• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vnitřní boj s IVF, měly jste podobné pochybnosti?

3. listopadu 2014 
Mám doma všechno injekce na 1. IVF a od té doby se mi do něj vůbec nechce. Najednou přemýšlím jestli tohle chci teď hned podstoupit apod. Možná na mne bylo všechno rychle. V prosinci jsem šla na první vyšetření a po měsíci mi po profuku vejcovodů řekli, že to vypadá oboustranou neprůchodnost a tedy rovnou IVF. Měl jste také někdo podobné pochybnosti?
15. únor 2014 v 19:13  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rychlé to je, ja to prožila dvakrát - ale otázka je jestli to miminko teda chces nebo ne? Jestli jo tak nevím proc se bát :slight_smile: neboj se neboli to a je to cesta s krásným koncem :slight_smile:
15. únor 2014 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
neměla, žádné pochybnosti. Miminko jsem moc chtěla, a když nepřicházelo normálně, IVF bylo na snadě. Je to jen o tom, zda nyní chceš být maminka nebo ještě ne.
15. únor 2014 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Uklidnim te,ja pred IUI sedela v kanclu,v ruce mobil,ze to odreknu a to jsem uz stara breca..nastesti jsem to neudelala a mame doma rostaka na prvni dobrou. Pokud se na mimco citis,mas oporu alespon v partnerovi,tak jdi do toho:wink:
15. únor 2014 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky my jsme podstoupili cykly dva. Je to jako na horske draze, jednou doufas a veris pak se to nezdari a ty jsi hrozne smutna a tehdy poznas jak moc o mimiska stojis. Ale jestli se ptas, zda je clovek rozhodly a bez pochyb, tak to je asi blbost. Nebo aspon ja pochybnosti mela a mam porad. Jaka budu mama? Jak to zvladnu, hlavne zodpovednost. Pak nam, ale rekli, ze cekame dvojcatka. Zduraznuji ze, po zavedeni jednoho embria. A ja se cele tehotenstbi ujistovala, ze to zvladnu, pak vykoukli na svet a ja vedela, ze budu delat vse proto abych jim byla tou nejlepsi mamou. To ale poznas jen kdyz pujdes do toho, protoze jak psala maminka prede mnou je to ten nejnadhernejsi konec jaky muze byt. :slight_smile:
15. únor 2014 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Měla jsem pochybnosti, obrovské. Tak nějak tušení, že to skoční průšvihem. A taky že jo... :frowning2: Průšvih je slabý slovo. Přesně v té fázi, ve které jsi byla Ty. Léky už doma, miminko jsem strašně chtěla, ale něco ve mně říkalo, že to není dobrý nápad. A taky jsem tam šla s diagnózou podobnou Tvé - jen s tím rozdílem, že jsem jeden vejcovod neměla a u druhého se neprůchodnost jen předpokládala, vyšetření jsme nedělali. Po tom velikém průšvihu s IVF jsem pak 2x přirozeně otěhotněla, takže jsem si za to pak dost nadávala, naštěstí snad všechno dobře dopadne a nakonec jsme se stejně dostali na počet dětí, které jsme vždycky chtěli (3), ale mohla jsem si hodně starostí odpustit - viz. můj článek v blogu. Tím vůbec nechci strašit, já jsem byla opravdu výjimka výjimek, ale moje intuice mi už hodněkrát napověděla a nikdy se moc nespletla...
15. únor 2014 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@luho2012 Ahoj, nevím jestli tě to uklidní, ale u nás to proběhlo ještě rychleji. První návštěva v CARU byl jen ústní pohovor, založení karty. Druhá návštěva: já ultrazvuk, manžel spermiogram. A už z týhle druhý návštěvy jsem si odvážela tašku léků na stimulaci. No a povedlo se napoprvé :wink: synovi je už 18 měsíců, zbyly nám 4 zamražená embrijka, na podzim chceme zkusit KET. Držím pěsti ať to také vyjde :wink:
15. únor 2014 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Byla jsem na tom podobně, chápu tě! A to jsme čekali 4,5 roku, než jsme do IVF šli...Po píchnutí injekcí jsem si i někdy pobrečela lítostí, že jsme to "dopracovali" až sem...IVF nám nakonec nevyšlo, do druhého se nám moc nechtělo, rozhodli jsme se, že do něj půjdeme až za cca 5 měsíců a že to bude naše poslední IVF a já jsem mezitím otěhotněla přirozeně :wink:. Držím palce, pochybnosti jsou normální :wink:.
15. únor 2014 ve 22:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@consti Koukám, že nejenom u mě se dějou zázraky! :slight_smile:
15. únor 2014 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@luho2012
Měla jsem to takhle: tři roky marná snaha otěhotnět, doktorka mi na několik cyklů nasadila Clostilbegyt, nicméně ani to nepomohlo, takže mě poslala do CAR. Žádná speciální vyšetření mi nedělali, prostě hned navrhli IUI a nebo kdybych prý chtěla tak rovnou IVF. Mě to zaskočilo, myslela jsem že budou zjišťovat příčinu.... Psychicky jsem se s tím nesrovnala a už jsem se tam nevrátila. Pak jsem si našla jiného partnera a otěhotněla jsem hned druhý cyklus a druhé těhu bylo neplánované za plného kojení (jednou jsme si nedali pozor). Ještě že jsem dala na svůj vnitřní hlas, zbytečně bych tělo zatěžovala vším možným, a vůbec na mě ten CAR neudělal dobrý dojem. Prostě jsem čekala, že se bude zjišťovat proč nemůžu otěhotnět, mezitím se s tou asistovanou reprodukcí nějak vnitřně vyrovnám a tak... Já snad na tvém místě bych si v hlavě utřídila jak to mám ve vztahu, hodně bych s partnerem o tomhle všem mluvila (jak on se s tímhle způsobem početí dítěte vyrovnává), zkusila bych to třeba o měsíc dva odložit celé to IVF, jestli teda s tím nebudou mít v CARu problém, aby sis to mezitím ujasnila a v hlavě srovnala. Ještě ten věk nemáš tak špatný že by to chvilku nemohlo počkat, mě bylo ještě o něco víc když jsem do CARu šla. Nakonec jsem otěhotněla až ve 33 (protože jsem si na nějakou dobu dala pauzu, než se vyřešil ten vztah). Fakt chápu jak ti je....
15. únor 2014 ve 23:31  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenicka07 Leni, nebyla jsi nááááhodou v ARTu v ČB? To je jen továrna na peníze. Tam "naordinují" IVF každému aniž by se obtěžovali zjišťovat, proč se vlastně nedaří. Kamarádka takhle přišla o 2 pokusy a až v jiném centru jí napřed poslali na laparoskopii, kde se zjistilo, že má těžkou endometriózu. U další kamarádky také až v druhém centru zjistili, že je chyba jen ve štítné žláze, všechno spravila tabletka Euthyroxu a přirozeně otěhotněla hned po měsíci... V ARTu absolvovala také dva pokusy - bez jakýchkoliv vyšetření. Dva roky se nedařilo - tak na co čekat, přece IVF je výborným řešením, že? Nebo je takových center víc? Tohle v ČB mi přijde opravdu extrémní... :frowning2:
16. únor 2014 v 00:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mozna vnitrne citis,ze to neni pravda (podle toho,co pises,tak ti to nerekli zrovna dostatecne presvedcive), tak si muzes jeste chvili vydechnout a zkusit to pozdeji, az si tim budes opravdu jista.Jestli te vylozene netlaci cas,tak se k tomu muzes vratit "kdykoliv". Hodne stesti.
16. únor 2014 v 07:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@frufrunka Nebyl to ART, byl to Sanus. Možná jsem jediná kdo si stěžuje na ně, ale prý důvodem proč nedělat vyšetření a nezkoumat příčiny, byl můj vyšší věk (30 let). Když jsem řekla že bych chtěla vědět, co mi teda je, tak doktor řekl že to neví a ani ho to nezajímá, jestli dítě chci, tak ať podstoupím IUI nebo radši rovnou IVF. Že se taky jiným odborníkům neplete do jejich řemesla. Jediné, co udělali, byl hormonální profil a jediné co bylo blbě byl zvýšený testosteron. Když jsem ho upozorňovala, že si myslím že problém je v hodně krátké luteální fázi (5 dní), tak na to nereagoval, a nebyl schopen mi vysvětlit, jak můžu otěhotnět s takovým cyklem. Že prý léky ten cyklus srovnají. Předtím jsem měla clostík a utrogestan, cyklus sice OK, ale těhotenství nikde. Takže nulová komunikace, nulová ochota, přitom si myslím že nejsem rejpavej člověk a spokojím se s poměrně stručným vysvětlením. Ale tohle mi teda přišlo hnusné a šla jsem hned pryč.
16. únor 2014 v 17:38  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenicka07 Tak ti by si s ARTem mohli podat ruce... Prostě oni to vidí tak, že jakmile někdo vejde, tak jen proto, aby sypal peníze a podstupoval IVF - protože na tom se přeci hezky bohatne, že? Je úplně jedno, že co žena, to jiný případ, to jiná diagnóza... Prostě vnutit IVF a případné jiné problémy ať si řeší jinde. Smutné, hodně smutné, bohužel je to dnes čím dál častější trend, protože neplodnosti přibývá a je z toho zlatý důl... :frowning2:
16. únor 2014 v 18:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Děkuji všem za podporu. :slight_smile: Připadala jsem si na jednu stranu divně, když každý řeší kde, kolik, jak a já do toho najednou nemám vůbec chuť. Dnes jsem volala do CAR a posunula si termín. Sestřička říkala, že k tomu člověk musí vnitřně dospět a ať se ozvu až budu chtít.
17. únor 2014 ve 21:49  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
My jsme na ivf šli až rok poté, co jsme se dozvěděli v CAR, že to normálně s nejvyšší pravděpodobností nepůjde. Taky jsme k tomu museli dospět. Mezitím nám udělali všechna vyšetření, chodila jsem k psycholožce v CAR, abych se s tím srovnala... Pak když se nám narodilo nedonošené miminko, hned mě napadlo, jestli to neni daň za to, že jsme přírodu obešli, když nám mimi normálně nejde mít... Ale dopadlo to dobře. :slight_smile:
19. únor 2014 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luho2012 Já jsem tedy IVF řešit (naštěstí) nemusela, ale viděla jsem v TV reportáž o tom, že ta hormonální nálož se může podílet na vzniku rakovinu prsu ( viz případ Anny K.)
A proto bych vzala do úvahy i toto hledisko a podstoupila to, jen pokud už by opravdu nebyla jiná možnost.
Ono kolikrát ženě řeknou doktoři, že nemůže otěhotnět a pak hups ho.
19. únor 2014 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Doplňuji svůj zakládající příspěvek. Pokud máte některá pochybnosti ohledně IVF, tak dejte na svoji intuici. S diagnózou neprůchodné vejcovody, PCO a horším spermiogramem jsem na konci 3.měsíce těhotenství bez IVF. Teď doufám, aby vše dopadlo do zdárného konce. :wink:
2. lis 2014 ve 21:13  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@luho2012 souhlasim, na intuici je dobre se spolehnout. Ja na ivf byla - snazili jsme se dva roky, potom zjistili, ze ma manzel spatny spermiogram, ja jsem zdrava.. V tu chvili jsem nepochybovala, uz nebylo na co cekat. Bylo to tezky, psychicky i fyzicky, ale bez ivf bych dnes tezko mela s mym muzem deti. Takze diky bohu za to...
2. lis 2014 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já se nejdřív hroutila z toho, že to pořád nejde a teď co jsem registrovaná v CAR mám taky občas dotazy, zda to všechno mám zapotřebí a zda by nebylo jednodušší se na to všechno vykašlat a zařídit si život bez dětí a zda na to v mém věku vůbec mám, jak to budu zvládat, jestli budu dobrá máma a podobně. Ale nějaký ten hlásek mi vždycky řekne, že minimálně zatím zjistím, zda jsem zdravá a že to smysl přece má (synovci a neteře jsou super) a hormonální zátež zatím nulová. Protože nejdřív všemožná vyšetření, zda se vůbec může udělat IUI (do té chceme jít první - snad bez hormonů) a žádanky na kupu dalších, které chtějí před případným IVF. Minimálně teď už víme, že jsme oba zdraví a tudíž i je šance na přirozené resp. při IUI. Na druhou stranu jsem trošku i počítala s tím, že to IUI by mohlo být hnedka když jsme tam byli poprvé - a zatím jsem jen po měsíci zjistila, že mám ovulaci nejspíše někde kolem 10. dne cyklu a to ještě díky neuvěřitelné haluzi, že jsem byla náhodou u své gynekoložky hned po skončení MS.
3. lis 2014 ve 22:51  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek