• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Fertimed Polanka, snažilky po třicítce, potraty

25. června 2017 
Ahoj holky. Jsem Lucka je mi 11. dní čerstvých 34.let. Jezdím do Polanky do Fertimedu a jsem tam absolutně spokojená. Před Fertimedem jsem jezdila s manželem do jiného CAR, mám ale špatné zkušenosti..... :angry: V Polance mně vypiplali a během 8. měsíců tam jsem otěhotněla. Bohužel jsem v 5. měsíci přišla na velký UTZ a nebyla srdeční akce, takže pláč a jenom pláč, ale vzpamatovali jsme se a žijeme dál. V úterý, tedy včera jsem se na genetice dozvěděla, že jsem čekala zdravou holčičku bez jediné vývojové vady, měla jsem dlouhou pupčníkovou šňůru a bobíšek se do ni zaplantal hned 3x. No, bolelo to, co vám má psát, ale žijeme dál, víme, že to jde a už se snažíme zase. Tak je mezi vámi někdo, kdo je na tom třeba podobně a tak různě a chce se rozvesilt nebo podělit o své zážitky a zkušenosti a všechno kolem dalšího snažení? :slight_smile:
28. zář 2011 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, právě jsem se vrátila od svého doktora a dostala doporučení právě na Polanku. Předtím jsem nikde nebyla, můžu tě teda poprosit o nějaké informace, rady a tak ? Díky moc, jsem ráda za každé info :slight_smile:
3. říj 2011 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.d ahooj,take se chystam do polanky,nemam uz vejcovody diky mimodeloznim tehotenstvi...chci se zeptat jak se postupuje,nezadouci ucinky atd...a drz se hlavne,priste to uz vyjde urcite...
14. zář 2013 ve 21:48  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@chrisula Na co přesně se chceš zeptat?
14. zář 2013 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.d no treba kdyz zacnu s protokolem,zda treba naberu kyla,nebo me bude bolet bricho?a jestli se muze stat,ze se vajicko i tak zahnizdi nekde mimodelohu zase,nebo kdyz uz nemam vejcovody,tak uz se to stat nemuze?dekuji :slight_smile:
15. zář 2013 ve 20:13  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ano, vlivem hormonů můžeš trošku přibrat, ale to ti snad kvůli miminku nebude vadit. Jestli tě bude bolet břicho. No, zase. Může a nemusí. To záleží, jaké hormony budeš píchat, jak se ti budou tvořit a hlavně počet folikulů a tak podobně. Při protokolu, tedy stimulaci se doporučuje hodně pít. Tak 3 - 4 litry tekutin a bílkoviny. To by mělo bolesti zamezit a také by to mělo pomoci k tomu, aby jsi neměla hyperstimulační syndrom, kdy se ti voda nahromadí v břichu a to ti pak doktoři musejí pomoci. Někdy, když je ten hyperstimulační syndrom před transferem, tedy zavedením embrya, tak někdy k transferu ( ET ) ani nedojde a oni vajíčka zamrazí a pak po další MS, pokud je vše v pořádku, tak je rozmrazí a tobě je zavedou. Někdy se stane, že hyperstimulák nastane až po oplodnění ( ET neboli transferu), ale to jsem se zase hodně doslechla, že naopak napomohl k uhnízdění vajíčka. No, já nevím. Mně břicho zase až tak nebolelo nikdy, jen jsem měla větší tlaky, jako při MS a nebo ovulaci. Ale nic hrozného. Mimoděložně se ti může vajíčko zahnízdit vždycky. Jak při přirozeném těhotenství, tak i při umělém oplodnění IVF a tak třeba i při Inseminaci - IUI. To neovlivní nikdo. Ale vzhledem k tomu, že nemáš vejcovody, tak se neboj. Budeš pod neustálou ultrazvukovou kontrolou. Držím štěstíčko :wink:
16. zář 2013 ve 23:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lucie.d myslis ,ze mi vysetri i imunologii?hodnekrat jsem hned na zacatku potratila,tak se bojim,at se to opet neopauje... :unamused: dekuji za odpoved...pa
20. zář 2013 v 19:40  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Zeptej se dr... :wink:
20. zář 2013 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
jj,zeptam se určitě:slight_smile:
21. zář 2013 v 10:05  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.d brala jsi pred ivf antykoncepci?
21. zář 2013 ve 22:49  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ne ne. Jí ji nikdy nebrala, ale vzpomínám, že u prvního IVF mi ji sami dr. nasadili, aby mi nastavili něco jako předčasný přechod či co a pak nasadili hormony. :slight_smile:
22. zář 2013 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.d tak ti dekuju za odpoved,jsi hodnaa :slight_smile:
23. zář 2013 ve 12:49  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
:wink:
24. zář 2013 v 00:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lucie.d ahoj..říkaš že jsi spokojená v polance??to jsem rada..jdu tam s přítelem teď v pondělí na první pohovor a strašně se bojím..nevím co mam čekat..u svého gynekologa jsem absolhovala skoro všechny vyšetření co se dali..já jsem prý v pořádku..jenže s přítelem to není oka.má 38let a už má 2děti malá ma 4ročky..a na vyšetření byl zjistili mu že má z půlky pomalé a mrtvé spermuše..byli jsme z toho dost špatní..jak je to možné i když ma ty děti..nechápeme..dr.nám říkal že je to už na umělé op..tak jdem teď v pondělí..je to těžke..chtěla jsem se zeptat..finančně je to jak??kolik jsi ty platila za první pokus???děkuji Pavla
26. zář 2013 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@paulastefi take vubec neviim kolik nas to bude stat,kamaradku to letos stalo celkem 17000.
26. zář 2013 v 16:13  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.d jak se mas?co je noveho?
7. říj 2013 ve 20:05  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ale, u mně zatím nic. Jen se ještě léčím, jak jsem spadla ze tří metrové terasy :D A copak u tebe? :slight_smile:
7. říj 2013 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.d chudaku,tak se uzdrav... :slight_smile: ja mam cystu,tak opet cekam,zda praskne,at uz konecne zacneme stymulovat...
27. říj 2013 v 18:18  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Božatko. Nemáš to teda vůbec jednoduché :unamused:
27. říj 2013 v 19:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.d no,fakt nee,porad neco to brzdii
28. říj 2013 v 16:58  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
U mně taky. Sotva jsem se vyléčila z toho pádu, tak od včerejška jsem zase nemocná a bolí mně ucho trošku a už mně to nebaví... :unamused:
28. říj 2013 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.d ahooj,no to ti věriim.mi ta cysta praskla,tak ted do 3 dnu dostanu menzes a zacnu strikat do nosa a 2 den cyklu pychat do bricha.jsem zvedava kolik kg naberu :unamused: a zda budu mit nejake vajicka,kdyz muj hormonalni profil,je blby.preji ti at se uzdraviis brzy
30. říj 2013 v 19:43  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.d tak jsem mela jen 1 vajičko a blbe,tak ke spojeni ani nedoslo....se spermii
18. lis 2013 ve 20:03  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nechtěla bych, aby to, co tu napíšu, vyznělo jen jako kritika Fertimedu v Polance, ale chci některým párům pomoci při výběru CARu. Každý má jiný postoj k lékařům a může narazit
na jiné odborníky. Ale myslím, že už samo o sobě je IVFko psychicky a finančně dost náročné pro pár a podle toho by s námi mohli v daných zařízeních trošku jednat. Já
po poslední návštěvě měla akorát pocit, že jsem dobře výdělečný kus hovězího…..I když ohlasy na jiné ostravské kliniky nejsou podle doslechu o nic lepší. Asi se vyplatí dojíždět
do Olomouce a Brna a pak by snad ostravští odborníci změnili svůj postoj k pacientkám.

Na stránkách Fertimedu se píše o příjemném prostředí….Tím mají na mysli čekárnu
s prosklenou stěnou vedoucí přímo do lékárny…takže se někdy i při hodinovém (já na druhé IVF čekala až 5hod. a nikoho nenapadlo se mnou prohodit ani slovo) čekání navzájem okukujete se zákazníky lékárny. Vstupní pohovor probíhal za zasklenými dveřmi vedoucí
do čekárny, takže všichni poslouchají vaše osobní informace, jak jsem později zjistila. Ale i když řešíte něco u sestřičky nebo dostáváte injekci, není výjimkou, když tam přijde další pacientka. Manžel byl zase velice pobaven odběrovou místností – dveře přímo v čekárně a velice útulně zařízené. I když tam chodí všichni muži za stejným účelem, myslím, že by bylo příjemné mít na takové klinice více vyhovující klidné místo na odběr. Tak nevím, co přesně má navodit příjemnou atmosféru.

Ohledně sestřiček- je tam jedna výborná příjemná starší sestřička z Olomouce (blondýnka), která je empatická, milá a dost nám pomohla. Co byl pro jiné problém, pro ni ne a vše se nám snažila zjednodušit a pomoci nám, vycházela nám vstříc při objednávání. Další mladá blondýnka je také relat. příjemná, i když v některých věcech neochotná. Ale poslední hooodně mladá je s prominutím tele. Celkem mě u ní chytá panika, když se další sestry třikrát ptá, co že mi to má dát za injekci a nebo půl hodiny hledá na stolku náplast, o papírech ani nemluvě, ty už jsem ji ukazovala i já, ať je chudák tak dlouho nehledá. U odběru krve mi jí bylo už opravdu líto a nejraději bych si tu krev odebrala sama, nebo ji aspoň navigovala třesoucí se jehlu. A ještě byla zajímavá situace, když nás objednávala do Olomouce na určitou dobu (napsala nám to dokonce na kartičku) a v Olomouci nám tvrdili, že už jsme tam měli půl hodiny být kvůli manželovu vyšetření, že už teď je pozdě (přitom jsme tam dojeli
s předstihem a čekali v čekárně). Já chápu, že se každý musí zaučit, ale vše s mírou a určitě ne na soukromé klinice….a naposled mi po narkóze měla vydat ampulky, stříkačky a
jehly na doma……v ten moment ještě v ponarkózové otupělosti mi nedošlo, na co mám dva druhy jehel (pochybuji, že se nějaký nezdravotník vyzná, která je na co určená) a proč
jsem nedostala ani jednu stříkačku. Došlo mi to až večer, kdy jsem si měla injekci aplikovat.
A celkem vtipné mi přišlo, že v příbalovém letáku je psané, že injekce má aplikovat pouze lékař nebo sestra, ale jen pana doktora Matláka napadlo podotknout, že pokud mi to nemá kdo aplikovat, můžu dojíždět k nim na kliniku….

Ohledně lékařů…nevím jací jsou jako odborníci, ale empatie moc nepobrali. Pan doktor Matlák toho moc nenamluví, ale aspoň není nepříjemný. U skreeningu byl velice empatický a i když miminko spalo a nedalo se vyšetřit, zkoušel to opakovaně, až se to podařilo. Vše nám pěkně vysvětlil. Pan doktor Sobek má sice zvláštní odborné vyjadřování – vajíčkům říká vajca atd., ale veškeré dotazy se snaží zodpovědět a má celkem příjemné vystupování, při vyšetření je citlivý. Pan doktor Holub je vlastně hlavním důvodem, proč toto píšu. Neřeším, že nemluví a neumí se ani představit (to tam neumí nikdo), ale nedělá mu problém vám jen ukázat
na kozu, ať vyskočíte a bez varování do vás něco narve….asi toho za den namluví dost a nechce se mu otevírat pusa….ale i když máte nějaký dotaz, tak vás celkem setře nebo z vás udělá idiota. Když nám řekli na jedné návštěvě, že si máme příště donést peníze na stimulaci a že si ji budeme vybírat, tak to dopadlo tak, že mi řekl, na co si to budeme teď vybírat, když nevíme, kdy začneme se stimulací. Na další návštěvě mi jen oznámil, co budu brát a nic
k tomu. Nejsem odborník, nebudu si sama vybírat léky, ale chtěla bych třeba vědět, proč mi danou značku vybral, jaký je doplatek, jestli jsou nějaká analoga za jinou cenu, a hl. jestli jsou nějaká rizika (hyperstimulační syndrom,…chápu, že je období internetu, ale přeci si nebudu všechno zjišťovat sama, od toho tu máme lékaře, kteří nás mají informovat) ….když jsem se ho ptala na další postup, tak mi řekl, ať se nesnažím něco pochopit….tak jsem řekla, že se snažím určité věci pochopit, jsou to naše peníze, zdraví, dítě….jednou si dokonce přede mnou dělal srandu z jedné 130 kilové pacientky, která jim zlomila stupínek u kozy a má hubeného manžela…měla jsem chuť se ho zeptat, jestli dělá takové srandičky i o nás….opravdu příjemné profesionální vystupování na úrovni.

A po jeho embryotransferu jsem měla noční můry a nemohla se 3 dny pomalu ani pohnout
na lůžku…laborantky jsem se zeptala, jak to bude probíhat a bylo mi řečeno, že stejně jak inseminace. Když jsem řekla, že jsem na ní nebyla, tak se jen vysmála do obličeje, že uvidím. A pan doktor pokračoval ve stejném přístupu, jen bez úsměvu. Nervózní jsem čekala na lůžku a dívala se, jak beze slov vše okolo chystají (proč by s námi ztráceli řeč, že), došel doktor
Holub, naštelovali si mě do vhodné pozice a doktor začal svým obvyklým způsobem do mě rvát určité věci….počítala bych s tím, že když jsem na něčem poprvé, tak třeba aspoň vysvětlí…zavedu to a to, zeptá se, jak se cítím (to byl jen vtip)…četla jsem, že to je většinou bezbolestný zákrok..já po pravdě asi horší bolest v životě nezažila, měla jsem pocit, že doktor nemůže najít mou dělohu a hledá ji po celém břiše, pak něco do mě pouštěl…když už jsem se modlila, ať je konec, tak teprve sestřička donesla mé embryjátko, ať si ho
zkontroluju (myslím, že v tom stavu jsem nebyla schopná ani přečíst své jméno). No a pak se jen doktor rozloučil a odešel. Proč by se ptal pacientky, jak se cítí, že? Sestřičky nahoře jsou stejného ražení, 1 se zeptala, jestli chci pustit TV a odešla, druhá to stejné a ještě, jestli mi
řekli, kdy mám vstávat…ne…a odešla. Aspoň od žen bych čekala nějaký lidský přístup, viděly, že mi tečou slzy a nenapadlo je na nic se zeptat. Až po čase jsem zjistila, že
na vyšetřovně mají kamery, kterými vás kontrolují občas dole na počítači. Takže při zákroku jste rozčapená proti několika dveřím, ze kterých nevíte, jestli někdo zrovna nevstoupí, a zároveň vás vlastně můžou při tom sledovat na kameře. Velice příjemný pocit pro ženu. Ale asi jim s tou kamerou křivdím, když jsem po narkóze seděla dlouhou dobu na lůžku a otupělá zkoušela přelézt bočnice na lůžku, tak mě nikdo u toho asi nesledoval a nekontroloval

Stejný byl odběr vajíček, ale na tom jsem byla aspoň uspaná - skvělá paní anestezioložka. Ta když viděla, že jsem vyděšená z jejich přístupu, tak mi řekla, že mi to hned píchne, ať nejsem ve stresu. Přikurtovaná, sestra vám zvedne anděla až k prsům, aby přichytila druhou ruku (asi je problém počkat 10s než usnete, ať se necítíte jak kus masa na stole) a pořád se otevírají a
zavírají dveře a pendlují tam z chodbičky různí zdravotníci a dívají se vám snad až
do krku…aspoň od žen bych čekala jiný přístup. Asi v takové situaci nikdy nebyly, nebo jsou už vyhořelé. Po odběru mě paní anestezioložka probrala, byla milá a odešla. Seděla jsem
na lůžku, prošla sestra se slovy, že za chvilku dojde. Tím myslela 40minut, kdy už jsem uvažovala, jak mám vylézt z postele. 2 hodiny po narkóze mají být pacienti pod dohledem, tak nevím kam všichni zmizli. Když jsem volala sestřičku, že musím na WC, nikdo
nedošel. Byla jsem tam úplně sama, asi chtěli, ať mám po narkóze úplný klid.

Taky je trošku zvláštní, když si vás střídají různí lékaři, samozřejmě nemají čas si o vás něco přečíst a nic o vás neví. Každý má na danou věc jiný názor, jiný pohled a dost si protiřečí
v některých věcech (např. 1 vám řekne, berte hormony najednou ve stejnou dobu a
při problému pořád přidávejte…nevím kolik tablet…a druhý se za čas diví, proč to tak užíváte). Například nechápu jednu věc…..musela jsem v neděli na kontrolu
do Olomouce, protože přece nepůjdou kvůli jedné osobě v neděli do práce (což chápu). Cesta tam vajíčkům nevadí, ale úplně stejná cesta zpět o půl hodiny později je nebezpečná a pořád nás přesvědčovali, ať přespíme do úterního odběru v Olomouci (asi potřebovali 1200 korun
za nocleh). Přijde mi, že vůbec nemyslí na psychickou stránku pacientky, která je velmi důležitá pro prokrvení dělohy a uhnízdění embrya (šikla by se tam nějaká psycholožka), ale jen jak z vás vymlátit co nejvíc peněz. Ale na druhou stranu jsem ráda za návštěvu
v Olomouci, protože jsem tam narazila na úžasnou paní doktorku Koutnou a příjemný zdravot. personál. Paní doktorka je moc citlivá, empatická, vysvětlí dopředu, co jde dělat a vše ochotně zodpoví. Dokonce jsem zaslechla otázku, jestli se chci ještě na něco zeptat a jak se cítím, při vstupu mi podala ruku a představila se…příjemný šok po dlouhé době Po určité době po1. transferu se mě olom. sestřička ptala na bolesti během zákroku… říkala mi, že ví, proč mě opakovaně přemlouvali, ať zůstanu na transfer v Olomouci, že by to bylo lepší a teď už vím, že měla pravdu.

A dost mě překvapilo, že manželovi dělali sice na začátku spermiogram, ale sestřička nám dala jen na mé požádání lístek s údaji, kterým jsem nerozuměla a pak už se k tomu nikdo nevyjadřoval. Když jsem se zeptala před poslední kontrolou před odběrem, jak tedy na tom jsou ty spermie, tak se pan doktor divil, že bychom už měli mít nějaké dopředu zamražené, protože se může stát, že v den odběru nebudou žádné….lepší jsou samozřejmě čerstvé, ale člověk nikdy neví, co v daný den bude. A samozřejmě čerstvé pak nebyly tak dobré….
samosebou, když dozrávání spermií trvá určitou dobu a manžel měl dva odběry těsně
za sebou. Zajímalo by mě, jak by to řešili, kdyby v den odběru nebyl vzorek a my neměli žádný zamrazený.

Další podivná věc je, že vám vůbec, kromě paní genetičky a v Olomouci, nedají potvrzení
o zaplacení (a nejedná se zrovna o malé částky). A když si jej vyžádáte, tak nechápou, co jako chcete a dívají se na vás, jako kdybyste je chtěli okrást. Přitom je v dnešní době úplně normální dostat účtenku za vše.

Kopa žen drží pusu, zatne zuby, jen ať to má za sebou a bere to tak, že tam nejsou kvůli přístupu lékařů, ale kvůli miminku. Chtěla bych jen, abychom jako ženské nedržely pusu a nebraly tady toto chování ve stylu ,,vydělávající kus hovězího´´ za normální….myslím, že
z nás mají pěkné peníze a máme právo na slušný a empatický přístup, na zodpovězení našich dotazů a vysvětlení, co se bude dít dále. Přece jen se jedna o zrození našeho miminka
a neměly by jsme mít na to hnusné vzpomínky, když už to nejde příjemnější přirozenou cestou.:slight_smile: Mně to trvalo dlouho, ale po posledním zážitku jsem konečně řekla na hlas svůj názor a odmítla pana doktora Holuba. A kliniku v Olomouci jen doporučuji, pokud vám to práce a finance dovolí, jeďte raději rovnou tam a ušetříte si zbytečné nervy…přístup k pacientkám udělá hodně.

Toto už píši s odstupem tří měsíců po prvním transferu, který bohužel nevyšel. Ani se nedivím, že se embryo po ,,citlivém´´ zákroku řezníka Holuba neuchytilo. Břicho mě šíleně bolelo více jak týden, nebyla jsem schopna se nadechnout do břicha, zvednout ruce, chodit (čtvrtý den mě na krátké procházce předháněly i babičky) a oblékání ani nemluvím, nesnesla jsem na břiše ani spodní prádlo. I teď mám pořád problém zvedat ruce, při sebemenší zátěži a při doteku mě pobolívá břicho v oblasti pupíku…..vzpomínka na pana doktora Holuba…..
Po prvním zážitku jsem měla neskutečný strach z druhého transferu, který jsem si už domluvila u pana doktora Sobka. To co trvalo Holubovi 25 minut a připomínalo mi to středověké mučení (nabodávání na kůl), zvládl Sobek za necelých 5 minut a bezbolestně. Nevěřila jsem, že jsem podstoupila stejný zákrok. Sice jsem na klinice čekala s manželem 5 hodin (2,5 hodiny v čekárně a zbytek na lůžku) a nikdo nám nebyl schopen říct, kdy asi půjdu na transfer, ale to mi v závěru vůbec nevadilo. Byla jsem schopna normálně fungovat doma, hýbat se, jíst,….Sobek sice také nemluvil a nic nevysvětlil (asi si hrají místní lékaři
na bobříka mlčení a pacientky na bobříka odvahy), ale jeho vyšetřování a přístup je velice citlivý. Během druhého pokusu jsem ze začátku ležela na vyšetřovně s dalšími pacientkami
po odběru vajíček a byla jsem překvapená, že se sestřička přišla na ně občas podívat a zeptala se, jak se cítí, pomohla jim vstát…..asi měla sestřička zrovna svůj lepší den.
Druhé embryjko se naštěstí ujalo a já jsem šťastná, že už na kliniku docházím jen na kontroly a ty už na dané klinice taky naštěstí končí. S manželem si chceme vyžádat po ukončení zdravotní dokumentaci a účty za služby a léky a přejdeme do jiného centra. Více žen mi potom doporučilo kliniku EuroFertil a pana doktora Tomáše Jaroše. Prý je velice empatický a vše předem vysvětlí.

To co jsme prožili ve Fertimedu, se snažím potlačit a zapomenout a už se jen těšit
na miminko. Chci jen, aby si ostatní ženy nemuseli něčím takovým projít, aby se nebály ozvat a říct svůj názor (jsme lidi a ne dobytek). Myslím, že hodně žen je aspoň zpočátku
jako já – vystrašená, musíte se smířit s tím, že k miminku nepřijdete přirozenou cestou a zkousnout IVF. Už jen toto je psychicky velice náročné, hodně z nás neví, co a jak bude probíhat, jestli má daný zákrok bolet, bojíme se ozvat, protože nám jde o hodně a máme strach, že když se ozveme, tak to dopadne ještě hůř. Já mám povahu takovou, že pokud mi lékař opakovaně dá najevo, že mnou pohrdá a při dotazech dělá ze mě imbecila, nezajímá ho, jak se cítím, tak se zatnu, držím pusu a doufám, že všechno dobře dopadne. Když nám jde
o hodně a nevíme, jaký je přístup jinde, jsme raději potichu a strpíme i nesnesitelné. A bohužel to nepochopí ani většina lidí z vašeho okolí…..i když se vám snaží pomoct a podpořit vás, pokud něco takového nezažili a nepodstoupili, neznají pocit, jaké to je, když zoufale toužíte po miminku a nedaří se vám otěhotnět. Podporu čekejte spíše u lidí, kteří si něčím takovým prošli, a nejen v této oblasti, kteří chápou váš postoj a proč tak jednáte. Myslete v této době hl. na sebe, nenechte se ještě více vystresovat svým okolím. Oni by měli stát za vámi a podpořit vás, ne vás soudit. V tomto procesu jste na prvním místě vy, vaše psychika a vaše miminko

A k názorům jiných žen, že po neúspěchu na 1 klinice přejdou na druhou kliniku a špiní tu první……já měla chuť odejít z Fertimedu hned po prvních návštěvách ještě před IVF (nesouvisí to tedy s neúspěšným IVF), když jsem ubrečená v bolestech pajdala z 1. IVFka, měla jsem v čekárně chuť zakřičet, ať raději všichni utečou. Ale na druhé straně dokáži i pozitivně ohodnotit příjemnější věci na klinice.
A 1 žena se rozčilovala, jestli jsme nějaké socky a závidíme peníze doktorům…nás 2 pokusy v rámci 1 IVF stály 62 000, což není málo peněz, ale nelituji jich, protože nám to vyšlo a těšíme se z těhotenství. Ale chápu ženy, které si to nemůžou dovolit, jednají s nimi jak s hovězím a ještě se nedočkají výsledků. Po pravdě mi přijde trapné platit na soukromé klinice 30 korun jen za objednání, 270 za UZ,100 za fotku mrňouska (ve FN a u svého lékaře jsem neplazila nic),…..i když toto jsou malé částky, postupně se všechno načítá.
25. čer ve 22:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek