Těhotenství po IVF, které jsme absolvovali kvůli mému přenašečství hemofilie rozhodně nebylo nekomplikovaný. Nakonec jsem si vychutnala opravdu všechny těhotenské neduhy, ale říkám si, že jestli to bylo za cenu zdravýho miminka, tak to za to stálo. 

První syn se narodil 37+5, takže jsem čekala, že do srpna nevydržim ani náhodou. Od 34tt jsem navíc byla otevřená pro prst a hlavička doléhala. Během toho jsme chytli s Matějem brutální zánět horních cest dýchacích a já myslela, že mimino fakt vykašlu, při kašlání jsem si ještě natrhla sval na břiše, takže jsem byla další týdny v tejpech.
Na kontrole 38+3 dopoledne jsem poprosila doktorku o VV, nález 1 cm čípek a otevřená skoro na 2 prsty. Paní doktorka řekla, že už určitě brzo rodím, ale já jsem si v hlavě řekla: no to určitě! Tomu tak věřím. Odjela jsem domu, na nákup, za Matyskem k našim, celkove normální den. Večer jsem šla uspávat Matěje, chlap šel na pivo, protože můj táta slavil v místní klubovně 60.
Na chvilku jsem s malým při uspávání usnula a vzbudila jsem se s tím, že si udělám napářku, najím se a budu odpočívat.

Při jídle jsem začala cítit divný tvrdnutí, ale nebyla to menstruační bolest jako při poslíčcích, šlo mi to rovnou odshora břicha dolu. Zapla jsem stopky a viděla jsem cca 10 minutovou pravidelnost. Šla jsem si teda udělat tu napářku, která mi byla příjemná, ale po ní už mě to táhlo do sprchy. Nechtěla už jsem být doma sama, tak jsem napsala chlapovi, ať raději už dojde. Po sprše se interval zkrátil na 3 minuty, ale já věděla, že chci ještě zůstat doma, dokud mezi kontrakcemi vnímám a mluvím. Pak přišli asi 3 tak intenzivní, že chlap zavolal moji mamce ať přijde, že asi pojedeme. Mamka přijela, já se v kontrakcích pohupovala v kuchyni u linky a ještě pořád jsem měla docela dost humoru.
Furt jsem nechtěla jet ani volat, aplikace už mi ukazovala asi po 4x že je čas vyjet, ale já věděla, že chci ještě počkat. Vsichni čekali až zavelím a vyrazíme. Přišli asi 3 kontrakce po 2 minutách, takže jsem zavolala a vyrazili jsme. Původní plán byl porod na Bulovce v CPA, ale věděla jsem, že tam nedojedu skrz bolesti, takže jsme opět zamířili do Neratovic. Během cesty (máme to 5 km) jsme museli 3x zastavovat, abych si mohla prožít kontrakci, protože během jízdy to nešlo.
Dojeli jsme a už u výtahu nás čekala PA i pan primář, zřejmě dostali echo z recepce, kde jsem měla další kontrakci. Při výstupu z výtahu jsem měla další a pan primář chtěl, abych hned šla dovnitř. Zmohla jsem se jen na “30 sekund” a on opět, že musím dojít na vyšetřovnu, tentokrát jsem zakřičela “30 sekund sakra” a nechali mě dodýchnout kontrakci a už mě nikdo netahal.
Při vyšetření nález 4 cm, primář se zeptal co dáme na bolest a já nic nechtěla. Okomentoval to, že je zvědavý na hrdinku, na to jsem odsekla, že to může. Pak naštěstí zmizel a já už zůstala na monitoru jen s PA, která byla úžasná. Přešla jsem na čekatelský pokoj a vyžádala jsem si klistýr, na co docela koukali, ale já věděla, že ho potřebuju. Po klistýru jsem zaparkovala ve sprše a odmítala se hodinu hnout. PA jen vždycky přišla, koukala a nic nedelala, nechala mě úplně v klidu. Asi po hodině a půl se mě zeptala, jestli nechci vyšetřit a trochu odpočinout nohám, já souhlasila a tak jsem se přesunula do postele. Nález byl na 8-9 cm, tělo jako by vědělo, že potřebuje odpočinek mi poslalo asi 3 kontrakce po 7 minutách. Po nich jsme se přesunuli na sál, kde se řešilo, jestli prasknout vak blan nebo ne. Zkusila jsem si ve stoje přitlačit a voda rupla sama. Citila jsem jak hlavička dolehla přesně tam kam má a čekalo se až mi zajde malinký kousek lemu, který chyběl. Jenže jako u Matěje se mi kontrakce strašně zmírnili a nebyli vůbec tlačící, takže jsem poprosila o oxytocin. PA se doopravdy snažila dělat vše pro to, aby lem zašel a polohovala mě. Evidentně si přečetla moje porodní přání, protože jsem v ten moment byla na zádech a ona se mě ptala, jestli takhle zůstanu nebo půjdeme na ten bok co jsem chtěla. Pomohla mi, lem v ten moment zašel, přišli 3 kontrakce na který jsem tlačila celkem 2x a při výdechu jsem strašně nadávala. Během porodu u mě byla ještě dětská sestra, tu jsem chytla za ruku a nepustila až do konce. V 5:30 se narodilo překvapení, Štěpánek, necelý 3 kg a 49 cm. Jsme kompletní 🤍

Jak se to říká? Za každým spokojeným mužem hledej ženu. Za každou spokojenou ženou hledej ji samotnou. ;) A za každým spokojeným děťátkem a spokojenou mámou hledej… No přece spokojené bříško! V redakci našeho Modrého koníka jsme si posvítili na batolecí mléko BEBELO MILK 3, které je určeno dětem od ukončeného 12. měsíce. Pojďte se s námi podívat, jak toto mlíčko prošlo fajnovým jazýčkem našeho malého testera Adámka.

Myslím, že celý ten příběh o tom, proč se náš malý prcek už nekojí a proč hledáme kojenecké mléko, můžeme přeskočit. Každá máma má své důvody, a proto, prosím, nikdy nad ní nekruťte hlavou, nekoulejte očima a nedávejte nevyžádané přednášky. Každý ví, že kojení je pro děťátko to nejlepší z nejlepšího. O tom není pochyb. Ale jelikož nevíte, jaká byla cesta kojení dané maminky, zkrátka to nedělejte. Nepoučujte, nepohoršujte se, nevyčítejte. A to nehledě na to, zda má miminko měsíc nebo rok. Psychika matky je křehká a nikdy nevíte, co může, byť i nevinná poznámka, způsobit. Ale o tom nemá být tato recenze, tak pojďme zpátky k mléku.

Přecházíte z kojení na náhradní kojeneckou výživu? Tak nezapomínejte, že při kojení můžete dát dítěti mléko na požádání a kdykoli. Náhradní kojenecká výživa je sytější, proto ji podávejte pouze v určitém množství a dodržujte režim krmení podle věku děťátka. Také vždy dodržujte pokyny na krabici mléka. Další věc, kterou byste si měli vysledovat, je stolice děťátka. Pokud kojíte, stolice několikrát denně, ale i jednou za 10 dní, je normální. U náhradního mléka to však již normální není, proto je třeba zpozornět, pokud dítě déle nekaká. Sledujte tedy to, zda bříšku vašeho děťátka dané mléko sedlo. Vždy se před výběrem mléka poraďte se svým pediatrem.

Neberte to první, co vám přijde pod ruku

Jak už jsem nastínila v úvodu, plné a spokojené bříško je alfou a omegou. Ten, kdo si zažil problémy s bříškem, ví, o čem mluvím. Právě proto jsem se přechodu na náhradní kojenecké mléko obávala. Slyšela jsem příběhy, jaký kumšt si vyžádalo najít mléko, které děťátku sedne, nebude mu způsobovat bolesti bříška, zácpu ani jiné zažívací potíže.

Kdyby existovaly nějaké obecné směrnice, podle kterých vybrat mléko, rodičovský svět by byl jednodušší. Z regálů na vás číhá několik různých značek, přičemž všechny slibují to nejlepší. Na co se tedy zaměřit? Chutnají všechna ta mléka stejně? Jsou ty dražší automaticky i kvalitnější a lepší? Džungle, ve které se přestávám orientovat, i když jsem měla pocit, že svět mateřství už zvládám levou zadní. Jako první jsem zvolila značku, kterou nám doporučila pediatrička. Je přece „od fochu“, bude to vědět nejlépe. Nicméně, každé dítě je jiné, a ani ona nemá věšteckou kouli a neumí předpovědět, jak mléčko sedne. A našemu Adámkovi jednoduše doporučené mléko nesedlo. Tak jsme museli hledat dál.