Potrat dvojčátek 22.tt. Co dál?
Ani nevím, jak začít. Napisu svůj příběh.. mám úžasného pritele, moc se milujeme, velmi brzy na začátku vztahu jsme se zacali snažit o rodinu, mám endometriozu 4.stupně a jen jeden vajecnik a vejcovod, spoustu srůstu. Ale my věřili..2 roky to neslo, tak jsme sli do IVF. První skončilo mimodelozni a já byla v haji, ale dali jsme si chvilku pauzu a sli do druhého, to se vůbec nechytilo. Byli jsme ze všech těch léku, injekci, testu a vseho tak unaveny, ze jsme si řekli, ze si dáme pauzu.. zazrali se do prace, mě povysili, přítel si nasel lepsi, bylo nám proste fajn.. pak přišel diky korone o praci a najednou jsme řešili jen peníze.. čtyři měsíce neměl praci, ale vlastně to asi pomohlo, poprvé jsem nemyslela na miminko a ono se povedlo, prirozene. Cekala jsem dvojcatka, radost neskutecna! Ani jsem nevěřila, ze bych kdy mohla byt tak šťastná.. strach byl ohromný, ale užívali jsme si to strašně, pořad jsme byli venku, tehotenstvi bylo ukázkové, mazlila jsem je, oba screeningy naprosto ok, čekáme zdravou holcicku i chlapečka! No zkratka nikdy nám nebylo lepe, přítel byl z toho úplně hotovej, pořad mi pomáhal se vsim, libal brisko a mluvili jsme na ne, každý večer jsme jim rikali jak jim dekujeme ze přišli a jak je milujeme.. a pak to prislo. 21+5 jsem se vzbudila v jedenact s hroznyma bolestma zad.. říkám si tyvole to rozchodis, jenom další problém v tehotenstvi, do teď ti nic nebylo tak asi zacinaj ty bolesti co se vsude píše.. trvalo patnáct minut než mi doslo, ze je něco vážně špatně, ze tohle nejsou zarazeny prdy. Přítel mi zavolal sanitku, protože měl v sobě pivo a tak přijeli,za deset minut jsem byla v nemocnici. Celou cestu sanitkou jsem je prosila ať ještě zůstanou, ze ještě neee a říkala jim, jak je miluju.. přijali mě, zavolali doktora, já hrozny kontrakce, slysela jsem doktora jak říká co zas za hysterku a pak přišel, žádný pozdrav nic proste a ať si teda lehnu a já se modlila!! Modlila abych opravdu byla jen hystericka, aby mě serval co tam dělám a já jela domu! Lehla jsem si a on úplně suše rekl’ tohle nezastavíme, potracite’ a pak se podíval, ze ještě zijou, ale ze je to stejně jedno.. co vám budu, křičela jsem na nej jako smyslu zbavená, ze to není pravda, ať něco kurva udělá, ze je přece někde za dva týdny už zachraňují! Řekl ze jsem blazen, ze tohle zachránit nejde, ze je proste konec a pak řekl sestrám, ať mě odvedou někam kde porodim.. sestra byla mila, dala mi mobil a já to zavolala příteli.. prijel do deseti minut a pak nasledovaly snad nejhorsi čtyři hodiny mého života. Odmítla jsem něco na bolest a tak jsem se čtyři hodiny svijela v krecich, plakala, přítel plakal a proste.. nechtěla jsem věřit tomu co se děje, pořad jsem jen říkala ať mě někdo vzbudi, ze tohle není reálný.. praskla voda a já začala rodit, bolest pro mě naprosto neuvěřitelná, myslela jsem, ze mě vevnitr něco trhá na kusy.. pak to druhy za pět minut.. rodila mě mila doktorka, ale ten idiotskej kreten sedel vedle na vane( doktor) a ťukal do mobilu, vůbec nechápu co tam dělal a teď zpětne bych ho asi vyhodila, ale v tu chvíli jsem nevěřila proste nicemu co se děje.. videla jsem chlapecka na dvě vteřiny než ho přendali, při holcicce mi přítel držel hlavu ať se nedivam, byl tam se mnou.. pak mě uspali, pritele vyhodili, a já se vzbudila na pokoji, sama, prázdná.. další hystericky záchvat.. dali mi něco na uklidnění a já usnula.. spala jsem tri hodiny a rano jsem odesla domu, nikdo se se mnou nehádal.. je to tyden a já od te doby nechci zit. Oni byli muj smysl, muj život, to co jsme si spolu planovali! Pořad nekontrovatelne placu i přes to ze mám lexaurin, rvu, kricim a proste to opravdu nedavam, chtela bych jit za nema, abych se o ne mohla starat.. přítel je se mnou doma, nese to lepe než já, říká, ze mu taky chybi, ale ze ho víc boli mě takhle vidět.. a já teď proste nevím co dal? Dá se to prezit? Nic mě nebavi, nezajima, nechci jist spat nic.. co mám delat? Dekuju každému, kdo si tenhle vyčerpávají text přečte a vyjádří se.. ještě dodatečné info, psychiatrovi chodim, v pátek jdu i k psychologovi a naše lásky pohrbime..
@sebinka123 Si myslím že kdyby ty ženy dostaly odvahu si na takové doktory stěžovat, že by se třeba něco změnilo...i když ze své zkušenosti vím že v takové situaci člověk nemá myšlenky na nějaké stížnosti 🙁
Holky moc vám dekuju za slova útěchy a podpory.. k doktorovi bych se rada vyjádřila tez. Neříkám, ze moje zaměstnání s jeho se dá srovnávat, ale i já bývala v praci 15h denne, druhy den od čtyř na novo a delala jsem vyhradne s lidma a tohle bych si nedovolila.. ale i když pominu to chování jakým se mnou mluvil, tak to jak jsi sednul k mymu porodu a tukal si do telefonu, to je pro mě silena vzpomínka.. proste ať měl jakkoliv špatný den, nemyslim, ze mu někdy toto zapomenu, ikdyz je to na cele te věci to nejmenší..
@lenicka98 To jeho chování tomu nasadilo korunu. Zachoval se jako kretén, jediné co můžeš udělat, je napsat stížnost. Chování by mělo být v mezích slušnosti.
@zdenule23 tohle bych být vámi radši jela hned zkontrolovat do nemocnice jak píšou radši 100xhisterka než jednou pozdě já jela že malého necítím od noci a byli strašně milý hned monitor ultrazvuk a on si jen tak tvrdě spal a tam mi milá doktorka radši 100x zbytečně než jedno pozdě
@klokanka31 já tu nedávno psala o podobném zážitku jak jsem skončila na pohotovosti v 18 tt A podobným stresem, že přicházím o malé a doktorka že mě udělala totální nesvepravnou a nenormální krávu, to její kázání které jsem si vyslechla a zpracovavam doteď, tu tlumočit nebudu. A říkám to jednoduše, když jsou vyhořelý, můžou vzít lopatu a jít dělat jinam. Je demokracie, to že dělá doktora neznamená, že ho může dělat i zítra, nebo že ho do toho někdo nuti. Dost z nich se chovají jak bozi a k lidem jak k odpadu. Když mě moje práce sere, tak jdu dělat jinou. Já musím být na zakazniky do telefonu při objednavkach taky milá a korektní, přesto že bych polovinu z nich nejradeji vystřelila někam za Ural a ještě 2 dny se mi z nich dělá blbě. Tohle je horší vtom, že šlo o těžký a traumaticky zážitek.
@lenicka98 Moc mě mrzí, co se vám stalo, je to hrozná tragédie, vůbec si neumím představit, co musíte s přítelem prožívat. Myslím, že existují nějaké skupiny (asi i tady na MK), kde ženy sdílí pocity po potratech v takhle pokročilém stádiu těhotenství. Kromě toho psychologa by třeba mohlo pomoct i tohle, vypsat se z toho před těmi, které si tím taky prošly, přečíst si nějaké příběhy, jak s tím traumatem pracovaly a třeba i to, jak se jim pak zadařilo jiné miminko. Moc vám přeju, ať tu ztrátu překonáte, resp. naučíte se s ní žít a věřím, že si k vám miminko nakonec cestu najde a budete šťastná rodina. Posílám hodně sil 🍀🍀🍀.
A ještě k tomu doktorovi: jeho chování naprosto neomluvitelné! I kdyby měl sebehorší den, tak měl vypadnout si jít cvakat někam jinam. S jeho povoláním, kdy pracuje se ženami v totálně nejcitlivějším období, si nemůže nic takového dovolit, to se mi vždycky otevírá kudla v kapse. Měla jsem dost komplikovaný předčasný porod a taky mám zážitky s jednou doktorkou, co mi hlava nebere. Neumím si představit, že bych se takhle v práci k někomu chovala, i kdyby se mi ten den stalo nevím, co. A u doktorů to platí dvojnásob, kdyby aspoň držel hubu a neříkal nic, když už má empatii na bodu nula.
@orisek56 Tak to je mi líto, jsem asi zrovna tvůj příspěvek nečetla 🙁
@lenicka98 předem chci vyjádřit svou upřímnou soustrast. Moc mě to mrzí. Je tu poradna o ztrátě miminka. Paní, co to vede, porodila mrtvé miminko na konci těhotenství. Je moc milá a radí k věci.
Ač nejsem konfliktní typ a nehádám se, toho vola co byl u porodu, bych zazalovala nebo dala stížnost. Z něj se mi chce až zvracet. A klidně bych jméno porodnice zveřejnila, ať nese následky za toto. To je naprosto nepřípustné.
Holky moc vám dekuju.. a je mi lito upřímně vás všech, co víte jak mi teď je..:(
@nazka dekuji ti moc.. prosím nasmerovala bys mě do te poradny? Nevím jak to tady mám hledat.. co se tyce doktora, nemocnice.. v nemocnici byli jinak všichni moc milí, až na nej a co se jeho tyce, o stížnosti uvazuju, jen neznam jeho jméno, tak to možná bude složitější, ale hlavně se bojim, ze když něco reknu, ze se za nej všichni postaví a co z toho, moje lásky mi to nevrátí..
@lenicka98 https://www.modrykonik.cz/ask-an-expert/poradna...
Miminka Ti to nevrátí, bohužel. Ale třeba aspoň nezpůsobí ještě další trauma jiným. Věřím, že v Tobě to trauma jen prohloubil. To mě na tom vadí nejvíc.
Ještě chci dodat, že jsi moc statečná. 🍀
Hezký večer. Je mi moc líto, čím procházíš, já tuto zkušenost nazvala peklem na zemi. Bude to v listopadu pět let, kdy jsme přišli o chlapečka ve 23. týdnu. Je to těžká a silná zkušenost a to, co teď napíšu, zní teď zvláštně a nepochopitelně, ale hodně mi dala, byť hrozně těžká, tak za ni děkuji, protože mě posunula dál. Říká se, že Bůh nám naloží jen tolik, kolik uneseme, ale samozřejmě bych to nikomu nepřála. Hodně mi tenkrát pomohla i Eva, je tady jako neftys75, ale už není aktivní, taky přišla o holčičku v pokročilém stádiu těhotenství, má tady příběh a měla za sebou už potrat, teď má dva zdravé kluky, jsme v kontaktu. Napsala mi tenkrát, je to těžké, ale bude to dobré a měla pravdu. Nejhorší to bylo do termínu porodu a ještě rok poté jsem si vše připomínala, to už jsem tedy byla těhotná s naší mladší. Je pravda, že pro mě to bylo jednodušší než pro tebe, že jsem neměla problémy s otěhotněním a měli jsme už doma syna, takže on nás hodně držel nad vodou, ale ta bolest byla neskutečná, největší, co jsem kdy zažila. Je úžasné, že budete dělat vašim dětem pohřeb, je to moc důležité rozloučení a člověku to pomůže k vyrovnání se s tou situací, taky jsme dělali a máš nárok i na pohřebné, píšu tady o tom článek, dítě ti to nevrátí, ale člověk jde a žije dál. Já tedy malého i viděla a máme fotku, jsem za to moc ráda, byl v tom týdnu naprosto nádherné miminko, byť tak maličké. Chodila jsem pak k psycholožce. Nevím, odkud jsi, mám tip na pražskou, která má zkušenosti se ženami po ztrátě dítěte. Super je i organizace Prázdná kolébka. Ještě ti pak napíšu, co mi pomohlo, jsem si to sepsala a psala si i deník, kdybys chtěla, pošlu ti ho, byla to taková moje terapie. Hodně jsem pak na sobě pracovala a snažila se tu ztrátu zpracovat, věřím i v psychosomatiku, měla jsem před tímto předčasným porodem za sebou i potrat v 11.t. a první syn se narodil ve 33+1. Až ze čtvrtého posledního těhotenství máme donošenou dceru, i porod byl pro mě moc léčebný, byla jsem pak v lázních a chodila v těhotenství na imunologii, kde zjistili nějaký problém. Já se tedy v porodnici setkala s naprosto úžasným přístupem, empatickým a profesionálním. Být tebou, napíšu stížnost - jméno by mělo být ve zprávě, tohle by si neměl nikdo dovolit, psala jsem pak poděkování, donesla jim dárek, všichni byli i v tak smutné situaci skvělí, ale u tebe to hodně přispělo k tomu, že to bylo ještě těžší v danou chvíli. Drž se, jednou to opravdu přebolí, já na našeho chlapečka dnes vzpomínám s láskou a pokorou, dokážu o tom mluvit, děti ví, že mají bráchu, vždy to už bude součást tvého života, bolí to a je nutné si to prožít, ale přebolí to a opravdu to bude den ode dne lepší. Opatruj se!
Co mi pomáhalo?
- vstřícnost a lidskost všech v porodnici
- být týden spolu s mým mužem a synem
- rozloučení se s miminkem, přinesli mi ho ráno
- pohřeb
- mluvit o tom s blízkými
- podpora s manželem navzájem
- pláč – kdykoliv a kdekoliv jsem to cítila
- vypsat se z toho ve formě „deníku“
- psycholožka
- nebránit se truchlení a dát si čas, nespěchat a prožít si to - být do jisté míry sobecká a dělat to, co mi v ten čas pomáhalo
- kniha Čekala jsem miminko, ale..., kde jsou příběhy žen, které zažily ztrátu miminka
- tři kamarádky, které zažily totéž, jen každá s trochu jiným průběhem
- setkání rodičů zemřelých dětí v den, kdy se koná Mezinárodní den památky zesnulých dětí 11.12. (pořádá každý rok organizace Dlouhá cesta)
- divadelní představení Budu všude kolem tebe v divadle Kampa, herečky byly maminky, které přišly o dítě v různém věku
- půl roku po ztrátě miminka terapie nazvaná rodinné konstelace
- čas…
Zaujaly mě tyto stránky na podporu rodičů, kterým zemřelo miminko: www.prazdnakolebka.cz
www.dluhacesta.cz
www.cekalajsemmiminko.cz existuje i stejnojmenná kniha
Divadelní představení na téma ztráty dítěte: http://www.divadlokampa.cz/divadlo-kampa/repert...
@klokanka31 no, bohužel zatím jsem neslyšela o případu, kdy by vyhráli ti, co si stěžují na doktora. Doktor doktora neshodi. A ztratí nebo sfalsuji se papíry a je vymalováno. To bysme si asi museli úplně úplně všechno nahrávat, papíry okamžitě brát k sobě a nebo aspoň kopie. A nebo chodit všude rovnou s dobrým právníkem.
Jen je mi to hrozně líto, že někdo něco takovyho musel prožít. Musíme aspoň doufat, že takových případů bude méně a méně, myšleno arogantnich lidí.
@lennus ještě jsem zapomněla dodat, ze moc dekuji za odkazy a za vypsání co pomohlo❤️ Verim, verim ze to jednou bude trochu méně bolet.. muzu se zeptat osobně, jak to nesl manžel? Muj poplakaval, ale teď ikdyz je se mnou doma, mi přijde, ze to nese stokrát lip než já a já mu to samozřejmě preju a jsem za to moc rada, ale zda se mi to proste..zvláštní..ja nevím
@lenicka98 Chlapi to vnímají jinak. V nich nic neroste, nic je nekope, mají to vše jen zprostředkované, takže se jich to tolik nedotýká. Určitě truchlí, ale potřebují méně času k vyrovnání se se situací. Já jsem porodila předčasně a u nás to třeba bylo opačně. Zatímco já fungovala jako stroj naprosto smířený s tím, že to třeba dcerka nezvládne, muž se o ni hrozně bál. Ale přiznal mi to, až když už byla doma.
@lenicka98 mě přijde, že chlapi truchli taky, ale jinak. Že se možná uzavírají víc do sebe. Na venek působí tvrdě, ale uvnitř jich to vaří. Aspoň můj chlap tak reaguje. A přijde mi, že my zeny častěji rády problém sdílíme s jinými, vypovídáme se. Ale můj chlap to víc drží v sobě a nechce o tom mluvit.
My jsme přišli v začátku 2x o miminko. A nikdy o tom se mnou nechtěl mluvit.
Ale takhle reaguje ten můj a každý je jiný.
@lenicka98 Přiznám se, že jste mě překvapila otázkou na manžela, jak je to dlouho, už si to tolik nepamatuju, ale byl naprosto zdrcený. Malý mu umřel v náruči, brzy po narození, obdivovala jsem jeho statečnost, já šla na akutní císař, sešlo se to rychle, začala jsem se o víkendu otevírat - výtok, v pondělí kontrola u gynekologa, poslali mě do porodnice, tam jsem ležela, byla snaha udržet těhotenství, zvažovali cerkláž, odebrali plodovku, aby zjistili, že tam není zánět, ale čtvrtý den se rozjel porod, začala jsem ale krvácet, došlo k abrupci placenty - předčasné odloučení, takže jsem šla na sál, nabídli manželovi, zda chce malého mít u sebe po narození, vzal si ho a umřel zřejmě u něho, šlo to rychle, byl prý hodně nezralý, mě se ptali, ale byla jsem po sekci mimo, tak až ráno, měla jsem strach, ale byl jako krásné spící miminko. Hodně toho píšu v tom deníku, i jak se cítil on. Myslím, že to pro ně musí být někdy ještě těžší, my si to prožijeme v sobě i tím vším, ale je to bolí neméně. Viděla jsem ho asi poprvé brečet. Hodně nás to pak spojilo.
@lennus dekuju za tvou odpověď.. tak to měl silene, je opravdu statečný.. já jsem tomu svému hrozne vděčná, ze byl u porodu, ze mě v tom nenechal, ze je teď se mnou a vím, ze se s tím asi smiruje po svém, budu se s tímhle muset srovnat, ze to proste vnímá jinak, nebo to nedává tak intenzivně najevo.. nekolikrat jsme si poplakali spolu, ale já zkratka víc.. vážně dekuju za odpověď❤️
@sebinka123 je mi lito, čím jste si prošli.. tak muj o tom se mnou mluví, kdykoliv chci, jsem mu za to všechno tak moc vděčná..asi se musím smířit s tím vsim, i s tím, ze jsme každý jiný..
@klokanka31 jj, to s vámi určitě souhlasím. Já jsem to myslela tak, že když přichází o 1 dítě, je to hrůza. Ale když o 2 a ještě se objeví takový bezpaterni člověk, tak to je tragédie. Omlouvám se, nerozepsala jsem svoji myšlenku.
Chápu, že toho mají moc, chápu, že někdo může být naštvaný, vyhorely, apod. Ale v každém případě je to profesionál a mel by se tak chovat.
Ja taky pracuji s lidmi a musím se chovat asertivne vždy, jinak bych letěla. A taky jsem třeba unavená, naštvaná, doma třeba zrovna problémy, ale prostě si řeknu, že jsem profesionál a musím. Hrozně mě to mrzí, když se tohle někomu stane a je tam někdo takový. Stávat by se to nemělo, ale bohužel