Ahojte. Niektorí začínajúci kuchári majú zbytočný rešpekt pred pomalým pečením celého kusu mäsa. Ide však o jednoduchú techniku, ktorú keď zvládneme, budeme opakovane a radi používať v nasledujúcich rokoch, ba i desaťročiach.

Prečo piecť celé kusy mäsa?

1. Bude nám chutiť viac ako to nakrájané, ktoré doma bežne varíme.
2. Nechce sa nám krájať. Mäso očistíme, marinujeme, možno špikujeme a varíme.
3. Šetríme svoj aktívny čas. 
4. Upečené a na tanieri priťahuje pohľady hostí a závisť iných gazdiniek.
5. Mäso, ktoré na varenie použijeme, je lacnejšie a výživnejšie ako to minútkové.
6. Použijeme jeden hrniec (áno, jeden).

Čo treba ešte vedieť?

• Varenie je najmä funkcia času, teploty a tlaku (napr. pri tlakovom hrnci). Čím nižšia teplota, tým viac času (zhruba) - niekedy dusíme prikryté v rúre pri teplote 120°C,
• na dlhé varenie použijeme tvrdú koreňovú zeleninu,
• marináda prejde do vrchných vrstiev mäsa a vynikajúco ochutí aj výpek,
• táto technika vyžaduje tuhšie druhy mäsa s vyšším obsahom kolagénu, ako napr. stehno, lýtko, koleno, chvost, krk, plece,
• výsledok je chuťovo atraktívny takmer pre všetky typy manželov, priateľov, partnerov.

Čo robíme PRED varením?

Čas adventu a Vánoc sebou přináší uvědomění opravdových hodnot. Vyzývá nás k zamyšlení, co je to ryzost života. Například víme, co je to láska, avšak otázkou je, jak ji dokážeme projevovat ostatním?  Jak milujeme. Víme, že je důležité odpouštět. Dokážeme to?

A Vánoce jsou ročním mezníkem, který nás vrací zpět k původnímu bohatství. Lásce, naději, radosti, zdraví, spokojenosti. K tomu, co nasytí skutečný smysl života.

A tak pojďme sdílet tuto sílu Vánoc našemi příběhy.

• Napište vlastní příběh, který se odehrál nebo stále odehrává během adventu nebo vánočních svátků. Může být veselý, poučný. Radostný nebo k zamyšlení. Napište o tom, co život skutečně přinesl. Můžete také popsat, jakým způsobem trávíte čas během Vánoc nebo jak tradičně prožíváte chvíle Štědrého dne.
• Svůj příběh napiště jako článek a označte ho #vanocnipribeh
• 21.12. 2015 vybereme 3 nejzajímavější články s příběhy a autorům zašleme vánoční dárky od Modrého koníka. (Máte se na co těšit, dárky budou pestré 🙂 )

Těším se na vaše příběhy a přeji nádhernou atmosféru adventu.

Isolda

Vše co, teď napíšu je jen můj subjektvní pocit, můj pohled na věc, prostě můj názor. Pokud se někomu nelíbí, nenutím ho číst a taky neříkám, že mám stoprocentní pravdu nebo, že ji chci někomu vnucovat...Pokud nechcete, právě nadešla chvíle, kdy přestat číst 🙂

Už dlouho totiž přemýšlím, kdo - nebo snad kde? - určuje, co je správně a co je špatně. Kdo má právo nám říkat, že to a to děláme blbě... Už nějakou dobu přehlížím příspěvky na facebooku a spoustu skupin jsem musela opustit, protože prostě nechápu, jak se někdo může zeptat na otázku: "Co mám dělat, potřebuji zahustit buřtguláš, ale došla mi hotová jíška, kterou vždycky používám!"....

Zdrojem dalšího kroucení hlavou je moje kamarádka-známá-příbuzná (dosaď si, nechci jmenovat), která se snaží být tak perfektní, že je všecko ke škodě...Bohužel k té její, mě, ač mi způsobuje ono kroucení hlavou, posouvá dopředu a pomáhá mi vlastně nedělat chyby, nad kterými bych se normálně nezmýšlela...

Ale spíš mě zajímá, proč, když někdo něco dělá jinak a zrovna to není "trend", pro je pranýřován ostatními, že to dělá špatně? Mohla bych tady rozebírat spoustu témat...očkování, strava, šátkování, látkování, dudlíky, spaní na břiše, spaní s dítětem v posteli, nevýchova, Montessori...prostě témat, kde se "pohádat" je spousta, ale proč? Není lepší řešit všechno zravým selským rozumem, vyslechnout si jiný názor než je můj a vzít si z něj "něco"...

A to "něco" je důležité, protože nás nepohltí dav, jsme spokojení, že "jdeme s dobou" a vlastně, když budeme dělat od všeho něco nebudeme tak " na ráně" 🙂

A teď ke mě, klidně půjdu s kůží na trh...Myslím, že každé dítě je jiné, potřebuje jiný přístup a vlastně i výchovu, což ale, pokud se sejde v jedné rodině víc dětí, není absolutně možné dvěma rodiči (někdy třeba jen mámou, protože táta musí být od rána do večera v práci) zvládnout...a že vím o čem mluvím, tak konkrétně u nás je to 7mi letý druhák a 2,5 letá dvojčata a prcek, co se má každou chvilkou vyklubat...

NA konci října 2015 se nám narodila Alžbětka. Narodila se s vývojovou vadou nožiček, o které jsme nevěděli. Po porodu mi dětská lékařka šetrně, ještě na křesle sdělovala, že se jedná možná o polohovou vadu a po posouzení ortopedem, budeme vědět víc. V tu chvíli mi to bylo fuk, mám nejkrásnější miminko na světě a moc ho miluju, nožičky nenožičky. Krize nastala druhý den po porodu, když přišla ortopedka a vysvětlila mi, že nás čeká sádrování, korekce, zřejmě i operace, rehabilitace apod. To už mi spadly hračky do kanálu a já se držela, abych před sestřičkami nebrečela, to jsem si nechala až na pokoj. Dále mi sdělila, že ona to dělat nemůže, přece jen bydlíme daleko a bude to chtít sádrovat minimálně každý týden, ne – li častěji. Prý mi zkusí najít kontakt na někoho z mého okolí, kdo třeba mimo to pracuje i v Motole. OK, důvěřuju, budeme čekat, necháme si poradit. Navíc bojuju s hormonama a kojením, nemám přístup k netu, nemůžu nic o vadě a postupech hledat. Za další dva dny se dozvím, že v mém okolí nikoho nenašla, ať zkusím, zda mi neporadí má pediatra a popřípadě Motol. První zklamání.

Miminku je týden, jedeme k pediatře a prosíme o radu. Dostaneme kontakt na primáře dětské ortopedie do jeho soukromé ordinace. Super! Telefonnicky se objednáván a sděluji, že nejdeme na kyčle, ale máme potíže ty a ty. Sestra nás objedná za týden, pan doktor se na to podívá. Týden se mi zdá dlouho, ale co, řekla jsem jí, jak jsme na tom, tak asi ví, co dělá.

Za týden se v ordinaci dozvím, že to není prkotina, že naše vada je prevít (díky, to mi pomohlo), že on na to nemá čas, že to chce tak dvakrát týdně sádrovat, že pojišŤovna to sádrování špatně hradí a že by to měl dělat někdo kvalitní, kdo to neodbude, jo a chce to začít co nejdřív. Pak pošle sestru zavřít otevřené dveře do ordinace a řekne nám, že nám doporučuje, abychom si někoho zaplatili. Dál to nerozvádí, my s manželem stojíme jak opaření a já nechápu, co tím myslel. Pak nám napsal tři jména, koho zkusit kontaktovat. Druhé zklamání.

Před ordinací venku na lavičce začnu brečet, manžel vezme telefon, hledá kontakty na doporučené lékaře. Já přemýšlím, jestli si řekl o úplatek, nebo jak to myslel.

Snažíme se hned volat první lékařce. Moc se jí do toho nechce, a když zjistí, že nemá smlouvu s naší pojišťovnou, dělat to nebude. Já bych pojišťovnu hned změnila, to už ale nemám komu říct.

Další kontakt je na lékařku přímo z oddělení pana primáře, po telefonátu na oddělení se dozvídáme, že je dlouhodobě nemocná. Hm, že by o tom pan primář nevěděl?

Hlavním tématem setkání se staly hranice ve výchově v období věku dítěte těsně před vstupem do tvz. ,,první puberty" je dítko, zatím poklidné, v ledasčem si nechá říct, avšak občas nepřijímá s povděkem, to co mu předkládáme. Často již chodící kojenec, se umí pěkně ozvat. Získává zkušenosti, jak okolí reaguje na jeho souhlas a hlavně nesouhlas s tím, co mu předkládáme, kam jej vedeme. A když je slovo rodiče nejisté dvakrát ne a potřetí ano, bude při další příležitosti jeho vyžadování urputnější. To je logické, když cítíte, že můžete svůj názor, svou věc,  prosadit, jste odhodlanější, vynalézavější. Pokud však víte, že neporazíte, přizpůsobíte se, zanadáváme si, ale na příště si můžete vyladit očekávání na základě jasné a srozumitelné zkušenosti v dané situaci. Pokud ne, následuje nejistota, neklid.  Rodič vede a dítko následuje. Tak to má být, protože kdyby vedlo dítko, je to na něj moc a moc velká zodpovědnost, která jej zneklidní a přivede do zmatku. Rodiče jsou pro dítě jistotou jako pro řidiče bílá krajnice na silnici, kterou jinak obklopuje tma. Také se plně spoléhá na ni, protože
ví, že za ní vjet je nebezpečné. Bílá čára na kraji silnice nám říká, kam můžeme a kam ne. Dokonce uprostřed silnice nám v některých místech zakazuje předjíždět. A posloucháme ji, protože víme, že pokud ji  neposlechneme, můžeme spadnout ze srázu, do příkopu a nebo způsobit autonehodu.  Děti však důsledky svého konání zatím neumí domyslet. Proto se opírají o své rodiče. Ve výchově však málo kdy nastává v současné společnosti situace, kdy jasnost a důslednost rodičů je vedena vnímáním nebezpečí, 
jako například přecházení silnice.  O to je těžší si uvědomit, že hranice je opravdu důležitá. Pokud nejsou nastavena pravidla soužití, řád, dítko se nenaučí jej respektovat. Nevejde se do hranic a očekávání společnosti, do které roste. Často se nenaučí soustředěné pozornosti, je neklidné a u ničeho nevydrží  (televize se nepočítá, u ní vydrží i jinak neklidné dítko). Děti obvykle pak narazí ve školce, ve škole na to, že nebude schopné akceptovat povinnosti, respektovat autoritu učitele (avšak učitele, který dokáže dítě vnímat, jeho názor, nápady, připomínky, motivace, dokáže diskutovat  a nestát na podstavci, jako že on je tu ten chytrý, to není moderní pedagog. Dítko může vyjádřit svůj názor, ale do školy přijít včas musí, např.)  A toto se začíná formovat ve chvíli, kdy dítko začíná slézat z klína. Chce poznávat, ale někdy to není možné, někdy by mělo přeci jen na klíně setrvat. Ale i hranice a řád věcí lze nastavovat s vnímáním potřeb a rytmu dítěte.  Pokud je řád v souladu s postoji a životní filosofií rodiče, je lépe udržitelný, než-li pravidla stanovená jen tak, aby byla, a nebo, že se to píše.   Dítko rádo šlape do vody? Vezmeme si holínky. Chce papat čokoládu, když jí papá tatínek, tak ji nebude tatínek papat před dítětem. Kdy dodržíme určitá pravidla soužití, děti si na ně zvyknu a v období vzdoru je budoudokonce vyžadovat. Současné rodiče malých dětí,  vedli jejich rodiče dosti přísně. To smíš a to nesmíš. Zároveň se však většinou, nepozastavili na tím, jak se cítí mezi tolika zákazy a příkazy. My jako rodiče můžeme vést dítko v řádu a ne v chaosu,  aby mělo pocit jistoty očekávaného ve vztahu s maminkou
a s tatínkem, aby pro ně byli jeho rodiče čitelní. A co můžeme přidat, je porozumění a svoboda adekvátního vyjádření emocí, možnost komunikace. Mohli jste Vy vyjádřit, že se Vám rozhodnutí rodiče nelíbí? Svůj vztek, ukázat slzičky? Vaše dítko  může, i když občas musí také poslechnout. Asi moc ne  a umíte to nyní?
Děti budou umět to, co je naučíme.  Pokud si uvědomíte a zpracujete  své pocity vzteku, lítosti z dětství, jež Vás
nyní vedou k odmítání hranic vlastním dětem a vnímající hranice jako špatné, získáte  sebejistotu při stanovení požadavku na dítě, zjistíte, že nenaplňujeme jen polovinu potřeb malého dítěte, ,,pouze jistotu v jasné Ano a NE rodiče, pevnost a řád" ale dáváme mu také svobodu vyjádření emocí, možnost emocím porozumět, dialog,  porozumění a můžete pěstovat lásku bez podmínek, mám tě rád, i když se vztekáš, a rozumím ti. Naplňujeme všechny potřeby, které děti mají.  Malé děti křikem, větší již slovy mohou povědět, proč se jim Vaše rozhodnutí  nelíbí. A když komunikujeme, lze dojít ke kompromisům, tam kde to lze, a tam kde ne, je zde možnost dát
dítěti pocit přijetí i s emocí vzteku, za současného vyjádření pochopení. 

Řešíte svou důslednost a vzdorovitost dítka? Přijďte
si ne jen o tom povídat 13. 10. od 10. 00 hodin do Baby Officu na Praze 4 - Krč.

Volně a svobodně se lze s jistotou  pohybovat v mezích hranic, 

které nám stanoví přírodní podmínky, osobní limity, společnost a

rodiče nás učí tyto hranice kriticky přijímat.

Článek je také na stránce http://www.katkaen.cz/news/ditko-zaciname-vychovavat-od-chvile-kdy-sleza-z-klina-jak-pracovat-s-opozici-a-se-vzdroem-batolat/

Je středa 28. října. Dnes k nám přijedou na hlídání synovci, moc se na ně těšíme, pak po porodu asi nebude chvilku čas. Termín mám stanovený na 12. 11., osobně si ale myslím, že by to mohlo být ještě později. Přece jen se znám líp než doktoři. Den probíhá skvěle, zvládneme procházku, blbneme na dětském hřišti, řádíme doma a hrajeme si. Večer kolem sedmé na mě padá únava, jakoby mi tělo říkalo - odpočiň si. Jenže mě čeká koupání, pohádka, uklidit kuchyně a kdo ví co ještě.

Po uložení si jdu dát vanu a trochu se zkulturnit. Je po jedenácté a já ulehám s knížkou Aktivní porod – zbývá mi ještě dost stránek k pročtení. Ach jo, nemám vyzkoušené úlevové polohy, zatím nevím, v jaké poloze bych asi mohla rodit – věřím ale svému tělu, že mi poradí. Ještě si procvičuju hluboké dýchání, protože s ním mám celý život potíže. Při tíživých situacích se stahuji do sebe a neumím se uvolnit, to u porodu rozhodně nemůžu potřebovat. Mám ale přece jen ještě čas trénovat, s tím usínám.

Je půl třetí, pravidelné čůrací vstávání, žádné lupnutí jsem nezaznamenala, jen najednou větší množství teplé vody. V tu chvíli jsem se přepla ze spánkového režimu do pohotovostního. Že by to bylo ono? Po několika dalších chlístech vody a bolesti v podbřišku mi to začíná docházet. Panika se nedostavuje, spíš mírné radostné rozechvění. Jdu tedy zbudit manžela a poradit se, kdy pojedeme do porodnice. Musíme ještě odvelet synovce k babičce, která naštěstí bydlí naproti nám. Manžel mě líbne a obejme a ptá se, co tedy – jedeme hned? Jenže tady začíná problém – necítím žádnou bolest. Zřejmě ji vyplašil nastoupivší adrenalin. A i když říkali v poradně, že po odtoku vody jet hned, rozhodnu se čekat. Voda byla čirá, voňavá, tak co.

Napouštím si vanu a zkusím se trochu uklidnit a uvolnit. Miloše posílám ještě do postele. Po chvíli se rozhodnu, že si zkusím také ještě zalézt do pelíšku. V obětí manžela probíráme nastávající okamžiky. Hodina pryč a cokoli podobné bolesti nikde. Poprosím manžela, ať se jde raději balit, kdyby se to pak rozběhlo, ať jsme připravení. Sleduji ho, jak trochu zmateně a rozespale chodí a přemýšlí co s sebou. Společně zabalíme, já kontroluji dokumenty, manžel ještě upravuje a tiskne porodní přání. Budím Tomáška a vysvětluji, že miminku už se chce na svět a my musíme jet do nemocnice. Je úplně zlatý, v klidu se oblékneme a jdeme k babičce. Je půl šesté, rozhodnu se u babičky nikoho nebudit, s Tomáškem se loučíme se slovy, budete tu dřív, než řeknu švec.

Je před šestou a my odjíždíme do porodnice. Kontrakce stále nikde, kocháme se alespoň podzimní krajinou, porodnice je 30 kilometrů od nás a úplně nespěcháme. Za 40 minut jsme na místě, ještě se stavíme v Lídlu pro nějaké dobroty, energii k porodu, pomelo, čokoládu a hroznový cukr.

Vybaveni jdeme tedy na příjem. Sestřička na příjmu se ptá, s čím pak jdeme, povíme o prasklé vodě. Ptá se, zda vydržím chvilku čekat, než přijde porodní asistentka. Vzhledem k absenci bolestí v pohodě čekáme v krásných křesílkách na chodbě. Ujímá se nás mladá a velice příjemná PA. Sepisujeme dokumenty a předávám svá porodní přání. Pročítá a k jednotlivým bodům něco dodává, je to ale prý naprosto ok, jen monitor chtějí každé dvě hodiny, kvůli ozvům miminka. Když zjišťuji, že není potřeba být přikurtován vleže, ale mají bezdrátové sondy, se kterými je možno být i ve sprše, nemám problém.

Milé ženy,

už se stalo pravidelností a tradicí, že vám posílám výběr z článků, které píšete za poslední týden.

Musím říci, že uplynulý týden byl velice pestrý a obsáhlý tématy článků a dokonce se i zvýšil jejich počet. 

Vybrala jsem jich jen pár, tak si najděte, co vás nejvíce zajímá:

Celkově nové články najdete tu

• Jak se rodí Jéžíšek? Nádherný dárek pro @gumovamedvidka.
• Zázraky se dějí, stále. A máte-li nějakou tu sílu navíc, tak ji pošlete mamince @jancaul  a její dceři. Potřebují ji právě teď, můžete si přečíst článek o tom, jak je každý okamžik důležitý.
• Znáte tu nějakého anděla? Já si myslím, že jich tu je spoustu a určitě jich bude stále více. Maminka @susanking sepsala nádherný článek I na modrém koníku jsou skrytí andělé.
• Víte, o čem přemýšlel Steve Jobs před svou smrtí? O skutečných hodnotách života. O lásce, která je nejdůležitější. Děkujeme @leiladelly za uveřejnění článku.
• Cvičíte se svaly porodních cest? Uživatelka @no_title  nám vytvořila malou anketu a následně i zveřejnila Výsledky "průzkumu" o vlivu Aniballu a Epi-no na porod.

Skrytou reklamu řešíme ve fóru už dlouhou dobu. Dodnes však neúspěšně. Proto jsme se rozhodli vytvořit označení Nedůvěryhodný diskutér.

Při čtení diskusí ve fóru pravidelně narážíme na příspěvky, které působí reklamně. Stačí nám zkontrolovat pár informací a je vysoce pravděpodobné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky / služby nebo účelově manipulovat diskusi. Takovému chování jsme se rozhodli zabránit.

Záleží nám na tom, aby bylo fórum využívané pro účely, na které bylo vytvořeno. Na diskutování, pomáhání si a výměnu skutečných názorů a zkušeností. Nepovažujeme za správné, když do upřímné a osobní komunikace někdo vstoupí s úmyslem propagovat své služby či jinak diskusi manipulovat.

Doposud jsme takové příspěvky zastavovali a blokovali jsme i účty a přístup na stránku daným uživatelům, avšak často se vrátili a diskutovali dále. Blokace nezabíraly a dlouho jsme uvažovali, jak je nahradit. Nakonec jsme se rozhodli neblokovat, ale označovat takové příspěvky za nedůvěryhodné. Rozhodli jsme se tak proto, aby v tom bylo jasno. Stačí, že někdo zveřejní pár reklamních příspěvků a označené budou všechny jeho příspěvky. Tento postup jsme zavedli minulý týden.

Navíc, po kliknutí na Podívej se na příspěvky od "login" (viz výše na obrázku) se vám zobrazí všechny jeho příspěvky ve fóru.

Rozhodnutí o tom, že je někdo nedůvěryhodný a nemusí jít o reálnou osobu, je dlouhodobý proces. Do velké míry to závisí na nás a vás. Žádná technologie ani počítač totiž není natolik citlivý, jako lidský úsudek. Dokážeme se mýlit, ale stejně dokážeme číst mezi řádky a cítit, komu o co jde.

S příchodem studených měsíců a sychravého počasí přibývá zejména mezi dětmi případů nachlazení. Jedním z jeho běžných projevů je kromě rýmy a bolesti v krku také kašel. Akutní kašel je způsoben nejčastěji virovou infekcí a k jeho zmírnění postačí často volně prodejné léky. Jak ze široké škály přípravků, které lékárny nabízejí, vybrat ten správný, který by Vašemu dítěti pomohl ulevit od nepříjemných a vyčerpávajících příznaků?

Běžný akutní kašel při nachlazení

Kašel je přirozeným obranným mechanizmem organizmu, který slouží k odstranění cizorodých částic a sekretu  z dýchacích cest. Podle délky trvání rozdělujeme kašel u dětí na akutní (trvá do 2 týdnů), protrahovaný kašel, který trvá déle (až 4 týdny) a je často přerušovaný a chronický, který trvá déle než 4 týdny. Zatímco léčba chronického a protrahovaného kašle bezvýhradně patří do kompetence lékařů, běžný akutní kašel při nachlazení lze řešit samoléčbou za pomoci volně prodejných léků. Při výběru a podávání léků je zásadním měřítkem charakter kašle – tedy jedná-li se o kašel vlhký, či suchý dráždivý. V průběhu onemocnění se může charakter kašle měnit, v prvních dnech obvykle převládá kašel suchý a dráždivý, který postupně přechází v kašel vlhký.  Poté se často opět vrací kašel suchý, který může přetrvávat i několik týdnů;  v tomto případě hovoříme   o kašli postinfekčním.

Jak rozlišit suchý a vlhký kašel?

Při suchém dráždivém kašli, který je charakteristický pro první dny onemocnění, není produkován hlen (proto je také někdy označován jako neproduktivní kašel), je záchvatovitý, jeho frekvence se zvyšuje při nádechu,  kašel je na poslech sípavý, drsný, suchý, dítě si stěžuje na šimrání, škrábání až bolest  v krku, kašlání mu nepřináší úlevu, spíše dráždí k dalšímu kašli, stav se zhoršuje večer, po ulehnutí znemožňuje spánek, v noci pacienta budí a je pro něj velmi vyčerpávající. Často je provázen bolestmi hlavy, může nutit ke zvracení, mohou se objevit  i bolesti způsobené namožením břišních a mezižeberních svalů.

Vlhký produktivní kašel se vyznačuje především zvýšenou tvorbou hlenu, který je vykašláván (malé děti obvykle hlen polykají), frekvence kašle se zvyšuje při výdechu. Po odkašlání se dostavuje úleva. Zvukový projev připomíná vlhké bublání, chraplání, přítomnost hlenu lze doslova „slyšet“. Nejvíce se projevuje ráno, kdy je třeba dýchací cesty očistit od hlenu nahromaděného během noci.

Bylo mi asi 5let, když se moji rodiče začali rozvádět. Pamatuji si tu dobu jako dnes, táta odcházel, s mojí mámou na sebe moc křičeli, hádali se a oba mi říkali věci, které jsem nechápala, byli plné zloby a hněvu. Travil  adventní čas s jinou paní se stejně starou holčičkou jako jsem tehdy byla já. Definitivně jsme zůstaly s mámou samy na Mikuláše.

Protože moje maměnka neměla peníze skoro ani na složenky natož, aby mi mohla dopřát to, co měli moje kamarádi... Proto když jsem psaly Ježíškovi a já chtěla panenky, kočárky, stavebnice, knížky... říkala mi:

"A ty nechceš, krásně svítící stromeček? Ten nosí taky jenom Ježíšek"

"JOOOOOOOOOOOOooooooo, chciiiiiiii" a další přání byla na obrázku.

"A co cukroví? To taky nosí Ježíšek, jen těm dětem, co si ho přejí."

"Joooooooooo, rohlíčky chci a pracinky a......"

Z televize na nás kouká prasátko a má ty velký zahnutý zuby nahoru. Jasný signál, že se blíží Vánoce. A my po roce opět řešíme otázku, jakými dárky potěšit své blízké. Že bychom to odbyli tolik oblíbenými ponožkami či kosmetikou? Inspirujte se, jak být originální.

Tip 1: Pro tatínky?

Dárky mohou být originální a praktické zároveň. Tohle je přesně ten případ. Dostat mimčo do bodýčka je někdy “nadtatínkovský” úkol. Od teď už to bude ovšem mnohem jednodušší. Komu je ale takový dárek vlastně určený? Dítěti, tatínkovi nebo dokonce mamince? To už necháme na vás.

Nemáme rádi návody, tenhle je ale k nezaplacení

http://www.vyrobsitricko.cz/vyrob-si-tricko/?userdesign=45165232

Tip 2: Pro sportovce tělem i duší