Interrupce jako volba?
Otěhotněla jsem plánovaně, přirozeně, bohužel až v průběhu desátého týdne jsem se dozvěděla, že čekám mono dvojčata. S manželem jsme byli nadšení, tedy alespoň do té doby, než jsme si vyhledali více informací o tom, jak moc je takové těhu rizikové. Moje strana rodiny má jasno: bylo by lepší, kdybych šla na potrat, protože riziko, že se děti narodí mrtvé nebo alespoň nedonošené a nějak postižené je příliš velké a protože jsem ještě mladá, mám vysokou šanci otěhotnět znovu a mít tak vyšší šanci na mnohem méně rizikové jednočetné těhotenství. Můj doktor se vyjádřil tak, že zrovna v mém případě vícečetné těhotenství rád nevidí. Ve specializovaném centru na vícečetná těhotenství mi řekli, že zatím se vše vyvíjí dobře, ale že samozřejmě do budoucna nelze nic předvídat - těhotenství je skutečně vysoce rizikové.
Osobně mi přijde dost ujeté, abych šla na potrat jen kvůli tomu, že existuje zvýšené riziko komplikací a že se "možná něco špatného přihodí". Na rovinu ale přiznávám, že pokud by tento nejčernější scénář v podobě těžkého postižení skutečně nastal, dítě/děti bych si nenechala. Obdivuji všechny maminky, které se starají o postižené děti a obdivuji i všechny sociální pracovnice a zdravotnice - já vím, že bych toto nedala, což jsem si ověřila i v praxi (stáž v Jedličkově ústavu, kterou jsem bohužel psychicky nezvládala).
Přemýšlím, co je z etického hlediska více přijatelné. Zabít dva plody "jen tak", preventivně, protože zde existuje velké riziko, že se jejich vývoj pokazí, nebo nechat těhotenství dál vyvíjet, velkému riziku navzdory, a pak postižené dítě odložit do ústavu? Osobně na potrat jít nechci, chci dá šanci životu. Jen nevím, zda takové jednání není ve výsledku nezodpovědné, pokud by skutečně mělo dojít na krajní scénář. Samozřejmě si uvědomuji, že je zde i dobrý scénář, ve kterém se děti narodí naprosto v pořádku a zdravé - právě proto se kloním k tomu na potrat nejít. Interrupce jako řešení by mě nebýt rodiny asi ani nenapadla, ale po intenzivním každodenním "hučení" jsem už asi taky nahlodaná a černé scénáře již neumím nevidět. Chci udělat takové rozhodnutí, které je z morálního hlediska přijatelné, zodpovědné a které si v budoucnu nebudu muset vyčítat. Vím, že nakonec se budu muset rozhodnout sama. Ale i tak mě zajímá, jestli je tu někdo, kdo třeba zažil podobně strašné dilema, případně jak byste se v takové situaci zachovaly vy.
Hlavně se rozhodni podle sebe a rodině velmi důrazně řekni že deti nosíš pod srdcem ty a tohle rozhodnutí je jen a jen na tobě. Poprosila bych j, ať se k tomuto tématu již dále nevyjadřují, jinak že s nimi dočasně přerušíš kontakt. Je strašný, když rodina cpe někomu strach a negativa. Nejsou to lékaři a nejsou těhotný oni. Úplně mě to namíchlo, že do tebe hustí. V tvé situaci bych se řídila podle svojí intuice v kombinaci s dostupnými fakty, vyslechla stanovisko lékařů (ale přesto se ve finále řídila vnitřním hlasem) a všechny ostatní hlasy kolem sebe důrazně umlčela.
Prostě zaprvé pokud budeš v těhotenství pokračovat tak potřebuješ jen a jen podporu a rozhodně ne strach, toho budeš mít sama dost, a zadruhé pokud se rozhodneš pro interupci tak rozhodně ne proto, že ti to "řekla máma, ségra, babička apod". Prostě s tímto musí okamžitě přestat, akorát tě zmatou a budeš si ve finále nejistá každým rozhodnutím místo toho abys svýmu rozhodnutí věřila.
@karlajasmine a to já tady psala furt a byla jsem osocena, ze někomu cpu názory.. naprosto s tebou souhlasím...
@floka ahoj, nemam praco na nejakou radu, nakonec se stejne budes muset rozhodnout sama za sebe.. ani rodina, ani pritel a ani lekari ti nemůžou rict co mas delat.. jen jsem ti chtěla rict, ze ne vždy to tak musí byt.. muj tatka a jeho tatka jsou oba dva z mono dvojcat. u obou těchto tehotenstvi doslo k predcasnemu porodu v nejakem 35tt coz není tak hrozne, bohužel kazde jejich dvojce se uz narodilo mrtve. ale deda i tatka jsou zdravi, ano tatka ma epilepsii a cukrovku, ale epi poúrazovou a cukrovku danou vekem, totez deda. chci tim rict, ze ne kazda statistika je 100%.. když to vezmu sama za sebe, riskla bych to. Deti bych se snažila donosit - budes i vice kontrolovana, protože je to jak rikša sama rizikove.. ale v pripade ze by to vyslo a narodili se ti dvojčátka zdrava a ziva.. vis, ten pocit ze jsi nekdy premyslela o potratu.. také bych nedala jedno nebo dve postizene deti, bohužel také z vlastní zkusennosti s odbornou praxi, porad je tam sance je umistit do ustavu a hlavne většina postizeni jde videt na UZ a diky odberum krve apod se to da dost dobře sledovat.. a v pripade ze bude něco spatne da se ukoncit tehotenstvi ze zdravotnich duvodu i později..
Ahoj, nejsem v tvé situaci, ani jsem nebyla a popravde ani nechci být, ale nikdy nevíš co nám život prinese. Muj táta je taky z dvojicek, ale jedno se narodilo mrtvé, tak z genetické stránky by se mi to stát mohlo.... Jedno ale vím určite ,nikdy by jsem nešla na potrat jen tak kvuli nejakému riziku,ze se mi mozna narodi mrtve dite ci deti anebo postizené,verila by jsem ze vsechno dobre dopadne. Nechala by jsem to na osud a verila ze vsechno bude tak, jak má být a podstoupila by jsem to riziko s cistym svedomim, protoze nikdy by jsem si neodpustila a celý život by jsem si vycitala, ze jsem mozna zabila zdravé deti. V jediném pripade by jsem šla na potrat a to kdyby jsem byla ohrozena na zivote já sama , protoze mám uz doma dve deti , které víc potrebuji maminku nez ty nenarozené a to i v pripade ze by jsem cekala jen jedno, ale to mluvím jen sama za sebe. Vím ze tvoje tehotenství je hodne rizikové a nechci to zlehčovat, urcite budes hodne sledovaná, ale ani u jednočetného tehotenství nikdy nevíš co se muze stat, predcasný porod, mrtvé miminko atd. a nejsi tak sledovaná jak u vícečetného tehotenství a nechdíme kvuli tomu na potrat protoze co by kdyby... To by jsme za chvilku vymreli kdyby jsme takhle uvazovali.
Já bych hlavně neřešila, co je "morálně" správné. Tohle se přece nedá vyhodnotit, kdo bude ten morální soudce, který bude tvoje rozhodnutí posuzovat? Co by sis mohla vyčítat, když jsi absolutně nemohla vědět, jak to dopadne? Samozřejmě nejsprávnější z nejsprávnějšího by bylo těhotenství nechat a o děti i v případě postižení se do konce života starat.... Jenže většina z nás nejsme Matka Tereza a chceme ten život mít alespoň trochu podle svých představ. Nevím jak bych zvládla celoživotní péči o nemocné děti/dítě, nevím jestli bych se s tím smířila a naučila se tak žít. Na druhou stranu si ani neumím představit nechat miminko v nemocnici a odejít a zapomenout..... Objela bych co nejvíc lékařů a dala si dohromady jejich názory a pak riziko vyhodnotila a modlila se, že jsem se rozhodla správně.
Moc děkuji za další reakce, komentáře, názory a mnohá povzbuzení.
Včera jsem podle plánu absolvovala screening. Dvojčátka jsou nakonec monochoriální biamniální, přepážka byla krásně viditelná. Nevím, zda použít slovo "naštěstí" - jak bylo popsáno nejen v této diskusi, také u tohoto typu dvojčat existují četná rizika. Nicméně ultrazvuk dle lékaře vypadal ukázkově - šíjové projasnění zcela v normě, nosní kůstky, ručičky, nožičky, bříška v pořádku... Bohužel biochemický rozbor dopadl velmi špatně. Konečný závěr mého prvotrimestrálního screeningu je 1:69 pro Downův syndrom. Lékař mi sice řekl, že ultrazvukové vyšetření je důležitější a pravděpodobně se u mě jedná o falešně pozitivní výsledek (ačkoliv úplně nevím, co by jej mohlo takto zkreslit - věk mám pod třicet, žádné závažné onemocnění ani předchozí potraty...), nicméně mi bylo doporučeno invazivní vyšetření. Mohu si vybrat, zatím se kloním spíše k odběru choriových klků. Placentu mám na přední stěně, takže by zákroku měla být dobře přístupná. Máte prosím některá zkušenost, ať už s pozitivním screeningem u vícečetného těhotenství či s odběrem klků při takto umístěné placentě?
S každým dalším dnem těhotenství mám stále silnější potřebu za ty dva uvnitř bojovat a zkusit přestát všechno možné, jen aby byli v pořádku. Situace je o to náročnější, že mi každý den volá maminka a téměř se hroutí do telefonu se slovy, ať jsem proboha rozumná a zodpovědná a těhotenství ihned ukončím. Je to dost psycho. Případ jsem konzultovala ještě s jedním lékařem, který se také kloní spíše k ukončení těhotenství, a to především na základě skutečnosti, že se jedná o vícečetné těhotenství. Já jsem v této chvíli nicméně rozhodnutá podstoupit další vyšetření a rozhodovat se až na základě dalších výsledků.
@floka Držím pěsti a posílám hodně sil. S maminkou bych asi na nějaký čas přerušila kontakt. Já souhlasím s tím, vyčkat na výsledek dalšího vyšetření, zejména, když ultrazvuk byl v pořádku. A i z celkového výsledku 1:69, to je pořád šance, že děti budou v pořádku. Nemůže tu krev zkreslovat, že jde o dvojčata?
@floka ahoj určitě bych počkala.. Navíc downuv syndrom je nemoc se kterou se dá žít, která sice omezuje na životě i rodinu ale s takovým dítětem se dá naučit pracovat a může žít plnohodnotný život. Omlouvám se ale maminka by tě měla spíš podpořit než deptat, přerušila bych s ní kontakt.. Jen si nedokážu představit jak by reagovala na děti kdyby jsi je donosila a ony byly v pořádku..
@floka 1:69 je statistika, nic vic, nic min. Je tedy mnohonasobne vyssi sance, ze jsou deti v poradku, nez ze nejsou. Myslim si, ze vsechno, co pises, zni velmi rozumne. Taky bych s maminkou prerusila kontakt, samozrejme ne navzdy, ale na prechodnou tobu.. tohle fakt poslouchat nepotrebujes a uz vubec ne od svoji vlastni matky. Rekla bych ji jasne, ze jestli od ni jeste uslysis jedine slovo na tema 'tvoje tehotenstvi', tak ze ji prestanes zvedat telefon.
@floka zdar. Opravdu je důležitější utz než biochemie. Potvrdila mi to i moje dr - měla jsem taky vyšší riziko downa kvůli krvi - ale sijovy projasneni i nosni kustka - vše v pohodě. Holčička je zdravá. Jo jinak - 1:69 znamená že jedno dítě z 69 bude mit PRAVDĚPODOBNĚ (ne jistě) downuv syndrom. To je jako z pytlíku 68 kuliček a jedný pravdepodobne cerný zkusit Na první pokus vybrat tu černou... která ani černá být nemusí ;) držím hrozně moc palce a myslím na vás 😘⚘
@floka znama studovala zdravotni sestru delala praxi v porodce. Prisla tam rodit pani, co mela po 4.riziko 1:4 a po 4.porodila zdrave dite. Ona ale byla odhodlana se postarat i o to postizene a nesla ani na invazivni testy, proste skoncila na tom 1.screeningu a mela stesti, ze pravdepodobnost sla v jeji prospech
@floka bojuj, maminku neposlouchej. Mě také řekli, ze u dvojčat kolikrát krev vyjde zmatečně, ze důležitější je UTZ. Měla jsem nervy v 13,16,20tt. A mohu se optat prosím proč lékař ti tehu úplně nedoporučuje? Přijde mi jeho jednání zvláštní.. vždyť MO-BI není tak velké riziko, jako MO-MO. Navíc píšeš, ze jsi mladá atd.. ani jeden zdravotní problém.. změnila bych lékaře..
A tvůj poslední odstavec - ze se lékař přiklání k UT vzhledem k vicecetne gravidite?? Mě přijde, ze proti tobě snad osobně něco má.. to snad ani neni možný.. mě gratulovali, všichni lékaři, tebe posíla na potrat.. nejsi třeba drobného vzrůstu, hodně stihlounka?
ja nevim prijde mi, ze si neco nenapsala. mozna nejake zdravotni problemy, proste neco proc vsichni doktori co te zatim videli navrhovali potrat. proste mi prijde ze tam neco je proc navrhuji potrat, ne jen mnohacetne tehotenstvi.
@tulikiss ano taky mi to přijde zvláštní.... mnohočetné těhotenství není indikace pro přerušení.. já s nima otěhotněla v 38 letech, mám spousta diagnoz a ani jeden lékař mi to ani nenavrhl, naopak, ze počít dvojcata přirozeně je zázrak. Nikdo je v rodině geneticky nemáme. V době, kdy mi vyšel test jsem chodila najednou do IVF centra Gennet, ke své Dr v Hloubětíně a zároveň v porodnici Podoli jsem byla několikrát už od začátku na pohotovosti a všichni byli úplně v pohode💜 ani jeden lékař mi ani slovem neřekl, jdete na přerušení.. asi 20 lékařů mě vidělo😉 a ze jsou bi-bi mi z jistotou řekli v 13.tt na prvním UTZ.
@tulikiss
@loylii
Myslím si, že lékaři (konzultovala jsem se dvěma gynekology mimo Perinatální centrum v Podolí), kteří mě od těhotenství odrazují, nejspíš s vícečetným těhu, obzvláště s mono-bi, nemají tolik zkušeností a možná i z toho důvodu se jej trochu bojí a radí statisticky mnohem bezpečnější jednočetné těhotenství (s přihlédnutím k tomu, že jsem ještě relativně mladá a mám tak z jejich pohledu na další těhotnění spoustu času). V Podolí mě strašili nejméně - objektivně popsali všechna možná rizika a možnost dobrovolné interrupce pouze zmínili.
Jinak vážím 46 kg, tak jestli tohle je znepokojuje... Ačkoliv v tomto směru nikdo nic nekomentoval. A zdravotní problémy nic moc velkého - mám sice od dětství spoustu alergií, ale přijde mi, že ty má dnes do jisté míry každá druhá. Maximálně mě ještě napadlo, že by je v mém případě mohl zneklidňovat fakt, že v rodině máme ze všech stran nedonošenost - mamka mě porodila předčasně, sama byla předčasně, stejně tak můj táta a jeho sestra, manžel byl také předčasně, jeho bratr též... Ale na genetice jsem je o této skutečnosti informovala a nikdo se nad tím nijak nepozastavil.
@floka ta váha je fakt hodně nízká... já měla 70kg při otěhotnění na 173cm.. žádná droběna.. to bude možná ono..... máš drobnou konstrukci a myslím, ze to muže byt jeden z hlavních problému, proč mají lékaři obavy.
S tím nedonosenim nevím, v tom bych problém neviděla. Určitě ty důvody u vás v rodině, ze se narodili deti dřív budou pokaždé jiné.. něco jiného by bylo kdyby to bylo pokaždé kvůli stejnému problému.
Já osobně kdybych neměla ze svého Dr dobrý pocit, cítila bych z nej, ze přehání a nemá pravdu, odešla bych k jinému. Jinak nevím odkud jsi, ale já chodila ke své gynekolozce jen do 20.tt a pak jsem se vetrela prave do Podoli. Měli trochu řeči, ze je to brzy, ale já jsem trochu zalhala a rekla, ze moje Dr je částo nemocná a má zaskoky, ze to nechci. Tam jsem chodila 1x14 dni na kontroly tam a byla v perfektní péči. Ještě je na dvojcata dobrý Apolinař a Motol. Navíc jsem tam byla i furt na pohotovosti, při každým zašpinení a pichnutí. I v noci. Neřekl nikdo ani slovo. Jsem bolístka🙂
Určitě doporučuji pokud mas tu možnost, vybrat si kvalitní porodnici, která se na dvojcata specializuje. Už jen ten pocit je k nezaplacení. A jestli chceš, pojď k nám do skupiny na FB - Dvojcata 2018 a 2019. Je nás tam 600ks a spousta takových těhotenství jako mas ty💜
@loylii Přiznám se, že mé naděje se již také upínají spíše k Podolí nežli k péči mého gynekologa - ačkoliv věřím, že je profík a nikdy mě nezklamal, přeci jen bych byla raději v rukou pracoviště, kde se na toto přímo specializují. Měla jsem štěstí, že si mě do Podolí v podstatě pozvali sami, stačilo pouze zavolat, zmínit se o dvojčatech s jednou placentou a ihned mě objednali ještě na týž týden. Jinak ani já nesnáším bolest úplně statečně, takže myslím, že zákrok s dlouhou jehlou v břiše při odběru klků bude napínavý zážitek pro všechny zúčastněné... U Apolináře rodila moje kamarádka (také jednovaječná dvojčata) a s péčí byla spokojená. Ještě jsem četla o jakémsi doktoru Hodíkovi v HK, ale v tom Podolí už to mám vcelku rozjeté, tak asi zůstanu tam, působí na mě dobře... Za pozvání do skupiny díky (myslím, že mě tamtéž zval i někdo jiný z diskuze, tak se zpožděním taky díky) - ještě počkám, jak dopadnou výsledky a pak bych se tam za vámi nejspíš přistěhovala 🙂
@floka psala jsem uz vyse, ale neda mi to.. jak jste se pozastavila nad svoji vahou.. tatkova maminka mela tesne před porodem 48kg a to v tehotenstvi pribrala 8kg, takze.. cekala teda dvojčata MO-MO, z toho se jedno narodilo mrtve, ale druhé naprosto zdrave - sice drobnejsi, ale bez vad a postizeni. také ji doporucovali potrat hned jak se zjistilo ze ceka tyto dvojčata. jeji nizka vaha, nizky tlak, relativne vysoky vek a silne astma. prosadila si svou a rekla ze radsi dve postizene deti nez potrat. co vim také ji rodina nutila do potratu, ale nakonec byla rada ze se tak rozhodla. porodila cisarskym rezem v nejakem 34tt. diky jejimu veku a zdravotnimu stavu uz nikdy jiné dite nemela.
chci tim jen rict, ze statistika je uplne něco jiného nez praxe.. rozhodnete se podle svého srdce, ani ne rozumu a uz vůbec ne podle příbuzných..
@sudylichozrout ne, fakt to nema smysl. Ja se ale nehadam. A zaroven doufam, ze to da zakladatelce odpovedi a moznost se rozhodnout. A hlavne vi, na ktere lidi se obratit. Takze za me 👍😉