Byl to nádherný den, prakticky spíše letní a já stále nedokážu říct jak jsem se cítila, ale bylo to jiné všechno 🙂.Zrovna probíhaly volby do zastupitelstva a já řekla manželovi, že půjdeme odvolit, nějak se k těm volbám ještě dobelhám- měla jsem v těhotensví obrovské bolesti při chůzi a ke konci už jsem se zastavovala snad co deset metrů 😀.. Ale já chtěla jít ven a užít si ještě procházku ruku v ruce, udělali jsme si den pro sebe, krásný večer, dali si sklenici vínka a poslala jsem muže spát. 

Sedím si tak sama v obyváku, dívám se na psa, on na mě...moc dobře věděl, co přijde 🙂. Vzala jsem si papír a sepsala si, co všechno musím posbírat ještě po bytě až to přijde. Bylo už docela pozdě, rozloučila jsem se na koníku s holkama v říjnovkách s tím, že tuším divokou noc a šla si lehnout. Prakticky jsem jen čekala kdy to přijde s mobilem v ruce...

A pak asi pět minut po půlnoci taková rána, až jsem leknutím zakřičela. Nebolelo to ani trochu, ale byla to teda síla, praskla mi voda. Budím manžela a říkám: "miláčku, víš, praskla mi voda" a on na to chudák celý pomatený:" tak já ti pomůžu se převléct do suchého" a já na něj: "víš, ale tohle je konec, my už dneska v noci spát nebudeme" 😀..Pochopil vážnost situace, uklidnovala jsem spíš já jeho, aby se v klidu oblékl a najedl, že si pobalím ještě věci.

Nebyla jsem ovšem už tak připravená na to, co přišlo asi deset minut poté. Jako prvorodička jsem měla nastudováno, že ze začátku jsou stahy mírné v delších intervalech. U mě byl nástup takový, že jsem se skoro svalila na zem, na druhou už jsem byla připravenější, ale i tak byl skoro problém dojít do auta. Intervaly byly od začátku max. dvě minuty. A tak vše probíhalo tak, jak to znám z filmu, zkrátka divoká noční jízda v šílených bolestech směr porodnice 😀.. Musím říct že na příjmu kolem druhé hodiny ranní už jsem to nedávala, bolest vystřelovala do kyčlí, páteře, nohou, prostě všude, nedalo se odpočívat, stahy jely prakticky vkuse..zbaběle jsem si vyprosila epidural který bolesti vrátil aspon jen do břicha 🙂...Ženy, mohu vám říct že všechny maminky měly v tu chvíli můj veškerý obdiv a vůbec ty, které do toho šly už vícekrát,doslova  jsem tam omdlévala a prosila at už je konec..😀 Nevím jestli jsem taková bábovka nebo co, ale vzhledem k tomu že ten katetr do páteře jsem ani necítila přes bolesti, tak myslím, že vydržím celkem dost 😀

Myšlenka na moje miminko mě držela nad vodou,na nic jiného jsem se nezmohla, ani na mluvení,myslela jsem jen na ni...Říkala jsem si, jak dlouho můžu tohle vydržet. Naštěstí ta obrovská bolest hned od začátku k něčemu byla a porodní cesty se otevíraly hodně rychle, v 6:20  mi PA řekla ať vydržím ještě 4 kontrakce a zkusím zatlačit. Šla jsem na to a prý dobrý, tak na sál přišla celá delegace včetně doktorky. Ještě mi dala příkaz ať se snažím pořádně, aby se miminko netrápilo v porodních cestách. To se mě dotklo a  tak se malá narodila na následující stah, přesně v 6:31 abych jim ukázala, že já umím 😀 

Nevěřila jsem ,ale všechno najednou zmizelo🙂..únava, bolest, ani poranění a následné šití už vůbec nebolelo, je to úžasné 🙂 Maličká moje vážila 3720 gramů a měřila 49 cm,, první pohled na ni mě dostal a nikdy na ten okamžik nezapomenu.....

Můj první porod byl horor. Nešlo ani tak o velikost (která byla taky úctyhodná - 4700g a 53cm), ale o patologicky krátký pupečník (dopředu nezjistitelná vážná porodní komplikace). Porod díky tomu končil kleštěmi a já roztrhaná na obou stranách pochvy až k čípku. Jizvu venku jsem měla až na levou půlku. Do normálního stavu jsem se dostávala téměř rok - ale o tom všem už jsem psala, i když dnes bych článek nejraději přepsala, nechávám ho ve starém znění, protože tak jsem to dřív cítila. Šla jsem k porodu jako naprosto podřízená bytost s tím, že ONI ze mě to miminko nějak dostanou. Dopředu jsem se snažila si moc informací nezjišťovat, aby mě to zbytečně nestresovalo a možná i podle toho porod dopadl.

.

Když jsme se rozhodli, že Jiříkovi pořídíme sourozence, o porod jsem se začala zajímat daleko víc a dnes to považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí. Na pozitivní test jsme čekali dlouhý rok a čtvrt a když přišel, vůbec jsem to nečekala a chvíli vše "rozdýchávala"🙂. Čas ale běžel a mimo pár návštěv pohotovosti kvůli krvácení nebo špinění uteklo celé těhotenství jak voda. K druhému porodu jsem měla postoj úplně jiný. Už jako relativně dobře informovaná rodička jsem k němu chtěla jít jako kompetentní osoba, která porod povede, protože jsem žena a je to moje poslání. Chtěla jsem si ho užít.

.

Jenže jak se porod blížil, začalo se ukazovat, že Šíma brášku ve velikosti zřejmě trumfne a to ne o malý kousek. Jasně, tříkilové miminko jsem nečekala (přeci jen manžel měl 5050g, já 4320g a Jiřík 4700g), ale Šíma si prostě rostl nějak moc. Na odhadu ve 35+3 už měl 3730g a ve 37+3 už 4456g. Začal tak můj boj se sebou sama ohledně vedení porodu. Tak moc jsem se těšila, že si ho užiji a teď mě řada lékařů děsila a posílala na císaře. Vždyť kolik by asi tak Šíma v termínu mohl mít? A to podotýkám, že mi termín už jednou kvůli velikosti o osm dní posunuli - jinak by ten odhad 4456g byl z 36+2 podle starého TP!!! Vnitřně jsem se s císařem začala smiřovat, zrušila nákup aniballu, jen homeopatika, lněné semínko a maliník jsem klidně užívala - když už jsem to měla nakoupené, tak co. Jenže v momentě, kdy jsem se vnitřně smířila s císařem, jsem narazila na jiného doktora, který mi s klidem řekl, že když jsem už jedno velké dítě porodila, nevidí důvod, abych musela na císaře a že budu rodit normálně. To byl čtvrtek 13.11., já byla 37+6 a bylo rozhodnuto, že v úterý půjdu na zátěžový monitor a ve středu na indukci. Byl to pro mě zase šok, který jsem musela zpracovat a navíc jsem se bála, že v úterý, nebo ve středu narazím na jiného doktora, s jiným názorem a věc se bude opět měnit, což mi činilo značný problém.

.

Rozhodol som sa, že sem tam pozvem niektorú z vás na virtuálne posedenie pri kávičke a urobím s vami krátky rozhovor. Ako prvého hosťa som si pozval našu milú @pupickova

Trochu sa nám predstav. Ako vyzerá tvoj život mimo Modrého koníka?

Já - dokonalost sama. Můj život - "Jaký si to uděláš, takový to máš" A já bych řekla, že se mi to fakt povedlo!

Pekne si sa vyhla otázke, ale nedám sa. Tvoj každodenný život vyzerá... (čakám)

po - pá
6:55 - 7:30
budíček, poňuňat kočku, dostat děti z postelí, udělat snídani, svačinu, procvičit hlasivky při řvaní na ty dvě aby s sebou hnuly, nebo jim ujede autobus, zamávat z okna

7:30 - 12:30
napsat sms manželovi, zapnout pc, uvařit kýbl kafe, udělat snídani sobě, zjistit co je nového ve světě, prohlídnout všech 189 upozornění na MK a postupně pokud je potřeba odpovědět, vyčistit zuby, kouknout na koně, namalovat obličej na ksicht, kouknout na koně, převléct pyžamo,kouknout na koně, ustlat, několikrát se vrátit zpět ke koni, přemlouvat se, k nějaký činnosti, zase se vrátit ke koni, uvařit další kafe... kruci, ono už bude dvanáct!!!

O tom, že jednoho dne budu mít miminko jsem snila už jako malá holčička, hrála jsem si na maminku a moje panenky byly moje děti. Myslela jsem si, že je mi souzeno být matkou a to je byl i můj životní cíl.

Ale co život nechtěl.... V pubertě se dostavil šok.... Velmi často mě bolívalo břicho, a to vedlo k mnoha vyšetření, doktoři nevěděli co se mnou tak si mě přehazovali jako horkou bramboru. Jednoho dne, díky ultrazvukovému vyšetření přišli na to že v břiše mám něco co by tam být nemělo, tak mě poslali na velké gyn. vyšetření pod nárkozou a zjistili že v břiše mi nic nepřebýva nýbrž chybí.

Po probuzení z narkózy mi doktoři sdělili že nemám dělohu, že trpím vrozenou genetickou vadou a že nikdy nemůžu mít vlastní dítě. Bylo to hrozné a těžké, vždyť jediné po čem jsem v životě toužila bylo dítě a teď mi jen tak řeknou že ho mít nemůžu. Bylo těžké s tím žít a před kamarádama se tvářit že je vše v pořádku ale já byla strašně nešťastná a hodně nocí jsem kvůli tomu probrečela. Ale nic se nedalo dělat život šel dál...

Dlouho dobu jsem tento problém nějak neřešila. Začala jsem to řešit a hledat různá řešení až když jsem potkala svého přítele a věděla jsem že s ním bych dítě chtěla. Hledala jsem na internetu různé možnosti, a jediná dostupná možnost byla náhradní matka, tj. žena která by odnosila moje dítě. Jenže nepsané pravidlo je, že ženy které chcou být náhradními matky si za to berou né malé peníze a ty já neměla a jelikož platím já i můj partner hypotéku tak by nám na to ani nikdo nepůjčil. Takže se to muselo řešit jinak...

Naštěstí mám užasnou rodinu a tak mi nabídla má sestra a má mamka že to pro mě udělají. Přemýšlela jsem nad sestrou, jenže ta nemá žádné svoje dítě a já nechtěla aby první dítě které by porodila musela dát mě. Takže to zbylo na mamku. V době kdy jsme to začali řešit bylo mamce 46let,a i tak vůbec neváhala a šla do toho. Několikrát jsem jí říkala ať si to dobře rozmyslí, že se nebudu zlobit když to nebude chtít udělat, že na ní nechci tlačit, ale ona si to nerozmyslela, řekla bych že už byla pár let připravena na to že to udělá. Musím ještě podotknou, že mamka má tři dcery (25, 23, 6 let)

Domluvily jsme si s mamkou chůzku v centru léčby neplodnosti a tam jsem se setkaly s doktorem a celé to probrali a on s tím souhlasil že do toho půjdeme. Takže začalo pravidelné chození k doktorovi a hormonální léčba, píchaní njekcí a nakonec odběr vajíček, odebrali mi kolem 20 vajíček a z toho se jim podařilo udělat 13 embryí. Na první pokus jsme dávali jen jedno embryo, nechtěli jsme riskovat dvojčata, což už by byla na mamčin věk moc velká zátěž. a nastalo 14 dní čekání na výsledek, po uplynutí této doby jsme volali na kliniku a tam nám bohužel oznámili že to nevyšlo. Mezitím jsem ještě zkončila po oběru vajíček v nemocnici s torzi jednoho vaječníku, který mi museli nakonec vzít.

V tento předvánoční čas se na nás valí takových reklam na hračky pro naše děti! Ale jsou všechny opravdu vhodné? I nad tímto se snažíme zamýšlet téměř neustále a vybírat pro vás do prodeje jen takové produkty, které bychom koupily i vlastním dětem. Mnoho zákazníků se nás ptá, co koupit dětem okolo jednoho roku… Tak tedy – tady jsou naše doporučení pro ty nejmenší a to spolu se soutěží o kupón na nákup u nás v hodnotě 500Kč! 

Dnešní děti mají často tolik hraček, že se mezi nimi ztrácí. Hodně stimulů způsobuje, že se děti nedokáží soustředit a po pár minutách skákání od jedné hračky k druhé se zase nudí, protože se do ničeho nedokáží „ponořit“… Nebylo by tak lepší volit kvalitu před kvantitou?

V prvních letech života je velmi důležité, aby dítko přicházelo do styku s přírodními materiály, díky kterým se učí o okolním světě. Dřevo, vlna, bavlna, ale i keramika, sklo (např. nádobí)... Kvalita materiálu často přímo vybízí k tomu, aby se s pomůckou zacházelo jemně, opatrně, s úctou a zodpovědností. Kromě své krásy a estetičnosti jsou tyto materiály také šetrnější k životnímu prostředí a je u nich menší riziko používání barev a toxinů, které nepatří do rukou (a úst) našich dětí. 

Asi je nám všem jasné, že bychom mohli vybírat hračky, které by byly smysluplné a zobrazovaly by objekty z reálného světa (např. dám přednost hnědému psovi před růžovým). A pro nás dalším důležitým bodem je jednoduchost. Velké množství barev, zvuků, činností a vjemů v jedné hračce může dítě rozptylovat, může narušovat jeho schopnost soustředění. Osobně věřím, že na rozvoj hudebních vloh jsou tu hudební nástoje, k trénování motoriky, např. zatloukání jsou zatloukačky a k učení písmen a číslic další pomůcky. Když pak máme všechno v jednom, třeba v plastovém stolečku, kde se kladívkem zatloukají hlavičky, které zpívají při každém trefení se a navíc abecedu nebo čísla... Pro dítě je to moc. Věřím, že v jednoduchosti je krása a síla! 

A které hračky se nám osvědčily? 

Nejdříve pár tipů z klasických montessori pomůcek….

Prožíváte jedno z nejkrásnějších období, které může žena za život prožít. Každý den se nyní zaměřujete na příchod vašeho děťátka. Do přípravy na vytoužené miminko vkládáte veškeré úsilí, ale rozhodně nezapomínejte věnovat zvýšenou péči i sama sobě. 

Doba těhotenství je ve znamení velkých změn pro vaše tělo. Zkuste mu proto co nejvíce ulevit. Hormonální erupce, která ve vás probíhá, zapříčiňuje, že se hladina některých hormonů až ztrojnásobí. Jen děloha se zvětší až na osminásobek normální velikosti. Rovněž markantní změny zaznamenávají kosti. Ty se postupně hlavně v pánevní oblasti roztahují a odvápňují, aby mohlo dojít k porodu. Psychická proměna jde ruku v ruce s tvarovými změnami těla.  Samozřejmý je hmotnostní nárůst projevující se na pokožce, jejíž barva se může změnit a dojít ke vzniku nevzhledných strií a prasklin.

Pigmentové skvrny

Jeden z dočasných problémů, který budoucí maminky potrápí je většinou pouze přechodného charakteru. Skvrny se objevují různě na těle a také na obličeji. Jedná se o reakci ženského organismu na hormonální změny. Jejich četnost je dána geneticky a některé po porodu samy vymizí.

Strie          

Jedná se o drobné jizvičky v problémových oblastech těla. V době těhotenství zasahují především břicho, kde dochází k největšímu navýšení objemu. Mívají červenou až bílo stříbřitou barvu, jež postupem času bledne. Nejvíce strie vznikají v třetím trimestru, kdy si kůže s intenzivním nárůstem bříška neumí poradit. Může tak dojít k praskání elastických vláken a vznikají trhlinky. Proto je ideální provádět prevenci vzniku strií od samotného počátku těhotenství. Spočívá především v pravidelné hydrataci pokožky vhodným přípravkem určeným speciálně pro potřeby těhotných žen.  Jako vhodný pomocník z lékárny, který zvlhčí a podpoří pružnost pokožky, se mnoha ženám osvědčil luxusní Elasti-Q® Exclusive tělový krém  obsahující 4 složky s prokázanou účinností proti striím: kyselinu hyaluronovou, elastin, vitamin E a D-panthenol. Používá se proti striím nejen v oblasti bříška, ale také stehen, boků a v dalších problematických partiích. Má příjemnou vůni a dobře se roztírá. Díky pravidelnému používání si zajistíte pevnou a pružnou pokožku nejen během těhotenství, ale i po porodu.