Nemůžu mít druhé dítě, jak se s tím smířit?
Holky,mám za sebou 5 potratů....IVF..1xET,2XKET a nic...Přirozeného těhotenství se moc bojím.Mám genetickou vadu chromozomů.Když se mě podaří otěhotnět,můžu zase potratit...nebo se mimi chytne a až v pozdějším měsíci se může zjistit silné postižení.Nebo se taky může chytnout a může být vše v pořádku,tak jak bylo u prvního syna...Ale je mě 37 a moc se bojím přirozeného těhotenství....Máte některá stejnou zkušenost??Strašně moc mě to trápí...Vím,že jsou páry,které nemohou mít děti vůbec a že to naše jedno je dar...ale je mu 9 let a taky si moc přeje sourozence...Jak to zvládáte Vy?
@dzungala děkuji moc za Tvoje slova...potřebuju povzbudit.Všechny moje kamarádky mají po dvou dětech a pořád slyším jen,že v tom musím hledat pozitiva a ne negativa...Já samozřejmě vidím to i to...Jsem šťastná za jedno zdravé dítě,které je při mém genetickém problému velkým darem ,ale pořád cítím takové to prázdno v srdci.Mohla bych se ještě snažit o přirozené těhotenství,ale nevím,jestli bych unesla další potraty a nedej bože vyvolaný porod nemocného miminka,kdyby se zjistila nějaká vada v pozdějším stádiu.Asi u mě hraje roli i věk...V 37 si člověk uvědomuje už spoustu problémů,které mohou nastat....a obava je velká...Musím to zvládnout.....děkuji
😉 @zuzulienka79
Já ti rozumím. To prázdno mě taky bude ekat, až malá víc odroste a více to na mne dolehne. Taky ti můžu jako "jedná z chytrých horákoporadkyň tady na koníkovi" poradit, abysis koupila psa. Ale vím, že tohle je to nejdebilnější, co se dá poradit, takže pokud už psa máš, starej se o něj "jako o vlastního", pokud ne, kašli na čokla.
Buď se s tím prázdnem naučíš žít (jako se bezdětné musí naučit žít s tím, že děti mít nikdy nebudou), nebo můžeš zkusit ještě tu adopci, pokud by ovšem manželovi nevadilo "cizí dítě" (někdo s tím má problém).
Já si myslím, že bys tak krásně mohla poděkovat osudu za to, že jsi dostala jedno své, a druhému dát na oplátku rodinu a bezpečí a bráchu🙂 A třeba budeš sama překvapená, kolik lásky a naplnění se ti pak vrátí. Nevím. Pak napiš 😉
Přeju hodně síly a psychickou odolnost. Životními zkouškami prstě procházíme, to je marné
@dzungala moc děkuju za podporu.Právě,syn má 9 let a ta prázdnota je hrozná...když byl miminko,taky jsem to nevnímala...Psíka máme ...věnuju se mu,co to dá🙂....věřím,že časem se ta bolest zmírní ..moc moc děkuju 🙂
@zuzulienka79 ahoj moc dobre vim jak se citis. Prozivam neco podobneho,take mam synka 6let a moc bych si prala jeste jedno ditko. Bohuzel uz to take nejde,spis me to nikdo z dr. nedoporucuje skrz zdr.duvody:( kdyz byl syn mensi tak jsem to tak nevnimala, ale letos uz pujde do skoly a ja citim jak uz to neni to male miminko co me potrebuje neustale po svem boku a zacina me to chybet:( strasne rychle to vsechno utika. Je tezke se smirit,ze uz to clovek znovu neprozije. Priznam se,ze kolikrat si rikam jestli to nerisknout znovu,ale jsem strasne rada,ze mam zdraveho chlapecka a kazdy den s nim prozivam uplne na maximum,protoze kazda chvile je strasne vzacna🙂
@missska84 ahoj.jsem moc ráda,že někdo chápe,co prožívám 😢 taky jsem si přála druhé dítě v momentě,kdy syn nastoupil do 1.třídy.NO a už je ve 3 a my stále bojujeme....Několik potratů..IVF...a nic...Na IVF se díky PDG vyloučily špatná embrya,doktorka mě tvrdila,že jinak jsem v pořádku,že se to musí povést a nepovedlo...A přirozené těhotenství je pro mně velké riziko 😢 tak se s tím začínám smiřovat a čekám,že mi někdo poradí,jak na to 😖 ..zatím se mi moc nedaří.Taky jsem vděčná za krásného zdravého syna..ale ta prázdná dírečka v srdci zkrátka je.... ☹
@zuzulienka79 pro mne je tehotenstvi take velke riziko. Pri prvnim tehu zachranovali mne i maleho a nikdo nedokaze rict jak by probihalo druhe jen me dr. rekli,ze druhe tehotetenstvi nedoporucuji. Pomalu se s tim smiruji,ale jsou chvile spis dny kdy to prijde a je mne z toho smutno,takova prazdnota. Jenze v mem pripade mi nic jineho nezbude nez se s tim smirit, sice nevim jak,ale snazim se jak to jde a chci byt stastna a v pohode uz kvuli synkovi ktereho mam🙂
@missska84 jj..to chci být i já..šťastná...taky se snažím...Ale občas i syn má stavy,kdy je mu velmi líto,že nemá sourozence a pak to dolehne i na mně...Snažím se mu to vynahrazovat kamarády....ale mě to nevynahradí nikdo 🙂 Asi to chce všechno čas a člověk se s tím naučí žít....Nikdy by mě nenapadlo,že budu nucena toto někdy řešit..Vždy jsem chtěla dvě děti...a ejhle...člověk míní,život mění ☹ ale zvládneme to....
já mám 45 let, těhotenství jen jedno, bohužel nic nakonec z toho, šance už žádná, pokud tu šanci máš, zbav se strachu, už tím, že se místo strachu začneš těšit a vytěsníš ho, jinak mi je celkem nepochopitelné mít dítě a cítit prázdno, holka, holka..
@zuzulienka79 tak nas syn zatim nijak neresil,ze nema sourozence. Ale take nevim co prijde az nastoupi do skoly nebo casem az bude starsi a jinak to vnimat. Budu se muset pripravit i na tohle az se jednou zepta proc nema sourozence:( budeme to muset zvladnout
@adjanni asi si to nepochopila...tím cítit prázdno jsem myslela,že mám v srdci ještě dostatek místa pro druhé dítě....mám lásky na rozdávání..asi tak 😉 Nepochopíš to,protože jedno dítě nemáš...tudíž cítíš prázdno,ale prázdno z jiného důvodu....Tebe dokáže pochopit člověk,který žádné dítě nemá....mě více člověk,který jedno má a druhé mít nemůže....takže asi tak
@zuzulienka79 to máš pravdu, kdyby jsi nemohla mít ani jedno, tak to neřešíš a jsi osudu vděčná i za jedno, proto je lépe, když už nebudu reagovat
@adjanni ano,to bude lepší...Jsi v jiné stiuaci,ve které se díky Bohu nenacházím a každý máme své problémy....Ty díky tvému problému nedokážeš pochopit ten můj.....pro Tebe se zdá malicherný,ale věř,že to tak není.....a taky věř,že je mě moc líto,že děti mít nemůžeš....
@zuzulienka79 no to je pěkné, že je ti mě moc líto, ale to mi nijak nepomůže, takže tak, nenapsala jsem , že tvůj problém je malicherný, to jsi pochopila podle sebe, ale máš možnosti a to hlavní je napnou síly, zabojovat, snažit se a ne trápit zbytečně
@adjanni mám za sebou 5 potratů...IVF 3x...ty máš za sebou jedno těhotenství..chápu to dobře????pokud ano...tak věř,že vím moc dobře,co to je bojovat,napínat síly a snažit se...a nikdy jsem se netrápila zbytečně!!!!
zase jsi nepochopila, to trápit zbytečně jsem myslela, že jsi psala se moc bojíš přirozeného těhotenství, když se budeš moc bát, budeš zablokovaná, to mé těhotenství jsem špatně popsala, myslela jsem to tak, že jsem došla do 8 měsíce, jinak těhotenství do 3 měsíce bylo asi 6, nejhorší jsou naše strachy, obavy..
@zuzulienka79 Máme dvě děti. Starší je biologické, druhé adoptované. Prošla jsem si tím, že jsem dlouho řešila, zda zdravotní hlediska zkusím "popřít" a prostě to zkusit. Ale pak jsme si s manželem řekli, že jsem máma a jako máma mám povinnosti vůči svému dítěti, které už mám. Musím se snažit, abych mu mohla být dobrou, funkční a plnohodnotnou mámou a nemůžu riskovat. Zažádali jsme si proto o adopci, bylo to přirozené a ze situace to prostě tak nějak vyplynulo. A musím říct, že je to strašně fajn.
@werumka krásné....klobouk dolů 😲 chtělo to obrovskou odvahu.....
@zuzulienka79 Víš že ani ne? 🙂 Nikdo Ti nezaručí, že Tvoje biologické dítě nebude nikdy nemocné, že to nebude problémové dítě se specifickýma potřebama. Je prostě originál. To jediné, v čem se tyhle dvě situace liší, je to, že u staršího umíme často odhadnout, kudy se jeho myšlení bude ubírat. U mladší je to sice víc dobrodružný, ale už několikrát jsme se s manželem přistihli, že jsme málem řekli: "Tohle má po mně" 🙂 Jsou oba jiný a přesto jsou si ve spoustě věci strašně podobný. I ve věcech, u kterých bych řekla, že jsou specifické pro "naše" geny. Výchova je v tomhle obrovsky mocná.
ahoj, nejlépe je adoptovat, máme z adopce malou slečnu a jsme moc stastní🙂
@werumka opravdu...obdivuju...vážně si myslím,že to chtělo neuvěřitelnou vnitřní sílu....Já na toto bohužel nemám.Důvod je u mě ten.že mám ve svém okolí 3 páry,které adoptovali dítě a jsou to děti velmi problematické....ale chápu,že ne vždy tomu tak je....A strašně moc přeju lidem,kteří poskytli lásku a domov adoptovaným dětem vělké štěstí...Jsou to lidé,kteří mají obrovské srdce a na pravém místě!!!!!Vážně před všemi smekám.....
@zuzulienka79 Ono je to hodně o tom, co člověk o toho všeho očekává. Někdy lidé, kteří už čekají hodně dlouho, uvedou v dotazníku větší toleranci k různým problémům (jako je například matka na drogách, dítě lehce hyperaktivní, nebo s nějakým zdravotním handicapem). Protože se na to v tu chvíli cítí. Ale člověk musí vědět, co je schopný reálně zvládnout. Ta doba, kdy člověk na to adopče čeká je dlouhá. Má spoustu času se na to připravit, případně svoje požadavky upravit, stejně tak žádost stáhnout. Na školení nám říkali, že v tomhle člověk musí být soudný a ve chvíli, kdy se třeba seznámí se spisem dítěte a pak s dítětem, musí trochu odložit city stranou a uvážit, zda tohle je přesně to, co jsem schopný zvládnout a nepřecenit se. Dneska už se jinak děťátka dávají i rovnou z porodnice, takže v tomhle odpadne třeba nějaká citová deprivace, která může nastat, když dítě vyrůstá bez konkrétní vazby v kojeňáčku.
@werumka já téhle problematice vůbec nerozumí,protože jsem se jí popravdě ani nikdy nezabývala...Ale určitě vím,že kdybych do toho šla,tak se jí věnuju na 1000%....Já jsem ale člověk,který na tohle nemá odvahu,to si veřejně přiznám.Možná i právě proto,když vidím u kamarádky,kolik má s holčičkou starostí....U sousedů jsou zase pořád policajti..ti už mají ty děti větší...Myslím,že bych adopci zvládla v případě,že bych nemohla mít žádné dítě...ale nevím,jestli právě z důvodu,že ho mám bych dokázala tu samou lásku věnovat tomu adoptivnímu.Špatně se mě to vysvětluje...nechci,aby to vypadalo divně...ale vnitřně cítím,že na toto nemám a právě z toho důvodu neuvěřitelně obdivuji všechny rodiče,kteří adoptovali....
@zuzulienka79 Já myslím, že je stejně obdivuhodné, když si umíš upřímně přiznat, že se na to necítíš. Protože by bylo pozdě, kdybys na to přišla až s tím dítětem. Já musím říct, že mě naopak pomohlo, že už jedno dítě máme. Nebojím se jednat víc intuitivně, s klidem. Vím, co mě čeká, jaký věk má jaká rizika (třeba období vzdoru - že to neznamená, že dítě neposlouchá, ale protože má prostě období, kdy se potřebuje vyjádřit a osamostatnit). A tím, že má vedle sebe staršího parťáka, tak pomáhá i to, že nesoustřeďujeme veškerou pozornost jen na adopče. Myslím, že to pomáhá jim oběma.
@werumka musím se opakovat....ale hrozně si vážím takových lidí,jako jsi Ty a Tvůj manžel....dát lásku a domov naprosto cizímu dítěti je prostě nádherný čin,neumím to ani lépe popsat....
@zuzulienka79 Díky, já si to někde poznamenám a nezapomenu to dětem v pubertě v pravidelných intervalech připomínat 😀
@zuzulienka79 to kolik mas za sebou tehotenstvi, Te neopravnuje soudit nazor @adjanni. To ze byla tehotna "jednou" a nemuze mit uz deti i s ohledem k veku je horsi, nez kdy Ty mas jedno dite uz doma a je u vas jeste mozna i adopce pripadne.
Ja napriklad za necele 2 roky byla 3x tehotna, celkem 5 tehotenstvi a 1 dite. A? Neopravnuje me to k nicemu, natoz k soudu druhych. Nevi, zda se nam jeste a opet zadari, i tak jsem stastna, ze alespon malou mame, nez mit prazdnou naruc. To jen takova vlozka.
@gepe děkuji za vložku..
@zuzulienka79 když se budeš tak moc bát...nic nezjistís, vyšlo to jednou...vyjde i příště...jen musíš využít šance kterou ti život dává.. Za pár let ji už mit nebudeš, bude pozdě...
To že bude dítě zdravé ti nikdo nezarucí ale nezarucí to nikdo ani zdravé matce... Znám kolem sebe pár holek které ač zdravé mají ať tak nebo tak dítě postižené či rodilý kvůli vadě, taky mám dítě se vzácnou vadou
Strachu té tady nikdo nezbavi to si musíš srovnat sama...jestli ta touha je tak velká nebo to zvládnete bez
Ahoj,
já na první čekala 7 let - 5 potratů, dvě IVF. Povedla se nám dcera nikdo neví jak - přirozeně. Taky bych ještě moc chtěla i druhé (i třetí!), ale tak nějak musím počítat s tím, že už nejspíš nepřijde. Je mi to líto, ale právě, že jsem si prošla tím, jaké to je nemít vůbec možnost mít děti, je mi nějak lehčeji. Kamarádce nechce druhé dítě "povolit" ejí manžel, který nechce oětovat dovolenou dvakrát ročně a dostatek komfortu a peněz pro jedno dítě. Když jsem se trápila bezdětná, docela mě štvalo, že si na to stěžuje a o co jí jako jde, když jedno dítě přece už má. Teď jí více rozumím, ale stále mi velmi pomáhá má zkušenost, jak hrozné to bylo předtím a jaká je to teď nádherná pohoda. Se vším, co dcera "odroste" se těžko loučím, užívám si každý okamžik a třeba se raduju, že ještě nechodí, že je ještě naše malé miminko.
Přemýšlela jsem, jak se s tím vyrovnám. No fakt mě hřeje to, že mám aspoň ji. Ale taky už mne napadla adopce. Nevím ještě, jak to vše funuje, zda je možnost dostat i dítě z baby boxu, nebo jen starší, ale adopce už mi nyní, když mám své jedno vytoužené vlastní nepřijde tak špatná (tehdy by mě pořád mrzelo, že nemůžu zažít pocit těhotenství, kojení atd atd). Dát nějakému děťátku domov a sourozence, to by mě (a možná i tebe?) mohlo naplňovat.
Nemůžeme mít všechno. Tak to je. Díky za to naše jedno!
Víš jak je ten příběh s kozou? Stěžuje si kamarád drzhému, že má 5 dětí, že furt jenom dře, že neví, co dřív, nemá volný čas...A ten mu poradí, aby si koupil kozu. Tak si ji ten první koupí a když se potkají, tak si stěžuje ještě víc - jaká je to teď hrůza ještě kromě pěti hladových krků se starat o kozu! A vstávat ještě dřív! A práce ještě víc! Tak mu ten druhý poradí, aby ji zase prodal. Když se pak potkají znova, první mu se vede skvěle a pochvaluje si, jak je to teď skvělé, když prodali tu kozu, koli má najednou času a kolik mu ubylo starání a práce.
Tak je to s tou kozou