Jsem divná, že chci čtvrté dítě?

Ahoj jsem tu nová a potřebuju se tak trochu vypovídat,znát Váš názor a třeba i zjistit že jsem možná normální.
Mám tři děti holky 14,11 a kluka 8 let.První dceru jsem měla v 19 a při péči o ni jsem dodělávala ještě dva roky školu.U druhé dcerky jsem si konečně užívala mininka naplno,což u první moc nešlo.Pak jsme se dočkali manželova vysněného chlapečka,jenže pár měsíců po narození u něj zjistili nádor.Statečně jsme bojovali a po 4 letech jsme nad tou mrchou vyhráli.Teď je mu 8 chodí do školy a je konečně samostatný což je moc dobře a jsem za to moc vděčná.Ale posledních pár měsíců se díky tomu cítím tak nějak nepotřebná,byla jsem zvyklá pořád se o někoho intenzivně starat.Snad díky tomu nebo taky proto že jsem si ten miminkovský čas moc neužila zatoužila jsem zas po mrňouskovi.Je mi 33 stará se na malé ještě necítím,máme velký dům s penězma jsme na tom si myslím normálně.Mluvila jsem o tom s mužem a ten moc nadšený nebyl,prý kdyby to měl řešit srdcem tak neváhá ale měl strach o finance.Pak za mnou přišel a řekl že se nemůže dívat jak jsem smutná že to zkusíme.Je to třetí měsíc a nedaří se a já jsem z toho celá špatná,z toho že to nejde a taky z toho že si připadám jako velký sobec.Kvůli mojí nezvladatelné touze po dalším dítěti budou ošizené moje děti ne snad duševně svoje děti nadevšechno miluju a taky jim to dávám dostatečně najevo.Jenže uživit čtyři krky v dnešní době není nic lehkého a já si to plně uvědomuju ale moje srdce křičí do všech stran že je to tak dobře že to tak má být.A proto si připadám že nejsem normální upředňostnit sebe před blahem svých dětí.Teď 10 září má dorazit další menstruace a pokud dorazí tak to vzdám a smířím se s tím že mimísek nebude vždyť už mám tři nádherné děti a to každý nemá ach jo ....Omlouvám se za gramatiku vím že si na to někdo potrpí.A chci se zeptat jsem opravdu divná že chci další dítě?