Chodíte nebo nechodíte s dětmi do restaurace?

Chodíme spíše vzácněji, když máme delší cestu. Starší je teda děsná siréna, ale už před příchodem do restaurace vysvětlujeme, jak se chovat. Doposud (ťukťuk) jsme neměli jediný problém, naopak se na nás lidi spíše usmívali, protože děti prostě jen v tichosti jedly a dělaly roztomilé...Ale určitě bych im nedovolila nikde běhat, být hlučné atd.
Pamatuji, jak jsme měli první hlídání (po 1,5 roce) na jednu hodinu. Tak jsme s manželem zašli do místní kavárny, kde jsme si chtěli odpočinout od toho věčného řevu. Jako na potvoru tam bylo 6 měsíční dítě, co řvalo jako tur. Což by se ještě dalo pochopit, kdyby se jeho rodiče před kamarády nekasali, že oni jsou přísní rodiče a že si u nich dítě nic nevyřve. Takže dítě tam řvalo dalších 10 minut...strašné. Zatímco se rodiče bavili s kamarády.
Obecně, pokud někdo neumí udržet děti v klidu, tak, aby nerušilo ostatní, tak by do restaurací či kaváren děti tahat neměl.

Chodíme do restaurací i kaváren. Syn je živé dítě, rozhodně nevydrží hodinu sedět v klidu. Vyhledáváme buď s dětským koutkem nebo s sebou bereme tablet s pohádkami a zabavíme tím. Zatím se nám nestalo, že by nás někde vyhodili nebo nás odsuzovali. A to různě cestujeme po ČR a jíme po restauracích. Synovi jsou 3 roky.

Chodíme často. Když byly miminka, tak to bylo snadnější, to se zabavili malou lžičkou na půl hodiny. Teď ve školkovém věku jsou živější, takže ideál dětský koutek. Ale myslím, že děti mám celkem vychované, nikdy v restauraci neběhají nebo nekřičí. Ano, občas něco vylejou nebo jim spadne jídlo na zem.
Nevadí mi děti v restauracích, ani když brečí. Pamatuju si jak jsme jednou byli v nějaké restauraci a vedle seděla dvojice, která se celou dobu hlasitě bavila o své opilecké estrádě předchozí noc. Raději bych poslouchala dětský křik. Co tím chci říct je, že děti křičí, často neposedí, ale dospělí jsou někdy taky neurvalí, ale už negeneralizujeme, že někteří lidé by do restaurace chodit neměli.
Za mě děti do restaurace klidně, pokud neohrožují sebe nebo ostatní na životě. Že se hlasitěji projevují je normální, jsou to děti.

@martinka_33 donáška k nám nejezdí. Jsme na vesnici a jsme mimo dojezd větších měst. Dovezou nám maximálně pizzu, nic jiného. Takže hodně dojíždíme na kroužky, nákupy, k babičkám a po cestě se takto stavujeme na jídle.

Chodime sice jen parkrat za rok (nejaky vyznamny den ci na vylete), ale uz od doby, kdy deti dokazaly sedet v zidlicce...
Krize muze nastat nez donesou jidlo, to proste jeden z nas vzal deti ven, ale brzo pochopily. Vhodnou hracku s sebou, naucit septat, nebehat po place, nekojit nekomu do talire a jidlo neni hracka... cim driv tim lip. Nikdy jsme nemeli konflikt s obsluhou ci hosty, ale treba na ty oslavne obedy chodime porad na stejna mista. Ted 5,5 a 7 let. Neni nad to, kdyz mame s detmi uvari nekdo cizi a jeste to nemusi uklidit 😆

Mně by teda v první řadě zajímalo, jak zakladatelka v restauraci pozná, že se na ni bezdětní dívají ošklivě. To je napsané na čele? Nebo jak? Protože i dětný člověk, co si chce užít jídlo v klidu, a vedle u stolu pobíhá a křičí dítě, může hodit vražedný pohled.
Jinak v restauraci mi děti vadí jen když běhají okolo stolů, to je nepříjemné jak pro personál, tak pro ostatní hosty, protože tam je vždycky riziko, že něco shodí nebo něco vylijí. A pak mi vadí, když řvou. Nemyslím tím hysterák, nebo pláč, to chápu, že to je součást dětského projevu. Ale takové to hulákání, často spojené s pobíháním. V uzavřených prostorech je to otravné. A i ten pláč nebo hysterák lze vyřešit tím, že s dítětem odejdu bokem. Na to fakt nikdo není zvědavý. Jo a jsem bezdětná a občas házím ošklivý pohled ve výše uvedených případech.

To bych si to jídlo vzala do krabičky 😀 Ale me deti v restauracích vetsinou neuráží, když tam neřvou a nedelají bordel. Jen já sama si jídlo v restauraci ráda vychutnám, coz s batoletem nejde. Mladší školní deti uz ma jidlo beru, jednak uz vydrzi sedet a ppckat mez jidlo donesou a taky se u stolu sami obslouzi. Batole musim krmit, sbirat brambory z podlahy apod. a to me odrazuje natolik ze se restauracim pokid mozno vyhybam 😀

Chodíme, moc doma nevaříme. V covidu jsme si zvxkli na donášku, ale čas od času zajdeme. Jen od jistýho věku hledám místa z dětským koutkem.

My teda moc často nechodíme. Když jsou tam ostatní děti tak nějak v klidu, horší je když tam začnou jiný děti divočit. Tak ta naše se chce přidat. V létě na dovolený, na zahrádce byli rodiče s dětmi a nechávali je jezdit na odrážedlech mezi stoly. No oni měli klid na jídlo i dezert s kafickem a cigarkem. Samozřejmě naše malá se u stolu vztekala, že chce za nimi, ani se nenajedla. Dva dny předtím se tam nic takového nedělo a byla úplně v pohodě. Seděla jedla, koukala na lidi. Vedle dítě v jejím věku taky vyvádělo. Takže masakr. Servírky přes ně skákaly. Naházeli jsme do sebe jídlo a mazali odtamtud pryč.

Takže souhlasím s tím, že do restaurace ano, ale ne tam z toho udělat dětský hřiště.

V létě chodíme často, skoro denně. Protože sedíme venku a dítě je na pískovišti apod. Ale teď jak je zima, už tak moc nechodíme. Maty je hooodne hyperaktivní dítě a neusedi.a nechci rušit ostatní... Teď jak jsme byli v aquaparku, tak jsme se cestou stavili na polévku do restaurace, tak to byl strašně klidný. Byl unavený, tak ani nemluvil. 🙈
Ale jinak je hodně restaurací s dětským koutkem, takže se dá takhle.

S prvním jsme do restaurací chodit zkoušeli. Jenže on nejedl a navíc se hrozně rychle přetížil podnětama a pak prostě lítal po místnosti a nebyl k zastavení (disregulace nervové soustavy... později mu byl diagnostikován vysokofunkční autismus). DOcela záhy jsme pochopili, že to prostě nejde (vadí to nám, okolí i dítěti). Když jsme potřebovali někde koupit jídlo, řešit to nějaký mekáč s sebou nebo podobně.
Pak přišel sourozenec a pak Corona a lockdowny.
Teď je klukům 8 a 4. Mladší rád jí a v restauraci se na jídlo těší. Starší mezi tím dospěl v "rozumného chlapečka". DO restaurací s klukama občas chodíme, ale buď vyloženě se najíst a jít, nebo do restaurací s dětským koutkem. ... i když už jde i si dát s někým sraz v normální hospodě - tak na hodinu až hodinu a půl. ... to je tak čas, na který kluky zabaví "limča, hranolky a mobil".

My chodíme docela často - i 2x týdně třeba, jsme z Prahy. Ale třeba chodíme tam, kde je aspoň koutek. Děti mají 3.5 roku a 2 roky. Když už vidíme, že jsou ty děti “zralý na odchod” a my nemáme dojedeno, prostě jim dáme mobil - pro někoho hrůza, pro nás momentální řešení. Zase nejsme vysedávací typy. Najíme se a jdeme, nesnažíme se to prodlužovat. Do kaváren jako takových nechodíme vůbec - jedině s koutkem nebo kafe s sebou. Nikdy jsme se nesetkali s negativní reakcí. Ale naše děti jsou docela v pohodě, neběhají po hospodě nebo tak.

Pokud bych mela odchazet z restaurace s ostudou, tak do ni chodit nebudu. Ja sama to nesnasim, kdyz maji matky pocit, ze ony a jejich deti maji na vsechno pravo, bo jsem Matka….

Ano chodili jsme i s malymi detmi do restarace, hospody, a kamkoli nas to pri cestovani zavanulo. Jit do restaurace u nas znamena proste se bezpracne a pohodlne najist, cili uspokojit zakladni zivotni potrebu. Tuto potrebu vetsinou uspokojujeme doma, ale na cestach a vyletech to je narocnejsi, a tak chodime i do restaurace a nejsme jen porad na vlastni donesene studene ci nekde v lese na ohni varene strave.

Tak, kde by se děti potom to vychování mezi lidmi měli naučit, kdyby nikam nesměly a jen seděly u jídla doma a lítaly po hřišti😉

Ktery "chytrak" ti takove "moudro" poradil? 🤔 Videla jsi nekdy rodinu s detmi v restauraci v Italii? 😁

Nerada, je to vzdycky ostuda🤦‍♀️ ty bezdetne chapu, srala bych samu sebe... ale na vylete nebo tak se nekdy najime, uznavam, sem pokrytec.

@jana_zofie jakoze se maj vsochni prizousobit Vam? Aha.... k tomuhle sobectvi vedete i deti predpokladam...

Mě děti v podnicích vadí až od té doby, co mám sama děti 😂 to takhle člověk nacpe horko těžko dítě babičce aby nemusel poslouchat to ječení aspoň chviličku a ono tam ječí cizí dítě. Ale v takových chvílích mi nic nebrání buď jít jinam když už tam to dítě je, nebo mít prostě lidské pochopení a toleranci, když to dítě rodiče musí zvládnout. A svým způsobem je na tom příjemné to, že já nejsem ten kdo je musí zvládnout 😁 A jako bezdetne mi děti nevadil nikdy.
Rodiče těch dětí se většinou ani nedozví, že mi jejich děti vadily - když už se setkáme pohledem, mám tam pro ně jeden obzvlášť chápavý 😁 A když mi dítě začalo vadit při čekání na úřad, začala jsem si s ním kutalet s kastankem, protože chudák mamka už vyzkoušela všechno a i mě to tam po těch 2 hodinách takhle bavilo víc 😁 Oslovila jsem klučinu se slovy "tebe to tady nebaví, mě taky ne, nechceš si kutalet kastanek?" a mrkla na jeho maminku, která už vypadala hodně zoufale. Byli mi vděční oba a vlastně to nakonec byla opravdu zábava 🙂 (ale úřad je jiný level)

@nikyliz ne. Jenom uz jsem se setkala bohuzel s nazorem, ze jako matka nemam zadna prava ani potreby a mam sedet doma. Kdybych to takhle tvrdila o ostatnich, dopadlo b to tak, jak jsem psala. Rika se tomu nadsazka. Ve skutecnosti to resim tak, ze jsou mi nazory druhych ukradene, protoze i ja mam nejake potreby a prava. A ano. Tomu ucim i me deti. Ze kazdy ma nejake potreby a prava. Zatim jsme u respektu ke zviratkam, potrebu pani si sednout v autobuse nebo prava neoblibeneho spoluzaka, ktery ma pravo si na hristi hrat na stejne prolezacce, i kdyz se ten den ve skolce pohadali (a "mami on me dneska zduchnul) a opravdu mu kvuli tomu nebudu rikat "at jde pryc". Verim, ze to do budoucna bude slouzit jako dobry odrazovy mustek pro respekt k potrebam a pravum prehlizenych osob/skupin ve spolecnosti.
Zaroven je ale ucim i to, ze i oni maji sve potreby a prava, takze ne, nemusi delat vsechno, co jim kdo rekne (takze treba na hristi si opravdu muzou nechat svuj kyblicek, i kdyz ho chce nekdo jiny) a nemusi se tolik zajimat o nazor jinych lidi (takovy velky kluk a tlaci ruzovy kocarek?), pokud tim nikomu neublizuji.
Ale klidne mi reknete, jak mam vychovavat sve deti, k cemu je vest a k cemu je vedete vy. Ja si to rada vyslechnu, co je podle vas spravne. A pak si z toho bud neco vezmu, nebo mi to bude ukradene. To uz nemohu zarucit.

@jana_zofie jestli jsem pochopila tvoji prvni zpravu dobre, tak je problem restaurace ze maji strach aby se jim pod nozem neobjevil maly ukazovacek? Jako vazne ? 😀 ja to vnimam jinak, ze rodice, co si nedokazou ukaznit deti, ktery jsou schopny litat do kuchyne, v restauraci nemaj co udelat. A ano, bohuzel, pokud maji rodice tak nevychovany deti, co nerespektuji zadna pravidla, tak si holt musej ten obed do krabicky delat misto posezeni v restauraci ..

Občas s dětmi někam zajdeme se najíst, tak 2x za rok 🙂. Kromě teda třeba dovolené nebo výletu (tam se někde v restauraci najíme). Já vařím o víkendu i v týdnu, manžel si dojede domů na oběd nebo se dojde někam najíst. Občas si objednáme jídlo domů. Ale nějak mě děsí představa, že bychom museli všechny děti vypravit a někam dojít, čekat na jídlo a najíst se. To se raději najím v klidu doma a dám prcka po obědě spát do postele. 🙂 Do kaváren chodíme jen občas s někým, letos jsem byla s dětmi 2x. Jinak máme doma kávovar a dobrou kávu si dám doma. Bydlíme v centru města, takže mám vše kousek, ale jsem z vesnice, kde restaurace nebyla, tak to ve mně asi nějak zůstalo. 🙂

@budouci_maminka Myslím, ež jsi to nepochopila dobře ... Myslím, že dotyčná poněkud s nadsázkou poukazuje na to, že vařit bez dětí je fakt snazší... A že utahaná máma, která je s těma dětma 24/7 si taky ráda občas zajde někam na oběd.

@budouci_maminka ne. V původním příspěvku se píše, že maminky mají sedět doma a vařit. Tak píšu, proč by nemohli sedět doma i bezdětní a vařit, když mají, oproti maminkám tu výhodu, že jim nikdo nestrká pod nůž prstíky. Doma pod můj nůž když vařím.
Vy mě teda dneska zkoušíte, lidi. Jakože ten komentář je psán velmi jasně.

@22hanah přesně tak, mám dost živelné dítě a do covid byla v restauraci zpusobnejsi než většina dospělých 🙂 bohužel nám do toho hodil vidle covid. No a pak už mě někdy někdo napomenul, že v té restauraci nemám křičet - křičela jsem na své dítě, že v restauraci se nebehá. Bohužel mi dotyčný neporadil jak to řešit jinak, dcera byla už fakt unavená, pretazena, a v těch chvílích běhá tak rychle že lovit ji po restauraci by byl dobrý masakr. A vlastně v restauraci se nebehá a taky by mi to dotyčný mohl připomenout, mě jako té rozumné. Bohužel ten moc chytrý pán který mi ovšem neporadil jak situaci vyřešit byl můj manžel 😅
Ale příště už jsem tam to kvítko certovo vzala jen s damoklovym mečem co se tam může nebo nemůže a se slibem že to zvládne. Prostě metoda pokus omyl je to co v životě nejvíc funguje. Protože já třeba předpokládala (ano, dost naivně) že si pamatuje co se má a že se to tak na veřejnosti dělá. Protože jí to opakuji celkem často, že doma se tohle může, v restauraci by to nešlo. A nebehá se od jídla nikde (ale tam už tedy dojedla, takže z logiky věci se běhat může. Což mě nějak nenapadlo ošetřit 🤷‍♀️) Prostě chyběl ten praktický tréning. (Btw byli jsme v restauraci u učňů, ti taky potřebují praxi. Děti taky 😊)

Chodíme. Ne nijak pravidelně nebo často, přece jen se 4 malými to je občas dobrá bojovka, ale když jsme na dovolené nebo někde na výletě, zajdem, nebaví mě tahat svačiny. Ale je to o tom si tam sednout, počkat na jídlo, najíst se a vypadnout. Proto nechodím třeba do kaváren, kafe si v klidu s touhle smečkou nevychutnám.
Nicméně mám určitá pravidla - v restauraci se neběhá, nekřičí, nepere. Snažím se je zabavit knížkami, omalovánkami, preferuju restaurace s dětským koutkem. A jak už tu padlo, průšvih nastane, pokud jsou v té restauraci i jiné děti, které se tam chovají jak na hřišti, to je pak dost problém udržet pořádek ve vlastních řadách.
Nemůžu ale říct, že bych se někdy setkala s extrémně nevychovanými dětmi v restauracích, ani jsem nezažila takové to tradované přebalování na jídelním stole. Kojení neřeším, to je přirozená činnost a většinou si toho ani nevšimnu, že někdo někde kojí. Koneckonců taky jsem kojila (ač to nebylo moc dlouho), když to zrovna vyšlo na dobu v restauraci...

Nejlépe to porovnává moje mamka. Naše děti bere klidně do restaurace na oběd, děti od bráchy by tam nikdy nevzala. Paušalizovat obecně, že děti do restaurace nepatří je špatně, na druhou stranu chápu, že když děti lítají po restauraci a motají se pod nohama (neříkám, že je to váš případ, ale zažila jsem), tak chápu, že hosté i obsluha má špatné pohledy i názory. Ale s tím, že maminy na rodičovské by měly každý den vařit a do restaurace by chodit neměly, nesouhlasím. Chodila jsem pravidelně na rodičovské s kolegy z práce na menýčko nebo i s mužem a nemám pocit, že bych tím děti o něco ochuzovala.

My hlavně chodíme tam, kde je i dětský koutek a vyloženě pro děti, jinde bysme si netroufli, máme dost hlasité děti, ať už jsou hodné nebo ne. Chodíme max 1-2x za měsíc jak dovolí finanční situace, my to máme jako formou výletu, když jedeme k DR nebo někam na výlet tak si zajdeme na oběd 😊

Tento náhled je největší shit ever a geniální návod na to, jak z ženy udělat psance, socku na antidepresivech a vypsychovanou chuděru. Chodili jsme, chodíme, budeme chodit. Do restaurací, kaváren, galerií, kostelů, divadel, na prohlídky zámků a kamkoli! KAMKOLI!
Jasně, nejsme šílenci, brali jsme dudlíky, bonbonky, omalovánky, protože dobře víme, že i ostatní se tam přišli v klidu najíst/pokochat/pomodlit a nechceme nikomu kazit zážitek. Dobře jsme vždy věděli, že servírka s tácem vřelých polévek fakt našeho ňuníka nemusí vidět a my jsme za něj odpovědní. Takže s rozumem, ale ANO! Kamkoli a kdykoli. Nenechte se znechutit. Nikdy a nikým. Jejich pohledy jsou jejich problém. Mluví o nich a jejich traumatech. Tečka. Rodiny s dětmi patří do veřejného prostoru. Kamkoli.