• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Díte ve 22 letech - skoro anebo akorát?

18. ledna 2016 
Ahojte.Mě to nedá,abych sem nepřidala své :slight_smile: .Takže já porodila v 19ti.a teda za tři měsíce mi bylo 20 :grinning: .Dá se říct,že po dítěti jsem toužila snad už od puberty,nakukovala do každého kočárku ťuťu ňuňu :grinning: .Musím říct,že než jsem otěhotněla..celkem nečekaně,ale velmi radostně :frowning2: ,tak jsem každý týden chodila pařit :wink: ,popíjela no bavila se prostě-celé dny létala po venku za klukama,za holkama...kouřila a tak..zábava. :slight_smile:
ALE:jak jsem zjistila,že čekám miminko-mimochodem zůstala jsem sama bez přítele,ten ho nakonec nechtěl a chtěl abych si ho nechala vzít(jemu bylo 28).to jsem okamžitě zamítla!Takže jak jsem to zjistila a měla potvrzené,okamžitě se odstěhovala od toho vola :slight_smile: ,začla jsem se moc a moc těšit,bydlela jsem u mamky..nás byl plný dům,.. :slight_smile: ani na chvíli jsem nezapochybovala jestli to zvládnu.nemohla jsem se dočkat mého krásného chlapečka.takže to ale:okamžitě jsem přestala kouřit,chodit do barů,na diskotéky jedla zdravě..mamka mě nepoznávala :wink: .opravdu jsem se k tomu postavila hodně zodpovědně.dodělala jsem si s ním v bříšku školu a jen díky těhotenství jsem si ju vůbec dodělala.těšila se na každou poradnu,ultrazvuky.a můžu říct,že ničeho vůbec ničeho nelituji,mám nádherneho chlapečka,naplnil můj život..v ničem jiném nevidím smysl než v dítěti.Úsměv,první krůčky,slova,spinkání v náručí,tulení se k sobě...nádhera.jsem pořád doma,nechodím pařit :slight_smile: nekouřím,vůbec nepiju alkohol :slight_smile: malý má všechno..já na sebe nemám pomalu nic :grinning: .ale je to poklad,všechno si zaslouží.a už bych si přála druhé miminko. :wink: je pravda,že je to velmi náročné,malý je rozmazlený :slight_smile: a taky pěkně neposlušný a divoký,dává mi nádherně zabrat,jako miminko byl zlatý :grinning: :wink: ale neměnila bych za nic.upřímně,když už jsem toho měla dost,tak jsem si řekla že jsem mohla počkat že bych o nic nepřišla,že jsem jen jeho otrok :slight_smile: ,ale to jsou jen takové ty zkraty z vyčerpání :stuck_out_tongue_closed_eyes: :slight_smile: je pravda,že je o to dítě velký strach,já malého pomalu nikomu nepučím,moc se o něj bojím..měli jsme už hodně nepříjemných situací,kdy jsem myslela že o něj přijdu-několikrát se dusil,byl celý fialový a ten strach to je fakt děs.už byl i na kapačkách ve 20ti měsících takže není to jen veselé no mít dětátko.ale když si žena přeje mít dítě ve 20 a cítí se na něj tak at ho má.nevidím v tom nějaký problém.a 22?to je krásný věk na miminko :wink: já třeba budu čekat ve 22 už druhé :slight_smile: jo a tatínka jsme našli skvělého,když se s náma dal dohromady bylo mu 22.a s malým mají perfektní vztah.už bydlíme sami..takže já si myslím,že všechno jde a hotovo :grinning: a až mé děti budou dospělé,budem spolu chodit pařit :wink: :grinning: a k těm starším maminkám...no má mamka porodila své páté dítě ve 48,5.letech.je pravda,že si to tak už asi neužívá..víc se bojí každé drobnosti,na procházky se jí nechce chodit,malou pomalu ven nepustí...,ale moc si ju přála..ted si neužívá to babičkování protože ji to není vzácné :slight_smile: :angry: ale je ráda že ji má...necítí se stará má krásnou holku která ted pujde do první třídy :wink:
30. kvě 2009 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
cheerlady - prajem vam vela stastia, ten tvoj pribeh je totiz presne ako moj :wink: my sme sa s manzelom rozhodli, ze sa vezmeme v aprili 2008, vzali sa v auguste 2008 po 4a pol roku, ja som mala 22, on 27, hak som vysadila cca 9 mrsiacov pred svadbou a rok aj nieco sme to nechavali na prirodu, teraz mam 23 - v oktobri cakame drobca a som rada, ze zvysok mojho externeho VS studia stravim na MD :slight_smile: vobec si nemyslim, ze som o nieco prisla, myslim, ze je super byt mladou maminou :wink: no fakt - ten tvoj pribeh je ozaj rovnaky akurat s rocnym posunom :grinning:
30. kvě 2009 v 18:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj...
ja som mala svojho syna v 28 a nelutujem,aj ked sa nam 2,5 roka nedarilo...nevzala by som to spat,ak by mi niekto povedal,ze mladsej by sa podarilo skr..
Ako jedna sksuenejsia maminka hovori vyssie....uz nikdy nezazijes pocit beztarostnosti.
Materstvo nie je o veku...ale o postoji.
!8 rocna matka mzoe byt lepsou ako 30...
Dolezite je,ako to citis ty, co este od zivota ocakavas,lebo deti si ta priputaju uz navzdy,alebo na velmi dlhe obdobie :grinning:
J epravda,ze mladsie maminy su bezstarostnejsie,nie hlupejsie,aby si to niekto nezamienal..Maju menej skusenosti atymmpadom aj menej starosti
Je fakt,ze ked mas dieta neskor..vsetkop si akosi viac pripustas..Ako niekt.potrhle mamky,kt.,uz nevedia,co od dobroty riesit..NIekdy fakt ziram, co ich trapi....
30. kvě 2009 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nathali,
ja ve ctvrtek oslavila 23 narozeniny a mam 2,5 mesice starou dceru. Miminko jsme si moc prali a i se nam povedlo na poprve :dizzy_face: . Pokazde kdyz mam Julcu v naruci nebo koukam do postylky jak spinka, jsem strasne stastna :dizzy_face: . jestli se na to citis,chces to, jdi do toho :wink:. je to to nejuzasnejsi co jsem kdy zazila. a ze jsem si pred juli rada zasla pobavit a casto,tak ted mi to vubec nechybi :slight_smile:.
Preju at se zadari co nejdriv :wink:
30. kvě 2009 ve 22:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
niekto sa cíti na bábo už v 18, niekto až v 35.. je to indi-vindi :wink:
30. kvě 2009 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak já taky trošku přispěju :slight_smile:
Děti jsem milovala od malička, nadšeně jsem se hlásila o každé hlídání miminka které se mi naskytlo, celou střední jsem prokoukala do kočárků .... a pak jsem poznala toho pravého muže a miminko jsme počali po půl ročním vztahu :dizzy_face: Sice jsme miminko plánovali o trošku dýl (až si dodělám maturu, ale co...) 3 měsíce před mýma 20 narozeninama se nám narodil krásnej a velkej klouček, kterej je to nejúžasnější stvoření na světě :dizzy_face: Školu sice stále nemám dodělanou, ale neměnila bych :slight_smile:
V srpnu se budeme brát a příští rok (nejdéle) bysme chtěli pořídit Domíkovi sestřičku...

Nebudu si tu hrát na "supermatku" a tvrdit že mě nikdy nenapadlo jaký by to bylo kdybych neměla mimčo a tak nebo že mě nikdy Nik nena*ral takovým způsobem, že bych ho nejradši vecpala do BABYBOXU :grinning: ale pak se ke mě přitulí a dá pusinku a já vím že mě nic lepšího potkat nemohlo :dizzy_face:

bydlíme ve dvougeneračním baráčku s mojí mamkou takže hlídání máme téměř pořád. když chceme vyrazit do hospůdky, na disco nebo do kina mamča si vždy ráda zapne chůvičku a hlídá :grinning: nemůžu si stěžovat na to že by se můj kulturní život nějak extra změnil....

myslím že kolikrát je 20 letá holčina lepší máma než vynervovaná 35 letá ženská :wink:
30. kvě 2009 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky,
taky přispěju....
Je mi 22, snažíme se 8 měsíců a mám za sebou jeden potrat. Nejvíce mě na reakcích po mém potratu mrzelo to, že mi každý říkal, proč se do toho hrnu tak brzy a ať jsem ráda, že to tak dopadlo, že není vhodná doba ve 22 - to jsem čuměla jako puk.
Když hysterčím, že se nedaří a je mi smutno, tak mi na to doktoři a známí povědí, ať neblázním, že jsem ještě strašně mladá. Prostě každý řeší kolik mi je, ne jak se cítím.
Ale nikdy bych si neplánovala miminko, kdyby jsme si to oba moc nepřáli a neměli ho kam přivést. Ale už spolu sami bydlíme 2 roky, zvážili jsme všechna pro a proti - pro nás NENÍ BRZY v mých 22.
Přeju vám všem hodně štěstí!
31. kvě 2009 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky ahoj,narazila jsem tady na vas,ale necetla.Jen vam reknu jedno.Chodim na ivf a kdyz jsem byla na konzultaci tak jsme se bavily s doktorkou,ze cim je zena starsi,tim je to s otehotnenim horsi.Ale rekla mi jednu vetu,ktera patri do vasi diskuse.NEJIDEALNEJSI VEK NA OTEHOTNENI JE 22LET. :wink: Kdyby jste se snazila v te dobe,verim,ze by jste problemy nemusela mit.
Ono je to hodne slozite.Nekdo chce cestovat,studovat nebo si proste uzivat zivota,ale potom jsou problemy.A ja to bohuzel poznala.
Preji vam vsem,at se rozhodnete jakkoliv,aby to bylo pro vas to nejlepsi rozhodnuti. :slight_smile:
1. čer 2009 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky asi většina z vás ví co se nám stalo o tom tu mluvit nechci...jen vám chci dodat sílu a říct že rozhodně není ve 22 brzy.My se snažili o miminko od mých 20 let,nedařilo se,šla jsem an laparoskopii při které mi protrhli střeva,potom jsem byla na odběru vajíček na IVF při kterém mi roztrhli tepnu ve vaječníku a já bojovala na JIP o život,ale i tak jsem ráda že jsme začali brzy protože o to větší šanci jsme měli....a také nám vyšel hned napoprvé KET jednoho jediného vajíčka které přežilo...nepřeju vám abyste museli podstoupit to co já,ale věřte že čím dřív tím líp,pokud máte stabilní vztah a jste zabezpečení...proč ne...
1. čer 2009 ve 12:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Akorát! Já bych to brala, kdybych měla tenkrát chlapa! :sweat_smile:
1. čer 2009 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, jsem ráda, že se najdou i holky jako vy, které chtějí mít děti v tam mladém věku. Já se přiznám, že ve 20 letech jsem nikdy na dítě nepomyslela a do svých 27 let, jsem je nechtěla vůbec, musela jsem k tomu dospět, ale vůbec ničeho nelituji, naopak. Druhé dítě se mi narodí v 35 letech a cítím se naprosto v pohodě a nemám sebemenší problém. Tak moc držím palce, ať se miminka brzy vydaří :wink:
1. čer 2009 ve 12:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,taky pridam svou troskou do mlyna..... :wink:

ja otehotnela v 19 a maly se mi narodil ve 20...ted je mi 22 malemu budou 2 a je to nejuzasnejsi stvoreni co me kdy v zivote potkalo....vubec nelituji ze jsme si s pritelem planovane poridili nase prcanka :grinning: je uzasny,skvely no proste bajecny...kaslete na lidi,kteri vam tvrdi at jeste pockate ze mate spoustu casu a dalsi koniny.....udelejte vse tak ja vy sami citite.....

uz jsem byla i ja osocena ze se staram blbe o me dite..a to osobou ktera to nemuze vubec vedet :wink: je to jedna ztech starsich matek ktera o nas ,,dvacitkach"tvrdi ze jsme hloupe a nezodpovedne........ :wink: a ze nemame zadne zkusenosti :grinning:

takze vsechny tyhle reci hodte za hlavu a jen tak dal do snazenicka...... :wink: :wink:
1. čer 2009 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte dievcata..
Mne je nieco po 22, rozhodli sme sa s MM,ze by po 6rocnom vztahu a 3rokoch manzelstva bolo dobre vysadit HAk,a tak som par dni bez chemie :stuck_out_tongue_closed_eyes: tesim sa,ked nam to vyjde,lebo sa niekedy prichytim,ako mi z toho prepina :cry: :cry: rada by som uz mala maleho drobca,ktory by sa ku mne tulil..bud paulinka alebo ...chlapca nevieme :pensive: :pensive:
niektore moje rovesnicky maju uplne ine ,,problemy",kam ist vecer von a pod...toto mne nehrozi..cez leto sa budeme stahovat dosvojho noveho domceka a preto by sme chceli ku domceku aj babo :slight_smile:
1. čer 2009 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
cavte baby, rozhodla som sa ze aj sem trosku prispejem :slight_smile: mne je tiez 22, s priatelom sme 3 roky a keby sme uz mali vyriesenu otazku strechy nad hlavou tiez by som najradsej mala rodinku, kedze to je to co mi vzdy chybalo. ale bohuzial doba a kriza je taka ze mi vzala aj aku taku pracu co som mala :confounded: ale kamaratke (tiez 22 rokov) sa ma za par mesiacov narodit male a uz sa velmi tesim ako mi ho pozicia sem tam kocikovat a snad pridem na ine myslienky. ved ked vidim take male usmiate šidlo dakde vonku hned mam pocit ze kam sa hrabu vsetky tie problemy a hluposti ked take nieco nadherne ako dieta moze clovek zazit.
4. čer 2009 v 11:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj .) když to tady tak pročítám a můžu posoudit i dle sebe, tak je snad lepší být mladší maminkou.... některé starší tady právě píšou o tom, že už je to doživotní starost, že dítě dost věcí změní... a když to právě můžu posoudit podle sebe, tak čím jsem starší, tím víc mám pocit, že si se svým volným časem můžu dělat co chci. naprosto si vychutnávám, že si jen tak pár hodin můžu lenošit a naplánovat si den jak chci a tím víc mám pocit, že bude miminko velkou změnou... ve 22 +- jsem nad tím vůbec nepřemýšlela... né jen nad dítětem, ale celkově nad volným časem jako takovým, mám pocit, že jsem si ho tolik nevychutnávala, nebo nevím čím to... každopádně mám strach jak to zvládnu, když jsem tak "zpohodlnělá"... možná to nebude tak náročný, jak si představuju a možná to bude ještě náročnější.... :slight_smile:
každopádně jsem zmaten a jsem na sebe opravdu zvědavá...

jinak je to opravdu indi-vindy... záleží na mnoha okolnostech a především na tom, jakého máte nebo nemáte ve 22ti partnera... já potkala čerstvě svojeho nynějšího muže, ještě jsem studovala vejšku a vůůůbec netušila, co se sebou... takže jsem na to tudíž neměla ani myšlenky... ale jak už tu bylo napsáno - rozhodovala bych se dle toho jak to cítíte... pokud jste se s partnerem tak rozhodli, tak bych zkusila hodit za hlavu, co si o tom myslí vaše okolí... je to váš život, vaše rozhodnutí, tak si všechno prožijte jak toužíte...
7. čer 2009 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
a ještě k tomu okolí - chápu!!! na mě se divně dívali příbuzní, když jsme se o dítěti zmínili před dvěma lety... tenkrát mě to nějak pohltilo, ale nakonec to rozumově prostě nešlo... možná k tomu právě přispěl i ten fakt, že se všichni tak divili a vyděšeně mě zkoumali... taky sem tam nějaká ta dost debilní poznámka směrem k mojemu manželovi "bacha, teď vysadí prášky a nic ti neřekne..." bylo mi 25, přesto ty reakce byly fakt hrozný.... takže ve 22 si to vůbec nedokážu představit a je mi líto, že je společnost pořád tak striktní... prostě je teď IN mít dítě později a všichni kdo chtějí dítě dřív, potažmo sňatek dřív, tak je pomalu ufon... držte se...
7. čer 2009 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
já měla první dítě ve 22 a bylo to krásný, nikdy jsem nelitovala, není to o věku :wink:
7. čer 2009 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
nam sa narodil Denisko ked som mala 22. nemam pocit ze zalezi na veku, ide o to ako sa kto citi.

hehena viem o com hovoris. ked sme sa brali, mala som 21, manzel 24, vsetci hned ci sa "musime" brat, preco sa berieme ked nemusime a podobne :unamused: smutne, no......a babätko ani nehovorim :grinning: ale ich problem, treba kaslat na ludi, co si myslia ze treba ist s "modou" doby :unamused:
8. čer 2009 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
holky viete ze ste uzastne :slight_smile: som strasne rada ze som vas tu spoznala a vase pribehy viem ze to vsetko nie je prechadzka ruzovou zahradadou a ze su tam aj problemy ale pri vas mi to pripada ako by ziadne ani neboli :slight_smile: aj mi sa uz pomaly pokusame tesila som ma lebo mi to meska :slight_smile: ale testik bol negativni este ze mam v podode priatela ktory ma podrzal a povedal sak sa zadari nabuduce :slight_smile: aj mi sme chcely svadbu dokonca tento rok sme spolu 4 roky ale nakoniec sme ju zrusili koli rodine kazdy si vravel co chcel a co by tam mohlo byt :stuck_out_tongue_closed_eyes: a nemam na to nervy tak asi az buduci rok :slight_smile: ste zlaticka a snad budeme v kontakte
9. čer 2009 v 09:14  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky nathali:psala jsem tu i svůj příběh :slight_smile: já jsem se ani nesetkala s tím,že by se někdo divil že jsem moc mladá.naopak i se mě většinou ptají jestli už jsem vdaná a já na to,že ne,že na to jsem ještě mladá :wink: ale na dítě ne. :slight_smile: :grinning: a 22?to je fakt uplně supr věk,to není málo ani moc.přijde mi,že hodně často potkávám právě takto mladé maminky.a naopak,když vidím starší ženskou třeba 35 a má první,tak k ní mi ten kočárek vůbec nesedí :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: a nebo ve 30.mě to přijde na první dítě prostě pozdě :slight_smile: vždyt s dítětem je hned život krásnější :wink: ne vždy :stuck_out_tongue_closed_eyes: :wink: ale i tak je :slight_smile:
tak hodně štestí at se vám brzy zadaří :wink:
9. čer 2009 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj mám skoro 5 ti měsíční dcerku a v září mi bude 22. :wink: Holčička byla plánovaná a vytoužená a já jsem šťastná maminka, jsem moc ráda že ji máme. A 22let si myslím, že určitě není příliš brzy na děti!!!!
9. čer 2009 v 15:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte pridavam se k vasi diskuzi ja jsem sve prvni ditko porodila mesic pred 21. narozeninama a ted jsem ke vsemu prekavpeni zjistila ze jsem 7. tydnu tehotna.Takze neveste hlavu jestli je to brzo, asi neni ja uz cekam druhy :grinning: jinak moje sestra mela prvni dite v 19 a taky je stastna jak blecha
9. čer 2009 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
holky a nemali ste strach s financnej stranky?ako viem peniaze by nemali hrat ziadnu rolu lebo tie vzdy boli a budu :slight_smile: ale aj tak my sme odisli so slovenska a sme tu sami bez rodiny takze by mi nemal kto pomoc asi mam skor s toho strach nez z penazi :confounded: niekedy ma taka chvilka chyti no odide nastastie :slight_smile: a ako sa mate?co nove :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
10. čer 2009 ve 22:47  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
nathali:já jsem strach z finanční stranky nikdy neměla.přesně tak..nějak bylo a nějak bude.a to jsem malého živila sama plus teda pomoc od mamky tím že mu někdy něco koupila nebo navařila.to že jsi daleko od rodiny,no to je mínus..já jsem od mamky ani ne 2km.chodíme za ní procházkou a je to teda supr.ješte nás taky určitě čeká stěhování a hledám tady jen něco poblíž,protože teda vím,že ta pomoc je důležitá..když potřebuji narychlo pohlídat,odskočit si k dr.,nebo na dve hodky si oddychnout tak jsem za tu blízkost ráda. :slight_smile: být dál od rodiny,od mamky to já bych nezvládala ani po citové stránce.nevím tak z tohoto bych měla strach i já..né že bys neměla zvládnout být matkou,ale ta pomoc blízkých ta se někdy potřebuje :wink: a hlavně i opora a tak.takže hodně štestí :wink:
11. čer 2009 v 09:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
nathali ja som si tiez velakrat hovorievala ze nejak to vzdy dopadne. ale to som mala este pracu a ako take vztahy s priatelovou rodinou. ale o pracu som prisla, od priatelovej strany smerom k nam obom len nenavist, cize starosti naviac, ale to nebudem rozoberat. jednoducho som tym chcela napisat ze keby sa teraz ked mam 22 zadari mimco tak by to bolo pre nas skorej taka mala tragedia :frowning2: ked to tak musim nazvat,ale po fin.stranke by to tak bolo. lebo byvame v malom byte (u mojich rodicov) piati fakt ako sardinky a este aj priatel to ma s pracou neiste, kvoli krize. keby k nam boli priatelovi rodicia za dobre tak by sme urcite mohli byt nejaky cas u nich (velky poloprazdny byt). prave tu pomoc od blizkych,ohladom byvania a tak, my urcite mat nebudeme. a co sa tyka psych.opory, hmm tak to je tiez otazne, skorej by som to odhadla na vycitky ze ci sme sa zblaznili :confounded:
11. čer 2009 ve 13:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte holky : tak ohledne financi to mame strach porad, protoze manzu propustili z prace a nejak nemozeme porad nic najit, tak to bude jeste vesele. Tohle tehotestvi nebylo planovane, tak jako to predesle. Ale ja se mozu spolehnout na moji maminku, ktera hlida skoro porad, kdyz jedu na prednasky do skoly. A tchyne ma taky dcerku jednou v mesici na cely tyden a je moc stastna. Na druhe mimco se tesi. Nasi to jeste nevi, pac mami nastupuje v nedlei do nemocnice na operaci, tak ju nebudeme sokovat. Jinak rodina udela hodne aj po pozitivni aj negativni strance.
11. čer 2009 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja som otehotnela, keď som mala 23 rokov, chceli sme aj skôr dieťatko, ale nedarilo sa a chceli sme dostavať... rodila som, keď som mala čerstvo 24. Nemyslím si, že v 22 je to skoro a už vôbec to z niekoho nerobí dobrú alebo zlú matku :wink:

teraz čakám druhé a keď všetko dobre dopadne, tak v tridsiatke budem mať orodené, odkojené, mám v pláne dať si postavu a všetko dokopy a byť znova kočka :grinning:

u nás financie nehrali rolu, na slušný život máme, mm nás uživí, takže toto sme našťastie neriešili, riešili sme a riešime len moju školu, ktorú sa snažím dokončiť už tretí rok :sweat_smile:
11. čer 2009 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
baby ja som odisla do cr prave koli rodine moja rodina mojho priatela nemala rada pretozte je adoptovany a sam sa stara od 18-tich len oseba takze toho moc na konte nema a nie je ziadny sladucky cukrik.trocha sme sa udobrili z rodinou takze na navsetevi chodime ale vratit sa moc nechceme ja si myslim ze by sa ten hnev vratil.ako pomozu nam nabalia nas ked odchadzame :slight_smile: ale ked nam bolo fakt tazko tak mi pomohol len moj otec.byvame v podnajme a rada by som odisla do svojho tak planujem stavat maly domcek a ten zadarmo bohuzial nedavaju :frowning2: .a praca hmm....on jazdi na dodavke a uz ma toho plne zuby a ja sa stale bojim tak si hlada druhu a ja mam dve som casnicka a otvorila som si kozmeticky salon tak som v peknom kolotoci ale keby nemal pracu tak to nezvladnem vsetko sama ale ako ste povedali dajako bolo dajako bude myslim ze keby prislo babo tak sa vela veci zmeni :wink:

ako sa mate a vikendujete? :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
14. čer 2009 v 11:03  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, tak som vas konecne docitala :slight_smile: touto otazkou sa zaoberam uz dlho ale zial asi trochu neskor akos om mala ... :slight_smile: no co uz, ale v mojom pripade som to aj tak moc uponahlat nemohla, nakolko v 21 ma opustil moj vtedajsi a trvalo mi teda riadne dlho sa z toho dostat, takze ked som aj bola nachystana po skole na malicke po ktorom som tuzila od kedy som zacala dospievat :slight_smile: (opatrovala som koho sa dalo :slight_smile: ) tak pred statnicami prisiel na to ze on si chce este uzit a tak... tak proste z toho nic nebolo len zlomene srdce a moj manzelik s ktorym sme boli vtedy len kamosi mal so mnou dlhu trpezlivost az som sa z toho dostala avsak cas pokrocil a mala som 29 ked sm sa vydavala a skoro presne o 9 mesiacov sa nam narodil nas milovany poklad a to bolo tri mesiace pred mojou 30... takze podla vas asi dost neskoro :dizzy_face: ale ja som za neho strasne vdacna :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
ale chcem hlavne povedat to ze ako som s chutou a energiou opatrovala deticky ked som bola "mlada" tak som teraz dost vycerpana a nemam uz taku energiu preto si casto vravim ze mat dieta skor je fajn, clovek ma viac sil a bude mladsi ked bude mat vnucata a viac si ich uzije a tak, ale zas mat dieta za kazdu cenu bez strechy nad hlavou a tak tiez nie je uplne dobre, lebo mat ho v strese urcite ani jemu neprospeje.... teraz sme riesili otazku mat druhe, tiez ho nechcem mat v 40 ale zrovna som musela ist tento rok uz na druhu operaciu tak ani neviem ci ho niekedy mat budeme a to je tiez vec co hra proti odkladaniu donekonecna, proste ak to clvek citi ze po nom tuzi, tak ako sme tuzili i my, je to krasne a super ked sa to podari a dietatko je na svete a je vasou radostou :slight_smile: clovek nevie co bude na druhy den v podstate nikdy a preto co citi treba zit teraz aspon ja to tak citima drzim palce aby to kazdemu islo tak ako si to vysnival :slight_smile:
14. čer 2009 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
nathali tak ten vlastny domcek alebo aspon pekny bytik je snom asi vsetkych, ale fakt je to hrozne s tou pracou. ja som uz treti mesiac doma a niekto mozno hovori "kto chce pracu, si ju najde" ale fakt o tomto to neni. jednoduchu v nasom meste a okoli nie su ziadne ponuky. a ked si tak ratam ze za aku dobu by sme sa k byvaniu dopracovali tak mi je zle. a pritom sledujem realitky a niektore nehnutelnosti su fakt za velmi dobru cenu, ale co z toho ked by nam uver nedali, ja nezamestnana, priatel s neperspektivnou a neistou pracou... Vela ludom pomohla v ich zaciatkoch rodina, ze byvaju u nich, pripadne ak maju velky dom im nechaju polovicu, alebo s uverom im pomozu (co vidim na znamych) a fakt je to velmi tazke ak su na to len dvaja. a ti co maju aspon aku taku pomoc od rodiny hovoria ze ak sa citime na dieta tak ho majme, lepsie teraz ako potom v tridsiatke stresovat ze neprichadza :unamused: ale v nasej situacii sa spolieham na to ze asi az v tridsiatke sa budem spoliehat na to ze pride. lebo nie je nic horsie ako nemat na koho sa obratit v problemoch, nemat proste podporu (aj psychicku) v najblizsej rodine, a proste taku vacsiu istotu ze v tom nie sme sami. neviem to proste lepsie opisat, ale nechcem aby to vyznelo tak ze od rodiny chceme tahat peniaze ked nebudeme stacit na svoje vydavky.to urcite nie.
16. čer 2009 v 07:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek