Den před Silvestrem jsme s velkou radostí zjistili, že bude mít Adélka brášku nebo sestřičku .. Maminka viděla stín na těhu testu, tatínek neviděl nic ... 1.1. už i tatínek viděl, že to není jenom duch, ale že nás pravděpodobně bude víc ...

20.1. (6+6)těhotenství potvrzeno - mimi má 8 mm ...

4.2. (8+2)další UTZ a poté následovaly čtyři UTZ pokaždé po týdnu, protože jsem měla hematom...  Naštěstí se sám vstřebal s pomocí pilulek ... Mudr strašil i nemocnicí, ale raději jsem se poctivě šetřila ...

19.3. (14+4)UTZ + NT screening - bohužel vyšel hraniční, takže jsem šupajdila hned do genetické poradny .. Tam si vzali také trošku krve, která nebyla taky úplně O.K.. Čekali jsme na odběry v 16. týdnu a ty se pak kompletně porovnávaly - konečný verdikt - vhodný odběr plodové vody !!!

29.3. (17+0) AMNIOCENTÉZA - odběr nic moc ... Všichni říkali, že by to přirovnali k odběru krve .. To já teda ne !!! Na krev bych chodila denně, na AMC ne ..

16.4. ((19+4)Výsledky AMC.. Právě jsem se chystala do gentické poradny a v tom paní doktorka volala ... Sdělila mi výsledky a já zbytek telefonu probrečela .. Výsledky jsou v pořádku !!!!!! Čekáme ZDRAVÉHO CHLAPEČKA !!!!!!

dnes má Vojtíšek půl roku-uběhlo to jako voda,pokroky jsou znatelnější a on je šikovnější

Zdravim Vas mile Tehu, ale pripadne i damy, ktere jeste tehotne nejsou... Vcera jsem mela silene chute, a to jsem teprve ve 12tt... Tak jsem si dala pomeranc, jogurt, rohlik se syrem, a zajedla to slanymi bramburky 🙂 No kombinace doslova silena... Take jsem si pekne prekyselila zaludek, a bylo mi pekne soufl.  S kamaradem na facebooku, jsme se snazili prijit na to, co by me pomohlo alespon od paleni zahy, protoze je to "microbiolog"... Nakonec jsme dospeli k tomu nazoru, ze nejlepsi bude Coca Cola a zvykacky, ktere mi pri zvykani snizi PH v zaludecnich stavach a jeste mi pomohou travit. Huraaaa, jeden velky problem odstranen. No ale kdyz jsem se dnes rano probudila, myslela jsem, ze umru hlady a zizni... Vzala jsem si tedy koblihu s malinovou marmeladou a zapila ji troskou Coly... Aaaaaaaa Ups! muj zaludek si pochodoval nahoru a dolu jako na horske draze... Preci mi sladke nemuze skodit, rekla jsem si, ale opak pravdou, oboji co jsem pred par minutami pozrela obsahuje cukry, tudiz jsem do sveho prekyseleneho zaludku nacpala sladkou bombu.... Slibila jsem, ze uz to v zivote neudelam.... V poledne, jeste pred obedem, jsem sla na kratkou prochazku, protoze chvilinku svitilo slunicko, a tak jsem ho po tech zakabonenych dnech chtela alespo malicko vyuzit. Ze ja blbec nekam lezla, zvrkla jsem si kotnik, zmokla jsem jako slepice a rozbolela me hlava. Kdyz jsem se dala do vareni (abych mela uvareno drive naz prijde muj snoubenec z prace) nakrajela jsem si cibuli a kureci prsicka na prkynko, rozpalila si tuk na panvi a prskla tam cibuli... najednou koukam, novy vzkaz na facebooku, tak sup si ho precist nez ta cibule zacne sklovatet... ha a jak jsem se hnula od sporaku pul metru sup a ta cibule uz hnedla, pridala jsem tam maso, sul, pepr, papriku i palivou a trosku vegety, zamichala, prikryla poklici, a sla odpovedet.... vratim se zpet a chytla jsem to jen tak tak, ze jsem to nespalila... nakonec omacka dopadla skvele ... ale zase jsem se z toho poucila, ze odchazet od rozpalene plotny se nema ( i kdyz nevarim poprve)... jeste jsem si rikala, ze upecu nejaky zakusek ke kave ( kterou ted ovsem pije jen pritel) ale rekla jsem si, ze bude lepsi, kdyz to necham az na zitra, abych se nespalila , nebo nespalila tu buchtu :D protoze mam dnes na takove veci stesti.

A uz aby zase bylo teplo a slunecno, v takovych dnech me alespon neboli zada a netoci se mi hlava... A za par tydnu uz me ceka nakupovani vybavicky , postylky, kocarku a vseho mozneho... to mi z tech cen bude stat haro, jak se tak hezky cesky rika.... Ale pro "Nuniska" cokoliv :D Uz se tesim ....

tak jsem další která si na miminko bude muset počkat...po necelém roce snažení a upravování mého nepravidelného cyklu po vysazení HA jsem si řekla dost a objednala manžela na spermiogram.....a tak začla naše cesta a poznávání Fertimedu...Jsou tam úžasní lidé a hlavně je tam úžasný přístup.Od 29.3. máme za sebou jen samá vyšetření, já v podnělí absolvovala hydrolaparoskopii(ta dopadla o.k.)takže já jsem v pořádku, ale díky manželovu spermiogramu nás čeká IVF.Zítra jdu na kontrolu tak jsem zvědavá jak to bude probíhat dál....Bojím se jsem nedočkavá...Už jsme změnili i pojištovnu tak se hrozím i té finanční stránky....Najde se tu někdo kdo též chodí do Fertimedu?

Nick Datum+ hodina porodu Jméno dítěte Míry po narození Míry v 1 roce

Petruska01 31.3.2009 v 22.07 Štěpánek 2170 g / 44 cm

Pistalka.jana 12.4.2009 v 1:20 Kája 3200 g / 49 cm

Marcela72 27.4.2009 v 20:22 Antonie Berenika 2820 g / 48 cm

Misa.ottovka 28.4.2009 v 10:50 Simona Ella 2460 g / 48 cm

Christla 28.4.2009 Karolínka

Nápoj k vyvolání porodu podle Stadelmannové, prostě humus hnus:
Ricinový koktejl !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Připravte si směs z ricinového oleje(půl panáku) (ke koupi v lékárnách) s 0,33l meruňkovým džusem a hltem čiré kořalky(slivovice). Tuto vypijte. Během tří až šesti hodin se dostaví silné porodní bolesti. Pokud tomu tak není, musíte vycházet z toho, že se zatím dítě prostě narodit nechce.

Tak tohle jsem opravdu nepoužila, ale prý to fakt funguje.

        V  úterý 27.4.2010 jsem nastoupila do porodnice v Písku. Byla jsem 2 dny po termínu. Jelikož jsme poslední měsíc těhotenství měla hypertenzi, byla jsem přijata pro indukci porodu. Byla jsem vyšetřena (otevřená na necelé 2cm) , udělali mi monitor a UTZ (odhad  3500g). A začala jsem od  10 hodin sbírat moč na bílkovinu, kterou jsem sbírala 24 hodin. Jinak se nic jiného nedělo....

       Ve středu 28.4.2010 mi ráno na vizitě pan doktor řekl, že musíme počkat na výsledky moče a že by to viděl na první tabletku až zítra, protože mě nestihne vyšetřit primář a ten mě musí před tím vyšetřit. Tak jsem byla docela zklamaná, myslela jsem že začnem co nejdříve. No dosbírala jsem moč a odpoledne šla na monitor. Jenže malý tam děsně řádil, měl docela rychlou srdeční akcic (až ke 200) a hrozně velkej rozsah. PA se to docela nelíbilo, takže monitor mi natáčeli 2 hodiny a pak zavolali zástupce primáře. Ten přišel kouknul na to, vyšetřil mě a řekl,  že mi první tabletu dají už dnes v noci. Že nevidí důvod proč to zbytečně oddalovat.Tak jsem byla docela i ráda.  Takže večer kolem 21 hodiny jsem dostala první tabletku. A spala jsem krásně celou noc.

      Ve čtvrtek 29.4.2010 jsem šla ráno na monitor, ten už byl trochu lepší malý se konečně zklidnil. Doktorka mě vyšetřila, stále otevřená na 2 cm. Dala mi další tbl a že se uvidí. Já cítila že se mi už docela stahuje děloha, ale vůbec to nebolelo tak to bylo v pohodě. Během dopledne mi odešla část hlenový zátky a během dne zbytek.  Do odpoledne se nic nedělo, byla jsem na monitoru, ten byl dobrý. A odpoledne kolem 16 hodiny, jsem začala cítit, že mi ty stahy začínají už trochu bolet a jsou docela častý. Tak jsem si to schválně jen tak stopla a měla jsem je po 5 minutách. Ale ještě to byla jen taková mírná bolest. K večeru se to už trochu víc rozjelo, už byly spíš po 4 minutách a musela jsem to už rozcházet. Večer kolem 21 hodiny jsem šla na monitor a řekla jsem sestřičce, že už to docela trochu bolí a mám to tak po 4 minutách. Zkoukla mě, stále jsme byla otevřená na 2 cm. Doktorka mi zavedla rovnou 2 tbl a šla jsem zase na pokoj. S tím že sestřička řekla, že kdyby něco tak ať tam klidně zajdu. Takže já rozcházela každou 4 minutu stahy až do rána.

     V pátek 30.4.2010 v 1 hodinu ráno už ta bolest byla docela dost nepříjemná, a ještě jsem se snažila moc nebudit spolupacientky, takže jsem to opravdu rozdýchávala co nejtišeji.  Tak jsem se rozhodla a vydala se na porodní sál za PA a řekla jí že ty bolesti už jsou fakt docela silný. Ona mi píchla injekci a řela, že pokud to jsou poslové tak mi to za chvilku přejde a vyspim se a pokud se rozbíhá porod tak se to víc rozjede. Rovnou mě vyšetřila a stále jsem byla otvřená na 2 cm. No samozřejmě, že se mi to víc rozjelo ....a bylo mi trapný už chodit znovu za sestřičkou tak jsem to protrpěla až do rána....nejhorší noc mýho života!!! Ráno jsem se nemohla dočkat až půjdu na kontrolu na sál. Šla jsem zase na monitor, ten byl dobrý. PA mě vyšetřila a řekla že jsem se po tý injekci otevřela na těsný 4 cm. Tak jsem se trochu vyděsila, že za celou noc bolestí jsem se otevřela jen o necelé 2 cm.  Ale aspon se už něco dělo. PA mi řekla, že už tam zůstanu. Šla jsem na přípravu. Udělaly mi klystýr, vysprchovala jsem se a šla si lehnout na porodní sál a od této doby jsem byla připojená celou dobu na monitoru.Což pro mě bylo hrozný, protože při chůzi to ještě šlo ale na stole fakt ne. Tak jsem tam začala už docela hekat.   Doktorka mi řekla, že mi udělají dirupci blan aby se to trochu urychlilo...No představa horších bolestí byla děsná.  V tom přišla PA a zeptala se mě jestli nechci napíchnout epidurál. Tak jsem řekal že jo, že by to bylo fajn na chvilku si ulevit od bolestí. Tak v 10 hodin přišla doktorka z ARA  a napíchla mi ho. Do 11 hodin jsem tam ležela, úplně krásně bez bolestí. V 11 hodin mi přišla PA prasknout vodu. Moc jí to nešlo, tak jsem byla ráda, že jsem nic necítila. Chtělo se mi čůrat jenže to nešlo, tak mě sestřička vycévkovala. No a já si dále ležela, sice už jsem kontrakce začala trochu cítit ale nic hrozného. Ve 12hodin jsem byla otevřená už na  6cm.. Daly mi kapat oxytocin a to už sem začala kontrakce zase pořádně cítit. A každou kontrakcí to sílilo a bolelo víc a už se dost zkracovaly.  Postupně jsem se otvírala, hekala a myslela jsem že už to nevydržim. Pak přišla kol 13:30 PA , vyšeřila mě a řekla že už jsem skoro úplně otevřená, že už mi chybí jen lem. A že když mě to bude už tlačit trochu na konečník, tak to nemusim prodýchávat, ale můžu si klidně trochu zatlačit. Že už jen čekáme až se malý dorotuje dolů. No a asi po 2 kontrakcích sem začla cítit příšerný tlak na konečník, a když jsem to měla dovolený tak jsme zatlačiloa. Řvala jsem jak nevim co...přiběhla PA a hned do mě šáhla, a řekla že se dorotoval nějak rychle a běžela pro doktorku. No a pak jsem už byla úplně mrtvá. Kontrakce každou chvilku, silný tlak na konečník. PA mi dala nohy na kozy (což byl docela výkon je dát nahoru) a řekla mi, že musim při kontrakci co nejvíc zatlačit do konečníku. Jenže já byla úplně mrtvá, tlačila jsem ale spíš do hlavy.  A všichni na mě tlačte do konečníku...no děs běs. Neměla jsem skoro žádnou sílu, PA byla už připravená na to mi skočt na břicho..🙂 Malýmu zase nějak blba srdeční akce, tak radši zavolali i dětského doktora, to jsem se docela vyděsila. A doktorka řekla že musim pořádně tlačit aby byl co njedříve venku. Takže jsem musela tlačit a potom se jen nadechnout a znova tlačit. Byla to příšerně těžký, hend po sobě tlačit. Cítila jsme jak se mi rozepíná hráz, a pak jak mě dr. nastřihla tak se mi ulevilo a hlavička byla venku. Při další kontrakci jsem musela co nejdříve tlačit aby byl venmku celý. Jenže já už neměla sílu, zatlačila jsem jednou to troczu povylezl, ale pak jsem už fakt tlačila jak jsem mohla ale moc mi to nešlo...PA mi proto skočila na břicho aby malýmu pomohla ven...a potom jsem cítila jen hroznou úlevu. 🙂) Bylo přesně  13:48.  Viděla jsem na chvilku malýho ,jak vyklouznul ale doktorka ho dala hned dětské sestře , kvůli tý srdeční akci. Ale jelikož začal hned plakat tak jsem věděla, že bude určitě v pořádku. No a potom následovalo jen porození placenty, teda spíš mi ji PA vytrhla, bolelo to jako čert. A šití o tom nebudu radši ani psát. Ještě ted stehy trochu bolí..To šití bylo fakt hrozný....:-//

       No ale ten náš kulíšek za tohle všechno stál. Ještě jsem měla nějaké komplikace související s epidurálem. Ale už je to vše pryč.🙂 

Rozhodla jsem se, že se podělím o své pocity z mateřství. Nejprve jsem netušila, co mě čeká, malovala jsem si život s miminkem, následně pak s batoletem a také jsem snila o tom, co bude, až se z mého dítka stane dospělák. Mohu jen potvrdit, že heslo "Člověk míní a život mění" je pravdivé. O tom co bude mé dítko dělat, až bude dospělákem jsem už snít přestala, zatím můj život plně zaměstnává 20ti měsíční dcerka Nikolka, která dává zabrat nejen mě, ale i manželovi, babičkám, dědečkům
a dalším členům rodiny.

Nedávno manžel konstatoval, že naše krásná, milá dcera bohužel přestala chodit
a začala lítat. Ano doslova lítat, nemůžeme jí uhlídat, chození se pro ni nejspíš stalo obyčejnou nudnou záležitostí, a že by brala alespoň trochu ohled na své chudáky staré rodiče, to ani náhodou. Důkazem toho je naše návštěva ZOO. Byla by to určitě super návštěva, kdyby jen to naše dítko chvilku postálo, či posedělo a také se podívalo občas na nějaké to zvířátko. Kdepak zajímaly jí jen dětské atrakce
a schody. Takže jsem mohla Nikolku vzít na procházku po schodech u nás v baráku a pak následně na dětské hřiště a vyšlo by nás to levněji. Nicméně, děkovala jsem bohu, že jsem nešla do ZOO s malou sama a vzaly jsme i manžela/tatínka.
V opačném případě by mi určitě buď někdo odjel s kočárkem a věcmi, nebo odešel
s Nikolkou jako se ztraceným dítětem ke vchodu do ZOO. Největším náporem na nervy bylo asi to, když jsme se snažili postoupit směrem kupředu a odtáhnout Niki od nějaké atrakce, vypadalo to, že jí rozhodně krademe, tak moc křičela a kopala. Byli jsme nakonec všichni tak unavení, jako po nějakém maratonu.

Tak tedy můj sen o klidném dítěti, které krásně papá, hraje si, zajímá se o knížky, tak ten se velice rychle rozplynul. Každý den začíná stejně. Sotva ráno malá otevře oči, už mele, doslova mele. Konečně jsem pochopila manžela, proč mi občas říká, abych už pořád nemlela pantem, že ho bolí hlava. Asi to neřekl takhle doslova, možná nějak podobně, ale přesně tato věta vystihuje mé časté rozpoložení z Nikolky. A jak to asi tak vypadá, když ta naše malá ráno otevře očka?! Nějak takhle: Otevře jedno oko
a vynadá nějakou svou hatmatilkou své oblíbené plyšové hračce, po té otevře druhé oko a začne povykovat. "Maminko", "Maminko", "Kde je?". V tento okamžik nastupuji já, po čtyřech se vyplazím z ložnice a s polo otevřenýma očima jdu do dětského pokojíku. Malá na mě hraje spánek. Tak vyčkávám nad postýlkou, co se bude dít. Niki se po chvilce prudce otočí a řekne "kuk" a má ten nejhezčí úsměv na světě.
A pak už jen mele a mele, co mám dělat já, co má dělat Opi, tak se kupodivu jmenuje její oblíbený plyšák žirafa, což někdy strašně moc mate naše známé, a taky určuje tatínkovi, že rozhodně do práce chodit nemá. A to slovy: "tatínku, do pláce, neceš". Zvláštní na to všem je, že když pak tatínek nakonec do práce odchází, mává mu tak úporně, že to vypadá jako by nechtěla, aby se vrátil. Opak je pravdou.

Abych přežila den s tímto malým čertem, pardon s batoletem, musím hodně plánovat a vymýšlet aktivity, jinak by mě i sebe Niki ukousala nudou, to asi v tom lepším případě. Mám obrovské štěstí, že mám skvělé kamarádky, které mají dítka ve stejném věku a nebojí se nás pozvat na návštěvu, nebo přijet za námi. Do nedávna totiž ještě Nikolka všem těmto dítkům ubližovala, asi z lásky nevím 🙂 Vypadalo to asi takto: „Nikolko, přijde na návštěvu Kubík“, malá na to: „Guba, bum, bum“. Tak se snažím trpělivě vysvětlit: „Ale Nikolko, Kubíček je přece moc hodný, máme ho rádi“. Niki na mě chvilku kouká, opakuje slovíčko rádi a pak dodá: „Gubík, bum, bum“
a běží si připravit něco, čím by chudáka Kubíka mohla majznout. Ach jo prostě se s tím nedá nic dělat a jen trpělivě vysvětlovat dál. Naštěstí toto bum, bum období, kdy dítka od nás odcházely plačící, již přešlo. Máme ale jiné období a to moje, moje. Řekla bych, že taky není o co stát. O tomto období zkusím napsat v dalším svém příspěvku o Niki na  http://vancurova.blog.idnes.cz/

ahojte som tu nova a chcela by som sa poradit ci nema niektora z vas skusenost a nevedela by mi poradit...manzelove spermie ked sa dostanu do jeho ejakulatu po par minutach odumieraju...takze ja nemozem otehotniet prirod.cestov...bola som na umelom oplod.kde to klaplo ale radost netrvala dlho v 9-tom tyzdni sa plod prestal vyvyjat bola to pricina genetika....terez som bola 16.4 druhy krat na zakroku 26.4 mi lekar oznamil ze som tehotn alepo oznameni ze som zacala den predtym krvacat lekarovi nebolo vsetko jasne po case sa mu ale vyjasnilo mala som nizky progesteron...nevravim ze zlihal doktor ale mam takeho tusaka keby som preventivne uzivala progesteron tak by sa to nemuselo mozno stat....mate niektora podobny problem som uplne nadne...moc vam dakujem

Udělán těhotenský test. Dnes je to 14 dní, a vyšli nám 2 čárky. Ted jenom aby to pro tentokrát vyšlo.

Tak plním další část slibu. Vminulém článku jsem psala o tom, jak zjistit, zda máte rozestup břišní stěny, co po porodu rozhodně nedělat a s čím můžete začít. Zde si povíme něco více o svalech, které během těhotenství trpěly nejvíce, a jak je dostat zpět do formy.

Jak se Vaše svaly přizpůsobují růstu Vašeho nenarozeného miminka, postupně povolují a ochabují. Po porodu se děloha celkem rychle zatáhne do původní velikosti, ovšem svaly potřebují více času na to, aby získaly původní délku a sílu. Rychlost, s jakou to dokáží, závisí na Vaší genetické výbavě, velikosti narozeného miminka a kilogramech nabraných během těhotenství. A samozřejmě na cvičení.

Sval "odpovědný" za ploché bříško

Mnoho novopečených maminek dělá tu chybu, že krátce po porodu začnou s náročným cvičením zaměřeným na vnější břišní svaly (leh-sedy, sklapovačky). Místo toho by se měly zaměřit na na posilování pánevního dna a nejhlubšího břišního svalu - příčného (transeversus abdominis), který vede horizontálně napříč bříškem. Ten (v ideálním případě) působí jako pás, který dává Vašemu bříšku plochý vzhled. Abyste ho vašemu  bříšku vrátily, musíte (nejen) při cvičení zabránit vyklenutí břišní stěny. Pokud začnete s cvičeními zaměřenými na vnější břišní svaly (zejména přímý břišní sval - rectus abdominis, extra vypracovaný známý jako "pekáč buchet"), nebude příčný sval dostatečně silný na to, aby tomuto vyklenutí zabránil. Posilování příčného svalu též napomáhá zatažení rozestupu břišní stěny. Také zjistíte, že jak příčný sval zesiluje, lépe držíte stabilitu a méně vás bolí záda v oblasti bederní páteře:o)

Cviky

1) Zatahování bříška v leže na boku

Včera,tj. 29.4. jsem byla dát na gyndě krev na HCG.Dneska byli výsledky a číselko po 14 dnech,kdy nám zavedli 2 embrijka je 209.

V létě 2OO4 jsme se s manželem vzali a rozhodli se pro miminko. Jelikož jsem už dávno předtím věděla, že nemohu jinak otěhotnět, než  IVF metodou a ještě k tomu s darovanými oocyty objednala jsem nás rovnou do CAR u Apolináře. Před vánoci 2004 byla naše první návštěva v CAR. Následovalo spousta  odběrů, spermio....atd. V lednu 2005 další konzultace s tím, že dárkyně zatím není a musíme čekat....další měsíc jsem si přivedla dárkyni...a v dubnu už zvonil telefon z laboratoře, že mají vhodnou dárkyni. Byla jsem štastná jako blecha...Mé 1 IVF bohužel nedopadlo...Následovalo rok čekání...mezi tím jsem si přivedla další dárkyni...a zase v dubnu tentokrát 2006, 2 IVF..též to nedopadlo..Ale tentokrát naštěstí zbylo, alespoň na zamražení. KET, který byl v červnu bohužel také nedopadl.

Další dva roky čekání na vhodnou dárkyni, mezi tím proběhla 2x hysteroskopie pro polyp, který nebyl potvrzený...děloha prostě v pořádku, sliznice jak má být...tak proč???Také jsem musela podstoupit operaci plic...pro nějaký útvar...naštěstí to nic ošklivého..naštěstí.

V říjnu 2008 jsme se zase dočkali....Mé 3 IVF.....Poprvé na testíku dvě čárečky...ikdyž jedna slaboučká, ale byla tam...ale Hcg nic moc...takže se jednalo o biochemické těhotenství...Tentokrát jsem to moc oplakala. Ale život jde dál........A po tomto IVF nás s manžou napadlo, že bychom mohli zkusit darovaná embrya. Vždyť je jedno jestli budou jen z cizího vajíčka, nebo i spermie🙂...tak jsme šli do toho...

Prosinec.2008..návštěva léčitele....Při první návštěvě velmi dobrý pocit...mimo jiné vše poznal...dal mi byliny na pití a také na výplachy.....Druhá návštěva proběhla za 6 týdnů...už jsem tak dobrý pocit neměla...dal mi další bylinky....a zase říkal to samé, že otěhotním spontánně.....No nevím jak, když mám vaječníky v prd....tak jsem tam už nešla....prostě jsem mu přestala věřit.

Leden 2009 KET s darovanými embryi. 12 den po KET jsem testla a byla tam...ale nechávala jsem tomu volný průběh, bála jsem se dalšího zklamání....14 den  HCG 1500, dlaší dny stoupalo jak má...úplně ukázkově a už byl žlutý váček v děloze. Bohužel mé radosti netrvaly dlouho a následující měsíc jsem spont. potratila. Skončila jsem v nemocnici...tenkrát jsem celou noc proplakala...ale opět jsem se oklepala a po tom co jsme si dali 4 měsíční pauzu  jsme opět šli do celých darovaných, abych nemusela čekat zase tak dlouho na dárkyni..několik let mě děsilo....

Květen 2009 další KET s darovanými embryi. zase pozitvní testiky, zase hcg rostlo tak jak má ....a tentokrát to vypadalo na dva mimísky...jenže tentokrát to bylo horší, neboť jsem potratila v práci na toaletě☹....myslela jsem, že už to nevydržím psychicky....tolik smůly to přeci nejde.....a holky na neplodnosti mi poradily, abych zažádala o lázně. Následovaly odběry na imunologii, další přenosná onemocnění ze zvířat a vše dopadlo OK.

Knížky, které bych ráda přečetla 🙂

Svoboda a hranice,láska a respekt - Rebeca Wildova
Respektovat a být respektován - Pavel Kopřiva a kolektiv
Koncept kontinua - Jean Liedloffova - začínám číst, nedočetla jsem celou knihu, ale vzala jsem si z toho jen to nejdůležitější 🙂
Bez plenky - Ingrid Bauerová
Co,kdy a jak ve výchově dětí - Zdeněk Matějček
Co děti nejvíc potřebují - Zdeněk Matějček
Všechno o kojení - Vivian Weigert
Průvodce mateřstvím pro zlobivý holky - Jana Divišová- přečteno, doporučuji
Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu - Henci Goer
Partner u porodu - Penny Simkin
Zdravé těhotenství, přirozený porod - Ingeborg Stadelmann - doporučuji
Nová doba porodní -- Přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí - Marek Vlastimil
Nejšťastnější miminko v okolí - Harvey Karp
Nejšťastnější batole v okolí - Harvey Karp

26.1.2008 krásná a povedená svatba

9.4.2008 potvrzeno těhotenství Dr - vše super, jsme zaskočeni ale štastni

16.4.2008 potvrzena akce srdeční - jsme 6+3 a vede se mi báječně, žádné nevolnosti samá krása na světě

21.4.2008 odjíždíme na expedici do Chorvatska - vracíme se bez mimíse,ale ještě to nevíme

7.5.2008 kontrola - a velký ŠOK - miminku netluče srdíčko - konstatují zamlklé těhotenství, ihned nástup do nemocnice s následnou revizí

14.5.2008 porevizní kontrola - vše OK můžeme se po 6ti nedělí začít opět snažit

Muž vymyslel systém. Mám si napsat 10 jmen, on si napíše 10 jmen. Jako poradní sbor bude celá rodina. (A že nás je). To znamená máma a táta, ségra a švagr, moje dvě děti, mužovi děti( i když tam asi se zapojí jen nejmladší dcerunka),  neteř. Pak budeme vybírat.

Takže prozatím mé návrhy : 

Berenika – nositelka vítězství – 9.7., Anna – milá, milostiplná – 26.7., Aneta – milá, milostiplná – 17.5., Sára – vznešená, kněžna – 9.10., Karolína – svobodná, král – 14.7., Magdaléna – věž – 22.7., Rebeca – dobře živená, okouzlující – 9.3., Viktorie – vítězná – 10.3., Rozálie – růže, růžová – 4.9., Tereza – záštita – 15.10.,Veronika – nositelka vítězství – 7.2.

Později přidám návrhy i ostatních.

Ahoj,chtěla jsem se zeptat,jaký je časový interval mezi jednotlivým očkováním Synflorixem?Dcera měla první vakcínu v 10(září).měsících,druhou po měsíci (říjen),třetí vakcínu měla mít  v dubnu,ale přišlo do toho očkování proti zarděnkám,takže doktorka Synflorix odložila na květen.Ted nám ale přišla pozvánka na očkování proti tetanu a mám strach že doktorka Synflorix opět o měsíc odsune.Nevíte jestli takový odstup muže být?Nestratí potom očkování na učinnosti?

Dnes nás čekalo 3D UZ v Podolí v 15.15. Náš Daník se vnutil s námi. Jednak má rád nějakou akci, a jednak cítil příležitost jak se ulít ze školy. Musím říct, že jsme tam jela s určitými obavami. Nebyla jsem na UZ 4 týdny a nějak jsem měla strach, aby se neukázalo něco špatného.

V Podolí jsme chvíli museli čekat. Neměli jsme svoje DVD. Prý to sestřička říká při objednání, jenže my mluvily o mé jizve na břiše. Naštěstí DVD nám nabídli.

Nejdřív začala dr dělat UZ přes břicho,ale jednak to bylo špatně vidět a jednak náš sabotér spinkal a ještě zády k nám. Ani šťouchání nepomohlo.(Celý tatínek, když spí, tak spí🙂.

Tak jsme Daníka vyšoupli na chodbu a přistoupili k vaginální sondě. To už bylo lepší. Mimíšek se prosbudil a začal se protahovat, tak neopatrně, že paní doktorce ukázal mezinoží v celé kráse. Noo nebudu to napínat. Čekáme holčičku. Ještě jednou : "MY ČEKÁME HOLČIČKU!!!!"

První moje reakce byla "Já to tušila!". Tatínek se začal smát : "Mám jednoho syna a 3 dcery" Paní doktorka se zhrozila, že nám to neměla asi říkat. Ale nevím, co by se na tom změnilo..-))

Slečna se probrala a začala se vrtět a tancovat. Házela zadečkem a kopala. Máchala ručičkama. Břišní tance hadr.3D záznam sice nic moc, ale občas nějaký záběr se povedl.Řekla bych, že má nos bambuli po mně.

Minulý týden mi umřela sestřenka, jen o pár roků starší než já. Usnula, o půlnoci kašlala, a už se nikdy neprobudila.
To, co tu občas čtu, k tomu hlášky adminů - uklidněte se, jinak.....mi ted přijde tak strašně k ničemu. Zeptat se, poradit, to jistě, ale stěžovat si na mateřskou, na dětský starůstky, zlobení, nespaní a spol., to je tak děsně krátkozraký.....co by ona za to dala, kdyby mohla kdy slyšet dětskej pláč, kdyby mohla vstávat k miminku, kdyby mohla vybírat kočárek.

Měla turnerův syndrom, nevyrostla jako ostatní holky,a hormonální porucha jí nikdy nedovolila mít děti. Nikdo ji nezlobil, nikdo ji nepusinkoval na dobrý ráno, na dobrou noc. Přesto žila krásnej život, bez stěžování, na nikoho nebyla zlá, nevybíjely si svoje problémy na jiných. Rodinný sluníčko.

Kdyby ona tady četla hádky, urážky, primitivní argumenty, určitě by vám řekla, že je to zbytečný, kazit si život šarvátkama. Od ní jsem se mohla učit. Už můžu jen vzpomínat.

Tohle je, sestřenko, pro tebe....at tam nahoře najdeš klid. Budu ti s Petrem a Míšou posílat hezký zážitky.

Nic není tak důležitý, jako život.

Většina z nás nemá to štěstí, že pár týdnů po porodu vypadají, jako by snad nikdy nerodily:o) Jak už jsem na Modrém koníku několikrát psala, zveřejňování fotek s názvem "Mé bříško 14 po porodu", na kterých je zachycená ženská postava s naprosto plochým bříškem, by snad mělo být trestné:oD

Ale i my se můžeme dopracovat k tomu, že ten vak, který nám visí pod pupíkem, zmizí a bříško přestane "trčet". Nebo se alespoň zmenší. Ovšem chce to čas, úsilí, trpělivost a alespoň určitou důslednost. Každá jsme jiná. Proto vás nesmí odradit, když to nepůjde hned. Naše tělo dostávalo zabrat zhruba 9 měsíců. Myslím, že by si zasloužilo, abychom mu daly zhruba stejnou dobu na "opravu", než začneme házet flintu do žita:o) Ale bohužel to může trvat i déle. Rozhodně ale potřebuje pomoci a samo to půjde asi jen těžko...

Co je to diastáza/rozestup?

Jedním z důvodů přetrvávajícího poporodního bříška může být diastáza břišní stěny (rozestup břišních svalů). V diskuzi "Brucho po porode" http://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/brucho-po-porode/ jsem na toto téma už napsala pár příspěvků, a proto si některé části dovolím zkopírovat i sem.

S rozestupem se setkáváme u novorozenců (naprosto normální) a některé z nás si jej nesou jako šrám z bitvy zvané těhotenství. Někdy se objevuje i u starších lidí a lidí s oslabenými břišnímy svaly. Někdo ho má celý život a ani o tom neví:o/

V případě rozestupu získaného/zhoršeného v těhotenství jde o to, že jak bříško roste, nestačí se svaly tomuto růstu přizpůsobit a místo aby se natahovaly přes něj, vezmou to zkratkou do stran:o( Svaly také oslabují a povolují, aby se přizpůsobily vašemu rostoucímu miminku.

Takže po jednom nevydařenem IVF a dvou inseminací,jsme se rozhodli pro 2IVF.Dostala jsem od pana doktora gonal a prendison a šlo se na věc.

28.3 2010 byl OPU 15vajiček z toho 13 dobrych a protože jsem meli zamražené spermie,nebot přítel měl pracovni cestu do Německa zbyli jen 3.Ale to nevadí věříme jim že to aspon jeden z nich dotahne do samého konce.

31.3 dochazí k ET dvou bojovníčku,třetí to vzdal,musíme věřit těm dvoum.Jedno mame šestibuněčny a druhe osmibuněčny

9 den po ET jsem to nevydržela a udělala jsem testík ani jsem nemohla věřit tomu co jsem viděla byli tam // no uvidíme co nam řekne krev na hcg.

Čárečka na testu sílí tak snad to bude dobré.

14.4 2010 krevní testy nam potvrdili těhotenství HCG bylo 206 tak snad to bude stačit.

Dnes nám byla zavedena 2 embryjka 7 buněčná. Ještě nám zůstala 2 jedno 4buněčné a 6 buněčné. Tak že by fakt nějaký mrazáček byl.

Tak dnes jsme podstoupili 3.IVF. Byli jsme na odběru vajíček v Brně. Máme jich 8.

Tak doufáme že alespoň něco zůstane na mrazáčky.

hojky  tak sem take jedna z Vas tak snad se k Vam mohu pripojit.Snazime se o miminko uz 3 roky nejdrive sme tomu davaly cas  a asi pred rokem zacaly podstupovat ruzna vysetreni a zjistily spatny spermiogram u partnera.Od ledna jsem prodelala prvni stimulaci ktera byla prerusena z duvodu nevyvijeni vajicek.a po   v breznu druhou ta byla z casti uspesna ,kdyby lekari v Pronatalu s nami komunikovaly.Vajicka se vyvinula byla mi odebrana  jenze tam napichly spatny spermie a vajicka se neoplodnila.Takze sme se tam s nima pohadaly a ted ve ctvrtek  zkusime Gennet v Praze ,ale uz tomu moc sanci nedavam nemam ani duveru a psychicky uz nemam ani silu.

16.4.2010.Tak dneska nás dostala dalším dlouhým slůvkem...řekla krásně miminko....A říká to celý den.V parku potkala kamaráda Vítka.15měs a pořád ho brala za ručičku a říkala mu miminko...🙂)))

K snídani měla velkou housku s bylinkovým máslem..