Je tu někdo, kdo adoptoval dítě romského etnika?
Je tu někdo, kdo adoptoval dítě romského etnika? Zajímají mě vaše zkušenosti 🙂
No mam kamosku ktera si adoptovala bile dite syna a v dospelosti ji zacal vyhrozovat nozem atd nevim ale myslim ze romove si vazi vic svoji rodiny nerikam ze sou nejlepsi bili nebo tmavy sle me se u cikanu libi jak miluji svoji rodin jsem bila a ziju s romem a nekrade pracuje a dite se mi take chova dobre
@carisima vidím, že se bavíte k tématu.. když tak pirohy, to je čistě jídlo z východného Slovenska. Holubky dělá více národů, jak tady padlo, jenom se jinak volají - zakrúcaná kapusta na středním svk atd. v ČR nevím. Dále bramborové placky, haruľa atd. Nevím, asi těžko budou mít cigáni národní jídlo když nejsou národ, nic typické mi nenapadá, jak třeba Slováci halušky, Italové pizza, špagety atd..
http://domaci.ihned.cz/c1-54211050-k-romske-nar... Hele, ty tu trollíš, neco o co ti jde? 😀
@luciamala1979
V ceske republice bych romske dite neadoptovala - resp. zit v CR ☹
Na romy je pohled v CR velmi velmi spatny - vetsinou pravem....
V cizine bych se toho nebala , lidi neresi indy, turky ... proste dodrzujes pravidla, pracujes, jsi normalni , prizpusobujes se, umis nas jazyk ok je nam jedno jakou mas barvu ... 😉
@schotja omlouvám se, nemám čas číst odkazy. Nerozumím, ráda si nechám vysvětlit co znamená "trolit". Šlo mi jenom o vyjádření názoru na slobodném fóru. Věřím, že jsem Vám to dostatečně zodpověděla..
@schotja jo, tak jsem narychle mrkla. Při březnovém sčítání lidu kolonku s národností nechalo nevyplněnou 2,74 milionu obyvatel." asi proč že ano..
@luciamala1979 ano přesně národ nejsme zaplať pán bůh, ale tvůj příspěvek, jak si nechápu, jak ho mám brát.. :-/ možná jak se rozepisuješ o tom jídle, máš pravdu, ale já tady píšu o tom, co je u nás zvykem dělat!! A co považujeme za naše jídla...je jasné, že ty jídla se nasbíraly, podle toho, jak romové putovali, proto je něco něčemu podobné a jak píši, každý rom to má jinak, záleží odkud přišel...
@carisima prosim, který příspěvek nechapete? Když mam tedy něco objasnit..To jidlo bylo mimo téma, na margo. Proto byl i smazán adminem.
Také bych si neadoptovala dítě romského původu
myslím,že je taky problém, že jakmile máš romské dítě, tak všechny jeho chyby považuje okolí (případně rodiče) za důsledek barvy pleti a genů, jakýkoli průšvih, problém, výchovné problémy, hned se to svalí,že je to cígáně a měli jsme s tím počítat, věřím,že okolí si rádo rejpne. No a taky si myslím,že pokud přičuchne ke svým nebo s ním budou velké problémy, tak je to z velké části důsledek,že ho do toho okolí natlačí "když tě budou považovat za hazlíka a na každým kroku o tom uslyšíš, tak se jím natruc staneš"
Můžeš se snažit ve výchově sebevíc,ale geny se nezapřou-můj názor.Já bych do toho nešla
jasně, že geny se nezapřou.Romské dítě, které je dáno k adopci ve většině případů přichází od problematických, nepřispůsobivých biologických rodičů (gamblerů, alkoholiků atd.). Ale myslím, že i neromské děti přicházejí z podobných rodin (feťáků, alkoholiků...) . Jen utěch Romů se to holt vidí víc. Nékdy mi přijde, že je spíše považujete za nějaké stvůry, které nelze vychovat. Pochybuji, že si žádosti o adopci napíšete, že chcete neromské dítě od slušných bilog. rodičů...myslím, že z dobré rodiny ani jedno nepřichází. Takže rizika jsou stejná u jakéhokoliv dítěte. Jen u romského musíte počítat s narážkami a předsudky. A chápu, že ne všichni na to mají žaludek.
@baskervile To není názor, to je prokázaný fakt :D Geny jsou geny...v genech se předává mnohem víc než si spousta lidí dokáže připustit 🙂
Taky bych se bála adoptovat dítě z jiného etnika, které se bude odlišovat barvou pleti, a to z jednoho prostého důvodu. Adoptované dítě podle mě dřív nebo později zjistí, že je adoptované a to samo zjištění mu udělá šrám na duši. Buď to bude případ, že o rodiče přišel (např. při autonehodě) a pak si bude klást otázku kdo jeho rodiče byli a kdo je zbytek jeho rodiny. Spíš to ale bude případ, že se ho rodiče zřekli nebo jim byl odebrán - a pak bude dítě vstřebávat zase tuhle bolestnou skutečnost. Nevím o tom nic moc ale řekla bych, že fakt o adopci zjistí obvykle až starší jedinec, který už je tak nějak schopen se s tím vypořádat. Jenže když je dítě odlišné barvy pleti, bude s faktem, že je adoptované, konfrontováno prakticky ihned a jakmile začne být schopno to vnímat, souvislosti pochopí a všechny ty složité otázky si začne klást už v době, kdy ještě třeba nebude schopno je posoudit bez emocí. Pochopí, že vlastně patřilo k nějaké jiné rodině a začne dumat, proč o ni přišel. Navíc, romské etnikum nemá v naší společnosti dobrou pověst. Tohle (společně s hloupými poznámkami okolí) může dětskou duši rozervat, i když adoptivní rodiče jej milují.
@yamdena Nečtěte tolik tu romantickou literaturu 🙂 Adoptované dítě ve skutečnosti, že je adoptované noromálně vyrůstá. Není to tak, že se to dozví od kolemjdoucího na ulici 🙂 Bere to jako normální věc, stejně jako mateřské znamínko 🙂 Některé děti se rodičům narodí, některé si přivezou z domečku a žádné trauma z toho nemá 😉
@yamdena my máme doma téměř čtyřletého chlapečka, kterého jsme si přivezli před sedmi měsíci z kojeňáčku... potvrzuji tímto názor @werumka, vyprávíme pohádku o chlapečkovi, který na nás čekal ve velikém domečku plném dětí, protože jeho maminka se o něj nemohla nebo nedokázala postarat, když byl miminko, a my měli doma prázdnou postýlku, bylo nám smutno a právě náš chlapeček na nás v kojeňáčku čekal, až si pro něj přijedeme...
Nechci mu (a ani nemůžu) zatajovat tyto okolnosti, nevím, kdy a kde mu tuto skutečnost někdo další "vpálí" do obličeje, musí být připraven a mít argumenty na odpověď, právě proto, aby mu tato pravda neublížila...
pokud bude mít zájem, pomůžeme mu jeho pravou rodinu i najít, za nějaký čas se stejně dostane do věku, kdy jeho rozhodnutí nikdo nezvrátí...
U hodně dětí je uvedena pouze matka a otec neznámý.Pak nemá nikdo jistotu že dítě nemá romské geny. 😉
Podle mě geny zase tak moc důležité nejsou, rozhodující je prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, zvrtnout se to může i úplně normální biologické rodině.
A k těm adopcím, já se dozvěděla, že jsem adoptovaná až v 19 letech-omylem, když jsem měnila lékaře a moct se rozhodnout, nechci to vědět a jako dítě už vůbec ne...
Vztah s rodiči to akorát posílilo. Je pravda, že ze začátku jsem chtěla vědět, kdo je moje biologická matka, ale pak jsem si řekla, že ona o mě nestála a já o to taky nestojím. A trauma z toho opravdu nemám. Jsem ráda, že mi to rodiče neřekli, znám i případ, kdy kvůli toho kluka šikanovali, protože to všude říkal, jako běžnou věc...Takže můj názor je, že to dítě nemusí vědět, ale dneska je to všechno jinak, strašně se dbá na biologický původ, vůbec nechápu proč...
Byl to sice šok, ale zároveň jsem šťastná, že jsem tu šanci prožít krásné dětsví dostala.
Mám jen jedny rodiče a za nic bych je neměnila 😉
@misule55 a myslíš, že by se nějak náhled na tvé (adoptivní) rodiče změnil, kdybys věděla už od malička, že jsi adoptovaná? Já myslím, že ne ;) A jak s tou informací dítě naloží, to už je na něm, říkat to nikdy nikomu nemusí. Já se tedy přikláním k variantě netajit před dítětem pravdu, ale nějak citlivě mu to říct co nejdříve (jasně, dneska už je to stejně povinnost - na druhou stranu, dost těžko vymahatelná)
@misule55 píšete o něčem jiném, jak se zakladatelka ptá, tak nereaguji, jenom na tu první větu - podíl genetiky a výchovy na vývoji osobnosti je přebádán a podložen věděck. studiami, obávám se, že Vaše "moc důležité nejsou" nebude na ně dostatečnám argumentem. Je to sice jenom 20-30 % podíl, kt. prezentují, ale je tady 😉
@luciamala1979 Takže podíl výrazně menšinový 🙂 Temperament je dědičný, ale životní hodnoty jsou dané prostředím a výchovou. To zní dost optimisticky i ve Vašem podání 🙂
@alenka_p dobry den alenko, v mem okoli adoptovala rodina mych kamaradu pred vice nez 20 lety (inu, mozna to bude jiz 30 let, cas fakt bezi) 2 romske holcicky. Bylo to narocne. Do puberty bezva, pak nastaly problemy. ALE a to bych tady chtela vyzdvihnout, po prekonani techto problemu (velice se svych kamaradu vazim, jsou to slusni, vzdelani a hlavne bajecni lide) vse dobre dopadlo A TOTO BYLO JISTE DIKY MILUJICI VYCHOVE, holky se uklidnily, maji sve rodiny a mi kamaradi jsou stastni prarodice. vazim si vaseho rozhodnuti vzit si dite jineho etnika, obzvlaste v nasi otresne xenofobni spolecnosti.
Holky narazila jsem na tuto diskusi náhodou, ale nedá mi to, protože se pohybuju v oblasti neurověd na vědecké úrovni a vidím, jak se dohadujete o genech. V podstatě můžu říct, že určité sklony a vlastnosti se prostě dědí. Ne, že by dítě zdědilo to že bude třeba zloděj nebo narkoman, ale opravdu je prokázáno že je děditelný například sklon k riskování a k tomu, co označujeme za spontaneitu a impulzivitu. A to teda říkám velmi lapidárně, nechce se mi to vysvětlovat po odborné stránce, jedná se o určité varianty jednoho typu receptorů v mozku. Jak se to v tom jedinci dál přetaví do konkrétního chování je jiná otázka (bude adrenalinový sportovec, bude z něj obchodník na burze s riskantní strategií obchodu nebo začne přepadávat lidi?), ale vždycky prostě bude mít sklony riskovat a chovat se impulzivně. Takových příkladů kdy se zdědí nějaká všeobecná vlastnost nebo sklon na genetickém podkladu je hromada, včetně třeba sklonu k rozvoji závislostí atd., ale to ještě neznamená že ten člověk takový bude, jen k tomu prostě má dispozici.
Další věc je informace předávná na další generace MIMO geny, je to momentálně velmi aktuální téma nejrůznějších výzkumů. Například se ukázalo, že potomci lidí, kteří přežili koncentrák, "používají" svoji genetickou výbavu, která zůstala sama o sobě nezměněná, jinak. Prostě ty geny, které nesou, se jinak nebo v jiné míře přepisují do bílkovin. Ten obrovský stres, který jejich předci prožili, se podepsal na tom, jak funguje mozek jejich potomků. Dnes se ukazuje, že už třetí generace těchto potomků má větší sklon k rozvoji depresí a úzkosti než běžná populace. Většina těchto věcí ale ještě není dobře popsaná a známá.
Takže já si myslím, že v dítěti se mísí jak geny, které ho obecně určitým směrem předurčují, tak i tyto mimogenetické vlivy, které u adopovaného dítěte prostě znát nebudete. A to u dětí bílých i barevných. Myslím si, že je větší šance že dítě romského etnika bude temperamentní a impulzivní, protože romové takoví obecně jsou. A to může způsobit problémy při výchově rodičům, kteří na to nejsou zvyklí a neumí si s tím poradit. Ale to, jaký člověk z něj nakonec vyroste, záleží také na té výchově, která může tuto energii pomoct nasměrovat nějakým konstruktivním směrem. Samy taky holky píšou jak různé příklady znají z okolí, takže opravdu dopředu soudit nelze. Každopádně držím palce @alenka_p ať se jim život vyvede podle představ.
@alkuska taktez jsem biolog a diky. Perfektne popsano.
@tamarila tak jak se to veme, já bych neriskovala. Když se snažíte otěhotnět, tak je 15 % úspěšnost IUI malá, když to vyjde, zdá se Vám vysoká ;) tj loterie, když se geny neprojeví ve zlém, je to jako úspěšnost IUI, když cikán cikánem zůstane, je to jak když IUI nevyjde. Akorát, že tady ještě zůstáva i IVF, u adoptovaného cikána už cesta zpátky není. 20-30 % je dost, ty geny je tak krásně vidět na vlastních dětech.. ale beru, jsem realista, možná pesimista ;)
@luciamala1979 tomuto se neříká pesimismus ani realismus. Výraz pro uvažování typu cikán zůstane cikánem má zcela jiný název.

@schotja z hrubé mouky
http://romove.radio.cz/cz/clanek/18765