Únor běží v plném proudu přesně tak, jako si tady na koníkovi mezi sebou rozposíláme srdíčka pro štěstí, zdraví, s poděkováním... Zkrátka si jimi navzájem děláme radost. A protože jich asi nikdy není dost a každá z nás chce srdíčkem potěšit někoho druhého, bude tento Wiki týden zkušeností otevřený zkušenostem ke všem článkům a vy tak za každou svou zkušenost dostanete od nás srdéčko. 🙂 

Samozřejmě Wiki týden není jen o srdíčkách. Je to hlavně o chuti a snaze svým vlastním příběhem někomu dalšímu pomoci. Už jen tím, že napíšete, jak jste případné snažení o dítě, těhotenství, nemoci, výchovu, péči o děti aj. prožívaly, pomůžete dalším z nás, které Vaše řádky hledáme, potřebujeme k uklidnění, ujištění, povzbuzení...

Napište tedy radu, tip nebo vlastní zkušenost k jakémukoli článku ve Wiki Modrého koníka a získejte za ni srdíčko s poděkováním. A že si je z čeho vybírat! Ve Wiki je už totiž přes 2000 článků na různá témata a vybrat si tak můžete například z těchto kategorií:

1. Neplodnost
2. Těhotenství
3. Porod
4. Výbavička pro miminko a dítě
5. Zdraví a nemoci
6. Dětská strava
7. Vývoj dítěte
8. Volný čas
9. Výchova a vzdělávání
10. Doklady, finance a zákony

Těšíme se na vše, co tento Wiki týden zkušeností přinese a děkujeme, že se do něj zapojíte.
Za tým Modrého koníka
Jennyska

V rozhovoru uvádím základní informace o frekvenční terapii, která pomohla mojí ženě od astmatu a herpesů, mě od boreliózy a naše děti díky ní nikdy nemusely brát antibiotika. Díky síle frekvenční terapie se je nebojíme neočkovat, víme, že zvládneme jakoukoliv nemoc. Dnes frekvenční terapii jen u nás používá několik tísíc lidí. Ve světě jsou to desetitisíce. Máme lidi, kteří se vyléčili z rakoviny prostaty a dalších druhů rakovin, zbavili se závislosti na inzulínu a nebo si srovnali vysoký krevní tlak. Naše děti Ela(3) a Matouš(2) se nemusely trápit 14 dní s planými neštovicemi. Za hodinu přestaly pupínky svědit a nové se už netvořily. Zjistěte si informace a uvidíte sami.

Rozhovor je zde:

http://www.revoluce-v-leceni-nemoci.cz/video

Budu rád za vaše komentáře,

Vašek

Aneb náš boj s kyčlí. Možná to bude trochu zmatené, za to se předem omlouvám, nikdy jsem na slohy nebyla.

Rodila jsem plánovanou sekcí, přirozený porod mi pan primář zakázal a ani bych nechtěla, když byl Venda stále KP. Ještě v porodnici se na něj díval pan ortoped. Jeho verdikt – kyčle trochu špatné, cvičte s nožkama tzv. motýlky a dávejte široké balení. Potom nás ještě nahnali na ultrazvukové vyšetření, stále stejné – cvičení a široké balení. Ještě další doktoři se na Vendelínka přišli podívat. Až tomu poslednímu se to moc nezdálo. Sám si netroufal říct, jak moc špatné to je a objednal nás do fakultní nemocnice v Hradci Králové k panu doktoru Adamcovi.

Do FNHK jsme jeli hned druhý den po příjezdu z porodnice. Byli jsme na rentgenu a pan Adamec dělal i UZ, sám z toho nepoznal, jak je to vážné, dokonce řekl, že cvičením těch motýlků bychom to akorát zhoršili. Objednal nás na artrografii (v narkóze vstříknou ke kloubu kontrastní látku a pod rentgenem se pořádně podívají) Začal nám vyprávět o možnostech léčby, o trakcích, o sádrových spikách, o třmínkách a nakonec zabrousil i k operaci. Hned jsem se začala hroutit, brečela jsem ještě v ordinaci, bylo mi líto mého drobečka, bylo mu teprve 6 dní a už měl naplánovanou narkózu.

Do nemocnice jsme nastoupili 4. 6. 2014, když byl malému měsíc a 2 dny. Hned druhý den dopoledne jsem Vendelínka odnesla k operačním sálům. Vzali si ho a pro mě a mého manžela začala nejdelší hodina a půl z celého našeho života. Moc jsme si přála, aby mi Vendu vrátili v pořádku a aby mi ho dovezli pouze v třmínkách. Řekli nám, že celá aerografie trvá tak 15 minut, takže jsem už po půl hodině nervózně přešlapovala po pokoji, chodila se dívat na chodbu, ptala jsem se sestřiček, co se děje. Neuvěřitelný strach jsem měla. Až pak, po hodině a půl, jsem uslyšela ten známý řev, nikdy jsem nebyla tak šťastná, že jsem slyšela svoje miminko brečet. Hned jsme mu s manželem šli naproti. Byl to děsný šok, když jsem koukla do kočárku pro dvojčata a tam náš Venda od pasu po kotníčky zasádrovaný.  Byl to strašný pohled a zároveň neuvěřitelná úleva, že nemusíme podstoupit trakční léčbu – 6 týdnů v nemocnici, kdy by Venda ležel zavěšený za nohy a já ho mohla sundávat maximálně na hodinu za den.

Na vizitě mi doktor řekl, že stačilo, aby Vendovi nařízli šlachy, protože měl zkrácené svaly a kvůli tomu se nedařilo nohu zakloubit zpět. Sádru měl Venda na 6 týdnů, přebalování bylo ze začátku boj, ale pak jsme se vše naučili a ani nám to moc divné nepřišlo.

Po 6 týdnech (v jeho necelých 3 měsících) jsme jeli na sundání sádry, když si na to pan doktor vytáhl vibrační pilku, hned jsem zezelenala. Ani koukat jsem se na to nemohla, dokonce mě sestřička poslala pryč, asi jsem vypadala fakt zle. Naštěstí manžel vše zvládal a zůstal Vendelínkovi na blízku. Po sundání měl nohy děsné, fialové, kůže suchá, poničená.. Strašný pohled to byl. Chvíli Vendu nechali jen tak a pak mu pan doktor nasadil třmínky, které měl nosit 23 hodin denně. Zůstali jsme ještě přes noc a druhý den jsme jeli domů.

Ne jeden rodič získá vlivem reklam a marketingových kampaní cestovních kanceláří dojem, že vzít své děti letecky k moři, je hračka. Alespoň, co se financí týče. Je to opravdu velmi častý scénář. A ani se nelze divit. Vždyť tučné nápisy "dítě zdarma" nebo dokonce "až dvě děti zdarma" jsou povědomé snad každému. I tomu, kdo děti nemá nebo nikam na dovolenou nejede.

Možná jste v posledních letech letecký zájezd pro sebe a své děti kupovali, jste zběhlí, reklama vás neošálí, realita nezklame. Pokud si ale přece jen nejste jisti a nevíte, zda dítě za rodinnou dovolenou platí či ne, na jaké částky se máte připravit a na co si dát pozor, je zde pro vás tento článek. Podíváme na to, co se pod zmíněnými marketingovými sliby skrývá. A zda vůbec existuje situace, kdy dítě pojede na dovolenou tak, jak se slibuje, tedy zadarmo.

Úplně zdarma - horko, těžko

Začneme tvrdou realitou. Představa, že si koupíme rodinný zájezd k moři leteckou dopravou a vaše dítě nebude nic platit, je krásná, ale málo pravděpodobná. Dítě platí téměř vždycky. Záleží jen na tom, jak je staré, a tedy za co a kolik je třeba zaplatit. Důležité také je, kolik dětí na dovolenou berete. To si ale vysvětlíme později.

Když zůstaneme u věku dětí, nejpříznivější situace z ekonomického hlediska nastane, pokud je vaše dítě infantem. Takto se v cestovním ruchu označuje dítě do dvou let. Je to zcela specifická kategorie, protože jede na cestu, ale neplatí letenku, ubytování ani stravu. Neplatí, ale také na nic z těchto kategorií nemá nárok. To znamená, že v letadle cestuje vždy na klíně dospělého, nemá vlastní postel (v některých hotelích lze požádat o dětskou postýlku, která může a nemusí být zdarma) a nedostane jídlo. S takovým dítětem je levné cestovat. Proto pokud je vaše dítko letos infantem, ale příští rok už nebude, leteckou dovolenou u moře raději neodkládejte. Od druhých narozenin totiž za něj zaplatíte o několik tisíc více. 

I s infantem ale buďte připraveni na drobný výdaj. Pravděpodobně totiž neuniknete platbě letištních poplatků. Ty se pohybují kolem tisíce korun. A jen některá letiště je dětem mladším dvou let odpouštějí.

Zájezdy na last minute jsou sice stále velmi oblíbené. Častěji se ale také objevuje otázka, zda není lepší si s výběrem dovolené raději pospíšit. Zde je třeba říct, že pro rodiny s dětmi je tohle ještě důležitější bod něž to, do jaké země se rozhodnou vydat, zda letecky nebo autem, bez jídla nebo s all inclusive.  Ano, čas zde hraje nejpodstatnější roli.

Možná koketujete s myšlenkou nic neřešit a nechat všechno takzvaně "na poslední chvíli", počkat si na last minute nabídku a ušetřit tak nějakou tu korunu. Než ale skutečně uděláte takové rozhodnutí, přečtěte si, jak vlastně last minute nabídky fungují, komu se vyplatí a taky proč takový přístup k letní dovolené může někdy znamenat i velké zklamání.

Nebudu vám tvrdit, že jet na last minute se nevyplatí nikomu. To není pravda. Pokud jste dvojice, víte, že chcete jet na dovolenou k moři a je vám celkem jedno kam, je pro vás čekání na last minute ideální. Jste-li ovšem rodina s více než jedním dítětem, může to být to nejhorší rozhodnutí. A to hned ze dvou důvodů. Podívejme se na ně podrobněji.

Kolik letenek? 

Když se člověk během letních měsíců prochází městem nebo otevře noviny, má pocit, že nabídka zájezdů na poslední chvíli je velmi široká. Jenže zdání tal trochu klame. To, co se jeví jako velmi dobrý výběr, může pro váš konkrétní "případ" znamenat i nulu. Žádnou vhodnou nabídku a tedy i žádnou dovolenou.

Je třeba se zamyslet nad tím, kolik vás na dovolenou jede. To je rozhodující faktor. Děti do dvou let můžete ze svého výpočtu vyřadit, protože jezdí bez nároku na letenku, stravu i ubytování. (Pozor rozhodující vždy je jak staré vaše dítě bude v době návratu z dovolené!) Z takového výpočtu nebo zamyšlení vám vyjde nějaké číslo. A pokud se rozhodnete pro leteckou dopravu, přesně tolik budete potřebovat i letenek. A zde je hlavní kámen úrazu dovolené na poslední chvíli. Při last minute nabídkách je v sezóně zpravidla volných jen pár posledních letenek. Můžou být klidně jen dvě nebo tři. A k těmto dvěma, třem letenkám se může nabídnout třeba osm hotelů v dané lokalitě. A nabídka hned vypadá najednou jako velmi slušná. Jenže jakmile se letenky prodají, je celá pryč. Tohle je hlavní důvod, proč last minute nabídky nejsou pro rodiny s dětmi nebo partu přátel. V sezóně často nemohou nabídnou tolik letenek, kolik je potřeba.

Každá z nás touží po krásném a zářivém úsměvu. Nejprve je třeba si uvědomit, že krásný úsměv znamená především zdravý úsměv. Dále bychom měli přijmout fakt, že stav našeho chrupu máme doslova ve svých rukou. A jedním z nejdůležitějších kroků ke spokojenému úsměvu, je se naučit, jak o zuby správně pečovat. Ačkoli většina z nás si zuby čistí dvakrát denně po celý svůj život, nemusí to nutně znamenat, že tuto rutinní činnost děláme zcela správně a nejlépe, jak jsme schopné. Nejčastěji je na vině nevědomost. Proto se nestyďte zeptat se při pravidelné návštěvě svého zubního lékaře nebo dentální hygienistky na radu.

Jedno z nejkrásnějších období v životě ženy je bezesporu těhotenství a mateřství. Bohužel je toto období z hlediska péče o zuby opředeno různými polopravdami. Existují nesmyslné obavy, že za každé dítě matka obětuje zub, že se během těhotenství zuby rozpadají a také, že se s tím nedá nic dělat. Opak je však pravdou. Naštěstí.

Zubní kaz, zánět dásní i parodontitida mají stejného původce - zubní plak. Tento povlak je tvořen bakteriemi, jež metabolizováním cukrů vytvářejí látky zaviňující výše zmíněná onemocnění. Logická úvaha nás vede k zamyšlení, že kde není plak, nejsou bakterie, tudíž se nemůže vytvořit onemocnění. Říkáte si možná: „Kdyby to jen bylo tak snadné“. Prozradím Vám tajemství. Ono je. K prevenci kazu, zánětu dásní a parodontitidy stačí pravidelná a pečlivá ústní hygiena.

Těhotenství a mateřství má různá specifika (hormonálně podmíněná těhotenská gingivitida, častější zvracení, zvýšený dávivý reflex, chutě). Dodržováním správné ústní hygieny však zcela jistě předejdete všem katastrofickým scénářům, které Vás straší, že s dítětem přijdete o zuby.

Jak a čím to vyčistím?

Na trhu je celá řada dentálních pomůcek, jak si vybrat ty správné? Je třeba hledat u každé pomůcky určité parametry. Vhodná pomůcka je ale jen polovina úspěchu. Druhou polovinou je technika čištění zubů.

Celý brambor je jedovatý, ovšem kromě hlíz. Ty mají naopak skvělé vlastnosti, uplatní se v přírodní léčbě i kosmetice. Jen pozor – zelené nebo přehnojené hlízy brambor jsou nebezpečné.

O bramborách se opakovaně vedou diskuze. Škodí nám, nebo naopak prospívají? Brambory mají řadu skvělých vlastností, jen musí být v pořádku. Je dobré vědět, na co si dát pozor, a také k čemu se brambory výborně hodí.

Konzumace zelených nebo naklíčených hlíz je problematická, vzrůstá koncentrace alkaloidů, především ze skupiny solaninů, které mohou při větší koncentraci ohrozit zdraví

Brambory mají značnou výživovou hodnotu. Obsahují bílkoviny, polysacharidy, vlákninu, tuky, esenciální aminokyseliny. Dále vitamíny skupiny B, vitamín C, E, A, K, z minerálních látek a stopových prvků zinek, síru, hořčík, železo, vápník, draslík, fosfor, měď, chlór, fluór, pak kyselinu jablečnou a citronovou.

Brambory obsahují i alantoin, který má hojivé a regenerační účinky, urychluje hojení sliznic i pokožky. Alantoin podporuje i tvorbu kalusu, což je tkáň, která po zlomenině spojuje úlomky kostí. Vnitřně se alantoin rovněž používá při tepelném či chemickém poškození sliznic, atrofii sliznic žaludku a hltanu i při žaludečních a dvanácterníkových vředech. Můžeme ho i použít jako kloktadlo při těžko se hojících zánětech ústní dutiny, aftech a u parodontózy.

Nebezpečí zvané solanin

Milé koníkovky,

nikdy bych nevěřila, že budu psát na MK článek - nejsem ten typ. Kauza kolem paní Ivy mi ale nedá a ráda bych napsala pár řádků.

Kauzu kolem paní Ivy jsem zachytila pozdě, až když Honza začal psát. Přidala jsem si do oblíbených a sledovala další vývoj. Když jsem si včera přečetla vaše reakce, jen jsem kroutila hlavou - další podvod a na MK?! Byla jsem lehce nad věcí, protože jsem se aktivně této kauzy neúčastnila. Když jsem se nad tím zamyslela, hodně mi to připomnělo příběh mojí spolužačky na VŠ a ráda bych se s vámi o něho podělila.

Všichni spolužáci jsme ji znali jen okrajově, byla to šedá myška. Byla u všeho, jen se nějak neúčastnila. Najednou nás začala zahrnovat dramatickými historkami ze svého života. Rázem byla středem zájmu. Ne, že by jsme byli senzacechtivý, ale byla to přece jen spolužačka a rádi jsme ji vyslechli, vytáhli na kafe, odvezli domů a jakkoliv pomohli - aby jí bylo alespoň na chvíli lépe. Pak se začaly její historky "sukovat", až na ni jeden ze spolužáků "uhodil" a ona přiznala, že si vše vymyslela. Chtěla být alespoň chvíli středem pozornosti, být zajímavá, žádaná..... a nenašla lepší způsob. Hrozně nás zasáhla. Nakonec nám to nedalo a s kamarádkou jsme ji s chladnou hlavou vyslechly a pak snad i pochopily (v rámci možnotí). Doma u rodičů byla páté kolo u vozu, měla nádhernou sestru a velmi talentovaného bratra. Rodiče ji nikdy nepochválili, nikdy nepohladili, nikdy je nezajímal její názor. V osmnácti letech si vzala prvního kluka, který jí řekl, že ji má rád a že se mu líbí v bláznivé touze být milovaná, být pro někoho důležitá. Vzala si mamánka a navíc s tchyní i bydleli a byla ještě větší "nikdoš" než u rodičů. Na náš úkor si udělala na malou chvíli lépe.......

Nenapsala jsem příběh mojí bývalé spolužačky proto, abych se jakkoliv paní Ivy zastala nebo jakkoliv snižovala její hanebné chování. Napsala jsem tyto řádky proto, že si myslím, že její pohnutky byly hodně podobné. Vždyť ona z vás nemámila peníze, nechtěla jakoukoliv materiální pomoc, chtěla "jen" pozornost. Myslím, si, že svým způsobem jste jí i pomohly a teď jen doufám, že jí není a dlouho nebudu dobře z toho, kolika lidem ublížila.

Chtěla bych vás požádat, aby i po této super špatné zkušenosti na MK jste zůstaly takové jaké jste a dívaly se na tuto životní zkušenost z té lepší stránky. Přestože jste paní Ivu neznaly, dokázaly jste jí v neuvěřitelném počtu a vytrvale dokazovat podporu a držet ji nad vodou. Prosím, nerušte svoje profily na MK, neciťte se jako booo, nekopírujte lékařské zprávy......... Jste prostě úžasné, citlivé, empatické a to si nenechte vzít ....... nedovolte jí, aby vám to vzala. MK je přece náš................

Jelikož jsem podruhé těhotná a zrovna s holkama ve skupince červencovky 2015 probíráme téma porodu, tak jsem se rozhodla zavzpomínat na ten první. 🙂

Po termínu porodu jsem šla na kontrolu do porodnice a jelikož posledních 14 dní před termínem ty ozvy nebyly nic moc a do toho jsem měla těhotenskou cukrovku, tak mi navrhli, že mi porod vyvolají. Vůbec jsem se nebránila. Venku byly příšerný vedra, mně už bylo poslední dva týdny stejně jen brutálně blbě, tak jsem si řekla, super, ukončíme to trápení.. Možná jsem z toho byla tak natěšená proto, že pod pojmem "vyvolávaný porod" jsem si představila, že mi píchnou nějakou injekci nebo dají kapačku a bude to. Kde by mě napadlo, že se jedná o zavedení tabletky až tam... úplně dozadu... 😀 Večer před výkonem jsem dostala od sestry lejstro, kde byl popsaný zákrok s tím, že si to mám přečíst a podepsat. TAk jsem si to přečetla a nepodepsala... 😀

Ráno o půl osmé přišel pro mě doktor, že jdem na to a ptal se, zda mám lejstro. Tak jsem řekla, že mám, podala jsem mu ho, on na to zůstal hledět a říká: Vždyť vy jste to nepodepsala. A já na to: Ne, nějak jsem neměla tu odvahu... 😀 tak mi řekl, že mu to podepíšu na vyšetřovně. Tam jsme to ještě jednou probrali a šli jsme na to. Z vyšetřovny jsem se dobelhala zpátky na pokoj a tam se to vpodstatě okamžitě rozjelo. Postupně to nabíralo na obrátkách, takže když jsem šla znova na vyšetřovnu asi po dvou hodinách, tak to bylo v takovém stavu, že mi to museli zase utlumit, protože ta reakce byla abnormální a ty křivky na monitoru nějak nevypadaly dobře. Takže v poledne bylo po porodu. Asi tak ve dvě jsem šla opět na vyšetřovnu, že teda ani ťuk a že rodit nebudu, tak doktor zvažoval, zda mi má dát další tabletku, nakonec říkal, že to nebudem zbytečně hnát a udělal mi Hamiltona. Celé odpoledne bylo absolutně v klidu, takže jsem byla připravená, že ráno si zajdu opět pro tabletku.

Večer mi natáčeli monitory a v osum přišel doktor na vizitu s tím, že už rodím a v noci se sejdem na sále. Tak to mě fakt rozesmál. Nebylo mi totiž ale absolutně vůbec nic. Necítila jsem ani ťuk, tak jsem si myslela svoje. Od sestřičky jsem byla před spaním poučená, že když mě v noci něco vzbudí, tak zazvonit. Tak jsem šla ve 23 hodin spát. V 1 ráno jsem se vzbudila, že mě něco dloubalo v břiše. Za chvilku se to ozvalo zas, pak zas. Tak jsem si sedla a počítala minuty. Půl hodinky jsem měřila pravidelné kontrakce po 6 minutách. alespoň jsem si myslela, že to jsou kontrakce, bylo to pravidelné dloubání v břiše a nikterak to nebolelo. Tak jsem si zazvonila na sestru, že jí to nahlásím, lehnu a vstanu až se začne něco dít 😀 😀 Sestřika ovšem byla jiného názoru, bafla na mě, že rodím, mám si vzít ručník a sprcháč a jdeme na sál. Tak tím mě pravda trošku zaskočila. Nevěřila jsem, že z tohoto porodím... 😀

Když jsme zazvonili na porodní sál, tak nám otevřela sestřička s tím, že ježíšikriste další. Kam ji dáme??? Tak to mi teda radost neudělala. Takhle na mě bafnout hnedka mezi dveřma. No nic no. Měla jsem smůlu. Všechny sály byly obsazené, tak mě šoupli do jakýhosi kamrlíku. Tam mě napojili na monitor a než sestra odběhla zas vedle k porodu, tak jsem se ptala, zda zavolat manžela. Prý ne, že jsem prvorodička, tak času dost. Tak jsem si řekla, fajn, já se taky na porod necítím, tak co budu plašit... Jak mi natočili monitor, tak řekli, že jdem rodit, takže si mám zajít na klystýr. Tak to milé dámy byl ten nejkomičtější zážitek z celého porodu. Nakráčela jsem na záchod, kde mi na lůžku zavedla staniční klystýr a že to mám pár vteřin držet, než to pustím. tak já držela. prcku zatnutnou v pěst a běhala jsem po tý umývárce dokola, ani nevím kolik koleček, jak jsem poctivě držela. Ale ejhle. Ono se mi to zarazilo a nešlo to ven!!! Panika!!! 😀 Tak jsem si tam oběhla svůj půlmaraton dokola, až se mi hlava motala a pak konečně se mi chtělo, tak hurá. Jenže... Jak se to zarazilo, tak se to pak rozjelo... Takže jsem tam strávila hodinu na záchodě, staniční neustále chodila a nechápala, že ještě nejsem, ale to fakt nešlo zastavit... Přitom jsem dva týdny před porodem prodělala střevní chřipku a žila v domění, že v těch střevech nezbylo vůbec nic a můžu v klidu rodit. Chyba lávky...  V tu chvíli jsem si uvědomila, jak jsou některé ženy naivní, když odmítají klystýr, protože ani zdaleka netuší, co se z nich hrne při porodu, protože to fakt netušíme a necítíme... No po hodince jsem si konečně vlezla do sprchy, že jsem fakt komplet vyčištěná a jdem na to. 

Vrátila jsem se zpátky na porodní sál s tím, že klystýr splnil hned dva své účely. Jednak jsem byla definitivně vyčištěná a jednak se mi konečně rozjely ty pravé kontrakce. Než jsem vylezla na postel, tak jsem se ptala, zda mám volat manžela, protože to už jsem tak nějak cítila, že už začíná jít do tuhého. Opět jsem si vyslechla, že není třeba, ale už jsem byla neoblomná, že už se mi to nezdá. Tak jsem mu volala, bylo 3:15. Zalehla jsem na postel a začly ty pravé silné kontrakce, kdy jsem se snažila soustředit pouze na tu bolest, při každé bolesti se úplně uvolnit a prodýchat. Bylo 3:45 když manžel dorazil. Ptal se mě, jak dlouho už jsem v tomto stavu, tak jsem mu řekla, že asi hodinku... Pak položil pro mě totálně stupidní otázku při obrovských bolestech, jak dlouho to bude trvat... Tak jsem mu řekla, že to teda fakt netuším, jak dlouho budu rodit. že jsem prvorodička a těm to trvá dýl, tak asi do osmi, možná do dvanácti, tak u toho teda zbledl, že tak dlouho to snad trvat nebude... Ve 4 přišel doktor, prohlídl mě a že miminko nesestupuje, plodová voda mi neodcházela, takže mi tu plodovku píchne. Super. Tak jo. V momentě, kdy to propíchnul, tak jsem cítila jak prcek sjel výtahem až do přízemí a že ho mám mezi nohama a potřebuju FAKT NUTNÉ tlačit. tak doktor mi řekl, že to je jedině dobře, protože už rodím. těch pár vteřin, než jsem musela čekat, až odteče ta plodovka, oddělají to umývadlo a řeknou tlačte, to bylo nekonečný. Ale potom ta úleva si krásně pořádně zatlačit.... Hlavička byla ven raz dva, ale ramínka se nedařily, takže mi udělali nástřih a pak prcek vylítnul na jedno zatlačení. Okamžitě mi ho položili na bříško, chytil mě za paleček a byl to zvláštní pocit dívat se na to malé stvoření a říct si: tak a teď jsem máma... Chvilku mi ho tam nechali ležet a pak řekli manželovi, aby šel s nima, že ho půjdou omýt, zvážit, změřit atd.

SDÍLÍME: Končí vám autolékárnička?
Nevyhazujte ji, prosím. Zvířatům v útulcích ještě pomůže!
Nevadí že je prošlá, každý obvaz je dobrý.
Útulky přežívají jen tak tak, každý zdravotní materiál se hodí.
Máte-li lékárničku, kterou jste ochotní na tento účel poskytnout, pošlete autolékárničku na adresu:
Iva Volková Dolní Stropnice 49, 374 01 Trhové Sviny, nebo ji nabídněte nejbližšímu útulku.

Tak a je to tu. Na těhotenském testu se zobrazily dvě čárky a vy máte po ptákách. Budete otec. Minimálně tedy ten na papíře. Pokud vaše dítě bude až nápadně podobné kolegovi vaší manželky, se kterým makala před devíti měsíci v práci do noci na projektu, je to sice smutné, ale tento projekt je teď váš problém.

Máte teď dvě možnosti. Buď se zachováte jako pravý chlap, zabalíte si slipy, pár triček, ponožky a balíček kondomů (váš nově objevený nejlepší kamarád), který vám dává ten pravý pocit mužství a neprodleně ve vší diskrétnosti opustíte republiku a nebo se zachováte jako ještě větší chlap a rozbrečíte se.  Život, tak jak ho znáte právě skončil a vás čeká něco jako život po životě plný přebalování, poblitého úplně všeho a hlavně, a to je asi nejlepší a nejvíce sluníčkové, už se nikdy nevyspíte.

Pokud jste hrdinsky nezdrhli a postavili se budoucímu otcovství čelem, čeká vás spousta práce a hlavně spousta legrace během těhotenství vaší manželky. Těhotenství se rozděluje do tří trimestrů a každý trimestr má něco do sebe. V prvním trimestru například bude vaše manželka pořád zvracet, bude vám nadávat a často bude brečet. Naproti tomu v druhém trimestru bude manželka pořád zvracet, bude vám nadávat a často bude brečet. No a konečně ve třetím trimestru bude vaše manželka stále pořád zvracet, bude vám nadávat mnohem více a brečet bude imrvére. A potom přijde vysvobození v podobě porodu, kdy vám bude manželka nadávat, ale brečet a zvracet bude již dítě (a pokud budete u porodu, tak pravděpodobně i vy).

Požadavky na budoucího otce nejsou nikterak složité. Máte za úkol jedině přikyvovat na všechno, co si vaše dočasně pomatená a hormony zlomená manželka vymyslí, neustále se usmívat a šířit dobrou náladu. Mezi šíření dobré nálady se nepočítá vytváření humoru, kdy s úšklebem ve třetím trimestru oznámíte manželce, že je tlustá, jak prase. Tudy totiž cesta dobré nálady a pohody v domácnosti nevede. Radši neříkejte vůbec nic, jenom přikyvujte a kmitejte. Je totiž potřeba udělat místo pro dětské věci. Dítě má sice půl metru a váží stejně jako meloun, ale očividně potřebuje majetek, který co do velkoleposti, ceny a hlavně množství daleko zastíní ten váš. Takže si hezky pomalu a se slzou v oku vykliďte komory, skříňky a šuplíky, kde máte své oblečení, elektroniku a například elektrickou kytaru, jelikož jste si ještě donedávna mysleli, že budete děsně slavnej rocker (teď už nebudete nic) a všechno to můžete vyhodit. Uvolněné místo postupně zaplňte bodýčkama, malýma tepláčkama, plenama a dalšíma malýma věcma.

Čemu se taktéž pravděpodobně nevyhnete, je ženský předporodní kurz. A není to taková legranda, jak možná znáte z filmů, kdy se tam ženy učí dýchat, muži je podepírají a není zde nouze o děsně legrační situace, kdy například nešikovný budoucí otec utrhne při zkoušce přebalování panence hlavu a podobně. Reálný předporodní kurz je čistý několikahodinový vopruz, kdy jenom sedíte a posloucháte přednášející, která vám vypráví o tom, jak se má, kolik má dětí, jaké je její nejoblíbenější jídlo a podobně (tady hádám, jelikož na předporodním kurzu jsem usnul nudou v sedě už po pěti minutách monologu přednášející). Samotný předporodní kurz je rozdělen do dvou přednášek. První , na které jsem usnul, a proto nevím, o čem byla, a druhá nese honosný název „laktační kurz“. Tady to zavánělo zajímavým zážitkem, kdy se dalo předpokládat, že bude možnost zkusit si podojit dobře vyvinutou lektorku. Bohužel to však byla další přednáška o kojení.  Tříhodinová přednáška o kojení je nadmíru kvalitně strávený čas. Jak už bylo řečeno dříve, na tento kurz musíte, abyste nenarušili klid domácnosti. Vezměte si tam s sebou něco na čtení (musíte ale tak nějak nenápadně, ne, že si sednete do první řady před přednášejícího a otevřete si  bez skrupulí noviny) a choďte často na záchod. Tam to je zcela v pořádku, jelikož těhotný ženský tam pořád někam couraj, takže si vás nikdo nevšimne. Na záchodě si třeba zakuřte a nebo se můžete schoulit do rohu do klubíčka a na chvíli si dáchnout.

Když už jsme u toho kouření. Narození dítěte přímo svádí k tomu, aby si člověk řekl, že přestane kouřit. Je to bohulibé, avšak ne příliš reálné. Když totiž budete ve čtyři ráno vstávat po desáté ke řvoucímu dítěti, tak máte jen dvě možnosti. Buď si jít zakouřit a uklidnit se a nebo chytíte nerva a dítě prohodíte oknem. Pokud tedy kouříte, tak přestaňte, až bude dítě větší a vy ho odlifrujete někam na vojenskou školu.

Pokud se pomalu blíží doba, kdy začnete své miminko přikrmovat, tedy je mu něco mezi 4. a 6. měsícem, pak je nejvyšší čas podívat se na nová výživová doporučení. Věděli jste, že současné poznatky jsou úplně jiné, než ještě před 4 – 5 lety?

Na výživu kojence se dnes pohlíží úplně jinak. Pryč jsou doporučení o vyhýbání se alergenům, žádné vylučování lepku ze stravy, neplatí ani odsouvání podávání masa. Roční dítě už má mít normální stravovací režim s pěti až šesti jídly denně. K těmto závěrům došli přední světoví odborníci a do naší praxe jsou postupně zaváděny v posledních dvou třech letech.

Abyste se v tom vyznali, připravili jsme pro Vás v redakci časopisu Miminko speciál Výživa do 1 roku. Recenzovali ho odborníci na slovo vzatí, kteří se také podíleli na nejnovějších doporučeních pro pediatry. A abyste se k tomuto speciálu dostali co nejjednodušeji, a hlavně zadarmo, vložili jsme ho pro vás v tištěné podobě do únorového vydání časopisu Miminko. Je to samostatný sešit, který má 48 stran a k časopisu ho dostanete úplně zdarma.

Miminko č. 2 je právě v prodeji a na stáncích v celé ČR ho najdete až do 18. února, kdy vychází další číslo. Každý, kdo si Miminko č. 2 koupí, by měl speciál najít uvnitř vložený zdarma!

Dostal som avízo od jednej z vás o akcii Vlaštovky naděje pro Denise a Davida (facebook fan page) a rád by som sa tomu chvíľu venoval. Podobný príbeh ako v prípade Denise a Davida Michalákových sa odohral aj na Slovensku. Ivana Boorová sa snažila o vrátenie svojich deti, ktoré jej odobrali úrady v UK. Skončilo to pre ňu šťastne a deti jej boli vrátene.

Nie som kompetentný, aby som hodnotil tento konkrétny prípad, alebo zákulisnú politiku nórskych, alebo britských úradov, chcem hovoriť o spolupatričnosti a o tom, kedy sa aktívne za niečo usilovať.

Som presvedčený, že šťastný koniec v prípade Ivany Boorovej bol výsledkom aj veľkej aktivizácie ľudí, ktorí nahlas vyjadrili svoje znepokojenie a tlačili na štátne orgány, aby v tejto veci konali.
Často vidíme, že náš hlas v dave zanikne, ...je to tak. Je to však preto, lebo každý kričí niečo iné a je z toho iba hluk. Ak však všetci voláme po tom istom, hlas dostáva silu a dokáže meniť aj veci, ktoré sa zdajú nezmeniteľné. To zjednotenie nazývam spolupatričnosťou, napriek našej rôznosti v niečom patríme k sebe, sme matky, otcovia, sme ľudia. A to sa v nás ozýva ako pocit súcitu, rozhorčenia až zlosti. Silu týchto emócií je dobre smerovať konštruktívne, aby plynula k riešeniu, nie k deštrukcii, nadávkam a beznádeji. Na to je najlepšie myslenie, overiť si fakty, diskutovať s cieľom nájsť riešenie a potom konať.

A kedy konať? Tu na koníku práve koluje dobré video, ktoré to všetko spája v jedno 🙂

Ktokoľvek z nás môže byť tým hlasom, ktorý volá o pomoc a len my rozhodneme, či sa k nemu pridáme a pomôžeme. Myslím, že tu na Modrom koníku spolupatričnosť už veľmi cítiť.

Martin

- těhotným ženám pomáhá při spaní na boku, jako opora rostoucímu bříšku a k uvolnění bederní páteře

- polštář nabízí příjemnou a zároveň bezpečnou polohu dítěte při kojení i krmení z láhve

- zajistí dítěti oporu při sezení

Jak jste ho nejvíce využily vy? Pro mě osobně byl k nezaplacení při bolesti zad v těhotenství...

U nás seženete sypek i povlak:

http://www.littleangel.cz/search?search=koj%C3%ADc%C3%AD+pol%C5%A1t%C3%A1%C5%99