Je tu někdo, kdo adoptoval dítě romského etnika?
Je tu někdo, kdo adoptoval dítě romského etnika? Zajímají mě vaše zkušenosti 🙂
@alenka_p
nemyslim si ze dite ma touhu rozvijet romstvi. Bude asi zvedave, ale kdyz se to nebude od malicka hrotit. Jako zakazovat, mlcet a mlzit tak to nejak pujde samo. Ale mozna se pletu. Nejsem adoptovana, a ja sama o sobe (kdyz to reknu hnusne) k nim netahnu. Ba naopak snazim se jim vyhybat i kdyz to nejde. Proste slusni lide i kdyz romove mi nevadi. Pokud se nechteji zaclenit ? Tak nestykat. A je jedno jestli rom nebo nerom. Jsem jedna z nich.... a vychovali me normalne vystudovala a ne jen zakladku a SS. Pravuju myslum si na slusne pozici - IT. A nejak me to ke korenum netahne. S rodinou se vidam a to je vse
@alenka_p celé téma je zajímavé. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, že bych někdy adoptovala dítě a třeba rovnou i romské. Budu muset nad tím zapřemýšlet. Máš můj velký respekt, že kdyby Vám přidělili dítě romského původu jdete do toho. Fandím Ti.
A ad romové - u nás žije rodina romů a to na nich poznáte jen z tmavší pleti. Jejich syn se mnou chodil do školy, sice párkrát propadl, ale školu dokončil, vyučil se, udělal si řidičák, v práci si vydělal na auto. Jeho rodiče celý život pracují, jsou slušní, čistotní, doma pořádek. Ačkoliv moc peněz nemají, tak kolikrát jsme jim dali starší nábytek a takovou vděčnost jsem v životě ani u některých "bílých" neviděla. A z toho když pak jedu k Mudr. na kontrolu a jedu v Brně po Cejlu, tak to se mi chce brečet. Řve to tam jeden přes druhýho, všude po ránu odpadky.
@dindonka ano, to nám i říkali, že se to s tím "romstvím" nemá přehánět, že to dítě chce být stejné jako jeho rodiče....myslela jsem spíš takové to, aby to nebylo úplné tabu. Protože to dítě samozřejmě dobře pozná, že je jiné než ostatní. Nějakou zvědavost bych asi očekávala 🙂 Já v tom vidím i příležitost pro nějaké (kulturní) obohacení pro nás, pro rodiče
Ono, geny jsou takové jaké jsou, ale výchovou se dá lecos ovlivnit. Bohužel se nedá ovlivnit jen tak snadno myšlení lidí. Okolí se bude na romské dítě dívat mezi prsty nebo dopředu s despektem, protože je to rom a ti přece kradou, lžou, vraždí, znásilnují.... prostě můžou za vše zlé. A co asi může z takového dítěte vyrůst???
Může láska rodičů vykompenzovat nepřátelství dětí /které jsou naočkované od rodičů/ ve školce a škole? U nás ve školce mám tmavší holčičku, nevím jestli je napůl romka nebo je biologický otec jen snědý a je mi to jedno. Jediný kdo s ní kamarádí jsou moje děti. Ostatní na ni pokřikují, že je HNUSNA!
Nerozděluji lidi podle barvy kůže nebo vyznání, rozděluji je na dobré a zlé a ani tady nevidím vše černobíle.
Myslím si, že pokud člověk adoptuje romské dítě musí se hlavně umět vyrovnat s reakcí okolí a to po celý svůj život.
@dindonka Znám rodinu lékařů, kteří si ke svým třem dětem vzali romskou holčičku a řekla bych, že geny se nezapřou. Ač všichni vychováváni stejně, tato holčička je nejproblematičtější. Tím nechci tvrdit, že je to tak vždy, ale chci jen popřít názor, že výchovou ovlivníš jeho budoucnost. Koneckonců, to se stává i u bílých lidí, že přes veškerou dobrou výchovu se to zvrtne a vyroste grázlík. Podle mne hodně záleží i na povaze a genech, které dítě dostalo do vínku. 😉
@alenka_p @editah222 Bohužel to není jen výchovou a příkladem rodičů. Děti jsou ve velké míře ovlivněny svými spolužáky ve školce a pak hlavně ve škole. Dcerka se ve školce kamarádila s holčičkou z našeho baráku, která je ze smíšené rodiny (matka romka). Začátkem školního roku byly nerozlučná dvojka , za pár měsíců přátelství polevilo a teď ji dcera nemůže vystát. Moje zkušenosti jsou pozitivní (neodsuzuji a na negativa prostě nekoukám, prostě jsou jiní). Romské děti ze sousedství, vždy pomůžou najít zakopnutý míč, jednou našly na parkovišti manželovy klíče (od bytu, z práce i od auta) a když na nás zazvonily, tak se radovaly že "KONEČNĚ!!!" - obcházely s těmi klíči celý panelák , nebo už druhý...
@alenka_p Řešili jsme to taky na přípravce. Co z té diskuze se sociálními pracovnice vyplynulo, tak jejich zkušenost je taková, že když je to romské dítě v bílé rodině samotné, tak v určitém věku začne hledat svojí skupinu. Například když má bílého sourozence. Pro rodiče asi těžší varianta je, že adoptují dva sourozence (aby nebyli v té rodině v menšině - cítí to totiž mnohem víc, než si myslíme). Ten návrat ke svému etniku v období puberty je velmi častý a asi je dobré s tím počítat.
Jinak co se týče adopce romů do zahraničí, tak prý docela často adoptují severské státy. Tam bych věřila tomu, že je pak pro to dítě těžké chytit se skupiny svého etnika, protože tam asi moc nejsou.
@alenka_p Diskusi jsem nečetla, ale přidám moji zkušenost (v této oblasti se už celkem dost let pohybuji). Člověk nikdy i přes sebevětší snahu neví, co vychová z vlastního dítěte. Jedná-li se o dítě adoptované, ve vínku si ještě nese nějakou deprivaci z KÚ či DD a nějaké rodinné predispozice (rodiny jsou až na výjimky nefunkční). S tím vším se ale ještě dokáže dítě a rodina vyrovnat. Jedná-li se o dítě jiného etnika (u romského je to znát nejvíce), je to dost tvrdý oříšek. Scénář je většinou dost podobný. Do puberty výchova probíhá tak nějak normálně. V pubertě je ale neskutečný zlom. Nejenže s dítětem mlátí hormony jako je to u všech dětí, ale romské dítě má velký problém s identitou. Ví, že je jiné. Majoritní skupina ho ne úplně přijímá a vidí v něm pořád cikána a vlastní etnikum ho nepřijme. Je to pro ně dítě, které vychovali "gádžové". Takže dítě nepatří nikam. A výchovné problémy nabírají dost na obrátkách. A ze své zkušenosti mohu říci, že je málo rodin, co to ustojí. Ideální je, když romské dítě adoptuje romský pár, jenže těch je žalostně málo. Relativně dobré zkušenosti jsou i adopce do jižní Evropy, kde ta vitalita a vzhled je dost podobný, takže tam dítě "zapadne". Já sama bych do toho nešla.
V dnešní době teda spíš u pěstounů na přechodnou dobu, ale to taky není napořád...
@uidk8333 Byl to Rok kohouta...adoptovala si dva kluky, uz jako uplne prcky, superni vychova, pece, vsechno, a jak prisla puberta, tak silene, kradeze, drogy, uteky z domova, ten jeden zbouchnul mladou holky, skoncili v pastaku.....takze at delala, co delala, nic platne, geny jsou geny. Takze za me, ja bych do adopce cigana nesla, sama s nima mam dost velky problem a spatne zkusenosti a neprenesla bych se pres to.
@alenka_p Připrave se, že to nebude jednoduché, člověk má kolikrát co dělat se svým vlastním dítětem. Připrav se, že dítě je jiné ikdyž si myslíme a říkáme co chceme, výchovou se dá spravit mnoho, ale věz, že to nebude jednoduché a jde o to, jestli chcete v životě opravdu udělat takovou oběť - já bych to teda takhle nazvala stejně jako byl první komentář. Myslím si naopak, že se rodíme zlí a dobrými se stáváme pouze správnou výchovou. U Romů to podle mě platí dvojnásob. Toť vše a pokud se vám to podaří tak vás nominuju na rodiče roku a to bez jakéhokoliv sarkasmu. Přeji hodně štěstí !
@alenka_p Já myslím, že romové do pěstounky na přechodnou dobu ani nepřijdou - tam se dávají děti, u kterých se v rámci několika měsíců počítá s osvojením.
Já bych ještě asi brala v úvahu svůj věk - kolik mi bude, až to dítě bude v pubertě? Budu mít dost energie a flexibility řešit tohle náročnější období?
Každopádně i kdyby vám nabídli romské dětátko, pak máte 30 dní na to, abyste se rozhodli, zda ho přijmete nebo ne - seznámíte se s dítětem, se spisem a uvidíte, jaká je situace.
Moje kamarádka si adoptovala chlapečka romského původu (dnes jsou mu 8). Pokud si o tom chceš popovídat, napiš mi do IP, ráda pomohu. Jinak to dítě je stejné jako ostatní, o svém původu ví, normálně se o tom mluví a nedělá se z toho tabu, ale ani se mu romská kultura nevnucuje. Nechává se na něm, co si z každé kultury vybere a normálně fungují jako každá jiná rodina.
@obyvatelka já četla asi něco jiného, ale má to podobný scénář - rozdíl je v tom, že se jim pak narodilo vlastní dítě....ale s tím adoptovaným to skončilo, jak píšeš.....docela mě ten příběh šokoval, ale pořád věřím, že se dá vychovat i takové dítě, pokud se zvládne puberta...
Adopce jakehokoli ditete je vzdy risk v tom smyslu, ze tam proste genetika nejakou roli hraje.
Znam 4 rodiny, ktere adoptovaly... a u kazde to dopadlo malinko jinak.
Jedna adoptovala cernoska, ktery byl az do puberty v pohode, pak s nim meli 12 let velke problemy, byl i ve vezeni za ruzne kradeze.. ale ted se z toho ''vzpamatoval'' a je to normalni dospely chlap.. ktery se potyka akorat s problemem, ze prece jenom vypada jinak nez vetsina z nas Cechu.
Dalsi rodina adoptovala dite romskeho etnika a naprosto v pohode.. klukovi je 19let a je naprosto sporadany, slusny, proste fajn chlap.
Dalsi rodina adoptovala modrookou blondynu a taky naprosto v pohode.. holcicce je ted 17 a taky bezproblemova.
No a posledni rodina taky adoptovala modrookou blondynu a ta ve 14ti propadla drogam a alkoholu.. ted ji je 20 a ma 3 deti s takovym klukem, ktereho by clovek radeji ani neznal.
Proste adopce je risk ale zaroven krasna vec a kdo se na to citi, bezte do toho 🙂
@dannyblakely Tak to jsem byla za"arogantní k.ávu" přesně z toho samého důvodu 😉 A když jsem tak tuto diskusi pročítala, myslela jsem i na kinezku, i na spoustu dalších metod a nástrojů, kterými se dá lecos si uvědomit a následně i změnit.. Jsem toho názoru, že člověka ovlivní už prenatální stadium. Vzhledem k tomu, že ve většině případů romské děti nekončí v kojenckých ústavech ze dne na den, to "odmítání" ze strany matky si pak člověk někdy tahne celý život. Myslím si, že spoustu zkušeností, které čekají naše děti - ať už vlastní, nebo adoptované - ovlivnit ani nemůžeme, ale můžeme ovlivnit, to, jak se k těm zkušenostem budou stavět.. Určitě je mnoho dáno genetickou výbavou a tím, jaké kvality i výzvy si na tenhle svět duše - nebo osobnost - povaha - už přinese.. Ale i s tím se dá pracovat. Zakladatelce moc fandím, pokud se rozhodnou k osvojení!
@karlajasmine jsem ráda, že se ozval někdo, kdo zná adoptované romské dítě a je vše v pořádku. Je to také tím, že pokud se dítě normálně začlení do života, nikdo to neřeší....spíše se vždy ukáže na případy, kde to z nějakého důvodu nevyšlo ☹
@uidk8333 Jo, ja toho kluka docela dobre znam a je fakt strasne milej 🙂 Clovek na nej vubec nekouka jako na Roma ale proste na normalniho 19ti letyho kluka... proste je to skoda rozlisovat podle barvy pleti, melo by se rozlisovat podle chovani... samozrejme vime, ze bohuzel casto je urcity typ chovani spojeny s urcitou barvou pleti ale od tohohle clovek proste vychazet nesmi a musi si to sam v sobe proste urovnat a prebrat a soudit lidi jen a pouze podle chovani.
všichni píšou pořád myslím si domnívám se dočetla jsem se, moje kamarádka to zná.....pracovaly jste některá z romskými dětmi v praxi?
Mám kamarádku - romku, se svou sestrou žila a byla vychovávaná adoptivními rodiči(milí, slušní a pracovití lidi). Nevím v kolika letech byli adoptované, ale jen moje kamarádka i přes sluchovou vadu a to že jí všechno na ZŠ nešlo, se zařadila do většinové pracující společnosti. Její sestra to bohužel nezvládla, nedochodila ani základku, nechala se sbalit cikánem, který by jí mohl dělat tátu, a ještě než jí bylo 18 tak měla jedno dítko v kočárku a další na cestě. S adoptivní rodinou ani sestrou se nestýká... Jenže to jakou cestou se dítě vydá Vám nezaručí nikdo ani u vlastního dítěte... Záleží jen na Vás, jestli máte dost sil to risknout 😉