Potrat dvojčátek 22.tt. Co dál?
Ani nevím, jak začít. Napisu svůj příběh.. mám úžasného pritele, moc se milujeme, velmi brzy na začátku vztahu jsme se zacali snažit o rodinu, mám endometriozu 4.stupně a jen jeden vajecnik a vejcovod, spoustu srůstu. Ale my věřili..2 roky to neslo, tak jsme sli do IVF. První skončilo mimodelozni a já byla v haji, ale dali jsme si chvilku pauzu a sli do druhého, to se vůbec nechytilo. Byli jsme ze všech těch léku, injekci, testu a vseho tak unaveny, ze jsme si řekli, ze si dáme pauzu.. zazrali se do prace, mě povysili, přítel si nasel lepsi, bylo nám proste fajn.. pak přišel diky korone o praci a najednou jsme řešili jen peníze.. čtyři měsíce neměl praci, ale vlastně to asi pomohlo, poprvé jsem nemyslela na miminko a ono se povedlo, prirozene. Cekala jsem dvojcatka, radost neskutecna! Ani jsem nevěřila, ze bych kdy mohla byt tak šťastná.. strach byl ohromný, ale užívali jsme si to strašně, pořad jsme byli venku, tehotenstvi bylo ukázkové, mazlila jsem je, oba screeningy naprosto ok, čekáme zdravou holcicku i chlapečka! No zkratka nikdy nám nebylo lepe, přítel byl z toho úplně hotovej, pořad mi pomáhal se vsim, libal brisko a mluvili jsme na ne, každý večer jsme jim rikali jak jim dekujeme ze přišli a jak je milujeme.. a pak to prislo. 21+5 jsem se vzbudila v jedenact s hroznyma bolestma zad.. říkám si tyvole to rozchodis, jenom další problém v tehotenstvi, do teď ti nic nebylo tak asi zacinaj ty bolesti co se vsude píše.. trvalo patnáct minut než mi doslo, ze je něco vážně špatně, ze tohle nejsou zarazeny prdy. Přítel mi zavolal sanitku, protože měl v sobě pivo a tak přijeli,za deset minut jsem byla v nemocnici. Celou cestu sanitkou jsem je prosila ať ještě zůstanou, ze ještě neee a říkala jim, jak je miluju.. přijali mě, zavolali doktora, já hrozny kontrakce, slysela jsem doktora jak říká co zas za hysterku a pak přišel, žádný pozdrav nic proste a ať si teda lehnu a já se modlila!! Modlila abych opravdu byla jen hystericka, aby mě serval co tam dělám a já jela domu! Lehla jsem si a on úplně suše rekl’ tohle nezastavíme, potracite’ a pak se podíval, ze ještě zijou, ale ze je to stejně jedno.. co vám budu, křičela jsem na nej jako smyslu zbavená, ze to není pravda, ať něco kurva udělá, ze je přece někde za dva týdny už zachraňují! Řekl ze jsem blazen, ze tohle zachránit nejde, ze je proste konec a pak řekl sestrám, ať mě odvedou někam kde porodim.. sestra byla mila, dala mi mobil a já to zavolala příteli.. prijel do deseti minut a pak nasledovaly snad nejhorsi čtyři hodiny mého života. Odmítla jsem něco na bolest a tak jsem se čtyři hodiny svijela v krecich, plakala, přítel plakal a proste.. nechtěla jsem věřit tomu co se děje, pořad jsem jen říkala ať mě někdo vzbudi, ze tohle není reálný.. praskla voda a já začala rodit, bolest pro mě naprosto neuvěřitelná, myslela jsem, ze mě vevnitr něco trhá na kusy.. pak to druhy za pět minut.. rodila mě mila doktorka, ale ten idiotskej kreten sedel vedle na vane( doktor) a ťukal do mobilu, vůbec nechápu co tam dělal a teď zpětne bych ho asi vyhodila, ale v tu chvíli jsem nevěřila proste nicemu co se děje.. videla jsem chlapecka na dvě vteřiny než ho přendali, při holcicce mi přítel držel hlavu ať se nedivam, byl tam se mnou.. pak mě uspali, pritele vyhodili, a já se vzbudila na pokoji, sama, prázdná.. další hystericky záchvat.. dali mi něco na uklidnění a já usnula.. spala jsem tri hodiny a rano jsem odesla domu, nikdo se se mnou nehádal.. je to tyden a já od te doby nechci zit. Oni byli muj smysl, muj život, to co jsme si spolu planovali! Pořad nekontrovatelne placu i přes to ze mám lexaurin, rvu, kricim a proste to opravdu nedavam, chtela bych jit za nema, abych se o ne mohla starat.. přítel je se mnou doma, nese to lepe než já, říká, ze mu taky chybi, ale ze ho víc boli mě takhle vidět.. a já teď proste nevím co dal? Dá se to prezit? Nic mě nebavi, nezajima, nechci jist spat nic.. co mám delat? Dekuju každému, kdo si tenhle vyčerpávají text přečte a vyjádří se.. ještě dodatečné info, psychiatrovi chodim, v pátek jdu i k psychologovi a naše lásky pohrbime..
Ten doktor je neskutečný kretén. Je mi líto čím procházíš. Držte se )-:
@lenicka98 To je mi strašně líto 😢 toho doktora bych zažalovala, takový jednání snad není normální. Přeju ti hodně sil 🍀
Ahoj. Je mi moc líto, co se vám stalo, je to šílený
a nepředstavitelný. Je dobře, že jste sem napsala a zkusila ze sebe dostat aspoň kousek bolesti, ono prý sdílení s někým dalším (a vědomí, že na to nejste sama) aspoň trošku pomůže a uleví. K "panu doktorovi" asi není moc co napsat, to určitě není člověk na svém místě, trochu empatie projevit mohl, když už nic jiného. Moc na vás myslím a držte se.
Ahoj, moc mě to mrzí 😥😥 drž se/držte se. Je to teď pro tebe asi nepředstavitelný, ale musíš to zvládnout a bojovat dál, sdílet bolest... a za čas (je jen na tobě, kolik budeš potřebovat) se pokusit znovu. Hlavně nesmíš přestat věřit, že jednou budete šťastná rodina s krásným zdravím miminkem. ❤️
Spolužačka zažila téměř totéž, co vy. Nejdříve se nedařilo, pak vyvstala naděje, ale přišel potrat. O rok později dvojčata a také těsně přišel potrat. Za další rok už ale měla zdravého chlapečka a letos mu je rok. Nevzdávejte se. Nedívejte se zpět, dívejte se kupředu. Pořád ještě můžete mít kopu zdravých dětí.
strasně mooc mooc me mrzi co jsi prožila, kdo nezažil nepochopi...prožila jsem opravdu slabý odvar několik potratu v 6 týdnu, dodnes se vzpamatovavam...moc rada bych ti napsala ze vše bude skvělé, ano jednou možna ano, ale co jsi prožila zustane nadale tvou současti, zformuje te to at už v dobrem slova smyslu nebo v tom zlem...vydrz a veř že na konci bude světlo, víš co mi hrozne moc pomáhá? představuji si jak v náručí držím sve budoucí miminko a říkám si, že osud to tak chtěl protože jinak bych v naručí nedržela právě tebe a tebe miluji nadevše.nejsi v tom sama tava se to velmi mnoho ženám, proto rodíme my proto máme tu vysadu být matkami, protože v životě musíme ustat veci, ktere by prostě chlap nikdy nezvladl, jsme silne i kdyz to tka nevypada jsme...truchli a plakej co můžes, je to prirozené...zaroven ver ze jednou až budes drzet ten malinky uzlík v naručí všechny ty ostre hrany se zaoblí a budes zase stastna...v tomto pripade opravdu paltí vyratit klin klinem doslova...dej si cas na truchleni a zpracovani ztraty a pokoušejte se o dalsi miminečko. věř, věř.jsi silna..posilam moooc utechy, placu tady s tebou.
Je mi to moc líto co se ti stalo. Mám dost podobnou zkušenost. Loni v září jsem taky přišla o chlapečka ve 21tt po ivf. Taky jsem ho porodila bez nějakého varování těla předem. Nebudu ti psát, že to přejde. Ono to totiž neprejde jen se s tím naučíš žít. Teď určitě pláč, vztekej se, nedělej nic když se ti nechce. Pusť všechny ty emoce ven. To jediné mi pomáhalo, brečela jsem pořád, přišlo mi, že to ani zastavit nejde a že mi pukne srdce zalem. Tohle všechno k takové ztrátě patří. Pro mě byly nejhorší první 4 měsíce. Pořád jsem prosila ať se vrátí a nevěděla co se životem dělat. Jediné co mě drželo nejvíc nad vodou bylo, že se můžeme pokusit za nějaký čas o další miminko a toho jsem se držela. Je to už skoro rok a já pořád vzpomínám, ale teď už s láskou a vdekem, že tady s náma byl i když ne tak jak bych si přála já. Po takové chvíli co si to prožila je přirozené, že se takhle cítíš a je fajn, že jsi vyhledala pomoc. Taky jsem nevěřila tomu, že se to někdy zlepší a ono opravdu je to s odstupem času lepší, ale nezapomeneš nikdy. Držím palečky abys to nejhorší období zvládla v pořádku ❤️
Chování lékaře je neprofesionální. To nic nemění na tom, že tak moc nezralé děti se opravdu nezachranují, jsou příliš malé, plíce nedokáží výměnu plynů a to ani s umělou plicní ventilaci, ani s časně podaným surfaktantem. To ještě věda nevymyslela, jak toto nahradit mimo matcinu delohu. Je mi to líto.l, zivot je krutej. Plac, křič. Smutek se casem otupí, ale teď to musí ven, aby bylo zase líp. Příště to vyjde .🍀
@lenicka98 dobrý den,jsem svami a uplne vím jak se cítíte umím se do toho vzít neboť sem před půl rokem zažila něco podobného po šesti zfravyvh holcickach sem čekala chlapečka a má druhem sciriningu mi oznamily bylo to ve 20 TT že má bzacnou vadu na sedicki která je neslucitelna se zivotem musely mi porod vyvolat a já porodila chlapečka kteey když se maeodil pod dekou v nemocnici mě dezel za nohy a sestra mi ho tahala pryč abych se nedivala zažívala sem to same co tedkom vy nebral ks v tu chvíli ohled na děti na manzela proste sem jen pořád brečela a koukala do blba ale věřte že se vám dětičky vrátí tp: jsem měla 20.5 a já porodila 15.1 ,20.5 jsem zjistila že jsem znova těhotná a twrmin porodu mi byvhazi na 15.1 to je co říkám že to je z vrchu a věřím a by věřte taky uauraky se opeavdu dějí držím vám moc palce ať jste na rom líp věřím že budete a že to zvládnete taky vweim že se vám alespon jedno z deri vrati zpět 🙏🙏budu vám moc drzet palce a budu se za vás modlit 🙏🙏🙏
Je mi líto tvojí ztráty. Dopřej si dostatek času na truchlení, je normální, že se ti chce brečet a nic tě nebaví, chce to odžít, to se nedá uspěchat. Za mě je dobře, že jste se rozhodli pro pohřeb, pomůže to aspoň trochu uzavřít tu bolest. Prosím tě, nevzdávej život tady Zemi, je krásné kolik jsi dokázala dát lásky 2 nenarozeným dětem❤ Věřím, že si k Vám najde cestu nějaká duše.
@lenicka98 Moc mě mrzí, co se stalo a čím si procházíte. Znám to, ten pocit prázdna, bezmoci a nespravedlnosti je nezměrný. Náš chlapeček umřel ve 20tt, omotal se na pupeční šňůře, jinak zdravé miminko. V únoru to byl rok. Po jeho smrti jsem byla mimo hodně dlouhou dobu, nedokázala jsem si představit, co bude dál, jak budu žít. Jeden den jsem plánovala život s mimikem a další se ta budoucnost rozplynula a přede mnou bylo najednou hrozné prázdno. Nemohla jsem se podívat na další těhotné, nechtěla jsem mezi lidi. Jediné, co jsem chtěla, bylo hned znovu otěhotnět. Začala jsem chodit na terapii, ale i tak časem upadla do post traumatu. Vygradovalo to v kolem termínu, kdy měl být porod. Pak už se vše pomalu začalo lepšit. Hodně mi pomohlo, že jsem si našeho malinkého mohla po narození pochovat, udělat pro něj poslední rozloučení a vzít si ho v urničce domů. Má tu svoje místo. Ta obrovská bolest nezmizí nikdy, bolí to pořád a bolet bude po zbytek života, jenom už to není tak ostrá bolest. Moc přeji, abys tu velkou ztrátu překonala a dokázala jít dál. ❤
Je to silene, co jste prozila a velmi silne a smutne. Zalili se mi oci, jak jsem cetla Vas pribeh. Musite zot ted kvuli manzela, ktery je Vam urcite velkou oporou. Urcite Vam dvojcatka poslouze shora uzlicek (uzlickY) stesti! Verte, ze urcite bude lip. Budte silna i kvuli nich, vasich andilku straznych! Jsou s Vama naporad.
Mela jsem 3potraty. A ted poprve jak bylo paleni carodejnic (rika se ze je to magicka noc), se me zdalo ve snu o 3 detech, ktere na zacatku byli duchy ale pak byli jako normalni deti a hrali si s mojima detma a zili s nama. Takto se ty dusicky prisli na me podivat ve snu.
Vim ze andele existujou a velmi me vase ztrata mrzi, ale musite byt silna kvuli nich a kvuli manzela, ktery to urcite vnitrne taky nedava, ale je tady ted kvuli Vas. Musi byt i on silny!❤️❤️❤️
Posilam obejmuti
Je to smutný příběh který mne dohnal k slzam, zrovna jsem 17+4 tt křeče mám dva dny tvrdnuti břicha 3 podle doktora mám přijít zítra pokud to vše co píšu neustane navýšil magnosolv a konec hovoru.. bolesti mám furt dnes na wc šílená bolest zad ale stále doufám že vše je ok..
@zdenule23 jeďte okamžitě na pohotovost. Radši být za histerku a jet s planym poplachem, než přijet 1x pozdě. Vrátit se uz pak nedá nic.
@lenicka98 držte se 🤗🤗🤗
Byla bych tak šťastná, kdyby tyhle diskuze neexistovali, kdyby se tohle nedelo.. je mi tak lito každé z nás co si tohle prožila.. pořad doufám, každý rano, ze se vzbudim a bude to jen hodně zlej sen.. strašně moc vám vsem dekuju za vaše slova, pomaha mi to moc..
@lenicka98 to je mi tak moc líto. Já dvojcata mám a ptám se. Poslední kontrola byla v pořádku? Čípek byl kolik? Chodila si každých 14 dni? Někde to zlehčujou, což nechapu a chodi 1x měsíčně. Dvojcata Já si to vydupala a přímo do porodnice na kontroly. Jinak přístup dokrora je prisernej, je spousta otázek co v porodnici mohli udělat pro zachránu. Zasiti čípku. Nohy nahoru. Magnesium.
@lenicka98 tak na toho doktora bych podala takovou stiznost,ze by se posral
@zdenule23 jak jste na tom?
@loylii tak kolik nevím, ale vždy mě kontroloval a rikal, ze vše naprosto v poradku, stalo se to 6 dni po kontrole, chodila jsem co 14 dni.. ani teď doktor mi nechtel věřit, ze to bylo tak rychle.. magnesium jsem brala a to o zasiti jsem na nej taky křičela, ale prý to proste neslo, prý neslo nic delat.. já nevím, nechápu..
@klokanka31 Nene nebyla. Asi nechci přímo zveřejňovat jméno nemocnice.. ono asi vsude se najde nějaký totální kreten..🥲
@lenicka98 Nechápu jak doktory můžou dělat bezcitní arogantní *******
@lenicka98 Někdy asi opravu nic dělat nejde, medicína má svoje limity. (Nechci působit jak slov v porcelánu...)
@klokanka31 To chování doktora je samozřejmě neomluvitelné, takhle se nemá chovat profesionál. Zastávat se ho nechci, ale já bych v nemocnici nechtěla dělat ani za zlatý prase, ty služby a přesčasy jsou fakt záhul. Oni jsou vyhořelí a důsledkem je, že se chovají, tak jak chovají...
@levandule_k To je pravda, ale když zrovna žena přichází o dítě, tak by to chtělo vážit slova.
@klokanka31 o 2 děti 😭
@sebinka123 Vím že přišla o dvě, já to myslela jako všeobecně, že když se jakákoliv ženská dostane do nemocnice kvůli potratu, mimoděložnímu atd., měli by se doktoři chovat slušně a citlivě.
@lenicka98 je mi to moc lito.. Drzte se :(