Bylo 6.dubna 2011 a já šla na UTZ ve 30.tt,odhad váhy Matyáška byl 1180g a byl stále koncem pánevním ☹

12.dubna 2011 ( 31.tt ) jsem šla na kontrolu ke svému Dr.,ten se podíval na výsledky z UTZ,nelíbila se mu váha Matýska a tak mě předal na starost do rizikové poradny :(

22.dubna 2011( 33.tt ) jsem šla opět na UTZ a do rizikové poradny,Matyášek měl 1290g,což bylo pořád málo :( a je stále koncem pánevním,už jsem ani nevěřila,že se otočí,už jsem měla i málo plodovky !

6.5.2011 ( 35.tt ) jsem šla na další kontrolu a UTZ,Matyášek měl 1750g a bohužel polohu nezměnil, takže už jsem věděla, že císař mě nemine :(

20.5.2011 ( 37.tt ) jsem šla na další kontrolu a UTZ, Matyášek má 2100g,doktorka ho měřila 4x,pak se měřili průtoky pupečníkem a bylo to špatný,doktorka si zavolala přimáře, aby si to změřil ještě on a rozhodnul,co se bude dít. Primářovo měření bylo ještě horší a tak mi sdělil,že pokud bude i monitor špatnej,tak si mě tam nechají. Monitor byl naštěstí v pořádku a tak mě pustili domů.

24.5.2011 ráno jsem šla opět na kontrolu,na UTZ na měření Dopplera,bohužel to bylo hodně špatný :( S výsledkem jsem šla do poradny a tam mi Dr. řekl,že ještě dneska mám přijít,že si mě v nemocnici už nechají a rozhodne se co dál ! Takže jsem došla domu,ubrečená a plná strachu,co se bude dít. Manža mě odvezl a ve 14h už jsem byla v nemocnici na pokoji s moc príma holkama, aspon,že tak 🙂 Večer byla vizita a byla tam zrovna jedna hodně nepříjemná doktorka,jen mi řekla : „ miminko je malý,je to špatný,zítra uvidíme co dál „ Nevědět,že je to doktorka bez citu a vše přehání,tak by mě její slova asi položila !

Klasická metoda mimotělního oplození původně vyvinutá pro léčbu tubárního faktoru - neprůchodnosti vejcovodů. Dnes je prakticky využitelná téměř u všech poruch plodnosti. Zahrnuje odběr vajíčka, inseminaci spermiemi mimo tělo ženy, kultivaci a pak přenos embrya zpět do dělohy.

Lidově se pro IVF vžil pojem oplození ve zkumavce, protože proces spojení vajíčka a spermie probíhá v laboratorních podmínkách.

Postup IVF

1. podávání léku na hyperstimulaci ovarií
2. ultrazvuková a laboratorní kontrola cyklu
3. odběr vajíček
4. smíšení spermií a vajíček
5. přenos embryí a nebo zmražení nadbytečných embryí

Před samotným počátkem IVF je pár pečlivě testován a obeznámen s možnostmi léčby.

Hyperovulace: Při prvním cyklu je důležité, aby v těle ženy dozrálo dostatek funkčních vajíček. Na dozrávání spolupracují hormony hypotalamu, hypofýzy a vaječníku. V hypotalamu se vytvoří hormony, které stimulují sekreci gonadotropinu (FSH, LH) v hypofýze. Těmto hormonům se říká gonadotropiny uvolňující hormon (GnRH). Gonadotropiny řídí zase zrání folikulů (váčky s vajíčky ve vaječníku). Rostoucí folikul produkuje estrogen, který zpětně tlumí uvolnění hormonu z hypotalamu. Tato regulace způsobuje, že při přirozeném cyklu dozraje pouze jedno vajíčko.

Intrauterinní inseminace je zavedení spermií do dutiny děložní. Tato technika asistované reprodukce patří mezi základní metody. Sperma partnera a nebo dárce je speciálně upraveno. Před inseminací obvykle podstoupí žena stimulaci vaječníků.

Jedná se o jednu z nejstarších technik léčby neplodnosti. K oplodnění se buď používají spermie manžela (AIH – artificial insemination by husband), jehož spermiogram (diagnostické vyšetření ejakulátu) dosahuje alespoň hraničních hodnot, nebo se využívají spermie dárce (AID – artificial insemination by donor). Ty se vpraví trubicovým nástrojem přímo do děložní dutiny ovulující ženy. Pro zvýšení procentuální úspěšnosti je dobré, aby pacientka podstoupila stimulaci ovulace.

Postup

Hormonální terapie

V prvé řadě se zahájí hormonální terapie. Její pomocí se docílí, že během jednoho cyklu v ženském těle dozraje více vajíček. Pokud žena přirozeně ovuluje, není tato stimulace nutná, ale zvyšuje naději na úspěšnost léčby.

Clomifen citrát CC

Začalo to tak....Bylo mi čtrnáct a našla jsem si svého přítele (Tatínek Naomi), ale bohužel (pro všechny kolem mě i mou rodinu) byl rom, tak to vše začalo... Prvních pár měsíců mi nic nepřišlo, chodila jsem sním veřejně, to vše trvalo rok... Jeden dne se to dozvěděla má mamka...ZAČALO 2 ROČNÍ PEKLO... Byla jsem hlídáná na každém kroku, poté i zavíraná doma... Jednou jsem chodila akorát do školy a po škole mě čekal taťka před šklou a šla jsem domů to trvalo asi 2 měsíce... Problečela jsem celé dny i noci... Byla jsem úplně vysílená...Nebavil mě život...Celá rodina proti mě...Každý mě nenáviděl, ale mě to bylo jedno milovala jsem ho tak silně, že vše co se dělo kolem mě mi bylo jedno...(Dokážete si představit, že někoho milujete, tak silně a nemůžete ho políbit, nebo být jen vedle něho??...)Byla jsem zavřená doma celé prázdniny (2 měsíce)... Jeden den už jsem to nemohla vydržet, napsala jsem doma dopis a utekla poprvé... Pak jsem přišla domů bylo kolem 8 večera, ale doma nic nebylo vše běželo jak má... Řekla jsem si dobrý, asi to tak bude pořád... Potom jsem utíkala na noc, celé dny...Bylo po mě i vyhlášeno celostátní pátrání...Mě bylo vše jedno, byla jsem zamilovaná, jako nikdy v životě... Pokaždé co jsem se pak vracela domů, sedla jsem si do kuchyně a dostávala jsem pásek...Já jen seděla a viděla se vedle svého miláčka...Neřešila jsem nic...Jednou mě napadla věc, která by mě vysvobodila ... MIMINKO... Přítel s tím nesouhlasil, že nemáme zázemí a nic, ale já trvala na svém...Nešlo to...Jednoho dne mamka potkala sousedku a tá jí řekla, už přestaňte vy tu holku zničíte (měla jsem 42kg)... Mamka jsi to vzala do hlavy a pozvala ho k nám zabarák...Jednou, dvakrát, třikrát...Pak ho pozvala domů, aniž by o tom taťka veděl...Poté přisel taťka a uviděl ho sedět v kuchyni...Horor...Za nějakou dobu to ustálo, uvědomyli si, že dnešní doba je vážně hrozná...Každé třetí ditě bere drogy fláká se po diskotékách atd... Ale já ne... Snažili jse ho poznat...Došlo to k tomu, že ho přijal otec a mamka ostatní stále ne...Po ročním snažení o miminko jsem v 17 otěhotněla, byla jsem miminkem posedlá... Den kdy jsem si udělala test, jsem myslela, že se štěstím rozpustím...Další horor začal oznámit to rodičům... Trvali na potratu, ale mě to bylo někde :o) měla jsem to, co jsem chtěla...uplynul měsíc dva a rodiče se s tím začali smiřovat...Rostlo my bříško a já byla štěstím bez sebe i přítel... Nastal ten den D 31.12.2010...Ráno 2:30 hod... A začalo to... V 5:00 jsem jela do porodnice... 7:28  VYSNĚNÁ DCERA NAOMI BYLA NA SVĚTĚ... Tatínek Naomi brečel štěstím...14:00 Stojím u okna v porodnici a brečím u ona a čekám, až za mnou přijedou... Otevřely se dveře a já uviděla Mamku Taťka Babičku jednu i druhou Přítele... Rozbrečela jsem se jak malé dítě... Všichni mě objali a těšili se na maličkou...Maličkou dovezli a každý se rozplíval... A já citěla, jak vše je v pořádku, že mám klid a vysněné miminko... Moje maličká krásná dcera mi změnila život od základu a pomohla mi ulehčit život... Byla jsem posedlá mít miminko a neměla jsem ani dodělanou školu... Vše jsem zvládla malá má 6 měsíců a školu má dodělanou.. Moji princezně nic nechybí...A ani tatínkovy.... Mám vlastně dvě miminka :o) a ráda se o ně starám, jsem šťastná, když jsou šťastní oni...Dělám si dálkově maturitu a mála mi roste před očima... Jsem šťastná mám tu nejmilovanější a nejkrásnější dcerku na světě... Ten maličký nevinný človíček mi dodal do života sílu...Jsem ráda, že jsem to vše špatné přežila...Mám krásnou rodinu...Je jedno jestli je člověk černý nebo bílí nebo zelený :o)...Každý člověk se má posuzovat individuálně...Lidé jsou zlí bez rozdílů barvy...

Dokud to mám ještě v paměti, chtěla bych popsat užasný porod s Amálkou. Při minulém porodu jsem tvrdila: nikdy více!, i když jsem také tvrdila, že porod syna byl jiný, víc jsem ho prožívala. Amálka potřebovala díky své velikosti mnohem méně času k příchodu na svět, byla to rychlovka a já Jí tímto děkuji 😀.

Termín porodu jsme měli 21.6. 2011. Doktorka si však dělala již od 30.tt starosti s jejím váhovým odhadem, rozměry a nakonec mne týden před porodem poslala do nemocnice na vyšetření. Doktoři neviděli důvod, proč by měly malou nutit dříve vykouknout na svět, ale pro jistotu mne poslali na zátěžový oxytocinový test, aby zjistili, jestli by malá normální porod zvládla...

Test byl v pátek dopoledne a dopadl dobře. Nicméně se mohlo stát,že by mohl začít porodt, ale mé tělo na to připravené nebylo a kromě nepříjemných nepravidelných kontrakcí se celý den nic dál nedělo... Čekali ještě do půlnoci a pak mi píchli něco na spaní a proti bolestem a já se vyspala krásně dorůžova 😀. Druhý den jsem se nechala pustit domů s tím, že se semnou loučili způsobem: však se zase brzy uvidíme!

Ja tomu docela věřila, byla jsem jak na jehlách, ale poslíčky po pár dnech ustaly. Znovu se ozvaly přesně za týden. To k nám dorazila návštěva, doma bylo opravdu živo: tříletá dvojčata, osmiletá holčina, naše čtyřletá a 20ti měsční Filípek, který nějak neunesl, že maminka lítá kolem návštěvy, vaří, uklízí...Bylo to hodně náročné. Ale kamarádi se právě vrátili po roce z Gruzie a tak jsme je chtěli vidět... Byla sobota, odpoledne a taťkove si sli na fotbal a my s pěti dětmi sami...Když jsme konečně večer nasytily tu dravou zvěř a podařilo se uložit ke spaní alespoň našeho Filípka, sedla jsem si k PC, že ukáži známé pár fotek, když najednou pode mnou loužička... Jejich děti se právě cachtaly ve vaně, tak jsem v zmatku utíkala do ložnice, abych zjistila, co to je. Pak následoval doslova vodopad 😀. Tak mi došlo, že to jsem se asi nepočurala, že mi asi praskla plodovka. Bylo asi 20: 30. Oznámila jsem to všem, že teda musím jet, v rozrušení zbalila pár věcí, co jsem neměla v tašce, zavolali jsme sanitku a do pár minut jsem už jela. Neměla jsem zatím žádné kontrakce, jen možná slaboučké...

Po příjezdu do nemocnice (ve 22 hod) mi natočili monitor a vyšetřili mne. Byla jsem stále otevřená jen na jeden prst a čípek měl 1cm, tak jsem zaúpěla, že to zase bude dlouhý porod a zklamaně jsem jen čekala, co bude dál.  Do půlnoci se nic moc nedělo, kontrakce sice trochu zesílily, ale s čípkem to nic nedělalo, tak mi v půl jedné dali zase tu uspávací injekci, abych nabrala sil na zítřejší porod...Spala jsem jak dudek, na porodním sále, prý se v noci narodily ještě tři děti, ale já o ničem nevěděla 😀.

Ráno byl budíček po šesté, hned mě dali zase na monitor a já kontrakce max 80... Jenže byly časté a i trochu nepravidelné. Poslali mne proto chodit do schodů, ale ani to nepomohlo... Čípek ne a ne zmizet. Bylo mi děsně, porodní asistentky pořád za mnou chodily a ptaly se, jak mi je, nebo jen koukat na monitor, jak se to vyvijí...Udělali mi také akupunkturu, ale nic moc to nepomohlo. No a v deset hodin se rozhodly, že mi dají oxytocín, aby se to hnulo, že je tu jinak nebezpečí infekce...

21. listopadu - 23. prosince

Zamýšleli jste se někdy nad tím, co musel umět střelec v dávnověku? Zkoušeli jste někdy vzít do ruky luk a šíp? Jestliže ano, pak asi víte, že k pevnému uchopení luku a na pnutí tětivy je třeba značné síly, zpevnění celého těla i ruky a rovněž hbitosti. Aby byl lukostřelec schopen zamířit šíp, musí umět soustředit svou pozornost na cíl a ztotožnit se s ním. Pak zpružní ruku a celé tělo, čímž jim dá určitou lehkost a hravost, která uvolňuje ruku mistra a zbavuje ji křečovitosti učně. Teprve tato úžasná souhra mu umožní zasáhnout cíl. Kolik je mezi námi v současné době takových, kteří ovládají střelbu lukem? Asi ne mnoho. Avšak v lidech narozených ve znamení Střelce jsou všechny tyto vlastnosti v nějaké míře zabudovány.

Něco z nich jistě má i váš malý Střelec, který je zatím zcela odkázán do vaší péče. Možná jste se zaradovali z tohoto zjištění, možná, že už jste to dávno poznali z jeho jasného a cílevědomého pohledu. Jako by někde za očima či hluboko v sobě měl napjatou tětivu luku a vyčkával na správný okamžik, kdy má zacílit a vystřelit - aby navázal kontakt s vámi, s kýmkoliv, s veškery"m světem, s celým vesmírem, který touží poznat, a toto poznání je jeho cílem. Všemu je otevřený, neboť jeho mysl je mnohostranná, lačná vědění. Obvykle nemíří na ledajaké cíle; je-li dobře vybaven, vybírá si ty nejvyšší. 

Může mířit až do nebes, kam stoupá jeho ohňový živel, k němuž znamení Střelce náleží. Jeho žhnoucí energie mu dává schopnost planout, zapálit se pro věc, zapalovat a podněcovat druhé, a také schopnost tvůrčím způsobem přetvářet věci, myšlenky, lidi i sebe. Prastarým symbolem Střelce je kentaur, kterého vidíte na obrázku: půl zvíře - kůň, půl člověk. Vyjadřuje skutečnost, že každý člověk má v sobě část zvířecí a část lidskou. Ta zvířecí by měla dávat sílu a vnímavost lidské polovině - vyšším citům, vůli a rozumu, které mají naopak zvířecí polovinu usměrňovat, přetvářet a zúrodňovat. Jeho čtyři nohy stojící pevně na zemi, symbolizují Střelcův vnitřní živel - zemi. Ta usměrňuje a dává řád jeho jednání, citům, vůli i myšlení, poskytuje tedy schopnost uvážlivě je řídit a koncentrovat. Tak se stávají ostře účinnými a jasnými, jako laserový paprsek. Zvířecí vybavení mu však zůstává, především vnímavost a intuice. Není divu, že může být tak dobrým střelcem.

Jako většina zvířat i Střelec patří do stáda. Potřebuje se setkávat s ostatními lidskými zvířaty, aby se stal člověkem. Proto je tak družný. Ještě je miminkem uzavřeným v kočárku, a už přitahuje kolemjdoucí svým zářivým projevem. Jakmile se nad něj skloní, hned se s každým kamarádí, směje se na ně z radosti, že je vidí a může si s nimi povídat. Zpočátku pouze svým "gr" a "erú" či jinými zajímavými výrazy dětské řeči. Později si bude povídat o čemkoliv, aby byl s nimi. Hlavně jej budou zajímat různé jazyky, aby se domluvil i s cizinci a mohl poznávat celý svět, i jeho nejvyšší hodnoty, filosofii, vědu a náboženství.

Necháte-li jej o samotě, pak strašně naříká. Je stejný jako jiná mláďata, koťata či štěňata, která potřebují cítit dotek a teplo mámina těla, její laskající mazlivě něžné olizování i hravé a výchovné ťápnutí tlapkou či lehké stisknutí zuby. Malý Střelec, více než jakékoliv jiné dítě, potřebuje poznat, že je v bezpečí vaší ochrany, péče a lásky tím, že vnímá vaše projevy - váš pach, pohledy, zvuky, slova a jejich melodii, doteky, přitulení a pochování podobně, jako se malé štěně potřebuje pohodlně zatulit do starého svetru svého pána, nebo se uvelebit v jeho klíně. Takové štěně vám dá patřičně najevo svou spokojenost z jistoty a vašeho laskajícího vyzařování tím, že vás olízne, nebo si s vámi začne hrát s odkrytým bříškem, což udělá pouze tehdy, má-li pocit bezpečí. Nemá-li dostatek takového blízkého lidského kontaktu, zatulí se do měkkého polštářku nebo se přitiskne k plyšovému medvídkovi, jejichž teplo a měkkost mu vytvářejí náhradní pocit bezpečí, za chybějící laskavou mateřskou náruč. Tu má ovšem nejraději.

Chuchelský háj je trochu odlehlejším pražským lesem a dostupnost městskou dopravou není taková jako u některých jiných přírodních lokalit. Obyvatelům slouží jako oddychová zóna. Územím prochází naučná stezka Barrandovské skály - Chuchelský háj, která začíná u tramvajové zastávky v Hlubočepích a končí ve Velké Chuchli. Příroda této části Prahy je nesmírně pestrá - nalezneme zde rozlehlé lesy, romantické skály i unikátní stepní lokality. Vyskytují se zde vzácné druhy rostlin a živočichů. Nachází se tu tři zvláště chráněná území (národní přírodní památka Barrandovské skály, přírodní rezervace Chuchelský háj a přírodní rezervace Homolka)
PR Chuchelský háj se rozkládá na levém břehu Vltavy na většinou příkrém svahu. Samotná rezervace je proto turisticky i rekreačně využívána v malé míře. Celé území je jedním z posledních listnatých hájů v Praze, ve kterém složení lesních porostů je blízké původním lesním společenstvům. 
Na PR Chuchelský háj navazuje západním směrem areál zdraví, který byl vybudován na bývalých polích v okrajových partiích zalesněných v padesátých letech. V lese je také ZOO koutek a několik dětských hřišť. Oblastí vede síť upravených, většinou asfaltových cest, podél nichž jsou rozmístěny cvičební a herní prvky, odpočívadla, altány a lavičky. Velkým lákadlem je ZOO koutek.  

ZOO koutek se nachází přímo u hájovny a je v něm k vidění na 30 druhů zvířat, vyskytujících se převážně v naší přírodě (např. mufloni, daňci, pávi, lišky či kozy). Slouží také jako dočasný útulek pro handicapované dravce. Je přístupný kdykoliv a zdarma.V zoo koutku je rovněž dětské hřiště. Děti si tak mohou pohrát na pískovišti, různých dřevěných houpačkách a autíčkách. V letní sezóně zde v sobotu a v neděli funguje od 12.00 do 18.00 hod. občerstvení s krytým posezením. Celý ZOO koutek působí velmi příjemným dojmem.

V lese jsou vybudována celkem čtyři hřiště. Jedno hřiště je v zoo koutku. Další malé hřiště se nachází u cesty z Velké Chuchle směrem nahoru ke kostelíku sv. Jana Nepomuckého a můžete si na něm odpočinout. Při cestě ze zoo koutku směrem na Slivenec narazíme nejprve na cvičební hrazdy vedle altánku a poté na menší lesní hřiště s kolotočem. Půjdeme-li dál rovně, dojdeme na velkou louku s dřevěnými vláčky a autíčky, skluzavkou, prolézačkami, houpačkami, lanovkou, hrazdami a dalšími cvičebními prvky. 

Nedávno byla většina herních a cvičebních prvků obnovena a přibyla i řada úplně nových. U všech hřišť jsou krytá posezení, kde se můžete nasvačit nebo se schovat před deštěm.Vzhledem k tomu, že Chuchelský háj není tak hojně navštěvovaný jako např. Kunratický les, kterým projde přobližně ¾ mil. lidí ročně, jsou všechna hřiště pěkná a čistá, altánky a lavičky se stoly jsou rovněž v dobrém stavu. 
Většina starých asfaltových cest byla opravena, takže jízda s kočárkem je pohodlná. Nejsou ovšem rovné. Mírně se svažují, pak opět stoupají. Z Malé a Velké Chuchle je třeba jít opravdu do kopce. Z toho vyplývá, že provoz na cestách je klidný, jen občas projede kolo a na kolečkových bruslích se zde nepotkáte nikoho.

V Chuchelském háji můžete vidět již zmíněný kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl postaven roku 1729 a je od něj krásný výhled do údolí Vltavy. Pro milovníky geocachingu je v Chuchelském háji schováno několik keší 🙂 Naleznete zde také jedno z pražských piknikových míst, kde můžete příjemně posedět u ohně. Ke standardnímu vybavení patří ohniště, dřevěný piknikový stůl s lavicemi a odpadkový koš. K dispozici je také dřevo a písek.

Přístup do lesa je možný ze čtyř směrů - z Malé či Velké Chuchle, z Barrandova a ze  Slivence.

Nejnáročnější je výstup z Malé Chuchle, kdy je třeba (po žluté turistické značce) vyjít strmý kopec. Pokud však půjdete pomalu, vůbec se nezadýcháte. Vstup do lesa je za budovou, ve které sídlí Institut vzdělávání a poradenství ČZU. Cesta je zpočátku hlinitá a kamenitá, takže není vhodná pro golfáčky, nicméně za sucha se jimi projet dá a lidé tak běžně činí. Po pár metrech začíná asfaltka. Na cestě je jeden altánek. Další přístřešek už stojí na začátku zoo koutku. MHD se do Malé Chuchle dostanete ze Smíchovského nádraží autobusy č. 172, 204, 244, 241, 243, 129 (na znamení) do zastávky Malá Chuchle, poté projdete pod železničním mostem a za ním se vydáte směrem doleva nahoru k lesu. Autem přijedete po Strakonické, ze které odbočíte za první benzínovou pumpou za Barrandovským mostem doprava, poté podjedete železniční most a zaparkujete. 

Druhá trasa vede ze stanice autobusu 172 Kazínská ve Velké Chuchli podél železniční trati k dominantě městské části - kostelu sv. Jana Nepomuckého. Cesta je strmá a hlinito-kamenitá, tudíž pro kočárky nevhodná.