Tři děti, malé věkové rozdíly: Jak to zvládnout?
Hezký den, mám dvě děti. Staršímu synovi byli v říjnu 4 roky a mladší dceři je 21 měsíců. S manželem uvažujeme ještě o třetím dítěti, ale máme z toho i trošku strach. Přeci jen jsou děti dost malé a pokud by se třetí povedlo brzo, tak by měli s mladší celkem malý věkový rozdíl. Už ty dvě my dávají občas fakt hodně zabrat, mladší ještě kojím, blbě spím atd. Máte někdo taky tři děti brzo po sobě ? Jak to zvládáte ? Nemáme téměř žádné hlídání, máme velký dům se zahradou a ještě čtyři koně, tak je té práce fakt hodně. Zároveň cítíme že ještě nejsme kompletní a miminko by jsme ještě chtěli.
Když jsem uvažovala jestli třetí miminko jo nebo ne, četla jsem zamyšlení od @rebe jehož pointou bylo, že když už o třetím dítěti uvažuješ a cítíš se nekompletní, už ho máš v srdci a má to tak být. Bez něj ti bude pořád něco chybět a nebude to ono. Měla pravdu, teď jsme kompletní a šťastní.
@ronja55 máme 5 dětí, 13,12,5,4,2, někdy blázinec, manžel doma nepomáhá ani s domácnosti, ani s dětmi. Ale s mladší trojkou už pomáhají starší dcery, případně moje mamka si je někdy vezme. Já se jí naopak starám o její maminku, která s námi bydlí, tak tomu říkal oboustranná výpomoc 😂 Jsem zralá na Chocholouška, ale neměnila bych. Miluju každičký kus svého zvěřince a jsem ráda a neskonale vděčná, že mám zdravé děti ( jako sestřička na dětské onkologické jipce si toho o to víc vážím...).
@ronja55
Tato diskuze (resp. stejné téma) už tu někdy bylo. Takže jen stručně. Mám 3 kluky narozené během 4 let, všichni velmi nároční a prozatím dost nesamostatní (jeden PAS, jeden ADHD, nejmladší je momentálně neuvěřitelně nervově labilní dítě).
Přišla jsem o spánek, o většinu svého času, o hodně peněz (teď už je to zase s rodičákem jinak, ale tehdy...), neustále stojím v kuchyni a chystám jídlo, pořád řeším konflikty nebo něčí nároky, starám se o ně většinou sama 24/7 (manžel je moc nedává) a STEJNĚ BYCH NEMĚNILA.
(Nicméně z původního plánu mít 4 děti sešlo, další už bych prostě nedala...).
@ronja55 Máme čtyři ve věku 5let, necelé 4roky,2roky a 1rok. Jsme téměř bez hlídání,maximálně jednou za měsíc jdou starší dva na 1-2 noci k babičce. Manžel pořád v práci ( ranní, noční, odpolední),takže většinu času s dětmi ,,bojuji,, sama. Starší už si docela hezky vyhrají,mladší se vždycky nějak připojí. Pokud zrovna nejsou všichni nemocní,tak je to docela v pohodě. Už jsme si udělali slušný režim,což si myslím,že je fakt důležité. Jinak si nedokážu absolutně vůbec představit,jak by jsme jinak fungovali. Děti už prostě vědí,co se v určitý čas bude dít a je to fakt pomoc,mít to takhle nastavené. ☺️ Ze začátku jsem z toho měla hrůzu,jak to budu doma zvládat,když manžel bude v práci ale teď s odstupem času už vím,že jsem se bála zbytečně. ☺️☺️
Řeším podobné dilema, mám dvě děti, 4roky a druhému 8 měsíců... Dvě děti zatím v pohodě 😂.... Mám už věk, že nemůžu čekat nijak dlouho... Zároveň je vtipné, že jsem dlouho žádné dítě nechtěla a první měla po 30🤷 s narozením druhého syna, pár hodin po porodu se mi do hlavy vkradla myšlenka, že nejsme kompletní a zatím se mě to drží zuby nehty 🤗❤️
Máme 3 děti, nyní nejstarší 6,5, prostřední 5 a nejmladší necelé 2 roky. Při narození nejmladšího syna bylo mladší dceři už přes 3 roky, tak se holky zabavily dobře samy a nebylo potřeba je hlídat na každém kroku. Takže se to dalo s miminekm celkem dobře zvládat. Horší to pro mě bylo, když se narodila druhá dcera, té první bylo 19 měsíců a to bylo náročnější, ani si to období pořádně nepamatuji, jak se člověk nezastavil, ale jsem za to ráda, hodně brzo si pak holky začaly rozumět a hrály si se stejnými hračkami společně. Paradoxně je to pro mě horší teď, kdy syn by si chtěl hrát s holkama, ale ony mají už raději jiné hračky, malování, tvoření a to se synem nejde. Buď ničí, nebo vše ochutnává. A bohužel je to i celkem náročné batole, malý závislák a věčně nespokojený, uvztekaný... Ale to už nesouvisí s počtem dětí, spíš s povahou.
Já jsem sama zvědavá, jak to budu zvládat. Mám syna 4,5l a dceru 2r3m. V dubnu se má narodit další chlapec 😍 Moc se těším, ale zároveň i bojím. Starší půjde od září poprvé do školky, takže pár měsíců budu mít doma všechny 3 😆
Za mě byl rozdíl mezi prvním a druhým horší než druhým a třetím, to už nebyl takový šok. Běžné dny si určitě umíš představit, to popisovat nebudu, pro mě bylo strašné vystřízlivění např při nemoci. Všem třem je zle a já mám jen dvě ruce, a když je špatně i mě, je potřeba mít oporu a pomoc v manželovi. A teď je to náročné s kroužky, 1 má fotbal, 2 cvičení ve stejný čas na jiném místě, nebo naopak teď v zimě na stejném místě v jiný čas, 3 s sebou tahám jak kočka koťata. To samé s lékaři, logopedií, už teď se děsím školní docházky a úkolů. Logisticky je to docela mazec, ale děti mají kromě mámy i tátu, který se zapojuje jak to jen jde, takže to zvládáme "bez ztráty kytičky".