• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kdy a jak Vám byla odhalena vrozená vývojová vada plodu?

6. prosince 2016 
@chupetka1 Ahoj, jak jsi dopadla?
1. srp 2014 ve 21:49  • Odpověz  • To se mi líbí
Gynekologické mutace, exemplární svět - skupina

Prosím, založila jsem nově stránky o gynekologických problémech, syndromech a vadách, jež znemožňují otěhotnět, způsobu péče vašich lékařů a spokojenosti s nimi. Budu ráda, když se přidáte a podělíte se o svých vlastních zkušenostech. Budu ráda, když bude někdo, který bude vědět, o čem je řeč .

PS: Já sama jsem tělesně postižená a zjistili mi další vady, o kterých nikdo nikdy nevěděl
3. srp 2014 ve 13:18  • Odpověz  • To se mi líbí
@becicka ahojky no jsem 6 tyden po ukonceni tehotenstvi ve 21tt u male se ukazal rozstep patere takze jsem sla na ukonceni ,ted cekam na vysledky z genetiky a z pitvy,ale plodovka byla v poradku takze vubec nevim cim to bylo zpusobeno :-/
6. srp 2014 v 11:55  • Odpověz  • To se mi líbí
@chupetka1 To je mi líto. Možná to nemělo žádný důvod, prostě náhoda...
6. srp 2014 ve 13:07  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@chupetka1 Ahoj! Chtěla jsem Ti napsat dříve, ale nevěděla jsem co..... u mě to bylo taky špatné a psát svoje zkušenosti, když se člověk bojí a věří, že miminko bude v pořádku..... moc mě to mrzí!!!!! Drž se!!!! Čas ty rány trošičku otupí!!!
7. srp 2014 v 11:26  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Dobrý den,
jsem studentkou 3. ročníku oboru Porodní asistence Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Momentálně píši svoji bakalářkou práci na téma: Informovanost žen o screeningu Downova syndromu v těhotenství. Ráda bych Vás touto cestou poprosila o osobní rozhovor s některou z Vás, která má dítě s Downovým syndromem, přestože výsledky genetiky byly negativní či pozitivní nebo která po zjištění genetiky se rozhodla pro ukončení těhotenství. Vzhledem k tomu, že je toto téma velice citlivé a osobní bylo by vhodnější komunikovat přes e- mail (smyckova.t@seznam.cz) či tel. (737060267). Předem děkuji za Vaši ochotu. Smyčková Tereza
25. zář ve 14:19  • Odpověz  • To se mi líbí
u nás VVV zjištěna ve 12tt NT 2,6mm to se každy utz zvětšovalo, také chyběla nosní kůstka, jinak vše v pořádku i tak doporučily odběr plodové vody. Ta ukázala "nejhorší" trizomie 21chromozomu (downův syndrom). K tomu se přidalo i slábnoucí srdíčko, další den sme jeli na ukončení těhotenství, maličky už měl minimum vody. Také se z toho sbíráme, doktoři nás uklidnují že je tato "vada" náhodná. Máme doma 2 zcela zdravé holčičky které nás nenechají dlouho truchlit. ale i tak...náš vytoužený chlapeček :frowning2:
26. zář ve 12:56  •  2 děti - snaží se  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj,chci se s vámi podělit o svůj příběh. Co bych dala za to,abych se mohla rozhodnout jít na potrat. Mé první těhotenství skončilo v 7tt, byla jsem z toho psychicky na dnê. Půl roku poté jsem otěhotněla znovu. Celé těhotenství probíhalo v pořádku,genetika,ultrazvuky i krevní testy byly v pořádku,ale na screeningovém vyšetřeni jsem nebyla. Dva dny před porodem (rodila jsem 38+6tt) my zjistili,že malé má zvětšené mozkové komory a že to vypadá dost zle a poslali nás do Motola. Narodil se nám Matýsek s roštěpem páteře (meningomyelokela) s hydrocefalem a s Arnold-Chiariho syndromem. 12 hod. po porodu musel na operaci, na zádech měl díru velkou 8x4 cm s otevřenou míchou,zaváděli mu shunt,aby mu odváděl mozkomíšní mok. Nemůže sám čůrat,proto cévkujeme. Teď mu bylo 6 týdnů a budou mu dělat tracheostomii,protože nemůže sám dýchat. Já už jsem se svými silami u konce. Jak to nikdo nemohl za celé těhotenství poznat? Na to mi není nikdo schopný odpověď. Ale kdybych věděla včas,že bude takhle nemocný,určitě bych nedovolila,aby se narodil,protože se takhle akorát trápí. :cry:
27. zář ve 21:14  • Odpověz  • To se mi líbí
@tynato panejo :/ musí to být hrozné takto vidět vlastní dítko. DRZTE SE STE SILNA ZENA
27. zář ve 21:22  •  2 děti - snaží se  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, Ráda bys se s Vámi podělila o náš příběh. Mám cca měsíc a půl po ukončení těhotenství z důvodu VVV. Mé první těhotenství bylo ukončeno ve 22tt. Celé těhotenství probíhalo bez problémů a všechny testy vycházely dobře. Podstoupili jsme 1. screening, kde nebyla objevena žádná vrozená vývojová vada. Bohužel druhý screening odhalil našemu Jonáškovi polycystické ledniny. Kdy mu ledvinky vyplňovaly celou břišní dutinu, jedna měla 5 cm. Doktor mám na UZ dal ještě falešnou naději, že by se to mohlo zlepšit. Za týden jsme byli objednaní na další ultrazvuk k primáři, který nám řekl, že se jedná o VVV, a že by náš chlapeček umřel buď hned po narození, nebo by strávil život po nemocnicích na dialýzách. Takový život jsme našemu Jonáškovi nepřáli - proto jsme se rozhodli o ukončení. Nastoupila jsem do porodnice, kde my porod vyvolávali 3 dny. Po pitvě byla potvrzena VVV - polycystické ledviny. Asi před 3 týdny jsme podstoupili genetické vyšetření, kde jsme zjistili, že jsme oba s manželem, zdraví přenašeči polycystických ledvin. A že se tato vada bude s 25% pravděpodobností opakovat i v dalším těhotenství ( zjistit se bohužel opět dá až okolo 20tt). I přes tyto nepozitivní prognózy jsme se rozhodli o další miminko normálním způsobem. Bolest v srdíčku přetrvává a nikdy už nezmizí, přece to jen bylo naše první miminko. Věřím že náš Jonášek bude jako andílek ochraňovat naše další miminko. Doufáme, že se dočkáme brzo!
7. říj v 17:40  •  čeká miminko, termín má v červnu 2017 (13. tt)  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@carries moc drzim palce
7. říj v 18:00  •  2 děti - snaží se  • Odpověz  • To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neurážej, neprovokuj".
12. říj v 16:30 • verca40
@verca40 dělate si srandu?
12. říj v 16:38  •  2 děti - snaží se  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, nás potkalo něco podobného teď. Na ukončení těhotenství jsem byla před týdnem. Vše přitom probíhalo jak má, celé těhotenství, první 2 měsíce mi bývalo nevolno, ale bez zvracení. Strašilo mě sice, že na ultrazvuku do 10 tt mi neustále měnili týdny, protože drobeček byl menší, než se čekalo, ale první screening vyšel dobře, takže jsem si konečně připustila těšení se na miminko a od 17 tt jsem začala pořizovat nějaké věci do výbavy, plánovat svatbu s přítelem. Jenže na druhém screeningu, v 19+6, kdy nám ěmli potvrdil pohlaví, mi doktorka oznámila, že se ji nezdá srdíčko a že se jedná o syndrom hypoplatického levého srdce. Na druhý den nás objednali na dětské Kardio v Ostravě, kde diagnózu potvrdili, pan doktor nám vše podrobně vysvětlil a dali nám 2 dny na rozmyšlenou. Studovala jsem tuto vadu ještě na internetu a s přítelem jsme se shodli, že tomu maličkému nechceme připravit takový příchod na svět, kdy by po narození měl otevřený hrudníček a šel by na první ze tří operací, pokud by byl vůbec operovatelný. Rozhodli jsme se o ukončení. Ještě ten týden nás poslali na genetiku a v pondělí jsem nastupovala do nemocnice. Ten víkend byl hrozný. Cítit v sobě to maličké a vědět, že za chvíli už bude jen prázdno. V nemocnici jsem dostala tabletku na vyvolání porodu a s přítelem jsme čekali. Naštěstí pro nás měli nadstandart, takže přítel mohl být celou dobu se mnou. Ty bolesti nebudu popisovat, 3x jsem si nechala píchnout injekci proti bolesti, dostala sem 5 tabletek s tím, že pokud to nezačne, další den dostanu injekce. Začalo to v 1 v noci, kontrakce po 2 minutách, ve 2 ráno mě převáželi na porodní sál a v 2:50 se nám to maličké narodilo. Přišla sice ohromná úleva, že už nic nebolí, ale taky obrovský pocit prázdnoty, kdy víte, že jste porodily své dítě, že ležíte v porodnici, ale domů jdete s prázdnou náručí. Placenta mi vyšla naštěstí sama a celá, takže mi nedělali revizi, dostala sem prášky na zastavení laktace a pustili mě domů. Musím říct, že přítel mi byl neskutečnou oporou, celou dobu byl se mnou, celou dobu mě držel za ruku. Jenže, ještě před tím vším jsme se měli stěhovat do čech, k jeho rodičům do domu, takže jsem tu odjela na nemocenskou, a od té doby je jak vyměněný. Jeho maminka ho obdivuje, jak mi dělá pečovatelku a že bych se měla sebrat a jít dál, takže se před nima přetvařuju a brečím jen, když jsem sama.. O tom, co se stalo, jsme spolu nemluvili, o budoucnosti jen tak, že jak přijdou výsledky z genetiky, že by se chtěl znovu pokusit o miminko (tato srdeční vada se většinou neopakuje), ale vzít si mě nechce. A já tu teď sedím sama, v domě jeho rodičů, a nemám se komu svěřit s tím, co mě trápí. Přece to nejde, jít hned dál, po týdnu, když ještě před týdnem jsem v sobě cítila život a najednou na sebe koukám, na to ploché břicho, které se předtím tak pěkně zaoblilo. A teď nevím co dál. Jsem tu daleko od rodiny, přátel, mezi lidma, před kterýma nesmím brečet když chci, přítel se radši sebere a jde dolů za rodiči, místo aby si se mnou popovídal..Všechno co bylo jasné, najednou není.Omlouvám se, za tento můj výlev, ale potřebovala jsem se někde svěřit.
16. lis ve 14:05  • Odpověz  • To se mi líbí
89peta my jsme se dozvedeli, ze miminko ma nekolik vyvojovych vad neslucitelnych se zivotem v utery, vcera jsem mela jit na preruseni, ale posunuli mi ho az na pondeli, protoze maji moc rodicek. Je mi jasne, ze nejhorsi depka prijde az po preruseni a mam z toho hruzu, ze to psychicky nezvladnu, ale i ted je mi hrozne, kdyz jsem sama, tak jen brecim. Partner je pro me neskutecna podpora a nechava mi prostor pro to se vyplakat. Ale porad se oproti me na to diva prakticky, nebo to mozna rika jen prede mnou, aby mi jeste vic nepritezoval. Mame doma 2,5 letou holcicku, ktera me nenecha plakat, porad za mnou chodi a rika mi mamika ty neplakat :slight_smile: Miminko mame z umeleho oplodneni, i prvni dcerku a bojim se, ze az prijde cas, kdy by jsme to mohli zkusit opet, tak uz se nam nezadari. K tomu jsem diabetik na inzulinu a prvni 3 mesice tehotenstvi jsou pro me hodne tezky skrz hlidani glykemii a vseho, ted uz jsem to nejhorsi obdobi a stres mela za sebou a konecne se zacinala tesit a pak se dozvime toto. Bojim se pondeli, bojim se toho jak to pujde. Uprimne ja ted na lidi ani nemam naladu, potrebuju se s tim vyrovnat sama, ale vzdy muzes zavolat kamaradce, pomuze i vyplakat se do telefonu. Muzu se zeptat kde si preruseni podstoupila?
1. pro v 15:11  • Odpověz  • To se mi líbí
@michaelasev Chápu, ty dny, kdy jsem čekala na potrat, nějak proběhly, ani jsem je nevnímala. Nejhorší pro mě byly až ty dny "po", kdy mi to všechno konečně došlo. Byla jsem ve Fakultní nemocnici v Ostravě- Porubě a musím říct, že veškerý personál, ať na lůžkovém oddělení, i na porodním sále, byl úžasný. Kde jdeš ty?
Moc držím palce, aby vše proběhlo v pořádku a příště už to vyšlo. Drž se, čas to všechno zmírní.
1. pro v 19:27  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja jsem z Brna, ptala jsem se proto, ze mi prijde, ze kazda nemocnice ma jiny postup. Bojim se bolesti, ale cetla jsem, ze nektere tady to snasely celkem dobre, tak me jen zajimalo jestli je to treba jinym postupem nebo jestli nekde davaji vic tlumicich leku. S malou mi porod taky vyvolavali, mela jsem preeklampsii, tak je o 5 tydnu driv narozena, prozila jsem si cely porod, ale mala nesla ven a uz prestavala dychat, tak jsem nakonec skoncila na cisari. Pamatuju si bolest po nem, porodni bolesti ne, jen vim, ze to bylo strasny, vydrzim hodne, ale tenkrat uz jsem opravdu nemohla a jen chtela, aby to skoncilo, ale porad se clovek tesi, ze konecne uvidi to svoje miminko a ted nebudu mit proste nic a navic pred vanocema....mala dostane pod stromecek maly miminko a spoustu veci na nej, rada dela vsechno to co ja a vubec nevim jak na to budu reagovat, ted to samozrejme beru tak, ze proste dostane hracky, ale vim jak sem diky tem rozhasenym hormonum byla poblbla po porodu a ted to bude daleko horsi. Jak je ti ted s odstupem jednoho mesice? A za jak dlouho ti doporucili, ze se muzete snazit zase? Protoze ta doba kdy uz by to slo se doktor od doktora ruzni, ja nechci neco uspechat, mame zamrazeny uz jen 2 embrya a bojim se, ze uz se neuchyti ani jedno, ale taky nechci mit deti tak moc od sebe, aby si spolu nemohli uz vubec hrat
2. pro ve 13:36  • Odpověz  • To se mi líbí
To jsem si taky všimla, četla jsem, že někde dávali injekci na usmrcení plodu. Já nic takového nedostala. Mě nabízeli injekci proti bolesti, ale co 4 hodiny, když jsem chtěla. Pak taky epidurál, ale ten jsem odmítala. Já děti ještě nemám, takže nevím, jak to bolí při "normálním" porodu, ale upřímně, za sebe musím říct, že jak jsem z toho měla strach, teď vím, že nebudu. Bolelo to, bolelo to jako čert a modlila jsem se, ať už to skončí, ale věřím, že když pak držíš svoje miminko, stojí to za to. Takle jsem cítila úlevu od bolesti, ale taky prázdno a smutek. Právě mě ty hormony daly neskutečně zabrat, navíc jsem byla pořád sama, přítel v práci. Muselo to se mnou být k nevydržení. Po 14 dnech jsem skončila nemocenskou abych mohla zase pracovat a mít co dělat. Máš dítě, tak ho obejmi a buď za něj ráda. Mě "zaujala" věta kamarádky, že každý má svou cestu určenou a moje miminko prostě mělo takovou a že až bude ten čas, tak si to miminko ke mě cestu najde.. Taky to ani po měsíci není růžový, ale je to lepší. Rozhodí mě sice pohled na miminka, to že kolegyně (mimochodem kouřila i v těhotenství), včera porodila zdravého chlapečka, kamarádky, co mají stejný termín jako já, mám třeba na FB bloklé, ale snažím se s tím smířit. Nám doporučili až po genetice, na tu jdeme 12.1. ale budou nám brát ještě krev, takže pak budeme čekat na další výsledky. Nevím za jak dlouho to budeme moct zkusit znovu. Každopádně moje gynekoložka mi doporučila počkat 2 menstruace. Ale asi to bude dýl.
Držím palce, všechny co mám, ať to zvládneš! Moje sestra taky chodí na umělé, ale ještě se jim nezadařilo. Zkouší to 4 roky. Musíš pořád doufat. Prý je ještě dobré kinezioterapie, sestře to pomohlo smířit se s tím, že nemůže mít děti normální cestou.
2. pro v 17:37  • Odpověz  • To se mi líbí
Nepremyslela sestra nad nahradni matkou? Zrovna nedavno o tom davali dokument na ct2 http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10656265220-dusi-neprodam/21356226482
Ale pred tebou smekam, nedovedu si predstavit, ze bych toto zazila a nemela jeste zadnyho prcka, to bych nezvladla. O malou jsme se snazili 3 roky a pri predstave, ze by se mi pak stolo to co ted...
Taky si rikam jaka je to nespravedlnost, kdejake fetacce se narodi zdrave miminko a ja tady jak blbec premyslim nad tim co jsem udelala spatne, co jsem treba snedla blbyho, zadny leky krome vitaminu jsem v tehotenstvi nebrala, od male chytim vsechno, vsechno jsem si poctive pretrpela bez leku, jen abych miminko nezatezovala, pichala se 15x denne do prstu kvuli glykemii, vazila jidlo, pocitala sacharidy, vecne dopichovala inzulin, jen abych mela glykemie co nejbliz hodnotam zdrave zenske. Embrya jsme meli geneticky otestovana, byla v poradku, tak kde sakra byla chyba. To miminko ma tolik vyvojovych vad, ze doktor rikal, ze to snad jeste nevidel, aby mel jeden plod tolik vad. Doufam, ze se mi ho podari porodit pod dohledem a ne treba, kdyz budu sama nebo pujdu na zachod, desim se toho pohledu. Nejak to zvladnu, ja vim a popr. nebudu takova hrdinka abych odmitla leky na uklidneni. Jen, at uz je pondeli a mam to za sebou
2. pro v 19:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Nepřemýšlela, zrovna teď mají další pokus, všichni doufáme, že to už tentokrát vyjde.
Ty myšlenky mám taky, co jsem udělala špatně. Vitamíny jsem brala, nemocná, až na nachlazení, jsem nebyla, tak jestli je chyba ve mě nebo v partnerovi. To čekání je úmorné. Ale u vás je to zvláštní, že geneticky testovaná embrya a stane se tohle. Budou ti testovat krev? Vím, že třeba toxoplasmóza je v těhotenství nebezpečná. Nebo zarděnky.
Nejhorší je, jak pak projíždíš internet, kolika ženám se tohle stalo. Já se s tím v mojem okolí nesetkala. Brala jsem to jako samozřejmost, že budu mít zdravé dítě. Už to tak neberu. Třeba se tím mám naučit pokoře, že nic není samozřejmé..
Určitě to dobře dopadne. Jen doporučuju, pokud to půjde, zaplatit si nadstandart a mít tam partnera sebou. Je to neskutečná opora. Budu na tebe myslet.
3. pro v 08:54  • Odpověz  • To se mi líbí
Kolik uz absolvovala transferu? Nam dokonce brali oboum s partnerem testy na genetiku, nevim presne na co, jestli jsou jen nejake zakladni nebo, kdyz uz se testuje, tak vsechno. O te toxoplasmose jsem taky cetla, ale nebyla jsem v kontaktu s zadnou kockou. Zardenky nevim, mala je ockovana a nevim kde bych s nima mohla prijit do kontaktu. Nase miminko nema vyvinuty mozek, ma tezkou vadu srdce, rozstep, lymfaticke vaky v podpazi, o tom jsem ani nikdy neslysela a doktor rikal jeste cosi, to uz jsem neposlouchala a jen to chtela mit za sebou. Pamatuju se, ze mala byla uz na tom prvnim screeningu krasne poznat, kde co ma, jak se vrti, krasne byla videt pater, u tohoto miminka byly poznat jen nozicky. U me v okoli taky maji vsichni zdrave deti, mam 2 kamaradky po zamlklem potratu v 6tt, ale jinak spise naopak otehotnely a uz dalsi dite ani nechtely. Dokonce nemam ani kamaradku, ktera by musela na umele oplodneni, ale uz jsem si zvykla, ze snad za cely svoje okoli stahuju ty spatny veci k sobe, protoze vzdy, kdyz je jen minimalni riziko nejakych komplikaci, tak je vychytam. Doufam, ze aspon moje mala tady bude aspon do 90 a umre v klidu ve spanku, kdyz uz ja si to vsechno vyziram. Partner musi prez noc hlidat malou, takze nadstandart nechci, ja to i tezko brala, kdyz jsem byla v porodnici s malou, mela jsem ho a jak jsem si nemela s kym povidat, tak jsem z toho uplne blbla, malou jsem u sebe nemela cely tyden, nez ji vyndaly z inkubatoru. Pritel delal zrovna statnice, musel se ucit, i kdyz jednu noc byl se mnou v nemocnici, ja tam byla celkem 5 tydnu, 3 tydny pred porodem a 2 po nem, mala nam prestala po porodu dychat, tak jsem tam byla o neco dyl kvuli ni. Tak treba tam bude se mnou nekdo, kdo si prozil neco podobnyho a poplaceme si spolu, jinak to vydrzim, snad me pusti druhy den domu. Jinak jak jsi psala, ze si to brala jako samozrejmost, ze budes mit zdrave dite, tak ja musim rict, ze jsem naopak pred kazdym UTZ trnula jestli bude vse ok, bala jsem se, ze bude neco spatne, pred kazdym UTZ jsem nespala, asi jsem to vnitrne citila, jen na ten posledni jsem se tesila.
3. pro v 09:56  • Odpověz  • To se mi líbí
Jej, tak to přesně nevím, ale myslím že 4. Zjistili ji před 3 roky toxoplazmozu tak se rok léčila, než to mohli zkusit znovu.
Aha,tak to netuším, jak tohle funguje. Jestli dělají jen na nějaké základní vady, nebo co. Ono to zní možná hrozně, ale zase víš, že neexistuje jiná možnost, než potrat, protože by to miminko nepřežilo a ty děláš správnou věc. No nám právě první screening dopadl výborně, všechno bylo jak má, miminko až moc aktivní, až na tom druhém nám to zjistili. Teď budu doufat, aby se nám zadařilo podruhé a trnout strachy od začátku, aby to tenktokrát dopadlo dobře.
To jo, než tam být sama. Pro mě to bylo lepší, že tam přítel byl se mnou, že už jsem pak nemusela chodit ani na vyšetřovnu, že mě doktor vyšetřil rovnou na posteli. Stejně sem nemohla ani chodit od bolesti. Ale než tam být sama, to je lepší ten normální pokoj. Domů by tě měli pustit hned druhý den, pokud nebudou komplikace.
Nevím, co říct, ale určitě nestahuješ špatný věci k sobě. Máš krásnou zdravou dceru, partnera. Jen sis asi prošla více těžkostmi než ostatní, ale zase si pak vážíš víc toho dobrého, co tě potká.
3. pro ve 14:31  • Odpověz  • To se mi líbí
Kdyby sis chtela povykladat jeste s nekym, tak jsem na FB ve skupine dia maminek a prave vcera se mi ozvala jedna co je taky z Ostravy, taky se odstehovali, kdyz byla tehotna nekam 200km do Cech, tusim rikala mezi Pardubice a Hradec, ale nejsem si jista a taky musi na preruseni, ma stesti, ze ji na to prisli jeste v prvnim trimestru, takze ji pristi tyden ve ctvrtek ceka "jen" revize. Je fajn, vcera jsme si psali celej den a myslim, ze jsme si vzajemne zvedli naladu :slight_smile: Tak kdyby sis chtela povykladat jeste s nekym jinym, tak vam na sebe muzu predat kontakt :slight_smile:
4. pro v 08:32  • Odpověz  • To se mi líbí
Určitě kontakt předat můžeš :slight_smile: . Ono to pomáhá, povykládat si s někým, kdo prožil nebo prožívá to samé.
A co ty? Doufám, že to jde bez komplikací.
5. pro v 19:56  • Odpověz  • To se mi líbí
@89peta Ahoj, uz jsem doma. No nevim co napsat, prezit se to da, pro me to bylo o neco snesitelnejsi nez normalni porod. Mela jsem vcera bolesti asi 5,5 hodiny, tlumili to analgetikama, ale moc to nezabiralo. Prekvapilo me kolik jsem mela plodove vody, to bych v tomto tydnu jeste necekala, jinak sice ze me vyslo vsechno, ale stejne jsem musela na revizi. Hrozny pro me bylo, ze jsem citila kazdou rucicku, nozicku jak ze me to miminko vychazelo, tenhle pocit asi nikdy nezapomenu. Clovek citi obrovskou ulevu, ze uz ma ty nekolika hodinovy bolesti za sebou, ale dnes prisla hrozna depka a proste prazdno a smutno
6. pro ve 13:14  • Odpověz  • To se mi líbí
@michaelasev Ahoj, jsem ráda, že si v pořádku, aspoň co se týče fyzického. Drž se, musí to přebolet, jinak se to bohužel nejde :( je to sice otřepaná fráze, ale čas tu bolest zmírní.
6. pro ve 14:06  • Odpověz  • To se mi líbí
@89peta Doufam. Vim, ze to miminko nebylo v poradku a nebylo proste zivotaschopne, ale je mi to lito a nejradsi bych ho v tom brisku mela zpatky. Nechtela jsem koukat, otocila jsem se, ale zahlidla jsem koutkem oka jak ho sestricka odnasela a bylo to proste maly miminko. Uz abych mela po sestinedeli, pak snad zacnu uvazovat trosku racionalneji
6. pro v 15:52  • Odpověz  • To se mi líbí
@michaelasev Já vím, rozum to ví, ale srdce to nebere.. Já bych si taky moc přála mít bříško a aby všechno bylo v pořádku.. Já ho nezahlídla, asi bych to nezvládla ještě ho vidět. My ani nevíme, co to bylo, jestli chlapeček nebo holčička.
6. pro v 16:14  • Odpověz  • To se mi líbí
@89peta ahoj,misa mi psala...ja jsem z ostravy a ted bydlime v orlickych horach...ve ct.me ceka revize..a to budu presne 11tt :cry: miminko ma pry vyvojove vady neslucitelne se zivotem ..je to nase prvni po delsim snazeni a dost to boli...ted mam pred sebou prazdno a nevim vo budu delat...mam uzasneho manzela,drzi me nad vodou..ale i tak...klidne si muzem psat pres fb vic soukromeji kdyz budes chtit :blush:
6. pro v 17:09  • Odpověz  • To se mi líbí
@misamalik89 Pošlu ti do zprávy odkaz na můj FB. A je mi moc to líto, vašeho miminka.. Neboj, ono zase bude líp..
6. pro v 18:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek