Tento datum je první den mé poslední menstruace, pak už jsme byli jen šťastný a vděční za našeho nádherného chlapečka. Naše snažení začalo v červnu 2005, kdy jsem vysadila antikoncepci, první Ms ještě dorazila, ale ten rok byla jediná bez hormonální stimulace. 30.7.2005 jsme se s přítelem vzali, svatba byla nádherná a já věřila, že mimi bude brzy. Ale jak už to tak bývá vše bylo jinak, Ms nikde testy negativní a gynekolog mi vždy jen píchl provokačku. V prosinci mi došla trpělivost, cítila jsem, že něco není v pořádku. Na mou žádost o vyšetření mi gynekolog řekl, že mi žádné testy dělat nebude, že až tak za rok . Požádala jsem ho okamžitě o svou kartu a odešla k novému Dr. A už se to začalo hýbat, okamžitě UTZ, Hormonální profil-výsledek anovulace ,amenhorea a vysoký prolaktin, pokud bych lékaře nezměnila, čekala bych zbytečně celý další rok, při tom to bylo tak jednoduché. Začala jsem brát léky na vysoký prolaktin- bylo mi po nich příšerně zle, návaly, pocit na omdlení a nevolnost, ale co bych nevydržela pro mimi, dále nasazen Dufaston na srovnání cyklu, sláva v únoru první MS po 28 dnech cyklu, po UTZ stále však anovulace i přes snížený prolaktin a proto nasazen v březnu Clostillbegyt, 10. den cyklu krásný folikl na pravé straně a doporučené snažení. 8.4. měla přijít Ms, ale nic, bála jsem se udělat si test, bála jsem se zklamání 10.4. mě manžel přemluvil a já si večer dělám testík, je tam slaboučký duch, nevím co si o tom myslet a se slzama v očích  říkám, že asi nic. Manžel však čárku vidí a pročítá si návod k testu, ráno je to přesnejší a tak druhý den testík opakujem. Manžel sedí v obýváku a je se třesu v koupelně, JE TAM A POŘÁDNÁ  DÁLNICE, jsme tak šťastný a tak moc se bojíme o naší fazolku.

11.4 HCG 7431-není pochyb, teď ještě aby bylo mimi tam kde má.

6.tt-mimi potvrzeno i se srdíčkem-dále bereme Dufaston a Kyselinu listovou a jsem na PN

10.tt.-mimi krásně roste, už jsou vidět i ručičky a nožičky

12.tt-NT screnning- mimi je úžasné i manžel kouká, jak je už dokonalé-NT-1,6 vše vypadá dobře

21.tt-velký UTZ-čekáme zdravého chlapečka-ukázal se tak, že nám ani Dr.nemusel říkat, že je to kluk-Tomášek

Bylo pondělí, 8.11.2010

Na tento den jsem byla domluvená se svým gyndařem, že pokud do neděle neporodím, mám se hlásit v porodnici na domluvu, co se mnou bude dál. TP jsem měla 6.11., tak jsem ani nijak nepředpokládala, že bych hned v pondělí měla rodit.

V půl desátý jsme tedy dorazili na ambulanci GP FN Plzeň, mám tam kamarádku, tak mě protlačila na monitor skoro hned, po záznamu, kde se vlastně vůbec nic nedělo mě ještě vyšetřila dr, řekla, že se to jako že chystá, otevřená na dva prsty, ale jinak nic, že prý to trochu popožene, udělala Hamilltona a že prej si mám jít domů zabalit a čekat, že se uvidí, že prý možná odpoledne začnu rodit...

Tak jsme sedli do auta a jeli ke S. do práce, potřeboval ještě něco dodělat, ale že prej to bude rychle a odpoledne budeme spolu. Už v autě jsem se tak trochu necejtila, občas něco zabolelo, ale nic, co by se nedalo vydržet. V práci jsem si dala kafe, počkala, až si dodělá, co potřebuje, občas jsem se musela jít projít po skladu, cejtila jsem, že se něco začíná dít, ale pohoda.

Po cestě domů jsem si říkala, že zusím vanu, co to se mnou udělá, buď to urychláí, nebo zastaví...dojeli jsme, já se naložila do koupelny a S. šel k našim vyzvednout malou.

ve vaně jsem cejtila slabý kontrakce cca po 5ti minutách, ale nebyly pořád, vždycky na čas přestaly. Když přišli S a T. domů, ta jsem vylezla, dali jsme si kafe a já jen tak ze srandy řekla, ať stopujou, jak to je dlouho...byly po třech minutách a pravidelně. Ta volám našim, ať jsou doma, že jim asi během odpoledne dovezeme malou, že to vypadá, že pojedem. Byly asi tři odpoledne. Po týhle domluvě kontrakce přestaly a já si připadala jako blázen....tak jsem v klidu dobalila svioje věci a věci pro malou a čekala, co bude. celou dobu jsem malinko krvácela, odcházela hlenová zátka.

Jak se říká: "Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech." Dnes nechápu, jak jsem si mohla myslet, že smutné příběhy o potratech, zamlklých těhotenstvích a podobně se nás vůbec netýkají. Snad jsem tu "jistotu" nabyla z toho, že když už mám za sebou jedno téměř bezproblémové těhu a krásnou a zdravou holčičku, nic podobného se mě netýká. Jak jen jsem mohla být tak naivní... Dnes už to jsou dva měsíce a pár dní, co jsme i my přišli o naše miminko v 10tt. Otázky typu: proč se to stalo?, proč takovým způsobem?, proč zrovna my?, mě nepřestávají pronásledovat. Touto cestou bych především chtěla poděkovat svému manželovy, který celou tu hrůzu prožíval se mnou. Nikdy, ani ve snu, by mě nenapadlo, jak úžasně se zachová a jak celou tu věc zvládne. Díky i naší Anežce, za to, že je. S ní bylo vše mnohem jednodušší. V neposlední řadě, díky, lékařskému personálu Motolské nemocnice, který se choval neuvěřitelně profesionálně a citlivě. A jak se to všechno přihodilo? Chtěli jsme s manželem dětičky hodně brzy po sobě, proto jsme se rozhodli, že po porodu naší dcerky Anežky nebudeme řešit žádnou antikoncepci a až to přijde, tak to přijde. Přišlo to hodně brzy... Hned po první MS, takže přesně půl roku po porodu jsem zjistila, že jsem znovu těhotná. Kdyby vše probíhalo tak jak má, narodilo by se nám druhé děťátko v dubnu 2011, to by naší Anežce byl rok a dva měsíce. Osud to však chtěl jinak... Mé druhé těhotenství probíhalo dost odlišně od prvního. V době, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem začala špinit. Všude píšou, že špinění v tomto období je naprosto normální, tak jsem nijak nepanikařila. Až když jsem za měsíc začala špinit znova a špinění začalo pomaličku přecházet v slaboulinké krvácení, trošku jsem znervózněla. Navíc jsem začala mít nepříjemný tlak v podbříšku. Rozhodla jsem se navštívit pohotovost, byla totiž sobota. Na pohotovosti mě dr prohlédl, řekl, že miminko je o.k., ale že je menší než podle MS. Předepsal mi Ascorutin, nařídil přísný klidový režim a jela o něco klidnější domů. V neděli byla situace stále stejná, slabě jsem krvácela a tlak v podbřišku byl nepšíjemný, ale ne bolestivý. Jen jsem velice špatně snášela to, že musím ležet a nemůžu mojí malou holčičku ani pochovat, ani si s ní hrát. To byl pro mě vyloženě trest. V pondělí jsem navštívila svou dr, která mi rovněž řekla, že miminko je o.k. a krásně mu bije srdíčko. Ale to, že je o dost menší než podle MS, prý spíš ukazuje na to, že není vše úplně v pořádku. Domů jsem šla se smíšenými pocity. Trápila mě hlavně ta nejistota. Večer, když jsem manželovi vařila večeři, jsem měla najednou takový pocit, že uvnitř mě cosi prasklo, ten tlak, který mě už víc jak týden trápil, zmizel jako mávnutím kouzelného proutku, a já věděla, že je konec. Bohužel jsem se nemýlila. Nebudu tady přesně popisovat, na co vše, se musel můj manžel dívat (ještě jednou, klobouk dolů...). Krvácela jsem opavdu příšerně, vůbec jsem netušila, jak zvládnu cestu do nemocnice. V nemocnici už jen dr konstatoval, že jsem potratila a musí mi udělat revizi. Na sál si mě ihned sám odvezl. Já byla kupodivu klidná a tak nějak smířená. Vlastně mi bylo úplně jedno, co se mnou udělají. Uspali mě a já se pořádně probrala až na pokoji, když už bylo po všem. Matně si pamatuji, že cestou ze sálu jsem mluvila s manželem. Paradox byl, že fyzicky jsem se cítila mnohem lépe, než za celý poslední týden. Psychicky jsem na tom byla o dost hůř. Bohužel už jsem měla svou jistotu, že bylo opravdu něco špatně. Byla jsem v nemocnici, bez miminka v bříšku, bez Anežky a bez manžela. Celou noc jsem se převalovala a přemýšlela, jak to bude dál. Naštěstí hned ráno mi sestřička řekla, že mě hned po vizitě půstí domů. To jsem hned ožila a nemohla se dočkat. Následovalo celkem pohodové šestinedělí, ve kterém přišla i MS. Na příčinu toho všeho lékaři samozřejmě nepřišli. Přesto, že jsem jim několikrát opakovala, že jsem bojovala s nějakým bacilem, nikoho to moc, vlastně vůbec, nezajímalo. Já osobně jsem přesvědčená, že to u nás byla souhra více faktorů: já, tak brzy po porodu, navíc stále kojící, manžel bere silné léky na svou nemoc a bacil, ten to asi vše dovršil. Navíc, podle všech dostupných metod určení pohlaví dítěte (dle věku matky atd.) jsme měli mít chlapečka. Věřím, že to opravdu byl chlapeček, protože kdyby to byla bývala holčička, určitě by to zvládla. My holky, jsme prostě mnohem odolnější... Dnes už jsem i po kontrole po šestinedělí u své dr a zdám se být O.K. Ani jsme nedostali žádné doporučení, jak dlouho počkat s dalším snažením, ale v tom máme naprosto jasno. S manželem jsme se totiž rozhodli, že nyní už nebudeme na druhé děťátko tolik pospíchat. Dáme si půl roku pauzu a pak se o ně pokusíme znova. Kdyby se nám podařil Vodnářek, Rybička nebo Beránek 2012 byli bychom neuvěřitelně šťastní. Čas je opravdu ten nejlepší lékař. Čas a naše Anežka😉)) Příště to určitě vyjde a my pořídíme naší úžasné dcerušce Anežce bratříčka nebo sestřičku. Věřím v lepší zítřky.

30. týden těhotenství

Miminko teď měří asi 40 cm a váží přibližně 1300 gramů, je obklopeno zhruba 0,8 l plodové vody. Dítě roste, přibývá plodové vody, zvětšuje se děloha. Dítě má už obočí a řasy, na hlavičce mu rostou vlásky. Rozlepují se oční víčka, vyvíjejí se nehty. Období aktivity se střídá s obdobím klidu. Dítě reaguje na chuť, dotyk, na to, co vidí, co slyší. Reaguje též na vnější stimuly – například, jestliže se bouchnete do bříška, může kopnout nebo vrátit úder.
Tu a tam se dítěti i něco zdá, 80% doby spánku tráví v REM (snové) fázi.
Je logické, že se v této fázi růstu zřetelně urychluje vývoj mozku. Rychle se vytvářejí nová nervová vlákna, rovněž vzruchy putují tělem rychleji, čímž umožní miminku lépe se učit novým věcem, až bude venku. Miminko se obaluje stále tukem, mozek je plně vyvinut, pokud není otočené k pánevnímu dnu hlavičkou, nic to neznamená, má ještě dost času, aby se do porodu otočilo správně.

Co se děje ve vašem těle

Kolem období 30. týdnu těhotenství se můžete cítit trochu více unavená, zvlášť pokud míváte problémy se spaním. Může se vám také stát, že se budete cítit i nešikovná a budete mít pocit, že se vám nic nedaří. Nebojte se, to je naprosto normální. V průběhu těhotenství dochází ve vašem těle k mnoho změnám. Nejenže jste těžší, ale také díky těžšímu a většímu bříšku dochází k přesunu těžiště ve vašem těle, plus hormonální změny mohou způsobit menší potíže s udržováním rovnováhy.

Vyšetření

V tomto nebo v dalším týdnu absolvujete i poslední ultrazvukové vyšetření (jen v případě nějakých problémů, či přenášení budete pravděpodobně poslána na další UZV vyšetření v následujících měsících). Při tomto ultrazvukovém vyšetření se kontroluje růst plodu, jeho poloha (naléhání hlavičkou dolů nebo koncem pánevním – většina dětí je v tomto týdnu otočená hlavičkou dolů, obrat je však možné očekávat do 36. týdne, resp. i do posledního dne těhotenství je stále možný), poloha placenty (jestli není uložená pod dítětem v porodních cestách, v tomto případě je nutný císařský řez), množství plodové vody (malé množství může značit hypotrofii plodu, velké poukazovat na možnost vývojových vad), celkový vzhled tělíčka, hlavičky, hrudníku, bříška a končetin, je možné určit pohlaví.

11/2007 po dlouhodobě špatných výsledcích děložního čípku doktor rozhodl dál již neotálet a podstoupit konizaci.Tak i my dva jsme se rozhodli že není důvod dál na nic čekat a začali jsme hned po zákroku plánovat svatbu a po té založit rodinu.

14.7.2008 nádherná svatba

31.8.2008 večer mě přepadly hrozné bolesti břicha a o pár hodin později jsem byla převezena do nemocnice s mimiděložním těhotenstvím.Vůbec jsem netušila že jsem těhu.Vzhledem k tomu že mně na poprvé doktor v nemocnici zanedbal a poslal domů,vrátila jsem se o pár hodin pozdeji v hrozném stavu.Operace proběhla doslova na poslední chvíli.Ale nakonec vše dobře dopadlo.Tedy když pominem to že jsem přišla o dítě a vejcovod.

11/2008 jela jsem do lázní v Klimkovicích které jsem si báječně užila.Jen jsem si od toho naivně slibovala,že přijedu domů přivítám se s manželem a budu těhu

5/2010 vzhledem k tomu že se nám stále nezadařilo jdu na laparoskopické vyšetření zda je vše v pořádku.Byly nalezeny nějaké srůsty.Něco bylo odstraněno něco bohužel nebylo možné zlikvidovat.Levý vaječník byl srůsty obalen a není jasné zda je použitelný.Pravý vejcovod i vaječník by měli být v pořádku.Rozhodla jsem se těhotenstvím se teď chvíli nezabývat a užívat si života takový jaký je.

24.9.2010 na testu objeveny // nemůžu tomu uvěřit

2.11.2010 - Kontrola v CARu, jestli cysta opravdu zmizela. Měla jsem pochybnosti, protože mě pravý vaječník stále pobolíval. Podle UTZ tam opravdu nějaký mikroútvar je, ale dle MUDry se s ním nebude nic dělat a budeme doufat, že je ve fázi mizení a nikoliv růstu. Podle krevních odběrů mám stále pozitivní protilátky, takže Prednison to nijak neovlivnil, ale brala jsem ho jen krátce, takže možná proto. Nic ale nebrání tomu, abych se připravila na dlouhý protokol z folikulární fáze, takže jsme podepsali všechny potřebné dokumenty a dnes už nevezmu ATC. MUDra říkala, že tentokrát ale nebudu stimulovat Puregonem, takže čínského křečka zavíráme do klece 🙂 A budeme míchat, což znamená pravděpodobně Menopur, čímžto děkuji ženám po menopauze 🙂

5.11.2010 1. DC zítra píchám Zoladex, bude sobota, v CARu mají zavřeno

6.11.2010 2. DC dnes píchám Zoladex. Prý by ho měl dle MUDry píchnout zdravotnický personál, což v sobotu znamená pohotovost. Taky ale zároveň říkala, že to pravděpodobně nebudou umět, ale prý snad umí číst, takže si návod přečtou. No a protože já umím číst taky, i když zdravotnický personál nejsem, ale zase mám svoje tělo ráda a zdravotnický personál by mě v sobotu mít rád nemusel, rozhodla jsem se, že si ho píchnu sama. Což jsem i udělala, pravda, nedocenila jsem informaci doktorky o tloušťce jehly, což mě na moment zpomalilo (manžel se zdekoval, že se na to nemůže dívat), ale slavně jsem zvítězila 🙂) V břichu mám sice díru jak vjezd do pískovny, ale vůbec to nebolelo.

A teď 14-20 dní čekání na kontrolní UTZ, jestli moje tělo usnulo, jsem zvědavá, co se mnou ten umělý přechod bude dělat ...

9.11.2010 a je to zase tady :-/ krve jak z vola, crčí ze mě proudem, v CARu už není doktor, tak mi zbývá jen doufat, že se to zastaví samo, pohotovost mi již dříve MUDra zakázala, že prý musím vydržet ...

10.11.2010 odjíždím na 3 dny na služební cestu, asi to bude krvák 🙂) Brašnu plnou vložek a tamponů typu "super plus", v oblasti, kam jedu, se nachází pouze Penny market, na nic jiného se zde nezmohli, přiznávám, že mám docela strach, co mi moje tělo připraví za překvápko. Evidentně se mu do přechodu moc nechce ...

Vždycky jsem chtěla být mámou. Odjakživa jsem se rozplývala nad kočárky s miminky, nad miniaturními oblečky v obchodech nebo nad batolícími se špunty na pískovišti. Zkrátka jsem věděla, že jednou budu chtít být mámou a mít právě takového rozkošného drobečka.

Když jsme se s Mírou vzali, doposud tikající biologické hodiny začaly bít. Měla jsem vedle sebe chlapa svého života a byla přesvědčená, že nikdo jiný nebude lepší táta než on. Miminko jsme si přáli oba, tak jsme na něm začali pracovat.

Počít, donosit a porodit zdravé dítě je dnes obrovské štěstí, proto jsem byla neskutečně šťastná, když jsem jednoho listopadového rána (mimochodem, byl to pátek třináctého) držela v třesoucích se rukou pozitivní těhotenský test. Euforii co chvíli střídaly obavy a strach, aby všechno probíhalo bez problémů, aby naše miminko bylo zdravé, rostlo tak, jak má, zkrátka aby se z obyčejných dvou čárek na testu stal za devět měsíců neobyčejný a vytoužený človíček.

Těhotenství jsem si nesmírně užila. Žádné problémy, žádné nevolnosti, ze svého života jsem eliminovala stres a napětí. Vše jsem podřizovala potřebám svého těla, protože jsem od začátku ctila teorii „potřeby mého těla = potřeby mého dítěte“. Možná i proto vše probíhalo hladce, devět měsíců uteklo jako voda, přišel den D a já se stala mámou.

Nikdy nezapomenu na to, když jsme se s naším maličkým poprvé uviděli. Ležel vedle mě v prosklené vyhřívané skříňce zabalený do neforemné zavinovačky, na hlavě měl učesaného kohouta a s obrovskou vervou si cumlal svou malou rozmáčenou pěstičku. Koukali jsme na sebe a já se do něho zamilovala. Věděla jsem, že za tenhle pohled bych dala všechno na světě, že za to stála všechna bolest a vyčerpání, které jsem cítila. Uvědomila jsem si, že tenhle malý tvoreček je můj syn, kterému jsem dala život, a tomuhle pocitu se nevyrovná nic na světě.

Stala jsem se MÁMOU. Jak krásně to zní! Ocitla jsem se v roli, která je pro každou ženu tou nepřirozenější a přesto stále častěji tolik nedosažitelnou. Proto si vážím toho štěstí, že mohu vychovávat vlastní zdravé dítě.

Potíže a nemoci u novorozenců

Opruzení zadečku

K opruzení zadečku dochází působením zbytků stolice na kůži v teplém prostředí pod plenkami. Kůže zarudne, svědí a bolí.
Abyste zabránili opruzení, pečujte důsledně o zadeček svého děťátka. Nenechávejte ho dlouho v mokrých plenách, po každé stoličce omyjte jemně, ale pečlivě zadeček, a ošetřete ho mastí proti opruzeninám.
K očistění zadečku zejména na cestách se hodí textilní ubrousky

Nadýmání

Nadýmání trápí každého novorozence a malého kojence. Břišní stěna dítěte je slabá a dítě se neumí plynů ve střevě zbavit. Plně kojené dítě snad částečně ano – v závislosti na stravě matky.
Co je možné proti nadýmání vyjma úpravy matčina jídelníčku udělat?
Vyzkoušejte masáže bříška, přikládání teplé pleny na bříško, uvolnění větrů rektální rourkou nebo v krajním případě medikamentózní léčbu podle rady lékaře. Od osvědčené rady našich babiček – podávání lžičky kmínového nebo fenyklového odvaru dítěti před kojením je upuštěno, čaj může pít matka.

Rýma a kašel