Jak ženy zvládaly rodinu bez moderních technologií?
Pěkný večer,
už nějakou dobu mi nedává spát, jak je možné že ženy v minulosti zvládaly dvě a více dětí. V dobách, kdy například neexistoval Homer Office, pružná pracovní doba a tak. Mám se ženou dvě děti a ta je naprosto nezvládá bez víceméně toho, že jsem furt ji k ruce tzn permanentní HO, popřípadě dodělávání restu hluboko do noci. Když vidím jaké máme vymoženosti doma, pračka se sušičkou, myčka, jednorázový pleny, koupený příkrmy, tak mi to přijde jako super úspora času. Přesto žena nezvlada-nestiha. Snažím se co nejvíc pomoct, když žena potřebuje cokoliv tak i během pracovního pohlídam . Večer uklidím, navarim. Jak jste to teda dělali dříve když to nebylo? Můj táta v devadesátkach pomáhal, ale dělal tak 10% toho co já, s tím že v tý době skoro něco jako HO neexistovalo a máma to zvládala, protože chápala, že otec pracuje a vydělává abychom neskončili pod mostem. Já mám doma naprostý peklo, a kdykoliv zmíním že se snažím pomoct, ale nemůžu ji být 100% času za zadkem a HO je práce. Tak je zle... Tak jak jste to dříve maminky zvládaly? Je mi to solidní záhadou a smekam před vámi...
@prejeta_zaba Přesně! Já měla chlapa na HO za covidu. Doma mimino a pořád vysíral. Že po vaření obědu neuklidím hned kuchyň, že není sundané prádlo, že je všude bordel. Vařila jsem vždycky hrozně ráda, ale v tomhle období mi to úplně znechutil těma kecama. Pak chodil po bytě a demonstrativně uklízel. Vše dělal 2 hodiny a mě tvrdil, že když vytřu za 10 minut, tak to nemůže být pořádně. Bylo to málem na rozvod. Jak mě se ulevilo, když se vrátil do kanclu. Doma si věci udělám v klidu podle sebe v pořadí a v době, kdy já chci a ne kdy si můj chlap usmyslí. Jsem ráda, když doma pomáhá, ne když komanduje a dělá ze mě neschopnou lemru.
@sirthomas Ještě bych vzpomněla, jak některé mé spolužačky v první třídě vyzvedávaly samy sourozence ze školky, jiné vozily samy venku s kamarádkama kočárek se sourozencem. Oblečení se nosilo, dokud nebylo opravdu špinavé, protože kromě plen se pralo jen o víkendu. Moje babička pracovala, ale každou neděli jsme tam jeli na oběd a odvezlo si výslužku na další tři dny, tak se u nás v týdnu vlastně skoro nevařilo. O víkendu jsme jezdili max k babičce, žádné výlety a akce jak dneska. A když mamka chtěla udělat pořádný úklid, šoupla nás na víkend k babičce a celý víkend doma uklízela. Na kroužky jsem mohla jen na ty, kam jsem došla sama, tedy jen ty ve škole. A do školy mě vodili jen prvních 14 dní, pak jsem chodila sama přes sídliště. A to byla moje mamka v té době na mateřské. To je dnes taky scifi.
Priority. Dřív byla priorita domácnost, vaření a manžel a dnes je priorita dítě, výchova, rozvoj.
A jak už bylo mnohokrát zmíněno: dřív byly ženský uhoneny služky.
Za mě je ten dnešní model lepší. 🙂
@petulkadodo a ještě dneska jsou často ženský totálně posedly úklidem a sterilní domácnosti. Moc dobře si pamatuju, že se vždycky luxovalo jednou týdně o víkendu dopoledne. Taky se neprevlikali postele každej týden ani neměli ručníky po každém použití.
@sirthomas kolik maji deti roku? Ja mela prvni a druhe ditko pet let po sobe. Prvni v roce 98. Tehdy mi muz nepomahal, protoze diky praci byl deset dni pryc a pak ctyri dny doma. Brala jsem to tak, ze je zivitel a ja mohu byt tim padem doma s detmi. Nikdy se mi nezdalo, ze by byl problem s detmi uvarit, uklidit a zaroven se jim dostatecne venovat. A kdyz bylo krasne, rano jsme se sebrali, nachystala jsem vse potrebne a vyrazili na vylet, nebo na chatu, za rodinou atd. Ted, co mame miminko, tak se teprve rozkoukavame a kdyz je manzel doma, tak vari a treba povysava, zajde nakoupit, ale to delal i pred tim, tak zadna zmena 🙂 hlavne se nestresovat 👍
Tak co vím od babičky. Když ona byla malá, děti se koupaly jednou týdně, jednou týdně se pralo, starší děti hlídali mladší, když si dítě počůralo oblečení, hodilo se na plot uschnout a znovu použilo. Jedna babička se hodně věnovala mamce, nenechávala vyřvat v postýlce, zvládala, ale měla klidné dítě a když plakala tak taky těžko něco stíhala. Uvařila pak třeba brambory na loupačku. A děda se pracoval venku, ale když bylo třeba i plenky pral a dítě obstaral. Druhá babi ta žila na samotě, bez elektřiny a to byl opravdu záhul, každopádně takový život se dvěmi dětmi by nikdo žít nechtěl, to bylo honění se a přežívání. Mamka to také musela zvládnout, ale sama přiznává, že na dobu kdy jsem byla miminko nerada vzpomíná, jak to bylo vyčerpávající. Hlavně babičky odcházeli do důchodu mnohem dříve a pomáhali s dětmi, šli na procházku. Přežít a zvládnout se dá ledacos. Lidi přežili i koncentrační tábor. Já mám 3 malé děti, 5 a 2 roky a 3 měsíce. Je to záhul, chtěli jsme 3 děti, věděla jsem, že to bude záhul. Miluju je, rodičák s prvním jsem si fakt docela užívala, když se narodil druhý byl to očistec. Malý byl totální nespavec, nespokojené miminko, uřvaný, bolelo ho bříško. Jako tenkrát jsem byla na pokraji sil jak psychicky, tak fyzicky. Bylo to strašné, ze zoufalství jsem opravdu brečela. Manžel chodil samozřejmě do práce, ale bylo to opravdu o přežití. Třetí je úplné zlatíčko, v noci spí, v kočárku spinká, teď si to zase konečně užívám. Ale vyčerpávající jsou nemoci, to si i manžel musí vzít volno třeba na dva dny. Když malá zvrací a dáví se z rýmy, je neodložitelná a do toho další dva. Tak je to taky síla. Nevím jak to u vás opravdu je, jestli není manželka taky vyhořelá. Jak často má nějaký čas pro sebe bez dětí?
🧷
Jsem tedy ročník 88, ale nejmladší ze 3 dětí. Moji rodiče bydleli 5 let u taťky rodičů v jednom pokoji. Pak mamka bouchla a taťka sehnal byt s tím, že se upsal nové práci na 10let. Když jsem se narodila já, mamka byla "žena v domácnosti" a taťka měl 2 práce s tím, že na mamku byl živnosťák a dělali žaluzie. Mamka vždy byla jak motorová myš. I kvůli drobku vysála celý byt - díky posedlosti úklidu, byla schopná za rok odrovnat vysavač. Doma neustále stěhovala - klidně, než taťka došel z práce, přestěhovala pokoj. Taťka dělal na směny - denní a noční. Když mamka něco doma podělala, byla jsem v ohrádce, jako starší se o mne starali sourozenci. Když byl taťka doma, tak se nám věnoval - s bráchou hrál fotbal a i měl jeho družstvo na starost. Vyjímečně uvařil , ale domácí práce nedělal (jen, když mamka měla něco zlomeného, to pak i třeba žrhlil). Já jsem si se ségrou byla vždy blízká. Nikdy neměl taťka problém vzít nás všechny + další děti z baráku například do Zoo. Tehdy se neřešily sedačky a v autě mohlo být dětí, kolik se vešlo. Vždy se nám maximálně věnoval. Každý rok jsme byli na dovolené. Bez plenek jsme byli po 1 roce, mluvili jsme brzo - brácha až ve 3 letech. Když něco naši řekli, mělo to váhu a nerozporovali jsme. Ségra dostala za celý život jednou, na ni stačilo zvýšit hlas. Já jsem byla palice a držka. I tak jsem dostala všehovšudy 5krát. A brácha? Ten byl z nás nejvíce "bitý" - hlavně pro jeho lhaní. Nikdy jsem se rodičů nebála, vždy jsme věděli, že můžeme kdykoliv přijít a svěřit se. A mám to tak dodnes - máme kamarádsko-rodičovský vztah a můžu se jim s čímkoliv svěřit. Zároveň jsem z rodičů měla respekt a věděla jsem, co si mohu dovolit. Mamka nás nechávla jí pomáhat v kuchyni. Vše rodiče zvládali sami, jen tedy v létě jsme jeli k babičkách. Přes rok neznali, co je to hlídání. Když jsme byli u babiček, za 3 dny vymalovali byt. Když mi bylo 6, pořídili zahradu, v 8 jsme pořídili prvního psa. Jezdili jsme každý rok na dovolené a měli jsme vše, co jsme si přáli. Pro mé rodiče byla jejich rodina - my děti, to nejdůležitější.
Můj manžel je z jiné rodiny. On má starší sestru, vychovávaly ho babičky, tchán stavěl barák a jezdil na montáže. Tchýně chodila do práce a neměla na děti tolik čas. Manžel mi vyprávěl, jak víkendy trávil s babičkami a dědama a neznal to, co jsme zažívali my. Byl více samorost a ikdyž má své rodiče rád, tak si je více blízký tak nějak s mými rodiči a i jim se dokáže i sám svěřit.
Dnešní doba má jiné nároky. A i to, že moje mamka byla o cca 12/13 let mladší prvorodička, jak já. Když jsme se s manželem poznali, oba jsme měli 30+. Když jsem byla poprvé těhotná - plánovaně, tak jsme se k němu stěhovala. Těhotenství probíhalo skvěle, ikdyž jsem spadala do kategorie "riziková" (cukrovka a crohn). V prvním těhotenství jsem zvládala vše. Nakonec jsme o syna přišli. Když jsem byla podruhé těhotná, měla jsem problémy a doma už vše nebylo tip ťop. Manžel zastal nějaké práce, když viděl, že nemohu. Po porodu druhého syna se manžel o vše staral a já o malého. Nakonec si to vše sedlo a já začala více fungovat a rozvrhla si vše, jak bylo potřeba a opět doma naklizeno apod. Jenže ve 4 měsících malého se mi rozjel relaps crohna a já se nedokázala postarat už ani o malého. Manžel byl nucen zastat práci doma a být i v práci. Tehdy jsme si utvrdili, že co nás nezabije, tak nás posílí. Manžel doma dělal vše minimálně měsíc, než jsem se z toho nejhoršího dostala. Nakonec jsme najeli na nějaká pravidla, abych se nedostala do stejného relapsu, jako tehdy. Noc ze soboty na neděli se vyspím a on ráno svtává se synem (máme naštěstí ale spáče). Když byl na UM, tak on v noci přebaloval a já šla připravit mléko. Přes den, když byl doma, tak neměl problém malého přebalit a já dělala UM. Doma máme nepsané pravidlo, že on je ten, kdo chodí s košem, vysává těžce přístupná místa a když je doma, on se věnuje synovi a já mohu doma něco podělat. Kolikrát si vezme malého ven a já doma stihnu udělat větší úklid. Vařím hlavně já, ale on klidně taky uvaří. Většinu domácnosti obstarám, ale nemá problém jít a uklidit, sebrat prádlo, vyndat myčku apod. Večer, když je doma (dělá ranní a odpolední), tak on je ten, kdo koupe, "krmí" malého (je s ním u večeře), poklidí hračky a dá spát malého. Já mezitím uklidím kuchyň po celém dni a připravím večeři, abychom si, po uložení syna, mohli věnovat čas jen nám dvěma. Na nákupy jezdíme jednou týdně a společně, k doktorovi jezdíme taky společně - i z důvodu, že já těch doktorů nemám málo a dojíždíme k nim 60km. My jako rodina trávíme veškerý čas společně. Oba to tak cítíme + on nechce, aby syn zažíval to, co on v dětství. Když budou dvě děti, tak to bude mít stejný scénář. Pro oba je rodina to nejdůležitější. Ano, máme občas dny, kdy si každý večer sedneme k pc a hrajeme si své hry, ale to je vyjímečně.
@rezina96 Počkej, tohle všechno děláš ty, vstáváš ve 4 ráno kvůli nádobí a manžel odejde do práce, přijde z práce a tím končí, jo? Dobrý no, to si to manžel pěkně hodil na pohodu. 😁
@prejeta_zaba ono ji to bohužel někdy zdravotně dožene. :/ Já tohle prostě nechápu, proč tohle ty ženský dobrovolně dělají. Beru to jako formu masochismu. Vstávat v půl páté jen kvůli tomu, že musím 3x týdně drhnout koupelnu a obden vytírat.....ale každýho věc, každý máme v životě jiné priority.
Nemůžu si pomoct, ale na mě tenhle příspěvek působí, že ho spíš psala pani tchyně než manžel😀
@esmeralda11 Přesně. Také to slýchávám.. Když jsme pořídili robotický vysavač, tak se mě ptala co teď budu jako dělat 😀
Já jsem také narozena v 80.tých letech, dětství prožila v 90.kách. Jako úplně malou mě hlídala babička, která byla tenkrát čerstvě v důchodu, ale jak to šlo, tak jsem šupajdila do školky, brácha byl i v jeslích. V 90.letech jsem už chodila do školy a systematicky mě prarodiče nehlídali. Do školy jsem od poloviny první třídy chodila sama, družinu jsem moc ráda neměla a navíc jsem nechtěla jíst obědy ve škole, tak mi mamka připravovala jídlo. Já v poledne přišla sama domů, strčila jídlo do mikrovlnky a najedla se. Před domem jsme měli DDM, tak tam jsem většinou šla na nějaký kroužek nebo se vracela i zpátky do školy, kde jsem chodila na atletiku několikrát týdně. Brácha byl o 2 roky mladší, prakticky od jeho první třídy (já byla ve třetí) jsem ho vodila do školy a spolu jsme šli i po škole domů. Máma pracovala normálně na plný úvazek, táta také.
Myslím, že jsme byly dost samostatné jako děti. Dneska svou prvňačku vodím za ruku do školy já, samotnou bych ji nepustila natož aby se sama třeba do té školy ráno vypravila. Neřekla bych, že nás rodiče zanedbávali nebo věci řešili tak, aby se nás zbavili. Hodně jsme chodili ven, domů jsme šli jak se rozsvítily lampy venku. Doma jsme měli uklizeno tak nějak normálně, ani bordel, ani kvůli luxování nikdo nikomu nelámal kosti. O víkendu jsme jezdili na chalupu, takže žádné víkendové uklízení se u nás nekonalo. Máma byla ranní ptáče, vstávala brzy, něco poklidila, přichystala svačiny. Po práci se stavila něco koupit k večeři. Jako určitě byla unavená, to je jasný, ale rozhodně ne tak, že by byla strhaná. Mě bylo 10 v roce 1993, pamatuju si, že jsem jí pomáhala, myla koupelnu, žehlila a za to jsem třeba dostala peníze ke kapesnému navíc. Dneska asi už nepreferovaná metoda výchovy, ale tenkrát mi to přišlo fajn. Táta pomáhal jen málo, sem tam vyluxoval nebo vyčistil akvárko, ale jinak hodně pracoval. V určitý okamžik začal vařit večeře, což bylo pro mámu podle mě perfektní.
Jako nechci to snižovat, máma byla určitě superžena, strašně efektivní, mělo to své mouchy, ale v celku to fungovalo. Ale strašně mě nebaví poslouchat řeči "jak my jsme to tenkrát dělali, vy máte dneska to a to a říkáte, že nezvládáte". Vsadím se, že její máma říkávala to samé. Já si musím zapamatovat, jak moc mě to vytáčí, abych to stejné nedělala holkám, až budou mít vlastní děti.
@me_druhe_ja Ano, mě se teď kolem hroutí jedna kamarádka za druhou, přesně to období - několik malých dětí, školka, práce, další kolo prací doma, nejdou spát dokud není vše udělané atd. Neříkám, že k tomu taky nemám náběh, člověk se prostě snaží zvládat vše co nejlíp. Ale nemůže to jít například na úkor spánku. Jako vstávat ve 4 kvůli nádobí, to je extrémismus. Smutné je, že velmi často si chlap uvědomí, že se musí přiložit ruka k dílu až to žena zdravotně odnese. 🤔
@prejeta_zaba no a někdy ani to ne. Známá byla nemocná (horečky, atb.) nejdřív s tím chodila i do práce. Pak už ji bylo tak blbě,že musela zůstat doma. A odpoledne, kdy se děti vracejí ze školky a školy
Musela dojít její máma a postarat, aby ona mohla aspoň ležet. Aspoň prej dva dny. Tatínka mají jenom tak mimochodem nebo tatínka - zploditele mají.
@sirthomas můj pohled na věc je takový že se dřív jel studenej odchov flašky místo prsa, plačící dítě v postýlce nikoho nevzrušovalo a jesle na denim pořádku.. matku svých dětí jste si vybral a schazovat její schopnosti starat se o domácnost je dost Nedůstojné a v neposlední radě i kdyby to u ni byla lenost tak vy ji v tom svým HO jen podporujete až ji nebudete stát za zadkem nic jiného než se postarat o děti ji nezbyde..
@alice180 mamka umírala a otec spal v poklidu u telky na gauči, tak jak byl zvyklý…
Pomáhala nám vždycky babička. On pracoval a tím jeho úloha končila.
Mamka i po odběru kostní dřeně z hrudní kosti jela domů autobusem. Otec by ji neodvezl, protože práce🤦♀️🤷♀️…
Ale tak zase je fakt, že on je prostě sr.č…
@sirthomas ahoj, nečetla jsem diskuzi celou, tak pardon, jestli se budu opakovat.
Jsem ročník 86, takže jsem vyrostla v 90'. Jsem třetí dítě, takže o můj animační program se obcas starali i sourozenci a hlavně táta. Táta byl na blbnuti, na procházky, na hry. Mamka si občas se mnou taky zahrála nějakou hru, ale fakt to bylo minimalne nebo o vikendu. Mamka po práci byla doma a řešila v klidu domacnost nebo pletla (to byl jeji konicek) a já byla buď s taťkou anebo si dost hrála sama a lítala po venku (les za domem = raj pro deti).
Ted jsem v 16tt, mám skoro-dospelou dceru. Rekla bych, ze o domacnost se starám já tak z 70-80%. Můj muž dela z domova a naprosto respektuji, že on vydělává (jako ma 5ti násobný výdělek, nez co jsem měla já, když jsem pracovala). Ten zbytek % vychází z rozdělení hned od začátku našeho vztahu: on se stará o podlahy (luxuje a vytira), plus zaleva v sezone zahradu a ma na starosti auto a resi nutne opravy, montaze doma a kdyz je potreba a rozdelim mu pradlo, tak i vypere a povesi. Já uklizim kuchyn, koupelnu, vařím, nakupuju a pečuju o zahradu a o to, abychom to meli doma hezký. U těžších prací mu řeknu o spolupráci. Dcera má svoje patro, takže ta si uklízí u sebe a stará se o vynesení společného tříděného odpadu. Spolecne mame mycku - kdo driv prijde k vyprané myčce, ten to uklidi.
Po narození mimča se tohle rozdělení nezmění. Péče o miminko bude z větší části na mě, ale vyžaduju, aby me můj muž dokázal plně zastoupit, takže čas od času bude pečovat taky. Jsem rada, ze žádný HO neplánuje, chce si pronajmout kancelář a já jsem ráda, že si budu moct dělat věci po svém a neřešit ještě pro něj obed. Zároveň vím, že přijede dom v pohode, že v klidu všechno stihnul. Pracuje v IT na vysoké pozici, takže se potřebuje soustředit, jinak to není dobrý 😃 tím, že je relativně svobodný v pracovním čase, takže když bude krizovka, tak nás třeba někam doprovodí nebo se bude podílet.
Btw taky nemám ráda slova: pohlídat a pomáhat. Domácnost je nas obou, stejně jako dítě...
Jo a moje rada na závěr: jestli na domacnost Tvoje žena není, tak porid uklizecku a jídlo objednavej třeba ze školní jídelny. Určitě sis ji vzal pro jiné přednosti jinak by mi to přišlo jako ciry bláznovství a růžové bryle, jestli jsi tohle neviděl. Pokud vzorně pečuje o děti a není na sockach, tak naprosto chápu, že někdo na to prostě není. PS.: není taky nějaká možnost, si pronajmout pracovní místo mimo domov?
Jak to moji rodiče zvládali? Hlídací babičky. Děda nás odváděl do školy a školky, táta vyzvedával, při nemoci hlídala babi či prababi, nepamatuju si, že bychom si s mámou moc hrály, pořád vařila, uklízela, starala se o dům a zahradu, na hraní byl táta + my děti jsme fůru času trávily samy s kamarády venku a vracely se domů najíst a napít (už od věku 3 a 6 let, dnes nemyslitelné). Když byla ještě na mateřské, tak na nás nebyla sama, ale doma s ní byla prababi, která nás hlídala nebo zastala věci v domácnosti, v domě bydlelo 6 dospěláků + my 2 děti, chodilo se z práce brzy, tak pořád byl někdo na hlídání a ostatní si podělili práci v domě. Dnes jsem na 3 děti s mužem sama, nehrozí, že by děti byly s prarodiči denně jak jsem to zažívala já jako malá, nemůžu je vyhnat na ulici si hrát s kamarády a několik hodin o nich nevědět, takže když se věnuji dětem, stojí domácnost, šidím vaření, když se věnuju úklidu a kuchyni, děti musí obstarat muž. Když chci se věnovat sobě, ať nezblbnu, musí muž obstarat vše ostatní.
@klokanka31 Hele, ja sice miluju, ze chodis flexit do podobnych diskusi, ale ty jsi v domacnosti s jednim ctyrletym ditetem, ktere uz ma asi dva roky(?) svuj vlastni tablet. Cimz se podle me dost vysvetluje ta zahada, jakto ze to tak bajecne vsechno zvladas. 😅
@ai30 😆😆😆😆😆😆😆
@prejeta_zaba Je pravda, že spousta chlapů jsou bohužel stále ignoranti. Ale druhá věc je, že ten extrémní tlak si na sebe ženy vyvíjejí dost často samy. Protože mají pocit, že to, co vidí u slavných influenceru je realita. Takže se snaží být dokonale ve všem: pracovat, podnikat, mít své koníčky, sportovat, maximálně se věnovat dětem, mít pro každého min tři kroužky už od narození, samozřejmě mít dokonale zařízenou a totálně sterilní domácnost, vařit zdravá jídla z bio potravin a tak dále. Takže prostě se samy totálně nesmyslne honí úplně zbytečně. Pak jednou shoří jak papír. 🤷 Já se přiznám, že taky jsem v minulosti občas trochu podlehla stylem, ze jsem luxovala obden, jinak jsem měla pocit, že se tu zapadame odpadky, ale už jsem naštěstí vyléčená. 😀 teď tech 40min denně, co mám volno v čase, co přijdu z prace a jdu pro děti do školky, raději věnuju běhání. 🙂 a světe div se: ani po 3 dnech bez luxování se nebrodime prachem sahajicim po kolena 😀
@sirthomas no jak. Proste jim nic jineho nezbylo. Muz v praci 6-14.30 byl ve tri nejdyl v pul ctvrty doma. Zena casto zkracwny uvazek treba 7-14, aby rano dite/ deti dala od 6 di jesli a do skolky. Ale to teda bylo driv nez v 90.letech. pracky uz byly bezne davno, mycky a susicky teda ne, ale to my nemame doted (mam 2 deti 2 roky od sebe, ted uz pubertaky, a byla jsem na ne v tydnu sama. Ale teda nebyly zadne vetsi problemy, nemoce apod.)
Celkove byli lidi driv odolnejsi, hlavne psychicky.
@sirthomas umis se pochvalit, to zas jo. Kazdy vecer uklizis i behem pracovniho dne pohlidas kdyz jsi doma na HO - proc teda vecer nevyndas tu mycku, kdyz te pak "rozcili" 2 dny nevyndana mycka?
Vydelavas 5x vic nez zena - tak to i kdyby mela minimalni mzdu vydelvas tolik, ze by i s i hypotekou nemel mit problem zaplatit jednou tydne pani na uklid
Jestli to neni tak, ze to co dela zena nevidis a sebe nalezite za kazdou blbost pochvalis. A radsi trojnasob, at to nezapadne. Chtela bych znat nazor tvoji manzelky..
Maminky pred 40 lety toho tolik neresily, vice se zapojovali prarodice (protoze uz byli v duchodu a ne jeste v praci), zapojovali se i sourozenci, 7 lete dite venku s kocarkem byla bezna zalezitost. Taky se deti mnohem min resili, vic chodili spolu ven jen s ostatnimi detmi atd, atd. To je vetsi uspora casu nez nejaka susicka...
Jen pro zajímavost, jak by sis to tedy představoval? Budeš chodit do práce a vydělávat a doma nic? Jako plno chlapů má představu, že si pořídí rodinu, ale dál chtějí žít svůj život bez rodiny. Tj. jen chodit do práce a vydělávat, ale to samé bys přece dělal i bez rodiny? Kde je ta změna? Ženy musí kolikrát zahodit kariéru a x-let zůstat doma, návrat do práce je těžký a plno můžu si zvykne na full servis a nějak nechápe, že když se žena vrátí do práce a taky vydělává, tak je na stejné úrovni, ale to zase přijde upozornění, že nevydělává tolik jako muž, takže by to měla kompenzovat fullservisem v domácnosti a staráním se o děti včetně školní přípravy (ošetřovačky jsou na ní, protože málo vydělává a jak by mohla, když byla x-let doma???). Zkus si vzít dovolenou na týden a starat se komplet o vše, velmi brzo zjistíš, že těch aktivit, co žena dělá je mnohem víc, než jen ta nevyndaná myčka. Hlavně je to hrozně ubíjející činnost, která nemá konce. https://ferovadomacnost.cz/audit
Jsem ročník 83, mám teda 3 mladší sourozence a mamka byla 15 let doma a pak hodně let na zkrácený uvazek. Otec se vracel v půl třetí domu, nejedl se a šel na melouch.
Nikdy u nás nebylo uklizeno, to se nedalo stihnou, ale vždy bylo uvařeno a upečeno. Když byl otec doma, tak pomáhal mamce s domácností.
A jak je to teda u vás doma, co chceš přesně vědět?
Já jsem v domácnosti, momentálně teda na rodičáku a také nemáme uklizeno a často není ano navařeno. Manžel vydělává peníze a doma nedělá nic, ale kvuli bordelu nebo chlebu k večeři neřekne ani slovo.
Popravdě být namístě tvé manželky a zjistit, že se kvuli takové kravině jako je bordel doma vypisuješ na maminkovském foru, hodně bys u mě klesl.
Jsem ročník 1984, takže dětství připadalo právě na ty devadesátky. Co si z toho pamatuju, tak jsme my dvě děti, já a bratr, byli okolnostmi přinuceni se přizpůsobit chodu. Když byla potřeba uvařit, tak jsme byli v postýlce v kuchyni nebo si hráli spolu. Už jako batolata jsme si sami lítali kolem baráku. Je fakt, že to bylo téměř v lese a bez provozu. Ze školy chodili sami. Naši chodili do práce. Nikdo ani nekontroloval, jestli jsme z té školy přišli.
Mamka mi sama říkala, jak měla strach, ale tehdy byla jiná doba. Dneska si to nedovede představit.
Pamatuju si, jak jsme lítali venku, i hodně času trávili u nějakých pohádek...Gumídků, Kačerů, Xeny, apod.
Jsem tradiční, ale prostě ten model v mnohém nebyl dobrý. Když se žena stala matkou, přestala jako osobnost existovat. Musela pečovat o manžela, který jen plynule přeskočil z matky na manželku. Vše za podpory společnosti. Dodnes to přetrvává. Že chlap nemusí přece vědět, kde má dítě oblečení...
Vidím tu generaci našich rodičů, jak se snaží teď rychle ještě něco z života ,,urvat". Takže my jsme na děti sami a pomoc máme výjimečně.
Vidím svoji mamku, jak prostě pořád jede ten model, i když už by měla právo si odpočinout. Ale nikdo jiný nefunguje. Štve ji to za ty roky...a zároveň se v tom realizuje a cítí nějak bezpečně. V té rutině. Už je pozdě něco měnit, už to ani nejde.
Do takového stádia to určitě nechci nechat dojít. Nejsem žádný prostředek k tomu, abych plnila potřeby a představy ostatních.