Jsou dnešní rozmazlované děti ohrožené tvrdou realitou?
Ahojte, mám diskuzi do velké pranice 🙂 Předem píšu, že své děti celkem "rozmazluji" a "jsem na ně hodně hodná", ve vším s nimi diskutuji, spím v posteli apod, rozhodně nejsem krkavčí drsná matka. Ale několikrát mě napadlo, zda dětem evolučně spíš neškodíme, když jsme na ně "moc hodní". Že s nimi spíme do tří let v posteli, se vším s nimi sáhodlouze diskutujeme, místo abychom řekli jasný rozkaz, který je potřeba hned splnit, ustupujeme jim v jídle až na nejzažší hranice, kupujeme jim plno hraček (porovnejte, kolik jsme měli my), bereme je od miminka jako rovnocenné, jejich odchylky hned omlouváme různými diagnózami, vše se dětem přizpůsobuje, nejsme na ně tvrdší (nočník od roku, učení mluvení, učení postarání se o sebe...)... Samozřejmě, každý to má jinak a nejde to brát vše černobíle. Ale naše generace měla většinou tvrdší výchovu a nejsme kvůli tomu nějaké roztřesené nervózy, někteří jsou díky tomu z tvrdého těsta a dokáží silou vůle skoro nemožné. Nebude tahle nová generace moc měkká? Nebude očekávat chování v rukavičkách, vše hned honem bez práce či zadarmo, bude umět přestát tvrdší podmínky? Zvládnou nepohodlí, to, že na ně bude někdo často hnusný a nespravedlivý, že život bývá často krutý? Budou umět se sami poradit a nebudou digitálně dementní? Beru to prostě z evolučního hlediska, zda je moc výchovou "nedegenerujeme".
Prý nejsme žádná roztřesená generace, hahaha, lepší vtip jsem dneska neslyšela. Naopak, pokud ubude agrese a zbytečné tvrdosti tam, kde to není třeba, a lidi spolu začnou víc mluvit a naslouchat si, ubude i spousta problémů.
Já mám zas pocit, že spoustu lidí z naší generace má problém se sebeúctou, sebevědomím, často se tady až nestačím divit, co si některé dospělé ženy nechají ve vztahu líbit.
Další kapitola jsou autority, hodně lidí se neposunulo z dětského/puberťáckého vnímání, autorit se bojí a například v práci nebo i doma věci dělají ne pro jejich smysl, ale ze snahy se zalíbit/vyhnout trestu.
Naše děti budou asi jiné. Ne lepší, nebo horší. Jiné. A jejich děti pak jednou taky. 🙂
Se podívej kde je naše generace vychovávaná chladně a tvrdě. Kolik lidí je u psychologů/psychiatrů, s uklidňováky...spousta chlapů se nedokáže postarat o rodiny, dost lidí myslí jen na sebe, nechtějí závazky a tudíž i zodpovědnost...Takže si myslím že horší to nebude. Třeba právě tím že dáváme svým dětem tolik lásky a chceme s nimi diskutovat, tak to pak využijí v dospělém životě...
@pipi_puncocha Nejen co si nechají ženy líbit ve vztazích ale i od vlastních rodičů. Jako bychom neměly právo na vlastní rozhodování, vlastní cíle...
Každá generace je v něčem lepší a v něčem horší než ta předchozí. Sama na sobě cítím, že chladná devadesátková výchova na mně zanechala dost stop. Zároveň ale podle mě není dobrý druhý extrém, kdy si děti můžou dělat, co chtějí, vše se jim donekonečna vysvětluje, vše mají, nemají k ničemu úctu. Žádný extrém není dobrý. Snažím se o nějakou vyváženost, uvidíme, jak moc se mi to povede 😀. Snažím se respektovat synovy potřeby - např. do roka nechtěl být ve vlastní postýlce, nenechávala jsem ho vyřvat, byl u nás v posteli, když ho něco rozčílí, snažím se ho chápat, chci, aby věděl, že ho mám ráda a jsem tu pro něj. Ale podle mě dítě prostě musí mít pevně dané hranice, co se smí a nesmí, potřebuje mít ve svém okolí autority, mělo by se vést k tomu, že věcí si musíme vážit. Takže pokud např. něco vzteky hodí na zem a řve, že to chce, jednou mu to vysvětlím a podám, pokud hodí podruhý, prostě nepodám a nejede přes to vlak. Pokud nechce čistit zuby, prostě vyčistím násilím. Jsou věci, který se u nás respektovat budou, ačkoli je jasný, že ty hranice bude zkoušet.
Zrovna spaní s dětmi je evolučně starší než sám v postýlce v pokoji i přes pláč.
Doporučuju ti občas projít profil děti jsou taky lidí na instagramu.
Kolik traumat, strachu a bo lístek si nosíme díky tvrdě výchově v sobě.
Neumíme fungovat právě s těmi dětskými emocemi typu vztek, pláč.
Sama se snažím o nějaký střed,některé věci se dají třeba výběr oblečení něco je(zuby, nebude bit lidí a zvířata atd) .
Pokud má někdo nějakou odchylku, ať je raději brzy diagnóza než poslouchat, že je líný a blbý. Jen protože má prostě dys vadu, vadu řeči a tak.
Vidíš, mně naopak připadá, že moje generace a generace mých rodičů je z velké míry křivá, pokrytecká, neslušná, vyčůraná a sobecká. Přestože jsem přesvědčená, že respektující výchovou z dětí vychovávám lepší, empatičtější a sebevědomější lidi, jistě to nevím. Ale připadá mi, že není co pokazit, že horší to nebude.
Tohle je zajímavá otázka a rozhodně zajímavé téma k diskuzi nicméně k závěru se asi nedopracujeme. 🙈😅 I my, dnešní rodiče, budeme dělat spousty chyb, které se na našich dětech nějak odrazí. Věřím, že naši rodiče (většina) dělali vše proto, aby z nás vychovali dobré a slušné lidi stejně jako jejich rodiče.
Bohužel udělali také hodně chyb, které na nás zanechali negativní stopy (na mě rozhodně) a teď mluvím sama za sebe, ale jsou věci, které teď jako matka nedokážu pochopit proč mi dělali. Nicméně věřím, že to nedělali s úmyslem mi ublížit, ale prostě proto, že to v tu chvíli považovali za správnou cestu. Některé věci mě doteď dost bolí při vzpomínce na ně a nejsem s nimi ještě vnitřně srovnaná, respektive nedokážu se zbavit toho pocitu křivdy, ponížení a výčitek.
Nicméně na mě teď je abych se z jejich chyb poučila a snažila se nedělat své dceři to, co se nelíbilo mě jako dítěti. 😉 Hodlám svou dceru vychovávat s respektem - budu respektovat a respektuji jí jako osobnost a její názory, ale zároveň budu chtít, aby ona respektovala mě. Snad se mi to bude dařit. 😅
Já si právě naopak myslím, že naše děti budou mnohem empatické, solidární, veselé, slušné a milé a možná i celkově lepší než předešlé generace. 🙂 A abych řekla pravdu, tak kdykoliv se ke mě choval někdo hrubě nebo jakkoliv neslušně, tak to nikdy nebyl mladý člověk - naopak ze strany mladých lidí jsem se vždy setkala s milým a respektujícím jednáním. 🤷♀️
Podle mě budou v pohodě. My nejsme nějak extra odolný, jen to umíme dobře dusit v sobě. Málo kdo umí mluvit o negativních emocich. Máme rekordní počet alkoholiku. Dnešní mládež moc nepije, ani nekouří.
Mne teda prijde, ze moji rodice by male staly "za zadkem" mnohem vic nez ja. Pro ne je to jednoduche "nenech ji to delat, vzdyt spadne, zakaz ji to". Ja se podivam, Jestli si tim padem nemuze rozbit hlavu a kdyz ne, reknu ji, at je opatrna a takhle muze spadnout. A kdyz spadne, tak holt spadne, ja ji to rikala... Ale vetsinou si poradi. Nasi by ji do ruky nedali ani vidlicku ve dvou letech...
Já jsem byla vychovávná dost přísně, dost brzo jsem se musela začít starat o mladší ségru a díky hromadě povinností jsem dětství skoro neměla. Naši byli chudí a nic moc jsme neměli a fakt jsem byla ráda, že jsem hned jak to šlo odešla od našich. Manžel to měl se svými rodiči obráceně, měl volnost, měl vše co chtěl (resp. co v té době šlo :D) a maminka je s bráchou hooodně rozmazlovala. Troufám si říct, že jsme oba čestní a poctiví lidé, nejsme rozmazlení, oba jsme brzo vyletěli z hnízda apod., takže si myslím, že na toto to bezprostřední vliv nemá, jediné v čem nás to ovlivnilo jsou vztahy s rodinou. Rodiče mám ráda, ale.. on má vztahy znatelně lepší a má v nich fakt oporu. Na svý děti chci být proto benevoletnější, chci je (minimálně trošku) rozmazlovat, i když samozřejmě všechno má své meze, ale člověk nikdy neví co bude ani co přijde a kdoví, třeba se budou mít nakonec jednou o dost hůř, než jsme se měli/máme my.. Stejně si myslím, že to jaký pak člověk je je dost o něm samotným, o tom, co prožije a zažije.. jasně výchovou se dá něco zachránit, ale taky hodně pokazit a občas si říkám, že rodiče přehnanou výchovou ve finále stejně napáchají nejvíc škod.
Na jednu stranu větší pravomoce (třeba o něčem rozhodovat, i kdyby to měla být barva trička) jsou dobré, na druhou stranu hyperprotekce, umetená cestička, co neučí zodpovědnosti
Řekla bych, že deprese spíš mají děti ze svých rodičů, každá druhá rodina rozvedená, střídavě péče, nevlastní rodiče, nevlastní sourozenci, nestabilní prostředí.. Jsem ročník 76 a svoji generaci nepovažuji za žádný vzor ctnosti a výsledek dobre výchovy. Děti mam ve větším věkovém rozptylu, nejstarší je 23,takze plody vychovy už sklízím a musím říct, že společně spaní, rozmazlovani, plno hraček, hodně lásky, žádné tresty nic nezkazilo. Dcera je skvělá, samostatná, ctizadostiva, sebevědomá osoba, samozřejmě hodně je dáno i povahou. Jinak si myslím, že na každé dítě platí trochu něco jiného, já děti vnímám a respektuji jejich osobnost, názor, praní, netrestam je, nebuzeruju, ale občas nastanou situace, že musí poslechnout a to bez diskuze. U nás docela platí přísloví, že stači hezky žít a dítě se přidá.
@jancasirka úplně jak bych to psala já 😅😉 jediný rozdíl je v tom, že bych řekla, že manžel si některých věcí váží méně než by podle mě měl, respektive některé věci bere moc jako samozřejmost....ale jinak do puntíku stejné 😅 já vím jistě, že bych chtěla dát svým dětem takovou výchovu jakou dávala moje tchýně 😊
A ty jsi boomerka, lidovec, nebo bezdětná teoretička?
@koordinatorka_odboje Já jsem ročník 86, dvě předškolní děti a člověk, co rád přemýšlí "co by kdyby". Nikdy nikoho nekritizuji, respektuji každého názor a na sítích si přidávám i ty, se kterými nesouhlasím, protože chci znát názory všech stran a nechci mít informace hyperchytrým počítačem předžvýkané jenom jedním směrem.
Na mně se teda výchova mých rodicu podepsala urcitym zusobem, sebevedomi ziskavam az ted v dospelosti, to jsem sei ucila prijimat a davat lásku. Nasi tohle neumeli a neumí, jsou oba introverti a "studeni cumaci", nebylo zvykem objimani, mazleni, pusinky nebo proste "mam te rad", slova jako "jsem na tebe pysna", "jsi sikovna, jak jsi to zvladla", jsem slychavala minimalne nebo vubec (kdyz uz, tak od mamky), tata ten ani neumi uznat chybu, natoz se cloveku omluvit. A strasne vnimam rozdil mezi tchyni a moji mamkou, ktera je proste citove chladnejsi nez tchyne a i tydeti proste maji jinaci vztah s jednou jak s druhou babickou (ano, vliv na to ma i fakr, ze tchyne od nas bydli kousek a vidime se casteji, zaroven vic vola, vic se zajima celkove). Takze ja se snazim detem mnohem vic davat najevo lasku, i to spolecny spani se synem bylo skoro do 3 a vraci se mi to zatim i s uroky a je to moc krasny pocit😊 Snad nebudu v jejich puberte jen vzpominat...
Řekla bych, že kombinuješ moc věcí dohromady. Dát dítěti dostatek lásky a pozornosti je něco jiného než mu donekonečna ustupovat a dovolit mu všechno. Já si myslím, že taková ta laskavá přísnost je tu už věky a je to to nejlepší, co může dítě dostat. Ale bohužel už teď vidíme první výsledky rozmazlených mileniánů, kteří dostali výchovu ústupků a zahrnování vším, bez té přísnosti - nic jim není dost dobré, na všechny si otvírají hubu, nenachází uspokojení, protože byli zvyklí, že jim rodiče dovolí všechno a najedou to tak ve světě není... Dítě potřebuje ty mantinely. Ale je na každém, s jakými úmysly dítě vychovává. Jestli mu dopřeje to pozornost a rozvoj, třeba společným spaním v posteli a nebo jestli mu dovolí bezmezně jíst sladkosti a nikoho neposlouchat. 🤷♀️
@la_amanita No jenomže to je utopie. Z cholerika člověk flegmatika neudělá, geny se prostě "vyčurat" nedají... ☹
Tak trošku pleteš hrušky a jablka.
Za sebe si myslím, že tohle je hodně filozofická otázka a není na ní správná, univerzální odpověď. Neexistuje správná výchova pro ideální dítě. Neexistuje dokonalé dítě, neexistuje dokonalý výchovný přístup, neexistuje dokonalý rodič. Nikdy dopředu vlastně nevíš, jestli je tebou zvolená výchova správná a jestli do budoucna něco nenapáchá. Naše generace má tu výhodu, že má široký okruh možností a informací.
Dnešní doba je úplně jiná než ta, ve které jsme vyrůstali my. Naše děti budou logicky jiné. Jak píšeš, že každou odchylku omlouváme diagnózou, tak to je zrovna věc za kterou může generace našich dětí děkovat. Mnohé trápení by se vysvětlilo, kdyby společnost u předchozích generací věděla víc.
nechci mít dítě, co slepě poslouchá a neumí se ozvat. Proto musím občas snést to, že se nebude chovat podle mých představ a musím to zdravě, opakuji zdravě, ne slepě, respektovat. Je to těžší cesta, ale věřím, že správná. To, co popisuješ, jsou zpátečnické kroky.
Koukněte na FB - Děti jsou také lidi.
Paní je tam velmi krásně vysvětluje rozdíly ve výchově .
Jsem taky ročník 86 a částečně s tebou souhlasím. Přijde mi, že jsme šli z extrému do extrému. Určitě si nemyslím jako většina matek dneska, že naše výchova byla vyloženě špatná a my jsme z toho teď psychicky trosky s nulovým sebevědomí, ale určitě si taky nemyslím, že bylo všechno dobře (jako například to nucení na nočník a podobně). Nicméně jestli je tahle extrémně benevolentní a tak zvaná respektující výchova dobrým krokem uvidíme až za 20 -30 let. 🙂 I když si teda dnešní matky myslí, že je to jediná správná věc, odpověď se opravdu dozvíme až budoucnu. 🙂
Já osobně nemám ráda žádné výchovne teorie. Už jen proto, že co dítě to originál. Nicméně já osobně jedu nějaký střed: něco si vezmu od našich rodičů a něco z toho moderního směru. 🙂 A můžu jen doufat, že obě moje děti budou vychovaný jako slušní lidé, kteří co je to autorita a zároveň mají zdravé sebevědomí. 🙂
@koordinatorka_odboje Nejhorsi je, kdyz sama chces vychovat dite, aby bylo sebevědomě, pritom sama to svoje sebevedomi teprve pomalu ziskavas a ucis se...
Já souhlasím s tímto 🙂
Pedagogika a psychologie mě zajímala odjakživa. Už, když jsem byla v Anglii (před 25 lety), kde byl styl výchovy podstatně volnější jak u nás, jsem si všimla, že ač angličánci totálně rozmazlení, vyrostou z nich úplně normální mladí lidi. Měla jsem dojem, že styl výchovy člověka tak výrazně do budoucna neovlivní (pokud není naprosto extrémní), prostě dětstvím tak jako tak propluje, musí si v dospívání utvořit vlastní názory a v dospělosti tak jako tak dozraje. Že jde spíš o řešení té současné situace - teď je to dítě, takže záleží na mě, jestli ho chci nechat jít cestou diskuze a volné výchovy nebo příkazů nebo nějakého zlatého středu, kdy třeba bude mít trošku jednodušší i to dospívání, protože bude znát své hranice, ale zároveň bude mít prostor projevit sám sebe. Takhle jsem to viděla tehdy. Dnes mi to přijde ještě trošku složitější a hlavně čekám, co vyroste z mých pokusných králíčků, protože nějaký zaručený recept na výchovu dětí za celé ty generace nikdo nevymyslel a každý rodič jde cestou omylů.
Budoucí generace bude přesně taková, jakou ji vychováme...
Ale je zajímavé jak generace našich rodičů ze sebe dělá ty nejlepší a nejchytřejší, jen oni mají ty správné výchovné metody, ale zároveň na naši generaci nadávají...
@klokanka31 Ale dnešní maminky (ne všechny samozřejmě) jsou taky přesvědčeny, že dnešní moderní směr výchovy je jedinej spravnej a vše dělají dobře. 😀 si nevyberes. 🙂
Touhle diskuzí se nic moc nezíská, protože nikdo z nás nevidí, co bude za 15-20 let, až tyto děti budou stát pořádně na vlastních nohách.
NICMÉNĚ! Učím na SŠ a přijde mi, že studentů s psychickými problémy a trošku labilní povahou se šíleně moc. A ano, je to touto dobou, kdy má člověk vše u nosu, rodiče mu stojí za zadkem viz klasický problém učitel vs. rodič, kdo může za špatné známky apod. (berte s nadsázkou). Učím jazyky, takže si se studenty dost povídám a vždy mě děsí, jak málo mají koníčků, zájmů a ambic. Na podzim někteří doufali, že bude distanční výuka, aby nemuseli nikam jezdit a nedejbože vstávat. Vyhovovalo jim být celý den doma, hledět do mobilu a nechyběl sociální kontakt nebo nějaké aktivity. Nemluvím o pár studentech, ale o větší půlce školy ☹
Osobně si myslím, že není na škodu být trochu tvrdý a nastavovat hranice. Nejsem typ, co by dítěti vymlouvat díru do hlavy vysvětlováním a dítě za mě nemůže být brán rovný dospelému, protože ještě není schopno úplně pochopit následky svých činů do budoucna. Takže nějaká diskuze ano, ale s mírou a přirozenou dávkou autority. Aby ji pak měli do budoucna i k nadřízeným nebo třeba i učitelům...