Hledám podporu po ztrátách v těhotenství. Máte rady?

Psychologa zkus, není divu, po tom všem by měla psychiku v háji každá. S partnerem se nerozcházej, pokud s tebou má být, tak bude, navzdory tomu, když se dítě nedaří/nepodaří (a na druhou stranu, rozchody jsou i s dětmi, jim navzdory atp.).
Osobně v 43 bych do toho už nešla

Já se také přikláním k psychologovi jako k první volbě, pokud nesedne první, vyzkoušet jich víc.

Máš z toho trauma, upletla jsi na sebe strašný bič v podobě toho, že mu musíš dát potomka, a to násobí tu bolest ze ztráty dítěte.

Mrkni se na Barboru Enlishovou, četla jsem od ní knížku Detoxikuj svůj život a viděla nějakou přednášku. Ona počala první dítě v 40 a druhé měla 45, myslím, že tam psala, že počala přirozeně. (Taky si prošla svým.) Třeba tě její knížky inspirují. Četla jsem jen jednu z nich, napsala jich víc.

K psychologovi a psychoterapii můžeš zkusit nějakou alternativu, pokud je ti to blízké, typu regresní terapie, kineziologie, kraniosakrální terapie, vaginální mapování atd.

Známá také nemohla otěhotnět, je mladší než ty, ta to řešila přes tradiční čínskou medicínu, dále jen TČM. Nevím přesně jak, co všechno podstupovala. Mně koncept TČM není úplně blízký, a to jsem docela alternativní, respektive nemám potřebu věci nějak víc řešit přes TČM, i když mám dobrou zkušenost s neustále se vracejícími rýmami po zánětu dutin u partnera. Kdy to řešil na ORL, sami jsme vyzkoušeli všechny možné bylinky, vitamíny, konvičku. Nezabíralo nic. Pak mi známá říká, zkus přístup TČM, ať jí víc prohřívací potraviny. Takže jsme něco vygooglili, za rýmou je oslabená slinivka, tak si koupil čaj na slinivku z českých bylin od Gřešíka. Přes zimu dělám více teplou zeleninu, moc nejí salátové okurky, protože ochlazují, jogurt jen výjimečně. Nějakou rýmu a nachlazení má jen minimálně, dostane se z toho rychle. TČM může pomoct, jestli tě to láká, tak to zkus, protože když to nezkusíš budeš si to vyčítat, ale prvořadá je psychika, kdy si zpracuješ ty ztráty.

Jen si dej pozor, abys za různou léčbu neutratila svoje životní úspory.

Záleží opravdu na tobě. Naslouchej svému tělu i duši. Někdo by bojoval dál. Někdo už ani náhodou. Musíš si to rozhodnout sama čistě za sebe. Nic není špatné rozhodnutí.

Zároveň bych své rozhodnutí sdělila partnerovi. Pokud už ses rozhodla nepokračovat v cestě mít další dítě ( nebo prostě už nemůžeš psychicky), sděl to partnerovi. Má právo to vědět. Zároveň ale si uvědom, že bys mu měla dát svobodu na jeho vlastní rozhodnutí, jestli ve vztahu s tebou pokračovat a vzdát se vlastního dítěte, nebo se s láskou rozejít a touhu po dítěti naplnit s někým jiným.

Je to nesmírně těžké, ale i to je bohužel život. Mám tak nějak pocit, že se tomuto lámání chleba zřejmě nevyhnete...Je lepší tomu čelit..

Na druhou stranu, pokud se rozhodneš dál bojovat o společné miminko...Mysli na to, že otěhotnět můžeš. Což je dobré znamení!!! Jen prostě je bohužel nutné počítat s tím, že je zvýšené riziko ztrát, biologický materiál už je bohužel starší. Ale to vůbec neznamená, že i přes ztráty se vám nemůže podařit zdravé mimi!!

O darovaném vajíčku jste nepřemýšleli? Byla by to jedna z možností, ale každému samozřejmě tato volba nesedne...

Ano jasne potraty ivf , šramy ... ale to neni uplbe to hlavni.

Nevidim tady nikde otazku , jak se k diteti stavi partner - chce ,,sve,, dite ?

To je v tvem clanku uplne nejzasadnejsi.
A nikdo to tu neresi.

Ptz u tebe nejde o dite jako takove. A touhu po nem.
Ptz deti uz mas a ,,stacily, by.
U tebe jde o toho partnera a dite s nim .

Pokud o dite stojis a myslis si ze to zvladnete i v pripade ze by te partner treba opustil , popr. Ze by dite nebylo uplne zdrave, nech tomu jeste 2 roky volny prubeh.

Vim věk....ale ty 2 roky si myslim uz nehraji roli.

Podle me pokud ti zdravitni problem nenasli a ani jemu , proste uzivejte si zivot, nejte se radi a na myslenku ditete se neupinej .

Muzi odchszeji i od zen se kterymi maji 5 deti.
Dite ti nic nezaruci.
Odhod stres obavy a bud rada zes nasla a mas ted a tady spriznenou dusi. 🙂

Zaruku na zivot a zdravi nam nikdo neda...

@veronicka89 autorka píše v prvním odstavci, že " on si moc přeje své dítě". On vlastní ještě nemá...

@reeeza to jsem prehlidla, ale jakoze jake je jeho stanovisko ted - dite nemaji , celkem trnita cesta .

Ptz autorka je psychicky ve stresu hl. Ptz ma pocit ze kdyz ,,nedoda,, dite konci vztah.

Nepise ze by došli spolecne k nejakemu pevnemu bodu

Dite nebude - i tak zustavame partneri.

Pokracujem ve snazeni

Dite nebude - jdem od sebe.

Kolem té čtyčicítky to prostě jde těžko, trvá to dlouho a je otázka, jestli se to podaří. To nejhorší, co můžeš udělat, je, se na to upínat. Ničemu to nepomůže, právě naopak. Nám to trvalo přes 2 roky, s několika ZT. Já měla štěstí, že jednak ZT proběhly v 1. trimestru a taky, že jsme to od začátku brali, že tohle miminko by bylo takový bonus - a pokud to nevyjde, tak nám to samozřejmě bude líto, ale katastrofa to nebude.
Za mě by sis měla promluvit s partnerem, jak to vnímá on a jestli to, že by tě opustil, je reálné, nebo je to jen v tvé hlavě. Každopádně bych začala pracovat na tom, abych se zklidnila a přestala se děsit, co bude, když se nepovede.
Btw., IVF podstupujete ze zdravotních důvodů nebo čistě kvůli věku?

@suzanna123
Děkuji všem,
My dále chceme jít určitě cestou darovaného vajíčka. IVF podstupujeme kvůli věku. AMH mám sice dobré,jednou jsem byla a nevyšlo to. Ale nechci už podstupovat hormony, když vajíčka jsou stará. Jen riziko Down už je obrovské.Postizene miminko nechceme ( už jednou jsme šli na přerušení).

Bohužel to druhé miminko bylo již z darovaného od 22leté dárkyně a stejně jsem o něj přišla.

Přijde mi že osud je prostě proti nám.
Co bude kdyby jasno nemáme a nevím jestli je úplně dobře to řešit. Muž teď se mnou být chce,neumí si představit být s někým jiným. Já si to i umím představit ale je mi líto dětí mají ho moc rádibon je také,přestěhovali jsme se do domku kde máme vše i pohodu...

Ale jeho dítě je pro něj velmi důležité. Už jsme uvažovali o náhradní mateřství...ale nevím zda náš případ je důvod.

Taky může být skrytý problém na jeho straně,on sám je z IVF po 6 letech a jeho táta s první ženou dokonce dítě adoptovali. Taky měl problém s pupečníkem ( jako naše 2 Mimi). Jenže to nám nikdo neřekne.

@levandule_k
Děkuji.
No právě za ty skoro tři roky už za různé metody šlo hodně peněz.
Člověk si řekne že proti IVF je to prd...chodila jsem na akupunkturu to mi pomáhalo ale teď to mám do Prahy daleko a stres z cesty je vyšší než ta hodina tam.

Psychologa hledám,teď mám jen obecnou paní ( přijde k že neví moc s tím trauma po ztrátách) a samozřejmě jsem byla u organizace na ztráty ale tam zase řešili pouze ztrátu a ne obavy o partnerství.

Jestli nevadí psycholog on-line, mrkni na hedepy, pak mám kamarádku, co také pracuje on-line.

Tak, jestli tě dojíždění do Prahy stresuje, vykašlala bych se to.

A zkoušíte to v mezičase i přirozeně?

Strašně moc mi pomohla jedna psycholožka. Je z Prahy, kdybys chtěla kontakt, možná by to šlo online. Byla mi velkou podporou při IVF a po potratu. Myslím, že psycholozka má sama také zkušenost s neplodností, ale svůj příběh mi necpala.