Dnes jsme vyrazili cvičit.

Problém č. 1. Kuba, spavec, měl vyrazit z domu, v mém doprovodu, v 8,15. Od večera jsem si říkala, že ho budu muset, chudáka, budit...no a v 5,50 (v 5,50!!!!!) slyším: Jabí, mami, mami, babi, pápá, bá (bác nebo baf, podle příležitosti), takže každodenní ranní opakování slovní zásoby. Už neusnul...

Problém č. 2. Kuba mně tam usne nebo bude protivnej - houby!

Jen jsme dorazili, Kuba se vrhnul do sálu a vůbec, VŮBEC, si mě nevšímal. Postupně osahal a/nebo olízal všechny děti, maminky, zdi, balóny, hračky a já nevím co ještě a po hodině, když jsme měli odejít hodil hysterickej oblouk a obličejovou grimasou mi sděloval - ty hrozná matko, koukej se ztratit a mě tady nech, já tu budu i přes noc!!! No nenechala jsem ho tam, co bych si bez něj počala, kdo by mě v noci budil????

No a závěr: nechápu smysl cvičení miminek - děti nevnímají a rozbíhají se různě do prostoru, kde je nahánějí jejich nebo cizí matky. Cvičení má smysl v tom, že je dítě mezi hordou skoro stejně starých minilidí, promluví spolu a trošku se pošťouchají. A tato hodina měla jednu krásnou pointu - Kuba se uprostřed sálu vzepřel na nožkách, na ručkách a hlavě, vystrčil zadeček ke stropu, zapéroval a odrazil se rukama a........stál asi dvě vteřiny.Pak ho to tak rozesmálo, že sebou prásknul k zemi, já se skoro rozbrečela a po obědě jsme vyrazili koupit botky. Jó, moje drahý dítě 🙂.

Včera jsem dostala od nové gynekoložky ke které jsem přešla v 25.týdnu prenatal box. Dostala jsem ho i od starého gynekologa. Ale velký rozdíl v nich je. Tento byl zalepený  a byla v něm lahvička, vzorky, časopis a letáčky.... Od starého byl otevřený a bylo v něm jen pár letáků. Takže milý pan gynekolog nejspíš vše vybral a kam to dal to netuším. Ale jsem šokovaná co lidé dokážou....

Jak se říká: "Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech." Dnes nechápu, jak jsem si mohla myslet, že smutné příběhy o potratech, zamlklých těhotenstvích a podobně se nás vůbec netýkají. Snad jsem tu "jistotu" nabyla z toho, že když už mám za sebou jedno téměř bezproblémové těhu a krásnou a zdravou holčičku, nic podobného se mě netýká. Jak jen jsem mohla být tak naivní... Dnes už to jsou dva měsíce a pár dní, co jsme i my přišli o naše miminko v 10tt. Otázky typu: proč se to stalo?, proč takovým způsobem?, proč zrovna my?, mě nepřestávají pronásledovat. Touto cestou bych především chtěla poděkovat svému manželovy, který celou tu hrůzu prožíval se mnou. Nikdy, ani ve snu, by mě nenapadlo, jak úžasně se zachová a jak celou tu věc zvládne. Díky i naší Anežce, za to, že je. S ní bylo vše mnohem jednodušší. V neposlední řadě, díky, lékařskému personálu Motolské nemocnice, který se choval neuvěřitelně profesionálně a citlivě. A jak se to všechno přihodilo? Chtěli jsme s manželem dětičky hodně brzy po sobě, proto jsme se rozhodli, že po porodu naší dcerky Anežky nebudeme řešit žádnou antikoncepci a až to přijde, tak to přijde. Přišlo to hodně brzy... Hned po první MS, takže přesně půl roku po porodu jsem zjistila, že jsem znovu těhotná. Kdyby vše probíhalo tak jak má, narodilo by se nám druhé děťátko v dubnu 2011, to by naší Anežce byl rok a dva měsíce. Osud to však chtěl jinak... Mé druhé těhotenství probíhalo dost odlišně od prvního. V době, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem začala špinit. Všude píšou, že špinění v tomto období je naprosto normální, tak jsem nijak nepanikařila. Až když jsem za měsíc začala špinit znova a špinění začalo pomaličku přecházet v slaboulinké krvácení, trošku jsem znervózněla. Navíc jsem začala mít nepříjemný tlak v podbříšku. Rozhodla jsem se navštívit pohotovost, byla totiž sobota. Na pohotovosti mě dr prohlédl, řekl, že miminko je o.k., ale že je menší než podle MS. Předepsal mi Ascorutin, nařídil přísný klidový režim a jela o něco klidnější domů. V neděli byla situace stále stejná, slabě jsem krvácela a tlak v podbřišku byl nepšíjemný, ale ne bolestivý. Jen jsem velice špatně snášela to, že musím ležet a nemůžu mojí malou holčičku ani pochovat, ani si s ní hrát. To byl pro mě vyloženě trest. V pondělí jsem navštívila svou dr, která mi rovněž řekla, že miminko je o.k. a krásně mu bije srdíčko. Ale to, že je o dost menší než podle MS, prý spíš ukazuje na to, že není vše úplně v pořádku. Domů jsem šla se smíšenými pocity. Trápila mě hlavně ta nejistota. Večer, když jsem manželovi vařila večeři, jsem měla najednou takový pocit, že uvnitř mě cosi prasklo, ten tlak, který mě už víc jak týden trápil, zmizel jako mávnutím kouzelného proutku, a já věděla, že je konec. Bohužel jsem se nemýlila. Nebudu tady přesně popisovat, na co vše, se musel můj manžel dívat (ještě jednou, klobouk dolů...). Krvácela jsem opavdu příšerně, vůbec jsem netušila, jak zvládnu cestu do nemocnice. V nemocnici už jen dr konstatoval, že jsem potratila a musí mi udělat revizi. Na sál si mě ihned sám odvezl. Já byla kupodivu klidná a tak nějak smířená. Vlastně mi bylo úplně jedno, co se mnou udělají. Uspali mě a já se pořádně probrala až na pokoji, když už bylo po všem. Matně si pamatuji, že cestou ze sálu jsem mluvila s manželem. Paradox byl, že fyzicky jsem se cítila mnohem lépe, než za celý poslední týden. Psychicky jsem na tom byla o dost hůř. Bohužel už jsem měla svou jistotu, že bylo opravdu něco špatně. Byla jsem v nemocnici, bez miminka v bříšku, bez Anežky a bez manžela. Celou noc jsem se převalovala a přemýšlela, jak to bude dál. Naštěstí hned ráno mi sestřička řekla, že mě hned po vizitě půstí domů. To jsem hned ožila a nemohla se dočkat. Následovalo celkem pohodové šestinedělí, ve kterém přišla i MS. Na příčinu toho všeho lékaři samozřejmě nepřišli. Přesto, že jsem jim několikrát opakovala, že jsem bojovala s nějakým bacilem, nikoho to moc, vlastně vůbec, nezajímalo. Já osobně jsem přesvědčená, že to u nás byla souhra více faktorů: já, tak brzy po porodu, navíc stále kojící, manžel bere silné léky na svou nemoc a bacil, ten to asi vše dovršil. Navíc, podle všech dostupných metod určení pohlaví dítěte (dle věku matky atd.) jsme měli mít chlapečka. Věřím, že to opravdu byl chlapeček, protože kdyby to byla bývala holčička, určitě by to zvládla. My holky, jsme prostě mnohem odolnější... Dnes už jsem i po kontrole po šestinedělí u své dr a zdám se být O.K. Ani jsme nedostali žádné doporučení, jak dlouho počkat s dalším snažením, ale v tom máme naprosto jasno. S manželem jsme se totiž rozhodli, že nyní už nebudeme na druhé děťátko tolik pospíchat. Dáme si půl roku pauzu a pak se o ně pokusíme znova. Kdyby se nám podařil Vodnářek, Rybička nebo Beránek 2012 byli bychom neuvěřitelně šťastní. Čas je opravdu ten nejlepší lékař. Čas a naše Anežka😉)) Příště to určitě vyjde a my pořídíme naší úžasné dcerušce Anežce bratříčka nebo sestřičku. Věřím v lepší zítřky.

Jmenuji se Petra je mi 20 let a mám skoro dvouletého syna Martina.

30. týden těhotenství

Miminko teď měří asi 40 cm a váží přibližně 1300 gramů, je obklopeno zhruba 0,8 l plodové vody. Dítě roste, přibývá plodové vody, zvětšuje se děloha. Dítě má už obočí a řasy, na hlavičce mu rostou vlásky. Rozlepují se oční víčka, vyvíjejí se nehty. Období aktivity se střídá s obdobím klidu. Dítě reaguje na chuť, dotyk, na to, co vidí, co slyší. Reaguje též na vnější stimuly – například, jestliže se bouchnete do bříška, může kopnout nebo vrátit úder.
Tu a tam se dítěti i něco zdá, 80% doby spánku tráví v REM (snové) fázi.
Je logické, že se v této fázi růstu zřetelně urychluje vývoj mozku. Rychle se vytvářejí nová nervová vlákna, rovněž vzruchy putují tělem rychleji, čímž umožní miminku lépe se učit novým věcem, až bude venku. Miminko se obaluje stále tukem, mozek je plně vyvinut, pokud není otočené k pánevnímu dnu hlavičkou, nic to neznamená, má ještě dost času, aby se do porodu otočilo správně.

Co se děje ve vašem těle

Kolem období 30. týdnu těhotenství se můžete cítit trochu více unavená, zvlášť pokud míváte problémy se spaním. Může se vám také stát, že se budete cítit i nešikovná a budete mít pocit, že se vám nic nedaří. Nebojte se, to je naprosto normální. V průběhu těhotenství dochází ve vašem těle k mnoho změnám. Nejenže jste těžší, ale také díky těžšímu a většímu bříšku dochází k přesunu těžiště ve vašem těle, plus hormonální změny mohou způsobit menší potíže s udržováním rovnováhy.

Vyšetření

V tomto nebo v dalším týdnu absolvujete i poslední ultrazvukové vyšetření (jen v případě nějakých problémů, či přenášení budete pravděpodobně poslána na další UZV vyšetření v následujících měsících). Při tomto ultrazvukovém vyšetření se kontroluje růst plodu, jeho poloha (naléhání hlavičkou dolů nebo koncem pánevním – většina dětí je v tomto týdnu otočená hlavičkou dolů, obrat je však možné očekávat do 36. týdne, resp. i do posledního dne těhotenství je stále možný), poloha placenty (jestli není uložená pod dítětem v porodních cestách, v tomto případě je nutný císařský řez), množství plodové vody (malé množství může značit hypotrofii plodu, velké poukazovat na možnost vývojových vad), celkový vzhled tělíčka, hlavičky, hrudníku, bříška a končetin, je možné určit pohlaví.

Mám moc ráda tento web. Chodím sem už několik let. Za posledních pár měsíců se to tu hodně vylepšilo. Nechápu však pár lidí co si myslí, že vlastnictvím soukromého písečku na internetu zabrání nějakému chytrákovi, aby jim kradl bábovičky.Ona totiž nestačí běžná pravidla virtuální slušnosti, nyní musíte plnit kvóty příspěvků a dokazovat, že nejste tím zlodějem lékařského a zpovědního tajemství. Že tady žádná taková tajemství nejsou? Taky bych řekla! Stále se totiž jedná o DISKUZI NA NETU! 

11/2007 po dlouhodobě špatných výsledcích děložního čípku doktor rozhodl dál již neotálet a podstoupit konizaci.Tak i my dva jsme se rozhodli že není důvod dál na nic čekat a začali jsme hned po zákroku plánovat svatbu a po té založit rodinu.

14.7.2008 nádherná svatba

31.8.2008 večer mě přepadly hrozné bolesti břicha a o pár hodin později jsem byla převezena do nemocnice s mimiděložním těhotenstvím.Vůbec jsem netušila že jsem těhu.Vzhledem k tomu že mně na poprvé doktor v nemocnici zanedbal a poslal domů,vrátila jsem se o pár hodin pozdeji v hrozném stavu.Operace proběhla doslova na poslední chvíli.Ale nakonec vše dobře dopadlo.Tedy když pominem to že jsem přišla o dítě a vejcovod.

11/2008 jela jsem do lázní v Klimkovicích které jsem si báječně užila.Jen jsem si od toho naivně slibovala,že přijedu domů přivítám se s manželem a budu těhu

5/2010 vzhledem k tomu že se nám stále nezadařilo jdu na laparoskopické vyšetření zda je vše v pořádku.Byly nalezeny nějaké srůsty.Něco bylo odstraněno něco bohužel nebylo možné zlikvidovat.Levý vaječník byl srůsty obalen a není jasné zda je použitelný.Pravý vejcovod i vaječník by měli být v pořádku.Rozhodla jsem se těhotenstvím se teď chvíli nezabývat a užívat si života takový jaký je.

24.9.2010 na testu objeveny // nemůžu tomu uvěřit

Už jsem začínala mít špatný pocit, že ještě nemám připravenou postýlku, do porodu sice ještě 6 týdnů, ale kdo ví. O jednu postýlku na kterou jsme měli složenou zálohu jsme přišli, neboť chlapeček který v ní od narození nespinkal si to náhle rozmyslel a začalo se mu v ní líbit, takže paní volala že nám postýlku neprodá. Začala jsem opět hleda a v pátek jsem na netu našla krásnou postýlku a dneska mi ji pani (byla velmi laskavá) dovezla až domů, dokonce již složenou, takže to bylo celkem bez práce. Tak huráá Sněhuláček bude mít kde spinkat.

2.11.2010 - Kontrola v CARu, jestli cysta opravdu zmizela. Měla jsem pochybnosti, protože mě pravý vaječník stále pobolíval. Podle UTZ tam opravdu nějaký mikroútvar je, ale dle MUDry se s ním nebude nic dělat a budeme doufat, že je ve fázi mizení a nikoliv růstu. Podle krevních odběrů mám stále pozitivní protilátky, takže Prednison to nijak neovlivnil, ale brala jsem ho jen krátce, takže možná proto. Nic ale nebrání tomu, abych se připravila na dlouhý protokol z folikulární fáze, takže jsme podepsali všechny potřebné dokumenty a dnes už nevezmu ATC. MUDra říkala, že tentokrát ale nebudu stimulovat Puregonem, takže čínského křečka zavíráme do klece 🙂 A budeme míchat, což znamená pravděpodobně Menopur, čímžto děkuji ženám po menopauze 🙂

5.11.2010 1. DC zítra píchám Zoladex, bude sobota, v CARu mají zavřeno

6.11.2010 2. DC dnes píchám Zoladex. Prý by ho měl dle MUDry píchnout zdravotnický personál, což v sobotu znamená pohotovost. Taky ale zároveň říkala, že to pravděpodobně nebudou umět, ale prý snad umí číst, takže si návod přečtou. No a protože já umím číst taky, i když zdravotnický personál nejsem, ale zase mám svoje tělo ráda a zdravotnický personál by mě v sobotu mít rád nemusel, rozhodla jsem se, že si ho píchnu sama. Což jsem i udělala, pravda, nedocenila jsem informaci doktorky o tloušťce jehly, což mě na moment zpomalilo (manžel se zdekoval, že se na to nemůže dívat), ale slavně jsem zvítězila 🙂) V břichu mám sice díru jak vjezd do pískovny, ale vůbec to nebolelo.

A teď 14-20 dní čekání na kontrolní UTZ, jestli moje tělo usnulo, jsem zvědavá, co se mnou ten umělý přechod bude dělat ...

9.11.2010 a je to zase tady :-/ krve jak z vola, crčí ze mě proudem, v CARu už není doktor, tak mi zbývá jen doufat, že se to zastaví samo, pohotovost mi již dříve MUDra zakázala, že prý musím vydržet ...

10.11.2010 odjíždím na 3 dny na služební cestu, asi to bude krvák 🙂) Brašnu plnou vložek a tamponů typu "super plus", v oblasti, kam jedu, se nachází pouze Penny market, na nic jiného se zde nezmohli, přiznávám, že mám docela strach, co mi moje tělo připraví za překvápko. Evidentně se mu do přechodu moc nechce ...

mala dela srasne pokroky krasne se smeje nahlas,pase koniky,bere me i mimu manzelovi bryle,taha nas za vlasy,nahlas se nadherne smeje a hlavne kdyz j dam pred zrcadlo a delame berany berany duc to je nadhera ji poslouchat. je strasne hodna a roztomila holcicka. neni to tak dlouho co jsem pocitala dny do orodu a byla jsem strasne unavena,bolela me silene zada a prsa ty na tom byli nejhur nemohla jsem si jich ani dotknout.vetsinou jsem nemohla lezet na boku ale porad na zadech. a ted mali za 1tyden bude 7mesicu.ale cas  nejde nelze zastavit. porad nam budou deti nicim prekvapovat.uz at to jsou dobre ci spatne zpravy. jinak zpatky k verunce. moc se mali libi v detskem klubu co chodime kazdy patek je to od deviti rano do jedenacti nekdy do pul dvanacte podle toho jak rychle chodi maminky s detmi pryc. mala ma v klubiku spousty hracek a deti a to se ji libi protoze je stredem pozornosti. jsme moc radi ze ji mame. hlavni je ze je zdrava. a dela pokroky. je proste dokonale a hodne miminko.

ps:a verunka vubec nikdy nemela dudlika.i bez nej to jde. alespon bude mit v poradku zuby.

s pratelskym pozdravem Veronika a mala Verunka

Vždycky jsem chtěla být mámou. Odjakživa jsem se rozplývala nad kočárky s miminky, nad miniaturními oblečky v obchodech nebo nad batolícími se špunty na pískovišti. Zkrátka jsem věděla, že jednou budu chtít být mámou a mít právě takového rozkošného drobečka.

Když jsme se s Mírou vzali, doposud tikající biologické hodiny začaly bít. Měla jsem vedle sebe chlapa svého života a byla přesvědčená, že nikdo jiný nebude lepší táta než on. Miminko jsme si přáli oba, tak jsme na něm začali pracovat.

Počít, donosit a porodit zdravé dítě je dnes obrovské štěstí, proto jsem byla neskutečně šťastná, když jsem jednoho listopadového rána (mimochodem, byl to pátek třináctého) držela v třesoucích se rukou pozitivní těhotenský test. Euforii co chvíli střídaly obavy a strach, aby všechno probíhalo bez problémů, aby naše miminko bylo zdravé, rostlo tak, jak má, zkrátka aby se z obyčejných dvou čárek na testu stal za devět měsíců neobyčejný a vytoužený človíček.

Těhotenství jsem si nesmírně užila. Žádné problémy, žádné nevolnosti, ze svého života jsem eliminovala stres a napětí. Vše jsem podřizovala potřebám svého těla, protože jsem od začátku ctila teorii „potřeby mého těla = potřeby mého dítěte“. Možná i proto vše probíhalo hladce, devět měsíců uteklo jako voda, přišel den D a já se stala mámou.

Nikdy nezapomenu na to, když jsme se s naším maličkým poprvé uviděli. Ležel vedle mě v prosklené vyhřívané skříňce zabalený do neforemné zavinovačky, na hlavě měl učesaného kohouta a s obrovskou vervou si cumlal svou malou rozmáčenou pěstičku. Koukali jsme na sebe a já se do něho zamilovala. Věděla jsem, že za tenhle pohled bych dala všechno na světě, že za to stála všechna bolest a vyčerpání, které jsem cítila. Uvědomila jsem si, že tenhle malý tvoreček je můj syn, kterému jsem dala život, a tomuhle pocitu se nevyrovná nic na světě.

Stala jsem se MÁMOU. Jak krásně to zní! Ocitla jsem se v roli, která je pro každou ženu tou nepřirozenější a přesto stále častěji tolik nedosažitelnou. Proto si vážím toho štěstí, že mohu vychovávat vlastní zdravé dítě.

Vývoj plodu - 29. týden těhotenství

V této době těhotenství Vaše dítě roste nyní poměrně rychle, takže i nepoměr velikosti hlavy dítěte a zbytku jeho těla pomalu mizí. Bříško dítěte se pomalu zakulacuje díky tuku, který se více ukládá. Plodu se v této době vyvíjí dále vnitřní orgány jako je mozek a plíce. V této fázi těhotentství také již začínají první stahy.   

Délka plodu (od hlavy k zadečku): 25-30 cm

Hmotnost plodu: 1100 g

Co je již u plodu vyvinuto

Stále se zmenšuje poměr mezi hlavou a tělem vašeho dítěte. Dítě se stále rychle vyvíjí. Jeho těho je obalené v takové mazlavé tekutině (vernix), je to ochranná vrstva, která ho chrání před tzv. maceračními účinky plodové vody.

Potíže a nemoci u novorozenců

Opruzení zadečku

K opruzení zadečku dochází působením zbytků stolice na kůži v teplém prostředí pod plenkami. Kůže zarudne, svědí a bolí.
Abyste zabránili opruzení, pečujte důsledně o zadeček svého děťátka. Nenechávejte ho dlouho v mokrých plenách, po každé stoličce omyjte jemně, ale pečlivě zadeček, a ošetřete ho mastí proti opruzeninám.
K očistění zadečku zejména na cestách se hodí textilní ubrousky

Nadýmání

Nadýmání trápí každého novorozence a malého kojence. Břišní stěna dítěte je slabá a dítě se neumí plynů ve střevě zbavit. Plně kojené dítě snad částečně ano – v závislosti na stravě matky.
Co je možné proti nadýmání vyjma úpravy matčina jídelníčku udělat?
Vyzkoušejte masáže bříška, přikládání teplé pleny na bříško, uvolnění větrů rektální rourkou nebo v krajním případě medikamentózní léčbu podle rady lékaře. Od osvědčené rady našich babiček – podávání lžičky kmínového nebo fenyklového odvaru dítěti před kojením je upuštěno, čaj může pít matka.

Rýma a kašel

• Všechno to začalo, když jsem měla 15 let ... zamilovala jsem se do chlapce (Jakub), se kterým jsem si přestavovala, že budu věčnost, že s ním bude mít rodinu, ... Byl ke mně strašně milý, galantní, ... pořád mi vyznával jako mě miluje🙂 Připadala jsem si jako v nebi ... Během přišlo i na první milování s ním ... měla jsem strach, ale jsem se také těšila, protože mi to k tomu patřilo ... Vždy jsme se milovali s ochranou ale ten úplně poslední krát bez, protože neměl on neměla jsem já ... A vyslovil tu bájnou větu: Neboj ved já dám pozor! Omyl! Věřila jsem mu, protože jsem ho milovala av ten jeden den jsme počali ne naši ale moji dcerku ... Když jsem se dozvěděla z 3 pozitivních testů, že čekám dítě nevěděla jsem co dělat ... Druhý den jsem šla za Jakubem krásné s úsměvem na tváři jsem mu řekla: Kubko čekáme spolu děťátko 🙂 čekala jsem úsměv, radost, lásku, polibek ale přišel hněv, nadávky, urážení a ještě jedna věta, kterou jsem od něj toho mého přítele nikdy nechtěla slyšet ... řekl: že nesnáší mě a nesnáší dítě ve mně .... Od strachu a smutku jsem se neuměla ani nadechnout jen jsem se otočila a pláčem utíkala domů ..... Po týdnu se mi Jakub neozval ... řekla jsem si fajn tak Jakub už pro mě neexistuje, ale začala mě trápit další otázky: Mám to říct rodičům? Jak jim to mám říct ?.... na druhý den jsem šla za maminkou a řekla jsem jí co se stalo ... upřímně? nebyla nadšená .... ale ani jedním jediným slovem mi neřekl nic špatného ... přišel na řadu táta ... ten mi hned řekl, že půjdu na potrat ... Já jsem ani jedinou vteřinu nezaváhala a řekla jsem: JA SE O SVÉ dítě postarat .... tato věta mě nastartovala abych ukázala, že i puberťačka se vím postarat o své děťátko ..... Rodiče mi přispěly do výbavičky ... a přispívají mi dodnes ... Teď mám 16 let a jsem milující maminka mé krásné a zdravé dcerky .... můj život se změnil o 360 stupňů k lepšímu .... Hodně lidí mě kvůli tomu nemá rádo, ale já se nevzdám. ... školu si dokončím a vše ostatní přijde potom ....

Dnešní "rozhovor" s Kubou.

Ráno se probudil, sedl si, vyndal si dudlíka, natáhl se ke mně a dal mi ho do pusy a řekl: "ma" (=na), tak jsem si ho vzala a říkám: "díky". Pak jsem si ho vyndala, dala jsem mu ho do ruky a říkám: "na" a Kuba na to: "tökö" (=díky). Dal si ho do pusy, lehnul si a spokojeně mručel...

Asi mám doma Maďara 🙂.

s přítelem,dnes už manželem,jsme už sedm let,loni v říjnu jsme se pro to rozhodli,že se pokusíme o miminko,vyšlo to hned a v červenci se nám narodila naše milovaná dcera Nicolka,kterou moooc milujeme a dělá nám samou radost!!!!

http://vimeo.com/5648654

Halí,belí

Halí,belí,koně v zelí

a hříbátka v petrželi,
a kravěnky,jak panenky,

šly se koupat do voděnky.

*  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *

Spi, ma malá

Dětský očkovací kalendář

Dětský očkovací kalendář je dán v ČR legislativou. Obsahuje přehled očkování a přeočkování proti infekčním chorobám, jenž by mělo každé dítě absolvovat.

Základní očkování

• TBC - od 4. dne do 4. měsíce dítěte
• Záškrt, tetanus, černý kašel, hepatitis B - od započatého 9. týdne dítěte
• Dětská obrna od 2,5 měsíců do 14 měsíců dítěte
• Dětská obrna za 1 až dva měsíce po předchozím očkování
• Záškrt, tetanus, černý kašel měsíc po prvním očkování
• Záškrt, tetanus, černý kašel měsíc po druhém očkování
• Spalničky, příušnice, zarděnky po 15. měsíci dítěte

Přeočkování

• Spalničky, příušnice, zarděnky za 6 - 10 měsíců po prvním očkování
• Dětská obrna za 1 rok po prvním očkování
• Zarděnky ve 2 letech dítěte
• Záškrt, tetanus, černý kašel v 18. - 20. měsíci dítěte
• Záškrt, tetanus, černý kašel v 5 letech dítěte
• TBC v 11 letech dítěte
• Dětská obrna ve 13 letech dítěte (většinou však v květnu)
• Tetanus ve 14 letech dítěte (dále vždy po 10 letech)
• TBC v 18 letech dítěte (pouze při negativním testu)

Ahoj holky moje!!!! 🙂

Je to jako včera,co jsem se v noci vzbudila,s úmyslem jít čůrat a praskla mi voda....Není to včera,už to bude dva měsíce a to krásný,ale taky opravdu těžký období máme za sebou 🙂

Timto chci strašně moc poděkovat Vám všem za krásný zprávičky,komentáře a za obrovskou psychickou podporu,které se mi od Vás dostalo,opravdu jste mi strašně moc pomohly a jsem Vám za to tuuuuuze moc vděčná!!!!Člověku v tu chvíli připadá každý den nekonečný a všechno pozitivní v nedohlednu,ale teď,jak jste mi psaly,opravdu vidím,jak strašně rychle to uteklo a zlatíčka nám rostou doma před očima 🙂

Není opravdu nic krásnějšího,než být maminkou,pozorovat ty prcíčky,jak každý den umí něco nového,jiného,jak jsou prostě úžasnýýýýýýýýýýýý!!!!!!!!Ano,jsou to taky nervy,když se děje něco jinak a my to neznáme,hned plaším,ale myslím,že to jen vypovídá o mateřský lásce,o tom,že máme o děti strach,protože je tak moc milujeme.... 🙂 Je to opravdu jako včera,když jsem začala chodit na stránky -Čekání na IVF,poté na dvojčátka a teď už stihnu jen občas něco dočíst,ale psát zatím tolik nestíhám 🙂 Holčičky už se začaly hlásit o jídlo,Sašenka pláče u Vojtovky,je krásně vidět,jak z nich rostou slečny a umí už dát najevo,že se jim něco nelíbí,do nedávna ani nazabrečely 🙂 🙂 opravdu to letí....

Ještě moc gratuluju všem maminkám z My holky těhulky z Čekání na IVF a všem maminkám z dvojčátek,všechny Vás sleduju,chci Vám poblahopřát,už už se chystám,ale tu se ale začne vrtit peřinka v postýlce nebo je čas papání,či si uvědomím,že jsem nacpala sice pračku prádlem,ale už jsem ji nezapnula 😀 😀 😀 A  už jsem zase v tahu a je po gratulacích...Tak se moc omlouvám a GRATULUJUUUUUUUU!!!!!! 🙂

Ještě jednou Všem obrovský díííííííííky a přeju Vám a miminkům kupy zdravíčka,pohody a láskou věřím,že přetíkáme všechny!!!!! 😀

Milé maminky,

přišlo to náhle. Najednou jsem začala zvracet. Myšlenka na těhotenství mě ani nenapadla. To přítel už dřív říkal, že jsem asi těhu,ale já tomu nevěřila. První dva měsíce učitelkou a už na mateřskou? Naštěstí mám blízkou kamarádku, která je těhotná a o své fazolce již ví, tak mě prosila, ať zkusím test a ten se vybarvil rychle. Překvapení s kapkou slzy štěstí i překvapení. No a pak první prohlídka v nemocnici. Ano, jste těhotná. Teď se snažím dávat tomu malému co nejvíce toho, o co si samo řekne. Čekám na první prohlídku u svého lékaře 2. 11. Čekáme, ale zatím nic neříkám. Pořád jsou ve mně obavy, abych prošla zdárně prvním trimestrem. Přeju všem nastávajícím maminkám hodně zdaru a pohody. Jen pohodu 🙂

začalo to 9.10.v jedenáct v noci mi začali kontrakce hned po dvou minutách.šla jsem do sprchy jestli mi to nepřejde ale po sprše mi bolesti nepřešli tak manžel ve dvanáct v noci řekl že pojedeme do porodnice že to mám hodně častý a tak jsme vyrazili.Porodku máme kousek tak v půl jedný už jsme byli na příjmu a když jsem jim řekla že mám bolesti po dvou minutách tak mě hned poslali na sál na monitor a porodní asistentka mě přijala a vyšetřila jenže zjistila že sice kontrakce mám silný ale hrdlo daleko aq tak nás nechali na sále stím že se to snad rozjede.Manžel bylhned od začátku semnou.v šěst ráno mě přišel vyšetřit dr. a zjistil že se nic nezměnilo už sem byla po sedmi hodinách bolestí v osm ráno přišel jinej dr a řekl že mi dají iněkci proti bolesti a bud se mi porod zastaví a nebo rozjede.Jenže mě bolesti přestali, v 10 dopoledne jsem manžela poslala domu se vyspat a taky jsem spala na sále, slíbili mi že mě přesunou na normální pokoj ale neměli žádný volný tak jsem pořád zůstávala na sále.ve řčtyři odpoledne kponečně přišel dr. stím že mě daj na pokoj a že mě ještě vyšetří a byl to šok když  mi oznámil že už jsem otevřená a připravená že jestli chci tak mi píchne vodu a tak jsem řekla že jo tak mi ji píchl okamžitě mi naskočili silný bolesti.manžel dorazil kolem půl pátý akorád byl na cestě za mnoou tak byl překvapenej když jsem mu řekla že už rodíme.měla jsem šílený bolesti nedalo se to rozdýchávat v šest večer už jsem měla půlku porodu za sebou pak mim píchli ještě něco do žíly na urychlení a pak se šlo už tlačit a na pár zatlačení vylezl v 19:12 Filípek na svět nádherný a nezapomenutelný okamžik.

Takže když to tak vezmu tak na sále jsme byli 19 hodin ale od píchnutí vody byl malej za 3 hodiny venku jen škoda že mi nepraskla sama a malej nás tak napínal a do poslední chvíle jsme nevěřili tomu že se opravdu narodí 10.10.2010

kdyz jsem cekala malou tak jsem mela po ranu strasne navaly horka a porad jsem musela mit po ranu sladke.. jinak muj porod byl narocnych a dlouhych sedm hodin po kterych jsem myslela ze budu rodit az druhy den .protoze v liberecke nemocnici byla jedna starsi sestra a ta mi rekla ze to na porod nevypada ze to budu muset preckat do druheho dne,ale pak za deset minut prisla jedna prijemna doktorka a ta do me sahla praskla mi plodovou vodu a rekla propana krale vy uz rodite..porod mi vyvolali v pul druhe odpoledne a ve dve odpoledne byla venku..ani nevim jak ze me vylezla ven byla to pro me obrovska uleva..jen si pamatuji na malou jak trochu zaknourala a otevrela pomalu ty sva modroocka a byla nastvana ze neni u maminky v teplicku...a manzel byl tak dojaty radosti ze kdyz ji poprve uvidel tak brecel....na takove veci se neda zapomenout...ted uz to bude pul roku co je nase mala krasna verunka venku a dela nam jen a jen samou radost..dela velike pokroky . a pocitame ze za dva az tri mesiuce zacne delat sve prvni krucky...kdo ma miminko tak pochopi ze mit miminko zdrave a hezke co dela jen samou radost tak vi ze by se miminka nikdy nevzdal .. a u nas to plati dvojnasobne...

Kontrola proběhla jako vždycky, moč, krev a ultrazvuk. Dneska se byla na Sněhuláka podívat i mamča (budoucí babička), ale už toho moc k vidění není. Čím ubývá plodová voda tím menší je viditelnost. Ale něco vidět bylo, hlavička, bříško a hlavně tlučící srdíčko. Sněhulda má přibližně 1910 gramů. Za 14 dnů jdeme k paní doktorce na posledy a pak už si nás převezme porodnice v Podolí. Již jsem dostala formulář na mateřskou a od 1.11.2010 nastupuju. Už se těším, že nebudu muset denně vstávat.

22.9. opětovně naměřen vysoký tlak. Okamžitá PN, vypsán Dopegyt :o((. Kontrola za týden.

Na další kontrole léky změněny na Vasocardin, protože Dopegyt nezabíral. Od té doby kontroly každý týden :o((

Ve čtvrtek 14.10. jsem začala krvácet. S přítelem jsme jeli na pohotovost, kde si mě nechali na pozorování. Řekli nám, že budeme mít holčičku (aspoň něco pozitivního). Dle lékaře se začala odlupovat placenta :o((. V neděli ráno špinění, v pondělí opět- užjen hlídají, abych nezačala krvácet- opět.

Zatím občas trošku špiním, ale krvácet jsem nezačala. Naštěstí. Po týdnu hospitalizace propuštěna domů. Ležet budu muset asi až do konce. V pondělí 25.10. jdu na vyšetření a UTZ, které mělo být už 18.10. Holčička je ale v pořádku, vrtí se už výrazně až se mi začíná boulet bříško :o))

Silně mi tvrdlo bříško už od 16. týdne, beru stále 6 tbl. denně magnesia a ascorutin.

Dneska 24.10. jsem poprvé ani nezašpinila. Jaká úleva :o))