Jde vůbec skloubit rodina, psaní a charita? No, nebudu lhát, něco musí být upozaděno.
U mě je to práce. Hledám takovou, abych nemusela šidit autistické děti, psaní a ani pomáhání druhým.
A co vy? Volíte mezi něčím, nebo si jdete tvrdě za svým?

Kdybyste byly zvědavé a třeba i chtěly pomoct a zároveň pořídit vánoční dárky, klikněte a omrkněte to. Vždyť lidi by si měli pomáhat.

Nejen o Vánocích.

Donio

Když hledáte kočárek, který zvládne všechna vaše městská i vesnická dobrodružství, ale zároveň je jednoduchý na ovládání, Moon ReSea S Edition + je ten pravý. Představte si, že si chcete na procházce vychutnat kávu, čaj nebo čerstvou vodu a mít při tom jednu ruku volnou. S tímto kočárkem to jde bez problémů. Máme vyzkoušeno 🙂 

A aby toho nebylo málo, při nákupu u nás v e-shopu Modrý koník získáte extra výhody:

• Náhradní kočárek zdarma při reklamaci – žádné stresy, že zůstanete bez kočárku.
• Individuální návrh sestavy – nemusíte řešit, jak vše sladíte.
• Skvělé recenze od maminek, které ho už vyzkoušely ⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️.
• Praktický dárek v hodnotě 1.599,- Kč zdarma na zimní období - to je krásný fusak Mamaleto, který se hodí ke každému kočárku. Na výběr ve dvou barvách.

Moon ReSea S Edition +

Lehkost, pohodlí a styl v jednom

Proč je Moon ReSea S Edition + oblíbenou volbou? Jeho konstrukce je navržena tak, abyste mohli kočárek ovládat jednou rukou a skládání bylo rychlé, dokonce i když máte nasazeno sportovní sedadlo. Vejde se do kufru menšího auta (Fiat 500, pozdravujeme), takže je skvělý společník na všechny cesty. Shrnuli jsme pro vás všechny klíčové vlastnosti, ale pokud by vám tyto informace nestačily, podívejte se na podrobný popis kočárku u nás v e-shopu i se všemi parametry - klikněte zde Moon ReSea S Edition + 👌.

Pro úspěšné a zodpovědné spravování osobních financí je finanční gramotnost velmi důležitá. Mladí lidé, kteří se ve světě financí teprve začínají orientovat, často hledají způsoby, jak lépe hospodařit s penězi a vytvořit si tak finanční rezervu do budoucna. Jednou z cest je i stavební spoření. V čem je tento produkt výhodný?

Pro úspěšné a zodpovědné spravování osobních financí je finanční gramotnost velmi důležitá. Mladí lidé, kteří se ve světě financí teprve začínají orientovat, často hledají způsoby, jak lépe hospodařit s penězi a vytvořit si tak finanční rezervu do budoucna. Jednou z cest je i stavební spoření. V čem je tento produkt výhodný?

Zdroj: Freepik.com

Stavební spoření jako základ zodpovědného hospodaření

Stavební spoření učí mladé lidi důležitému návyku, a to pravidelnému odkládání peněz. Tímto způsobem si osvojují schopnost dlouhodobého plánování a zároveň sledují, jak se jejich peníze díky úrokům a státní podpoře zhodnocují v čase. Takový přístup k hospodaření s penězi vytváří základy pro budoucí zodpovědné nakládání s financemi. Mladí lidé si tak lépe uvědomují, jak důležité je spravovat své finance uvážlivě a s ohledem na budoucnost.

Spoření mladým lidem neposkytuje pouze konkrétní finanční výhody, ale i základní znalosti o finančních produktech a jejich fungování. Učí se, co je úrok a jak lze efektivně těžit z výhod státních podpor při dosahování konkrétních cílů, například vlastního bydlení. Tyto znalosti jim následně pomáhají orientovat se v dalších finančních nabídkách a uvědomovat si jejich konkrétní výhody a nevýhody.

Sváteční den jsem se rozhodla využít naplno. Erik vzal děti na podzimní prázdniny na Šumavu (já jsem ve zkušebce a dovolenou si vzít nemůžu), takže jsem měla po usmažení 30 palačinek a sbalení celé rodiny volno a dost prostoru na to, zkusit něco velkého. Vybavila jsem se na cestu podle inspirace od své kamarádky, která jezdí Ironmany a Wintermany – můj největší vzor. Myšlenka, že bych dojela na kole až do Drážďan, mě lákala, ale rozhodně jsem si ráno nebyla jistá, jestli to opravdu zvládnu. Cyklistika mě baví, jezdím relativně dost, ale letos jsem absolvovala maximálně 90 kilometrů v jednom dni. Mít najeto jen kolem 2300 kilometrů a pokusit se o takový výkon byla velká výzva. 

Plán byl takový, zkusit jet dlouho... Nespěchat za dětmi. Užít si to a zkusit, co dokážu.Nikomu jsem to neřekla. Nikdo nevěděl, že jedu. Nechtěla jsem cítit tlak ani zklamání, když to neklapne. Respektive takhle... Jedna kamarádka věděla, že možná pojedu dlouho, a sledovala moji polohu celý den. To byl můj backup. A pak celou dobu jsem měla v hlavě plán B – věděla jsem, že kdykoli můžu naskočit na vlak, protože jsem jela podél trati. Hlídala jsem si, jak jezdí spoje z Roudnice, Ústí nebo Děčína, takže kdybych se dostala do krize, měla jsem únikovou cestu. Přestože červíček pochybností pořád hlodal, cítila jsem se dobře a těšila se, kam až dojedu. Během cesty jsem se snažila udržet energii na optimální úrovni. Překvapilo mě, že jsem fyzicky jela výborně. Sice pomaleji, abych šetřila síly, ale pocitově mi to vyhovovalo. 

Překvapilo mě, že jsem neměla téměř žádný hlad a musela jsem se nutit jíst v pravidelných intervalech. Měla jsem s sebou termosku s vývarem, vařené brambory, tuňáka, několik tyčinek a čokoládu. V batohu jsem nesla také 1,5 litru vody, kterou jsem doplnila po cestě. Přestože byl batoh těžký – odhadem vážil kolem 10 až 12 kilo – veškerá výživa se nakonec ukázala jako klíčová. Věděla jsem, že bez pravidelného doplňování energie by mě dříve či později čekal energetický kolaps.  

Co bylo ale velkou zkouškou, byla jízda po setmění. Nikdy jsem na kole po tmě nejela. Jsem posera a bojím se, abych někam blbě nenajela a nespadla, a taky se prostě bojím sama po tmě... Nicméně jelo se mi skvěle. Cítila jsem se fyzicky dobře a tak jsem si v Děčíně řekla, že to zkusím a půjdu do toho! Dojedu do Drážďan po tmě. Ale teda po setmění mě začala dohánět technika. Mé světlo, které mělo vydržet osm hodin, se vybilo už po první hodině. Světlo jsem měla poprvé v životě zaplé v úplné tmě. Byla jsem tak odkázaná na čelovku, kterou jsem si na poslední chvíli přibalila. Ta naštěstí vydržela dostatečně dlouho, jen tedy měla slabší svítivost, než jsem potřebovala na úplně neosvětlených úsecích cesty. Musela jsem tedy častěji zastavovat a nabíjet jak světlo (a mobil a hodinky taky 🤦‍♀️) a střídala, co zrovna potřebovalo energii nejvíc. Třicet kilometrů zhruba jsem jela a svítila si čelovkou v ruce, což bylo náročné, ale umožnilo mi to pokračovat. Posledních 75 kilometrů jsem tedy zvládla prakticky za tmy, v místech, kde nebylo žádné další osvětlení. První část jsem projela relativně klidně, ale v odlehlejších úsecích, kde nebyla jediná lampa, jsem musela maximálně zpomalit a soustředit se na každý metr před sebou. I přes všechny komplikace jsem se udržela v klidu – věděla jsem, že jediný způsob, jak dorazit do cíle, je pokračovat systematicky dál. Aspoň mě to rozptýlilo a neměla jsem čas sledovat, jak to ubíhá a co mě začíná bolet 🙂 

Když jsem se nakonec dostala do Drážďan, zalil mě pocit naprosté radosti a úlevy. Dokázala jsem to! Překonala jsem sama sebe a všechny drobné i větší překážky, které mi přišly do cesty. Ráno jsem ani nesnila o tom, že dojdu až sem, ale díky odhodlání jsem to zvládla. Nejvíc pyšná jsem na sebe.

Znění článku