• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Adopce a boj s formuláři. Zahájili jste už také řízení?

21. listopadu 2016 
autor
ahoj carodejnice,
to vam opravdu blahopreju! ja jsem strasliva potvora - vubec jsem nestihala se sem nakouknout, ale prisaham, ze jsem na tebe myslela a moc.
my zatim, bohuzel, stale nic :frowning2: asi jsem to zakrikla :zipper_mouth: - uz jsem urgovala pani psycholozku - poprve (to bylo v unoru) se mi dostalo odpovedi, ze je jeste nutny jeji posudek a pak ze nas bude posuzovat jejich lekar. naposled (tedy vlastne podruhe) jsem ji psala vcera, jestli tedy nas bude lekar kontaktovat nebo jestli muzeme rovnou ocekavat rozhodnuti kraje a zatim nemam odpoved - moc bych si prala, abychom meli stejny papir jako vy uz ve schrance - zatim ale musime cekat :frowning2:
14. kvě 2009 ve 14:49  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
tedy "urgovala": jen jsem se dotazovala, jestli mame uz vsechno za sebou a jestli nas jeste neco ceka.. :sweat_smile:
14. kvě 2009 ve 14:55  • Odpověz  • To se mi líbí
Teda, Blabolo, to je síla. Taky jsme ze středočeského, vidím, že se ještě načekáme... Držím palečky, ať už se brzy dočkáte.
A samozřejmě moc gratuluji Čarodějnici! Je to úžasné. Kdy se Vám mají drobečci narodit? Přeju hodně zdraví a hodňoučké děti :slight_smile:
19. kvě 2009 ve 21:42  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
ahoj vsichni,
po dlouhataaaanske odmlce zdravim a sdeluji, ze jsem si dneska vyzvedla na poste dopis s rozhodnutim, ze i my jsme byli zarazeni mezi vhodne zadatele a ze bylo zjisteno, ze splnujeme dane podminky. mam takovou radost! :dizzy_face: :dizzy_face:

tak tedka tedy uz muzeme jen ocekavat ten kouzelny telefonát? :wink:

to carodejnice:
drzim ti palecky at se vsechno vyviji tak jak ma a at jsi ty i deticky v naproste pohode.
1. črc 2009 v 11:11  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj holky..potřebuju radu - když má brácha záznam v restříku - loupežné přepadení - to je asi blbý že jo...oni ted zjistili že mimčo nebude a chtějí adopci...
31. črc 2009 ve 21:16  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky, jsem ráda, že jsem Vás našla. S manželem se již 4 roky snažíme o miminko a pořád nic. Zjistili mi endometriozu a s touto nemocí otěhotněnt je pry velký zázrak :frowning2: . Prosím Vás o informaci, kde bych vlastně měla začít když máme zájem o adopci. Vůbec totíž netuším co vlastně mám dělat a koho kontaktovat. Jak to vlastně celé probíhá?Najde se zde nějaká zkušená, která poradí? Mooc děkuji za odpověď.
3. srp 2009 v 08:58  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
ahoj holky, preji vam pekne odpoledne!

to kapunka:
nevim, jestli to bude zrovna "rada", spis ti reknu svuj nazor: pokud jsou rozhodnuti, tak bych to zkusila - treba jim rekne prislusna socialni pracovnice az si sama opis vyzada - co nejhorsiho se muze stat? ze je nezaradi do evidence vhodnych zadatelu a budou na tom stejne jako, kdyby nepozadali vubec - jen mozna ten neprijemny pocit, ze to vi o dalsi urednice vic. ale i tak by mi to za to asi stalo.

to anit6:
nejprve jsme informace hledali na internetu - doporucuji jak v uvodu bylo uvedeno www.adopce.com a take se mi hodne libily clanky na rodina.cz - nahradni rodina. jinak my oficialne zacali na mestskem urade - odbor socialne pravni ochrany deti - socialni pracovnice nam poskytla prvni potrebne informace a formulare. vim, ze to je mozna mizerna utecha, ale myslim, ze tady je par holcin, ktere maji diagnostikovanu endometriozu a otehotnet se jim podarilo. jestli chces, zkus zadat do vyhledavace, uvidis, ze nejsi sama. ja verim, ze jednou budeme vsechny infantilne zvatlat do kocarku a vychloubat se ostatnim, kolik uz mame zubu a jak jsme sikovni :wink:
3. srp 2009 ve 14:21  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj
kapunko bohužel musiš donest vypis z trestniho rejstřiku a jednou z podminek co nam řekly je že musi byt čisty :frowning2:
3. srp 2009 ve 14:25  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
jeste jednou to anti6:
ja ti tu jeste okopiruju, jak jsem shrnula holkam v minulosti, jak to probihalo u nas, aby ses nebala :wink:

05/08 - prvotni info na MU, poskytnuty potrebne formulare
06/08 - zpravy od obv. lekaru, hodnoceni zamestnavatelu (to druhe nekde pry byt nemusi)
07/08 - zivotopisy, zprava od meho mudra, vyhodnoceny prijmy za 6 mes. za OSVC
08/08 - prijmy za 6 mes. od zamestnavatelu, podana ofi zadost + navsteva soc. pracovnice v bytecku
10/08 - 1. a 2. kolo psychotestu na KU StC kraje
01/09 - rodicovske pripravy ve Slanem
02/09 - vystupni psychopohovor z pripravy NRP rovnez ve Slanem
06/09 - rozhodnuti o zarazeni mezi vhodne zadatele :dizzy_face: :dizzy_face:

mozna to vypada tak.. slozite, ale mozna kdyz budes cist nasi diskusi s carodejnici, zjistis, ze se to zvladnout da. musim rict, ze k nam bylii vsichni doktori, urednice i psychologove vstricni, vazne jsem se nesetkala s nikym neprijemnym.

drzim vam palce!
3. srp 2009 ve 14:38  • Odpověz  • To se mi líbí
lajcikova...to je hrozný.... :cry: to jim radeji nebudu ani říkat..
3. srp 2009 v 15:50  • Odpověz  • To se mi líbí
kapunko, po určité době si můžeš nechat záznam z rejstříku trestů vymazat (mám dojem, že po dvou letech, ale nevím, zda je to u všech trestných činů) - pak je výpis čistý a pohlíží se na člověka jako zcela bezúhonného. Někdy je přesněji definováno, co se za bezúhonnost považuje, třeba v oblasti, kde já pracuju stačí, když se nejedná o násilnou či majetkovou činnost. Tím chci říct, že pokud někdo někomu ublížil při autonehodě a dostal za to podmínku, má záznam v rejstříku trestů, ale pro účely adopce by se na něj možná mohlo pohlížet jako na bezúhonného. U loupežného přepadení ale není co řešit, to je holt průšvih a stát - řekněme si to na rovinu - logicky nemá zájem k těmto lidem děti umisťovat. Každý čin nese nějaké důsledky. To mi připomíná kamaráda, který dlouhodobě užíval pervitin a teď se hrozně diví, že má zdravotní problémy...

jinak všem držím palce :slight_smile:
3. srp 2009 v 16:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky děvčata, tak jsem náhodně narazila na tohle téma. I já k tomu mám co říct.Když kouknete do alba, tak pochopíte. Já preadopční proces absolvovala před 16 lety, probíhalo to mírně jinak.Ale musím říct, že o dceři nám řekli přesně 10 měsíců od podání papírů a syna jsme "dostali" i bez žádosti :grinning: Prostě nám zavolali z kojeňáku jestli ho nechceme. :grinning:
Nechci nikomu kazit ideály a vize, ale nechci tajit, že je život s těmi dětmi jednoduchý.Rozhodně není.
Dcera má všechny možné dys., LMD a podobné problémy. Pravděpodobně špatnou životosprávou matky v těhotenství (alkohol,cigarety)Na to se v miminkovském věku nepříjde. Ke všemu je negativistická, umí být protivná a vzteklá, ale večer se s mámou přijde pomazlit, když je ouvej :grinning: Bylo to s ní hodně slz a práce, ale vše jsme ustáli, tak aby nemusela na zvláštní školu.Pokud čekáte oporu u učitelů a ohledy na to, z čeho to dítě vyšlo a čím si prošlo, tak to je tak 1-2 učitelé z 10. Pro ostatní je to moc práce a námahy. Psát poznámky a dávat 5 je jednodušší.Teď jsme ukončili základku a jde na učení na kadeřnici, tak uvidíme jak to bude dál.
Kluk je přesný opak. Nadaný na co se podívá. Hodný, poslušný, milý. Věčně v úsměvu. Prostě zlatíčko.Říkám, že mi ho dal Pán Bůh za odměnu.
Myslím, že jejich postoj ke světu je ovlivněný z čeho to dítě vzešlo a tím kdy se dostalo do rodiny. (dceru matce odebrali hned po porodu,nestarala se ani o první. Slíbila, že si pro ní příjde a pak už za ní nikdy nepřišla. Bára musela být do 8 měsícův KÚ a čekat než byla právně volná. K nám se dostala v 10 měsících.Syn je 5 dítě a matka usoudila, že by se o něj už nezvládla postarat a dala okamžitě souhlas k adopci. K nám přišel v necelých 3 měsících)Prostě podle mě citová deprivace je věc, která ty děti poznamená na celý život.
Ale nikoho nechci od adopce odrazovat. Se všemi dětmi je to těžké. Já jsem nikdy nelitovala a jsem ráda, že ty svoje pacholky velké mám. :grinning: Teď se mi ve 40 podařilo otěhotnět a reakce dcrey mě dostala. První otázky , kterou mi ta naše slečna položila byla "A budeš nás mít stejně ráda jako to svoje pravé dítě?" Odpověd byla, že nemám žádné levé a pravé děti, že mám jen ty svoje.Ty mám všechny ráda i když mě někdy děěěsně štvou :grinning: :grinning: Mámu přece nedělá těhotenství,ale ty probdělé noci, kdy u nich sedíte, kdy je chováte, rozbitá kolena a zlomená srdce, které foukáte,aby nebolela, no ne? :grinning:
Všem vám držím palečky,aby se k vám dětičky brzy dostaly. :grinning:
3. srp 2009 v 16:33  • Odpověz  • To se mi líbí
pets - jsi statečná máma....
3. srp 2009 v 17:30  • Odpověz  • To se mi líbí
pet.s moc tě obdivuju a děkuju panu bohu za to že jsou lidi kteři si ty dětičky osvoji :slight_smile: a je faktem že ste to tehda měli trošku jednodušši než je to ted.ja jen nechapu že je tolik děti co by mohli jit do rodin a naš stat neumi vymyslet zakon ktery by to urychlil,a zbavil ty matky rodičovskych prav dřiv.je to hrozne.zbytečně jsou v kojenaku,přitom by mohly byt už doma u svych "rodiču"
3. srp 2009 ve 20:21  • Odpověz  • To se mi líbí
Lajcikova..tohle se řeší, co mám Báru. Když do toho šila Vodičková, tak jí akorát utepali. Hodně se čekalo od novely zákona o adopcio a musím říct, že mi přijde, že to akorát zhoršili. My jsme měli svoje dvě psycholožky v poradně, které nás vedli od začátku preadopčním procesem. A pak sledovaly děti jaké dělají pokroky a jak se jim vede. Ještě když Bára chodila do školy, tak jsme tam byly. Pak tu poradnu zrušili. :confounded: Dokonce s Bárou řešily když se začala ptát po svojí rodině. Dnes je to dost neosobní, ne? Přitom, kdyby to pomohlo dětem,aby šly domů co nejdřív,ale řekla bych opak. Přitom ten první rok je pro dítě a vztah ke světu a k vypěstování si důvěry v okolí nejdůležitější. :frowning2: Já bych o citové deprivaci mohla psát studie. :frowning2:
Nejsem statečná. byla jsem jen zoufalá stejně jako ti, co dlouho čekají na dítě a nedaří se. :wink:
3. srp 2009 ve 20:45  • Odpověz  • To se mi líbí
pets,ale je to statečnost ne každej ma na to aby prošel tim všim než mu to ditko vubec milostivě daji :slight_smile: a ty naše zakony ja se k tomu radši už nevyjadřuji,je to jak u IVF,mame tři pokusy a pak plat celej pokus,no hlavně že na fetaky a co ja vim na jakou verbeš prachy sou,ale na to aby lidi měly rodiny tak na to neni nic.je to nespravedlive.moc ti zavidim že už maš ty dětičky doma-ale zavidim krasně :slight_smile:
6. srp 2009 v 15:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojte ted jsem našla vaše stránky a chci taky něco napsat jestli můžu.
Taky mám adoptovaného chlapečka kterému je už ted 10let,dostali jsme ho v 6sti měsících a myslím že pro to dítko je to nejvyšší čas jít do rodiny,byl strašně smutný a po pár dnech s námi doma by jste ho vůbec nepoznali jak byl štastný.Je pravda že tyto děti jsou strašně na vše citlivé a obrátí si to podle svého,ale já jsem za něj štastná a neměnila bych,nevím samozřejmě co mě ještě čeká v budoucnu.
Ale co mě zarazilo u nás na sociálce je že jsme ted chtěli adoptovat ještě jedno a prý nemám nárok jsem stará a kdyžtak jen postižené nebo jedno zdravé snad už mám ,tak mám doma papíry a nevím jestli se pouštět do toho bojhe s takovím přístupem.
6. srp 2009 v 17:20  • Odpověz  • To se mi líbí
Leontýnka, to je strašné. Neznám zákony, ale zdá se mi to jako blbost. Podle mě máte nárok na více zdravých dětí. A to že jsi podle nich stará na zdravé dítko a na postižené ne? Nemáš možnost jít k jiné sociální pracovnici? To by, podle mě, pomohlo.
6. srp 2009 v 19:51  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj Saralindo bohužel naše okresní město není tak velké tak tu máme jen tuto socialní pracovnici,která se stará o adopce.Když jsme adoptovali předtím tak tam byla taková milá paní ten přístup byl úplně o něčem jiném.
No ona řekla že postižené děti taky potřebují rodiče ,že všichni chcou jen zdravé,ale já se zviklat nenechám a jdu do toho ještě mě ta baba nezná,ale pozná.
6. srp 2009 ve 20:05  • Odpověz  • To se mi líbí
Leontýnka, dobře děláš. Paní to možná myslela dobře - opravdu i postižení děti potřebují rodiče, ale pokud se na to daný pár necítí, tak by to toho jít neměl. Přeji hodně síly a ať máte doma brzy dalšího raráška nebo princeznu.
6. srp 2009 ve 20:07  • Odpověz  • To se mi líbí
Děkuji budu to potřebovat.
Já vím že to nemyslela špatně,ale já jsem sama nemocná a mám kamarádku ,která má postiženou dceru a musím říct ,že se na to opravdu necítím vychovávat postižené dítě.
6. srp 2009 ve 20:11  • Odpověz  • To se mi líbí
leontýnka neobhajuj se! Pokud by se ti postižené dítě narodilo, tak by to bylo jiné, ale ty máš právo volby. Už jen to, že chceš adoptovat dítě( na které vám stát nedá ani korunu a při tom ušetří neskutečné peníze) je Tvoje ohromná zásluha. obdivuji moc lidi, kteří vychovávají postižené dítě a ty kteří si ho osvojí obdivuji 2x víc.
Ale je to každého volba. Paní na úřadě si mírně protiřečila. Na zdravé (potažmo méně problematické) jsi stará a a na nemocné, které potřebuje více síly a starání jsi jako dostatečná? Prosím kolik ti je?
Pokud můžu radit, tak za paní dojdi znovu. Pochval ji jak je moc hodná a ochotná a v klidu ji vysvětli, proč chceš zdravé dítě. Třeba se jen paní ten den ráno pohádala s manželem a nebo ji naštvalo dítko. Co my víme? :grinning:
Je pravda, že já když jsem žádala o děti, tak jsem chtěla takové děti, které měly menší šanci na rodinu. Nevadila mi barva pleti. Takže Bára je míšenka máma Češka, táta Španěl a kluk je černoušek táta Kubánec a máma Slovenka. A musím říct, že oba jsou strašně kráááááááááááááááááásní :grinning: :grinning: :grinning:(holt jsem zamilovaná máma :grinning: :grinning:)
6. srp 2009 ve 21:51  • Odpověz  • To se mi líbí
Milé holky, tak už máme za sebou testy i pohovory. Teď budeme čekat, až nás pozvou na přípravu pro rodiče.

Blabolo, moc Ti gratuluji k "papíru". Jistě jsi ráda, že jsi byla uznána schopnou vychovávat dítě. :grinning:

Co se týká požadavku "bílé zdravé miminko", tak jsme také přehodnotili situaci, ač ne asi o tolik, jak si paní úřednice přály. Zůstal pouze požadavek miminko. Barevné děti by nám nevadily vůbec, horší je to s přístupem okolí. Nejtěžší situaci u nás mají Romové a my jsme uznali, že útoky tohoto typu bychom asi úplně nezvládali. Nechali jsme tedy možnosti jiných kultur a etnik, vyjma romského. Je to hloupé, ale fakt na to nemáme - a ne z rasistických důvodů. Připustili jsme i možná smyslová postižení a onemocnění trvalého rázu, opět s vynětím mentální retardace, na to se také (prozatím) necítíme.

Z naší zkušenosti se nás snažili trochu tlačit do pěstounské péče (ale my nechceme styky s původní rodinou, takže ne), a rozhodně se nás pořád snažili přesvědčit ke staršímu děťátku. Ale nemáme strach z barvy kůže nebo tvaru očí, dokonce ani z postižení, ale určitě mě děsí představa nějaké hluboké citové deprivace - jak o tom psala Pet.s. Tím nic proti Barušce, ale určitě je pro všechny jednodušší, když si děťátko může projít fází důvěry a připoutání v bezpečí domova.
11. srp 2009 v 15:37  • Odpověz  • To se mi líbí
Zejm, s přijetím okolí máme své zkušenosti. Syn, na kterém je vidět, že je opravdu černoch nem skro žádné problémy. Až na vyjímky typu pana trenéra na fotbale, který si myslel, že když klukovi bude říkat černochu v kolektivu puberťáku, tak podpoří kolektivní sílu a smysl pro boj. pak se divil, když se náš mladej sebral uprostřed tréninku a odešel do šatny. Panu trenérovi jsem řekla, že černoch má jméno a malého jsem pochválila. Má svoji hrdost a s blby se špatně bojuje. :wink:
Dcera to má těžší. V zimě je bílá a černovlasá. a s prvním sluníčkem tmavne. Ta má hrůzu z toho, abych říkala, že je adoptovaná, protože by si lidi o ní mysleli, že je cikánka. Její slova. Tak asi víte, co se v ní děje.
Jsme teď v patové situaci. Chodí s klukem, kterému tvrdí, že je moje. Jen má tátu černocha. Stejně jako brácha. Jenže já se znám s rodinou kluka. S babičkou a tetou. 100% vědí, že Bára je adoptovaná. Ale jsou to fajn a vzdělaní lidi, takže asi hrají hru na my víme, ale děláme, že nevíme. :wink:
Jednou jsme se přistěhovali do nového domu. Děti zapomněly klíče a čekaly dole u dveří až někdo půjde, aby se dostaly do domu. Šel nějaký pán a bránil jim aby šly do domu se slovy, že tam žádní cikáni nebydlí. :unamused:
Holt lidi.A divná doba, když si děti přejí být raději černochy než cikány :confounded:
Zejm. To máš těžký. As si člověk musí sám v sobě uvědomit, co ustojí. Pohledy lidí, když byl malej v kočárku mi už někdy lezly na nervy. Taky pocit, že si někteří lidi myslí, že jsem se kdovíkde spustila.Ale to si musí člověk srovnat. Prostě je to ne o tom, co si o mě myslí okolí,ale co si myslím o sobě já a moje děti.
A když se po mně při ranním butzení natáhnou ty krásné dlouhé ebenové ruce, aby mě objaly a ozve se maminko, já tě mám rád, tak ať mi všicni puritáni světa políbí PRDEL. Já mám syna, kterého můžu bezmezně milovat a který miluje mě:grinning:
Ještě pro pobavení. Několikrát se mi za život stalo jak se lidi podivovali, jak můj černoušek krásně mluví česky. No aby ne, když je Čech, že? :grinning: :grinning:
11. srp 2009 ve 22:24  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky všem, které chodí na tuto diskuzi. Koukám sem už několik měsíců, četla jsem celou diskuzi od prvního příspěvku a na základě toho jsem zjistila, že opravdu nejspíš nebude až tak strašný problém pustit se do adopce.Jsme bezdětný pár 33 a 35 let, přišla jsem o tři mimča v dosti pokročilém stádiu těhotenství a strašně mě to trápí, že jsme pořád sami. Tak jsme se rozhodli zažádat o adopci. V dubnu letošního roku jsme zajeli na sociální odbor v našem okresu a začali boj. Návštěva u nás proběhla již tři týdny od první návštěvy na úřadě a jen k několika diskuzím na této straně bych chtěla napsat tolik: Naše paní úřednice je strašně milá a vstřícná a když jsme tam prvně přišli, zeptala se nás na pár základních věcí, že prý si nás trochu proklepne a podle toho že prý se rozhodne, jestli nám vůbec nabídne formuláře k vyplnění žádostí. To po několika desítkách minut naštěstí udělala. K tomu, jak se tu jedna holčina ptala ohledně toho rejstříku, tak naše úřednice se nás taky ptala, jestli jsme v minulosti něco provedli, tak jsme řekli, že ne, i když manžel se tvářil trochu nejistě - ona to poznala, tak se zeptala znova a upozornila nás, že si musí zažádat o výpisy a že se jí tam objeví i věci, které se po určité době mažou. Takže ona uvidí opravdu všechno. Opět jsme jí ujistili, že jsme čistí (manža se doma přiznal, že v sedmé třidě ukradl v obchodě čokoládu a že ho vezla domů policie, tak že má strach, že to tam bude : -o ).Nakonec teda opravdu byly rejstříky bez záznamu, tak se mu ulevilo. Taky nám řekla, že máme právo na to si vybrat dítě přesně podle svých představ, že nám budou nabízet děti vizuálně nám podobné, ale kdykoliv můžeme říct, že právě tohle dítě neodpovídá našim představám a odmítnout ho a nikdo se na nás nebude zlobit a nesmí ani vyhrožovat tím, že když ho odmítneme, ztížíme si tím nabídku dalšího dítěte. Tímto chci říct, stůjte si za svými představami, co se týče zdraví mimča, barvy pleti a jiných pro vás důležitých kritérií. My jdeme příští středu 26.8. na psychotesty na krajský úřad, tak už u nás trochu pracují nervy, máme z toho trochu obavy, ale dali jsme se na boj, tak ho musíme zvládnout. Pořád si říkáme, že vlastně o nic nejde, že je to jen pár přiblblých otázek, ale až tam budem, myslím že se budeme náležitě potit. Takže nakoupíme deodoranty, věřím, že při našem štěstí bude ve středu nejméně 30 stupňů :grinning: a vzhůru do boje. Prosím držte nám palečky, ať to ve zdraví přežijeme. Pak podám zprávu, abyste se mohly juknout, jak to probíhá v severočeském kraji. Zdravím všechny
18. srp 2009 v 19:11  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
moc vas vsechny zdravim! (po delsi odmlce a jsem rada, ze diskuse zije)

to zejm: blahopreju, ze jste zvladli testy i pohovory a preju at brzy ve schrance najdete pozvanku na pripravy.

to leontynka15: nevzdavej to! drzim ti palce pri "boji s uradem" - souhlasim s pet.s, ze si pani protireci a preju hodne trpelivosti a hlavne at urednice prehodnoti svuj postoj!

to skrizanova: ve stredu na vas budu myslet! drzte se :wink:

to pet.s: moc hezky se mi cte, kdyz pises o svych detech - je vazne videt, ze je mas opravdu rada. je mi uplne jasne, ze to vzdycky neni prochazka ruzovou zahradou a navic okoli se proste ovlivnit neda, ale ja proste stale verim, ze se to zvladnout da.
21. srp 2009 v 15:55  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky,

skrizanova
Moc na Vás myslím, opravdu se těch testů nemusíš bát.

Na testech jsme se s manželem upřímně bavili. "Myslí si o Vás ostatní, že jste...?" Asi polovina otázek je takto položených. Smáli jsme se už nahlas a cvakali jsme v počítači - nevím, nevím, nevím.... Protože, jak mám asi vědět, co si o mě myslí ostatní? A nakonec nám výsledky vyšly úplně krásně. Posudek mého manžela byl tak strašně krásný a pozitivní, že bych si ho hned vzala za muže :grinning: . I mně to vyšlo hezky, jsem prý trochu bázlivá, citlivá, důvěřivá s femininním stylem jednání - což mě nijak neuráží, hlavně, že není maskulinní :wink: . A rozesmálo mě, že prý jsem submisivní.... Asi to poznali z toho "nevím, nevím, nevím..." :wink: :slight_smile: :grinning:

Paní psycholožka byla veselá paní a dobře se bavila společně s námi. Opravdu jsme se tam cítili dobře, uvolněně a odcházeli jsme s dobrou náladou.

Takže - neboj, neboj, neboj!!! :wink:

Jo, ještě jedna věc. Předtím, než jsme tam šli, jsme si manželem povídali o tom, co se nám jednomu na druhém líbí, čeho si ceníme, co nám třeba trošku vadí, kdy a kde jsme se seznámili, jak jsme spolu dlouho, co je pro nás ve vztahu důležité, jestli jsme měli nějaký vzájemný konflikt atd atd... Zkrátka věci, na které se nás asi budou ptát - a ptali, bylo fajn, že jsme pak odpovídali víceméně ve stejném duchu a dlouho jsme nemuseli přemýšlet. A kromě toho, to byly moc hezké společné chvíle si tak povídat, šli jsme tam pak celí zamilovaní...

Určitě je pak srandovní, když na otázku: Čeho si na Vás Váš manžel cení? odpovíš: Dobře vařím.
A on na otázku: Čeho si na své ženě ceníte? odpoví: Má hezké zuby. Co Vám na ženě vadí? Jak vaří... :wink: :slight_smile: :sunglasses:
25. srp 2009 v 18:13  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky všem. Tak jsme včera podstoupili psychotesty. Nebylo to vskutku tak hrozné, jak to vypadalo, byli jsme v Ústí nad Labem a paní psycholožka byla celkem milá paní. Sice na nás při vyplňování trochu tlačila s časem (asi chtěla jít brzy domů), ale zvládli jsme to :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Jen já to psychicky trochu nepobrala a dost jsem tam brečela, když se ptala na takové ty věci ohledně toho, jestli můžeme nebo nemůžeme mít děti a tak. Některé otázky fakt byly přiblblé - proč chcete dítě? No proč asi, abych měla koho mlátit, když se manža nedá, mě napadlo :grinning: . Ale je fakt, že do nás nijak zvlášť nešťourala, přečetla si spis od naší soc. prac., která prováděla šetření u nás doma a řekla, že nás proklepla natolik, že se vlastně nemá na co ptát a ptát se na to samé znova, že jí přijde nesmyslné. Nakonec řekla, že máme docela dobré názory na věc, upřesnili jsme si, jaké dítko bychom chtěli a pak řekla, že nevidí důvod, proč by nás neměla doporučit jako žadatele o adopci. Takže teď máme čekat, až nás pozvou na přípravku a po ní že se znovu sejdeme a uzavřeme to. Tak doufám, že to bude ještě letos. Prý nás na psychotesty pozvali celkem brzy, (žádost jsme podávali 30. dubna - na kraj) a vlastně za necelé 4. měsíce jsme byli na psychotestech. Takže můžeme počítat s tím, že přípravka bude ještě letos. No já se teď musím zase trochu psychicky dát dohromady, včera mě to fakt sebralo a uvědomila jsem si, že z toho fakt ještě nejsem venku. No já to svým způsobem vím, ale netušila jsem, že mi bude dělat takový problém o tom mluvit. Tak se všechny mějte hezky a přeju mnoho úspěchů v cestě za vytouženým dítkem :wink:
27. srp 2009 v 16:13  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky, máme už dva měsíce po všech psychotestech a pořád nás nikdo nepozval na přípravu pro rodiče. Vím, že čekání bude ještě dlouhé, ale nějak se už dlouho nic neděje :wink:
Jenom chci vědět, jak dlouho to trvalo, než Vám přišla pozvánka na přípravy? Dík :slight_smile:
7. zář 2009 v 17:24  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky zejm.
My byli na psychotestech 26.8. a paní psycholožka nám řekla, že by přípravka mohla být ještě v tomto roce, takže jisté to taky není a že kdyby se nám zdálo, že se dlouho nic neděje, tak k nim máme zavolat. Tak zkus taky zavolat k vám na kraj a zeptat se, snad je to nerozlobí.Přeji ti, aby to čekání bylo co nejkratší :wink:
8. zář 2009 v 18:04  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek