Uvědomuji si, že naším základním cílem je dobrovolnost v očkování a že nic méně by nás nemělo uspokojit. Přesto však přemýšlím nad jednou věcí, pokud stát nařizuje pod hrozbou sankcí povinné očkování, měl by také zajistit jeho maximální bezpečnost pro všechny děti, tedy i pro ty, které jsou očkováním ohroženy více než ostatní, ale u kterých se kontraindikace k očkování zatím neprojevila, což je v tak nízkém věku jistě dost časté. Pokud stát nařizuje děti očkovat, měli by jím pověření odborníci v případě, že dojde k zdravotním problémům u dítěte v časové následnosti po očkování, jasně prokázat, že tyto problémy s očkováním nesouvisí, a to znamená najít a prokázat jinou příčinu těchto problémů. Dnes je tomu přesně naopak, očkování má jakousi presumpci neviny, dokud se nenajde a neprokáže příčinná souvislost s očkování, pokud se nenajde, očkuje se dále, očkování se považuje za nevinné, což podle mě vede k dalším a často mnohem větším škodám na zdraví takového dítěte, neboť neprokázání příčinné souvislosti s očkováním neznamená, že tam není. Pokud má být očkování pro všechny děti skutečně co nejvíce bezpečné, pak je třeba v případě následných zdravotních problémů očkování považovat za nejpravděpodobnější příčinu, dokud se neprokáže příčina jiná, v případě že se neprokáže, pak je třeba toto dítě začít očkovat šetrnějším způsobem nebo ho přestat očkovat vůbec.
Mnozí z nás se postavili systému právě z tohoto důvodu, že odmítli dát dále očkovat své dítě kvůli jeho reakci na očkování a zdravotním problémům z toho vzešlým a často tvrdě narazili, ačkoliv co už je oprávněnější požadavek než toto? V novele zákona o veřejném zdraví je formulace, že "zákon neumožňuje výjimku z očkování na základě předchozí špatné zkušenosti s očkováním", toto je jedna z důležitých věcí, ke kterým bychom měli jako rodiče zaujmout odmítavé stanovisko. Mnohým z nás bylo a je stále předhazováno, že se nenašla příčinná souvislost zdravotních problémů dítěte s očkováním, když pominu fakt, že se v mnoha případech ani nehledala, nebylo by snad jen spravedlivé vůči nám poškozeným, aby právě stát měl povinnost nade vší pochybnost dokázat, že to nebylo způsobeno očkováním, pokud nás chce nutit do dalšího očkování. Stejně tak případné odškodňování obětí povinného očkování by muselo fungovat na stejné principu, když stát vnucuje očkování, pak v případě poškození zdraví nebo smrti v časové následnosti po očkování by měl mít povinnost buď jasně prokázat, že očkování nebylo příčinou a nebo odškodnit. V případě dobrovolného očkování by to nemuselo být takto striktní, protože rodiče se rozhodují pro očkování s vědomím rizika, na které dobrovolně přistupují, ale u povinného vnuceného očkování bychom měli požadovat výše nastíněný přístup.