• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Proč mít miminko?

1. prosince 2013 
Ahoj holky, prosím vás, možná sem tento příspěvek tak docela nepatří, ale stejně mi to nedá. Snažíme se o mimi, zatím první dva pokusy neúspěšné. Vím, že je zbytečné dělat po tak krátké době závěry. Ale...Napadlo mne, co když se nebude dařit i nadále proto, že já vlastně ve skutečnosti nevím, proč to mimi mít? Jsem teď spokojená a miminko mi vlastně nechybí. Uvědomila jsem si, že jediný důvod pro to, proč je mít, je ten, že je to tak nějak normální, že se to v mém věku a po svatbě jaksi očekává, a taky, že "všichni" okolo mě už děti mají. Ne, že bych dítě nechtěla, i manžel si ho moc přeje, ale já už jsem prostě taková, že ke všemu potřebuju nějaký hlubší důvod a tady prostě nevím. Mohly byste prosím napsat vaše zkušenosti s tímto, jak, proč a kdy jste se rozhodly si dítě pořídit? Děkuju :slight_smile:
28. lis 2013 ve 22:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Kdyby lidi neměli děti, tak by lidstvo vymřelo :grinning: Předáš dál svoje geny... až zestárneš bude o tebe mít kdo pečovat.... :grinning: a hlavně - mateřská láska je tak jedinečná, že by ses ochudila o něco naprosto úžasného. Tím ovšem neodsuzuji nikoho, kdo se rozhodl děti nemít :wink:
28. lis 2013 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
nerozhodla jsem se doteď ... a řekla bych, že to tak bylo nejlepší. Jsi na nejlepší startovní čáře, jak úspěšně mimčo mít, protože nemáš v hlavě že to je to jediné a jediný důvod proč žít dál. Takže za mě - nech to tak, jak to je a dej tomu pouze volný průběh, vůbec to zatím neřeš a užívej si, až to přijde, budeš za to ráda. Já jsem měla pořád pocit, že mi nic nechybí, pořád tisíc výmluv, proč ještě ne. Ale protože se to očekávalo, prášky jsem nebrala a mimčo si k nám našlo cestu samo. A hned jakmile máš mimčo v sobě, jakmile ho cítíš, vnímáš, tak je to super, přesto jsem se pořád bála, jaký to bude po porodu, nebylo to jednoduchý, ale jakmile to dítě máš, opravdu to není klišé, je to nejvíc, co můžeš zažít. Až když porodíš, pochopíš, proč tady my ženský jsme, vidíš ten život úplně jinak, zní to jako fráze, ale opravdu to tak je. Nicméně ti to nikam neuteče, není to o tom, že bys teď se měla upínat jen k jedné věci, žij a osud ti to připraví. Po porodu budeš mluvit stejně :slight_smile:. Žádná máma nelituje. Držím palce.
28. lis 2013 ve 22:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
Já vlastně taky nevěděla, proč mít dítě. A taky jsem byla spokojená a nic mi nechybělo. Teď ho mám a už si skoro nepamatuju, jaké to bylo, když jsem ho neměla. Připadá mi to tak přirozené, jako kdybychom ho měli odjakživa.
Někdy ty důvody není nutné příliš pitvat...
28. lis 2013 ve 22:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
Já se přiznám, že jsem první měla z rozumu. Prostě jsem věděla, že je ideální čas na to dítě mít a že když ho nebudu mít v té době, už ho asi nikdy mít nebudu a jednou bych si to pak vyčítala. Druhá si nás neplánovaně našla sama. A teď nelituju a ani jednu bych nevyměnila ani za nic :slight_smile:
Sohlasím s @arowka, někdy není potřeba důvody moc pitvat......
28. lis 2013 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ještě než jsme se s mužem vzali, letěli jsme o prázdninách do Španělska a přistání bylo hrozné. Myslela jsem, že fakt spadneme, byly hrozné turbulence (ty jsem zažila už dvakrát, docela velké, ale toto bylo něco fakt hrozného a trvalo to dlouho), někdo tam dostal i hysterický záchvat (vůbec se nedivím) a většina lidí, včetně nás, se držela za ruce (seděli jsme přes uličku, tak jsme se aspoń chytli za ruku). A já jsem aji brečela... při pomyšlení na to, že jsme se zatím ani jeden nerozmnožil... a že umřeme a nic po nás nezůstane...

no a miminko jsme si pořídili proto, že můj bratr těžce onemocněl a já se s mužem domluvila, že už to nebudeme odkládat, že bych chtěla, aby se můj brácha dožil... O dětech jsme ale mluvili už dřív, prostě jsme se měli rádi a měli oba věk na založní rodiny (já už měla i zpoždění :grinning: ). Taky jsme si ale říkali, jestli se chceme vzít i v případě, že jeden z nás nebude moct mít děti. Řekli jsme si, že jo, že spolu chceme být. No a pak jsme se dozvěděli o té nemoci a už jsme neotáleli...
28. lis 2013 ve 22:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@moon10 proč mít děti? protože je chceš a toužíš po nich (zatikají biologické hodiny). To je myslím ten hlavní důvod, proč si děti pořídit. Pořídit si dítě jen proto, že se to čeká, mi přijde zvláštní, tomu nějak nerozumím.
28. lis 2013 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ale pozor, to, co píše @schnek to přijít vůbec nemusí, nejsou všichni stejný a hlavně, když tohle přijde, často se stává, že to je tak silný pocit, že se na to holky pak moc upnou a pak to nejde, je to taky hodně v hlavě.. u mě a spousty kamarádek to nepřišlo a nejsi proto nějaká horší budoucí matka, až to přijde, budeš se těšit a chtít to, to máme od přírody zakódovaný, nemusíš to cítit předtím, neboj :slight_smile:
28. lis 2013 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Pokud bych po dítěti netoužila, pak bych si ho nepořizovala. Jít do toho jen z rozumu a z toho, že se to ode mne očekává, to bych neudělala. Už jen proto, že vůbec není pravda, že po porodu musí přijít ty silné mateřské pocity a hrozná láska k dítěti a nebudeš toho litovat. Já mám kolem sebe minimálně dvě holky, co litují. Řekly, že kdyby to šlo, tak to vrátí. Že jim to změnilo život, ale ne k lepšímu. Že se vzdaly svého života pro život dítěte a že jen musí přežít tu dobu, než prcek vyroste do dospělosti, aby mohly ony zase začít žít svůj život. Taky říkají, že se bojí, že pak už na vlastní život budou staré. Proč riskovat, že budu dítěti takovouto matkou? To je trápení pro oba.
29. lis 2013 v 07:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
krásně, výstižně a po pravdě napsané...
29. lis 2013 v 08:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@uztotakbude
krásně, výstižně a po pravdě napsané...
29. lis 2013 v 08:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
U mě asi biologické hodiny.....neboť to nejde popsat, k miminku jsem nepotřebovala nějaké racionální důvody. Prostě jsem ho straaaašně moc chtěla (my oba), přišlo mi, že bez miminka náš život bude neúplný. A že se chci o malé dítě starat, něco mu předávat.
Kdybych ho měla mít jen proto, že jsem se vdala a okolí to očekává, tak bych počkala, až ho budu chtít sama. Ono okolí s tím dítětem nebude 24h, nebude se o ně starat, pečovat když bude nemocné, okolí se v klidu vyspí atd atd. To je na rozhodnutí toho páru. Ale jak píšu, podle mě chtít miminko nepotřebuje žádný důvod, proč ho mít........
Tak držím palce k dobrému rozhodování :wink:
29. lis 2013 v 08:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@moon10 my taky otáleli a nakonec to uspíšila nešťastná událost v rodině a nelitujeme. Že pochybuješ, je podle mě normální. Vždyť je to taky strašná zodpovědnost.
A konkrétně k té otázce "Proč mít děti?" Za mě jednoduše "protože děti jsou super, je s nima sranda, zažiješ úplně jiné situace, potkáš jiné lidi, je to obrovská radost, když se něco nového naučí..." Prostě tě to obohatí o úplně jinou stránku života. :slight_smile:
29. lis 2013 v 08:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@uztotakbude v něčem máš pravdu. Já jsem si miminko moc přála, biologické hodiny tikaly o 106 a po porodu také žádné nádherné pocity plné lásky nepřišly a zhoršovalo se to čím dál víc tím jak dcera hooodně moc plakala a hodně málo spala a já byla na vše sama. Ale pak se něco zlomilo a možná, že i tohle naše společné "šílené " období, kdy jsme byly skoro pořád jen my dvě... tomu i hodně pomohlo a pak najednou byla moje dcera to nejúžasnější na světě...dýchala bych za ní a cítím k ní to co neumím slovama popsat(před tím bych jí taky nedala:slight_smile: a udělala pro ní vše, ale bylo tak nějak jiné). Přestože mě někdy samozřejmě i štve jak je někdy protivná a výmýšlí si....a občas mě i napadne, že by byl můj život bez dětí určitě jednodušší, ale také by byl o hodně prázdnější a měl by míň smysl.
29. lis 2013 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Myslím že poznáš kdy dítě chceš, u mě se náhodou zjistil gyn. problém a jediné řešení bylo IVF, takže samozřejmě jsme do toho šli hned než čekat že to později nepůjde už vůbec. Na poprvé to nevyšlo a mně se ulevilo, prostě jsem na to nebyla připravená, za pár měsíců už to bylo naopak :slight_smile: a byla jsem nadšená že to klaplo :wink: .
29. lis 2013 v 08:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@moon10 Proč mít mimi? Protože tolik lásky kolik dáš dítěti..nikomu nikdy na světě tolik nedáš...svoje dítě miluju tolik,že se tomu nedá rovnat láska k příteli..je to opravdu silné pouto..kdo nezažil tak nepochopí :slight_smile:
29. lis 2013 v 08:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@moon10 Já si říkala to samé co ty, vždyt nám bez dětí bylo dobře, hodně jsem cestovala neměla jsem žádný stres.... A ted když je mám tak vím jak jsem byla blbá :grinning: :grinning: Děti jsou to nejlepší v mém životě a jsem vděčná za to, že je mám. Hrozně je mi smutno za ženy která děti mít nemohou, protože ta láska kterou člověk dává dětem a kterou od nich naopak příjmá je něco co se jinak nedá zažít.
Ale taky chápu, že někdo děti mít nechce. Je to svobodné rozhodnutí.
29. lis 2013 v 08:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@uztotakbude jenže to co píšeš může přijít, i když si miminko moc "přeješ". Navíc to že původní rozhodnutí bylo z rozumu vůbec neznamená ,že si dítě nepřeješ a nechceš ho, právě naopak. Nikdy nevíš, jak zareguješ až bude děti mít, to neví nikdo. A jestli tě po porodu zaplaví návaly štěstí to není vůbec o tom, z jakého důvodu sis dítě pořizovala, ale jak ti v těle fungují hormony. Navíc co je to za blbost vzdát se s svého života? Ničeho se vzdávat nemusíš, krom těch pár měsíců a to se "přežít" dá, a ten zbytek ti naopak děti obohatí a s pár ústupky můžeš žít jako předtím :wink: Jestli to ty dotyčné takto berou, jsou to slepice a brali by to stejně ať by měly důvod k dítěti jakýkoliv :wink:
29. lis 2013 v 09:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Ahojky, my jsme s partnerem (teď už manželem) měli dobrou práci, hodně koníčků a renovovali domeček. Každý den byl nadupaný a rádi jsme pak spolu po tom všem usínali. Jednou jsem se vzbudila (vím, je to jak román z filmu) a začala postrádat hlubší smysl života. Mohli jsme jet na večeři, mohli jsme se koukat na telku, ale nebylo tam úplně nic tak velkého, co by nás naprosto spojilo. Začali jsme se snažit o miminko. Možná jsem byla já, která po tom začala více toužit, a zklamáním bylo , když půl roku to nevycházelo. Začala jsem to hodně brát a zasahovalo nám to do tak poklidného soužití. Dokonce jsem si dělala ovulační testy apod. Můžu říct, že manžel byl báječný. Měl se mnou trpělivost, i když na něm bylo vidět, že ho to unavuje, řešit to pořád dokola. A po půl roce, ejhle, byla jsem těhotná. Udělala jsem si snad 6 testů, abych se opravdu přesvědčila, že tam jsou dvě čárky. Manžel se opět a zase nesmál. A po každém utvrzení mi řekl: "Tak vidíš, je tam" :grinning: ... Teď jsme ve 22 tt, bude to holčička a jsem nejšťastnější člověk na světě. Oba dva tím žijeme a plánujeme apod. Teď teprve budeme rodina, jak má být. A věř mi, že až to přijde, tak to přijde.
29. lis 2013 v 09:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
za mě, jestli si kladeš tuto otázku, tak dítě neměj zatím. O tom, mít dítě (plánovaně) musíš být rozhodnutá bez vnitřních důležitých, hlubokých úvah... prostě ho budeš chtít a budeš o tom přesvědčená.

To je můj názor.
29. lis 2013 v 09:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@moon10 to musíš právě cítit!!! Pokud si kladeš otázku proč vlastně mimi mít, tak si ho radši teď nepořizuj!
29. lis 2013 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj důvod: jsme spokojení i bez dítěte, ale nechci to oddalovat, vyčítala bych si případné vývojové vady, potraty apod., které po 30ce hrozí víc. Takže miminko budu mít teď v zájmu miminka.
29. lis 2013 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jaromira85 jako bych to psala ja :slight_smile:
mela jsem to velice podobne, vedela jsem, ze deti jednou chci, ale chteli jsme s manzelem po svatbe jeste pracovat, cestovat, vyresit bydleni, a tak, coz treba moje matka nesla velmi tezce, myslela si, ze hned po svatbe se zacneme snazit o miminko.

na nejake hlubsi smysly se vykasli, v tomhle ho nenajdes. znam par zen, ktere deti mit opravdu nechteji, z ruznych duvodu -- bud zdravotni duvody, nebo proste opravdu ale opravdu nemaji rady deti, ale tve uvazovani na me pusobi spis jako typicke predtehotenske a tehotenske myslenky, do jiste miry mozna obranny mechanismus, kdyby se nedejboze nedarilo, tak aby ses na to moc neupinala. rekla bych ale, ze to bude tak, jak tu psaly uz holky vys -- ze dokud dite nemas, tak nepochopis, jak je to strasne fajn. ja jsem ted ve 14 tt, dite jsem si strasne prala, strasne jsem byla a porad jsem stastna, ze jsem otehotnela, ale i tak me nekdy chytne panika a stres, jak to bude, jestli to zvladnu, ceho se budu muset vzdat a jaky bude muj zivot po narozeni miminka. ale myslim, ze je to uplne normalni a ze to ma prakticky kazda zena, prece jen je to jedno z nejvetsich rozhodnuti, ktere v zivote udela...
29. lis 2013 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Dobra otazka, kladu si ji i ted a to chceme druhe. :wink: A proc jsme zacali my? Protoze oba chceme vic deti (kdyz priroda da) a ne jen jedinacka. Prvni jsem mela skoro ve 34 letech, kdybych asi netouzila po vetsi rodine, klidne bych jeste par let pockala. :slight_smile: Ja si myslim, ze to je normalni otazka, kdyby jste deti nechtela, vubec by jste takhle nepremyslela.
29. lis 2013 v 10:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blondynka400 nemyslím si, že by musely být zrovna slepice, ale určitá sobeckost a lenost v tom určitě bude, protože ať to bere člověk jak chce..starat se jen sám o sebe , utrácet jen sám zasebe...je holt pohodlné. Ale na druhou stranuje podle mne je lepší, když si to člověk sám v sobě umít uvědomit a přiznat, že je opravdu takový a děti by mu překážely a nemít je. Může se angažovat jinde a třeba i kolikrát být hodně užitěčný v jiné oblasti....než když někdo "násilím" kvůli okolí děti má a pak je " vůbec" neumí mít rád a překážejí mu... ty děti si to nezaslouží. Jenže jak tady bylo napsáno bohužel dopředu je to fakt těžké říct. Někdo hrozně moc chce a až když to nastane tak zjistí, že je to pro něj složité být zodpovědný za někoho jiného, dát většinu času někomu jinému...někdo nechce a myslí si, že je sobec a ejhle ono se to stane a je ten nejlepší rodič na světě, který si to umí uspořádat tak, aby děti měly vše co opravdu potřebují a on se cítil dobře.
29. lis 2013 v 10:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@pisisvori jo to s tebou souhlasím i to, že slepice byl možná lehce nesprávný výraz, i když v konečném důsledku to tak je...
29. lis 2013 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@moon10 Příjde mi fajn, že jsi si přišla na to, že nyní není pro Tebe důležité mít mimi. Poslouchala bych hlas srdce a dala na svoje pociti a intuici - fakt je to čistě na Tobě a není dobré nebo špatné rozhodnutí. Určitě se nenech do nějakého rozhodnutí zatlačit společností.

Já jsem věděla, že chci dítě, ale nevěděla kdy - tak jsem poslouchala hlas srdce, kdy ta touha po dítěti fakt příjde a přišlo to :slight_smile:
29. lis 2013 v 11:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pokud opravdu uvažuješ, jestli ho chceš zrovna teď, tak bych třeba pár měsíců počkala. Nevím, kolik ti je, ale kamarádka otěhotněla až ve 38 letech a je moc hezká a spokojená maminka.
Já tak nějak od mala toužila spíš po dětech než po vysoké škole nebo dobré práci. Nevěděla jsem ale proč. To zjistíš jako já, až se ti to malinké dokonalé stvoření narodí: "Když se na mě poprvé dcerka v porodnici zadívala, když mě poprvé chytla za prst, když mi darovala svůj úsměv, když mě poprvé u kojení pohladila po tváři, její první krůčky a jakou z nich měla radost, když se jen tak proti mě rozběhne, obejme mě kolem krku a běží zase dál, když jí něco trápí, přijde za mnou, když jen tak volá mamí. Tohle a spoustu dalších jsou důvody, proč mít dítě. To ti nikdo jiný, ani zvíře nedá...
29. lis 2013 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Proč mít miminko?
Protože ten pocit, když se k tobě ráno dítko přišourá se zpocenými vlásky, celá voňavé a rezespalé, ti nikdy nikdo nenahradí :wink: .
29. lis 2013 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@moon10 Ty hledas nejaky hlubší smysl, proč mít dítě ? A co třeba to, že na cyklu je postaveno celé bytí, vesmír, bez toho by se vše zastavilo. Vše co znas je o cyklech. Vesmír, příroda, zive bytosti.Ty jsi žena a tvoje tělo prochází cykly. Vše, co děláš, je " naprogramovane " tak, abys směřovala své chování k početí. Při každé ovulaci máš tendence se paradit, svádět. Při sexu prozivas orgasmus, kdy deloha a pochva stahují sperma dovnitř k vajicku. Takhle bychom mohly polemizovat třeba tyden, ze všechno, co jsi kdy dělala a děláš, je vedeno k jasnému cili - počít potomka. :slight_smile:

Ja jsem pocítila poprve touhu po dítěti v 21 letech, porodila jsem ve 25.
29. lis 2013 ve 12:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
holky píšete moc hezky, děkuju, nejvíc jsem se viděla v tom, co napsala dora13, asi takto uvažuju, protože je někde ve mně hluboko strach, že to pak nepůjde a budu z toho nešťastná. A jsem moc ráda, že to, co jste tu tak většinou vesměs napsaly, ty důvody, tak ty v sobě cítím taky, jakože by život nebyl kompletní, že bych byla ochuzená o tu zkušenost, i si říkám, že dítě je pro dospělé velký učitel, atd. prostě jsem moc potřebovala tohle slyšet. A možná se taky trochu bojím té zodpovědnosti, že si říkám, jak to potom zvládnu, jestli budu dobrá máma a tak, ale to je asi normální. Jo, cítím teď, že si ho opravdu už moc přeju, ale nechci jako některé ženy spadnout do toho šíleného kolotoče, kdy čím víc se chce, tím míň o jde a všechno se pak točí okolo toho snažení. Proto si asi chci uchovat tu chladnou hlavu.
29. lis 2013 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek