Nemůžu mít druhé dítě, jak se s tím smířit?
Holky,mám za sebou 5 potratů....IVF..1xET,2XKET a nic...Přirozeného těhotenství se moc bojím.Mám genetickou vadu chromozomů.Když se mě podaří otěhotnět,můžu zase potratit...nebo se mimi chytne a až v pozdějším měsíci se může zjistit silné postižení.Nebo se taky může chytnout a může být vše v pořádku,tak jak bylo u prvního syna...Ale je mě 37 a moc se bojím přirozeného těhotenství....Máte některá stejnou zkušenost??Strašně moc mě to trápí...Vím,že jsou páry,které nemohou mít děti vůbec a že to naše jedno je dar...ale je mu 9 let a taky si moc přeje sourozence...Jak to zvládáte Vy?
@lajla není to o tom,že kdo nezkusí tak nezjistí...Tady se bavíme o dítěti...a každá chceme přivést na svět zdravé dítě....a toto je trošku jiný druh hazardu....
@zuzulienka79 rozdil 9let je jedno....i kdyby jsi ted otehotnela mimi se narodi v jeho 10...plus dva roky nez by si hrali alespo trochu....pokud tak to budou skoro dva jedinacci....
Do tehu bych sla ale ne prirozene,pokud hrozi geneticka vada....
Jonak hodne stesti a at se spravne rozhodnes.
@shine2015 děkuji...o věkový rozdíl nejde...Já mám se setrou výborný vztak a rozdíl je mezi náma taky 8 let....A IVF už mám za sebou..na další peníze už nemáme....JInak děkuji 🙂
@zuzulienka79 dobře tak tedy...smirte se s tím, adoptovat nechcete... Takže je to vyreseno. Zustane u jednoho, i to je dar. Pokud cítím že to nezvladam zajdu k psychologovi nebo to necham vysumet... Mám tři kamarádky které můžou mít pouze jedno a zvládají to, jsou moc rady že mají aspoň to jedno...
Ať už Vám to dopadne tak nebo tak držím pěstí.ale pokud vás to trápí až tak vyhledala bych odbornou pomoc
@zuzulienka79 to první jste počali bez toho aniž byste o té pravděpodobnosti věděla...nebo vzali na sebe to riziko...
@lajla děkuji moc.Myslím,že to zvládnu...znám se.Jenom jsem chtěla slyšet jiné příběhy a hlavně ty samé nebo podobné ....chtěla jsem slyšet,jak to zvládají ostatní....O životě si vždycky musím rozhodnout sama 🙂
@lajla nene...první jsem potratila...Doktorka řekla,že se to stává..pak jsem otěhotněla do půl roku .Měla jsem zvýšené hodnoty na Down.syndrom,ale naštěstí to dopadlo dobře.Ani v tuto chvíli jsem o genetické vadě nevěděla.Ta se zjistila až po dalších 4 potratech....Vada je taková,že buď otěhotním a nebude to slučitelné se životem,tak v časné fázi to odejde..nebo ze začátku se uchytí a na problém se přijde později...v papírech mám,že hrozí forma těžkého postižení.Ale taky to může dopadnou v pořádku,tak jako u syna...ale jak říkám,je to hazardování a taky samozřejmě věk hraje svoji roli....
@zuzulienka79 chces pribehy? tak tady jeden kratky mas. Je mi stejne jako Tobe, resp. v breznu letos mi bude 38. Mame malou holcicku, 2r a 5m. Tehotenstvi na prd, ale mala se narodila zdrava, cila a takova je dodnes. Pouze na konci sestinedeli jsem s ni byla v nemocnici na 4 dny, jelikoz nam prestala v noci dychat a diky Nanny monitoru je tady stale s nami. Od dubna 2014 jsem byla 3x tehotna, s tim ze posledni tehotenstvi jsme ukoncili na podzim 2015 v 2. trimestru, kdy dite nemelo levou srdecni komoru a aortu. Podepisovat papiry ohledne toho, zda chci pitvu a i treba pohreb, nepreju nikomu. Nicmene, genetika plodu byla az po samony microarray v poradku. Avsak nahodne mi nechali udelat trombofilni mutace (v 21 letech jsem mela po operacni trombozu se sepsi), nalezeny 2 mutace. Lekari nam sami rekli pri poslednim tehotenstvi vcetne predeslych nezdaru, ze mam spatnou prognozu pro dalsi tehotenstvi, avsak se trosku snizuje, tim, ze mame doma jiz jedno zdrave dite, kdy nikdo v dobe tehotenstvi neresil, ze jsem kdysi prodelala trombozu. Takze ve vysledku, nemame dobrou prognozu, kor po 3 tehotenstvich, ktere od jiz zmineneho dubna 2014 nedopadly, ale nevzdavame to.
Nevzdavame, protoze to bereme tak, ze to tak melo asi byt. Ano, jsme fatalisti, protoze jsou v zivote opravdu veci, ktere clovek moc neovlivni i kdyby se stavel na hlavu, ci nabizel hromady penez.
Pokud se nam zadari, tak uvidime, jak to ne/dopadne. Avsak vim, ze nema smysl se strachovat, ci se hroutit, protoze to nikam nevede a me osobne nikam dal neposune. Ty nevydarena tehotenstvi mne samotnou posunula dal. Zda se jeste podari, ci nepodari je ve hvezdach. Avsak zijeme naplno dal, nebojime se a uvidime. Treba se zadari a bude mit mala zdraveho sourozence, pokud ne z jakehokoliv duvodu, jsme stastni, ze mame aspon malou.
Takze kdyz to pojmu Tvym pohledem, my jsme hazarderi, ale jdeme do toho i tak. Protoze clovek nikdy nevi 🙂 podstatne je, ze si to musi srovnat v sobe, strach a obavy vzdy budou, ostatne hezky to popsala @lajla.
@gepe a co když překonáš strach,přes varování lékařů do toho půjdeš znovu a ve finále přivedeš na svět nemocné dítě???Já znám několik případů,kdy testy nic neprokázaly a přesto se dítě narodilo ve špatném stavu....Jak to zvládneš???Taky si budeš říkat to samé,co teď????Nemyslíš,že je to třeba tak trošku nezdpovědné????Podotýkám,že nikoho nesoudím...jen se ptám?????Ono nejde o to,zkusit to a buď to dopadne nebo ne....Ano,pokud to nebude v pořádku,ženská potratí a je to...ale co když se to bude jevit celou dobu v pořádku a ve finále to nebude.A co si budeme nalhávat?Medicína je dnes všemocná,ale zázraky neumí a jsou vady,které odhalit nedokáže.....
@gepe je hezké,že jste hazardéři..ale taky se hazarduje se zdravím nenarozeného dítěte....Nehážeme mince do automatů.Já zatím hazardér nejsem...možná se k tomu někdy dopracuju....
@werumka zjistili mi to az na podzim vloni, nikdy nic jsem si nepichala, ani to nikdy nikdo predtim neresil, neredila ani anopyrinem ci jinak. V tehotenstvi s malou jsem mela vysoke tromby, ale pry to v tehotenstvi byva, nikdo neresil. Vloni od ledna do dubna jsem byla hlidana opet pro vysoke tromby moji praktickou lekarkou a nez me poslala na hematologii, uz jsem mela hladinu v poradku. To zjisteni bylo jen diky tomu, ze kdyz jsme behali s poslednim tehotenstvim, tak geneticka pri sestavovani rodinneho stromu mi nechala nezavazne na vsem (kdyz uz mi stejne budou brat krev), vzit i rovnou zkumavku na mutace, ze se to v tom objemu ztrati. Moje mama mela kdysi trombozu i plicni embolii, ja viz vyse, tak mi to nechala udelat.
@zuzulienka79 me lekari nerekli, ze nemam otehotnet znovu 🙂 pouze mam varovani, ze pokud otehotnenim, budu jeste vice hlidana atd. Strach jsem prekonavala nejednou, ale nikdy clovek nema zaruceno, zda se mu narodi zdrave dite, ci vubec narodi. A to muze byt 100% zdravy.
Ne nezodpovedna nejsem. Necekali jsme, ze budeme mit po porodu nasi male nejake problemy, natoz takoveto. Ne, ze budeme rozhodovat o tom, o cem jsem museli rozhodnout sami.
Nemam duvod se pred Tebou obhajovat, i tak me soudis a resis moji nezodpovednost apod. Chtela jsi pribeh, dostala jsi ho.
Já teď budu popisovat jen to, jak jsem to cítila já - samozřejmě se nejedná o nic objektivního.
Když se na to koukám zpětně, tak vlastně "nejhorší" byla ta možnost volby. Říkala jsem si, že kdyby lékař řekl jasné ne, možná bych to tolik neřešila a brala snáz. Ale to, že to vlastně můžu zkusit, mě týralo víc a musela jsem pak jednat víc rozumově.
Myslím, že jedna věc je, pokud reálně člověk ví, že dítě nemusí být v pořádku. Druhá věc je, pokud vím, že to těhotenství ublíží i mě, jako matce. Protože v tu chvíli to není jen o té otázce, zda přijmu dítě s handicapem. V tu chvíli už je tu i otázka, která v sobě zahrnuje, zda mám právo chtít po svém již existujícím dítěti, aby tolerovalo moje rozhodnutí, že to s mámou nemusí dopadnout dobře. A koneckonců je to i věc manželství. Mám právo to samé chtít po svém muži? Jsou to dvě otázky, které na sebe nabalují mnohem víc, než mojí osobní touhu po dítěti.
@werumka výborný názor...přesně tak se na to dívám i já.....
@gepe Je to docela zvláštní - říkám si, že třeba fraxiparin v těhotenství se často dává i preventivně, pokud je podezření, že by ta mutace na těhotenství mohla mít vliv. Myslím, že by se v takovém případě nemělo uvažovat tak, že když už jedno dítě máš, tak druhé bude taky ok. Nevím...
@werumka souhlas.....
@werumka ne nikdo neresil, divil se i muj gyndar, ktery byl mym gyndarem jiz predtim par let. Rozhodne neuvazuji a neberu jako jistotu to, ze kdyz jedno dite mame, ze dalsi bude ok. Ostatne to jiz vime sami, diky 3 nedokoncenym tehotenstvim po porodu nasi male. Prvni nezdar byl ke konci 1. trimestru, druhy tzv biochemicke, a treti ad podzim. Jak jsem jiz i psala, plod byl vyjma srdecni vady geneticky naprosto v poradku, CVS - PCR, karyotyp i microarray.
@gepe A ty injekce může předepsat i gynekolog, nebo jen hematolog? Vím, že určitě je dobré brát femibion - kvůli té naštěpené listovce. http://www.femibion.cz/metafolin/
@gepe já nikoho nesoudím...jsi strašně vztahovačná ženská promiň.taky jsem psala,že se pouze ptám..nemůžu za to,že si to tak všechno na sebe vztahuješ....Je to rozhodnutí tvé a tvého manžela...Pokud víme,že nějaký problém může nastat,v tom momentně tu zodpovědnost ale za to taky přebíráme...protože s tím do toho jdeme.Pokud Ti lékaři neřekli,že ti těhotenství nedoporučují,tak je to něco jiného,než kdyby tě varovali....
@werumka ten uz nyni beru, i kdybych neotehotnela a mam objednane ciste Folaty (jako Metafolin). Gyndr mi rikal pri kontrole po "sestinedeli" ze pri pripadnem dalsim tehotenstvi budeme resit prave nejake injekce, idealne v kooperaci s trombocentrem. Tam jsem objednana od prosince uz, termin mam 1.2., tj za chvilku.
S tou srdecni vadou to mi prave doslo, ze to s tim muze mit souvislost, vcetne toho bioch i predchoziho, kde byl opozdeny vyvoj. Po te, co jsem si precetla, tak mi doslo, ze ty mutace s tim dle meho nazoru maji souvislost, lekari nepotvrdili, ale i nevyvratili.
@zuzulienka79 ale nejsem 🙂
@gepe Zase kdyby se to nestalo, tak na to třeba nepřijdou a pak bys kvůli té mutaci mohla dostat ve čtyřiceti mrtvici, kdybys třeba nevědomky brala HA... Člověk fakt neví...Někdy k diagnóze vede složitější cesta. Ale pak je hezké, když ta diagnóza má i svoje řešení a víš, s čím počítat. Neříkám, že injekce do břicha jsou bůhvíjak příjemné řešení, ale asi to patří k tomu menšímu 🙂
@werumka mrtvici mi hrozil primar nemocnicni neurologii (pravidelne ko s migrenami bez aury), kdyz mi bylo necelych 28 😅 tj 2005 a od te doby jsem HAK nevzala do pusy, resp. jakoukoliv formu. Nastesti mam oboje heterozygotni (leiden a mthfr), i tak jsem rada, ze to vim. Kor moji mame leidena paradoxne zjistili tyden po me.
Injekce jsou uz v dnesni dobe v pohode, jen pidi vcelicky. Ve vysledku je dobre, ze uz i takove veci lze zjistit, v tehotenstvi plno moznosti na vysetreni vcetne prave neinvazivnich, aj.
Jak to tu čtu, tak se musím zakladatelky diskuze vážně zastat. Některé holky asi pořádně nečetly její příspěvky nebo fakt nechápu ty odpovědi. Ona má vysokou pravděpodobnost, že by se dítě, které by počala přirozeně, mohlo narodit postižené. Není to jako u jiných, kterým jde jen o to, že by kvůli své nemoci potratily nebo donosily s velkou pravděpodobností dítě zdravé. Ona ho buď potratí (kvůli genetické vadě) a nebo se s tou genetickou vadou s vysokou pravděpodobností narodí. Lékaři ji nevarují před přirozeným otěhotněním pouze kvůli jejímu zdraví, ale kvůli tomu, že je vysoké riziko, že by se jí narodilo nemocné dítě. Ona se nerozhoduje jenom sama za sebe jestli to zkusí a buď otěhotní nebo potratí, ona se rozhoduje, jestli by bylo zodpovědné přivést na svět postižené dítě, o kterém už před otěhotněním ví, že může být postižené. Jasně, nikdo nemáme jistotu, že budeme mít dítě zdravé, ale pokud nám je 20 a nemáme žádnou genetickou zátěž je to asi něco jiného než v jejím věku a s tím, co ví. Musí to být strašně těžké je to úplně jiná situace než v případě, že by to ,,odnesla" jenom matka nebo by se miminko v raném stadiu potratilo.
K tomu, že by měla být ráda, že má aspoň jedno dítě: Já dokud jsem žádné děti neměla, bylo mi celkem jedno, jestli je někdy budu nebo nebudu mít, říkala jsem si, že kdyby to třeba nešlo, upnula bych se v životě na něco jiného, třeba cestovala, chovala psy nebo prostě cokoliv - prostě jsem nevěděla jaké to je dítě mít. Teď, když už jedno dítě mám, si naopak nedovedu představit, že bych měla jenom to jedno. Takže @zuzulienka79 chápu. U mě je taky riziko, že se budu muset smířit jen s jedním dítětem, ale ne kvůli tomu, že bych druhé dítě mít nemohla ze zdravotních důvodů, ale proto, že nevím, jestli si na to partner ještě troufne - je starší než já a jedno dítě už má z prvního manželství a s tím jsou zatím jen problémy - je to kluk a bude mu 16 a samozřejmě, že ho musí živit plus mu přidělává spoustu starostí. Spolu máme 1,5letého synka, kdy jsem otěhotněla neplánovaně a ten je zase velmi hyperaktivní a náročné dítě už od miminka a partner už se na druhé společné dítě moc necítí, přestože jsme ho původně plánovali. Takže taky nevím, ale u mě jde vlastně jen o to, jestli se mi ho podaří ,,přemluvit" nebo ne, horší je to u těch, které otěhotnět nebo donosit miminko nemůžou.
Moje maminka se léčila 15 let na neplodnost, kdy neměla ani ona ani tatínek žádný zjištěný zdravotní problém a přesto se jí otěhotnět nedařilo. Když mi vyprávěla, co všechno musela podstoupit a přesto to prostě nešlo, všichni kolem měli velké rodiny a oni nic, jak ji to sžíralo...metody umělého oplodnění tehdy ještě byly v plenkách a těch možností moc nebylo...Ona byla pro adopci, ale taťka pořád věřil, že se jim to jednou podaří - jako chlap to tolik neřešil, ale ona se s tím za celou tu dobu smířit nedokázala, přestože do ní taky pořád všichni hučeli ,,Tak se s tím smiř..." Nakonec se povedlo a ona ve 38mi letech pomocí IUI poprvé otěhotněla a narodila jsem se já 🙂 A já od svých cca 4 let jsem záviděla svým kamarádkám, že mají sourozence a hučela jsem do rodičů, že chci taky...Nedokázala jsem pochopit, že to nejde a proč to nejde, rodiče jsem jednu dobu doslova deptala, že chci bráchu a ta touha po sourozenci mě neopustila dodnes, přestože mi v dětství nic nechybělo a byla jsem šťastná.
Takže je to asi tak, že často toužíme po něčem, co prostě nemůžeme mít a nedokážeme tolik docenit to, co už máme, a ten, který nemá ani to co my, to samozřejmě nechápe. Ale i kdyby nás nechápal celý svět a hučeli do nás: Smiř se s tím, buď ráda za to co už máš..., tak nás ta touha stejně většinou neopustí. Moc držím @zuzulienka79 palce, aby se miminko podařilo a aby hlavně bylo zdravé a pokud nepodaří, aby dokázala najít štěstí v životě takovém, jaký je, přestože tu touhu po druhátku bude mít v srdci pořád. Možná by bylo lepší, kdyby jí napsaly maminky, které jsou ve stejné situaci jako ona.
@zuzulienka79 zacni se stykat s temi, co maji jen jedno dite. Statisticky vychazi v soucasnosti (u nas) tusim 1,4 dite na jednu zenu, nebo o malo vic, ale urcite ne 2 deti (pisu na 1 zenu, ale je to v podstate na jeden par, tj. 2 lidi, v soucasnosti se nereprodukujeme timto tempem, 2 lidi privedou na svet jen "1,4" ditete 🙂 ). Spousta lidi druhe dite nechce - klesla by jim zivotni uroven, vek prvorodicek se zvysuje a druhe uz nestihnou nebo nechteji. Vzrusta i pocet zen, ktere by deti mit mohly, ale nechteji je. Ty vidis kolem sebe rodiny s dvema detmi, coz te muze vic psychicky tryznit. Pokud uz tedy dalsi neplanujes, snaz se o socialni vazby s podobnymi pary, ktere maji jedno dite. Bohuzel neporadim s trapenim zdravotnim. Ja mam taky jedno dite a dalsi mozna nestihnu. Vzdy jsem chtela dve deti. Ale jsem rada i za to jedno. Nezustala jsem bez ditete. Vazim si toho, co mam a netrapim se pro to, co nemam.
@rituska88 dlouho jsem nic tak hezkého nečetla.Jsem šťastná,že mě někdo pochopil.Přesně tak to všechno i já cítím..i můj syn i můj manžel.Nikdy mě nemůže pochopit osoba,která žádné dítě nemá...A nikdy jsem ji za to neodsuzovala,jak mě tady někdo napsal.Osoba,která nemá dítě nemůže pochopit situaci,ve které se nacházím já.Stejně tak já nemůžu pochopit její situaci,protože jsem se v ní nikdy nenacházela,tak by mě v životě nenapadlo ji soudit....Já jsem hrozně zodpovědný člověk...nad vším přemýšlím,možná někdy až moc do hloubky.Já vím,že mám šanci donosit zdravé dítě,ale ta šance je 2%...A přesně,jak paní píše,není mě už 20 let...jsem v letech,kdy se šance na zdravého potomka snižují ze dne na den....Nejhorší pro člověka je stát před takovou volbou a rozhodnout se správně.Není to tak,jak tady někdo zmiňoval,že když to nezkusím nic nezískám....Já to zkusit můžu...ale taky můžu ztratit,ale taky můžu svým riskem dát život dítěti,které bude žít uzavřené samo v sobě a v jeho vlastní nemoci.....Z tohoto důvodu nejsem nezodpovědná....proto se bojím...Pere se ve mě touha se strachem a to pochopí jen ten,kdo to zažil......Taky mě zajímalo,jak se žíje s jedináčkem...jak to děti snášejí..jak to snáší rodiče....přesně tak,chtěla jsem znát,jak zvládají nebo zvládli lidé,kteří byli postaveni do té samé situace,jako já.....Nemám potřebu se s nikým hádat nebo někoho soudit.....Založila jsem diskuzi na dané téma....nechci odbočovat....zajímají mě příběhy lidí s tím samým probléme...Ze srdce děkuju @rituska88 za pochopení....opravdu jsem moc moc ráda....
@dokument děkuji za příspěvek...já jsem taky moc ráda za to,co mám....ale určitě,pokud se list neobrátí mě bude i vždycky v srdci trápit,že jsem druhé dítě mít nemohla....v tom jsme prostě každá jiná.Mám spoustu kamarádek,které druhé dítě nechtějí a nechápou,proč já chci další...Mám si všímat,jaké to má pozitiva atd....Zatím se na to bohužel dívám tak...třeba do budoucna změním názor.....
ono to není o tom,nic nezjistit,když se budu bát.Ale o tom,že se bojím toho,že když do toho půjdu,budu se chovat nezodpovědně.Lékaři se k možnosti přirozeného těhu nepřiklánějí,ale ani mě ho vyloženě nevymlouvají.Bojím se toho,že se může stát,že přivedu na svět dítě,které nemusí být zcela v pořádku.A bojím se,že to nebude zodpovědné ani vůči dítěti,které doma už mám a v podstatě ani vůči dítěti,které se ještě nenarodilo.Je dost možné,že to nenarozené by nevedlo plnohodnotný život a abych si to později nevyčítala.Já nepotřebuji žádné soudy!Dala jsem do diskuze příspěvek proto,aby věděla,jak jsou na tom ostatní ženy s jedním dítětem......moc dobře vím,že strachu mě tady nikdo nezbaví....