Je mi opravdu těžko
Ahoj,
nevím, jestli je to vhodný, asi bych si měla najít spíš psychologa, ale ted tu prostě v noci sedim plná zoufalství a těžko se nějakýmu dovolám. Protože jsem si vzpomněla, že jsem si tu pár týdnů zpátky zakládala účet, abych se dostala do nějaký diskuse zabrousila jsem sem. Možná tu bude někdo, kdo to cítí stejně...
Je mi devatenáct. Přestala sem v létě brát antikoncepci, protože jsem cítila, že mýmu tělu nedělá dobře. Brala jsem to na lehkou váhu, s přítelem jsme mívali sex bez ochrany a nic se nedělo. Pak jsem odjela na pět týdnů pryč, vrátila se, přestěhovala se k němu na druhou stranu republiky a začala studovat VŠ. Pořád jsme nepoužívali ochranu a abych to zkrátila - najednou mi začaly děsně růst prsa a vyšel mi pozitivní těhotenský test. První reakce byly zcela střízlivé - prostě se půjde na potrat a bude, stává se. Byla to jen čárka navíc u papírku, na kterej se čůrá. Volala jsem mamce, která pracuje v oboru (ironicky dělá porodní asistentku) a vždycky stála za mnou a stojí, pomohla mi a já jsem jí vděčná. S přítelem to bylo horší, hodně radikálně to dítě nechtěl, řeči jako že si to nemůžeme dovolit a tak...Se situací se smířil prakticky okamžitě.
Horší bylo, že já jsem to miminko začala hodně chtít a všelijak vymýšlet, co dělat, abych si ho mohla nechat. Začala jsem o něm přemýšlet jako o živé bytosti, o svým malým miminečku, což je velká chyba, ale přirozená. Jsem vegetariánka, trochu ekoložka, obrovská milovnice zvířat a najednou mám zabít svoje dítě....
Každopádně se rozpoutaly tři týdny jakéhosi šílenství. Jedna fatální věc - mám poměrně vážné psychické potíže, beru hodně léků a taky se najde pár nepříjemných diagnoz. Musela jsem hodně chodit po doktorech. Nakonec se stalo to, že mi potrat napsali na pojištovnu. Miminko by se nejspíš narodilo postižené vzhledem k druhu a počtu léků, který beru - způsobují vady plodu. Pak to bylo jasný. Teda alespon pro všechny okolo, já se s tím těžko smiřovala a vlastně se s tim nikdy ani pořádně nesmířim.
Po zákroku jsem se cítila štastná, zůstávala jsem doma s rodinou, válela se s mamkou v posteli a koukaly jsme na filmy. O to horší je ted realita, jsem zase u přítele, který mi absolutně nerozumí a v podstatě ignoruje, co se stalo. Jsem tu navíc neuvěřitelně sama, protože tady nikoho neznám, nemám si s kým popovídat, jít na kávu... On bud pracuje, nebo se hádáme a nemluvíme spolu, vyčítám mu to a on má za to, že je to za námi. Nemá absolutně pochopení, ba naopak všechno ironizuje, dělá si legraci, láme jakousi něhu mojí ženský duše, když to řeknu tak nějak poeticky. Mě to strašně ubližuje. Víc a víc strádám, dostala jsem nové léky na uklidnění, ale je jich jen pár a ani nijak zvlášt nefungují. A to tu jsem sotva týden, ještě mám docela bolesti a není mi ani fyzicky hej. Vím, že si za to můžu sama (co by za to jiné daly...), ale i tak se v tom topím a netuším, jak z toho. Obligátně, jak to u lidí jako jsem já bývá, jsem se chtěla zabít, ale končím ''jen'' u sebepoškozování...navíc asi ze světa pryč nechci, kvůli rodině.
Mohla bych psát do nekonečna, pořád mě něco napadá a připisovala bych a připisovala... Ale už takhle je to dlouhý, že budu ráda, když si to někdo přečte 🙂 Chtěla bych si jen popovídat s někým, kdo má pochopení a třeba podobný smutek na duši...
@ppejskova jenze nejsi sama.. ja ano.. a musim resit to ze jestli zchromnu co bude s ditetem. I proto jsem ji chtela mit u nasich abych mela jistotu ze v nejhorsim uz ji budou mit v ruce a nebudu muset hledat pomoc a zajisteni pro tri ale jen pro dva.
Bolesti zad je to nejhorsi co existuje plus teda hlava. A znam moc dobre jaky to je kdyz pri kazdem kroku ktery udelam se mi podlomi kolena protoze nervy nefunguji jak maji a ja obcas nohy od kolen dolu necitim.
@cattus a proč ten útulek už teď. Budeš 4 měsíce uklízet jeden pokoj? Vždyt si ho tam nemusela dávat hned a věřím,že za ty 4 měs.by jsi mu našla nějaké bydlení. Co je to za pejska a aspoň v jakém bydlíš okrese?. Neřešila jsi tím spíš svůj finanční problém než problém se soužitím. Vždyť nevíš co bude po porodu...... Tak proč tak hloupě předbíháš, pochopila bych,kdyby jsi mu našla novou hodnou rodinu-bohužel to se stává, ale útulek když ho máš ráda. Psi mají rozum a oči dítěte, oni to nechápou, stejně jako by to nikdy nepochopilo dítě. Já mám z útulku dva psi a k tomu máme dvě malé děti (1 a 3 roky). Všechno je o lidech.
@cattus koukám jak tě zas pejskařky pranýřují. Ono to jak popisuješ v jakých podmínkách žiješ a budeš na mimčo sama rozhodně není žádný med. V prvních týdnech budeš ráda, že se postaráš vůbec o mimčo a venčit 5x denně by byl fakt záhul, když nemáš zahradu. Většinou teoretizuují pejskařky, které ještě žádné dítě nemají a teprve čekají, ty na rozdíl od nich vidíš věci reálně. Znám nejednu matku, která je v šestinedělí ještě ve 4 odpoledne v noční košili a teprve snídá. To jsem na kočky zvědavá jak se budou kasat po porodu 😉
@cattus pani @ppejskova ti to napsala dobře ale máš jen výmluvy. Kdo nechce hleda proc kdo chce hleda jak. Chtela jsi ji dat k rodičům ale ti ji chtějí dat do utulku. No takze logocky ji tam dat nemůžes. Musis ji najit jiny domov. Mas na to 4mesice. Ty na jednu stranu napíšeš že máš malinky pokoj a na druhou stranu potřebuješ 6mesicu na úklid ? To myslíš vážně? . Ja mam hodně nemocnou páteř taky a co ? Ano vim jak boli hlava -migrena kdy bys mlatila hlavou o zed ale za to nemůže pes a ani to se psem nebude horší. Ty napíšeš jak jsi to chtela udelat tak abys nemusela pak hledat pomoc i pro psa -zakze se ji zbavis předem. To je teda rešeni ! Ty ji (vam jako rodině) ani nedáš tu šanci a vrátíš ji do útulku ! Vis vubec ze tam ji ji mohla dat i potom az by byla krize ? - ne vrazis ji tam ted hned. Vymlouvas se nejdřív na dite , pak úklid, pak na rodice, pak na mali byt, pak na nemoc, ted uz na to ze jsi sama . Vis vubec jak moc jsi ji zradila ? V jediny okamžik prisla o vsechno : domov , tebe, jistoty . Je sama a v cizím a narozdil od tebe ktera si to umi krasne zduvodnit si to ona neumi vysvětlit vubec ničím. Je potrestana a pritom NIC neprovedla. Uvedomujes si ze to ze jsi tehotna ví a proziva s tebou ??????
@melodygirl ditě do půl roku nemá prakticky žádné nároky. Papá,přebaluje se a spí. Toť vše. A nevím co máš za psa, že ho venčíš 5x denně. Ráno stačí krátce,po noci je to hned, pak po obědě delší procházka a to jdeš s kočárem taky(třeba i na víc jak dvě hoďky) a večer před spaním. Myslím,že ten pes raději půjde 3x ven s někým koho má rád, než jednou denně v útulku.A neznám žádnou matku,co by v šestinedělī snídala z důvodu zaneprázděnosti až odpoledne. A to znám i čtyřnásobné maminy!!!
@melodygirl no zas netřeba házet všechny pejskařky do jednoho pytle že? stačí si přečíst ty příspěvky a dost jich je s tím, že mají i mimčo a jak to řešily. Já třeba konkrétně psala o tom, že máme psy dva.
@cattus ano, neznáme tvou situaci, tvoje zdravotní problémy, ale od toho je diskuze, aby se diskutovalo a ne o tom, že když se tě někdo zeptá, proč to tak řešíš, že začneš psát něco ve smyslu "nevíte, jak na tom jsem, tak mi nenadávejte a stejně by vás to nezajímalo"... Je tu spoustu těch, které by ti chtěly pomoct, poradit apod.
A prosím, neřešte tu už cattus a jejího psa, založila si na toto téma vlastní diskuzi - prosím někoho o link, jestli máte. Tahle diskuze je o něčem jiném. Howg...
@melodygirl Pes se nemusí nutně venčit 5x denně. 3x denně by v téhle situaci stačilo. A ano, my zatím bezdětné teoretizujeme stejně jako zatím bezdětná cattus, které problém ještě ani nenastal a už řeší, že něco nejde... A co ty můžeš vědět o tom, co vidíme a nevidíme reálně a co jsme se svými psy prožily nebo neprožily my. Já tady nehledám pochopení pro své nepochopitelné činy, takže o mém dosavadním životě se psy nevíš zhola nic. 😉
P. S.: I kdybych měla snídat až u večerních zpráv, svoji rodinu do útulku nestrčím.
@melodygirl On tuhle situaci krásně vystihuje citát ,,Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ Jen tu zodpovědnost každý vnímá bohužel jinak.
Ani u nás není pes podřadná věc, že bychom ho ve chvíli, kdy se nám nehodí do plánu, hodili doslova přes palubu. Moc se nad situací @cattus nechci ani zamýšlet, protože bych si představila, že se zbavuju našeho psa a to by mě řádně zabolelo u srdce. Po prvním porodu jsme žili v mrňavým 1+1 a stavěli dům, takže jsem kmitala a zajišťovala jídlo pro většinu pracujících tam a ve volných chvílích jsem třeba štukovala či bílila. A ani na sekundu jsem nepomyslela na to, že bych opustila svého přítele - psa.
já nechápu, kam to lidstvo spěje, v příspěvku, kde se zbytečně zničil lidský život, všichni řeší psa v útulku, proboha to snad ne!!!
@cattus Já chápu, že tahle situace je složitá, ale je dobré si uvědomit, že ten pes má taky svoji duši.... Musí mu být hrozně smutno. 😔
Ale zkus se zamyslet nad tím, že kdybys měla druhé miminko, tak musíš zase venčit starší dítko, případně odvádět do školky, školy, na kroužek. A to malé miminko taky musíš pokaždé obléctc a vzít s sebou. 😉 Ono to opravdu není tak složité, jak to vypadá. Než člověk to miminko porodí, tak se děsíme všeho, co přijde, jak to budeme zvládat, ale ono to opravdu jde. 😉 Věřím, že bys to zvládla i ty.
@elu důvodem potratu bylo: vysoké dávky léků,které poškozují plod. Ano, škoda lidského života,jsem proti potratům, ale pokuď by mělo mít mimi nějaké silné vrozené vady, bohužel.....
A s paní si ráda budu psát a povídat, ale myslím, že při tak velkých psych.problémech pomůže jen specialista.
@cattus Z takového chování se mi fakt otvírá kudla v kapse! Důvody, které uvádíš pro odejití psa, jsou směšné. Já měla před narozením prvního dítěte v bytě 2 psy, než se mi narodilo druhé dítě, tak už byli psi 3. Co to je za pojem "sžít se s miminem"? A jak se sžíváš s miminem čtvrt roku před porodem?Co v tom hledáš za složitosti? Mám dítě, postarám se o ně. Na to se nepotřebuju sžívat.. jak to dopadne, když se s děckem náhodou nesžiješ? To dá tvoje máma dítě taky do útulku? Co jsi nesvéprávná, že za tebe rozhoduje matka ve věci tvého psa? A pak ještě "brečíš" na netu, jak ti to je líto? Tak zvedni prdel a jdi si pro psa. Když jsi měla psa 7 let, tak snad víš, že hlavní jsi pro něj ty. Pokud budeš mít dítě a dáš psovi šanci, tak se můžete sžívat všichni. V čem je problém? Je pes nevychovaný? Máš do porodu dost času to napravit. Venčení s kočárem snad není problém. Několikrát zmiňovaná nosítka pro děti jsou k tomuto účelu ideální. A že psi pelichají, to snad ví i ten, kdo je nemá. A taky je obecně známo, že "lékem" na bordel (chlupy), je úklid. Jak jsi žila s tím psem do teď?
Fuj, fakt jsem se takhle dlouho nerozčílila..
@zuzapra ono hodně záleží na tom jaké máš dítě. Jestli jen papá a spí a prebaluje, tak to je opravdu luxus. Mě například dcera jako miminko první rok téměř probrečela pokud jsem ji dala na chvíli z ruky a od 4 měsíců spala jen jednou přes den a budila se v noci po půlhodinách. A do toho mám chovnou stanici psů o 15 jedincích s námi v domě, takže vím o čem je řeč.
@melodygirl myslím,že to je debata úplně o něčem jiném.....
@cattus nejsem sama,ale přítel pracuje odejde ráno vrátí se pozdě večer, takže prakticky to vyjde nastejno krom dní kdy má volno pani pejskovou si vezme a jdou se spolu vyřádit na pole...nevim, je to asi o úhlu pohledu pro mě je pes rovnocenný člen rodiny a byli jsme schopný se i přestěhovat když začala vadit majiteli bytu, vůbec jsme neuvažovali o tom kam se psem,ale kam s náma všema...a to je ono, tobě miminku,i čubince hodně štěstí pro ní možná radši zvlášť, aby se jí to nestalo znovu....🙂
četla jsem jen ten úvodní příspěvek. Neporadím ti jak to udělat, ale můj dojem je, že pokud změníš lidi okolo sebe, budeš brát méně léků. Problémy duše řešíš farmakama, a když se problém zvětšuje, protože jsi v nevyhovujícím emočním prostředí, nabereš si víc léků...kam tahle cesta vede? Měla by sis najít cestu, na které budeš více v pohodě, mít okolo sebe větší podporu, a budeš moci vysadit některé prášky....jen můj názor.
@zuzapra no právě, je o smutku z potratu a některé z vás tady moralizují dost nevybíravě cattus ohledně psa
@barcikf No, holka, je mi líto že máš takové problémy jaké máš ale myslím že s tím potratem jsi neměla na výběr, vrozené vady kvůli lékům ti nedaly moc na výběr. Jsou sice altruisté, kteří by si i těžce postižené miminko nechali, ale já taky ne, a nemáš se za co stydět. I když to bolí.
Z toho co píšeš o svém příteli je mi ale velice smutno, podle mě se nechová jako chlap a jako zodpovědný dospělý člověk. V podstatě tě nechal v bryndě když jsi ho nejvíc potřebovala. Já chápu, že je pro tebe důležitý a máš ho určitě ráda a navíc (to je můj soukromý názor - nevím, jak to máš doopravdy) si myslím, že i tvé psychiatrické onemocnění a možná i léky které bereš, ti dělají těžším se nějak radikálně rozhodnout, a možná ani nemáš takovou psychickou sílu a odolnost jako zdravý člověk. Ale stejně si myslím že by sis měla dobře rozmyslet, jestli ti takový vztah stojí za to. Podle toho co jsi napsala, ten kluk se nechová dospěle a podtrhnul tě v nouzi. To není dobrý partner pro někoho kdo potřebuje stabilní vztah a oporu v partnerovi ještě víc než psychicky zdravá ženská. Nemá smysl se sebepoškozovat, možná je lepší zkusit radikální změnu - zbavit se kluka, který není partner. Můžeš se cítit jak chceš mizerně, ale sobě neubližuj, z velké části za to může ten syčák a tomu to má v klídku projít?
@barcikf A k tvému příteli - víš, ono to od Tebe taky není fér mu vyčítat, co se stalo. Protože sama píšeš, že ti dali potrat na pojištovnu. Buˇd jsi měla potrat odmítnout a pak bys mu nic vyčítat nemohla, i kdyby se ti narodilo dítě sebevíc postižené, anebo jsi na ten potrat přistoupila z jakýchkoliv důvodů, a pak nemáš právo mu to vyčítat. Násilím Tě do nemocnice asi za vlasy netáhgl. Chápu, že je ti smutno, ale takhle to prostě je. Zkus to tak vzít, u přítele se vyplač, ale nevyčítej. A propříště, pokud máš takové zdravotní problémy, se chraňte. c
@elu Tady se diskutuje o psovi z jiného příspěvku. Ne o tom prvním zakládajícím. A z toho, jak se debata vyvíjí, mám prostě jeden pocit - cattus se rozhodla, že psa prostě nechce a hotovo. A může říkat co chce. Je to tak, jak tu už padlo - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
A jen mimochodem - znám i matky, které jsou samy a starají se o psa a třeba dva koně. protože když už je k sobě připoutaly, mají za ně odpovědnost.
@cattus nevim, jak po tom, cos napsala muzes cekat podporu a pochopeni. Jestli ted nemas dost mista s ditetem to lepsi rozhodne nebude, takze se ho zbavujes navzdy. A jestli se objajujes tim, ze muzes treba ochrnout, tak za a) sis psa vubec nemela porizovat ( nehody se stavaji i mimo porod) a za b) co pak s mimcem... Mi to pripada, ze jen hledas vymluvy, proc to nepujde. Mam doma tri psy z toho dva starsi, musi casteji ven a i tak se obcas pocuraji. Abych nekoho z nich dala pryc musel by to byt ECHT duvod. Psika je mi silene lito, protoze uz neni nejmladsi a zajemce bude hledat tezko. Ja to vidim tak, ze dokud byl pes dobry ok, jakmile prijde mimco je na obtiz.
@barcikf tobe drzim moc palce at uz se rozhodnes jakkoliv. Partner by tu mel byt ted pro tebe a pokud neni je neco spatne.
@barcikf z toho celýho co jsem četla, jde vidět jak moc tě to bolí a není ti to lhostejný. Nepatříš k těm hloupým náctkám, který by šly na potrat bez jakéhokoliv svědomí a ponaučení do přístě. Polechčující okolnost je jenom v tom, že by bylo postižené, takže to byla jediná možnost. Všechno zlé co v životě zvládneš překonat tě jenom posílí. Přítel se jak zdá, není oporou v takovéhle životni situaci, která se u Vás odehrává, je to i jeho věc a má na tom stejnou vinu, neměl by se k tomu stavět tak, že to bude brat s humorem. Tebe to jako ženu zasáhlo, ty sis musela projit potratem, pocitem ztráty něčeho co v tobě rostlo a on by to měl prožívat s tebou!!! takhle na mě působi jako nevyspělej spratek. Snad ti to otevřelo oči v tom, že asi nebude ten pravej .. pravej ti bude oporou 🙂 JInak co se týká toho se bepoškozování, opravdu vyhledej pomoc, uleví se ti, když si budeš mět o tom s kým popovídat s někým nestranným 🙂 od nás se dočkáš pár vět, ale psycholog bude k tobě mít individuální přístup 🙂 Jsem zdravotní sestra, dělam na JIPce a hodně často nám vozili případy sebepoškození (až sebevraždy) těch holčin mi bylo vždycky moc líto, člověk za to nemůže.. ale vždycky byly rády, když ten psycholog za něma přišel a měly jiný náhled potom na celou situaci. Držím palečky ať se z toho dostaneš 🙂 A myslím si, že netřeba zde už zdůrazňovat, že příště už víc opatrnosti, ten strašáček už v hlavě bude, ač chceš nebo ne, kterej ti tuhle nehezkou příhodu vždy připomene ....
@cattus lituju, že jsem do téhle diskuze vlezla a přečetla si tvůj příspěvěk, protože mi z toho je akorát smutno. Neumíš se postarat o psa a to máš být matkou? seš nezodpovědná .... Nemám chuť se k tomu dál vyjadřovat. Jen prosímtě buď alespoň zodpovědnou matkou než jak si byla ,,paničkou" 🙄
@barcikf ahoj, nevím jestli já ti zrovna nějak ulevim. Protože tuto zkušenost ještě nemám. Ale z tvého příspěvku poznávám ze mám dost spolecne
@barcikf moc Ti drzim palce. ja jsem taky podobna jako Ty, ale ted mam tolik starosti a bude jich jeste vic, ze casu mi nezbyde, ale moc preju, at tu najdes spriznenou dusi. prosim Te, kdyby bylo nejak spoatne, pis nam vsem, co jsme tu napsaly, i me, vsechny Te podrzime.
jen chci k tomu chlapovi. typicky chlap opravdu pochopeni nema. ho se to netyka. chlap je uplne jiny svet. ja to taky tezko prijimam, jak jsi napsala, zabiji to zenskou nehu. na druhou stranu, az budes chtit, prectes par knih rozdilu mezi muzi a zenami a clovek se to snazi vstrenbat rozumem a trochu to pomuze.
Tvoje situace je narocna, vim, jak Ti je, jsem z jizni Moravy a studovala jsem v ostrave, praze a pak byla tri roky az v chebu a vim, jak je tezke s citlivosti az precitlivelosti hledat si nejake sve zazemi. ja tady u pritele vyhledala psycholozku jen proto, at si mam s kym popovidat, kdyby prisla nejaka hormonalni krize, protoze chlap ten je uplne mimo a sestinedeli se blizi.
obavam se, ze on Ti neda, co potrebujes, ale neznamena to, ze je to spatny chlap pro Tebe. je to neco uplne jineho. zkus si na sve bolesti najit jineho cloveka a chlapa mej na dalsi zalezitosti (to mi radi bracha, takze tu mam pani na uklid po porodu, at me netrapi bordel, pritel ma navic dva kluky v peci a pry kdyby mi bylo uzko, at si tu pani zaplatim i na povykladani o hormonech a vybreceni se 🙂). ale ja jsem v jine situaci nez Ty, mam roky navic, deti, za ktere zodpovidam a pripadne mam kam utect, kdyby se boril svet (take rodice, 150km...)
se ztratou miminka se smir, podle psani jsi inteligentni, citliva bytost, rozum Ti snadno vysvetli, ze miminko by tu davku leku spatne zvladlo. pockas si na nej par let, leky ve vhodne chvili vysadis a miminko prijde.
nemohu uz vice psat, ale moc, moc Ti drzim palce. je nas hodne, co jsme trochu osamele, opustene, placeme, jsme nepochopene. taky mam nekdy sebeposkozovaci myslenky. ale musime jit dal.
opatruj se!
Smutný příběh :( Jak to dopadlo? Z vlastní zkušenosti - chlap, který pro tebe nemá pochopení, není dobrá volba. Kor když máš psychické problémy. Pochopení je ve vztahu hrozně důležité, ne tolerance, jak se často hloupě omílá. Mně trvalo rok a půl, než jsem si uvědomila, že se zbytečně trápím, když je tolik hodných kluků, kteří by o mě stáli (a to nejsem fakt žádná hvězda). S tím ztraceným dítětem, snažila bych se to brát tak, že je to trest, aby ses poučila: Mít nechráněný sex, když víš, že bereš takové léky, to je chyba, kterou jsi neměla udělat. Hotovo, tečka, příště se poučíš, život jde dál.
@elu Zbytečně zničil? Ne.... Naštěstí je na světě o jednoho ubohého mrzáčka s nešťastným neplnohodnotným životem zatěžující sociální systém méně. Takže ti mrzáčci, co se narodit museli, mohou mít o něco lepší život.
@babickamary kdyby tady byl blicí nebo srací smailik...není no a počet sprostých slov jsem již dnes vyuzila jinde
@cattus k tvému poslednímu vyjádření,taky mám útulačku,vlastně máme... Mimčo taky čekáme na únor... Napůl chromá jsem díky vrozeným vadám a přibývání na váze už teď, ale abych opajdala 3x denně blok se psem aby se vyčural,na to sílu najdu i se slzama bolesti v očích... Semnou žije celkem 7 let,s přítelem jako rodina co jsme spolu..., nikdy bysme jí kvůli děcku pryč nedali,ona byla naše dítě když se nám nedařilo...dlouho jsme si mysleli že dokonce bude naše jediný dítě... Ale to jak je vděčná za to co má... a taky pouští chlupy,je hladkosrstá takže ne jen po podlaze ale zapichnou se do gauče,matrace všude... No a??? Tak misto jednou týdně bude generální úklid 3x týdně, a co řekneš dítěti,dáš ho taky pryč abys po něm nemusela uklízet a co chvilku k němu vstávat protože to bolí????? Bolí, ale od toho jsme mámy abysme se staraly...ať už o ty 4 nebo 2 nohy... A k venčení s miminkem?? Mám koupenou úplně easy navlékací kombinézu do -30 a nosítko..
Vlk se nažere koza zůstane celá, zamysli se nad sebou,zdravotní stav není alibi...
P.S. Ne opravdu ty nohy nejsou jediný můj zdr. Problém jen jsem vždycky byla bojovník co se snaží žít naplno i když to občas bolí....