Co u vás rozhodlo, že se začnete snažit o mimčo?

Ahoj, na Tvoji otázku zda už, nebo ne, je těžká rada.
Za sebe můžu říct, že těhotenství, první pohyby, péče o krásné bezbranné a voňavé miminko, včetně kojení, je to nejkrásnější co jsem v životě zažila. Klidně bych do toho šla znovu.
Osobně jsem to měla tak, že jsem s přítelem bydlela půl roku v malém bytě, ale našem, dodělávala jsem si pět let ekonomickou školu dálkově, vdala jsem se a protože jsem nemohla dlouho sehnat práci tak jsme si řekli, že půjdeme touto cestou, otěhotněla jsem tři měsíce po svatbě, tedy úplně plánovaně a hned.
Sice jsem měla v těhotenství velké zdr. problémy, ale rodila jsem přesně v termínu. I když byla moje dcera koncem pánevním, rodila jsem normálně a úplně bezproblémově. Po třech letech jsem plánovaně otěhotněla podruhé, to se mi narodil syn. Jsem spíše drobnější postavy i když vysoká, neměla jsem moc velké břicho a to mě mrzelo, chtěla jsem mít veliké. 🙂 Syna jsem kojila krásné tři roky! Když mu byly dva roky, jeli jsme do Tuniska, kojila jsem ho i na pláži, to byla pro ostatní velká atrakce, protože děti jsou blonďáci.
Každá žena musí tak nějak vnitřně dospět, když o tom budeš dlouho přemýšlet, stejně pokaždé přijdeš na nové pro nebo proti. Někdo k tomu přijde rychle ani neví jak a ani to nechce a někdo touží a nejde to, pokud jste oba připraveni, to co píšeš tomu směřuje, tak bych se nebránila, ale nechala bych to asi řekněme přírodě. 😉
Každý je zvyklý z dětství na něco jiného, někdo se řídí starými babskými radami, třeba že se v šestinedělí nechodí na návštěvy, dítě má určitý režim kdy koupat a dávat spát (omezení s dítětem chodit večer posedět), do roka nejezdit k moři a někdo se tím neřídí. Taky záleží, zda budoucí babičky, tetičky popř. dědečkové budou pomáhat třeba s hlídáním atd.
Přeji Ti, aby ses rozhodla tak, jak sama cítíš. Je to velká změna úplně ve všem, ale krásná!
Hodně štěstí a zdravé a krásné miminko.
Ps: Nedávno jsem slyšela dětskou sestřičku, jak říkala jedné mamince při očkování miminka, které téměř vůbec nebrečelo, že dítě je obraz maminky, spokojená maminka = spokojené miminko a měla pravdu.

u nás rozhodl rozum...měli jsme krásný život, oba dobrou práci, byt, užívali jsme si, cestovali....dítě nám nechybělo, nějaké biologické hodiny jsem nikdy neslyšela..nicméně jsme si řekli že teda na to vlítnem, co kdyby to nešlo a tak....půl roku před 30.narozeninami se mi narodil první syn....druhé dítě bylo vyloženě z touhy, už jsem věděla co mě čeká a jak skvělá věc mateřství je🙂 co se týče omezování, taky jsme měli obavy, ale zbytečné...s dětma cestujeme od mala, navíc manžel je IT na volné noze, takže k práci potřebuje jen wifi kdekoliv na světě, takže jsme si užívali v létě měsíc v HR a podobně teď naopak je to horší, když jsem zpět v práci....

Měla jsem gyn. zdr. potíže a nebylo jisté, jestli se mi vůbec podaří otěhotnět a za podpory prášků to naštěstí šlo rychleji než jsme čekali 🙂 🙂 ale více méně jsme se domluvili , že už je čas 🙂 Přítel je o 7 let starší , takže věk na to rozhodně už měl... 🙂

Ahoj,byla jsem požádaná ať se vyjádřím k tvé otázce. To že se bojíš ztráty soukromí či svobody je normální. Není každý hned mateřský typ a když se na to necítíš tak třeba počkej. Pokud chceš dítě plánovaně, určitě je dobré shodnout se s manželem, že dítě chcete oba. Jinak je možná lepši neplánovat, ale nechat to na přírodě, bez ochrany a bez řečí. . Byly tu krásné odpovědi že z dětmi se také dá jet na dovolenou a pokud máš možnost hlídání tak i koncerty zvládneš. Stejně tak opačné, jako je třeba od KUKKLA . Jisté je že se ti život změní a ty se buď s toho můžeš těšit nebo trápit. Já osobně mám za sebou dost změn i rozhodování v životě, které se sama divím že jsem ustála. První dítě jsem neplánovala bylo mi 22 a s přítelem jsme byli 2,5 roku. Vdávala jsem se těhotná,bydlení jsme teprv zajišťovali, stres, nervy, hádky střídaly radost, láska k miminku. Bohužel život není vždy peříčko soukromí jsem neměla žádné, finance byly nulové a problémy s manželem jsem považovala za neřešitelné tak po 2 letech přišel rozvod.Teď mi je už 35 mám druhého partnera v životě, dvě děti 13, 7 a čekám třetího drobečka, který se rozhodl mi změnit konečně klidný život 😅 . Nebudu psát proč ale mám za sebou 4 operační zákroky břicha a jediné co jsem měla zakázané je otěhotnět. Bohužel (či teď bohudík) u mne není způsob jak se chránit a s mým gynekologem jsme se domlouvali na sekci, to jsem však netušila že jsem byla už 6 týdnů těhotná. A když vám lékař hodinu diktuje co všechno zlé se může stát a ještě vás postaví před rozhodnuti potratu,co pak.....JSEM TĚHOTNÁ DÁL 😉, ROZHODLI JSME SE Z PARTNEREM OBA, A TEĎ SE TĚŠÍM DOBRÝM VÝSLEDKŮM 29 TÝDNE. Jsem šťastná že jsem na potrat nešla, moc se těším a doufám v dobrý konec těhotenství. Ať se rozhodneš, jak se rozhodneš, neboj se.

Ahoj, my jsme taky měli pořád času dost. I když jsme o mimču uvažovali, vždycky jsme to snažení kvůli něčemu odložili. Jednou to byla dovolená, pak úmrtí v rodině, pak zase práce...taky to bylo takový na vážkách. A když už jsme se konečně rozhodli, že do toho praštíme, tak trvalo 4 roky a spoustu stresu než se nám to povedlo. Nakonec se povedlo a v březnu čekáme holčičku 🙂 Takže kdybych se mohla rozhodovat znovu, hodila bych všechno za hlavu a šla do toho. Samozřejmě jestli se na tom shodnete oba 😉

Jak už bylo psáno, ideální doba asi není nikdy..i když my to s manželem tak nebereme, my jsme od svatby počítali s dítětem a to i přes to, že ještě studuji. Teď máme 2měsičního drobečka, který vůbec nebyl plánovaný, přerušila jsem studium (chybí mi poslední ročník). V době kdy jsem si udělala těhotenský test, měl můj táta 2 infarkty a ležel v nemocnici, byl na tom špatně, po druhém infarktu nám doktoři řekli, že umírá. Tehdy jsem se rozhodla i přes to, že jsem to ještě neměla potvrzené od doktorky, že to mému otci sdělím, že bude dědou, aby měl o jeden důvod víc bojovat. Jiným lidem jsme to neříkali, byli jsme hodně ve stresu a bála jsem se, aby se miminku něco nestalo. Můj otec nakonec po 5 měsících zemřel, ale věděl že bude dědou..a když se malý v srpnu narodil, byla to neuvěřitelná dávka energie, radosti a důvodů, proč žít dál, nejen pro mě, ale hlavně pro mou mamku, taťkový rodiče a mé bratry. Je to naše sluníčko! Věřím, že nic se neděje jenom tak, že všechno má svůj řád, tak věřím, že i u Vás se miminko objeví v nejlepším možném momentě Vašeho života 🙂

U nás rozhodlo hned několik věcí, no vlastně jsem se rozhodla spíš já, manžel to jen začal. Začalo to tím, že se manžela v práci začali ptát, kdy budeme mít dítě a on si uvědomil, že bez dítěte jsme tak nějak neúplní. Mě už teda lidi s touto otázkou dožírali měsíc po svatbě, ale tohle bylo trochu jiné... Uvědomila jsem si, že mi skutečně něco v životě chybí a bez dětí je ten život prostě ochuzený. Tak jsem přešla z "nevím, jestli děti chci, jsem ráda, že mám konečně svůj klid" (u rodičů jsem klidu moc neměla) na "tak za 2 roky to zkusíme". A pak došlo k 2ma věcem. Mě se asi po deseti letech zlepšilo chronické onemocnění, že jsem v remisi (bez příznaků) a tak bych zvládla bez problémů i porod (většina žen s mou diagnózou končí na císaři nebo klešťovým porodem), ale manželovi se přestalo líbit v práci. Vím, že kdybych čekala ještě 2 roky, tak by dítě přišlo přesně do doby, kdy si manžel bude hledat jinou práci a to jsem moc nechtěla. Takže jsme se rozhodli, že to začneme zkoušet hned (no, za pár měsíců, protože musím mít pauzu po lécích), protože nový byt a práce se s těhotnou manželkou nehledá moc dobře (člověk neví, co bude, kolik to bude stát peněz, sil a času) a já bych byla coby těhotná asi taky ve stresu z toho všeho.
Další věc, co asi hodně dopomohla, předtím byly kolem mě samé problémové děti. Ale fakt extrémy. Třeba synovec, co nespal, respektive v jednu ráno, když byl u nás na návštěvě lítal po bytě, dupal a pištěl, to bylo na nás trochu moc. Taky měl opravdu hrozné záchvaty vzteku cca 2 za hodinu a šlo vidět, že je to pro rodiče těžké ho zvládnout. Tak jsme si pořád říkali, že na tohle nervy fakt nemáme. Pak jsme ale začali potkávat děti, které byly v pohodě, zvládly spát celou noc a hysteráků měli jen pomálu a od 7 měsíců chodily na nočník. Taky jsme si všimli, že to hodně ovlivňuje povaha rodičů, že ty děti v pohodě mají často klidné ale rázné rodiče, kteří se drží určitých hranic a pravidel. Tak jsme došli k tomu, že vůbec nemusíme mít tak extémně náročné dítě jako je náš synovec, že to záleží na nás, jak (ne)budeme měccí a že nám Pánbůh snad nadělí hodné dítě, když jsme si v životě užili tolik starostí 🙂.

Ahojky. Pisi svuj prvni komentar o ktery jsem byla pozadana. Je mi 30let. memu priteli je 41let. jsme spolu 6let. a na tvou otazku odpovim jak to bylo u nas. 3roky jsme opravovali stary domek. zadna dovolena.zadne volno,vylety nic. jednou za rok jsme si udelali prodlouzeny vikend a to bylo vse. chteli jsme bydlet a zacit planovat budoucnost. vse na domku jsme delali sami. v dobe stehovani z podnajmu do naseho domku jsem zjistila ze cekame mimi.. v planu sice bylo ale ne tak brzo. na domku obyvatelna jen kuchyn socialka a obyvak. pry vse za pochodu stihnem 😅 no nedtihli jsme. maly se narodil a patro stale neni hotove. dnes kdy je malemu 21mesicu tak schody do patra stale nejsou hotove a podlaha v loznici taky ceka na dodelani... a svete div se cekam druhe miminko. opet neplanovane- jsem v 17tt a az teprve ted vidim jak se vse pomalu dodelava. do vanoc se dodelaji schody a v lednu se nas maly prcek muze tesit na vlastni pokojicek ktery bude darkem k jeho 2.narozeninam 😀 a v dubnu nas bude o jednoho vic. tesime se..
co se tyka dovolene s detmi tak nevidim problem. my letos byli letecky a maly mel 18mesicu. zvladl to vse uzasne. nejaky vylety jsme uz podnikli kdyz byl mimco a kdyz si predem reknete jak to asi vidite,tak nevidim problem.
a popravde- svatbu jsem chtela stihnout jeste letos i s pupikem nez potom se dvema detma. bohuzel jsem neuspela a byla jsem pozadana o odklad 2let 🙂 muj dodatek byl ze kazdy se postara o jedno mimco pac s hlidanim mame problem. babi jen jedna a jeste daleko ☹ ale uz ted vim ze na svatbe bude minimalne 20malych cvrcku ve veku nasich deti a udelame to tak aby se dokazali bavit vsichni🙂
verim,ze u vas bude mimi v ten spravne dany okamzik a budete stastni😉 ja se ted uz jesim na druhe mimi a svatbu. myslim ze nasemu rodinnemu stesti nic nechybi... vzdy se da vse resit.
ja jsem rada, ze s pocetim deti jsme nemeli problem. predstava ze se snazime a dlouhe roky nic bych asi tezko snasela..
hodne stesti😉

Ahoj, když čtu tvůj příspěvek, úplně jako bych slyšela sebe ještě tak před půl rokem.. máme půl roku po svatbě. všichni se hned samozřejmě ptali kdy bude miminko. mě je 29 a manželovi 30. pořád jsem si říkala jsme ještě mladý, ještě letos dovča, pak hory, další dovča a pak se uvidí... jenže do toho jsem letos po líbánkách zjistila, že jsem těhotná... neplánovali jsme to, prostě se stalo a já koukala jak puk. byla jsem nejdřív zaskočená, ale pak jsem se začala těšit, rodina měla radost, bylo to super, jenže pak se to celé tak nějak po..... vyšla mi špatně genetika a já musela na potrat, bylo to rozhodnutí na mě, ale nechtěli jsme riskovat postižené miminko a tak jsem na ten potrat šla. nevěřila jsem jak mě to celé sebere, miminko jsme neplánovali, ale člověk se tak nějak začal těšit, plánoval, byl s tím prckem vnitřně napojenej a já ho měla dát pryč... bylo to pro mě neskutečně bolestivý a člověk měl hodně času přemýšlet o hodně věcech, o tom jak jsem byla naivní když jsem si myslela že člověk má pořád dost času na všechno, jak sem si pořád jen chtěla užívat atd... ted všechno vidím jinak. po tom všem jsem si to v hlavě srovnala a dovolená je mi ted tak nějak jedno, poprvé v životě cítím jak moc to dítě chci a i manžel.

Uunás rozhodl věk,mne je 35 a manželovi také......je jedno kdy se rozhodneš pro děti,každopádně po porodu se váš život přispůsobí dětěm ať chcete nebo ne :o)......o něco přijdete,třeba o dovolenou(já letěla se synem na dovolenou,když mu byl rok a půl)ale zážitky s dětma jsou nenahraditelné :o).....hezký večer :o)

Ahojky, já jsem se rozhodla mít dítě v 25. Jinak to na mě přišlo, když jsem dělala v květinářství. Zamnou chodili i malé děti, žě chtějí pěknou kytičku pro maminku. To je mooooc krásné

Trochu omezení to nese, ale taky spoustu radosti a nových věcí, které jsi nedělal doteď. U nás rozhodl věk, a strach, proč to vlastně nejde i když už se dlouho nechráníme. Je nám 38 a malý má 6měsíců. Asi i on čekal na ten správný čas, se nám narodit. Protože už hrozilo umělé oplodnění, a já ho pořád odsouvala. Nakonec to vyšlo jen tak - huráá!!!! Občas jsou to nervy, než zjistíš co mu schází, ale teď si to už bez něj ani neumím představit. Jo, a byli jsme spolu na koncertě Festival v ulicích, Loutkový festival... teď se cystáme na festival dětské knihy. Jsme z Ostravy. Hodím ho do nosítka a jdem... Ségra má 3letou holčičku. Od miminka s ní jezdí po celé Evropě a na jaře byly 3 měsíce v Gambii. Chodí na koncerty, cvičit, plavat, do loutkového divadla, výtvarných dílen....
A slovo Miluji tě... urazí 100 světelných let a hlubší už pouto, mezi tebou a druhým člověkem, asi být nemůže. Je to malý zázrak - tak si ho užij. Stojí to za to. Pet

Dobre rano,je tu diskuze ohledně početi?Ale ja už bohužel děti mam 🙂 a už do budoucna ani neplanuji...... 🙂

Ahoj děvčata,přidala jsem se k vám teprve před pár dny. Je mi 29 let a s
přítelem jsme 4 roky,jsme zasnoubení a společně si budujeme bydlení.
Měla bych tu napsat, kdy jsme se "rozhodli " pracovat na miminku...
V životě jsem si prošla všemožnými peripetiemi,pravda, vlastní blbostí.
Ale osud zamíchal kartami,a já konečně poznala svou polovinu ☺
Rok jsme se snažili o miminko přirozeně...Bohužel se nám nedařilo, tak to
zkoušíme pomocí ivf.
Teď jsem momentálně po druhém pokusu KET. Moc a moc bych si přála, aby
nám to vyšlo, protože není nic krásnějšího, než mít celé své životní štěstí v náručí,
v našem miminku...
A držím pěsti i vám, co se snažíte a hlavně hodně sil a trpělivosti...

jak holky tady píšou, nikdynení správná doba...ale my s manželem jsme oba moc chtěli miminko. mě v tom brzdila práce a dodělávání školy. jsem ráda, že jsem odstátnicovala, ikdyž ve 4. měsíci. a můžu říct, že se mi učilo snad nejlépe v celém mém životě, věděla jsem, že na to nejsem sama a s malým človíčkem pod srdcem jsem se hecla a vyšlo to na výbornou. od té doby si užívám každý den-jak v těhu tak i nyní v 6nedělí. je to pořádná makačka, od rána do večera a od večera do rána, ale za ten úsměv a malé dolíčky ve tváři to stojí za to. naše Zouška je opravdu dar. jízda s kočárkem vynahradí i tu dovolenou u moře..

U nas bylo miminko uplne neplanovane, ale hned jsme vedeli, ze ho chceme a zacali se s partnerem tesit. Myslim, ze je blbost si porizovat dite, dokud po nem opravdu netouzis, na druhou stranu bych mela v pameti, ze po tricitce se zvysuje pravdepodobnost vsech moznych nemoci a nemusi tehotenstvi a vubec poceti mit uplne snadny prubeh. Dulezite je mit dite tak, jak to citis, ale zaroven myslet i na sve a detatka zdravy. A veta ' az ho uvidis' je podle me blbost, spousta matek si k diteti vytvori vztah, az kdyz na ne miminko zacne reagovat a neni to spatne.

Tak to nevím kdy je ten pravý čas Já mám dva syny po operaci mi řekli že pokud budu chtit deti t ak jedině uměle seznámili jsme se s přítelem a po 2 měsících jsem otěhotněla po řítil odcestoval služební cestu vrátil se po 3 měsících a nakonec jsem sama s 2 klukamá a čekám dalšího předtím miminko chtěl a když k to mu došlo nás opustil

Dobrý den, my s manželem sme nad tím přemýšleli hodně dlouho.. Já jsem říkala ještě je čas ještě ne a podobně a hlavně jsem si nebyla jistá. .... Manželovi je 25let a mě 20let.. A definitivní rozhodnutí bylo o mích 20tych narozkach.. Jen manžel si myslel že to bude hned a já mu neustále vysvětlovala že antikoncepce nějakou dobu v těle je.. A měsíc na to jsem zjistila že jsem těhotná .. A tedka mám termín porodu 13.ledna do 20cateho.. Čekáme malou Natálku :* modlime se aby byla zdravá 🙂

ahoj dlouho jsem si říkala zda se připojit a nebo ne protože toto se mě moc až tak netýká.S manželem jsem dítě se rozhodly mít až když jsem se dozvěděla že když né ted tak už nikdy bylo mi 20 let děti miluji už od mala a proto jsme se rozhodly pro mám krásnou dceru a nelituji toho rozhodnutí. Ale podle mě se nedá připravit 100% na dítě sama uvnitř musíš cítit jestli jo nebo ne a zda to zvládneš? co je v tomto svědě jednoduché hm ale dítě není jen o povinnostech ale dává toho víc sama to jednou poznáš až se na tebe poprvé usměje a nebo řekne máma.

Dobré ráno maminy, my jsme se rozhodli že vysadíme prášky protože jsme akorád dokončovali domeček. A jelikož nás každý strašil že to nejde hned tak jsme se věnovali domečku a né těhotenství. A během 3 měsíců jsem přišla do jiného stavu a čekáme dvojvaječná dvojčata 🙂

Co rozhodlo? Čas, věk, vlastní pocit, že jsem připravená do toho jít. Pocit,že si drobečka přejeme. Proč jsme čekali ?Museli jsme vědět,že to zvládnem. Máme hypotéku, manžel měnil práci, dokončoval školu soukromou. Vše nešlo hned jak si člověk přeje, ale nakonec? Čekáme drobka...vymodleného

Zdravím u nás rozhodl věk a hlavně to, že sestra porodila krásneho chlapecka 🙂 no a po dvou letech snažení máme i my krásneho chlapečka 🙂

Manžel 🙂 🙂 😉

Co u nás rozhodlo?
Asi já 😀 byla jsem mladá, zamilovaná (to stále jsem) tak jsem nadhodila, že bych chtěla miminko.. přítel mi řekl, že je brzy ze nemáme zařízeny byt, nejsme finančně zajištění...
Otěhotněla jsem v 19, při škole.. Nelituji toho! A jsem ráda, že jsem mladá máma! Myslím si, že na to nikdy není vhodný čas. Jednou si někdo řekne, jsem mladá - nemam kariéru - nejsou finance.. chci cestovat apod... ale za ten malý Krásný dáreček to všechno stojí! 🙂

U prvního dítěte jsem nic naplánovala,nechala jsem tomu volný průběh.Pak jsem se rozvedla a našel si přítele o 12let staršího.To už jsem o dítěti nepřemýšlela,ale mateřské půdy se ozvaly sami,jelikož jsem nepoužívala antikoncepci,tak jsem si jednou přítele trošičku víc při držela,protože on si dával pozor a bylo to.Teď máme 3letého klučíka.

Ahoj, u nás nerozhodlo nic, prostě se stalo, jsme spolu 4 měsíce, ale známe se 6 nebo 7 let, rovnou jsme spolu začali žít. K lékaři jdu 18. 11. ale testy mi vyšly asi 4, příznaky mám taky a to docela dost :D musí se to zvládnout at chceme nebo ne.... svatbu jsme plánovali na červenec příštího roku ale ted to vypadá že bud bude dřív s pupíkem nebo dýl s miminkem.

Můj přítel je vymodlený dítě, jeho rodiče se o něj snažili devět let. Nechtěli jsme dopadnout stejně a tak jsme to zkoušeli. Navíc už se známe tři roky, o ruku už mě požádal, bydlení, práce - vše zajištěno. Na dítě se těšíme a dlouho před tím jsme o něm už mluvili.

Ahojky, myslím, že tvá nerozhodnost je naprosto v pořádku 🙂. Já na tom byla úplně stejně, přemýšlela jsem, že je to velký závazek a jestli to vůbec zvládneme, že už si nebudeme dělat co chceme a kdy chceme...Ale pak jsem si řekla, že bych to tak mohla odkládat do nekonečna. Na dovči se dá přece jezdit i s prckem a když jsou hodné babičky, které chvilku pohlídají (u nás to tak je), tak člověk může i někam vyrazit.
A tak jsem příteli řekla, že bych chtěla miminko, ale že počkám až se na to bude cítit i on (je mladší). A jedoho krásného dne mi řekl, ať už tu HA přestanu brát 🙂. No a teď už je tu náš maličký s námi 🙂.

Ahoj tak unás to nerozhodl nikdo po pravdě kdyš se jsem se dala do hromady se svým přítelem tak sem na konec dozvěděla hrůzostrašnou správu tchán s tchyni a švogrový mi řekly že muj přitel nemůže mít děti z důvodu operace varlat a skracovani.Ze začátku sem se stím nemohla smířit pořát sem si přála miminko je to krásná věc pořád sem se chodila dívat se svým přítelem na dětské oblečky 😢 postýlky atd... Všem holkám s kočárkama sem záviděla nebo těm co se nám chodily chlubit že jsou v jinem stavu 😢 Bylo mi pořád do pláče ale svého přítele jsem moc milovala tak že sem ho samozřejmě neopustila časem sem si zvikla že já miminko mít uš nebudu a nakonec sem nabýdla svemu příteli jestly si nechce zajit ke sve doktorce a zeptat se ji jak to vlastně je všechno do opravdy kdyš tu operaci postoupil v dětsvý.Muj přítel tedy souhlasil,kdyš sme zašly spolu k doktorce tak sem tam čekala necelých 5minut muj přítel vyšel ze dveří tekly mu slzy z očí já k němu zběhla a rychle sem se ho ptala co se vlastně stalo kdyš tak pláče a on mi řekl lásko posad se 😵 Já celá v šoku se nedočkavě ptala tak co se stalo ? A on mi jen z usměvem odpověd miláčku mužem začít pracovat na miminku sem v pořádku ta operace nemá s oplodněním nic společného 😵 Začalo mi těšce bušit srdíčko neměla sem slov jenom začit plakat a tet ? semskoro v 7.měsíci a moc si s mojí láskou užíváme 😲 ..