Nemysli na to!

To je rada od těch, které ji někde slyšely a tak ji papouškují bez přemýšlení dál.
Ono nejde o to nemyslet na to, jako spíš pokusit se to očekávání udělat co nejpříjemnější, naplnit ho něčím, co nás bude těšit a snažit se to zklamání z neúspěchu co nejvíc zmírnit...
Kamarádka, která otěhotněla hned na první pokus mi to radila taky, plus ještě dovolenou u moře...
My jsme se pokoušeli 4 roky, než to klaplo - po třech letech jedno neúspěšné těhotenství - a bylo to tak na střídačku - prostě někdy zoufalá, jindy v klidu, "nejhorší" pro mě bylo, když otěhotněl někdo blízký. Ne, že bych to nepřála, ale ten první nápor, že já zase nic...

@elvira v prvni tehotenstvi jsem bohuzel potratila ve 12 tydnu....za 3 mesice otehotnela svagrova...to bylo peklo....a za 4 mesice jsem otenotnela taky🙂

jojo, ženy, je to zvláštní životní období 🙂 zvláštní hlavně je, že snad všechny věci umim nechat plynout a nechat samy vykrystalizovat, netlačit, ale tohle mi nejde. A hlavne je to tim strachem - kdyby bylo někde napsáno, že za nějakou dobu 100% otěhotním, tak prostě počkám 🙂 ale takhle..ta nejistota.. jestli to vůbec půjde. Navíc.. neumím to ani mít nastavené tak, že "no tak kdyžtak budem prostě sami".. to je něco jako noční můra ve smyslu života pro mě. Je to složitý, no..
Nehledě na všecko to, co cítím před ms - tak například teď, měla jsem jeden cyklus s clostylem, jsem nějaký 20. dc a brutálně mě už pár dní bolí bradavky, jsou s prominutím úplně ztopořený - pořád. Nechápu. Asi ten clostyl. Stejně jako ovulace byla při něm teda megabolestivá.
No a samozřejmě proběhlo naše oblíbený spojení, nicméně já mám asi základní problém ve víře. Mám prostě nějakou vnitřní skepsi. Že už se ve mně jakoby ani neudržuje taková ta vnitřní naděje. Protože zatím pokaždý ms přišla, i když jsi si už xkrát myslela, že je to tady. Achjo.

@mala_carodejka byla jsem na tom uplně stejně. ..zamlklé těhu v 6.tt a pak mimoděložní - pravý vejcovod fuč. ..nemyslet na to prostě nejde, každá další menstruace ti to chtě nechtě připomene. ..snažili jsme se další rok a pak se rozhodli pro umělé. ..(zpětně hodnotim že to bylo zbytečně brzy, ale byli jsme netrpěliví) no nebudu popisovat ty peripetie, první pokus nevyšel a druhý mi doktor doporučil až za 3 měsíce. ..přišlo mi, že to nevydržím a "rozhodla" jsem se že prostě otěhotním a basta. ..no a do měsíce jsem čekala pěkně po domácku udělaného chlapečka. ...takže ano jde to i když na to myslíš, ďobeš, piješ, měříš, cvičíš bůhví co...prostě když se to má stát, tak se to stane 😉 držím palce a přeji brzký happyend 🙂

@mala_carodejka ahoj, mě se taky to "nemysli na to" a "hoď to za hlavu" a podobný nepodařilo zrealizovat, ale potřebovala jsem si v hlavě srovnat jiný věci a šlo to. No teď se pokoušíme o druhý a nemyslet na to mi jde paradoxně ještě hůř než prvně. Takže ty, co na to dakožou nemyslet i přes dlouhotrvající neúspěchy, fakt obdivuju. Jinak já už potkávám jen těhotný ženský, což fakt pomáhá 😉 Z toho mi vychází, že je nějaká epidemie, takže nás to brzo postihne taky 😉

@smaug hele... u nás v práci je férově 5 žen těhotných (a to jsme ne uplně velkej kolektiv, celkem třeba 15 žen) a mezi mýma nejbližšíma kamarádama jsou 4 ženy z asi 6 těhotné nebo před pár měsíci porodily)...jako...fakt darda pro mě :D

@mala_carodějka Na " nemysli na to" jsem byla alergická. Zvlášť od tech, kteří věděli, ze se dlouho snažíme a nic a oni si jednou nedali pozor.... Neslo mi nemyslet na to. Každou MS jsem obrečela. Pak jsme šli do CARu, stimulované cykly, iui, stále nic. Už jsem byla zoufalá, nakonec EC jsme se dohodli s mužem, ze dokoncime poslední (paty) cyklus iui- byla jsem už přesvědčená, že se opět nepovede- a pak pojedem na dovolenou, do mé vysněné Florencie, dáme si pár měsíců pauzu a pak se na to vrhnem znova, pujdem na ivf. A tomu poslednímu cyklu, co "se určitě nepovede" jsou čtyři roky a spí vedle v pokojíku. Takže podle mě neupinat se na to dělá dost, ale z vlast i zmuaenosti dobre vim, ze to nejde- já se toho zbavila jen tak, že jsem rezignovala.

@mala_carodejka chápu 😉 ale jak píše @medakote , taky jsem si po roce řekla, že když už musím čekat, tak nebudu jen tak sedět a koupila jsem cykloprůvodce na Korsiku. Samozřejmě už jsme nikam nejeli. Takže jo, nepřestala jsem na to myslet, ale tak nějak jsem rezignovala. Ale jak jsem psala, já jsem si potřebovala vyřešit i nějaký osobní věci, který mě docela srážely na dno, a jak jsem to měla v hlavě srovnaný, šlo to rychle.

@mala_carodejka ano je to krásná rada, ale naprosto neproveditelná, člověk se může dostat do stavu kdy na to myslí méně, ale i tak si myslím, že přestat na to myslet a hodit to za hlavu se nedá... o první jsme se snažili 4,5 roku a teď už zase rok a půl snažíme, všichni co kolem mě čekali první podobě už mají nebo čekají druhé, popř. třetí, takže úplně chápu jak se cítíš, ale neboj nakonec si k nám ty děti cestu najdou 🙂

@smaug Já si předprvním koupila průvodce po Florencii, před druhým dítkem průvodce po Římě 🙂 Tam jsme nejeli 🙂 Teď čeká ve skříni, až děti povyrostou. Ještě bych ráda do Benátek a Milána, ale další děti už neplánujeme už, se člověk trochu obává koupit si dalšího průvodce 🙂

Téééda, holky, díky za povzbuzující komentáře. Ani nevíte, jak se nacházím myšlenkami ve Vašich řádcích ... Jjj, rada "nemysli na to" je akorát tak na ještě větší stres... Moje kamarádka, která čeká na onen zázrak několik let mi doporučila, abych nosila v hlavě větu: "musíš zažít, abys pochopil". Myslím, že skutečně to má co do sebe. Člověk, který nezažije na vlastní kůži, co znamená v pravém slova smyslu "snažit se", nemá dle mého právo se vyjadřovat k dané situaci. A všichni víme, jak taktní jsou v našem okolí. Dodnes jsem nepochopila, jak někdo, kdo otěhotní "hned" (pro mě do půl roku) může rozdávat rady typu: "nemysli", "psychicky se odprosti", "začni studovat", nedej bože radit v případě potratu, hormonální léčby, co si vydupat u gynekologa za vyšetření atd. Držte se!!!! My už bojujeme 2 roky a musím sama za sebe napsat, že je to hodně vysilující a ve všech směrech náročné. Vyzkoušeno mám kde co a výsledky nikde :(

@mala_carodejka No, to je opravdu výborná rada... Jasně, když na to nemyslíš, tak nevidíš, že to nejde. Ale když na to myslíš, vidíš i ty neúspěchy. Jedna věc je tou touhou otěhotnět úplně žít a být jí posedlá, ale přece když se člověk o mimi snaží, nejde na to nemyslet 😀.
Jinak, co to vzít z opačného konce? V dnešní době jsme zvyklí o skoro všem rozhodovat, mít nad vším kontrolu, moc to ovlivnit. Ale když pak přijde něco, u čeho to nejde, neumíme být trpěliví a pracovat s těmi emocemi nejistoty. Zkus to vzít jako šanci se někam posunout 🙂. A druhá věc, zapoj víc pozitivní emoce, tj. těš se, že to jednou přijde, nebuď zklamaná, že to ještě nepřišlo. Já se snažím tyhle dvě věci zapojit do svýho snažení o mimi (a i do jiných oblastí života) a myslím, že mi je líp (i když se nesnažíme dlouho) 🙂.

AHojík, úplně mi přijde, jak když mi mluvíte z duše..... Nejde na to nemyslet, já jsem teď podstoupila 3. IUI a přijde mi, že se ty dny neskutečně vlečou, ve skrytu duše tajně doufám, že by to mohlo vyjít, ale předchozí neúspěchy mě děsí.... 😠 Jsou dny, kdy je to lepší, hlavně když chodím do práce, to nemám čas na to myslet, ale jakmile se dostanu do "klidového" režimu (odpoledne, víkend,...), nejde si nevzpomenout a nezačít o tom přemýšlet 😒

@mala_carodejka
Posílám ti odkaz na můj článek tady na koníkovi 😉
Snad ti dodá pozitivní energii a naději.
Věř mi, nebo ne, ale já už žádnou neměla a teď...
DRŽ SE.
MOC NA TEBE MYSLÍM a kdybys potřebovala, tak napiš, ráda tě podržím a napíšu ti, co a jak jsem prožívala já 😉
https://www.modrykonik.cz/blog/verusche/article/zazraky-potkavaji-i-obycejne-lidi-xc54jq/

@verusche děkuju moc, je to silný příběh, až neskutečná životní cesta, moc vám přeju vše dobré a šťastný i další vývoj.. Děkuju za všechna slova podpory a velkou injekci víry a naděje, skutečně si toho vážím..

@mala_carodejka Já ti moc držím palečky a věřím, že tohle všechno se splní i tobě.
Někdo má cestu ke štěstí vážně trnitou, ale to jen proto, aby se ještě učil, než dojde konci té cesty a bude zcela připraven a tak tomu bylo u nás...
Třeba je to u Vás stejně, ale i tak věřím, že si tě nějaká dušička vybere a požehná ze všech 7 miliard lidí na světě právě tebe svou důvěrou ve tvé schopnosti a tvou lásku.
Nevzdávej se a neztrácej naději. Nakonec budeš nejšťastnější žena na světě a dostaneš, po čem tvé srdce nejvíce touží 🙂

@medakote 🙂 já právě nějakýho průvodce vybírám, ale nechci to uspěchat, abych pak nakonec nemusela jet...

@smaug No, Já když tady mám toho svýho vřeštícího lumpa, tak bych někdy raději do toho Říma 😀 Pečlivě vyber a když tak prostě pojedeš kam ses chtěla podívat... S dětmi to pak jde hůř... Momentálně je Řím odložen "na neurčito". Hele plánuj, vymýšlej, zařizuj, mám zkušenost i takovou že zákon schválnosti funguje- Tj. když budeš plánovat, zařizovat, těšit se, stoprocentně se něco vyvrbí, abys nemohla jet 😀

Prvni tehotenstvi zamlkle v 8tt,predchazelo tomu pul rocni snazneni,druhe tehu hned druhy cyklus,co nam doktor dovolil-bylo leto,dovolena a bylo nam hezky,bohuzel v 17.tt praskla voda a byl konec. Byla jsem potom docela mimo,neslo mi vratit se ven mezi lidi z bytu,uzkosti...Podarilo se mi otehotnet 4.cyklus co doktor dovolil.Blahove jsem si myslela ze otehotnim hned prvni,takze jsem byla hrozne zklamana.Rekla jsem si,ze kdyz budu chodit cvicit -pilates,bude mi lip a ozehotnim,zase nic,pak ze oddelame z loznice wifi prijimac a vycistim ji solnou lampickou,budu pit kontryhel a urcite to vyjde.Kazdy cyklus jsem tak pridala neco noveho,co udelam jinak a uklidnovala jsem se ze to urcite vyjde.Psychice to pomahalo,ikdyz asi blbost.mam narusenou psychiku,rekla jsem si ze pokud neotehotnim uz nekoho na pomoc vyhledam.otehotnela jsem,ale vim,ze kdyz prijde zatez,vrati se uzkosti.zacala jsem mit panicky strach o blizke apod.Ted jsem ve 23.tt a doufam,ze to vyjde.Neni to idealni.Hlavne telo je vycerpane.To vse se udalo behem nejakych 2 let. Skoro 50 tt tehotna a mimco stakle nikde.po celou dobu jsem brala hormony a nemyslet na to neslo.protoze jsem musela hlidat ovulaci,abych si hormony spravne nasadila,pak abych zjistila co nejdriv tehu,abych zvysila davky.no porad dokola.Prace me absolutne nebavila,kazdy mesic na konci jsem si balila uz veci,ze to urcite vyslo...

@dvoracek přestože vím, pořád mě překapuje, jaké příběhy se tady dozvídám. Velký obdiv k vytravalosti a neztrácení naděje - uvědomuješ si, že sis pokaždý balila věci, že už to vyjde? to je krásný ! já vím že pro tebe asi v pokřivený logice, ale je... protože já jsem spíš ve stavu, kdy už ani nevěřím. Nejde mi to. Těch zklamání a nepodarků bylo dohromady tolik, že mi spíš přijde neuvěřitelné, že lze normálně zplodit děti (nehlědě na to, že kolem plodí lusk a lusk v naprosté většině). Takže jsem ve stavu, kdy si na jednu stranu hluboce ve mně myslím, že to třeby vyšlo, ale moje já se chová, jakoby to nejspíš opět nevyšlo, totální skepse.. prostě špatně. Snažím se na sobě pracovat. Věřím, že jsme tu každý od toho abychom si tu cosi odžili. V tomto ohledu se s tím ale nějak nejsem schopná smířit Nechápu že to nejde a bolí to. Přestože všechny ty svízele, které tady zazněly, mě nutí dát velmi klobouk dolů, neb za vytrvalost, neztrácející se víru a naději, dámy, velký, velký obdiv a děkuju za to moc

@mala_carodejka no ale to zklamani,kdyz jsem si ty veci zase v pondeli vybalovala...jak na houpacce....je to tezky,divam se na vse trochu jinak a dokaze me opravdu nekdy rozcilit neucta k zivotu,napr i moje nektere byvale spoluzacky me rozciluji svym pristupem k tehotenstvi.A nejradeji bych na ne nekdy zakricela-vite co se stalo me? A spouste jinym?PROBERTE SE!
Ja jsem rada za modreho konika,protoze po tom druhem potratu,kdy uz jsem mimco musela porodit,jsem zjistila kolik jeste horsich pribehu tu je.no a rikala jsem si,ze na tom jeste nejsem tak hrozne.Ale stejne je to hrozna rana.Ze musim bojovat,jit dal...Mame mnohem hlubsi vztah s pritelem.Toto tehotenstvi jsou to jen nervy.Zadne krasne obdobi,jak se vsude pise.Neustale mam nejaky pochybnosti,strach.A takyze to neni ideal.Ale nezbyva mo nic jineho nez doufat a rikat si,ze jsou na tom nekteri hur.

Pri ovulaci jsem mela mykozu,myslela jsem intenzivne na to,ze musime,predstava cekat dalsi mesic.....No bolelo to fest,ale mimco z toho vzniklo.
U me nemyslet na to opravdu neslo,navic tlak z okoli,kolegyne se neustale ptaly,jestli uz,jestli mam ovulaci apod.Dva mesice predtim jsem jim rekla,ze uz se nesnazime.Ze jsme se dohodli,ze ted nechceme,ze na to nemame silu.Takze me vsichni dali pokoj.Mela jsem na to vetsi klid.Ale stejne videly,ze zase balim,ze se mi zase mota hlava,ze ty hormony beru.Ale uz se neptaly...

Ahoj holky...nepřispívám do diskuzí, ale občas na mimibazar mrknu, hlavně tedy proto, že prodávám věci po malých...
Vím, jaké to je, vím, jaké je čekání na mimi...jen jsem Vám chtěla napsat a povzbudit, že nevzdávat se se někdy vyplatí a určitě se VŠECHNY vytouženého miminka-nek dočkáte.

Vím o čem píši, mám za sebou asi 24 pokusů (ke konci jsem to už nepočítala), celkem to bylo a v různých centrech 11 IVF, zbytek byly KETy, stálo mě to manželství, 10 let pokusů, slz a doufání, ale ať to shrnu, protože by to byl mega román....poslední pokus, při kterém jsem si říkala, že už NIKDY na nic nepůjdu, měla jsem jen 2 vajíčka,....a právě z těchto dvou vajíček-následně embryjek doma pobíhají dvojčátka (kluk a holčička), kteří mají už 4roky.

Asi se nakonec ten nahoře smiloval a poslal dva broučky. Takže pro vás všechny...vím jak je to těžké, já otěhotnět nemohla přirozeně, vzali mi oba vejcovody, protože byly špatné, o to to bylo horší, protože jsem jen mohla chodit na IVF nebo na KETY /pokud bylo co zamrazit/, ale ve 39letech jsem se mimek dočkala.

Myslím na Vás a přeji Vám hodně síly...a opravdu věřte mi, vím, jaké je čekání, vím, jak bolí slova "nemyslet na to", vím jaké je poslouchat, že "biologické hodiny tikají", kdo tím neprošel, nepochopí. Držte se!!!!!!! 😵 🙂

Zdravim holky,muzu se k Vam pridat?Mam bolave srdicko.Snazime se pres 2 roky.Mam za sebpu 2 ivf a zatim nic.

@tertomi paaani dvojcatka.Jsem rada,ze ti to po dlouhych letech vyslo.❤ preji stesticko detem.

Tohle jsem měla hlavně od mámy. Ona to myslí dobře, ale mě to fakt vytáčelo. Člověk chodí do CARu a nemá na to myslet? Pak ty rady s mořem... Tak jsme se sebrali a na měsíc v zimě vypadli do Thajska. A zase jsem to udělala špatně. K moři jsme měli jet v létě, protože cyklus plodnosti bla, bla, bla. Teď se nám to tedy povedlo a čekám na první screening. Na to zase máma, že když ta ženská nedělá vyloženě něco špatně a věří, že bude vše OK, bude mimi v pořádku. Takže kdyby náhodou bylo něco blbě, můžu za to asi jedině já a má psychika. Pak jsem se jednou zmínila, že hodně kamarádek má problém s kojením... Takže to je samozřejmě proto, že vlastně nejsou vnitřně přesvědčené, že chtějí kojit a bojí se o postavu. Grrrr.

@mala_carodejka Vůbec nejde o to, nemyslet na to, ale nemyslet na to s negativními pocity! Člověk si může vybrat, jestli na něco myslí negativně nebo pozitivně. Jak psala smaug, když na to myslela jako na epidemii, která nutně musí postihnout i ji 🙂 Není to jednoduché, ale jde to.

"Nemyslet na to" je rada, která se u mnoha lidí svědčila v tom smyslu, že otěhotněli, když to naprosto neplánovali nebo nečekali, klasicky neplodné páry po adopci nebo dlouhodobě neplodné páry, které otěhotněly uměle, jen pár měsíců po porodu. Ale to jsou případy lidí, kteří na to opravdu ani nepomysleli, ale jak na to nemyslet, když to člověk chce? Já osobně bych tuhle radu nikdy nikomu nedala, a to mi otěhotnění trvalo dva měsíce. Strávila jsem je sledováním, co se na mém těle mění a co je určitě znakem těhotenství. Trvat to dýl, potěš koště, co by se se mnou stalo. Můžu jen držet palce, ať se vám zadaří co nejdřív...

@rebe Je to přesně, jak se říká: "Nemysli na růžového slona..." Na co asi budete myslet?

Ja za ty dva roky, co se po poslednim nevydarenem tehotenstvi stale neuspesne snazime, naplanovala svatbu, poridila si psa, vycvicila ho a objela s nim nekolik agility soutezi, zhubla skoro 10 kilo, nastoupila do nove prace (v cizojazycnem kolektivu), dopsala diplomku a byla dvakrat na letni a jednou na zimni dovolene. Toliko asi k tomu, jak staci, kdyz na to clovek tak nemysli a zabyva se jinyma vecma ... 😀 😀