SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Můj první vláček! 🙂

Zajímavé je, když chcete jet na výlet vlakem a dítě do vlaku za žádnou cenu nedostanete :( a to ani do toho malého co jezdí po ZOO. Třeba by mu kostky duplo vláčky pomohli strach překonat 🙂

Tak jsem ještě z toho videa (viz můj příspěvek) vystřihla ten můj čumící výraz, který trval několik sekund, ať je to komplet 😀 😀

Syn je zatím ve vlaku a na cestách obecně hodný, nicméně teď se mu narodila sestřička, tak jsem trochu zvědavá, jak budeme zvládat jezdit vláčkem se dvěma dětmi. Zážitek mám z cesty ze školy před pár lety... Na trase vlaku byla zrovna dlouhodobá výluka s výlukovým jízdním řádem, který zapříčinil, že mi ujel poslední přípoj domů. Na nádraží měli jasno - jeďte zpět do výchozí stanice, ale co bych tam v noci dělala? Tak jsem se vydala na autobus, jestli mě nepřiblíží mému domovu. byl březen, už byla tma. Autobus sice jel, ale ne až do naší vesnice, takže jsem se snažila dovolat tátovi, jestli by pro mě nepřijel. Táta mi telefon dlouho nebral a až mi ho vzal, tak jsem se dozvěděla, že zrovna vybírá žumpu... Nooo, šla jsem pěšky pěkně dlouho, než pro mě dorazil. Naneštěstí (nebo spíš na štěstí) žádné auto nejelo, takže mě nikdo nesrazil ani nevzal...

My cestujeme celkem casto, tatinek pracuje v Bratislave, tak jezdime s nim a obe holky cestovani moc bavi, ale ta starsi vzdycky rika, ze nejvic ji to bavi, kdyz muze ridit sama.

Na dovolené - manžel od nás někam poodešel a holky hned kde je tatínek. Řekla jsem že nevím, možná se ztratil. A dcera (5 let) mi odpověděla s pokrčenými rameny - no, a máš po lásce.

Naše děti cestují velice rády, my s manželem po poslední dovolené už o poznání méně.
Náš dvouletý syn totiž miluje všechny dopravní prostředky, nejvíce vláčky a auta. Letos jsme byli v Gruzii na návštěvě a ve chvíli, kdy jsme si v kavárně povídali, že je tam velmi bezpečno, se náš syn ztratil. Měla jsem strach, jestli jej někdo neunesl, ale jen do chvíle, než jsem jej uviděla, jak jde k nám držíc se za ruku cizí paní. Ta nám vysvětlila, že ho našla u svého auta, jak si ho prohlížel. Po tomto zážitku bych nejraději cestovala maximálně v synově pokojíčku s novou mašinkou od Lego Duplo 😅

My cestujeme jen autem, prevazne za babickama, na nakup ci k doktorovi. Momentalne nase cestovani doprovazi otazka "Kdy uz tam budeme?" A po odpovedi prichazi dalsi veta a to je "Ja uz to nevydrzim."😀 Kdyz to pisu, prijde mi to vtipne, ale kdyz to slysim uz po nekolikate behem 10 minutove cesty, uz mi to moc vtipne neprijde.

Jsme se severní Moravy a letos jsem vyrazili poznávat oblast Českého ráje. Mezi památkami, které jsme navštívili byla i zřícenina Trosky. Náš Ondrášek najedou začal volat: "Emi, Emi!", což je jeho skoro stejně stará sestřenice, kterou má hrozně rád. Tak mu říkám: "Ondrášku, každá holčička kterou vidíš není Emička." Zvednu oči a asi čtyři metry od nás stojí v hradní bráně opravdu Emička. Koukám jako blázen a absolutně nechápu. A v tom přichází ségra s manželem s tím, že jim kleklo ubytování na jižní Moravě, kam měli původně jet, tak se vydali taky na Českého ráje. Ale ani nám nevolali, protože si mysleli, že jsme ještě na chalupě a máme tam jet až ten další týden. Takže jsme se náhodou potkali asi 400 km od naší vísky 🙂
Ale my teda vlastně vůbec máme takové zvláštní zážitky s cestováním ... Před třemi lety jsem 2 dny před odjezdem do Itálie zjistila, že jsem těhotná a letos, jsem to zjistila 3 dny po návratu z dovolené 😀 Manžel říká, že už nikdy nikam nejedem, protože 2 děti nám budou stačit 😀

Cestování má náš syn velmi rád a každého výletu už se nemůže dočkat. Nejčastěji jezdíme po okolí a na různé akce pořádané pro děti. Jelikož má rád auta v jakékoliv podobě a mašinky, tak také často jezdíme na nádraží, kde sledujeme mašinky. Ale top výlet, kde syn zažije nejvíc zajímavých a zábavných zážitků je výlet s babičkou a dědečkem k babiččiným sourozencům. Bydlí na vesnici a stejně jako já (když jsem byla dítě) i on si tam užije spoustu legrace a zažije něco nového. I po jednom stráveném dni u nich, má pak hlavu plnou zážitků celý týden 🙂 - samozřejmě těch obyčejných vesnických, které bohužel spousta dětí a jeho vrstevníků nezažije.

Náš Jareček vláčky miluje - odjakživa 💗 miluje se chodit dívat na most, z kterého vidí vláčky přijíždět a odjíždět, dává jim jména, počítá vagóny... Největším dárkem pro něj je jakákoli mašinka, kolej, nebo cokoli co se vláčků týká 💗

Naši děti milují jakékoliv "cestování"... hlavní pro ně ale je, aby tam byla máma i táta....tohle cestování si potom užívají nejvíce...i byť je to jen třeba na nedaleké dětské hřiště 😀 ....P.S.: jen tatínek má na tuto fotku trošku odlišný názor...ještě dnes, ač to bylo v létě, má v živé paměti, jak ukrutně rychle se to s ním točilo 😀DD

Našeho Tadeáška konečně od léta začíná bavit cestování a výletování a proto možná nikoho nepřekvapilo, když jsem ho dala v Pražské ZOO do vláčku, že se začal smát na celé kolo - smál se tolik, že rozesmál skoro všechny dospělé stojící mimo trasu 🙂

S manželem jsme procestovali většinu hlavních měst Evropy a vydali se i do Karibiku na ostrov Guadeloupe, odkud jsme si přivezli i prvního syna, ale stejně nejlepší výlety jsou s našimi syny i třeba jen do parku nebo do lesa, kde jsou prcci nadšení i z drobností jako nalezení kaštanů, posbírání barevných listů, krmení kačen nebo sledování traktorů 🙂

Já ani tak nebudu psát o tom, co jsme na cestách zažili, protože toho je moc 🙂

Ráda bych přispěla fotkou, která zachycuje ten první okamžik ve vlaku. Ten výraz splněného snu, ale zároveň obav z toho, jaké to je jet opravdickým vlakem? Ten výraz, který rozpoutal v té hlavičce tolik otázek a tolik emocí 🙂 Když už se vlak rozjel, tak rozpaky opadly a cestu si náš malý milovník vláčků naprosto užil, smál se, bavil všechny cestující, vyzkoušel všechno, co šlo a dostal se na chvilku i do kabiny k panu strojvedoucímu ♥ a já na to rozhodně nikdy nezapomenu 🙂

My jsme jednou na výletě potkali slony.U vlakového nádraží na louce se začalo stavět šapito cirgusu.První zvířata ve výběhu byli právě tři sloni.Malá z nich byla úplně hotová a 14 dní pak doma nemluvila o ničem jiném.

Nejlepší bylo že náš syn ochutnal zmrzlinu. Pro někoho prkotina, pro nás zázrak....

Tak taková výhra by se u nas velice líbila, Ondra miluje jízdu vlakem. Naposledy jsme jely regiojetem v dětském kupé a řádění s dětmi ho tak zmohlo, že si nakonec ustlal na zemi s hodinu cesty prospal 😅 (viz. Foto 😀)

Jednoznačně nejhezčí okamžiky z cest jsou ty, kdy se naše holky společně řehtají, drží se za ruce a mají se jednoduše rády 🙂

S mámou a tátou jsem za kormidlem na lodi už od mala, aneb když se chce s dětmi lze dělat cokoliv!

Mala jizdu vlakem zbožnuje, nejraději ma ty starší vlaky . Vždy si tu jizdu na plno uživa a doslova hlta pohledem z okynka každou maličkost.

Můj syn byl od narození poměrně dost plačtivý,tak jsem pořád vymýšlela,jak ho ztišit.No a dopadlo to tak,že jediné místo, kde neplakal,byl vlak.Zvláště pak hodně hlučná chodbička ve vlaku.Jezdili jsme často🙂.
Brzy mu bude rok,už tolik nebrečí,ale vlaky pořád miluje.Pokud nejezdíme,chodíme opravdu každý den na nádraží a číháme na projíždějící vlaky.Tatínek je strojvedoucí,takže jsme "vláčková rodina"se vším všudy.

Jé vláčky 🙂 ty milují obě děti, nejlepší procházka je na nádraží 😂 V automatu koupit mňamku, mamka kafe, sedět, sledovat vlaky a sborově říkat hůů, co se nám teta odstěhovala do Prahy, tak ji musíme pravidelně navštěvovat právě vlakem, nejlépe "dubíkem" (kubíkem) v leo vlaku, kde se jim líbí 🙂 ale stačí i ta rozjsněná očka před nádražím 😉

My cestujeme velmi casto, autem, nejhorsi byli zacatky odplenkovani starsiho synka pred 2 narozeninami byl pres dne bez plen, vzdycky tesne nez se nekam jelo pocural autu kolo a jelo se ,problem vyvstaval pri delsich cestach, kdyz si treba uprostred dalnice vzpomnel ze potrebuje nutne kakat, hledani nejblizsiho sjezdu benzinove pumpy ,slibovani hory doly :D Pred mesicem mel 3 roky a narodil se mu braska,. cesty uz zvlada bez nehod, ma ted mnohem tezsi ukol, a to byt velkym braskou 🙂 Naucit malickeho objevovat vse a lumpacit 🙂

My ted cestujem hodne. Manzel pracuje v zahranici tak jezdime - letame 2x rocne dlouhe lety. Loni jen s dcerou, pak tehotna s dcerou a letos i se synem 🙂. Na Vanoce se zase vracime domu do Cech a uz se vsichni moc tesime. Dcerka kdyz vidi letadlo na obloze tak hned - poletime za babikama 🙂 letela by hned 🙂

Dcerka nemá rada cestu na delší vzdálenost, když uz jedeme dál, poustime ji tablet, ale jednou zvládla cestu bez tabletu a to jen proto, ze se ji libila pianicka na CD,které jsem měla puštěné, a tak misto tabletu hrála pořád dokola jedna a ta samá píseň....no musím říct,ze od te doby ji nenávidím😀😀

Oba synkové jsou milovníky vláčků. Občas vyrážíme vlakem na výlet, mladší vyžaduje pokud možno "paní matinku" (rozuměj parní mašinku).
Jednou jsme jeli vlakem do zoo, starší synek akorát nastoupil do školky a měl ve zvyku oblažovat kolemjdoucí svými rozumy. U výběhu s kamzíky se mu zalíbila velmi pohledná blonďatá holčička, tak se k přitočil, a sdělil jí, že "ta koza s rohama je kozel vlastně a až vyrostu budu zvíželékažem a vyléčím toho kozla dřív než bude po něm!" Holčička nereagovala, snažil se jí tedy ještě ohromit poznatkem "když si prdneš do hrnce tak to duní!" jenže pak ji zavolali rodiče a vyšlo najevo, že je cizinka, tanže namlouvací strategie vyšla vniveč.