Toužil váš přítel po dítěti?

@vrabcak0007 možná a uvidíme taky nemám ráda... je to teda hrozný příběh ☹ Musím říct, že já jsem teda partnera nenutila, vlastně přistoupila jsem na kompromisní dohodu. Domluvili jsme si čas a šli do toho. Jen moc doufám že mi za pár let nepřipomene - to si chtěla ty 😒

@vrabcak0007 i takové věci se stávají 🙂 tak hlavní je jestli jsi spokojená teď:o)

Minulý rok v květnu jsem (tehdy mi bylo ještě 24, nyní čerstvých 25) příteli (tehdy 29, nyní čerstvých 30) řekla, že pokud nám v práci neprodlouží kontrakt na další roky, že bych se ráda vydala cestou mateřství - souhlasil. Po pár dnech jsem ale zjistila, že bych tu cestu chtěla absolvovat i v případě, že by nám kontrakt prodloužili. Večer jsem mu své pocity a vše, co se mi honilo hlavou, při procházce řekla. A stejně tak jsem mu ale řekla, že pokud se na to necítí a chce počkat, ať to řekne, že ho nechci do ničeho "hnát", chtěla jsem aby to bylo společné rozhodnutí. Přítel ale řekl, že se na to cítí a že se sám přistihl, že když nad tím přemýšlel, tak měl připitomělý úsměv na tváři - takže bylo rozhodnuto. V červnu jsem vysadila prášky, v srpnu otěhotněla a tento rok se nám v květnu narodil chlapeček.. 🙂

@schmudlina tak doufej 🙂)) a já budu držet palce 😉

@vrabcak0007 dík, ještě aby se zadařilo s otěhotněním 😎

Manžel, na rozdíl ode mne, dítě strašně moc chtěl. Už na začátku vztahu o tom básnil. Bylo mi tehdy 18, vlastně jsem ani nevěděla, jestli nějaký dítě někdy vůbec budu chtít. On je o osm let starší, takže už mu trošku tikaly hodiny (kdo řiká, že chlapi je nemají, kecá!), nicméně já měla před sebou maturitu, VŠ, práci... Nakonec jsem těsně po maturitě zjistila, že jsem těhotná a byl to on, kdo byl proti potratu a chtěl být tátou. Já se naopak na roli mámy necítila, nicméně nakonec jsem ji přijala. Musím ale říct, že začátky těhotenství a následně začátky mateřství byly pro mě strašně moc složitý. Vnitřně jsem cítila, že nechci, že je brzy a bylo to na palici. Vůbec se nedivím chlapovi, co byl do role otce víceméně nedobrovolně navlečen a přemluven, že nakonec vezme nohy na ramena nebo se začne chovat jako pitomec. Já těch pár měsíců překousla, protože i přes všechno jsem samozřejmě nehodlala opustit dceru a jít si po svých, to bych nedokázala, ale chlapi to tak často nemají a odejít je pro ně jednodušší, než aby se snažili novou životní roli několik měsíců přijímat. Takže bych byla opatrná.

Teď už jsem strašně šťastná, že jsem máma a je to skvělý, ale jak říkám, chlap by to ustát nemusel, takže pozor, aby si pak nemusela řešit jeho výstřelky či odchody,

Můj pritel taky nebyl z tech co by chtěl ditě jako sám od sebe. Ale když jsme se bavili o dětech tak souhlasil. Bylo to něco v tom smyslu az budeš chtít tak ho mit budeme. Napřed jsme vyresili tedy bydlení a pak se do toho pustili. A jinak kdyby bylo na nem tak furt chtěl ještě počkat a to mu bylo už přes 30.

Ano. 🙂

Můj děti jednou někdy chtěl, jen měl tak nějak pořád dost času na všechno, pořád pocit, že třeba za rok na to bude lepší situace. Rozhodně se to nedá nazvat touhou. Jsme spolu pět let, letos na konci léta a na podzim mi bude 30 a jemu 31. Flákala jsem se se školou při práci, tak mi snažení slíbil za obhájenou diplomku. Trvalo mi to další dva roky (skoro celý jsem je tady probrouzdala na koníku a doufala v nehodu, používali jsme jen přerušovaný sex jako antikoncepci). 10. ledna 2015 jsem dostala menstruaci, 15. ledna obhájila diplomku (neudělala ústní státnice), pak jsem jen tak ze srandy nadhodila, že diplomka obhájená je a co teda bude, 24. ledna jsme to zkusili a je to tu. Můj chlap sliby prostě plní 🙂. Oba nás trochu překvapilo, že to vyšlo napoprvé, jeho asi víc, teď se toho hodně dohání na poslední chvíli, ale rád snad je 🙂.

Dámy, tak hned jsem klidnější, jak to tu čtu.. A na jeho reakci, až "zapadneme" se moc těším 🙂