• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Institut reprodukční medicíny, Plzeň. Máte zkušenost?

9. dubna 2014 
Ahojky :wink: Tetes,máš krásnou koupelnu :wink: ještě k těm chlapům...byli jsme minulý týden vybírat dlaždičky do koupelny ,já určitou představu měla ale jak už jsem psala jsem Váha ,takže neskutečný dilema -modrá nebo oranžová :grinning: říkám manželovi tak mi porad! A on -já nevím ,mě je to jedno ,vyber si co chceš ,no to je na zabití,já jsem nerozhodná a on mi neporadí! :grinning: Ukazuju mu v časákách co by se mi líbilo,třeba do obýváku ,zase to samý.mě je to jedno,jak myslíš :grinning: Takže je to všechno podle mě ,protože on tyhle věci prostě neřeší a a pak když nás někdo vidí v "akci" tak si všichni myslí jakej je podpantoflák,že všechno diriguju já! Je schopnej tvořit počítavý programy ale na čem budeme sedět ,je mu jedno :grinning: A když vidím ten jeho otrávenej výraz v obchodě ,tak rezignuju a jedu nakupovat sama :wink:
Ale abych jen nehanila,tak u nás doma luxuje manžel,já lux nemusím :grinning:
20. únor 2008 ve 12:04  • Odpověz  • To se mi líbí
A Evi jak to vypadá,už jsi zkoušela testík?
20. únor 2008 ve 12:16  • Odpověz  • To se mi líbí
Kropi, jj, zkoušela - pochopitelně neg., takže se jen modlím, abych už dostala MS, jinak mi vyjde ovu na víkend a mně už fakt jebne! :angry:
My když jsme vybírali koupelnu, tak manžel řešil každej proužek a ještě donutil zedníky sundat půlku obložení, prot. vodováhou zjistil, že to mají křivý!! Tak takhle my si žijeme! :grinning:
20. únor 2008 v 15:51  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj všem, teprve včera jsem objevila tuto diskuzi, takže mi trvalo, než jsem ji přelouskala. Také jsem chodila do Institutu - naštěstí jsem byla nakonec úspešná, ale vůbec to nebyla lehká cesta. Léčila jsem se tam prakticky od založení centra do minulého roku. Mám s nimi mnoho a mnoho zkušeností - stejně tak jako s celým problémem nedaření se doma, po ET, potrácením, hyperstimulák, chybné diagnózy, cvičení Mojžíšové, psycholog, hypnóza, bylinky, Hradecký :confounded:, Krmíčková :slight_smile: ,Ulčová :unamused: :slight_smile: týdny po nemocnicích, operace, hematomy, trombofilka... Ale jak říkám, byla jsem úspěšná a to je pro mě jediné podstatné :wink: (teda teď už jo). Prostě vše možné i nemožné. :sweat_smile: :slight_smile: Kdyby některá z vás měla zájem, určitě se o své zkušenosti poradím. Stačí dát vědět. Mohla bych napsat i celý svůj příběh (třeba to někomu pomůže, co já vím), ale to bude asi hoooooooodně dlouhé povídání, takže to raději pošlu soukromě. Zdravím všechny snažilky, těhulky a vůbec pisatelky. Držím moc a moc palce, protože jsem přesvědčená, že se to nakonec každé povede. Sama jsem toho důkazem. Už jsem na svojí osobu slyšela i to, že nikdy nebudu mít vlasní děti a když náhodou otěhotním, nedonosím... Blbost!!!!!!! Zrovna teď se mi tu rozkřikují má dvojčátka :slight_smile: Tak hodně zdaru!!!!!
20. únor 2008 v 16:26  • Odpověz  • To se mi líbí
Evi,no to ti nezávidím,ty chceš zkusit ještě jednu inseminaci ,vid?

Ahojky Mikiro :wink: další úspěšná maminka z Institutu,zrovna to potřebujeme slyšet ,že se to někomu povedlo a počítej s tím že se na tebe sesype vlna dotazů aspon ode mne určitě :wink: už tady máme Sarušku a ted jsi přišla ty! Paráda! :wink:

Můžu se zeptat kolik je ti let? A máš kluky nebo děvčátka? Taky jsi měla trombofilii,koukám,já jdu na konzultaci a pro výsledky 6.3.tak jsem zvědavá jak to dopadne. Jak máš starý miminka? Já ti to říkala,že budu mít spoustu dotazů :wink:
20. únor 2008 v 18:16  • Odpověz  • To se mi líbí
Ještě k Evině ,s tím obložením to u nás nehrozí i kdyby to nalepili naruby,tak si manžel toho ani nevšimne a ještě se bude divit proč se rozčiluju :grinning:
20. únor 2008 v 18:18  • Odpověz  • To se mi líbí
Kropinko: :grinning: :grinning: :grinning:
Mikiro: děkujeme za příspěvek, já tedy nevím, záleží to na Tobě, zda se Ti to nechce psát sem, ale jinak si myslím, že bychom si to určitě všechny rády přečetly, reagovaly na to společně a dalo nám to naději a pozvedlo náladu, takže kdyby Ti to nevadilo, tak klíďo sem anebo jsem první zájemce od IP. :slight_smile:
20. únor 2008 v 18:28  • Odpověz  • To se mi líbí
Jeee Mikiro :dizzy_face: :slight_smile: , šup sem s tim!!!!!! To je nádhera, já teď potřebuju slyšet i sebemenší pozitiva. Koukám, že jsme na tom asi podobně...copak ti zjistili na imunologii?

Evi, to je mi líto, že to nedopadlo, ale hlavu vzhůru, hned v dalším cyklu to může vyjít, ne? :wink:
20. únor 2008 v 18:43  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky, tak já uspim děti a budu postupně psát. Je to ale fakt děsně dlouhý, takže mějte trpělivost. A nebo nejdřív zodpovím dotazy. Jak chcete. Je mi necelých 27, mám roční jednovaječné kluky. Jelikož jejich termíny na UZ neodpovídaly Et, asi jsme si je udělali doma :wink: Nevím. Tak cca v 8 hodin nastoupím povídání, ju?
20. únor 2008 v 18:49  • Odpověz  • To se mi líbí
Budeme se těšit, bude to pro nás jako pohádka na dobrou noc s hezkým koncem a plná napětí :slight_smile:
20. únor 2008 v 18:55  • Odpověz  • To se mi líbí
Já už jsem úplně napnutá! Jsi fakt hodná, žes nám sem napsala, Mikir! :slight_smile:
20. únor 2008 v 19:10  • Odpověz  • To se mi líbí
Jeee,já nemůžu tady sedět,manžel chce večer k PC :angry: ale všechno poctivě dočtu! A moc se těším!
20. únor 2008 v 19:16  • Odpověz  • To se mi líbí
Já si to asi taky přečtu až zítra, jsem nějaká zmožená - uvidím, jak vydržím... Tak kdybysme se už "nesešly", tak dobrou, Kropi! :slight_smile:
20. únor 2008 v 19:32  • Odpověz  • To se mi líbí
Evi ,dobrou :wink:
20. únor 2008 v 19:36  • Odpověz  • To se mi líbí
Už jsem tu. Děti sice ještě nespí, ale ať si tatínek užije :slight_smile: Já jsem takový potrhlouš, takže jsem začala plánovat mimčo prakticky ve 20 letech. Jenže se pořád nedařilo, měla jsem stresy ve škole, takže ovulace dost pokulhávala, tak jsem to nějak neřešila - až do cca 22. Jelikož ovulace a tím i MS obcházely mou osobu obloukem, začala jsem panikařit,a utíkala jsem k doktorovi. Ten mi dal clostilbegyt (už ani nevím, jestli to píšu správně) a duphaston a za půl roku mi přijďte říct, že jste těhotná. Jak snadné, že? Jenže těhotná jsem nějak nebyla, doktor jen krčil rameny, tak jsem vyrazila do Institutu. Tam mi rovnou od stolu řekli, že mi nabídnou IVF. Doktor mi to řekl ještě před jakýmkoliv vyšetřením. A nebo že mi udělají IUI, ale to není spolehlivý, tak proč ztrácet čas, stejně neovulujete,tak co. A že je možný, že mám polycystické vaječníky (pcos). No, koukala jsem jako tele na nový vrata, úplně vyděšená, manžel taky, ale oba jsme tak nějak měli pocit, že jsme udělali dobře, že jsme sem šli, všichni vypadali jako děsní odborníci... Pan doktor udělal sono (samoržejmě - pcos :slight_smile: ) a objevil jako bonus cystu, která byla údajně následkem dlouhodobého používání clostilbegytu. Tomu bych i věřila, protože co jsem ten sajrajt brala, bolelo mi v podbřišku přesně tam, kde měla cysta být. Jenže, milé dámy, jsem přecitlivělá hysterka. Podle pana doktora cysta přece nemůže bolet! Tak jsem zase sklapla, podepsala papíry, že chci teda jako to IVF (moc jsem teda netušila, co že to obnáší, ale co bych kvůli těhotenství neudělala), v hlavě mi strašil nějaký syndrom, který mi může zvětšit vaječníky, pak také můžu mít mimoděložní těhotenství, nebo dvojčata. To měla být jediná rizika, ovšem všechna pod hranicí 1%. Nechala jsem si nabrat krev a objednala se na punkci cysty. ZA 14 dní byly výsledky - já mám prý něco lehce rozhozené (co to je, to mi zůstalo utajeno), manžel má špatné spermie a vůbec, IVF je nutnost, tak přijďte.
20. únor 2008 ve 20:20  • Odpověz  • To se mi líbí
Celý koloběh injekcí, léků a UZ asi popisovat nemusím. Najednou tu byl den D a s ním odběr vajíček. Byla jsem nervózní, břicho jako balón... Trochu mě oblbi a hurá na to. Pamatuji si jen, že to děsně bolelo, prosila jsem doktora ještě o nějaké léky, ale opět jsem se dozvěděla, že jsem přehnaně hysterická, pak už si toho moc nepamatuju - jen to, že mi někdo držel za ruku a já si oblíkala kalhotky a děsně mi bolelo v podbřišku, zádech i v pochvě. Pak mi táhli pořád za tu ruku někam do jiného pokoje, kde jsem si lehla, dostala kapačku a pak zase nic nevím. Vzbudil mě až manžel a děsně se divil, že u mě nikdo není. Chvíli jsem ještě ležela, pak přišla sestra a šupky domů. Jenže to asi nebylo nejlepší řešení. Dělalo se mi zle, břicho děsně nateklo a bolelo. Dostala jsém křeče a třeslavku. Manžel se mě snažil rychle odvézt tehdy ještě na Slovany, ale já jsem ležela v kozelci a nedokázala jsem se narovnat, natož oblíct. Vůbec netuším, jak jsem se na ty Slovany dostala. Tam měla zrovna službu doc. Ulčová. prohlédla mě, nechala udělat sono a aniž by mi cokoliv přiblížila, nechala mě hospitalizovat. Až díky manželovo známostem jsem se za 3dny!!! dozvěděla, že mám hyperstimulační syndrom. Přesto však proběhl transfer!!!
20. únor 2008 ve 20:30  • Odpověz  • To se mi líbí
Mikir, zatím to zní dost děsivě... Úplně se bojím zeptat, kdo byl Tvůj dr. v Institutu??!?
20. únor 2008 ve 20:33  • Odpověz  • To se mi líbí
Nebojte, nakonec to není tak děsivé :slight_smile: Jo, omlouvám se za překlepy, odbíhám k dětem a navíc nejsem moc dobrá v psaní na PC... :frowning2: K tomu doktorovi... Já to radši odtajním později,ju? Tak ten transfer - přenášely se2 embr. údajně vynikající kvality (zapomněla jsem dodat, že ze mě "bylo" 30 oocytů, 29 zdravých, 27 oplodněných). Byla jsem nadšená a měla jsem jakousi vnitřní jistotu, že to vyjde. Vyšlo... Měla jsem opět bolesti v podbřišku, tak jsem šla raději na kontrolu. Dr. mi řekl, že je jeětě brzo cokoliv hodnotit, ale že se zdá, že to možná vyšlo, že se v děloze jako by něco naznačuje. Jo, a bolest prý mít nemůžu, není z čeho - vše už je v normě... Pozitivní těhotenský test jsem měla, ale tak nějak divně - jeden jo, druhý ne, tak jsem šla na krev. Ale když přece na tom sonu něco bylo, tak co, že jo? Klídek. jenže buď doktor koukal blbě, nebo se něco nepovedlo. HCg nula :astonished: To byla rána. 3dny v kuse jsem probrečela. A to nemluvím o tom, když jsem doktorovi volala pro výsledek testu, řekl, že se tak moc neděje, že to příště vyjde a papa. No, manžel tam vlítnul, pan doktor trval na svém, tak jsem si vydupala přeřazení k dr. Krmíčkové (tehdy ještě Suché). Ta mi vše vysvětlila, naznačila možnosti a domluvila termín KETu. Nějak to ze mě spadlo, počkala jsem ještě jednu MS a hup na KET. A světe div se, byla jsem těhule! Ale já nemůžu mít nic jednoduchý - opět se objevila cysta a bolesti, takže jsem musela jen ležet. Věděla jsem, že čekám jen jedno mimi, ale musela jsem čekat na srdeční akci. Den před kontrolnímUZ jsem se vzbudila v louži krve... Takže zase na Slovany.... Řekli mi, že potrácím, že objednají rovnou sál. Pak se pan dktor zamyslel (byl takový mladíček, moc jsem mu nevěřila) a vzal mě na Uz. Jeho slova nikdy nezpomenu: Jé, ono to ještě žije, tak počkáme. Naštěstí radost ze srdeční akce miminka byla větší než hrůza z toho, jak to řekl. No, měla jsem hematom, tekla ze mě krev a děsný cucky. Pak se to umoudřilo a já ležela v klídku už jen na udržení. V rámci klasické nemocniční kontroly jsem šla na Uz a další pan doktor mi řekl: je to blbý, umřelo to. Chtěla jsem vidět na vlastní oči, že mému miminku už srdíčko netepe (opět jsem pominula formu sdělení), ale doktor mi to odmítl ukázat, přizval si kolegu, který řekl, jo, to vyčisti, to vypadá na zamlklý potrat a bylo vyřešeno. Upozorňuju, že jsem ležela na 9lůžáku a všechny ostatní dámy byly těhotné. Když jsem se vrátila na pokoj a oznámila jim svoji tragédii, ty blbky si začali hladit břicha a mluvit na svý děti, že jsou jako rádi, že JEJICH děti jsou Ok. A aby to nebyl tak fádní, jak se vraceli z UZ, všechny přede mnou řešili, že se ptali doktora na srdeční akce a že je mají všechny v pořádku. Ubrečená jsem běžela na sesternu, ať mě dají pryč, jenže mi poslali zpátky na pokoj, že už to vydržím a na uklidnění mi taky nemůžou nic dát, protože mi to doktor nenapsal do karty. Ta noc do revize byla děsná. Vůbec jsem nespala, jen brečela. Ke všemu jme měly pokoj pod porodním sálem a tu noc tam nějaká paní rodila opravdu hodně nahlas... Hrůza. ještě teď je mi hrozně, když to píšu.
20. únor 2008 ve 21:03  • Odpověz  • To se mi líbí
Zkusila bych hádat, ale raději dneska ne......
20. únor 2008 ve 21:03  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Mikir, určitě to dopiš, ať se dočkáme toho happyendu ještě před spaním :wink:
20. únor 2008 ve 21:04  • Odpověz  • To se mi líbí
Tetesko, radši to jméno ještě neříkej, ale takový je tam jen jeden..... :frowning2: Bohudík
Samotná revize byla jakž takž, jen zase ten pokoj s těhulema... V tu chvíli jsem jim přála děsný věci... Nejhorčí bylo, když jsem se při raní vizitě ptala doktora (shodou okolností měl službu ten z Institutu), co bude dál, v podstatě mi vůbec nedokázal odpovědět. Chtěla jsem jít domů již druhý den odpoledne po výkonu, ale to mi bylo zakázáno. Vyloženě mě vykopli až další den ráno s tím, že potřebují moje místo. když jsem řekla, že nemám odvoz, sestra mi poradila, ať jedu tramvají.... Dobrá věc po potratu, ještě když jsem slušně krvácela, že? No, tak jsem si sedla před nemocnici a čekala, až pro mě rodina přijede.
Ty týdny po potratu byly docela hnusný, přerušila jsem školu, Vánoce na krku a všichni děsně chytrý řeči, jestli neplánuju dítě (nikdo - kromě manžela, a teď vás - neví, co jsem zažila, všechno úzkostlivě tajím - je to můj způsob vyrovnání se s tím).
Nějak jsem to přežila a podstoupila bez dalších vyšetřeních (občas se to přece stane, ne?) další transfer - KET. A zase pozitivní! jenže já nemám nic lehké, jak jsem psala, takže zase cysta a ještě ke všemu podivná bolest žil v lýtkách. Jelikoř jsem celou dobu upozorňovala na to, že máme v rodině trombofilní stavy, čekala jsem nějaké vyšetření, ale ono nic. Až teď, když mě bolely ty nohy, paní doktorka Krmíčková pro jistotu nasadila fraxiparine a udělala testa na trombofilní mutace. No jasně, že tam ta potvora byla a rovnou v homozygotním stavu. jenže než se stačilo cokoliv dořešit, zase ta šílená kaluž krve. Jenže teď to bylo horší. Na Uz nabyla akce, ale zato náznak počínajícího potratu. Takže zase nemocnice. jenže už jsem měla děsný bolesti - přesně rakový, jako jsou popisovaný při porodu. A fakt že to docela bolelo. Najdnou jsem měla pocit, že prostě musím zatlačit. Vstala jsem a šla na WC. jenže jen co jsem si sundala kalhotky, vypadlo mi mimčo do ruky. Asi jsem musela být v šoku, protože jsem to držela v těch rukách, krev mi tekla po nohou a já si to s úsměvem!!! štrádovala na sesternu, že už to mám za sebou. A víte, co bylo nejblbější, manžel byl přímo u toho. Ale byl děsně silnej a nedal to moc znát. Moc mi podpožil, dokonce zůstal v nemocnici, dokud mi neudělali revizi. Jo, a ještě jedna perlička personálu - respektive zřízence: A paní, ono to z vás vypadlo? A kde je ten VZOREK? Ježíši jakej vzorek???? To bylo moje druhý dítě. Moje štěstí, naděje, všechno! Vzorek... I tak se tomu nechá říkat.
20. únor 2008 ve 21:21  • Odpověz  • To se mi líbí
Jsem napnutá jak kšandy, bez dočtení neusnu a zaspím do práce a to si Mikiro nemůžeš vzít na svědomí :grinning:
20. únor 2008 ve 21:21  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak já už se dnes konce nedočkám... Tak dobrou holky!!! :slight_smile:
20. únor 2008 ve 21:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Evi: :grinning: :grinning: :grinning: ty už chodíš spát asi 2 hodiny. Hezké sny.
20. únor 2008 ve 21:39  • Odpověz  • To se mi líbí
No, to už jsem byla ale nějak na dně. Cestou z nemocnice jsem děsně vynadala manželovi (bylo docela těžký nechat si to pro sebe. Manžílku, promiň!), pak jsem brečela, zase mu vynadala, posílala ho pryč atd.,ale nakonec jsme to oba ustáli a řekla bych, že nás to sblížilo. tentokrát jsem ale zahájila v institutu tvrdou akci. Na hematologii mi řekli, že mi nic není, že ze mě institut tahá peníze, že zakopaný pes asi nebude tam, kde mi gyndaři řekli. Sice prý mám trombofilku, ale drží se ve skvělých úrovních, takže mám pátrat v imunologii, nebo jinde. Na imunologii nic nenašli - prý jen malou dělohu = asi nedonosím dítě, ale zase manželovo spermiogram doc. Ulčovou velmi mile potěšit - prý jeden z nejlepších. Takže pátrání na mrtvém bodě. Vlastně mě objektivně zlobila jen opakovaná cysta. TAkže jsem se domluvila s mým zaltíčkem dr. Krmíčkovou, že si pojedu uddychnout k moři a pak uděláme laparku. A ejhle, najendou byl problém odhalen. Sice jsem měla trošku PCOS, ale hlavně něco na děloze. To se odstranilo a čekalo se, jak se bude doma dařit :wink: Já jsem na to ale najednou nespěchala. Začala jsem cvičit Mojžíšku pod odborným dohledem paní Chalupské, vyrazila jsem za psychologem, který v rámci terapie zkusil i hypnózu. Dodělala jsem si VŠ a byla jsem tak nějak v pohodě. A víte, co se stalo? Po letech léčení jsem zase začala sama ovulovat - sice nepravidelně, ale přece. Pak jsme vyrazili na hory oslavovat mé sátnice. jenže cca 14 dní po návratu z hor mi bylo pekelně blbě a zase ta bolest v podbřišku (cystu už mi nechali, protože se pořád dotvářela i po operaci). Šla jsem tedy v doprovodu manžela na sono. Dr. prohlíží, blbě se tváří (zapomněla jsem napsat, že jsem tušila, o co se jedná, protože jsem měla pozitivní test) a najednou povídá: Jsou to jednovaječný dvojčata!Ale to je ve vašem případě velká komplikace. Měla jsem navíc monochoriati monoamniati = nejhorří varianta. Tohle už můžu zestručnit - donosila jsem je do necelého 35.tt - víc nešlo, protože byli moc velcí a moje malá děloha to nepojímala. Po porodu měli každý 3kg!!! No, teď jsem šťastná mamina a dokonce mám téměř pravidelně ovulaci (klepu, kam se dá, abych to nezakřikla). Takže, milé dívčiny, sand jsem to ve stručnosti popsala. Předpokládám, že detaily ze mě "vytaháte" průběžně :slight_smile:
20. únor 2008 ve 21:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Mikiro: teď mi teda naprosto došli slova, husí kůže, slzy v očí a úsměv na tváři...... Já teď z Tebe nic vytahovat nebudu, tohle si fakt musím nechat uležet. Jen teď vím, že to mé nadávání, když čekám ms, je úplná prkotina, když si stěžuju, jak mi to štve......Prostě najednou nic není ztracené......
A hlavně strašně moc děkuji za důvěru to sem všechno napsat. Děkuji. Dobrou noc.
20. únor 2008 ve 21:49  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Mikiro, to sis teda užila! Takže jestli to správně chápu, podařilo se to přirozeně? A ten tajemný doktor je pan Všechnyvímekdo? :grinning:
20. únor 2008 ve 21:50  • Odpověz  • To se mi líbí
Ano, pak doktor je ten, jehož jméno nesmíme vyslovovat :grinning: Ale nadavno jsem ho potkala a děsně se na mě culil...
Jinak si buďte jisté, že opravdu nikdy nic není ztraceno!!! Dr. Chaloupka, co mě operovat, říkal, že žádná ženská nezůstane bez dítěte, že dnes už se dá řešit všechno. Toho jsem se celou dobu držela a vlastně ještě držím. No, a to, že všechno špatný je pro něco dobrý, to je moje vyznání :slight_smile: Až když jsem se na všechno vykašlala, vyšlot to samo. Ale jestli můžu něčemu a někomu připsat nejvíc zásluh, tak je to dr. Krmíčková a paní Chalupská. Myslím, že ta Mojžíška mi pomohla hodně moc. Vlastně až s tím cvičením se mi dost věcí srovnalo, MS mám bez bolestí a s ovulací. Kamarádky také nemohla mít mimčo, chodila cvičit se mnou a naše děti jsou teď stejně staré :grinning: Fakt, že to cvičení můžu jen doporučit!!!
20. únor 2008 ve 21:57  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
K paní Chalupské nás tady taky většina chodí. Já u ní byla zrovna dnes, je hrozně fajn. Mikiro, díky za to, cos napsala. Ani nevíš, jak takové příběhy potřebujeme číst! Muselo Tě to stát spoustu času a asi to nebylo úplně příjemný vzpomínat na tak vypjatý situace v životě... Ještě jednou díky a dobrou noc!
20. únor 2008 ve 22:01  • Odpověz  • To se mi líbí
Není zač. Ono to vypovídání a utřídění si myšlenek je docela osvobozující. Jsem ráda, že to někoho zajímalo a je moc dobře, že tu paní Chalupskou navštěvujete! Dobrou!
20. únor 2008 ve 22:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek