Jak jste vybíraly jméno pro miminko?

Už od malička se mi líbila jména Eliška nebo Dominik. Když jsme s přítelem zjistili, že jsem těhotná, tak vzal kalendář a říkal, že to bude buď Marek nebo Justýna. 🙂 Na genetice nám potvrdili HOLČIČKU 😀 . Přítel byl v sedmém nebi a říkal, že to bylo jeho tajné přání, těšil se, že jí bude říkat Týnko 🙂 A ejhle, mně to teda vůbec nešlo přes pusu a uši 😖 Tak jsme zvolili kompromis - "po něm" je to holka a "po mně" je to Eliška, která měla včera 10 měsíců 🙂

Měli jsme s manželem jasno v tom, že naše dítě bude mít originální jmné, nechtěli jsme, aby se jmenoval ,,po někom" . Když jsme se dozvěděli, že čekáme syna, udělali jsme výběrové řízení a zbyly nám dvě jména- Šimon a Štěpán. Nemohli jsme se rozhodnout, tak jsme losovali. Když jsme vytáhli Šimona, bylo nám jasné, že to pravé jméno je Štěpán. A tak je náš synek originální, úžasný a náš- Štěpánek!

Hned jsem zavrhla dědění jména po nás.. takže dva stejné kalendáře a oba jsme vyškrtáváli... Z toho, co zůstalo u obou se pak vybralo jméno, které pasuje k příjmení.

první syn dostal jméno po otci - Viktor. V tomto případě mi dědění jména nevadilo, protože se mi moc líbí. Zato u druhého dítěte to byl boj. Samozřejmě jsem předpokládala, že budeme mít holčičku 😎 😀 dokonce mi ji při prvním screeningu na 70% potvrdili, takže tam to bylo jasné - Alžbětka. Při druhém screeningu se objevil kluk jak buk a téma jméno přišlo znovu na přetřes a v podstatě dohady trvaly až do porodu. Chtěla jsem krátké jméno s "r", aby se hodilo k příjmení. Až na porodním sále jsme se s mužem domluvili a máme Martínka 🙂

U nás to byla ryze demokratická volba: Tatínek dítěte oznámil, že se bude mládě jmenovat po něm a to i v případě, že to bude holka..😀 😀. Já, zblbnutá těhotenskýma hormonama jsem jen brečela a nezmohla se ani na odpor. Zvítězil. Teď mě to docela dost štve..😀. Chtěla jsem Lukáška 🙂. Mám Terminátora 😀!

Krásný den, my jsme se o jménech začali s manželem bavit ještě před tím, než jsme vůbec mimi čekali.. U holčičky jsme se naprosto shodovali na dvou jménech, buď Kristýnka nebo Natálka.. U kluka to bylo trošku horší, já chtěla Martina po manželovi a on Filipa..
Když jsme se dozvěděli, že čekáme holčičku, jednohlasně bylo jasné, že v pupíku je Kristýnka. U kluka mi Martin neprošel, tak jsme nakonec napsali Filipa.. Ale pokud budeme v budoucnu čekat kluka, tak bych ráda Matěje, tak uvidíme... 🙂

My máme jasno na kluka, to bude po tatínkovi Vašek. Ovšem jméno pro holčičku stále nemáme a to mi zbývají tři týdny do porodu 😀 Asi to nakonec rozhodneme na poslední chvíli. Nicméně, já bych chtěla Vendulku nebo Verču. No, uvidíme 😀

k nám přišla moje mamka a říká bude to Anička a Toník, no a když se proslaví v USA tak Any a Tony 😀
ZATÍM O NÁS USA ANI NESLYŠELA 🙂

Já osobně nejsem na tradice, dávat dětem jména po rodičích atd. nikdy 😀 čekala jsem až se dozvím, co to bude, pak jsem vybírala. Měla to být holčička, tudíž jména jsem vybírala já, kdyby byl kluk, vybíral by tatínek, to bylo domluvené. Uvažovala jsem mezi Tereza, Barbora, Nikol a Natálie. Poslední dvě přítel tak trochu zavrhl, že ne. Zda Tereza nebo Barbora mu bylo fuk, nakonec vyhrála Barunka a jsem spokojená. Jméno má hodně obdob, nelíbí se mi jména, kde je málo variant, jak dítku říkat. Taky jsem brala v potaz, aby se hodilo k příjmení, které má malá měkčí, takže R-ka nevadí 🙂

Maminka milující staročeská jména, které se neslučují s výběrem našeho tatínka a i tak jsme se domluvili 😀
... Tatínek "JAN" v rodinné řadě již několikátý - hned bylo jasno, že Honzík se dát musí. Ano Honzík je krásné jméno, bohužel/bohudík typické české a jmenuje se tak snad každý třetí chlapeček/syn/tatínek/dědeček a tak jsme udělali kompromis - 2 jména - jedno vybere tatínek, druhé maminka ... po tom co já odkývla JANa, proškrtal a zúžil můj seznam jmen (Celestýn, Kajetán, Kilián...) tatínek na jedno jedinné, které byl ochoten přijmout 😀 a vyhrál to DAMIÁN ... a tak se nám náš JAN DAMIÁN narodil 5.7.2014 ... jinak moje čerpání inspirace proběhlo asi nějak takto: http://libri.cz/databaze/jmena/rej_stces.php

My jsme vedeli jmeno uz tak dva roky pred Kristiankovo narozenim... Jednou se nas nekdo zeptal a my hned odpovedeli... Vybrali jsme ho proto, ze se hodi k nasemu prijimeni a hlavne proto, ze je tohle jmeno jak v Cechach, tak i v zemi, ze ktere pochazi manzel... Ke konci tehotenstvi jsem ovsem hledala jina jmena, protoze me nenapadalo vice podob jak dve... Kristian a Kristianek... Ja jsem Martina, a nemam rada ani Martinu, ani Martinku... U vsech jmen se mi libi ten zlaty stred, Marťa, Máťa... Ovsem mi to bylo zatrhnuto (ponauceni pro priste - oznam jmeno az po porodu 😀 ) A mame doma Kikouše, Kikouška, Kikína... 🙂

Mne jako ucitelce vadi modni trendy, kdy !am ve tride tri deti se stejnym jmenem, tak jsem chtela neco co neni moc frekventovane a pritom je klasicke a stale. Tak jsem moc chtela Gabrielu a Viktora. Pritel souhlasil. Kdyz jsme to ale rekli nasim, mamka mi Gabinku tak zprotivila, ze se mi pak prestala libit. Nahradni byla Kamila, a bylo to to same. Nakonec uz jsem nechtela nikomu nic rikat. Vybrali jsme nakonec Alenku. Sice jsem chtela rozestup mezi svatkem a narozeninami a to se nepovedlo, ma je od sebe pouze devet dnu ale ke konci mi to bylo jedno. Do jmena Alenka jsem se zamilovala a jsem moc spokojena.

My se nejak na klucicim jmene nemohli dohodnout,ja chtela Kubika nebo Filipka,manzel zaryte Honzika 🙂 Nakonec jsme vzali kalendar a zastavili se na jmene Lukáš a ja si to behem dne tak zazila,ze uz se jinak jmenovat nemohl,takze mame Lukáška a myslim,ze jsme zvolili dobre 🙂

u nas to byl taky boj,nelibilo se nam zadne stejne tak u prvniho si mazel prosadil marketku, a podruhy jsme vedeli ze to bude chlapecek a dohadovali jsme se jeste na porodnim sale a tatinek podlehl tak mame richardka.

U nás byl několikaměsíční boj, aby prcek nebyl po manželovi - František, nevadí mi ani to jméno, ale nesnáším "dědění" jmen..a tchán i můj taťka a manžel se jmenují František, všeho moc škodí...Krutým vydíráním jsem si vybojovala kompromis, můj muž zavrhl Maxmiliána, což jsem chtěla já, takže jsme se shodli na Vojtěchovi...holčička byla kupodivu jasná volba obou - Magdalenka 🙂

Ač jsme jméno Adélka nechtěla, nebo nad ním nijak nepřemýšlela, přišlo to z vteřiny na vteřinu samo. I pocit, že to bude holka, takže Adélka prostě zůstala. Říkám, že si tak jméno vybrala sama. Taťkovi se nejprve nelíbilo, ale po 20tt začal břichu říkat Adloune a Adlo, tak říkám, proč ji tak jmenuje. No vždyť to přece bude Adélka, ne?! 🙂

U nás bylo jméno pro holčičku předurčeno už v momentě, kdy manžel vstoupil do puberty, aniž bychom se vůbec znali 🙂 Vysnil si dívku snů jménem Kristýnka a když nám o hodně let později řekl pan doktor na screeningu, že to vidí dorůžova, bylo vymalováno 😀

u nás to bylo tak, že když bude první kluk, tak se chlap s ostatníma domluvil, že prvorozený syn bude nést jméno Libor ( je jich v partě totiž 5 a každý má prvorozeného syna Libora), takže máme Liborka a u druhého nechal výběr na mě, dala jsem mu vybrat z Viktora a Štěpána. Shodli jsme se nakonec na Štěpánkovi 🙂 u holčiček jsme měli u prvního těhotenství Helenku podle mé hodně dobré kamarádky a u druhého Natálku, protože se mi to líbilo.

u nás to bylo jednoduché, řekla jsem která jména se mi moooc líbí. Přítel řekl že jemu se nelíbí a tak vybral Zuzanku😀 Trošku zjednodušený scénář, ale ve výsledku to tak nějak bylo😀

U nás výběr jmén byla hotová katastrofa. Česká jména se nám moc nelíbila a tak jsem zamířily do cizích...u dcery to bylo jasné protože od známé dcera dala své holčičce taky jméno Vaneska a naštěstí se doma líbilo. U syna to byl horor asi na 5. povídek a další pokračování následovalo a nemělo to konce...líbil se nám Matyáš, Tobiáš, Samuel...až jednoho dne se mi ve snu objevilo jméno Matyas o kterém jsem hned informovala drahou polovičku. Na začátku to měla být holčička a až ve 20 týdnu nám teda řekly že to je chlapeček a asi cca 14 dní po tom se mi o něm zdálo. Jméno se mu lííííbilo což byl zázrak a konečně vše skončilo. Doma máme tedy dceru Vanesu a syna Matyase 🙂

My se teda zatím ještě ani nezačali snažit, ale jméno pro holčičku máme jasně vybrané už skoro od začátku vztahu, ale jméno pro kluka je ještě s otazníkem 😀

U nás to bylo jasné: dcera se jmenuje Ema po mé babičce a prababičce. I po dvou letech si myslím, že to byla ta nejlepší volba.

Ani nevím, kde jsem k tomu jménu přišla, ale ještě než jsme se vůbec začali bavit o miminku, bylo jasné, že chci Vendelína. Mojí rodině se to líbilo, manželova rodina byla silně proti. Kamarádi se ptali, co nám tak děsného udělal, že ho tak blbě pojmenujeme. 😀 Manžel chtěl Hermínu nebo Bartoloměje, tak jsem mu řekla, že u dalšího dítěte bude jméno vybírat on. Po problémech s nožkama jsem řekla, že nikdy už dítě už nechci. Nakonec jsem si zadala podmínku, že druhé jednou bude, ale jméno vyberu já 😀 Takže někdy v budoucnu se Vendelínek může těšit na ségru Leontýnku, nebo Bráchu Jeronýmka. 😀

U nás byla volba jasná - po rodičích. Stejně tak, jako jsme to měli my. Pokračovali jsme v tradici 🙂. U třetího už to bylo trošku horší - na jménu jsme se nemohli shodnout - manžel chtěl Františka po mém dědovi a Adélku (po dceři mého bratrance - k té máme hodně blízko). Já jsem chtěla Aničku - po mé nejoblíbenější tetě (Adélka mi nevadila, ale termín porodu blízko svátku se mi nelíbil 😀 ) a Matěje - prostě se mi to jméno hodně líbí. Konečné rozhodnutí padlo až při odjezdu do porodnice. Když to bude holka, bude to podle manželova přání Adélka a když kluk, bude to Matěj 🙂.

Muž je z rodiny, kde se jména "dědí", já ne a jsem silně proti tomu. Takže první, co jsem řekla bylo, že vím, že se určitě nebude jmenovat po tatínkovi 😠 Když jsme se pak dozvěděli, že to bude holka, tak to bylo spíš otázkou kompromisu obou a postupného přechodu od Sáry a Natálie, na kterých jsme se s mužem relativně shodly, až vyhrála Terezie.

U nás bylo u první dcerky jasno. Dostala jméno po své babičce Pavlínce, která se vnučky nedožila. U druhé jsme volili jméno Libuše, po mé babičce.

Když nám poprvé řekli, že čekáme holčičku, ten den měla svátek Verunka. Najednou jsem to jméno viděla napsané snad všude kolem sebe, v květinářstvích, v kalendáři.. bylo to "znamení" ... holčičku jsme si moc přáli, na ten den nikdy nezapomenu 🙂. I když musím přiznat, že i přesto, že ve hře byla i jiná jména, to že se moje děti budou jmenovat Tomášek a Verunka jsem měla "rozhodnuté' už od dětství. A také to tak je! 🙂

Dcera má jméno na památku po mé zesnulé babičce Babička byla něco jako moje druhá máma,takže jejím odchodem se mi zhroutil svět. Bohužel se těsně nedožila velkého screeningu, kdy nám řekli holčičku a já věděla, že musí mít jméno po ní . Babička byla za svobodna Linderová, dcera je Linda.

Jméno jsme vybírali pomocí knížky - jméno je váš osud. A můžu říct, že spousta jmen a jejich významy sedí.