Jsou dnešní rozmazlované děti ohrožené tvrdou realitou?
Ahojte, mám diskuzi do velké pranice 🙂 Předem píšu, že své děti celkem "rozmazluji" a "jsem na ně hodně hodná", ve vším s nimi diskutuji, spím v posteli apod, rozhodně nejsem krkavčí drsná matka. Ale několikrát mě napadlo, zda dětem evolučně spíš neškodíme, když jsme na ně "moc hodní". Že s nimi spíme do tří let v posteli, se vším s nimi sáhodlouze diskutujeme, místo abychom řekli jasný rozkaz, který je potřeba hned splnit, ustupujeme jim v jídle až na nejzažší hranice, kupujeme jim plno hraček (porovnejte, kolik jsme měli my), bereme je od miminka jako rovnocenné, jejich odchylky hned omlouváme různými diagnózami, vše se dětem přizpůsobuje, nejsme na ně tvrdší (nočník od roku, učení mluvení, učení postarání se o sebe...)... Samozřejmě, každý to má jinak a nejde to brát vše černobíle. Ale naše generace měla většinou tvrdší výchovu a nejsme kvůli tomu nějaké roztřesené nervózy, někteří jsou díky tomu z tvrdého těsta a dokáží silou vůle skoro nemožné. Nebude tahle nová generace moc měkká? Nebude očekávat chování v rukavičkách, vše hned honem bez práce či zadarmo, bude umět přestát tvrdší podmínky? Zvládnou nepohodlí, to, že na ně bude někdo často hnusný a nespravedlivý, že život bývá často krutý? Budou umět se sami poradit a nebudou digitálně dementní? Beru to prostě z evolučního hlediska, zda je moc výchovou "nedegenerujeme".
@prejeta_zaba Jo, možná to z mého popisu je nejednoznačné... každopádně "přísnou" výchovou nemyslím výchovu bez lásky, jak si tady někteří myslí. Může být milující rodič, který dítě zahrnuje láskou, ale zároveň je přísný, má jasné mantinely a třeba i vysoké nároky.
Já o tom přemýšlela hlavně z evolučního hlediska... přežije nejsilnější jedinec. Je nejsilnější jedinec ten, který měl "volnější" výchovu, hodně se mu pomáhalo, ustupovalo, nezažil krize? Nebo je silnější ten, který byl často hozen do vody, byli na něj vyšší nároky, zažil nepohodu? Samozřejmě, nyní není doba kamenná a jsme v civilizaci. Taky mě napadlo, zda se přísnější výchova neprojeví nějak i v organismu (či mozku). Něco jako otužování nebo pravidelné půsty, že chvíle nepohodlí z těla vycepují silnějšího jedince.
Já si jinak z každého druhu výchovu taky beru jen něco, dělám takový zlatý střed, děti jsou v milujícím prostředí, ale snažím se o mantinely a v něčem o "otužování". Já měla celkem super výchovu a s rodiči mám super vztah. Každopádně zpětně usuzuji, že to, co mi nejvíc dalo, byly ty "přísné" momenty. A každé příkoří a špatná situace, se kterou jsem se setkala, ze mě udělala silnějšího člověka. A to nejsem zatrpklý bručoun 🙂 Každý to má samozřejmě jinak.
Já když se nad tím teď tak nad tím zamyslím, tak na výchovu vlastně moc nevěřím... Věřím na povahu každého jednotlivce a tu žádnou výchovou nepředěláte, ani když se budete na hlavu stavět... Pokud se vám narodí cholerický extrovert, můžete ho objímat nebo naopak bičem práskat nad hlavou a stejně si pojede svou. Pokud budete mít doma tichého introverta, bude stačit ho slušně požádat, nanejvýš zvýšit hlas a udělá všechno dle vás... Je to taky o genech, prostě pokud má dítě nějaké predispozice, těžko to výchovou změníte, pokud není třeba vůdčí typ a rodič ho k tomu nějakým způsobem bude chtít dokopat, stejně se mu to nepovede a v dospělosti se bude chovat tak, jak je mu přirozené a tudíž se nechá raději vést jinýma... Krásně to taky vykresluje zkušenost spisovatelky Boučkové, která k vlastnímu dítěti adoptovala 2 romské chlapce - stejná výchova, a přesto z těch 2 nedokázala vychovat slušné lidi, geny a povaha prostě převládly...
Každé dítě a každý dospělý je jiný a každému bude vyhovovat jiný styl výchovy, jak dítěti, tak dospělému. Nejde to takto zobecnit. Stejně tak v práci zkušený manažer ví, že každého zaměstnance vede jiným způsobem a ne všechny stejně.
Můj je vymodlene dítě, narodil se mamce ve 40, když už v to nedoufala.
Vseho všudy dostal na zadek dvakrát. Spal s rodiči do 10let v posteli (samozřejmě tam vzdy v noci přišel🤣). Tchýně tolerovala jeho názor, většinou se ho ptala co by si přál a jak, hračky měl v té době co šli. Rozmazlovala ho, mazlila. A víš co? Pracovitejsiho, hodnějšího, spolehlivějšího a rodinného chlapa bych nenašla..a když se něco děje, nesloží se. Tchýně ho naučila aby se doma na všem podílel a tím, že ona mu to nenutila, vždy se zeptala zda se chce podílet, tak se doma na všem podílel (jasný, všichni nejsou stejní). Do teď je mamanek! Ale v dobrém prostě, tchýně je úžasný člověk srdcem i duší.
Takže si nemyslím, že rozmazlování a takové vede k tomu, že vychovame dospělé co by něco nezvládli. On milujr výzvy, dře se pro nás v práci kolikrát od.pondeli do neděle a věř nebo ne, cestičku mu nikdo nemetl 🙂. A jestli jednou naše malá naším rozmazlováním, kdy v roce a půl toleruji její názor, byt mam upotrebeny jejím potřebám ( abych se nezbláznila, jak některé, ze leze do šuplíku, spajzky, když si chce vzít něco s ledničky tak klidně může atd). Bude jako její tata, budu spokojená❤️.
Mam kamarády, co měli přísné rodiče, výprask, doma makat od nevidím do nevidím kolikrát a prošli si těžkým dnem ( drogy, automaty atd.). Takže musíš ty vědět co je nejlepší.
Zrovna měním pětiletému synovi zásadní kousky šatníku - chce totiž všechno růžové (naštěstí existuje Sinsay). Takže kupuji růžový kabátek, boty, legíny (nosil i předtím jen v jiných barvách), trička, mikiny... Zároveň vím o chlapci, kterého otec za totéž mlátil jak žito. Když jsem to řešila s některými mými kamarádkami, toliko již matkami (mnohé z nich jsou poměrně o dost mladší než já), překvapilo mne, kolik z nich v tom vidělo zásadní problém. Svým synům by něco tak příšerného nedovolily, je to divné, nemocné. Pro mě to není zóna k odporu, ale je to téma, které celkem běžně rádo zrcadlí ryze osobní problémy, frustrace a předsudky rodičů. A ty jim předali zase jejich rodiče. Na druhou stranu jsou moje děti zvyklé vyslechnout mých potřeb a pomoci tam, kde je to třeba. Chodí na nákup, dva starší vezmou ven nejmladšího, před pár lety vodili svou sestru do školky, doma pomohou s běžnými pracemi, atd. Jsou zapojené do běžného fungování. I ten nejmladší ví, že talířek patří do dřezu, špinavé prádlo do koše a že rozlité pití si jednoduše utře sám.
@tahejhula Tak víš co, zase odsud podsud, nehledě na růžovou, dítě si usmyslí a maminka hned pořídí celý šatník. Za půl roku nebude chtít nosit, protože se mu děti budou smát a co, zase budeš měnit šatník ? Jako rodiče jsou tu kromě jiného od toho, aby své děti vedly, usměrňovaly, vysvětlovaly, tohle mě přijde už přehnané, zvlášt když jde o růžovou... Ale můj názor, nikomu nevnucují...
@mandala pokud se mu bude nějaké dítě smát, je to vizitkou jeho rodičů a takto to samozřejmě předložím i synovi. Problém není růžová, problém jsou předsudky. Já své děti vedu - v těch podstatných věcech, které jsi záměrně přehlédla. Ale také je například vedu k toleranci, pěstuji v nich schopnost rozlišit důležité od nedůležitého, čeho si mají všímat na lidech a co je naprosto nepodstatné.
@tasimia Mam doma uplne podobneho chlapa, jedinacek, mel vse, co si pral (i co nechtel), na tehdejsi dobu jake meli moznosti, tak tchan dojazal sehnat (mel a má vsude hodne "znamych"), do puberty chodil v noci spavat k mamce do postele, ze se boji. Telesne tresty nedostaval, pry nebyly potreba, tchan mu snad jen 2x v zivote dal facku, jinak vubec. A je to hodnej a obětavej clovek, co radsi dává nez prijímá, rozhodně v něm člověk nevidí toho typicky "rozmazleného jedináčka".
@mandala Co je na růžové barvě divného? Copak kluci musí nosit jen zelenou a modrou? Spousta holčiček taky nosí "klučičí" barvy a nikdo se nad tím nepozastaví. A víš co? I spousta dospělých chlapů si vezme něco růžovýho, a mě se to teda líbí.
A děti které by se druhým smály kvůli barvě oblečení tak jsou akorát špatně vychované rodiči.
@ninive211 Taky znám chlapa co měl doma všechno na co si ukázal, žádné tělesné tresty, a v dospělosti je hodný, obětavý člověk co je hodně skromný...
@klokanka31 Jako mě nevadí, když někdo chodí chudě nebo nejmoderně oblečený, ale aby kluk musel nosit dívčí oblečení... No, jsem už starší matka a asi to je na mě znát, tak se omlouvám...
@mandala Proč musel? Tak jestli on sám to chce...to je jako by za mnou přišla malá že chce mít zelený tričko. To jí mám říct že ne, že se to nesmí když je holka?
@klokanka31 Tak to není totéž, pro mě jediná barva růžová je typicky dívčí, mě hlavně přišlo zvláštní, že maminka obměňuje celý šatník, když neví, jak dlouho ta barva bude kluka bavit... Ale jo, beru, o tom ta diskuse je, každý má jiný pohled na věc, já to nikomu nevnucuji...
@mandala starší matka? Je ti šedesát? Protože mému muži se blíží padesátka a nijak to neřeší. To není o věku, je to jen o toleranci. A ta je u nás vpravdě hodně malá. Jak dlouho ho to bude bavit nevím, ale že mu stejné oblečení za půl roku tak jako tak nejspíš nebude, to je skoro jistota.
@klokanka31 díky za tvé příspěvky v diskusi. 😉
@tahejhula a jak se syn staví k obdobným komentářům z okolí? Mně se stalo, že jsme byli se synem v herničce a s nějakou hračkou si tam hrály "dvě holčičky," tak jsem mu řekla, ať počká, že teď to mají holčičky, že on si s tím může hrát později a jeden z nich se ozval hrozně naštvaně, že je kluk. Řekla jsem to automaticky, protože měl růžové oblečení a culík s růžovou gumičkou. Od té doby říkám vždy neutrálně "děti." Věřím, že se to těm dětem pak stává často.
@pipi_puncocha jeho oslovují jako děvče i bez růžového oblečení. Maximálně se ozve, že je kluk.
@tahejhula Je problém že jsou ještě hrozný předsudky v naší společnosti...
@klokanka31 přesně tak. Já děti vedu k tomu, že mohou dělat cokoli, čím neubližují a že tak mají pohlížet i na ostatní. Zatím se daří. Ale jo, i některé dvacetileté mají názory, co neměla snad ani moje babička.
@tahejhula já jsem se setkala s názorem od mé vrstevnice (ročník 90), jestli se nebojíme, že z kluka bude gay, když dostal na Vánoce kuchyňku. Jako opravdu.
@pipi_puncocha on ještě donedávna vozil normálně kočárek s panenkou i venku. Kuchyňku máme po dceři a samozřejmě mi v ní "vaří" taky. A kočárek vozil venku už můj nejstarší syn před patnácti lety. Přál si ho, ukazoval na něj v hračkárně. Vozil si v něm medvěda. Ale doma měl i panenku, ostatně ten můj nejmladší má svoje dvě panenky.
@tahejhula To máš jako zas já když byla malá tak jsem musela nosit sukně, i když jsem brečela že nechci. Ale naši řekli že musím když jsem holčička, na pouti že mě v kalhotech nevezmou na kolotoče, a že se nikomu v kalhotech nebudu líbit. Názor jak v 18.století 🙄
@klokanka31 mám vzpomínku z jeslí, fotili nás před Vánoci a já se prostě chtěla fotit s modelem sanitky. Ani za boha, vyrvali mi to z rukou a vnutili mi panenku, že jsem přece holčička, jak já řvala!
@pipi_puncocha Taky dobrý jestli nebude gay 😄 já bych se toho nebála, ve vzdáleným příbuzenstvu jsme měli kluka, od mala "normální", klučičí oblečení i hračky. Typický kluk. A pak se v dospělosti zbláznil a nechal se přeoperovat na ženskou. Takže myslím že barvy a hračky fakt neovlivní pohlaví dítěte.
@tahejhula Rozumím všemu, jen myslím, že jsem fakt mimo v dnešních názorech. Že si děti můžou dělat, co chtějí. A já si teda myslím, že je to věkem, ( mým) protože za našich rodičů by tohle nepřicházelo v úvahu.
Ale nemyslím to ve zlém, jenom mě přijde zajímavé, jak to chodí jinde...
@me_druhe_ja To sice jo, ale když třeba mně se výchova nepovede na 100% tak nebudu nadávat své holčičce ale jen sama sobě 😄 si řeknu co jsem si udělala,to mám...