Moc mladá na dítě?
Ahoj všem.
Chtěla bych znát nestranný názor někoho, kdo mě nezná a zároveň se zeptat Vás, jak jste to měly. Nevím totiž, jestli to, co se mi děje je normální nebo jsem se zbláznila 🙂.
Bude mi za měsíc 23 a posledních pár měsíců jsem začala toužit po dítěti. Vždycky jsem děti měla ráda a těšila jsem se, až budu mít vlastní, ale pak to postupně opadalo. Po střední jsem žila nějakou dobu v zahraničí, měla jsem svoje "užívací léta", ale vždycky jsem měla ráda jistotu a těšila jsem se na vztah.
Teď mám přítele, se kterým jsem poměrně krátce, ale jsem neskutečně šťastná a cítím, že "je to ono". Taky mám kolem sebe spoustu příbuzných s malými dětmi, na ulici potkávám samý těhotný holky a děti (teda aspoň mi to tak připadá 🙂) a já se prostě nemůžu zbavit tý touhy.
Já i přítel pracujeme (já teda zatím jen půl roku), ale s penězma by problém nebyl. Vždycky si řeknu, že bych se radši měla soustředit na práci, která mě opravdu někam posouvá, ale pak si říkám, že bych přece mohla pracovat pár dní v týdnu i při mateřský a pak bych v práci normálně pokračovala.
Abych to zkrátila, snažím se pořád najít negativa toho, mít dítě, ale nějak se mi to nedaří 🙂.
Moje otázka zní: V kolika letech "to na na Vás přišlo"? Vím, že věk je jen číslo, ale nejradši bych si přála, aby mi bylo aspoň 25, jen pro můj pocit, že už to není tak divný.
P.S.: Aby to nebylo jen o mně, přítel je starší než já a děti by taky brzy chtěl, ale je rozumnější než já a nechtěl by hned. 🙂
Budu ráda za Vaše postřehy a přeju hezký den.
Ahoj, první dítě jsem měla měsíc před 23.narozenin, teď je mi 31 a mám 3 děti! Neměnila bych!!!!! Pokud ti není 17 jako mojí bio matce, nejsi mladá. Máš nejlepší věk, určitě do toho jdi 😉 ať se zadari brzy 😁
Já po dítěti nikdy toužit nezačala, mám to úplně stejně jako @soleilll. Dceři je patnáct měsíců, miluju jí, je kouzelná, někdy na zabití, ale že by se mi obrátil život naruby, zpřeházel žebříček hodnot, že bych teprve po porodu pochopila smysl žití, to ani náhodou. Dítě jsem měla v pětatřiceti, s partnerem jsme spolu byli sedm let a neříkám až tak dlouhá doba, ale jsem ráda, že jsme neměli dítě hned. Oba jsme ve vztahu zráli, prošli si vášnivým a přitom hádavějším obdobím na začátku, pak jsme si užili sehranou láskyplnou pohodu ve dvou později, a teď už nás nic nezaskočilo, věděli jsme, co v jaké situaci od druhého čekat, všechno bylo v klidu, ne jak někdo říká, že dítě prověří vztah, že je to velká zkouška atd. To podle mě právě platí, když má pár dítě dřív, než se poznají, sehrají a reálně naučí se sebou žít.
@te_si to,co popisuješ Ty, jsem si přála někdy mít. Bohužel ani po třicítce "to" nepřišlo, a tak jsme si dítě pořídila z rozumových důvodů. A jsem za to vděčná. Díky tomu, že "to" nepřišlo,bych si dítě za sebe nedokázala ve 23 představit.Ale třeba moje ségra po dítěti toužila a měla ho ve 24 a byl to nejlepší tah,který kdy udělala. Teď už jí je 38, takže s dlouhodobým odstupem potvrzuji, že ve 23 není pro někoho brzy na dítě. A věřím, že budeš dobrá a šťastná maminka.Jen, co si dej opravdu pozor je to, že dítě je zkouška pro vztah. MY máme pohodové dítě a i tak nás to "nabouralo". Úplně se mění režim všeho, vše se točí podle miminka. A tím myslím důležité věci: spánek, jídlo, dokonce i to,kdy si dojít na wc 🙂 ale stojí to za to 🙂
Na tadyten pocit, že "je to ono", bych si dala pozor. Podle mě jsi oblouzněná hormonama ze zamilovanosti... Jsi jak kopie mojí sestry, ta taky měla pocit, že ho zná 100 let a že je to ono - a nechránili se hned první noc. Pak teda samovolně potratila, ale to s tím nesouvisí... Co chci říct je to, že jí stačilo jen pár týdnů po tý hlášce "znám ho 100 let" na to, aby zjistila, že by s nim vlastně nemohla existovat.
Takže já bych počkala, až ti ta zamilovanost opadne. Příroda to tak zařídila, abysme se zamilovali a hned samou láskou plodili děti. Tak jí neskoč na lep! 😀
Ja si zase myslím, že pokud mas odhad na lidi, muže byt prvotní zamilovanost i výhodou. Ještě není vás vztah prechozeny, máte se rádi, záleží vám na sobě, takže spoustu věcí můžete řešit jednoduseji. Jde hlavně o to, aby přitEl nemel pocit, že ho do něčeho tlačis. A taky ted máte poslední možnost si užit společného klidného života 🙂. Já dělala Vš, takže deti byly později. Rodila jsem v čerstvých 29 letech a i tak jsem byla v porodnici nejmladší. Dneska když vidím kamarády, kteří maji skoro dospele deti jako parťáky, třeba jim i pomáhají s mladšími apod, tak skoro lituji, že jsem do tech děcek nesla už při vs 🙂))). Ale v té době mi ty hormony fakt netikaly, tak jsem na to neměla ani pomyšlení. ..
Jezisi, podle me delka vztahu nic neznamena. Jasne-prvni rande a prvni noc neni idealni, ale jestli pul roku nebo 4 roky? Po pul roce vam to muze klapat lepe nez vztahu po x letech, kdy se ten chlap radsi zdejchne nebo zenske dojde, ze by chtela změnu ci cokoli jineho. Za me: dej jen a jen na svuj pocit at je jakykoli.
Starší dcera v jednadvaceti, mladší pět let poté a neměnila bych 😉 Máme s dcerou úžasný vztah, je jí šestnáct a jsme jako kamarádky - pokud jste zajištěni a cítíte se na miminko, neváhala bych 🙂
A to, jak jste spolu dlouho, není vůbec důležité, důležité je, jak to cítíte. Můj brácha poznal švagrovou, byli spolu 4 měsíce a "museli" se brát, protože byla na konci druhého měsíce - tomu miminku bylo včera 26 let, má 4 sourozence a brácha se švagrovou jsou spolu pořád a v pohodě 😉
@te_si Ve 23 letech rozhodně nejsi moc mladá na dítě. Pokud ovšem nechcete oba dítě, netlač zas na pilu. Myslím, že máš ještě spoustu času si děti užít. A je lepší se trochu zapracovat. Délka vztahu není zas tak rozhodujícím faktorem. Jsou lidi, co spolu chodí roky a stejně se rozejdou. Jsou lidi, co se vezmou brzo a vydrží jim to.
P.S. A k tvojí otázce, kdy TO přišlo, tak u mě zatím vůbec. Je mi 32 a nic...
@kockakacka Diky za zkušenost 🙂 právě, že jak nestuduju, tak mě nebrzdí ani to, kamarádky v mým věku teď dodelaly bakaláře a na dítě nemají pomyšlení, buď chtějí ještě studovat, nebo se těší na práci.
Já jsem právě nechala výšky a rok pracovala v zahraničí a od října pracuju v ČR, akorát jsem měla víc brigád a až od ledna jsem na HPP.
Hodně štěstí, ať se vám zadaří 🙂
@verena To je pravda, pak už se všechno bude točit kolem dítěte. Ale ta představa mě taky neděsí 🙂
Jak říkáš - hlavní je, abych netlačila na přítele. Ten ó mých pocitech zatím neví, bavili jsme se o tom zatím jen z legrace, říkala jsem mu, že když jsou ty děti všude kolem, že už bych taky chtěla, ale byl to spíš vtip. On by chtěl tak za rok, což je myslím ideální.
No, nejlepší asi bude, když se mu svěřím a vysvětlíme si, že je ještě brzy - chceme ještě trochu procestovat Evropu karavanem, ale já už mám v hlavě, že to půjde i s dítětem. (Já vím, teď jsem fakt naivní) 🙂
Pokud jste zajištění, tak bych věk neřešila🙂 ale řešila bych to, jak dlouho jsem s daným partnerem..za mně je minimum rok a půl, abyste se fakt dobře poznali, naučili se spolu lépe žít, něco spolu zažili i před prckem a tak =) prostě abyste spolu trávili i čas jen ve dvou, poznali se v různých situacích, které prostě za těch pár měsíců zatím nemusely přijít ...my spolu bydleli od prvního dne vztahu, brali jsme se za 2,5 roku a teď po 3,5 letech čekáme mimčo a myslím si, že je to tak akorát..
@dante_alighieri Díky za zkušenost 🙂 já jsem že ze začátku vztahu děsila otěhotnění, když jsme se ještě tolik neznali, ta touha přišla až teď, když spolu bydlíme, všechno si to tak nějak "sedlo", zvykli jsme si na sebe, řešíme ty každodenní "problémy" a kamarádi a rodina z přítele strany nás navštěvují s dětma 🙂.
Ale je pravda, že jsme pořád na začátku 🙂.
@te_si no tak se tim karavanem by to urcite šlo. Ale az budeš maminka, das asi radsi prednost pohodlí ditete před dobrodružstvím. Pro dite asi není moc ideální, aby ho rodiče tahali jako kočka myš všude s sebou. Myslím, že nějaký rad a klid je pro dite lepší. A to se bavíme o tom,když je zdrave a v pohodě. Z tohoto pohledu by asi bylo ideální si splnit tento sen před dítětem. Ale fakt si myslím, že by bylo hezké, mít to dite, když jsi na něj tak natesena a máte se rádi. Ono i dobrý vztah se tak nějak unaví a do toho dite tomu moc nepřidá. Myslím, že ta čerstvá energie pomůže leccos řešit.
tak ja treba s @verena nemuzu souhlasit vubec 🙂 dite je naprosto spokojene predevsim pokud je s rodici, pokud ho netahaj akorat po hospodach a nakupacich 🙂
cestovani a obzvlast karavanem je naprosto v pohode, pro deti uplne idealni, mate svuj komfort, spite ve sve posteli, jste svobodni co se tyce jidla i denniho rozvrhu.
Pokud bys mela jako zivotni sen slezt si nejaky poradny hory na divoko nebo projet Alpy na kole, tak to by s ditetem mohlo byt ponekud komplikovane, ale projet Evropu karavanem - v tom vam deti opravdu prekazet nebudou - osobni zkusenost 🙂
fotodokumentace - prvni more ve trech mesicich, Rujana s karavanem loni, a predminuly vikend u Lipska. Jezdime hodne, karavan mame vlastni a je to skvely. Mala to naprosto miluje. S druhatkem planujeme rozhodne jezdit od jara zas.
Musis podle sebe, kazdopadne jedina vec nad kterou jsem se potastavila "pritele mam, sice kratce" co je kratce mesic,dva , pul roku? pokud je to tak nejak tak bych uz z tohoto duvodu vyckala, dle me se po par mesicich nemuze poznat tak , aby sis rekla, jj s nim chci rodinu. Kdyby ti nesramotili hormony, rikala by sis to same jj s nim chci rodinu? po pul roce ani roce se nedostanete do situaci , aby si zjistila, ze je to ono... ale muj nazor a vek na deti, to ma opravdu kazdy jinak ..
Nám se to "povedlo" neplánovaně po 3 měsících vztahu, a rodila jsem ve 23. Vztah nám sice nevydržel, ale nelituju vůbec ničeho, já jsem pro mít dítě brzy (tedy samozřejmě pokud chceš a jsou na to "vhodné podmínky").. Mateřství si moc užívám a vidím i rozdíl oproti starším maminkám, které mám kolem sebe. Oproti nim si myslím, že jsme víc v pohodě, víc free a neřešíme tolik nesmyslů okolo. Starší maminy bývají úzkostnější...samozřejmě to neplatí všeobecně, ale z mé zkušenosti to tak je... Já jsem moc ráda, že mám prďolu teď 2,5 letého takhle brzy 🙂
Kamarádka otěhotněla když se s přítelem znali týden. Teď mají skoro 7mesicniho prcka a jsou spolu šťastní.
Co je to krátce? 🙂 Žijete pod jednou střechou, znáš ho, jeho harmonogram, návyky, zlozvyky? Na to člověk nemusí být s partnerem deset let, ale myslím, že je fajn protějšek poznat jako spolubydlícího, než dojde na děti.
Jinak bych řekla, že neexistuje doba, kterou si musíte odbýt, než budete jako pár ready na děcko. Domnívám se, že dítě je tak obrovský zásah do života partnerů, že se nelze připravit a nelze říct, kdy už jste spolu tak dlouho, že to na 100 % zvládnete, protože narození potomka je situace, kterou si prostě prožijte a bude absolutně nová. Ani po dvaceti letech vztahu nikdo neví, jak to se vztahem zamává a možná je lepší být ještě trochu zamilovaný, když to přijde, protože pak se ta příkoří rodičovství lépe snáší na obou stranách barikády. 😅
23 je normální věk na dítě, dokonce bych řekla, že je ideální, co se týče prosté fyziologie těla. Psychicky jsi, zdá se, připravená, dítě si přeješ, takže pokud je partner pro, peněz je dost, bydlení máte vyřešené a chcete to, tak bych se vrhla na věc. Jen si teda nemaluj, jak budeš na mateřský x dní v týdnu pracovat, protože na to na 99 % nebudeš mít ani chuť, ani sílu. 😀
Já otěhotněla ve 20. Neplánovaně. S manželem jsme spolu byli rok a půl (z toho jen rok oficiálně ve vztahu, ty měsíce před tím jsme se tvářili, že spolu jen spíme, leč faktem bylo, že jsme spolu po měsíci začali bydlet 😂 ), nicméně byl to můj dlouholetý kamarád, takže jsem ho docela dobře znala roky (od 13 let). I přes to jsem z toho měla vítr, ne že ne. Taky jsem si myslela, že bychom spolu měli být nejmíň pět let, a že mě určitě opustí, protože je brzy. Ale ne, vzali jsme se a přežili jsme, zdá se, že definitivně. Dceři budou v zimě 3 roky, to nejhorší máme za sebou a nerozvádíme se. 😀
Věk 23 mi nepřijde příliš nízký na dítě. Já jsem vždycky věděla, že chci být mladou maminkou a už od dvaceti jsem koukala po cizích miminkach v kočárku 🙂 teď je mi 23, čekám první miminko a jsem šťastná. Příliš mladá si rozhodne nepřijdu🙂
@te_si Já jsem počala plánovaně v 21 a rodila ve 22. Syn je autík, tak nám rozhodování o dalším dítěti trvalo, ale nakonec druhé porodím v 27. S manželem jsme na to šli docela rychle. Po 3 měsících jsem se k němu nastěhovala, po roce a půl jsem rodila syna, po dalším půl roce jsme si koupily na půl barák a měsíc na to byla svatba. 😀A neměnila bych žádné rozhodnutí. 🥰
Nečetla jsem předchozí příspěvky, ale pokud jste s přítelem a jedno, že chcete děti a máš i odpracovaných 270 dní, aby jsi měla mateřskou. Tak bych tomu nechala volný průběh a čekala až se zadaří 🙂 hlavně netlačit na pilu