšťaven z náročného dne v práci má nutkání mi vše vyprávět. Chápavě přikyvuji, občas hlesnu „máš to těžký“, o čem mluví, netuším….odposlech jsem vypnula už ve 21:00 🙂
22:45 M. vytuhnul a ovladač mu vypadl z ruky! Jupí! Jsem osvobozena od hodiny tělocviku a místo sexu na gauči zapínám Sex ve městě. Je to delší, vtipnější a dá se při tom háčkovat.
24:00 Budím taťku a jdeme se společně nějak vměstnat mezi potomky. Ano, to jsme my! My, co spíme všichni na hromadě 🙂
24:00 – 03:00 Hrajeme šachy na šachovnici pod krycím názvem manželská postel. Lála táhne koněm na f4, posléze se Dáda sune na c6. Já trapně uhýbám na h1 a taťka zbaběle zdrhá na a1.
03:15 Laura vyžaduje své každonoční „mlííí“, vyžahne flašku, pokárá mě, že toho bylo zase málo: „Ty-ty-ty mami!“ a je zas tuhá…
03:20 – 06:45 Šachy repete, snaha o rodičovskou odvetu je beznadějná,  šach-mat ve prospěch mrňousů.
06:45 Mám dádův prst v uchu a lálin nos v pupíku, slyším šepot…L: Máma hají?? D: Néé, to dělá jenom jako!!!

..........................................listopad 2013......................................................

Společnost Mamaja group požádala čtyři maminky, aby po dobu jednoho roku používaly látkové plenky POP-IN. Zaznamenávala jejich dojmy, radosti i strasti.

Naše maminky

Do projektu se zapojila trojnásobná maminka Zuzana, která používala již starší verzi POP-IN. Dále Lucie, která má dvě děti. Nejprve používala plenky u dcery, nyní u chlapečka. Může srovnat, zda je rozdíl při používání látkových plenek u holčičky a chlapečka. Třetí maminkou je Anna, která v září 2011 porodila svého prvního chlapečka, a čtvrtá Romana, ta porodila své první dítě na začátku srpna 2012. Dvě maminky jsou zkušené, dvě prvorodičky.

Řeč bude o praní plen, sušení, potřebách k přebalování, běžném používání látkovek a mnohém dalším.

Všem přeji nádherný den, 

během celého příštího týdne, od 18. 11.2013 se na strankách budu pohybovat velmi málo, jelikož jsem na osobním soustředění a trávím čas na venkově v Dánsku. Tedy prosím všechny o pochopení, jestliže budete mít závažnější důvod mě kontaktovat jako admina stránek, budu vám odpovídat až od následujícího pondělí 25.11. 

Jestliže máte závažnější technický problém. Klikněte na následující odkaz:

http://www.modrykonik.cz/blog/isoldaeva/article/stranka-nefunguje-tak-jak-by-mela-co-m-6449q4/

A pokud se dle instrukcí nedoberete k zdárnému vyřešení, napiště zde: 

http://www.modrykonik.cz/bugreport/

Supermatka, biomatka, očkovačka, neočkovačka, látkařka,..... to vše je nám na MK známé. Ale poslední dobou se tu objevuje druh nový, tzv. fanatická matka.

Je jedno, do jaké skupiny patří a jaké názory zastává. Jejím hlavním cílem je přesvědčit ostatní o své, té jediné, pravdě. Používá k tomu články, KZ, komentáře ke KZ. K jednomu z rysů patří používání tisíce vykřičníků a otazníků nejen na konci vět, ale i u slov, která potřebuje zvýraznit. Další vlastností je časté odvolávání se na selský rozum (pozn. její názory se často se selským rozumem vylučují), oponentkám vytýká nedostatek inteligence a zarytě se účastní každé diskuze, kde jen náznakem padla zmínka o jejím zájmu. Není výjimkou, že vymýšlí konspirační teorie hodné hollywoodských trháků.

A jak se zachovat, pokud takovou fanatickou matku potkáme na stránkách MK? Klidně se s ní podělme o svůj názor, vězme však, že pokud nebude stejný, jako ten její, čeká nás odpověď, která mnohdy hraničí se slušným chováním. Proto je v takových situacích lepší nereagovat. Ono totiž mlčení není vždy jen souhlas, někdy to může znamenat neochotu bavit se dál s... (teď by se hodilo napsat slovo blbcem, ale v tomto článku nechci nikoho urážet)

A jak slovo fanatismus vysvětluje Wikipedie? „Fanatismus (z lat. fanaticus, posedlý, od fanum, posvátné místo) je slepá vášnivá zaujatost, nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou - případně tak ohroženou - že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost. Fanatik se vyznačuje neschopností kritického odstupu, intolerancí, nepoučitelností a jistou omezeností.“

Článek není urážka kterékoliv konkrétní maminky nebo skupiny, berte jej, prosím, s nadhledem, se kterým byl psán. Protože fanatickou matkou se může stát každá z nás, a každá z nás, přiznejme si to, někdy o svém názoru ostatní tak urputně přesvědčovala, až samotná otázka původní tazatelky ztratila význam. Já se alespoň k tomu přiznávám a do budoucna se tomu chci vyvarovat 🙂

Šálka čaju
Jedného dňa bola moja mama preč a o mňa sa staral môj otec. Mala som asi 2,5 roka. Niekto mi dal ako darček malú "čajovú súpravu", ktorá bola mojou obľúbenou hračkou. Ocko bol v obývačke upútaný večernými správami, keď som mu priniesla malú šálku "čaju", čo bola vlastne len voda. Po niekoľkých šálkach čaju a samej chvály, aký je ten čaj chutnučký, prišla domov mama. Ocko ju donútil počkať v obývačke, aby videla, ako mu prinesiem šálku čaju, lebo to bola "tá najroztomilejšia vec"! Mama počkala a naozaj, ja som prišla dole do haly so šálkou čaju pre ocka; a ona sledovala, ako ho vypil. Potom povedala (keďže len mama vie): "Napadlo ti vôbec, že jediné miesto, kde dosiahne na vodu, je záchod?"

6:13 Budím se. Super!!!
6:50 Lítám nahatej po bytě a řehtám se. Táta mě honí.
7:05 Táta zakopl o nočník, kterej zapomněl večer vynést. 7:10 Jezdím kolem něj na motorce a pištím...

7:20 Stavíme s tátou hrad pro tyranosaura. Táta ho postaví a já ho rozkopu. Super!!! 8:05 Táta dřímá mezi troskami hradu. Chvíli si hraju sám... s tyranosaurem. Žer
e šmouly. 8:06 Tyranos
aurus strčil svůj ocas tátovi do nosu. Na zadek dostanu já. Řvu.
8:30 Kouzelná školka, nuda, ale tátu to baví. Běhám dokolečka před televizí, dokud nespadnu na zem a neprásknu se do hlavy.
9:10 – 9:40 Řvu.
10:00 Nemůžu najít tyranosaura. Táta se mě ptá, proč řvu. Řvu, protože neumím říct tyranosaurus.
10:40 Táta mi dává na zadek, abych měl proč řvát. Pak mi dá fixy,ať si kreslím.
10:50 Nakreslil jsem abstrakci vyjadřující pocity dvouletého dítěte, kterému nikdo nerozumí. Taťka valí oči.
11:05 Tak na koberec se prej nekreslí.
11:45 Oběd. Zas kuře. Plivu to do květináče.
12:30 Jdu spát po obědě. Táta má lepší náladu. „Tak do postýlky, ty uličníku“ . Lezu pod postýlku. Táta počítá do tří. Na tři se tam zaseknu. Řvu.
13:35 Konečně usínám.
14:15 Nudím se. Lítám nahatej a chcechtám se. Táta mě honí.
14:30 Táta zakopl o nočník, kterej zapomněl vynést ráno.
16:00 Konečně jdeme ven. Na písku mi nějakej kluk chce vzít tyranosaura. Vezmu ho po hlavě hrabičkami. Řve. Táta mi dá na zadek. Řvu.
17:30 Půjčím si tříkolku od holčičky. Řve. Musím ji vrátit. Řvu.
18:40 Po večeři si hraju. Spravuju zrcadlo. Kladivem. Musim toho nechat, a tak skáču na balonu, dokud neprdne. Táta řve. Pak se usměje a říká, že jdu zítra do školky.
19:55 V postýlce mi říká pohádku. V polovině užchrápe. Ocas tyranosaura se pomalu blíží k jeho nosu... 

Chceme vidět ty natěšené děti ze stromečku, z dárků a ze všeho okolo. Zveřejněte na naší facebookové stránce fotku Vašeho dítěte z minulých Vánoc, jak vybaluje nebo vybalilo dárek a má obrovskou radost. Čí fotka nasbírá do 12.12.2013 nejvíce označení „Líbí se mi“, dostane od nás slevový kupón v hodnotě 5000,- Kč. Na další dva výherce čeká drobná pozornost. Pošlete nám současně email (na: info(zavináč)pinkorblue.cz) s fotkou v příloze a Vašimi kontaktními údaji, abychom Vám mohli zaslat výhru, pokud se stanete šťastnými výherci.

Každé dítě má rádo něco jiného, takže z každého nemůže být vynikající mořeplavec. Nicméně si myslím, že plavat by měl umět každý, aspoň nějaký ty základní pohyby ve vodě, které ho nad vodou udrží po nezbytně dlouhou dobu.

Už na malém dítěti, jakožto rodiče, vidíte, zda vodu rádo má, či ne. Zda se rádo koupe, zda mu nevadí voda v obličeji atd. Pokud tomu tak je, tak je možnost chodit již od 6 měsíců na dětské plavání, které vedou specializovaní instruktoři v bazénech uzpůsobených pro nejmenší, v bazénech, které splňují přísná kritéria na čistotu i teplotu. Před 6 měsícem lze s dítětem „vaničkovat“, pokud máte doma vanu, tak specializovaný instruktor v podstatě provede plavání s dítětem u Vás doma. Samozřejmě záleží na Vašich možnostech – ne v každém městě je bazén, kde dětské plavání probíhá, ne každý může ze zdravotních důvodu apod. Důležité jsou i finanční možnosti, neboť plavání pro děti není levnou záležitostí.

Ovšem, pokud vidíte, že dítě vodu rádo má, tak Vám určitě nic nebrání začít s ním chodit do bazénu. My jsme začínali kolem druhého roku, kdy se dítě už velmi dobře pohybuje na souši. Ještě bych chtěla dodat, že sami nemusíte být nijak význačně dobří plavci na to, abyste svoje dítě naučili plavat, ale na druhou stranu z Vás nesmí vyzařovat strach a obavy!

Základem je pohyb ve vodě samotný, následně pohyb pod vodou a pro plavecké styly je základem tzv. splývání.

Mezi první pomůcky patří např.:  nadnášející-nadlehčující pásky, kruhy ve tvaru rybiček, kroužky, desky či jiné plováky, tyto pomůcky jsou bezpečné a pro výuku plavání, pro adaptaci na vodu velmi vhodné.

A jak a kde tedy začít? Dobré je dítě s prostředím na bazéně seznámit, klidně s ním několikrát bazén obejděte po souši. Poté si s ním sedněte na kraj bazénu, namočte nohy. Nespěchejte, protože obava, strach se vytvoří velmi rychle, ale obtížně se jí/ho člověk zbavuje. Poté ukažte dítěti, jak se do bazénu bezpečně vchází – schody, schůdky. Nechte dítě chvíli v bazénu stát, chodit – nebojte, k plavání už je to jen malý krůček 🙂

Pro upřesnění určitě byste pro  začátky měli vybrat bazén, kde dítě bude stačit, aby se cítilo bezpečně. Nejlépe takový, kde si ze začátku bude moci i sednout a pohrát si s konvičkou, s plavacími zvířatky.

Jak už jsem zmínila, tak důležitý je pohyb pod vodou, takže potopení hlavy bude nezbytné, ale opět ne násilnou formou, takže si hrajte třeba na lovce pokladů. Zkuste bublat bubliny do vody, pohánět hračky tím, že do nich foukáme apod.

Samozřejmě vy, jako rodiče, byste měli jít příkladem, takže potápět se ze zacpaným nosem je chyba, neboť dítě rádo kopíruje. Pokud si tedy budete hrát na lovce pokladů a na dno bazénu položíte kupříkladu nějakou hračku, tak i vy se pro ni potopte způsobem takovým, jaký vyžadujete po dítěti. Nebojte, dítko má tu schopnost, že vydechovat do vody a nadechovat nad vodou se naučí prostě samo! Zkrátka s ním stačí blbnout, potápět se – dítě si síly rozvrhne samo, kdy být pod vodou a kdy nad.

Až dítě bude zvládat bez problémů pohyb pod vodou, až si bude samo sebou jisté a bude se od Vás i vzdalovat, tak jej určitě seznamte s nebezpečím, které voda skrývá a že je velmi důležité, aby se umělo dostat k pevnému bodu, kterého se chytí v případě nouze.

V tuto chvíli již Vaše dítě nemá problém strávit určitý čas pod vodou, umí kopat nohama, máchat rukama, v podstatě plave. Pokud tedy chcete přejít dál, tak začněte s plaveckým stylem znak 🙂

Bamboolik se rozhodl pomáhat dětem z kojeneckého ústavu v Krči. Až do konce roku proto Bamboolik pošle dětem 20 Kč z každého kusu bambusového oblečení (kromě ponožek a punčocháčů), který zakoupíte na našem e-shopu.

Do začátku už Bamboolik vložil 1500 Kč, každý týden až do Vánoc se budete moci na našich webových stránkách podívat, jak se nám se sbírkou daří a čím dětem uděláme radost. A pokud byste chtěli přispět víc, stačí při nákupu u nás přidat do košíku speciální „produkt“:dvacetikorunový příspěvek dětem. Moc se těšíme, že dětem k Vánocům uděláme opravdovou radost!

A tady už aktuální stav:

Prosím maminky, udělejme radost dětem v Klokánku: 

Pojďme vytvořit hezké Vánoce dětem, které nemají to těstí, že mohoumít vedle sebe mámu a tátu, kteří by je milovali ... dětské o i nesmějíbýt o Vánocích smutné!!!Tato akce vznikla na podporu dětí v dětských Klokáncích.Klokánek je zařízení spadající pod Fond ohrožených dětí R a jsou zde děti snad s nejtragi tějším osudem: děti týrané psychicky a fyzicky,pohlavně zneužívané, odebrané rodičům z důvodu nelidskéhoacházení, špatné péče, aj. Jsou zde děti od 0 do 18-ti let věku.Právě proto, aby se smály i o i dětí z Klokánku, vznikla akce Vánoce patří dětem, do které by se ráda zapojila také Ostravská univerzita v Ostravě.Sta í málo. Do krabice od bot dát pár drobností a dáreček předat na sběrné místo. Všechny krabice budou předány vybraným Klokánkům v ČESKÉ REPUBLICE .

.POPIS JAK NA TO:

Klasickou krabici od bot včetně víka (standardní krabici ne velkou odkozaček) polepte dárkovým papírem a naplňte dárečky pro děti - věcmi pro chlapce nebo holčiku ve věkové kategorii 2-4, 5-9 nebo 10-14 let.Krabici prosím označte etiketou, aby bylo jasné, pro koho je krabice určena. Vítaná je směs obleč ení, hraček,školních potřeb, hygienických potřeb a sladkostí,  dle vlastního uvážení. Takto zabalený a označený dárek odevzdejte nebo pošlete vnitřní po tou na sběrné místo - na rektorát univerzity p. Ritě Chocholoušové, a to nejpozději do 30. 11.2013. Po tomto datu Ostravská univerzita v Ostravě zajistí doruč ení v ech dárečků do Klokánku. 

Společně d o k á e me  V á n o c e  t ě m t o  d ě t e m  u d ě l a t  k r á s n é , p r o t o ž e   Vánoce patří DĚTEM!!!

Každá minuta, každý okamžik je ojedinělý a neopakovatelný. A ještě k tomu pro každého jiným způsobem. Ten samý moment přináší každému z nás odlišné překvapení, nástrahy a obdivuhodnosti, které nás potěší nebo naopak přinesou větší starosti.

Poďme se zabavit nad veselými, roztomilými příhodami nebo se nechat unášet příjemnými úvahami, které pocházejí od maminek na Koníku.

Pravdivost pověr

„ 🙂 podle krve...holčička, podle stavu pleti...holčička, podle pověry s prstýnkem...holčička, podle tvaru bříška....holčička, podle ultrazvuku CHLAPEČEK!!! Budeme mít Ondráška🙂“

Nádherný okamžik

„ Dnes je to přesně dva roky, kdy mi bylo doktorem potvrzeno, že to malé něco, které mi šoupli do bříška, se ujalo a moc se mu u maminky líbí 🙂 Byl to nádherný den, nikdy nezapomenu ten nádherný pocit....a to nepopsatelné štěstí v manželových očích, když mě držel za ruku a díval se zamlženým pohledem na obrazovku, kde byla vidět jen nepatrná bublinka.... A i když nás ta naše bublinka občas přívádí k šílenství, je to to nejkrásnější, co nám život dal...naše milované miminečko Nikolkovaté ♥♥♥“

Jakmile se naše děti naučily lézt a sedět, rozšířily se jim možnosti her. Vše je lákalo, vše bylo hodno důkladného prozkoumání všemi smysly. Pozorovala jsem je, s čím a jak si hrají.  Zatímco novorozenci preferují kontrastní barvy a nejvíce je zaujme černobílá kombinace, batolata dávají přednost jásavým barvám.

Od jednoho roku věku si děti začínaly hrát s kostkami. Zpočátku je zajímalo jen bouchat s nimi o sebe, později začaly stavět jednu na druhou nebo vedle sebe podle velikosti nebo barev. Uměly brzy podat stejně barevnou kostku, jakou jsem jim ukázala. S rostoucí slovní zásobou se pak naučily pojmenovávat jednotlivé barvy.

Kdykoli jsem si sedla s dětmi nad listem papíru a vzala do ruky pastelky, byly nadšené. Malovala jsem jim domeček s plotem, trávníkem, stromy a keři, přidala kousek lesa, pařez a zvířátka od domácích po lesní. Nad domečkem vykukovalo z mraků sluníčko a nad lesem pršelo. Popisovala jsem, co právě maluji a jakou barvou. Děti mi brzy začaly podávat pastelky podle toho, co jsem řekla, že budu právě malovat: „Tak a teď namaluji sluníčko. Která barva vypadá jako sluníčko?“ A batole mi podalo žlutou. Poděkovala jsem a okomentovala: „Děkuji. Tohle je ta správná barva pro sluníčko, žlutá.“ Přidala jsem otázku a sama si na ni odpověděla: „A co ještě může být žluté? Třeba kuřátko.“ A jedno jsem namalovala.
Jindy jsme zase vzali obrázkovou knihu pro děti, kde byly na jedné dvojstraně barevné skvrny přímo k učení barev. Vyjmenovali jsme spolu jednotlivé barvy, u každé se zastavili a říkali, co ještě takto barevného známe. Například: „Tady je červená. Červená je jahoda, červená je Karkulka, červená je tvoje oblíbená čepice.“

Před třetím rokem už uměli, jak dcera, tak syn, určit barevnost předmětu, který v dané chvíli neviděli. Ptala jsem se například: „Jakou barvu má tráva?“ Syn bez zaváhání odpověděl jásavě: „Zelenou!“

Základní barvy děti zvládaly bravurně před třetím rokem. Okolo třetích narozenin se naučily rozeznávat i další barvy – fialovou, oranžovou, růžovou, hnědou. Po nich následovala barva nejtěžší, béžová. Tu pětiletá dcera odmítá dodnes vzít na vědomí a tvrdošíjně ji pojmenovává „pleťová“.  Obě ale v té chvíli víme, o jakou barvu jde. A to je důležité.

Zdroj: slune-cz.cz

To byla naše víkendová akce. Niki se moc těšila, protože jsme pořád doma a za dětmi do uzavřených prostor nemůžeme. 

Naše banda se sešla pár minut před akcí na místě. Děti měly radost, že se po dlouhé době zase všechny vidí. Většina vzala lampion - ještěže tak, protože jinak bychom neviděli na krok.

Niki měla ještě čarodějný klobouk a Elis půjčila pláštík. 

Zaplatili jsme symbolické vstupné. Dostali svítící náramky a vyrazili jsme.

Začátek byl příjemný. Jak vidíte na letáčku, tak od 17 hod. byla stezka umírněnější pro menší děti. Takže strašidla byla hodná a jen trochu houkla, nebo zamávala. Ale pak se jim asi popletl čas ☹ Protože asi v půlce už strašila pořádně. I ze zadu. FUJ. Vojtík s Petrou šli statečně vpředu a my za nimi. Trochu jsme se rozdělili. Bylo nás přeci jen dost (19 kousků). Nikča pak začala trochu plakat. Zvlášť, když se objevila strašidla hned před námi a bafla. A jak se lekala já. Asi to ze mě Nikča vycítila. Tak jsem je trochu začala odhánět a mírně krotit, že jsou děti malinké. No poslední kus jsme vzdali a vzali to zkratkou. Pavel s Vojtíkem solidárně s námi. Bylo to zbytečné, protože na trase, které jsme se vyhli, už nebyla žádná strašidla. Jen na konci malé strašidýlko s odměnama. Ty nám nakonec ostatní donesli - DĚKUJEME. 

Nikča s Vojtíkem akci hodnotili: "Byly tam strašidla". "A strašily nás". "Ale bylo to hezký".

Já si nakonec dala čaj s rumem od Pavla a trochu se zklidnila. No pokud bude nějaké příště, tak na něho půjde tatínek a maminka se posilní před stezkou a ne až po stezce.

Co vy ostatní? Strašíte někdy své děti???

Málem bych zapomněla. Byli s námi i dva psi (takže 21 kousků 🙂. A Niki vytrhla tetě Lucce vodítko, že si půjčí Fanču. Ta jí ani nestačila říct, že Fany tahá. Fanča zatáhla a Niki se natáhla. Sedřela si kůži o asfalt na palečku. A já u sebe neměla Bepanthen. Jindy jsem chodící lékárnička pro ostatní. A teď? Vytáhl ho Jirka od Ondráška. Super. Na tatínky je spolehnutí 🙂

Opět je Niki trochu nemocná. Má nějakou bakteriální rýmu, na kterou dostala nakonec antibiotika. Nejprve jsme léčili obyčejnýma kapkama a mořskou vodou. Pak se přidal Sinupret. Začalo jí téct i z očí, tak na oči Tobrex a tím jsem měla vytírat i nosánek. Ale stále nic moc zlepšení. Tak jsme šly s rýmou k doktorce (což normálně nechodíme, ale tahle už trvá měsíc a je pořád ošklivá). Udělala výtěr a po výsledcích máme od tohoto týdne antibiotika. Prý jsou ty bakterie záludné a nesmíme mezi děti (ven naštěstí ano). A tak znovu tvoříme. Ze včerejšího díla jsem nadšená a Nikča vypadá, že taky 🙂

HOUSENKOVÝ POŘADAČ

Co je potřeba:
Roličky od toaletního papíru
Tempery a vše k nim (štětec, voda 🙂
Lepidlo (my ještě zafixovali sešívačkou - raději)
Polystyrenovou kouli na hlavičku (popř.ocásek)
Něco na tykadla, oči, nos (popř. nožičky)

Jdeme na to:

Nejdřív Niki pomalovala vnějšky a já ji pomohla s vnitřky ruliček

Pak přišly na řadu koule

To si fotila Niki sama - umělecké foto 🙂

Nejčastější onemocnění v gynekologii, kterým bakteriální vaginóza je, se potvrdí při vyšetření u 40 až 50 % žen, které mají výtok. V průměru 35 % žen se pak zpravidla potýká s chronickým opakováním tohoto zdravotního problému. Málokterá žena si uvědomuje, že léčba antibiotiky odstraní infekci samotnou, ale nemusí definitivně vyřešit problém. Ten totiž vzniká narušením přirozené rovnováhy poševního prostředí. Ženy trpící bakteriální vaginózou by měly završit antibiotickou léčbu užíváním vaginálního gelu s prebiotiky. Proč? Aby se dosáhlo optimálního obnovení vaginální mikroflóry a snížilo se riziko opětovného výskytu obtěžujícího onemocnění.

Základem je zdravá sliznice

Poševní sliznice je tvořena několika vrstvami, které tvoří tzv. dlaždicový epitel o tloušťce 3 až 4 mm. Její povrch je osídlen celou řadou bakterií, a to jak těmi prospěšnými, tak nepřátelskými tzv. patogenními, které mohou vyvolat infekci. Ty jsou samozřejmě v menšině, nebo se vyskytují ojediněle. Obě skupiny bakterií žijí v rovnováze a když je vše v pořádku, patogenní bakterie nemají prostor a podmínky na to, aby se dostatečně pomnožily a vyvolaly onemocnění. Jako „potrava“ pro zdraví prospěšné bakterie (laktobacily) slouží živočišný škrob – glykogen uložený v buňkách dlaždicového epitelu. Při jeho štěpení vzniká kyselina mléčná zajišťující kyselé prostředí, které prospívá koloniím laktobacilů a naopak škodí patogenním bakteriím. Pokud sliznice nemá zajištěnou správnou výživu, tloušťku a dostatečné množství glykogenu dochází k narušení vaginální mikroflóry.  

 Záškodníci

Jak vlastně k bakteriální vaginóze dochází? Příčin může být několik, od nevhodných hygienických návyků, častého střídání partnerů, nadměrného užívání vaginálních výplachů přes používání některých léků (antibiotika, antimykotika, aj.) až po různá zdravotní onemocnění, jako je například cukrovka nebo poruchy imunity. Na vině jsou též výkyvy v hladině ženských pohlavních hormonů estrogenů, které zodpovídají za kvalitu vaginálního epitelu a tedy logicky za dostatek stravy a vhodné podmínky pro pomnožení tělu příznivých laktobacilů. Hormonální nestabilita je spjata s kojením, menopauzou či užíváním antikoncepce. Ano, právě nízkodávková antikoncepce (tedy antikoncepce s nízkým obsahem estrogenů) či čistě gestagenová antikoncepce může být příčinou atrofie vaginální sliznice a následně narušení rovnováhy vaginální flóry. S menšími hormonálními výkyvy si dokáže organismus poradit. Vysoké či dlouhodobé kolísání pak vede k rozvoji poševních infekcí.

Signalizační výtok

Výtok z pochvy je jedna z nejčastějších příčin návštěvy žen u gynekologa. Frekvence návštěv vyplývá především z častých opakování tohoto typu infekcí. Po narušení přirozené fyziologické rovnováhy poševního prostředí dochází k mnohem lehčímu množení různých patogenních mikroorganizmů. Co pak s tím? A proč se tak často opakují? Příčinou není samotná infekce, ale především nedostatečná schopnost obnovit bakteriální prostředí v pochvě. Pojdme si o tom říct troche víc.

Zdravá pochva (vagína) je přednostně osídlena ochrannými mléčnými bakteriemi – laktobacily, které zajišťují její samočisticí funkce a především brání růstu jiných mikroorganizmů. Při zánětlivých onemocněních však obvykle dochází k nahrazení této přirozené mikroflóry škodlivými a patogenními mikroorganismy, které vedou k poruše kyselosti vaginálního prostředí, rozvoji zánětu provázeného svěděním a pálením a produkci výtoku. A tím valstně k rozvoji onemocnění.

Poševní mikroflóra a laktobacily

Pokud žena neužívá hormonální antikoncepci, charakter poševní sekrece se mění v závislosti na stadiu menstruačního cyklu, zvláště na hladinách hormonů, které se v jeho průběhu tvoří. V době těsně před ovulací, kdy je hladina estrogenů na nejvyšší úrovni, obsahuje poševní sekret poměrně veliké množství průhledného tažného hlenu, skoro jako vaječný bílek, někdy až řídkého, s pocitem mokra. Tak je to ale správně, je to známka toho, že žena ovuluje, tj. že jí dozrávají vajíčka a je schopna počít nového potomka.

Zmnožená sekrece však může být rovněž psychosomatického nebo alergického původu (např. alergie na pryž kondomu, na složky kosmetických a pracích prostředků atd.). V naprosté většině případů se ale jedná o tzv. dysmikrobii, neboli narušení rovnováhy v poměru bakterií osidlujících povrch poševní sliznice.

Různé mikroorganismy nás doprovázejí prakticky od počátku života až do jeho konce, některé nám pomáhají, abychom naši životní pouť dobře zvládli, jiné nám mohou život a zdraví zkomplikovat.

Boty, tkaničky... dospělý člověk nějaké zavazování tkaniček „neřeší“ - zaváže si boty a jde, ale pro dítě je zavazování bot velká záhada!

Jak tedy naučit dítko zavázat tkaničky?

Začněme hezky od začátku. Zprvu je  jednodušší naučit dítě na suchý zip, naučí se tak nazouvací systém bez toho, aniž by musel propadat panice s tkaničkami. Nicméně okolo 3 roku se můžete vrhnout na tkaničky. Samozřejmě, že u každého mrněte je to individuální, ale samy nejlíp poznáte, kdy je ten správný čas. Některé děti jsou zručnější a pochopí, jiné mají s tkaničkami velký problém. Nevadí, ve školce se doučí. A ti nejpomalejší? Ti se naučí zavázat si boty před nástupem na základní školu.

Jak začít s učením? Začněte cvičit na velkých botách 🙂. Lze koupit dřevěné či jiné botičky, které jsou určeny přímo jako hračky na učení zavazování tkaniček. Díky tomu, že má dítě větší botu, delší tkaničku, tak mu lépe vysvětlíte, jak ta mašlička vzniká!

Trh nabízí i další vymoženosti, např.  dřevěnou panenku, kde máte za úkol nejdříve ji obléci do dřevěných oblečků, které mají dírky, těmi dítko protáhne tkaničku, aby oblečení drželo a poté má zavázat mašličku. Vše záleží na tom, jakou metodu zvolíte. Důležité je, aby se u ni dítě cítilo dobře a nebylo ve stresu.

Já osobně znám dvojí způsob zavazování tkaniček – lehčí, který zvládá moje 3,5letá dcera a pak těžší, kterým ji zatím nezatěžuji, i když ten lehčí způsob, i když nevím proč, nemá tak dlouhou výdrž a dříve se rozváže ☹ no, aspoň dcera díky častému rozvazování potrénuje zavazování 🙂 a např. během vycházky, když má botku x-krát rozvázanou, tak jí to zaváži já a drží to až do konce výpravy.

Lehčí způsob je následující:
Začíná se normálně tím, že se udělá uzlík. Ten dítě pochopí, věřte mi, velmi rychle a snadno a někteří pak mají ze svého úspěchu takovou radost, že jich dělají hned několik za sebou, takže pak máte co rozvazovat. Následně se udělá očko na jedné tkaničce. Pak se udělá druhé očko na druhé tkaničce. Vzniklá očka se překříží právě v místě, kde je držíte, tzn. v tom místě jsou náhle na sobě 4 "vrstvy" tkaniček. No, a očko po Vaší pravé straně (tzn. z levé tkaničky) vsunete do vzniklého okýnka, pod překřížením. A pak už jen vezmete vrcholy obou oček a utáhnete. Hotovo!

Těžší způsob je Vám jistě také známý:
Uděláte uzlík, jednu mašličku třeba na pravé tkaničce, druhou tedy levou tkaničkou mašličku omotáte, a ukazováčkem pravé ruky prostrčíte omotávanou tkaničku očkem směrem za palcem rovněž pravé ruky. Pak už zase jen chytnete za vzniklé vrcholy mašliček a utáhnete.

Popřípadě můžete, jako moje kamarádka, naučit děti na zavázané botě, aby z mašliček-oček udělali ještě jeden uzlík. Má to úspěch, botky se nerozvazují, nicméně také jednu podstatnou nevýhodu, děti to nejsou schopni zpětně rozvázat 🙂

A jak jsem se již zmínila, že nejlepší je učit se hrou, tak třeba, když už dítko chápe, tak si vezměte druhou botku a udělejte závody. Nechte dítko vyhrát a prostě jen trénujte. Sice prohrávat se děti naučit také musí, ale na to při zavazování tkaniček není vhodná doba.

A básničky, ty mají fakt úspěch! Takže Vám dám další tipy, neboť všechny u nás mají úspěch 🙂 a učíme je další a další dětičky.
    „Obujeme botičky, zavážeme tkaničky.Už to umím, už to mám, s radostí si zatleskám.“

Nebo po tom, když uděláte základní uzlík:
    „Uděláme králíčkovi ouška, potom králíček obejde strom, šup do nory a utáhnout!“

Nebo další:
    „Nejdřív uzlík ze dvou konců, potom na tom kratším kličku, pak obtočit druhým koncem, provléknout tím očkem smyčku - A UŽ KOUKÁŠ NA MAŠLIČKU!

A pak známe ještě jednu, je moc hezká, ale „výchovná“ není. Nevadí, když už dítko mašličku  umí, tak básniček není nikdy dost.
    „Tkanička mi leze z bot, vůbec mi to není vhod.    Utekla mi, tralala, myslí, že je žížala.“

Zdroj: slune-cz.cz

Těhotenství je pro nastávající maminky obdobím těšení se na vytoužené dítě, ale přináší s sebou zvýšené zdravotní nároky. Tentokrát se zaměříme na foláty, tedy přeměněnou, lidem známější kyselinu listovou. Ta ve své základní formě pro organismus nemá vlastně žádný význam. Teprve foláty, což jsou tělem přeměněné, pro organismus hodnotnější a biologicky aktivnější formy, jsou zodpovědné za účinky v těle. A to se málokdy ví, neboť obecně se používá pouze pojem kyselina listová. Ale právě folátům, vděčíme za zdravý vývoj a růst miminka. Pojdme se tedy bavit o folátech. Ty ovlivňují dělení buněk a tvorbu tkání a orgánových soustav, tvorbu červených krvinek a tedy dýchání tkání, ale nově se ukazuje, že by mohly být též zodpovědní za správné prokrvení placenty a tím tedy i výživu dítěte. Jsou tedy stěžejním faktorem, který snižuje výskyt vývojových vad, jako jsou rozštěpy páteře či patra, vývojové vady močového a pohlavního systému nebo srdečního septa, ale i výživu dítěte v jeho nitroděložním vývoji a správný průběh těhotenství. Přinášíme jednoduchý přehled, kdy tělo během těhotenství volá po zvýšené "dávce" folátů spolu s nastíněním rizik, která vhodnou péčí můžete minimalizovat.

Co se v těle s kyselinou listovou děje

Optimálně by každá měla žena udržovat denní příjem kyseliny listové/folátů na 0,2 mg, což lze při respektování určitých stravovacích zásad dosáhnout správným jídelníčkem (tepelná úprava totiž zničí až 90% kyseliny listové a podobně je tomu i při skladování potravin). Už na startovní čáře může dojít k handikepu způsobeném vařením či skladováním zdrojů kys. listové, proto se dnes poměrně často průmyslově vyráběné potraviny touto složkou obohacují, příkladem jsou ovesné vločky, musli, nebo i některé druhy pečiva. Komplikace se však netýká pouze ideálního množství kys. listové přijímané ve stravě ale právě schopnosti těla ji přeměnit na aktivní složky, tedy ty zmiňované foláty. Neschopností této přeměny je totiž postiženo až 50 % všech žen. Jinými slovy i přestože žena přijímá dostatek kyseliny listové v potravě nebo v zelenině, její těho může trpět nedostatkem aktivních folátů. Jak se toto projevuje? V běžném životě např. únavou či chudokrevností Proč? Důvodem je genetická porucha enzymu MTHFR, který je za tuto přeměnu zopovědný. Oba problémy může pomoct řešit látka zvaná Metafolin. Metafolin je zjednodušený název pro aktivní folát, který tělo využije pro dělení buněk a jiné pochody bez nutnosti přeměny, a dává tedy maminkám vetší jistotu, že budou mít dostatečnou hladinu kyseliny listové, vlastně tedy terminologicky správně hladinu folátů.

Na tomto místě by bylo dobré připomenout, že toto postižená se netýká pouze o žen, vyskytuje se samozřejmě v celé populaci, i u mužů, ale ti jak víme nerodí a nepotřebují zvýšenou potřebou folátů v průběhu těhotenství pro správný vývoj miminka. 

Bezpečné počení

Pro bezpečné početí existuje pomyslné ochranné pásmo 906 nmol/l folátů v krvi, kterého dosáhnete už po měsíčním užívání 0,4 mg Metafolinu v kombinaci s kyselinou listovou. Toto je hladina folátů v krvi, kdy je minimalizované riziko vývovjových vad z pohledu výživy až k nule. Navíc organismus profituje i s dlouhodobého užívání. "Je prokázáno, že užívá-li žena kyselinu listou více jak rok před otěhotněním a pokračuje v něm během těhotenství, znatelně snižuje pravděpodobnost předčasného porodu, a to až o 70%," říká MUDr. Michal Koucký, Ph.D. z oddělení rozikovéjo a patologického těhotenství Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1.LF UK v Praze.

Jak vybereš z 12 mužů jednoho pitomce?
Namátkou

Jaký je rozdíl mezi jogurtem a mužským?
V jogurtu je alespoň nějaká kultura

Co mají společného páv a mužský?
Mozek menší než slepice a péro jenom na parádu

Jaká je nejchytřejší buňka v ženském těle?
Spermie
Proč?
Zdrhla od mužského.....

Proč byl první stvořen muž?
Vždycky se začíná od nuly...

Gravidita je specifická infekce přenášená ptáky

Čím končí u mužů puberta?
Senilitou

Proč Bůh stvořil muže?
Protože vibrátor trávu neposeká

Co mají společného muži a dveře?
Když jsou namazaný, tak si nevrznou

Proč jsou svobodné ženy štíhlejší než vdané?
Protože svobodná přijde domů, koukne do ledničky a jde do postele. Vdaná přijde domů, koukne do postele a jde do ledničky.

Co mají společného muži a parkoviště?
Ta nejlepší místa jsou obsazená.

Proč mají muži na konci penisu dírku?
Aby jim šel kyslík přímo k mozku.

Co mají společného všichni muži v baru pro osamělé?
Jsou ženatí

Jak se pozná, že muž lže?
Pohybují se mu rty

Ideální muž: Nekouří, nepije, neflirtuje, neexistuje

Jaký je rozdíl mezi chlapem a cibulí?
Žádný - svlečeš to a brečíš

Proč muži v noci vstávají z postele?
5 % se musí napít
12 % musí na záchod
83 % musí domů

Není třeba dělat z muže debila. 
Udělá to sám...

Co řekl Bůh, když stvořil Adama?
Umím i lepší věci.....

Pokud můžeš, vyber si mladšího chlapa. Jde stále o jedno a totéž. Starší není zralejší...

Všichni muži jsou stejní, jen mají jiný ksicht, abys je mohla rozlišit.

V březnu jsme představili nové kalhotky Ella’s house. Pracovali jsme na nich společně s maminkami, které je zkoušely na vlastních dětech. Co na ně říkají po tři čtvrtě roce používání?

Nabízíme dva druhy: obrázkové s fleesovou vnější vrstvou a vnitřkem s pul materiálem; polyesterové bez fleesu s vnitřní pul vrstvou. 

Marcela, Frýdlant nad Ostravicí, 1 dítě

Ella’s house kalhotky jsou z příjemného materiálu a líbí se nám jejich barevné provedení. Používáme hlavně ty bez fleesu, protože jsou méně objemné.

Petra, Otrokovice, 2 děti

Musím ocenit hlavně polyesterové kalhotky bez fleesu. Mají kapsu na schování plenky. I když obrázky na svrchňáčcích s fleesem jsou také kouzelné. Stejně tak musím vyzdvihnout, a to u obou kalhotek, dvojité gumičky kolem stehýnka. Svrchní kalhotky, které je nemají, pro nás byly katastrofou. Tohle považuju za velké plus.