Je mi opravdu těžko
Ahoj,
nevím, jestli je to vhodný, asi bych si měla najít spíš psychologa, ale ted tu prostě v noci sedim plná zoufalství a těžko se nějakýmu dovolám. Protože jsem si vzpomněla, že jsem si tu pár týdnů zpátky zakládala účet, abych se dostala do nějaký diskuse zabrousila jsem sem. Možná tu bude někdo, kdo to cítí stejně...
Je mi devatenáct. Přestala sem v létě brát antikoncepci, protože jsem cítila, že mýmu tělu nedělá dobře. Brala jsem to na lehkou váhu, s přítelem jsme mívali sex bez ochrany a nic se nedělo. Pak jsem odjela na pět týdnů pryč, vrátila se, přestěhovala se k němu na druhou stranu republiky a začala studovat VŠ. Pořád jsme nepoužívali ochranu a abych to zkrátila - najednou mi začaly děsně růst prsa a vyšel mi pozitivní těhotenský test. První reakce byly zcela střízlivé - prostě se půjde na potrat a bude, stává se. Byla to jen čárka navíc u papírku, na kterej se čůrá. Volala jsem mamce, která pracuje v oboru (ironicky dělá porodní asistentku) a vždycky stála za mnou a stojí, pomohla mi a já jsem jí vděčná. S přítelem to bylo horší, hodně radikálně to dítě nechtěl, řeči jako že si to nemůžeme dovolit a tak...Se situací se smířil prakticky okamžitě.
Horší bylo, že já jsem to miminko začala hodně chtít a všelijak vymýšlet, co dělat, abych si ho mohla nechat. Začala jsem o něm přemýšlet jako o živé bytosti, o svým malým miminečku, což je velká chyba, ale přirozená. Jsem vegetariánka, trochu ekoložka, obrovská milovnice zvířat a najednou mám zabít svoje dítě....
Každopádně se rozpoutaly tři týdny jakéhosi šílenství. Jedna fatální věc - mám poměrně vážné psychické potíže, beru hodně léků a taky se najde pár nepříjemných diagnoz. Musela jsem hodně chodit po doktorech. Nakonec se stalo to, že mi potrat napsali na pojištovnu. Miminko by se nejspíš narodilo postižené vzhledem k druhu a počtu léků, který beru - způsobují vady plodu. Pak to bylo jasný. Teda alespon pro všechny okolo, já se s tím těžko smiřovala a vlastně se s tim nikdy ani pořádně nesmířim.
Po zákroku jsem se cítila štastná, zůstávala jsem doma s rodinou, válela se s mamkou v posteli a koukaly jsme na filmy. O to horší je ted realita, jsem zase u přítele, který mi absolutně nerozumí a v podstatě ignoruje, co se stalo. Jsem tu navíc neuvěřitelně sama, protože tady nikoho neznám, nemám si s kým popovídat, jít na kávu... On bud pracuje, nebo se hádáme a nemluvíme spolu, vyčítám mu to a on má za to, že je to za námi. Nemá absolutně pochopení, ba naopak všechno ironizuje, dělá si legraci, láme jakousi něhu mojí ženský duše, když to řeknu tak nějak poeticky. Mě to strašně ubližuje. Víc a víc strádám, dostala jsem nové léky na uklidnění, ale je jich jen pár a ani nijak zvlášt nefungují. A to tu jsem sotva týden, ještě mám docela bolesti a není mi ani fyzicky hej. Vím, že si za to můžu sama (co by za to jiné daly...), ale i tak se v tom topím a netuším, jak z toho. Obligátně, jak to u lidí jako jsem já bývá, jsem se chtěla zabít, ale končím ''jen'' u sebepoškozování...navíc asi ze světa pryč nechci, kvůli rodině.
Mohla bych psát do nekonečna, pořád mě něco napadá a připisovala bych a připisovala... Ale už takhle je to dlouhý, že budu ráda, když si to někdo přečte 🙂 Chtěla bych si jen popovídat s někým, kdo má pochopení a třeba podobný smutek na duši...
Ahoj. Prave ted jsem si precetla tvuj prispevek. Mas pravdu, je potreba o tom mluvit, ale obavam se ze tady se na tebe brzy sesype halda utocicich prispevku ve stylu proc jsi byla tak hloupa a nechranila se.
To je ale neco co kazdemu muze byt uplne putna. Stalo se. U me to bylo podobne.. proste hlouoa nahoda a souhra okolnosti.. a bum.. neplanovane a zpocatku velmi nechtene.. ted dychtive ocekavane mimi. Sverila jsem se tu kdysi s jinym problemem a nesetkala jsem se s pochopenim vyjma par lidicek ale s odsouzenim jak jsem nezodpovedna atd.
A ted resim dalsi pro me velky problem. Mam psa ktery at je cesany nebo ne lina 365dni v roce. Bydlim sama v pokoji v RD se sdilenym zazemim. A protoze vim jak je tezke s tim psem udrzet poradek ted natoz az prijde mimi pozadala jsem rodinu aby mi ho na pul -trictvrte roku pohlidali. Nez si srovnam rytmus s mimcem a naucim se co a jak. I vzhledem k tomu jak bych to mela komplikovane co se venceni tyka. Termin mam v unoru a nedovedu si predstavit ze bych mela prcka 4-5x za den obleknout a tahnout ven plus kocar z druheho patra. Rodina mi odsouhlasila v lete ze neni problrm ze ji na chate udelaji vybeh a na zacatku zari ji tam vezmou aby se aklimatizovala. Je listopad a ja mam psa stale u sebe a bohuzel na chate doslo k situaci ze rozjeli rekonstrukci kterou nedokoncili takze ted tam misto na to aby tam byl jeste pes proste neni. Mamka nakonec za me udela radikalni krok. Zna se s majitelkou utulku a domluvila s ni ze pes tam muze jit. S tim ze ho nabidnou k adopci, je to utulek hrazeny z rozpoctu mesta a musi to nejak obhajit. Jenze nedokazou zabranit tomu aby tam tech pul roku zustala aniz by si ji nekdo vybral. Pak uz bych si ji zase vzala zpatky.
Pripadam si jak ten nejvetsi hajzl, kterej se zbavi psa jak nepotrebnyho kusu nabytku jen pro to ze se mu ted nehodi mit ho u sebe. Za par hodin si pro ni prijedou a ja tu sedim a bulim jak mala holka. Pred 7 lety jsem si ji z utulku vzala a ted se tam zase vrati. Kdyz kdyby aspon mi nasi porad neslibovali ze to pujde a ze to zvladnou. Byvala bych zkusila zname jestli by si ji nekdo na tu dobu nevzal k sobe. Jenze ted uz je pozde. Par lidi jsem obvolala, ale nikdo takhle narychlo ji nechce.
Uplne chapu tve zoufalstvi z cele situace a ver ze jedine co ti pomuze je nekdo kdo ti bude naslouchat a cas. Nepotrebujes aby ti nekdo daval rady a pouceni. Jen ticheho posluchace a toho jak vidno v partnerovi nemas jestlize celou situaci bere jako uzavrenou. Zkus zitra najit nejakeho psychologa a promluvit si s nim o tom.
Ver ze casem bude dobre. I ja v to verim...
nemám bohužel stejnou zkušenost, ale jak píšeš, máš nárok na podporu přítele, ale pokud se k době nechováte hezky-tak, jak by sis přála v této situaci, možná to můžeš brát i tak, že prověřila váš vztah, třeba nebude jediný chlap v tvém životě..možná se zkus zaměřit víc na rodinu, jiné zájmy, školu. zobnout si lentilku a nespoléhat jen na prášky, dát si čokoládu na nervy, vyjít na čerstvý vzduch a hlavně se mít ráda! je to těžké, přotože si mnohem snadněji člověk řekně co jsem neměl udělat a jaký bych měl a neměl být a proč se cítím tak a tak. ale zkus to. mám se ráda prptože jsem taková..a bude mi dobře prože tohle a tohle mi udělá radost..a stojí za to užívat si život, protože mne čeká to a to a tohohle chci dosáhnout...
hm?
mám taky své smutky, obča si popláču, ptotože to musí vena dusit to není dobré, ale pak se musím otřepat a užívat si toho krásného než mit to kvůli mému smutku a hloubání uteče pod rukama
Pokud se tvůj přítel k celé situaci postavil tak, jak píšeš, pak za moc nestojí a asi bych mu dala vale. Nevím, jak to cítíš ty, ale mě připadá, že do dalších depresí se dostáváš především díky němu. Asi to není to, co bys chtěla zrovna slyšet, ale z tvého příběhu to bylo to první, co mě napadlo. 😒
Psychické problémy, antidepresiva a chlapa debila... No nedivím se ti, že jsi na tom mizerně... Na tvém místě bych si zabalila raneček a odjela domů... Dřív, než budete opravdu prcka mít... Nevím, kolik lidí najde tu pravou lásku v devatenácti, ale podle mně to je období experimentů, zkoumání a hledání... Jít v tomhle věku "o dům dál" jde snadno, ještě je velký výběr mladých, perspektivních a hlavně nezadaných :oD Čím dýl budeš s někým, s kým ti není tak skvěle, tím hůř se ti pak bude někdo jiný hledat...
@barcikf prošla sis velmi těžkým obdobím.
Ze vztahu s přítelem se pouč, poznala jsi ho v těžké situaci a zklamal.
Pokud nechceš znovu otěhotnět, chraň se 😅
Jinak si myslím, že bys měla vyhledat odbornou pomoc... to sebepoškozování apod. by se mělo řešit.
Přeju hodně síly.
A je moc fajn, že stojí mamka při tobě. Zkus se svěřit jí a spolu to zvládnete 🙂
Tak z toho, co sem se docetla, kdybych byla na tvem miste, uz jsem zpatky u mamy. Tyhle situace ukazujou, kdo dokaze jako partner fungovat a kdo ne a co se tyka reakci tveho pritele tak nic moc. Obzvlast pokud tve psychicke zdravi neni stoprocentni, je dulezite se obklopovat lidmi, kteri dokazou podporit a pochopit. ...A to asi nejen ted a v tehle sutuaci. Takze za me - zabalit, vyresit nejakym zpusobem skolu a hura domu, myslim si, ze tam ti bude nejlip. ...
@terinda ja se ho zbavit nechci. Chtela jsem pro nej mit u nasich na pul roku azyl ktery mi slibili a nakonec to proste nevyslo a i presto ze jsem se neustale ptala jak to bude a kdy ji mohu privezt mi porad rikali ze jeste se musi dodelat tohle a tohle. Kdyby mi radeji hned na konci leta rekli ze si ji vzit nemuzou hledala bych jine reseni. Jenze pak mi mamka zavolala minuly tyden ze si pro ni prijedou. Zajasala jsem jenze pri dalsim rozhovoru jsem se dozvedela tuhle hruzu. A sezen nekoho behem 5dni kdo si k sobe vezme ciziho psa. A tak ted doufam ze se adopce nezdari a ona se mi na jare vrati zpatky. a
Oni chlapi to mají prostě jinak...:Tím, že se to vyřešilo plánovaným výkonem, je pro ně prostě uzavřené a jede se dál. Žena to vnímá jinak, je to prostě šrám na duši, i když těhotenstí nebylo chtěné....
Třeba on ani neví, že tě to tak trápí, možná by bylo potřeba o tom s ním promluit, vypovídat se ....ale zrovna empaticky se k tobě nechová....Máš to těžší v tom, že už teď bereš nějaké léky, do toho si sama v cizím městě....to vše to celé ještě ztěžuje....držím ti palce, at se s tím co nejlépe a nejdříve srovnáš, co dál s přítelem, je asi ještě otázka....
Všem moc děkuji za odpovědi. Není to tak jednoduché, samozřejmě jsem se už dívala a psala na jiné, studentské byty, ale mám tři morčátka, bez kterých ted už nemůžu být vůbec. Na spoustu bytů bych si je s sebou nemohla vzít, na kolej už vůbec...A na tý škole ted hodně záleží. Přemýšlela jsem, že si přepnu na kombinované studium a budu sem jezdit jen občas, ale to stejně musím někde spát.
On jako člověk není špatný, tohle sice hodně prověřilo a mě spadly růžový brýle, to je pravda, ale sem tam se i snaží, pak mu teda zase něco ujede... jsem hodně citlivá bytost a on si někde uvnitř vymyslel, že bude dobrý mě ''zocelit'', či co. Samozřejmě mi tím převážně jen ubližuje, protože ženský jsou prostě jinak stavěný, zvlášt ženský, co zobou... Občas mě tím i dost uráží. Ale je to chlap, kdo by mu to mohl vyčítat.
Jinak k sebepoškozování... samozřejmě musím navštěvovat odborníky, nějakou dobu jsem ležela na psychiatrii, takže musím. O všech problémech ví i rodina, jsou s tím už pomalu smíření. Akorát s psychology je to těžké, přehazují si mě jako horký brambor a mě se s nima někdy fakt nechce mluvit.
@cattus no, tak to doufej, ale není to moc pěkné řešení 😅
Miminko ještě nemáš a už dopředu víš, že to i se psem nezvládneš - přitom jsi to ani nezkusila ...
Co takhle tomu dát šanci? 😉
Ten pes se v útulku cítit dobře nebude, i když o něj bude postaráno. Jednou je součást rodiny, tak bys ho neměla odkládat. Pokud nepomůže nejbližší rodina, tak se spolehni na sebe.
Miminko není tak náročné, stejně s ním budeš chodit ven, tak vás bude víc 😉
Tak držím pěsti, ať to dobře dopadne pro vás všechny 🙂
@cattus teda budu se snažit mírnit, abych ti napsala alespoň normálně znějící zprávu, ale popravdě nechápu, jak můžeš dát psa pryč takhle dopředu bez toho, aniž bys to aspoň zkusila, dítě čekáš za 4 měsíce a chudák pejsek bude odteď v útulku?? Proč? I po narození miminka má věc řešení, i kdyby v podobě chůvičky na hodně krátké venčení a nebo nosítka, jak už tu někdo psal, stejně i dítě musí ven.. a že pes líná? No, ano, líná, to jsi nevěděla? Stačí vyluxovat. Taky máme psa. Chudák malej, fakt je mi ho líto a vůbec nechápu, proč musí do útulku takhle dopředu, jemu je možná jedno, že bude v kotci apod., ale co mu jedno není, že nebude u tebe, po sedmi letech, šílený, fakt. A jak píšeš mamka zavolala, že si přijedou, mamka zařídila, poslouchej, ty budeš mít dítě a samý mamka, mamka... máš snad svůj rozum, ne? A pokud první měsíce u miminka psa nechceš, máš na obvolávání kamarádů, jak píšeš, ještě 4 měsíce.
Já když si takovouhle věc vždy někde přečtu, je mi z toho smutno celý den, kvůli psovi, ale hlavně kvůli lidem, který si myslí, že pes je věc, která se odloží a pak třeba náhodou zase vezme zpátky, za dobrý konstelace hvězd. Strašný.
@terinda
@veraga
Mam pokoj 16m2 a koupelnu s wc mam spolecnou s dalsimi 3lidmi. Uz tohle je zatez a na jine bydleni nemam a mit ani nebudu. Proto jsem chtels od rodiny aby ji vzali k sobe na blbyho pul roku abych mela cas se s mimcem szit. Necekala jsem ze to tak dopadne. A kdyz mi mamka zavolala ze si pro ni prijedou myslela jsem ze plati nase dohoda. O tom ze ji da do utulku jsem se dozvedela v podstate nahodou. A hledala jsem jine reseni aby nemusela takhle skoncit. Myslite si ze je mi to zvire ukradeny? Poslednich 24 hodin temer porad brecim vsude ji vidim. Nemuzu jit ani nakoupit protoze mi to pripomina jak chodila se mnou.
Ku*** mela jsem mlcet.. asi jako vzdycky.. jak vidim lepsi je tu nepsat vubec nic ..
Ne necekam placani po rameni jak skvele jsem to zaridila.. necekam pochvalu.. mozna jen trochu pochopeni. Jenze tezko lze chapat neco v cem nezijete nevidite a neznate..jn
@cattus promiň, ale nechápu, jak sis to představovala. Píšeš, že jsi chtěla pejska odložit na půlroku, aby si se sžila s mimčem, ale to mimčo čekáš až za 4 měsíce. A to jsi pejska chtěla odložit již na konci léta, tj víc než půlrok před narozením mimča. Nediv se, že tě nikdo nechápe, ale co píšeš, opravdu nedává smysel.
@cattus Nemá cenu se rozčilovat na ty, kteří ti napsali svůj názor. Taky to moc nechápu. Dítě čekáš za 4 měsíce, pes má jít do útulku teď. Proč? Všichni se Tě tu na to ptají a neodpovídáš, jen se zlobíš. ,Myslím si, že je přitom zbytečné se psa zbavovat. Však to sžívání ( nikdy jsem moc nepochopila, co se pod tím pojmem myslí, ale dobře) nemůže být takový problém. Pokud je to to, co si myslím, tzn. zvyknout si, že máš doma mimino a udělat si nějaký režim, pak je lepší dělat si ho i s tím psem, nějak ho tam zakomponovat. A zvládnout se to dá, nosítko by to vyřešilo. A dvouměsíční mimino ti po zemi nebude běhat, takže i ty chlupy nejsou tak strašný problém. Dát psa z útulku zase do útulku, to je nefér. Muselas přece vědět, že si bereš živého tvora, mladého psa, který s tebou nějaký ten rok bude. A odložit ho jako věc jen proto, že se ti ted nehodí? Tak sis měla pořídit raději psa na baterky.
@cattus Máš pokoj 16m2. Za ten půlrok se zvětší na 3+1? A pes přestane línat? Až se s mimčem sžiješ, tak co pak? V půlroce už bude samostatně chodit po svých? Termín máš v únoru a mělas 5 dnů na to odstěhovat psa? Ty jsi majitel psa, dospělý a svéprávný člověk a tvoje matka rozhoduje o tom, kde bude pes umístěn? Problém ještě ani nenastal a pes už je jednou nohou v útulku. Promiň, ale opravdu nemám pochopení. A víš proč? Protože do útulků pravidelně chodím. Chodím venčit ty "z rodinných důvodů" odkopnuté chudáky a dobře znám jejich pohledy zpoza mříží. Běž se jedinkrát podívat na dosavadní bytové mazlíčky, co skončili na 24hodinové samotce v zimě ve venkovním kotci. Jen koukej, jak si škubou chlupy, odevzdaně leží v koutě a smutkem odmítají žrát. Já mám pochopení pro ně, ne pro člověka, který útulku dalšího takového chudáka přidá!
@barcikf tak to holka nemáš jednoduchý, ale jestli se tvůj přítel chová jak se chová, tak buď to drží v sobě a taky trpí a nebo je to prostě bezcitnej hňup. A jestli se tě rozhodl převychovat, tak bych ho poslala někam, nestojí za to. Nevím, jak jste spolu dlouho, ale už ze začátku mohl pochopit, že ti ubližuje a nechat toho. Promluv si s ním a pokud nepochopí, jak na tom jsi a nezačne se chovat jinak, tak uvažuj o tom, že to asi není chlap pro tebe.
@cattus nevím, jak přesně to máš doma, ale z mých zkušeností - my máme psy dva, maltézačku (ta teda nelíná) a vlčáka (ten líná řekla bych taky pořád). Syn se narodil v březnu. Bydlíme v bytovce v půdní vestavbě (takže taky 2. patro bez výtahu). Koupila jsem na malýho šátek a každej den luxovala. Nevím teda, jakýho máš psa (a jestli třeba nemá nějaký problémy), ale 4-5 x denně venčit? Jak to stíháš, jestli chodíš do práce (nebo když jsi chodila)?Já teda venčím maximálně 3 x (ráno chvíli, odpoledne dlouhá prochajda a večer taky chvíli,kočár jsme brali jen na dlouhý venčení, na ty chvilkový šátek, myslím, že to bohatě zdravýmu psovi stačí). A jestli tě takhle vypekli, tak si ho prostě nech doma, když není mimčo ještě na světě a to ti dá ten čas, abys sehnala někoho, kdo se ti o něj třeba od ledna postará ne? Řešit se dá skoro všechno, ale dát ho do útulku skoro 4 měsíce před porodem mi nepřijde k tomu psovi férový a taky je to podle mě zbytečný.
@barcikf Mrzí mě to, hledala bych teď oporu, tam kde ti ji umí dát. To je u mámy. Vrať se k ní. nemusíš se v 19 letech zaháčkovat s chlapem, který ti nevyhovuje. Na to je brzy i ve 30. Vra´ts e k mámě a uvidíš dál. nemusíte se hned rozcházet, jestli nechceš. Ale dej tomu všemu čas. Určitě si nech napsat HA, pokryješ s tím ty roky, kdy to dítě fakt nechceš, třeba do 25. Povaha ti s věkem zesílí, jsi ještě hodně mladá a je toho na tebe moc. máš ještě plné právo hledat zázemí u vašich. Když se s chlapem rozejdeš, bude to zkraje bolet, ale pak se ti uleví. Když zůstaneš s chlapem který ti nevyhovuje, je n proto, že nedokážeš tím rozchodem projetí, tak si to pak ale odneseš celý život, protže to vedle něj budeš mít neustále těžké, neustále budeš brečet do polštáře a s dětma to bude jen těžší. Nenabádám uplně k rozchodu, ale k tomu abys to s někým probrala, nejlíp s mámou a uvidíš, že všechno dobře dopadne.
@barcikf Timhle '' jsem hodně citlivá bytost a on si někde uvnitř vymyslel, že bude dobrý mě ''zocelit'', či co. Samozřejmě mi tím převážně jen ubližuje, protože ženský jsou prostě jinak stavěný, zvlášt ženský, co zobou... Občas mě tím i dost uráží. Ale je to chlap, kdo by mu to mohl vyčítat. '' se ho ocividne snazis omlouvat, ale opravdu to mas zapotrebi?
Muj manzel je taky chlap, ale umi me psychicky podporit, podrzet a nikdy by se po takhle traumatizujici zkusenosti nerozhodl, ze me musi ''zocelit'', naopak by me podporil. A to neni zzenstilej ani prehnane citlivej, ale miluje me a udela cokoli proto, abych ja byla stastna. Takze ti v prve rade radim, nebud' s chlapem, o kterem pises, ze te obcas dost urazi... a to, ze je to chlap, ho za tohle rozhodne neomlouva.
Doporucila bych ti si najit jine bydleni, na tohoto ''pritele'' se vykaslat, zamerit se sama na sebe a na vlastni stesti a jednoho dne potkas nekoho, kdo te v tezkych chvilich podrzi a s kym se dockas i miminka. Hlavne bud' jakoby hodna sama k sobe, uvedom si, co ty si zaslouzis a ver mi, ze si zaslouzis jen to nejlepsi.. jak od pritele tak od zivota.
@cattus ne nerozumím a nechapu. Jsme rodina -my dva +Dítě+pes , i kdybychom měly nydlet v autě ! Prs tu byl drive o 4 roky a my jsme jeho svět -jeho smečka a on je naše štěstí. Co je ti tu psano je všechno pravda. Cítíš se tak jak si zasloužíš. Jak si sakra myslíš ze se cítí ten pes ??!!
s psychology to trvá, než kápneš na někoho, kdo ti sedne, s kým se ti dobře mluví, máš důvěru..a taky po tobě chtějí práci na sobě, ovšem (někdy je to obtížné, chápu a znám). Myslím, že by ti doma bylo líp..chlap ztracené dítě, potrat nikdy nebude cítit jako žena.
@cattus K tomu psovi, zvaž to, abys nelitovala. Taky jsem měla psa a jezdila jsem ho venčit i 2 hodiny vlakem, když jsem byla mimo město a pak zas 2 hodiny zpět. nemáš třeba v ulici nějaký děti, že bys jim ho půjčovala na venčení. Já takhle jako malá taky venčila psa sousedovi, jen za zmrzlinu🙂 a byla jsem šťastná. Třeba nějaká sousedka kolem 10let by chodila se psem ráda. Alespoň třeba jednou denně na dýl.
Proc uz na konci leta? Protoze jsem v klidu chtela uklidit a hlavne ji dat ten cas na aklimatizaci ze z bytu by musela byt opet venku. Proto to melo byt na koncinleta abych si ji pak v kvetnu mohla vzit zpatky.
Ano nezijete v me kuzi v mem zivote v mem svete. Nemate ani potuchu o tom co vsechno resim. Neni to jen o uklidu. Na ten jsem zvykla. Je tu spousta faktoru ktere kdybych mela vysvetlovat stejne je nebudete chapat protoze pro vas to mozna je jednoduche ale pro mne ne. Za vse treba mluvi jen to ze se klidne muze stat ze po porodu muzu ochrnout. A i to musim resit uz ted. Musim myslet dopredu na spoustu veci, ktere normalni zdrave lidi ani nenapadne resit. Jak rikam nezijete muj zivot nejste v me kuzi.
A ted uz radeji budu mlcet. Nema smysl cokoliv vysvetlovat. Trpim uz takhle dost vycitkama a dobre mi tak.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Máš IP 😉