Zdravím všechny na Modrém koníkovi!💙

    Dnes je pro mě velký den a ráda bych se s vámi podělila, co za tím stojí. Možná jste zaregistrovali, že probíhal konkurz na novou ambasadorku. Víte? Nevíte? Ať už tak, či tak, dovolte mi, abych se vám představila, coby nová ambasadorka značky NUK.

   Alespoň za mě je NUK značkou, která se dostala do povědomí snad každé maminky - buď v očekávání, novopečené či zkušené. Nabízí dlouholetou tradici, kvalitu a přitom je stále inovativní.😊

    Koho by zajímalo, kdo vlastně jsem, propůjčím pár řádek mé maličkosti. Mohu vám prozradit, že se jmenuji Renata, na “koníkovi” jsme se už spolu mohli potkat v komentářích, skupinkách a diskuzích. Moje paměť tedy sahá do dob před prvním porodem, což čítá nějakých 5 let (utíká to!). Mám dvě děti - syna Viktorka (👍🏻) a dceru Adélku (✌🏻), která se nám narodila teprve letos. Jsme aktivní rodina, rádi cestujeme a poznáváme nejrůznější krásy - přírody, zemí, architektury, zvyků, kuchyně atp. Máme doma fenku (Parson russell terrier), která s námi podniká snad vše a tak má v našem životě své čestné místo.🐾🐶 Kromě cestování ráda fotím nebo si zasportuju. Zajímám se ale například také o skincare a kosmetiku, zdravý životní styl, mindfulness a další. 🙂

    Když jsem zaregistrovala, že bude Modrý koník hledat ambasadorku, bylo to ve chvíli, kdy jsme měli v plánu zrovna vyjet na cesty. Říkala jsem si, zkusím to, nic za to nedám. Pár dní jsem vyplnění dotazníku ještě odkládala pro časový press z chystání a koordinace odjezdu. Dotazník jsem vyplnila snad poslední večer, kdy jej bylo možné odeslat s pocitem, že to nejspíš nedopadne, ale kdo ví, třeba budu zrovna já to “nejlepší na konec” (zcela ironicky vzato). 

   Jak to dopadlo, už víte. 🎉 Bylo pro mě téměř neskutečné, když jsem si u uspávání Adélky večer v posteli kontrolovala poštu a dočetla se, že to vyšlo! Jíkat radostí jsem nemohla, jinak bych si vzbudila dítě.😅 Do odjezdu zbývalo pár dní. A najednou to tu bylo. Nejdříve záplava štěstí, že postupuji do dalšího kola a pak plamínek pochybnosti, jestli má vůbec smysl chtít dál pokračovat. Nikomu jsem nic neřekla, rodině, ani manželovi, snad z pověrčivosti, že tuhle informaci nechci “pouštět do éteru”. Svěřila jsem se jedné, jediné kamarádce a to té, kterou jsem potkala tady na koníkovi. Cestu jsme si k sobě našly skrze “snažení” o druhé potomky. Tímto tě moc zdravím, Verunko! Nyní už máme obě dvě prťata ve svých postýlkách. A jak se říká, sdílená radost je dvojnásobná a starost poloviční.🤗