O tom, že bakterie v našich střevech jsou důležitější, než se kdy myslelo, se mluví v odborných kruzích čím dál častěji. Britská lékařka Natasha Campbel-McBride se domnívá, že stav střevní mikroflóry ovlivňuje zdraví celého organismu a také lidskou psychiku. Sama navrhla a na své rodině vyzkoušela dietu, se kterou vás dnes seznámíme.

GAPS, neboli Gut and psychology syndrome (česky syndrom střeva a psychiky), je teorie, která říká, že kvalita bakterií v lidském střevě má vliv na řadu onemocnění a lidskou imunitu. Zdravá střevní mikroflóra nejen že zajišťuje optimální trávení, ale zároveň brání průniku škodlivých látek a mikroorganismů do těla, aktivuje imunitu a vytváří vitamíny.

Pokud je kvalita střevních bakterií špatná, objevuje se plynatost, zácpa nebo naopak průjem ze špatně trávené potravy. Dr. Campbell-McBride popisuje, že i kojenecké koliky mají svůj původ v osídlení střev, které miminka přejímají během porodu  a kojením od své matky.

Narušená střevní mikroflóra přestává plnit svou funkci ochranné bariéry a skrze střevní stěnu mohou do krve přecházet látky, které by se za normálních okolností z těla vyloučily se stolicí. Mohou to být různé toxiny z potravy, viry, bakterie a plísně, ale i běžné složky jídla, které však nemají v krvi co dělat - například hliník. I samy "špatné" střevní bakterie produkují toxiny. Tyto látky pak kolují v krevním oběhu. Naše tělo se s nimi více či méně úspěšně vypořádá, ale u toho může dojít k poškození různých orgánů - třeba mozku, jater nebo samotné střevní stěny.

Zároveň dochází také ke špatnému vstřebávání látek, které pro své zdraví nezbytně potřebujeme - minerálů, vitamínů, mastných kyselin apod. Dochází tak vlastně k určité formě podvýživy.

GAPS versus nemoci

Diabetes, lidově cukrovka, je onemocnění postihující člověka nezávisle na věku. Mezi diabetem dětí a dospělých je však rozdíl. Zatímco u dospělých se v drtivé většině jedná o diabetes 2. typu, který je provázán s nezdravým způsobem života a je ovlivnitelný dietou, u dětí je to diabetes 1. typu. A o tom dnes bude řeč.

Diabetes mellitus (přesný překlad je úplavice cukrová) alias cukrovka je porucha metabolismu krevního cukru. Krevní cukr neboli glukóza je základem výživy všech našich buněk. Tělo si jej vyrábí z námi přijaté potravy nebo ze svých zásob. Proto, aby se glukóza dostala z krve k buňkám tkání, je důležitý slinivkou produkovaný hormon inzulin. Inzulin způsobuje, že hladina krevního cukru, tzv. glykémie, klesá. Jeho protihráčem je hormon glukagon, který při nízké hladině krevního cukru dává pokyn, aby bylo využito tělesných zásob pro zvýšení glykémie.

U “dospěláckého“ diabetu 2. typu dochází k tomu, že je glykémie dlouhodobě zvýšena a tělo musí produkovat příliš mnoho inzulinu. V tom případě dochází k „vypěstování“ rezistence buněk vůči působení inzulinu a/nebo ke ztrátě schopnosti produkovat inzulin slinivkou, která přestává reagovat na hladinu glukózy v krvi. Tento typ diabetu se vyskytuje většinou až po 30. roce věku a bývá dáván do souvislosti s nezdravým životním stylem, obezitou a metabolickým syndromem. Ten zahrnuje právě diabetes 2. typu, vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu a obezitu. Poměrně vzácně se s diabetem 2. typu můžeme setkat i u obézních dospívajících.

Diabetes, který se vyskytuje v dětském věku, bývá označován za typ 1. U tohoto diabetu je podstatou onemocnění autoimunitní proces, který ničí buňky slinivky břišní produkující inzulin (tzv. beta-buňky Langerhansových ostrůvků). V tomto procesu hraje svoji roli genetická predispozice a spouštěcí faktor. Tím může být například jakákoli prodělaná infekce, ale i problematická gravidita a porod, vliv může mít i délka kojení a toxiny zevního prostředí. Problematika vzniku však ještě není dostatečně rozklíčována. Je ale známo, že i jedinci s genetickou predispozicí nemusí diabetem onemocnět.

Na základě zmíněného autoimunitního procesu dochází k destrukci inzulinotvorných buněk. To může trvat i několik let skrytě. Při poklesu sekrece pod 20-30% dochází k projevení příznaků. Často tento stav přichází po prodělání nemoci – to je jakási „poslední kapka“ pro organismus.

Příznaky onemocnění diabetem 1. typu

Milé maminky, rádi bychom vám představili Ambasadorku veletrhů For Kids. Tato maminka není na koníku nová a taky neznámá. Ambasadorkou se totiž stala vaše oblíbená maminka, Veronika, jinak známa jako @apacheee.

Veronika je akční máma, která je na internetu jako doma a nenechala v sobě         vychladnout touhu být s vámi v kontaktu. A když jsi přečetla nabídku a zaměření tohoto „ambasádorování“, musela zkusit štěstí. A podařilo se.

Největší veletrhy For Kids pořádají již svůj 14. ročník. Krom značek a jejich produktů, rodinné pohody a množství informací, na každého účastníka veletrhů čeká kopec zábavy a oddechu. A taky inspirace. A to všechno by vám Veronika ráda nabídla taky na svém profilu a ve skupince, do které se můžete přidat.

A nezapomínejte, od 12. 4. do 15. 4. se uvidíme na veletrhu For Kids! Potkat tam můžete jak Veroniku, tak nás z Koníka.

Známe to všechny, i ty nejostřílenější matky si někdy říkají, jestli jejich poklad má dost mléka. Někdy se to zkrátka stane, že potřebujeme tvorbu mléka trochu podpořit – ať už při růstovém spurtu či bojkotu kojení, anebo na úplném začátku po narození miminka. Jak na to? Čtěte dále.

Bylo, nebylo…

Narodí se miminko. Stávají se z nás matky a s tím přichází spousta strachu a starostí. Když spočítáme ruce, nohy a prstíčky, hlásí se strach o mlíčko. V prvních dnech po porodu se nejprve v prsou tvoří mlezivo, mléko nastupuje většinou 3. až 5. den. Čerstvě narozené miminko nejprve ztrácí část své hmotnosti (5-10%), s nástupem laktace vše ale rychle dožene. V této době je důležité dodržovat pár zásad:

• Pokud možno nechat proběhnout bonding a samopřisátí (přiložení nahého miminka na nahý hrudník matky ihned po narození, miminko si samo najde prs).
• Miminku často nabízet prs a nechat ho sát, jak dlouho bude chtít (zejména noční kojení má zázračné účinky na množství mléka), kojíme z obou prsou (při jednom kojení).
• Být v těsném fyzickém kontaktu (nejlépe funguje kontakt nahé kůže na kůži), děťátko nosit, mazlit, spát spolu.
• Nedokrmovat - miminka jsou na krátkou počáteční hladovku připravena. Pouze v případě zdravotních komplikací či velkého váhového úbytku lékař doporučí dokrmování. V tom případě volíme dokrmování přes prst stříkačkou či z pohárku, nejlépe však suplementorem.
• Nedáváme dudlíky („šidítka“ utlumují pocit hladu a kazí techniku sání) ani lahve.
• Dbáme o vlastní dobrou životosprávu (hodně jíme a pijeme), nestresujeme se! Stres je zabijákem kojení. To ví i maminka kubaka: „Kojení je hlavně o psychice, které ovlivňují pak hormony - hlavně klid, spát, jíst a kojit, kdy miminko chce. Tak se bude tvořit tak akorát. Je to poptávka a nabídka: kolik a jak často pije, tolik se zase vyrobí. Ne víc a ne míň, ženské tělo je taková velmi efektivní továrna na mléko s žádným odpadem a se 100 % uspokojením poptávky. První týdny se to ustaluje, mechanismus je v záběhu, až se továrna zajede, všechno pošlape jak na drátkách.“

Tato jednoduchá opatření by měla stačit na dobrý start kojení.

Nedaří se, nedaří

"Mému synovi je osm měsíců a pomalu začíná opakovat paci, paci. Rozhodla jsem se, že je na čase, abychom obohatili naši komunikaci a začala jsem ho učit znakovat." Vy neznáte znakování miminek? Chyba! Přečtěte si, proč to vůbec dělat a jak na to. 

Znakování s miminky nebo také program Baby sign je druhem komunikace s kojenci a batolaty. Ke slovům, kterými se s dětmi běžně domlouváme, přidáváme gesto rukou. Dítě je schopno mnohem dříve napodobit posunek rukou, než vyslovit slovo a my si tím můžeme velice usnadnit každodenní život. Vždyť kdo by neznal situaci s vřeštícím batoletem, u kterého za nic na světě nemůžeme přijít na to, co vlastně chce.

Díky znakování může děťátko dříve vyjadřovat své potřeby a komunikovat s okolím. Nemusíte se bát, že by se nenaučilo mluvit, naopak, znakující děti mluví dříve a mají širší slovní zásobu.

„S dcerkou jsem začala znakovat od 6. měsíce, první znaky si osvojila v cca 10. měsíci. A pak do roka zvládala už téměř všechny, co jsme používali. Musím taky říct, že nejen nás, ale hlavně dcerku to bavilo a byla ráda, když jsme ji rozuměli, co po nás chce. Ať už se to týkalo pití, jídla, mytí rukou, ale i venku. Malá bude mít za chvíli 1,5 roku a ze znakováním jsme skončili, jelikož se nám v 16,5 měsíci neuvěřitelně rozpovídala. Ale dodnes znakuje např. ptáčka a světlo (to byly jedny z prvních znaků). Nemyslím, že znakováním se mluvení opožďuje, jelikož u nás to bylo zrovna obráceně. Na svůj věk mluví opravdu krásně a co je nejdůležitější - srozumitelně. Chce to jen opravdu trpělivost a nenechat se odradit, pokud to některému dítku déle trvá, vždyť každé je jiné,“ píše maminka danielita7.

A jak na to?

Není na tom nic složitého. Vybereme si činnost, osobu nebo věc, kterou chceme dítě naučit. Znak pro danou situaci můžeme nalézt v knihách o znakování, na internetu nebo si můžeme vymyslet vlastní. Důležité je používat stále stejný znak. Znakování vždy doprovází mluvené slovo – vyslovíme tedy zřetelně např. „jídlo“, zároveň ukážeme znak (pro jídlo to může být třeba dlaň na ústa) a podáme jídlo.

Ráda bych zveřejnila rozhovor o KTS i tady na MK. Budu moc ráda i za reakce a pokud to bude číst někdo, kdo sám KTS má, tak mi napište a ráda vás přidam do KTS skupinky na FB, zatím tam je jen 11 členů.

Jenom krátce jsme v našem seriálu zmínili, že čtyřletá Agátka, kterou vychovávají Andrea s Jakubem, má lehčí vrozené postižení. Je to Klippel-Trenaunay syndrom (KTS), vzácná anomálie dolních nebo horních končetin. Jeho podstatou je nedostatečný vývoj hlubokého žilního systému a má ho jeden člověk ze 100 tisíc. „Nedoporučuji vyhledávání obrázků na Googlu, většinou to ukáže nejhorší případy a na psychice to moc nepřidá,“ vzpomíná Andrea na dobu, kdy se s tímto syndromem doma seznamovali a hledali způsoby, jak Agátce zajistit co nejhezčí dětství s co nejmenším omezením. Co všechno to obnáší, o tom je tento rozhovor.

Kdy jste zjistila, že má Agátka Klippel-Trenaunay syndrom, jak se začal projevovat?

Že s Aguškou není vše v pořádku, jsme viděli hned po porodu. Měla přes část tělíčka naevus flammeus (lidově oheň). Také šlo už od pohledu vidět, že má Agátka nožičku i v obvodu větší, ale lékaři tvrdili, že nožku má jen nateklou z porodu. Což samozřejmě nebyla pravda, šlo o hypertrofii (zbytnění) veškeré tkáně na končetině. Agátka má také od narození na nožičce a části zad křečové žíly.

První podezření na KTS vyřkla naše kožní lékařka, která si pamatovala, že před lety jednu holčičku s KTS viděla. Vzala velkou knihu, kde našla stránku o tomto syndromu a mně bylo jasné, že budeme muset najít specialistu, abychom se dozvěděli více.

V čem ji to omezuje a na co je potřeba dávat pozor?

Další dílek je porod. Musím se přiznat že jsem nepoznala normální porod a měla úplně bezbolestné období.

Vše začalo 15.2 kdy jsem ve 42+ nastoupila na vyvolávání porodu byl to den před mými 20 narozeninami. O půl osmé ráno jsme přijeli s tím že máme ještě čas. Když bylo 8 tak mě přijmuli a natočili záznam a poslali na pokoj kde jsem byla ještě se třemi maminkami. Kolem 11 jsem dostala první tabletku a po dvou hodinách mi začalo tvrdnout břicho ale nebolelo to tak to bylo až do večera kdy mi řekli že se to rozjede už samo a já bez bolesti šla spát. O půl druhé ráno mi praskla voda přesně tak jak moji mamce před 20lety. Převezli mě na box a já volala manželovi. Vyšetřili mě ale zatím nebyly ani bolesti ani jsem nebyla otevřená nic čekalo se. Chodily mě kontrolovat ale já neměla ani bolesti a vyšetření bylo stále stejné. Dali mi koktejl který měl vyvolat bolesti a kontrakce. Asi je dali někomu jinému jelikož mě nic celou dobu nebylo. Tak jsme se smáli a povidaly jsme si s manželem do 11 hodin.

V 11 mi řekli že se omlouvají ale budu muset císařem malý nechce asi ven. Císař mi navrhoval už můj doktor s tím že malý bude velký ale po kontrole mi řekli že nebude že nanejvýš bude mít 3kg. Tak mě připravily a šlo se na věc. Na sále mě měl doktor který mi řekl že malý bude malý a že ho porodim a dělal si legraci jako celý tým který pomáhal. 16.2 v 11:47 se narodil bez bolesti náš syn Martin s vahou 4570g a 52cm. To doktor okomentoval že máme slona a že už asi nebude říkat odhad váhy.

Ani po porodu mě nic nebolelo a na druhý den po jipce jsem už běhala po oddělení s malým a těšila jsem se domů kde jsem šla v pondělí tudíž 3dny po porodu.

Bolí vaše miminko bříško víc, než je zdrávo? Trpíte celá rodina jeho „prdíky“, ekzémem nebo třeba záněty středního ucha? Nebo už jste dokonce v plence našla hlenovitou stolici s nitkami krve? Zbystřete, může se jednat o alergii na bílkovinu kravského mléka. Naštěstí víme, jak drobečkům pomoci!

Jak ji poznat?

Alergie na bílkovinu kravského mléka (ABKM) podle některých pramenů postihuje až 10% dětí do tří let. Její příznaky mohou být různé – od průjmů, zácpy, bolestí břicha a zvracení až po ekzém, kopřivku, častou nemocnost, záněty středouší a respirační infekce. V nejtěžších případech se objevuje hlenovitá stolice, někdy s příměsí krve.

Maminka simulinecka píše: „My ji poznali tak, že malá mi najednou začala zvracet pokaždé, když snědla kaši, jogurt, vždy zvracela obloukem, pak zácpa a vyrážka. Po návštěvě doktorky, která udělala testy, se potvrdilo, že malá má částečnou alergii na kravské mléko.“

U kojených dětí dochází i k reakcím přes mateřské mléko – vadí tedy, když mléčné výrobky jí matka, nemusí je jíst přímo dítě. Takovou zkušenost má i netyka: „Na prdíky trpěl náš Jaroušek od narození a já často slýchala, že kluci na to trpí a trpělivě jsem ho chovala, masírovala bříško, cvičila nožičkama a často kojila a čekala, že to přejde. Ale nepřecházelo. Kůži měl vždy krásnou a hladkou. Stolici měl asi pětkrát denně, ale i to může být u kojeného miminka normální. Ve 4 měsících jsem ale v plínce poprvé objevila krvavé nitky. Strašně jsem se vylekala. Pediatrička si ale věděla rady - zkontrolovala konečník (aby vyloučila natržení), poslala nás na SONO břicha (aby vyloučili nějaké vnitřní poškození), naordinovala mi vysadit všechny potraviny, co obsahují mléko a objednala nás na alergologii.“

Bohužel testy na ABKM nejsou stoprocentně spolehlivé a nemusí všechny malé alergiky odhalit. Jedinou opravdu spolehlivou metodou je tzv. eliminační dieta, kdy se vysadí veškeré výrobky obsahující alergen. V případě kojeného dítěte musí tedy tuto dietu držet i matka. Pokud dítě dostává umělé mléko, musí přejít na speciální typ mléka s plně štěpenou bílkovinou nebo z volných aminokyselin. Sójové náhražky nejsou vhodné, jelikož alergie na sóju bývá často také přítomna.

Vegetariánství se stává čím dál běžnějším. Asi každý nějakého vegetariána známe a příliš nás to nevzrušuje. Co ale zaručeně vzbudí rozruch v širokém okolí, je rozhodnutí rodičů, udělat vegetariána i z potomka. Zajímá vás, co všechno to obnáší? A co na to říkají maminky, které svým dětem dopřávají i maso? 

„Byla jsem vegetariánem v těhotenství a jsem stále. Mé dceři maso nedávám. Jsou jí 3 roky. Když jsem ji rok kojila, doktorka nevěřila svým očím, jak roste. Je vyšší než o půl roku starší děti,“  píše jedna z maminek.

Zdravotní hlediska dětského vegetariánství

Na Modrém koníku je početná skupina maminek vegetariánek, které mají stejně dobré zkušenosti s vegetariánstvím u nejmenších jako výše citovaná maminka. Není to až tak překvapující, oficiálně proti vegetariánství dětí nic nenamítá ani Světová zdravotnická organizace, ani Česká pediatrická společnost. Ti tvrdí, že dobře sestavená vegetariánská dieta pokryje veškeré nároky dětského organismu. Vyvážený a pestrý jídelníček je u vegetariánů stejně důležitý jako v rodinách, kde se maso konzumuje.

Lékaři upozorňují na oblasti, v nichž je třeba dbát zvýšené pozornosti. U dětí – vegetariánů je to dostatek železa a vitamínu D.

Železo je prvek pro tělo nesmírně důležitý - nachází se především v krevním a svalovém barvivu. Pro funkci krvinek a svalových vláken je nezbytné. Musíme jej přijímat z potravy. Dobrým zdrojem je červené maso a vnitřnosti, což ovšem pro vegetariány není. Ale i rostliny obsahují železo - například červená řepa, pohanka, listová zelenina, brokolice, chřest, luštěniny, ořechy, houby a sušené ovoce. Bohužel, železo z rostlinných zdrojů je pro organismus hůře využitelné, proto může docházet k jeho nedostatku. Vstřebávání a využití železa můžeme podpořit dostatečnou konzumací vitaminu C (ovoce, zelenina, kysané zelí).