Maminky ve 40 letech. Je možné další těhotenství po diabetu?

@lencaa11 děkuji 😊

Někteří ti budou říkat, jak je to v pohodě, pak bude spousta těch, pro které je to už pozdní věk na mateřství. Statistika ohledně různých vývojových vad dětí je jasná, ohledně zdravotního stavu matky taky. Čas nevrátíš. Pokud dítě dřív nešlo, chápu to. Já bych do toho rizika nešla. Nechtěla jsem být stará matka, nechtěla bych mít maturanta v 60, řešit svůj přechod v době jeho puberty, nemít na prcka dost sil (a věř mi, že ve svých 44 dobře vidím rozdíl, co jsem zvládala ve 20 a co teď)... A v době, kdy ty děti konečně budou v produktivním věku a budou chtít založit vlastní rodinu, budou vlastně řešit nemocné či nemohoucí rodiče (jakože tebe a muže). Často je navíc vidět, jak jsou starší rodiče na děti přehnaně opatrní, řeší každou hloupost atd. Z toho je jasný můj postoj. Ale každý to má jinak. Je to tvůj život, bude to tvoje dítě, nikdo to za tebe neodžije, o děti se ti starat nebude.

@alexandralorraine Asi takhle, prijde mi to hodně na hraně, ale zas jedinacka jsem nikdy nechtela, takže jo, povest se mi prvni ditko az v 39, tak jdu v rychlem sledu do druhého.

@zuzkasim díky za názor, všechno, co píšeš moc dobře chápu, proto to hodně zvažuji.

Ahoj.
Koukám, že máš malého prcka. Tak si myslím, že je úplně jedno, zda budeš mít ještě jedno nebo ne. Protože ve finále co píše výše Zuzka, zažiješ tak či tak. Pokud máš na to sílu, s chutí do toho. Aspoň bude mít malý sourozence a nebude tu nedej bůh sám. 😊

Všechno, co je napsáno výše sedí, souhlasím s tím. Ale už j dno dítě máš, takže bych si druhého šla ze dvou důvodů, jednak nebudete mít rozmazleného jedináčka a druhak bude mít syn parťáka do života, ať už v dětství a nebo právě pak v dospělosti. Kdyby se musel starat o nemocné rodiče, nebude na to aspoň sám.

@alexandralorraine treti dite ve 41 a navic z ivf. jsem nejstastnejsi i kdyz je to nekdy narocne

@alexandralorraine jestli dítě chceš, tak jdi do toho ale co nejdříve. Já jsem si dala hranici druhého dítěte do čtyřiceti let porodit. Stihla jsem to 😂 ale musím říct, že je to větší záhul, než kdyz jsem měla první dítě. Mám doma 3,5 leteho syna, který od roka spi celou noc a je fakt moc šikovný a soběstačný a musím říct, že si zase zvyknout na noční vstávání a další věci, je docela mazec. Jen večer spojit uložení miminka a přečíst pohádku většímu je taky dost náročný 😊 abych to všechno uspokojila 😊
Tehu bylo spis v pohodě, ale taktéž jsem byla více unavená, než při prvním tehu. Ani práce mi nejde tak, jako predtim 😂 (stále pracuji z domu, jako při prvním tehu)
Prvního syna jsem učila spoustu věci dříve, než je měl vlastně umět, měli jsme vše formou hry a já jsem byla strašně rada, jak mu to všechno jde, u druhého syna bych chtěla to same, ale jsem sama na sebe zvědavá, jak to zvládnu 🙈
Držím palce, pokud se rozhodnes pro další miminko, ať je vše v pohodě

Třetí ve 38 a čtvrté skoro ve 40.
Mladšímu je teď rok a půl a užívám si to více než ve dvaceti nebo ve třiceti, přijde mi, že sil mám stejně a vše řeším s větším klidem.
Klidně bych šla ještě do dalšího, ale manžel se netváří.

@alexandralorraine Ja bych do druheho na tvem miste sla. Mam deti taky pozdeji, ale jsem strasne stastna, ze mam dve. Kdyz uz maj starsi mamu, at aspon maj jednou sami sebe. Mam je rychle po sobe, stihla jsem odrodit tesne pred 40 obe, ale nejaky rok ci dva roli vubec nehraje. Zacatky byly tezke, ale jsem opravdu stastna, ze je oba mam. A kupodivu ac jsem mela prvni tehotenstvi s komplikacemi, druhe bylo uplne v pohode a snasela jsem ho paradoxne lip. Drzim pesti at vae klapne jak si prejes 🙂

@alexandralorraine Hele zarid se podle sebe a partnera. Každej jsme na tom jinak. Jsou ženský, co mají odrozeno do 25 a ve 40 už jsou "staré" a pak ženský, co nechávají mateřství (ať dobrovolně či ne) na pozdější dobu, ale protože děti nemají, tak mají i kolem 40 energie a sily na rozdávání.
Akorát teda doporučuju, abys do druhého dítěte nešla jen a pouze z důvodu, aby první měl sourozence, nebyl sám, aby se kdyžtak o starší rodiče pak postarali oba. To je nejhorší argument proč mít dítě. Nikdy nevíš, jaké děti budou. A žádná výchova neovlivní, jaké budou povahy, jestli si budou rozumět nebo ne..
My jsme sestrou někdy od mých 15 jako cizí. Jsme naprosto, ale naprosto odlišné povahy, odlišné zájmy, odlišné priority, odlišné životy...Navíc já žiju teď v zahraničí, takže kdyby bylo potřeba, stejně bude bohužel sestra na rodiče sama. Tohle se fakt nedá naplánovat.

My jsme s mužem pozdní rodiče. Dlouho trvalo, než jsme se našli a taky než přišlo miminko. Rodila jsem ve 38,5 - teď jsou dítku téměř 2 a rádi bysme druhé, začali jsme se snažit asi od jejího půl roku, ale nevypadá to, ještě nějaký čas tomu necháme, než to vzdáme. Víme, že to není ideální, moc rádi bysme byli mladí nebo aspoň mladší rodiče, ale asi to tak mělo být. Oba jsme chtěli hodně dětí a brzo, ale stalo se to jinak. Tím spíš, že jsme v našem věku, je podle nás dobře mít víc jak jedno dítě.

@ajulinkaaa my jsme se taky s mužem dlouho hledali, nakonec přes seznamku, když už mi bylo 37 a stálý partner nikde… oba jsme chtěli dítě co nejdříve, naštěstí se to povedlo celkem brzy. Rodila jsem v necelých 39, no a teď mi bude v létě 41 a jsem hodně na rozpacích, jestli zkusit ještě jedno, taky to nemusí jít hned, stále ještě kojím. Třeba se to už nepovede, ale za pokus to asi ještě stojí.

@zuzkasim ja si casto sedam na prsty (a casto ne), ale ted uz nemuzu. Ty o tom veku mas ostry nazor, ktery pises pokazde, kdyz je tady takovato diskuse. Podivej, myslim, ze zadna zena se vedome, treba ve dvaceti, nerozhodne "Tak, a do ctyriceti nebudu mit dite" ... Kazda z nas, ktera ty deti ma pozdeji, pro to mela/ma nejaky duvod - zdravotni, partnersky, zivotni... Takze je uplne zbytecne tady vyjmenovavat ta negativa. Ver mi, ze jsme sibjich vedome, zijeme v tom. A reknes - ale pani se ptala, tak proc ji to nerict, ze? At si to vyzere... Jako proc? Ja uz to tady psala nekdy, budu se opakovat. Ja se narodila rodicum pozde, jako dite jsem mela "stare" rodice, v jednu dobu mi to jako male holce vadilo. Pak mi to vadilo i jako pubertakovi. A ted je mi to lito jako matce, pac babicka je proste stara a moc si deti neuzije. Ale -jsem VDECNA rodicum, ze i pres tenkrat temer skandalni vyssi vek do toho sli a meli me. Mam nadherny zivot, ac jsou stari, s mymi detmi se miluji. Ono tyhle zivotni situace nejsou vhodne na zbytecne kecy typu "meli jste mit deti driv" - jako jo, meli, ale ta moznost vratit se v case tady neni, ze ano.
A ted ti napisu neco, co muze byt brano jako podpasovka, ale mozna si uvedomis, jak nevhodne a zbytecne jsou tyto tvoje nazory. Mozna ten, kdo najde toho spravneho partnera az ve vyssim veku a bude dle tebe geriatricky rodic, nebude resit rozvod v puberte svych deti a szivani se s dalsimi pubertaky v dome jine zeny, ale bude mit na "stara kolena" harmonicky vztah...

@alexandralorraine ja mela prvni v 35, druhe neslo, potratila jsem opakovane - ne kvuli veku, ale kvuli nediagnostikovane celiakii (coz vime az zpetne). Druhorozena byl ve 39 a pul, uz posledni pokus, vic potratu bych nezvladla. A vis co? Nejlepsi rozhodnuti to jeste jednou zkusit, nejvetsi stesti, ze to vyslo. Oni maji tak krasny vztah, starsi by byl bez mladsi uplne jine dite, jiny clovek. Rodinna dynamika je taky uplne jina. 39-40 je v pohode, jasne, ve 29 by bylo lepsi, ale neboj se toho. Ano, prvni rok a pul byl tezky. Unava, kumulativni unava, vekova unava, cokoliv... Ale to prejde. Vsechno je jen faze. Drz se, preji to sprvme rozhodnuti.

@janedv moc děkuji za tvůj názor 😘

@alexandralorraine hele, co si budem... Unavena jsem. Ted me zacala bolet zada, pac jak spim s detmi (jsme na cestach, v hotelu spim s nimi), tak spim krive a ta regenerace neni, co byvala. Ale nase deti jsou chytre, zdrave (az na celiakii, ta je ale dedicna, nesouvisi s vekem), diky tomu, ze jsme "stari" rodice mame i materialne zazemi, ze muzou chodit do soukrome skoly, dat jim moznosti seberozvoje, o kterych bych ve 25 ani nevedela, ze existuji. Syn chodi do soukrome skoly a naprosta vetsina rodicu je tam v nasem veku (tj 40+) a mnoho z nich ma mladsi dite. A skola je to skvela, kolektiv rodicu i deti super. Kdyby mi bylo 25, fakt bych na ni nemela... To je druhy pohled. Takze jo, nevyhody ten vek ma. Ale nedat zivot diteti, ktere bude milovane, jen proto, ze nejaka Zuzka z hornidolni rekne, ze jsi stara, to mi prijde total mimo misu. Vychovavat ho budete vy, nespat lar let taky, ale ja to vidim na tech svych dvou a na sobe - jsem proste rada, ze jsme 🙂

@janedv hlavne myslím, že dobrovolně děti na věk kolem 40 neplánuje nikdo. To přichází, když prostě není s kým (a ženská není trubka a nenechá se zbouchnout kýmkoliv jen proto, aby měla dítě) a nebo to prostě nejde. Pokud někdo nechce mít děti brzo, ale chce napřed pracovat/škola/cestování/užívání života a bůhvíco ještě a ma partnera a jde to, tak mívá děti 30-35. Ale na 40 to nikdo schválně nenechává.

@alexandralorraine
Ja to beru zase tak, ze pokud se to v tomhle veku zadari, tak si proste prodlouzime mladi 🙏 je to vec nazoru, ale muzeme si navzajem drzet palce 😉

Nám se druhý dítko povedlo mít na té hranici 40+. Ale neplánovaně, najednou to přišlo na dovolené a zírala jsem nevěřícně na těhotenský test na ten zázrak v mém věku. Pak nastalo období (pár týdnů) nervů a tok myšlenek, jestli to vůbec celé zvládnu, ale věř, že je silnější pocit do toho jít, hlavně právě kvůli sourozenci, kterého si každý jedináček stejně přeje a ten kdo tvrdí opak, je to většinou z jiného důvodu. Sourozenec je krásný dar. Hodně štěstí

@me_druhe_ja Já jsem na čtyřicítku spíš lehce po čtyřicítce dítě plánovala vždy. Nechtěla jsem dítě jako mladá, zjednodušeně jsem se chtěla bavit a užívat života. No, první dítě přišlo ve 22 a byl to strašný šok, doteď si myslím, že prostě přišlo moc brzy, že jsem sama byla dítě. Druhé přišlo ve 30 plánovaně a bylo to akorát, už jsme neměla pocit, že mi něco utíká a už jsme si ho uměla užít. Třetí dítě přišlo nečekaně ve 38 a já si uvědomila, že je to ještě lepší než jsem si pamatovala a že chci ještě jedno.

@pipilemons
@sies Já jsem otěhotnění na prahu čtyřicítky nevnímala jako zázrak, ale jako naprosto přirozenou věc, vůbec mě nenapadlo, že by to nešlo. S povedlo se vždy napoprvé, stejně jako ve dvaceti i třiceti letech.
I lékařka mi potvrdila, že kolem čtyřicítky se těhotní lehce, že zlom přichází až po pětačtyřicítce. Že statistiky početí jsou zkreslené ženami, které se snaží dlouho a kolem čtyřicítky už se k nim moc dalších plánujících těhotenství, co by statistiku zachránily, nepřidává.
A ještě dodala, že poslední leta má z praxe zkušenost, že často rychleji těhotní starší ženy než mladší, což je teda smutné.

@sies děkuju 😊

@pipilemons přesně tak to beru i já 😊

@alianan Tak to jsi jedna z mála, výjimka, co potvrzuje pravidlo. 😀 fakt jsem zatím nepoznala nikoho, kdo by vyloženě plánoval první dítě až kolem 40. 🙂
Hele já jsem taky nechtěla být mladá matka. Kolem 20 jsem si říkala, že tak 27-28 ideál....Jenže pak se to všechno nějak zamotalo, že jsem se po 30 rozváděla a tak vůbec. 😀 první dítě pár týdnů před 34 a druhé 2 týdny po 35. A zpětně vím, že mít dítě dřív, byla bych nešťastná a pokazila si život. Byla jsem hodně typ na "užívání mladého života bez závazků". Párty, flirty, diskotéky, bary, ale taky hodně sportu, sportovních akcí, spontánního cestování.....takhle jsem si to všechno naštěstí užila dosyta než jsem měla děti. 🙂

@janedv Já psala svůj postoj a to jsem taky přiznala. Stejně tak jsem psala, že pokud to dřív nešlo a těch důvodu může být spousta, že to chápu. Mám též kamaráda, kterého měli rodiče velmi pozdě, takže znám potíže, kterým musel čelit, ale je to skvělý člověk, navíc i činný ve veřejném životě, takže nejen milovaný svými blízkými, ale troufnou si říct dost užitečný pro společnost, a navíc má nakonec sám pozdní dítě🙂 Jsem s tvým názorem naprosto v pohodě. A hlavně je to opravdu na rozhodnutí každého, protože každý poneseme následky svých rozhodnutí sami. Když tu někdo otázku položí, tak odpovím. Určitě nebylo málo cílem, aby má odpověď působila nějak agresivně. Já měla to štěstí, že jsem měla děti "včas", ale naprosto chápu, že každý to tak nemá, akorát já v pozdějším mateřství vidím více negativ jak pozitiv.

Já měla děti brzo a i pozdě. Mám čtyři. První syn se mi narodil ve 22 letech a ten poslední skoro ve 37 letech. Za půl roku budu slavit 42 a nepřipadám si jako stará matka. Samozřejmě že v tom rozdíl vnímám, ale když už prcka máte v tomto věku s druhým bych se vůbec nerozpakovala.😉

Můj plán ve 20: mezi 22-35 mít několik dětí. Učit nejlépe doma atd.
Realita - první dítě adopce ve 30. Manželství ztroskotalo. Nalezení úžasného partnera ve 36, jestli se zadaří dítko nevíme, ale snažíme se, už je mi 38. Uvidíme no. I přes své mladické představy jsem si vždycky říkala, že pokud to neženu hormony a otěhotnění je přirozené i ve vyšším věku, tak asi tělo/příroda/Bůh ví co dělá, takže za mě není důvod se tomu bránit pokud po tom dítku toužím..
(mimochodem kdybych fakt měla dítě učit doma, tak by mě asi odvezli do Bohnic... tolik k mladickým představám o životě.. :D)

Jako je dost maminek co mají druhé dítě po 40, ale pak si tady na koníkovi a všude stěžují jak je to vyčerpávající...

@pampelina18 mateřství je vyčerpávající. Ať je ti 20 nebo 40. Z hlediska fyzické stránky dneska 40 ještě není žádnej věk pokud o sebe lidi pečují. Ale mateřství bere sílu. Vyčerpané jsou i maminky v 25.

Zakladatelko, já mám děti dvě (každé má jiného otce)😉, je mi 37 a až teď jsem potkala člověka, ve kterém mám jistotu, kterého miluji, a kdo se mi jeví jako ten, který by byl fakt úžasný otec a často si říkám, jak mě štve, že jsem s dětma nepočkala a neměla je s ním. To nic nemění na tom, že své děti miluji nade vše❤ Každopádně cítím, že jestli si ty děti někdo zaslouží a byl by úžasný táta, tak je to právě on. A jsem v situaci, kdy bych si strašně ráda splnila ještě jedno těhotenství, kde vím, že by partner to těhu prožíval se mnou, těšil by se a byl by vděčný! Ale mám nyní fakt dobrou práci a hezký příjem a nevím, zda jsem ochotna toto zase na nějakou dobu ztratit + být společností odsuzována za to, že jsem "dopadla jako Hanychová"...což slýchám furt dokola od některých rejpalek z okolí a přitom můj život nežijou 😉 Fyzicky cítím, že po Covidu a následném očkování (r. 2021) se nemohu dostat zpět do kondice. A tak je toto pro mě taky aktuální téma s mnoha otazníky. Za mě - pokud máš vedle sebe skvělého partnera, dobrou rodinu a zázemí - jdi do toho. Převládá v Tobě spíše pocit, že by sis to přála ?