Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Vzdaly byste se dítěte, aby mělo šťastný život?

sijane
8. říj 2017

Už to bylo trochu nakousnu to, ale vzdaly byste se svého dítěte z důvodu, aby mělo šťastný život? Respektive:

„Tak pořád tu byla možnost adopce, aby to dítě mělo úplnou rodinu, která po něm touží a miluje ho.“

Dokázaly byste se vzdát dítěte, kterému je několik měsíců, milujete ho, staráte se s láskou o něj, jen proto, že jste mu údajně zničily život, protože jste bez chlapa nebo vaše životní situace není jaksi růžová?

Co by vás donutilo se opravdu vzdát dítěte, se kterým jste si již vytvořily vztah?

journals
8. říj 2017

Moc mě mrzí, že tvoje situace došla až tak daleko, že jsi musela začít přemýšlet podobným směrem. Ale v předchozích příspěvcích k tebou založeným diskuzím padlo hodně rad, určitě jsi vyčerpala všechny možnosti a není šance svou situaci změnit? Nestálo by to ještě za to, trochu zabojovat? Už jen proto, aby jsi byla lepší máma než jsou tvoji rodiče?
Nekoukala jsi třeba po nějaké sociální poradně v okolí? Já myslím, že tvoje situace má řešení, už když jsi psala poprvé měla, ale chce to být rozhodnutá něco změnit. To, nad čím přemýšlíš teď je hodně špatný směr uvažování. Hodně špatný!

madulinka
8. říj 2017

Otázka: Co by vás donutilo se opravdu vzdát dítěte, se kterým jste si již vytvořily vztah?
Odpověď: NIC. Nedokážu si představit nic, co bych nedokázala překonat, abych se kvůli tomu musela vzdát vlastního dítěte.. Leda tak drogová/alkoholová závislost, která by mě vyřadila z běžného života. Jinak neexistuje nic, alespoň za mě..

sijane
autor
8. říj 2017

@journals Ono se to má tak, spíše mě nudí takhle přemýšlet okolí. Přesněji jeden chlap. Tvrdí, že je malá nešťastná, já sobecká a zničila jsem ji život, protože jsem nebyla jaksi zabezpečená a zdrhl mi chlap. A já se ptám, proč bych měla dát proboha svou dceru k adopci? Protože bydlím u rodičů a ne ve svém? Budu opravdu šťastná, když se ji vzdám? A proč ji mám vlastně dát?

journals
8. říj 2017

@sijane Přestaň se celý život ohánět tím, co chce někdo jiný. V tom je celý tvůj problém. Začni přemýšlet a jednat sama za sebe. Nekoukej na rodinu, nekoukej na cizího chlapa, začni koukat jen na svoje dítě. Na nikom jiném nezáleží

journals
8. říj 2017

Nejdřív rodina přijde s tím, že bys měla jít na potrat, tak ty vážně uvažuješ, že půjdeš na potrat i když nechceš. Pak přijde jakýsi chlap (co je to zač, že je jeho názor důležitější než tvoje dcera?) a chce po tobě, abys dala dceru k adopci, tak zase uvažuješ, že jí dáš k adopci.
Začni se chovat trošku asertivně, jinak budeš po zbytek života hodně, hodně nešťastná. To, s čím tady zakládáš téma tentokrát je opravdu maximální kravina! Musíš změnit svůj směr myšlení... teď jsi jen ty a dcera. Nikdo víc.

madulinka
8. říj 2017

Přesně tak, tvoje dcera tě bude mít ráda, ať jsi jakákoliv. Ať máte životní standard jakýkoliv. I když má člověk drahá auta, barák, dovolenou každé roční období, ale stejně tak i když budete rozmýšlet, jestli tenhle měsíc můžeš pořídit pastelky, nebo až ten další.. Děti své rodiče milují - bezmezně.. A pokud nemáte v životě nadbytek, troufám si tvrdit, že dítko si o to víc váží/bude vážit toho, co je mu dopřáno.. Jsi její mamka, tak to je, nikdo to neodpáře, ať si tvrdí kdokoliv cokoliv. Malá je na tobě závislá, a je na tobě, jak hodně se ti chce za vás bojovat. Seber síly a začni přemýšlet, jak půjde všechno zvládnout, krůček po krůčku, a neschyluj se k řešení, jako je dát vlastní dítě k adopci. Není to hračka, je to člověk, kterého jsi zplodila.. A vždycky to bude tvoje dcera..

sijane
autor
8. říj 2017

@journals Víš mě to docela zarazilo. Ne, vlastně mě to šokovalo. Takový způsob myšlení. Nemáš chlapa dej k adopci, dítě bude šťastnější. A tak se ptám...

journals
8. říj 2017

@sijane No, mě šokuje, že nad tak stupidní myšlenkou strávíš víc jak 10 sekund svého života. A přijde mi, že ses nad něčím takovým opravdu pozastavila a začala o tom přemýšlet. Je to fakt hodně stupidní nápad - ať ti ho vnukl kdokoliv

blahova_andrea
8. říj 2017

já nevím, co by mě donutilo. asi leda pocit, že mu vážně ubližuju, že se jinde bude mít lépe. ale to zas asi jen v případě se rozhodnout ho opustit hned po porodu. po pár měsících, už s vybudovaným vztahem? no jsem ráda, že jsem to řešit nemusela. fakt si to nedovedu představit. zlomilo by mi to srdce. myslím, že matek, které jsou na děti sami a nežijí na růžovém obláčku je mraky a přesto se dětí nevzdají a bojují s osudem. kdo ti proboha podsouvá něco tak hrozného jako že jsi špatná matka? copak fetuješ? týráš své dítě? asi ne, když položíš takovou otázku. spíš tě něco hodně trápí a někdo k tomu hodně zpracovává. to rodiče nemají rádi vnouče? a kde je jistota toho, že to dítě opravdu někdo hned adoptuje a že se tam bude mít opravdu lépe?

sijane
autor
8. říj 2017

@journals S tím potratem... Ono mi to radila sestra se švagrem. Za pár měsíců se zjistilo, že švagr sestru v té době začal podvádět s nějakou zlatokopkou, která byla dost drzá a snažila se jim rozbít manželství. Dotyčná byla v mojí věkové kategorii a doma jsem si říkali, co kdyby otěhotněla...

Musím přiznat, že on nebyl jediný, kdo s tím přišel. Rovněž uznávám, že to radí většinou chlapy. Asi znáš ty kecy ohledně svobodných matek, jak jsou nezodpovědné, dětinské, prý si neuvědomují, že dítě není hračka...

journals
8. říj 2017

@sijane Proto znovu radím. Kašli na to, co říkaj druhý. Jsi jen ty a dcera. Nikdo jiný, nikdo víc. Vyřeš si hlavně to, aby jsi byla s dcerou sama, mimo rodinu, mimo divné chlápky a uvidíš, že když se zvládneš osamostatnit od rodiny (nevím jak to máš s bydlením teď) - i rozumově, bude vám oběma mnohem, mnohem líp! 🙂

sijane
autor
8. říj 2017

@blahova_andrea Jsem prý hrozná matka, protože jsem si dovolila mít dítě a nemít chlapa a vlastní byt zatížení hypotékou. Ne, vlastně jsem své dceři zničila život. Asi tak.

@journals Máš pravdu. Jen se cítím osamocená. Dcerku miluji. Btw. nedávno zažvatlala tak, že to znělo jako "houpy". Přesto mi je k tomu všemu smutno. Mateřství mě nepohltilo tak, že bych neviděla, co se děje okolo. Přiznávám, že toužím po společnosti někoho jiného než rodičů a malé. Je to špatně? Tam, kde bydlím nemám ani nějakou kamarádku, se kterou bych mohla své rodičovské starosti probírat.


@journals

journals
8. říj 2017

@sijane A odkud jsi? Určitě tu bude nějaká skupina maminek z okolí. Co nějaké mateřské centrum? To je situace, která má určitě nějaké řešení 🙂

sijane
autor
8. říj 2017

@journals Jsem z města, které leží mezi Tachovem a Plzní. Mateřské centrum bude asi nějaké v Plzni, ale nevím, jak to tam chodí, jak se tam dostanu. A jak navázat rozhovor. Mám poněkud odlišní svět od běžné ženy. Alespoň mi to tak bylo vždycky říkáno. Jezdit vlakem kočárkem je docela problém, jak jsme nedávno s mámou zjistily, když jsme jely podepsat papíry ohledně otcovství a ukázat malou jejímu otci. Je to sice jen 30 km, ale celá desetiminutová akce trvala skoro sedm hodin. Tolik k té dopravě. Ve městě, kde žiji se stalo víceméně jakési gheto pro agenturní zaměstnance z východu.

zebra2009
8. říj 2017

V první řadě je třeba přestat řešit, co kdo jiný si o Tobě myslí, povídá apod. Jakmile toto zvládneš, tak budeš mít vyhráno...jinak jsem pochopila, že bydlet, kde máte, jíst a nějakou elementární zabezpečenost máte taky, takže není co řešit...a už vůbec bych to neřešila, že jeden chlap si myslí...muzi většinou myslí tak, jak jim to vyhovuje a matka samozivitelka osamocena na mateřské je pro ně totálně lehká "kořist"...nez abys momentálně resila chlapa, tak bez raději do mateřského centra s malou...tam si pokecas a zase se na nějakou chvilku dobijes 😉 Btw, byt zatíženy hypotékou není žádná výhra a už vůbec ne majetek dotyčného...ono se lehko může stát, že takový člověk za nějaký pátek může skončit stejně jako Ty, tj. u rodičů akorát s hlavou jak pátrací balón, co teď a co potom...😉

journals
8. říj 2017

@sijane ...aspoň tak mi to bylo vždycky říkáno. Už zase? Hele asi takhle - pokud tu založíš nějaké téma a na vše budeš říkat že to nejde, že to je komplikované atd., tak to komplikované určitě bude. Tvoje diskuze si vybavuju. Padlo tam řekla bych několik hodně dobrých rad, ale vždy to skončilo u toho, že to nejde, že to je komplikované atd. Svůj život budeš žít jen ty sama, jaké si to uděláš, takové to budeš mít.
Zjišťovala jsi, jestli někde nějaké centrum opravdu je? Jestli ve vedlejší vesnici/městečku není třeba skupina maminek na FB se kterými by se šlo domluvit? Mě pořád přijde, že tvoje situace má řešení, jen se musí trochu odvážně chtít. Hm? 🙂

sijane
autor
8. říj 2017

@journals Jen mám strach na to, jak budou lidi reagovat na to, čím se zabývám. Většina lidí se zabývá vařením, sportem, řeší módu... Což jsou spíše témata mimo mě. Vlastně mám i z lidí strach. Co se obvykle v těch centrech dělá? Přiznám se, že nějaké pohybové aktivity vyloženě nesnáším. Zkoušela jsem se už několikrát domluvit s někým z Plzně, ale vždycky z toho nějak sešlo.

journals
8. říj 2017

@sijane Pane bože. A ty jako nikdy nevaříš? Nezajímá tě, jak vypadáš? Zajímáš se snad o okultizmus, že si myslíš, že to třeba nebude řešit i jiná maminka? Já myslím, že děti jsou dobrým tématem...
Řeknu to asi takhle - pokud budeš chtít, někdo se na popovídání najde - můžeš to zkusit tady na MK. Možná to nebude hned, ale najdeš. Když chtít nebudeš, tak se nestane nic a ty budeš tam, kde jsi teď. Myslím, že ve tvé situaci nic lepšího a jiného poradit nejde.

volfici
8. říj 2017

No, přečetla jsem tuto i tvoji další aktuální diskuzi - a řekla bych asi jen to, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Každou radu shodíš okamžitě ze stolu, protože...... prostě proto......

annasmyckova
8. říj 2017

pročetla jsem několik diskuzí zakladatelky a je to pořád na jedno brdo...věřím, že se
@sijane cítíš osamělá, ale děláš něco aktivně pro to, abys měla kamarády? Rodina tě manipuluje, sestra tě posílala na potrat, otec dítěte tě nechal ve štychu a byl podivín, který tě nutil do zdravé stravy, známý tě přesvědčuje k adopci tvého vlastního dítěte....děvče, ty jsi chodící neštěstí. Ale promiň mi upřímnost, příjde mi, že se hodně lituješ a že ses zabydlela v pozici "loutky", kterou ostatní tahají za nitky, tak ona musí tam, jak ostatní chtějí...Nejvíc by ti pomohl psycholog, abys z toho bludného kruhu dokázala vystoupit a měla nadhled nad tím, co žiješ.

sijane
autor
8. říj 2017

@journals Ne tak jak bývá zvykem. Ačkoliv víc než máma, která celé život skoro vůbec nevařila. Přiznám se, že mě vzhled zajímá minimálně. Nelíčím se a ven lezu s neschovanými jebáky na tváři. Je na tohle nikdy moc nebyla. A bylo mi to vždycky tak nějak jedno. Ačkoliv se vyžívám v netradičních účesech. Na téma okultizmus bych se mohla bavit... Myslíš v nějaké zdejší skupině? Já jsem fansuberka.

journals
8. říj 2017

@sijane Jsi nepochopila co jsem ti tím příspěvkem (ky) chtěla říct, viď?

sijane
autor
8. říj 2017

@journals No asi takhle: Myslíš, že opravdu zbytečně bojím? Že fakt nikomu nevadí jaká jsem, o co se zajímám. Nikdo se mi nebude smát nebo mě kvůli tomu ponižovat. A že jenom mám blbou zkušenost kvůli jednomu volovi?
A že se zbytečně tak nějak celkově bojím?

journals
8. říj 2017

@sijane Asi takhle - když se s někým začnu bavit a ten mi bude tři hodiny povídat něco o fotbale, kterej mě absolutně nezajímá, tak se s ním asi těžko budu chtít dál kamarádit. Musíte najít společné téma - děti. Každá má nějaký zájem, ponižování není na místě a jen to ukazuje na úroveň toho druhého.
Prostě najdi nějakou mamku na povídání si o dětech. O svém zájmu se s ní přeci bavit nemusíš, ne? Ale třeba bys našla i takovou nějakou. Je to jen o tom, jestli chceš někoho na povídání najít. Zatím mi přijde, že ani moc ne

linee
8. říj 2017

@sijane uprimne?Ja bych misto toho,abych premyslela nad tim,zda a jak se vzdat sveho ditete,ktere jsme porodila a vychovavam spise casu travila myslenkou,jak se zbavit chlapa,ktery mi tohle "radi"a snizuje moje sebevedomi,nez aby mi nabidnul pomocnou ruku a podporil mne.Protoze potkat nekoho,kdo neslapal v mych botech a radi mi,ze kdyz jsem sama,tak kazim diteti zivot misto toho,aby mne podporil a povzbudil,ze jsem schopna to v zivote zvladnout i bez chlapa je debil a primitiv.
A co by mne donutilo? Nic.

annasmyckova
8. říj 2017

@sijane hodně mi připomínáš svými reakcemi jednu kamarádku, co má Aspergerův syndrom...taky si připadá, že ji ostatní nerozumí, hodně se podceňuje, žije si ve svém světě sci fi příběhů, má dvě děti a celkem nefunkční manželství...Se vztahy má problémy, ale nevnímá, že je to ona, kdo to neumí, myslí si, že všichni kolem ní jsou divní...http://www.spektrumzdravi.cz/aspergeruv-syndrom...

blecha94
8. říj 2017

Musela bych být v totálním srabu. Na ulici, bez vyhlídek na jakýkoliv zlepšení. Kdybych věděla, že jí nemám do čeho obléct, čím jí nakrmit, že jí je zima, strádá, nerozvíjí se, že jí moje přítomnost absolutně nic nedává a táhne jí kde dnu, pak asi ano. Ale nedala bych jí hned k adopci, pouze bych ji umístila do kojeňáku/děcáku a snažila se co nejdřív z toho srabu vyhrabat, abych zase byla s ní. Nic na světě už by mě nedonutilo se jí nadobro vzdát, protože je to moje dítě, miluju ho, je to první člověk na světě, za kterýho bych položila život a nic na světě mě už nedonutí jí navždy opustit.

Neprší na vás, neumíráte hlady? Tak proč přemýšlíš nad takovou hovadinou? Protože to řekl někdo, komu do toho nic není? Vážně tě tohle nutí reálně přemýšlet nad tím, že bys to udělala? Ale no tak! Ať si plácá kdo chce co chce, ty víš, že svoje dítě miluješ a že mu dáš to první poslední, co zvládneš. Tak proč by se někde mělo mít líp? Nikde se nemůže mít líp, než u milující matky. Pokud svoje dítě miluješ, neexistuje osoba, se kterou by bylo šťastnější.

journals
8. říj 2017

@annasmyckova taky me to napadlo

sijane
autor
8. říj 2017

@journals Zkoušela jsem několikrát seznamku. Moc jsem ale úspěch neměla. Myslím na to povídání. Hledala jsem člověka. Bylo jedno, jestli šlo o ženu, muže s dětmi nebo bez. A přiznám se, že mi situace kdy někam přijdu a zvolám: "Hele, kdo z vás se mnou bude povídat o dětech." Přijde poněkud úsměvná. Heh, já vlastně nevím, kde začít. Vždycky jsem se lidí bála. Nikdy jsem neuměla jinak než přes internet navázat vztahy.

journals
8. říj 2017

@sijane co psycholog? Nechci se te dotknout, ale uz nekolikrat ti byl doporucovan a myslim, ze by byl na miste. Plnil by funkci kominikacni - mohla by sis popovidat a zaroven by te trochu nasmeroval. Co?

Sem začni psát odpověď...

Odešli