Co jíst a nejíst při kojení

Vyhněte se:

• luštěniny (čočka, hrách, květák, hrášek, fazole..)
• cibule, zelí syrové i kysané
• perlivé nápoje, džusy, limonády (umělá sladidla)
• čerstvé pečivo, chléb, sójové maso (nadýmavé, alergenní), kynutá těsta, celozrnné pečivo
• kapusta, kedlubny, ředkvičky
• citrusové plody, jahody, hrušky, rajčata, ostré koření, česnek
• alkohol, káva, cigarety
• čokoláda, oříšky, broskve (může a nemusí být alergenní), kakao, mák, exotické ovoce, vaječný bílek, kravské mléko, rajčata, celer (vše alergenní)
• omezit konzervy, uzeniny, majonézy, nekvalitní a ve velkém množství sladkosti, instantní výrobky
• bylinky: máta a šalvěj (tlumí tvorbu mléka)

Doporučuje se:

• bylinky: heřmánek, kmín, kopr, anýz, fenykl, jestřabina, koriandr, bazalka, meduňka, majoránka, benedikt lékařský (podporující laktaci)
• rýže, brambory, těstoviny, kus kus, staré pečivo
• mléčné výrobky - sýry, tvaroh, jogurty, kysaná mléka, podmáslí, syrovátka, kefír, acidofilní mléko
• mrkev - čerstvá i vařená, banány, jablka, ledový salát, špenát
• ryby: kapr, pstruh, treska, mořská štika, platýz, mořský vlk, konzervovaný tuňák, sleď, sardinky
• maso: drůbež, králík, krocan, telecí
• kvalitní rostlinné oleje, v menší míře margaríny a máslo
• čaje pro kojící ženy a ovocné čaje (z jahodníku, maliníku, ostružiníku, lipový květ nebo šípky)
• atestovaná neperlivá voda

Pojem Patchwork rodina se v posledních desetiletích etabloval stále více.  Ale co tento výraz vůbec znamená a proč jetato nová rodinná konstelace tak složitá pro děti i dospělé, to bychom Vám rádi vysvětlili v tomto článku. Vzhledem k tomu, že v současnosti troskotá každé třetí manželství, je počet Patchwork rodin velmi vysoký, nedá se ale naprosto přesně stanovit. Pokud sami v Patchwork rodině žijete, mohou Vám naše tipy pomoci k harmonickému soužití.

Co je vůbec Patchwork rodina?

Patchwork je z angličtiny pocházející označení pro sešívání různých látek. Z různých materiálůa zbytků textilií nejrůznějšího druhu vzniknou např. pestré koberce. Přeneseno na rodinu neznamená Patchwork rodina více, než nevlastní rodina. Jeden rodič pozná po rozchodu nebo rozvodu nového partnera nebo partnerku a přivede vlastní děti a případně děti nového druha dohromady. Časem mají třeba ještě další děti společně.

Obavy dítěte

Pro právě zamilované dospělé se všechno udává jako za růžovými brýlemi. Nalezli nové štěstí, plánují společnou budoucnost a těší na vzrušující nastávající čas. Co je tady ale často zanedbáno, jsou reakce a pocity dětí.

Nejdříve se musí srovnat s tím, že se rodiče rozešli. Od věku základní školy si děti samy dávají vinu za to, že se jejich rodiče už nemají rádi. V hlavě přemítají, zda něco špatně udělaly nebo se nechovaly dost dobře. Nový partner a tím potencionální náhrada za druhého rodiče je přitom často jen extra faktor, který vede k naprostému přetížení dítěte. Strach, že mámin nový přítel může např. maminku vzít, je obrovský. Často chtějí mít děti své rodiče jen pro sebe. Zejména pokud musí ještě bojovat s odchodem jednoho rodiče. I když Vaše dítě časem dokáže vytvořit vztah s Vaším novým partnerem, představuje nové spojení enormní potenciál konfliktu. Koho má dítě loyálně milovat? Když dítě náhle začne mít rádo nového tatínka nebo novou maminku, cítí se provinile vůči svému „pravému“ rodiči, protože ho v jeho očích zraňuje.  

Dítě pláče, odmítá jíst a stěží se nechá uklidnit. A vy se cítíte unavení a bezradní. Za vyčerpávající situací může stát alergie na bílkovinu kravského mléka. Jak dlouho bude trvat, záleží do velké míry na vaší správné interpretaci chování a projevů miminka. Rozpoznat příznaky této alergie totiž není snadné. Objevit se může nejen po zavedení náhradní kojenecké výživy ale i při kojení mateřským mlékem. Proto byl vytvořen CoMiSS, který rodičům pomáhá s určením projevů alergie a včas je navede k neodkladné návštěvě pediatra. Ten doporučí vhodný postup léčby.

Rozpoznat projevy alergií, které se v posledních letech projevují ve stále větší míře, není vůbec snadné. Když vaše dítě trápí zvracení nebo průjem, hledáte příčinu problémů ve stravě spíše, než když ho obsype kopřivka. Přitom v obou případech se může jednat o příznaky alergie na bílkovinu kravského mléka. A může jich být mnohem víc. „Ukazatelem mohou být například i méně obvyklé projevy odvozené od dýchacích cest. Dítě dostane kašel nebo se mu hůř dýchá,“ uvádí MUDr. Pavel Frühauf, CSc., z Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze.  Příznaky alergie na bílkovinu kravského mléka, zkráceně ABKM, se obvykle projevují u dětí do tří let. V České republice se jedná přibližně o 5000 dětí každý rok, což je 90 % dětí, u kterých se nějaká potravinová alergie objeví. Po diagnóze ABKM se doporučuje vynechat při kojení všechna savčí a sójová mléka i výrobky z nich. Předejde se tak zkříženým alergickým reakcím. Zároveň se přistupuje na náhradní mléčnou výživu. „Základem diagnostických i terapeutických postupů je nutriční intervence s použitím terapeutických preparátů, v nichž jsou bílkoviny extenzivně štěpeny a nezpůsobují tak alergickou reakci,“ vysvětluje MUDr. Frühauf.

Často se bohužel stává, že si rodiče jednotlivé příznaky kvůli jejich různorodosti nespojí a na možnou alergii ani nepomyslí. K lékaři se tak kvůli podezření na ABKM dítě dostává s velkým zpožděním a zbytečně tak strádá i několik měsíců. Zásadní je proto vnímavost rodičů vůči obtížím jako jsou průjem, ekzém, ale i příznaky typické pro nachlazení, nespavost nebo zvýšená dráždivost dítěte.  Jelikož se jedná o poměrně širokou škálu různorodých a těžko specifikovatelných projevů, byl vytvořen skórovací systém CoMiSS (Cow’s Milk-related Symptom Score). Rodič během pár minut zodpoví několik snadných dotazů a CoMiSS ihned vyhodnotí, zda je podezření na ABKM oprávněné a je nutné bez prodlení zamířit k dětskému lékaři.

Návštěva pediatra či alergologa je nezbytná, protože pouze odborník může stanovit konečnou diagnózu. U kojenců a batolat se však alergie na bílkovinu kravského mléka potvrzuje nesnadně, protože pro to neexistuje jednoznačný laboratorní test. V dnešní době se pro stanovení diagnózy užívá jako zlatý standard tzv. eliminačně-expoziční test. MUDr. Pavel Frühauf, CSc. popisuje: „Nejprve ze stravy zcela eliminujeme bílkoviny kravského mléka. Pokud matka dítě kojí, musí dodržovat bezmléčnou dietu, kdy vynechává nejen mléko, ale všechny mléčné výrobky. Nebo převedeme miminko na speciální formuli. Přibližně po dvou týdnech od upravení stavu je dítěti znovu podáno běžné mléko. Jestliže se potíže opět objeví, diagnóza ABMK se potvrzuje.“  Bezodkladné zavedení specifické diety může v tomto případě představovat velkou úlevu pro celou rodinu. Alergie se léčí přibližně půl až tři čtvrtě roku. V jejím důsledku se však mohou u jedince v budoucnu objevit další alergické obtíže postihující nejčastěji dýchací cesty.

Poprvé přespat u babičky a dědy – to není jen vzrušující pro děti, ale pro maminku, tatínka a prarodiče je to napínavá, nová situace, se kterou je třeba se nejdříve seznámit. Odevzdat zodpovědnost prarodičům není často jednoduché a i děti jsou i přes často demonstrovanou sebedůvěru přeci jen trochu úzkostlivé, když vidí maminku a tatínka odcházet. Aby nestálo vydařené návštěvě nic v cestě, sestavili jsme pro Vás několik typů a rad.

Je už moje dítě připravené?

Mnozí rodiče to znají: jednou mít čas pro sebe, jednou se jít bavit, jednu noc se vyspat. To jsou věci, které v prvních letech, kdy dítě potřebuje nejvíce pozornosti, většinou nejsou možné. Také pro pracující rodiče, kteří jsou v práci a musí na služební cesty, vyvstává otázka, zda mohou své dítě nechat přespat u prarodičů. Nejjistější si můžete být, když samo Vaše dítě vysloví přání, že chce přespat u babičky a dědy. Rádi můžete toto téma už dříve sami nakousnout, abyste přivedli dítě na tuto myšlenku, ale v žádném případě byste ho neměli nutit. Obecně platí, že neexistuje žádný konkrétní věk, kdy je dítě připraveno. Mluvte se svým dítětem o tomto návrhu a zjistěte, jak se k tomu staví.

Pomocná opatření před prvním přespáním

Než dítě poprvé přespí mimo domov, je doporučení hodné, aby například babička a děda přišli jeden večer k Vám, aby uložili dítě ke spánku, aby poznali všechny zvyklosti. Vysvětlete svým rodičům v každém případě, jaké zvláštnosti Vaše dítě má a např. se kterou pohádkou na dobrou noc nejlépe usne. Mimo to může dítě nejdříve jen přespat po jídle u prarodičů nebo u nich strávit několik hodin. Pokud má dítě z přespání ještě strach, dají se obavy ještě trochu rozptýlit tím, že necháte dítě těšit se u babičky na překvapení, výlet do Zoo nebo pečení oblíbeného cukroví. Dítěti můžete také nabídnout, že ho vyzvednete, když vůbec nebude moci usnout nebo se nebude cítit dobře.

Dohodnout se sprarodiči

Je to doménou nás otců.

Jelikož byl včera státní svátek, měla školka zavřeno a tím pádem jsem musel vymyslet pro mladýho program, aby se mi tu doma neflákal. Nesnáším státní svátky.

Z nedostatku lepších nápadů, jsme se vydali do aquacentra, ačkoliv jsem již několikrát proklamoval, že tam už nikdy nepáchnem, neboť to pokaždé zavání nějakou ostudou.

Po jednom obkroužení divoké řeky a asi dvou minut ve vířivce, mladík usoudil, že už jsem se bavil dost a teď je načase, aby taktéž on z toho aquacentra něco měl. Z toho důvodu mě odtáthl do dětského brouzdaliště plného cizích fakanů a matek, kam mě usadil na okraj a jal se skotačit.

Jak tak sedím na kraji dětského brouzdaliště s chodidly ve vodě a koukám kamsi do blba, najednou se to stalo. Z čista jasna, nikým nezvána dorazila má ranní erekce. Dnes poněkud opožděně. Předesílám, že ranní erekce nemá nic společného s nějakým vzrušením. Je to prostě nikým nezaviněný jev, se kterým se musíme smířit. Muži jistě chápou.

Situace nebyla příliš pozitivní. Seděl jsem na kraji bazénku obklopen dětmi a měl jsem erekci. Pokud bych byl někým odhalen, měl bych co vysvětlovat. Bylo proto potřeba nehybně sedět a doufat, že se co nevidět vše vrátí zpět do zajetých kolejí.

Přiznejme si to - na světě je zlo i dobro od jeho počátku. Jejich poměr si ale určujeme sami. My, lidé. Pokud si myslíte, že teď chci psát o míru a válce, přistěhovalcích nebo teroristech, pletete se. Na srdci mě velmi tíží jiná věc. Hlavou mi kvůli ní prolétá stále dokola několik stejných myšlenek, otázek, hesel. Mísí se ve mně různé negativní pocity. Vztek, strach, bezmoc, nepochopení, lítost... Měli bychom se zase naučit pomáhat. Opravdově, těm nejbližším a ihned. 

Ano, existuje řada charitativních organizací, stáváme se dobrovolníky, přispíváme penězi, sběrem plastových víček, oblečení nebo jídla. Plníme vánoční přání dětem z dětských domovů. Venčíme psy umístěné v útulcích. Fakt, že toto vše a ještě mnohem víc náš svět potřebuje, považuji sice za smutný, ale tiše jej přijímám. Slzy, někdy zamáčknuté v oku, jindy stékající po tváři, mě doprovází ve chvíli, kdy na mě nejvíce dopadá tíha jiného příběhu.

Občas se mi na tomhle světě opravdu těžce dýchá. Ocelová maska rázné, nekompromisní holky mi sice jistou obranu zajišťuje, ale co člověk zmůže, když jej něco zasáhne zevnitř. Nejspíš to bude pro některé z vás znít jako naprostá hloupost, ale zkuste si žít se srdcem bohéma a hlavou realisty v jednom těle. Neměnili byste se mnou, na to vsadím boty.

A tak se ptám. Jak si mohu vykračovat s lehkostí, když někdo blízký trpí? Jsem sice zastánkyní teorie, že bychom se museli cítit provinile 24/7 za cokoli, kdybychom mysleli neustále pouze na ty, kteří žijí ve válce, na sirotky, na nemocné... a proto, zejména v Evropě, můžeme být i částečnými sobci, jenže co když je ten problém, neštěstí, smutek nebo nespravedlnost na dosah ruky?

Někdo v mé blízkosti měl a má velmi, velmi těžký život. Po všech stránkách. Ošklivé zážitky v dětství i v (pozdější) dospělosti. Nemoc. Finanční problémy. Někdo, kdo si ani jedno z toho absolutně nezaslouží. A přestože by toto všechno vystačilo na moře mých slz, nic z toho ještě není tím pomyslným "3-2-1-start".

Kámen úrazu je především selhání lidského faktoru. Je až neuvěřitelně ironické, jak je člověk inteligentní a zároveň naprosto hloupý tvor. Určité věci prostě nejsou a nebudou přenosné vzduchem. Ano, jistě, teď se svět snaží frčet na vlně pozitivní energie. Obklopujme se pozitivními lidmi, Mysleme pozitivně. Bla, bla, bla. Pokud se nepletu, četla jsem to kdysi v jednom z rozhovorů s Michalem Vieweghem - někdy je potřeba přiznat si, že je něco v prd*li. A já tedy říkám, že v prd*li je především lidská soudržnost, empatie, síla přátelství a základní lidské hodnoty vůbec.

Článek jsem psala průběžně hned po porodu hlavně proto, abych si uspořádala myšlenky a dala si dohromady všechno, co se stalo... A tak nějak se s tím srovnala. V té době mi moc pomáhalo číst si podobné příběhy a vědět, že v tom nejsem sama. Odhodlávala jsem se dlouho a protože dnes, ve Světový den předčasně narozených dětí, je více než příhodná doba, rozhodla jsem se jít s kůží na trh a podělit se s vámi o náš příběh.

Celé moje těhotenství probíhalo naprosto bez problémů. Bylo plánované, ale i tak si pamatuju, jak jsem překvapeně hleděla na to, jak se zbarvovala druhá čárka. Naše krásné sladké tajemství. Týdny postupně plynuly, 1. screening výborný, miminko zdravé, oznámení rodině a známým, 2. screening výborný, čekáme chlapečka! Chodila jsem na poradny, vždy všechno v pořádku, pan doktor se radoval, jak vše krásně vychází a nic se nechystá, miminko krásně prospívalo, já byla šťastná a cítila jsem se strašně dobře.

Až jsme se takhle v poklidu dostali přesně na konec 7. měsíce. Byl pátek, těšila jsem se, že za pár týdnů nastoupím konečně na mateřskou a připravím se v klidu na příchod našeho drobečka. Na víkend přijeli kamarádi, poseděli jsme, podívali na fotky z manželova výletu. Pak už jsem byla unavená, tak jsme si šli kolem půlnoci lehnout. Prakticky hned jsem usnula.

Noc. Tma. Vzbudilo mě jakési mokro. Do háje, co to je? Rozsvítila jsem a zjistila, že mám mokrou noční košili. Polilo mě horko a zároveň mi přejel mráz po zádech, začalo mi bušit srdce. V první chvíli mě napadlo a snažila jsem si vsugerovat, že mám hodně slabý pánevní dno a nějak mi to "ujelo", ale tušila jsem... Šla jsem na záchod a po návratu mi to začalo téct i po nohách. Neumím popsat myšlenky, které se mi v té chvíli honily hlavou. Nechápala jsem to. Absolutně vůbec. Ještě před třemi dny jsem byla na poradně… Strašně jsem se o malého začala bát. S manželem jsme se oblékli a jeli hned do nemocnice. Všude bylo naprosté ticho, byla zhruba jedna v noci.

Přešli jsme vrátnici a našli porodnické oddělení. Otevřela sestřička, já jí sdělila své podezření na odtékající plodovou vodu ve 31. týdnu. Vyděsila se a se slovy „Ježiši!“ mě ihned pustila dovnitř. Manžel zůstal na chodbě.

Uvnitř mě sestřička požádala o intimku. Ta se po polití roztokem okamžitě zbarvila do modra, obavy se bohužel potvrdily.

Je to jako dnes,i když uplynulo 11 let...mám strach v břiše a zároveň velkou touhu po poznání, bude se mi líbit jeho domov?Jeho rodiče?Ty krpály všude kolem?Hned na začátku Komárova továrna....budovy z 30. let se směskou socíka....hmmm průmysl, potěš koště. Tady se na kole jako jezdí?No horalové asi jezdí....tak tady pojdu.

Tak toto všechno se mi točilo v hlavě, když jsem jela se svým partnerem k němu domů na seznámenou.Uvolnila jsem se až při vzpomínce na tátův vítězný obličej,když jsem řekla,že je drahý z Komárova.Ty budeš v Komárově?Tam se i lišky bojí dávat dobrou noc.Táta myslel jiný Komárov,jednu prdelinku ve východních čechách......po čase uznal,že v našem Komárově se nebojí ani lišky a moc rád za námi jezdí........................

Když přijíždíte k nám do Komárova směr od Hořovic, vidíte opravdu budovy továrny,nyní Buzuluk,dříve Komárovské železárny.....je to místo úzce provázané s historií Komárova. Nebudu vás trápit výčtem uměleckých a užitkových předmětů,které se tu vyráběly,ale kdo miluje litinu (šperky,  formy, psací potřeby, busty, sochy, kříže, náhrobky...)zkrátka krásné věci, navštivte naše muzeum. V ČR najdete jen málo míst, které ukojí vaši litinovou vášeň (ano, já jí propadla).

Malebné náměstí s dominantou kašny s čápem žije svůj maloměstských život,ale když se setmí a svitne světlo v lampách,máte zvláštní pocit, jako ze starých časů.Vídíte tu, jak jinak, spoustu litinových soch. Pak rozhodně doporučuji vydat se po naučné stezce (při světle) kolem Červeného potoka a dýchat a dýchat a dýchat...rozhodně si odpočinete.Čeká vás poučení a seznámení s krajem formou naučných tabulí,ale číst je nemusíte 🙂 stačí se dívat a když vezmete rohlíky místním kachnám na Červeňáku (rybník),budete mít zábavu i pro děti. Pak se projdete lesem kolem letního tábora a další nádrže, tentokrát Drátenický rybník. Na kopečku vás čeká vesnička Mrtník s krásným hřbitovem. Nejsem divná, jen trošku archivář a tak oceňuji litinové kříže a náhrobky a taky typický vesnický kostelík s pěkným výhledem do okolí. Přes chatovou oblast dál k další nádrži - Záskalské. Tady je v létě hezké koupání a můžete si vybrat stranua místo. Nicto nestojí,ale s sebou doporučuji něco k zakousnutí - inu krásná příroda bez KFC a Mekáče. .... No a tady jsme už u brány Brd. Odsud podnikámečasto výpravy např. ke zřícenině hradu Valdek, nebo k nově opravené štole Barbora....nebo jen tak po lese na houby a borůvky.Každopádně,když pomažete do Brd, mějte dobré boty, pití, telefon a mapu...nebo místního Komárováka,aby vás nemuseli hledat místní hasiči a Brdonoš......Naučná stezka není tak dlouhá,ale můžete jí zkrátit dle potřeby...Komárov také žije společenským životem,takže vásmohu krom přírody a muzea pozvat na některý z trhů farmářských,nebo jarmark. Také se tu hrává divadlo a konají sem tam přednášky.Komu vyhládne, může skočit do místní nekuřácké restaurace U šneka a pár místníchšneků sníst...no a nebo si dát steak a točenou zmrzlinku.

Už vás budu šetřit:mám to tady moc ráda, i když původně z velkého města 🙂 Komárov je pro mě jen jeden, ten náš...

Růžová sukýnka s volánky pro holčičku, pro chlapce modrý batoh s roboty – v naší společnosti  je téměř nemožné se vyhnout stereotypům ohledně pohlaví a vychovat děti neutrálně bez jakéhokoli rázu. V našem příspěvku Vám chceme některá klišé ohledně pohlaví ukázat. Zejména se jedná ovliv na děti a jak je jejich vnímání ovlivněno přednastavenými vzory. Dozvíte se mimo to, jak se můžete bránit šílenství perfektního vzoru a otevřít taksvému dítěti cestu, kterou chce jít samo.

Klišé ohledně dívčího pohlaví

Jedním z klasických klišé zajisté je, že holčičky nosí spíše růžovou barvu a podle toho se i klidně a harmonicky chovají. Vyhýbají se konfliktům, jak je to jen možné a řeší problémy, když se jim nelze vyhnout, slovně a ne násilně. Stereotypické holčičky jsou hodné a spíše slabé, protože jsou stále více ochraňovanány rodiči a také společností. Těžké předměty nesmějí nosit a také navštěvování baletu je lepší než box nebo fotbal. Mimo to jsou spíše ješitné a dbají více na svůj účes a vnějšek. Kritiku neumějí tak snadno zpracovat. V matematice jsou dívky často hůře hodnoceny. To je ale hlavně kvůli tomu, že je klukům připisováno lepší matematické chápání. Tento úsudek stačí, aby byly zastrašeny méně sebevědomé dívky, čímž dosáhnou v mnoha případech skutečně špatné výsledky. Analogicky ktomu jsou dívky podle statistik lepší ve čtení. Principielně ale téměř neexistují rozdíly vzhledem k výkonům ve škole, protože obě pohlaví přináší stejné základy.

Klišé ohledně chlapeckého pohlaví

Kluci se perou, hrají si ve špíně a rádi se zašpiní, protože to rodiče dovolují. Vzhledem k hormonu Testosteronu je každopádně také biologicky dokázáno, proč jsou kluci považováni za obecně agresivnější než dívky. Ve věku 4 let vylučuje tělo více tohoto hormonu, čímž se kluci stávají dravější a vyzývavější. Identifikují se spíše s akčními hrdiny, kteří se silou a odvážně stavějí potížím. Proto jsou tak osvědčené výrobky se Supermanem apod. I když to protiřečí všeobecnému názoru, tak kluci brečí stejně tolik jako holky. Protože ale ukazování emocí není považováno za mužské, naučí se kluci už brzo své emoce schovávat. Jediné konkrétní rozdíly se ukazují převážně ve fyzické stránce. Chlapci mají v průměru více svalstva, širší ramena a jsou větší, čímž jsou také silnější.

Dívky vs. chlapci

Dopis matky pro dceru:

„Má drahá holčičko, v těchto dnech, kdy vidíš, jak stárnu, bych tě chtěla poprosit, abys byla trpělivá, a především, aby ses pokusila porozumět tomu, čím si procházím. Pokud při našem rozhovoru opakuji tisíckrát tu sa...mou věc, nepřerušuj mě prosím slovy „Vždyť jsi mi to říkala před chvíli“…jen mě prosím poslouchej. Pokus si vzpomenout na časy, kdy jsi byla malá a já ti mohla číst každou noc tu samou pohádku před spaním. Když se nechci jít koupat, nebuď zlá a nebraň mi. Vzpomínáš si, jak jsem se musela honit za tebou, když ses vymlouvala, abych tě přiměla se osprchovat, když jsi byla ještě malá? Když vidíš, jak jsem ignorující vůči novým technologiím, dej mi prosím čas, abych se s tím naučila pracovat, a nedívej se na mě tím svým způsobem… pamatuj, zlatíčko, že jsem tě trpělivě učila dělat mnoho věcí jako slušně jíst, oblékat se, česat si vlasy a vypořádávat se každý den s životními zkouškami…

V tomto období, kdy vidíš, jak stárnu, tě žádám, abys byla trpělivá a aby ses hlavně pokusila porozumět, čím si procházím. Pokud někdy ztratím nit a nevím, o čem jsem mluvila, dej mi prosím čas, abych si mohla vzpomenout, a pokud to nedokážu, nebuď nervózní, netrpělivá ani arogantní. Jen věz ve svém srdci, že nejdůležitější věcí je pro mě být s tebou. A když mi mé staré, unavené nohy nedovolují, abych se pohybovala tak rychle jako dříve, podej mi svou ruku stejným způsobem, jakým jsem ti já podávala tu svou, když ses poprvé učila chodit.

Až přijde můj čas, nebuď smutná… jen buď se mnou a rozuměj mi, až se dostanu na konec svého života s láskou. Budu opatrovat a děkovat za ten dar času a radosti, které jsme spolu mohly sdílet. S velkým úsměvem a ohromnou láskou, kterou jsem pro tebe vždy měla, chci jen prostě říct, že tě miluji… má milá dcerko.“